příliš vysoká laťka Soboty
Napísané: 24 Jan 2017, 23:03
Znovu a znovu setkávám s názory adventistů (např. Mikim), na to, že bychom všichni křesťané (nejlépe i nekřesťané) měli zachovávat zákon včetně soboty. Tedy zachovávat čtvrté přikázání Desatera.
Chci zde sdílet svůj pohled na toto ,,zachovávání".
Přikázání o sobotě narozdíl od třeba ,,nezabiješ" nelze zachovávat tak jednoduše.
Abych dokázal před Bohem a svým svědomím opravdu dodržovat toto přikázání desatera, tak bych musel být schopen vždy během šesti dnů pracovat. Podle znění přikázání musím pracovat, nemohu mít třeba dovolenou, výlet, nebo nemocenskou. Mám šest dní pracovat.
Dále bych neměl nikdy žádnou část své práce odkládat nebo delegovat na někoho jiného. Píše se tam ,,budeš pracovat a dělat všechnu svou práci". Kromě nedělního zákona bych tedy již dávno musel v České Republice brojit proti 25-26 prosinci svátku vánočním, proti velikonočním pondělí, proti výročí upálení Jana Husa, výročí příchodu Cyrila a Metoděje, výročí vzniku samostatného Československého státu a výročí sametové revoluce. Zkrátka proti všem státním svátkům, které umožňují/nařizují nepracovat. Všechny tyto dny bych měl vnímat jako snahu změnit ,,doby a zákon", protože i tyto dny mění příkázání ,,šest dní budeš pracovat a....".
Dále bych musel znát z bible přesné umístění datové hranice, protože země je kulatá a já přeci nechci omylem slavit špatný den. Dále bych musel přesně a podrobně prozkoumat historii, že od doby Vyhlášení na Sinaji se počítání dnů nezměnilo a nikdy se to neposunulo.
Dále bych musel vždy pečlivě hlídat západ slunce v pátek i v sobotu, abych věděl, kdy už je čas odpočinout a kdy už je čas znovu pracovat.
Nikdy bych se nesměl octnout za severním nebo jižním polárním kruhem, neboť tam může být den nebo noc delší než na zbytku planety a já bych se po návratu jen těžko srovnával s tím, že všichni pravověrně okolo mě zachovávají každý sedmý den sobotu v jiný den, než já i když i já pravověrně světím každý sedmý den (měřeno počtem západů a východů slunce).
Dále bych musel být schopen vždy zajistit, aby toto přikázání dodržovala vždy i celá má rodina, služebnictvo, tedy domácí zaměstnanci, kteří ale mohou třeba po západu a odchodu z mého dohledu v domácnosti ve svém pokoji začít pracovat na přípravě na další den.
Podle textů v Lv 23 Bych ten den měl mít bohoslužebné shromáždění. Pozor ale aby se nekonalo příliš daleko, neboť podle knihy Skutky 1,12 je v sobotu dovoleno ujít pěšky jen určitá vzdálenost (Mezi Olivovou horou a Jeruzalémem je vzdušnou čarou asi 3-4km). Takže když si to musím rozpočítat. Nějaké kroky utratím už v pátek po západu před spaním. Nějaké ráno při snídani a oblékání. Potom cesta tam a zpátky. Ve shromáždění během přestávky také mohu ujít nějaké ty metry. Bude to tedy chtít dobrý krokoměr. Otázka ale je, jestli zařízení, která používám nejsou analogií dobytka, který používali lidé tehdy. Protože podle Božího přikázání měl odpočinout i dobytek - tedy já jsem ho neměl využívat, možná bych neměl využívat ani auta, lednici, nebo ten krokoměr. Bezpečnější by asi bylo si ty kroky jen pamatovat. Ale zase, co když je počítání vlastních kroků práce? Zkrátka shromáždění se bude muset odehrávat maximálně 1 km od mého domu, abych měl rezervu a mé odpolední rozjímání o Bohu v přírodě by nemělo být při nějaké delší procházce.
