Evangelium v moci?

[ambassador]

Evangelium od Boha.
Evangelium o Ježíši Kristu zvěstované lidmi .
Co se děje s člověkem po přijetí evangelia?
Co patří ke zvěsti evangelia nebo-li pokračování.
Přijetím evangelia začíná nový život v Kristu a jak to pokračuje dál?

[ambassador]

První myšlenky připomínám ze Sk.8, 26-40
Oslovila mě myšlenka z 37 a 39 verše:
„Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“
".... a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se."

[Member]

Niekto by mohol uvažovať nad tým, či Filip bol apoštol alebo učiteľ, či mal právo vysvetľovať z Písma. Iný by mohol povedať, že isto iste mu pred krstom Filip prízvukoval aby zachovával sobotu, lebo bez zachovávania soboty by ho isto nepokrstil

Ale to krásne, čo ma oslovilo a za čo Ti ďakujem, že si to takto vypichol, je tá radosť. Sám to cítim, že nám radosť chýba. Myslíte že nie? Nie je evanjelium častokrát všetko možné, len nie radosť z radostnej a dobrej zvesti o Božej milosti v Ježišovi Kristovi. Aj v spoločenstvách je to často o všetkom možnom, no radosť je ťažko nájsť.

• Nevideli ste ho, a predsa ho milujete. Ani teraz ho nevidíte, ale veríte v neho a radujete sa nevýslovnou radosťou, plnou slávy, že dosahujete cieľ svojej viery — spásu duší.

Možno sa stačí pozrieť aj na toto diskusné fórum. Čo všetko sa tu rieši? Jeden presviedča druhého, rieši sa vierouka, organizácia, Zákon, Ellen Whiteová, vnútorné problémy, hodnotia sa kazatelia, teológia, ... ale či nám neuniká cieľ? Veď cieľom je Kristus. Nediskutujeme tu o kázňach, nepíšeme svoje skúsenosti s Pánom, nevydávame svedectvá, nepovzbudzujeme sa navzájom aby sme budovali telo Kristovo.

Nechýba nám eunuchova a Zacheova radosť z Pána Ježiša?

• Keď Ježiš prišiel na to miesto, pozrel hore a povedal mu: Zachej, poď chytro dolu, lebo dnes musím zostať v tvojom dome. On chytro zliezol a s radosťou ho prijal.

Idem sa modliť, nech nás Svätý Boh zmení tak, aby Pán Ježiš už dnes ostal v našich domoch.

[ambassador]

Občas mi na mysl přichází následující text v 1.Petr.3,13 - 23 . Tam mě zaujala a oslovila spojitost myšlenek:
Neodplácejte zlým zlé....
........být připraveni.....
...........................k obhajobě....
......................................vydat počet....
.................................................................z naděje...
.......................................kterou máte....
............................v tichosti a bázni.....
Křesťanství je nejvíce rozhádané.
Možná je to v tom, že jsem se přestal nenásilně sdílet o naději. Možná jsem zapomněl Krista, tak jako Marie a Josef,. Možná jsem se vydal na cestu a ON zůstal v "chrámu". Možná nenásleduji Krista, ale následuji písmenka a ingoust knihy, které říkám Slovo Boží a při tom si s ním manipuluji dle svých představ. Možná už nevěřím Jeho nepodmíněné Milosti?

[ambassador]

Čas od času mě znovu a znovu oslovuje myšlenka textu ve Sk. 1, 4 - 8 .
Závažnost toho textu je tak aktuální, že je dobré nové ztišení se před Hospodinem.
Ten text má v sobě zvláštní strukturu.
CSP A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení -- „které jste slyšeli ode mne,
CSP neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém. “
CSP Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“
CSP Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci,
CSP ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“

Všiml jsem si a také osobně poznal, že křest vodou je nedostatečný pro poslání tam venku, žel někteří vycházejí a neposlouchají Ježíše. Jsou nabití naukou, ale moc evangelia ta tam není poznatelná v trpělivosti, vlídnosti a laskavosti. Mají v "toulci" šípy opatřené texty z Bible a sestřelí, každého kdo se postaví do cesty.
Křest Duchem svatým není v moci člověka, vede k pokoře.
Učedníci byli více zaměstnáni určováním času.
Ježíš odvrací jejich pozornost od vypočítávání času.
Ten závěr se mi jeví hodně důležitý. Být svědkem, nikoliv masérem. Svědčit o moci Ježíšově, která zasáhla můj život.
Jen těžko můžeme přesvědčit své okolí záplavou textů bez moci Ducha. Bůh neudělí svou moc arogantním lidem.
Moc Ducha se neprojevuje v citovaním veršů z Bible ani citováním odstavců EGW.

[mikim]

Čas od času mě znovu a znovu oslovuje myšlenka textu ve Sk. 1, 4 - 8 .
Závažnost toho textu je tak aktuální, že je dobré nové ztišení se před Hospodinem.
Ten text má v sobě zvláštní strukturu.
CSP A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali Otcovo zaslíbení -- „které jste slyšeli ode mne,
CSP neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém. “
CSP Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“
CSP Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci,
CSP ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.“

Všiml jsem si a také osobně poznal, že křest vodou je nedostatečný pro poslání tam venku, žel někteří vycházejí a neposlouchají Ježíše. Jsou nabití naukou, ale moc evangelia ta tam není poznatelná v trpělivosti, vlídnosti a laskavosti. Mají v "toulci" šípy opatřené texty z Bible a sestřelí, každého kdo se postaví do cesty.
Křest Duchem svatým není v moci člověka, vede k pokoře.
Učedníci byli více zaměstnáni určováním času.
Ježíš odvrací jejich pozornost od vypočítávání času.
Ten závěr se mi jeví hodně důležitý. Být svědkem, nikoliv masérem. Svědčit o moci Ježíšově, která zasáhla můj život.
Jen těžko můžeme přesvědčit své okolí záplavou textů bez moci Ducha. Bůh neudělí svou moc arogantním lidem.
Moc Ducha se neprojevuje v citovaním veršů z Bible ani citováním odstavců EGW.

Moc ducha se naopak projevuje citováním správných veršů z Písma a jejich správným výkladem a na jejich množství nezáleží a stejně tak i citováním EGW, která se k nim vyjádřila, naopak ten kdo moc Písma Svatého popírá ve skutečnosti nemá ducha Svatého a jen si hraje na adventistu či křesťana. Tebe ambassadore už dávno jako správný vzor adventisty, ze kterého bych si mohl vzít příklad neberu, protože to co tady někdy píšeš nestojí ani za zlámanou grešli (a nejen mne ale i jiným). A nevede mne nijak zvlášť k následování Ježíše Krista a Jeho milosti i přikázání. A taky nejsi vždy ve svých komentářích jen laskavý vlídný a trpělivý. Ty o tom jen píšeš, ale ve skutečnosti příliš nejsi. Takže si nejdříve zameť před svým vlastním prahem, než začneš poučovat další.
Takže se připrav na to, že budu Boží pravdu bránit a sestřelím tě klidně šípem naplněným Božím Slovem, když budu muset, znovu a znovu.

[Realista]

Jak moc je pravdepodobne, ze mikim je pubertak, ktery si tady z toho dela prcu? Jinymi slovy troll. Padz pokud to mysli vazne, tak to cosi rika o adventismu (nejen) jak destruktivni muze mit vliv na mysl cloveka.

[Lída Rohalová]

ambassador píše: Ten závěr se mi jeví hodně důležitý. Být svědkem, nikoliv masérem. Svědčit o moci Ježíšově, která zasáhla můj život.
Jen těžko můžeme přesvědčit své okolí záplavou textů bez moci Ducha. Bůh neudělí svou moc arogantním lidem.
Moc Ducha se neprojevuje v citovaním veršů z Bible ani citováním odstavců EGW.

Před lety jsem také "svědčila" citováním veršů z Bible a odstavců E. G. W. Postupně mě tento způsob unavoval víc a více a přestala jsem s takto praktikovaným svědectvím úplně, bylo to totiž jen z lidské síly. Chybí-li život s Ježíšem, moc Ducha svatého, musí člověk "evangelizovat" doktrínami. Jakmile se člověk setká s Ježíšem, má jedinou touhu svědčit o Něm. Stane se svědkem. A začne mu na druhých skutečně záležet. Nikdy dřív jsem nezažila takovou radost ze spasení jakou zažívám v těchto časech. Před tím, než jsem se stala svědkem, jsem musela projít bolestivým procesem pokání a pravdivě si odpovědět, zda mi na evangelizovaných lidech záleží. Mimo vlastní rodinu zněla odpověď NE. Teprve pak může přijít uzdravení.

[ambassador]

Na setkání v evangelické faře se po krátké úvaze účastníci sdíleli. Mezi nimi byla i jedna učitelka, vyprávěla svou zkušenost ze školství. Jednou dostali dotazník, ve kterém se měli vyjádřit k různým oblastem. Otázka, kterou si nechala na konec byla: "Jakého největšího úspěchu jste dosáhli ve svém životě?" Odpověď zněla: "Uvěřila jsem v živého Boha". Když začínali číst různé odpovědi, při její odpovědi nastalo zvláštní ticho. Později za ní přicházeli osobně jednotlivci, děkovávali a ptali se dál. Tím se ji dostalo možnosti jednoduchým způsobem svědčit o Živém Bohu.

[ambassador]

Jednou k nám přijel mladý kazatel z jiného sboru. Nějak jsem ho prohlížel a hodnotil. Nic moc - co nám chceš říci? Byl jsem příjemně překvapen, jak to je když se "Nic Moc" stane Božím nástrojem zvěsti evangelia. Ne , nebyl to syn kazatele a dokonce později, když jsem s ním mluvil, sdílel se o nelehkém adventistickém dětství.