V bibli je také napsáno, že mám s lidmi jednat tak, jak bych chtěl, aby jednali oni se mnou. Přemýšlel jsem o tom a uvědomil jsem si, že spousty zařízení a služeb, které bych rád v sobotu využíval předpokládá, že potřebuji, aby někdo jiný (podle Ježíše můj bližní) musel v ten den pracovat. Například vodárny, elekrárny, teplárny, mobilní operátoři, prodavači u benzínek, řidiči autobusů, taxiků, vlaků, metra, tramvají, dopravní dispečink, který hlídá semafory. Jestliže budu využívat jejich služby, oni budou muset pracovat a to jim já přece nepřeji, neboť ani já nechci aby mě oni nutili pracovat/ úkolovali. Musím se tedy v sobotu obejít i bez jejich služeb.
Je tu ale další problém. Měl bych podle Izajáše 58 Během celé Soboty přestat s řečmi. Není to tam přesně specifikováno, ale asi bych neměl během přestávky při shromáždění pokládat lidem všední otázky jako: ,,Jak vám to šlo přes týden v práci?" nebo ,,jak se mají vaše děti?", nebo ,,tento týden mě vyhodili/povýšili v práci." To bude těžké. Rád o tom mluvím a navíc se mě ostatní lidé mají chuť na podobné věci ptát a já bych o tom přece neměl vést plané řeči.
Dále když shromáždění skončí, tak co budu dělat potom? Kromě řečí mám také přestat hovět svým zálibám. Nezbývá mi tedy celý den být tiše a přemítat o Bohu, nebo o něm hovořit s lidmi, nebo si o něm číst. Nebezpečná je také příprava jídla. Ideálně by se měla vykonat všechna už v pátek. V sobotu nevařit možná ani neohřívat, vím jak skončil ten Izraelec, kterého našli jako v sobotu nese dříví (na ohěň?) viz. Nu 15.
Tím se dostáváme k trestu za porušení soboty. Je to smrt. Ex 31,13-17
„Promluv k Izraelcům: Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji.
Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, bude vyobcován ze společenství svého lidu.
Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.
Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu.
To je provždy platné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si.“
V textu se říká, že je to provždy platné znamení. Je to znamení mezi Bohem a jeho lidem. Znamení posvěcení. Je to věčná smlouva. Za porušení je smrt a vyobcování z lidu. Jsou zde stejná slova ,,pečeťě zákonodárce" jako v desateru - ,,V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul."
Takže jak mohu shrnout veškeré své přemítání o tom, jak mohu správně dodržet Boží přikázání?
,,Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt." (Římanům 7, 10)
A s tou smrtí to myslím doslova!!!
Vždy když jsem tedy znovu uvažoval o tom, že by snad mohlo být něco dobrého na tom kromě víry v Ježíše ještě jako bonus ,,dodržovat/zachovávat" čtvrté přikázání z desatera došel jsem k těmto závěrům. Jakmile to zkusím ,,dodržovat" tak mi to (byť věřícímu) místo požehnání a života přináší odsouzení a kdyby se to dodržovalo důsledně tak i smrt!!!
Jedinná další možnost ,,zachovávání" by byla snížit si laťku, tak abych jí dokázal přeskočit, ale tak, aby to snížení bratřím a sestrám adventistům nevadilo. Třeba bych ušel v sobotu delší vzdálenost, používal vodu a elektřinu, popovídal si s bližními i o jejich nebo mých zálibách a té lidské datové hranici a současnému kalendáři zkusím věřit bez důkazů a tvářit se, že má vědomá nevědomost je projev silné víry.
Dá se najít výška laťky, tak, abych nevyvolával ve svém CASD sboru pohoršení.
Ale své vlastní svědomí budu muset potlačit.
A když se mě někdo zeptá, jestli ,,zachovávám" sobotu, budu si muset při své odpovědi ,,ano" v mysli dodávat: ,,podle +- obecných měřítek"
A jak vysokou laťku máte u soboty vy?
A jak jste se s tím rozhodli vypořádat?
(Otázka je tu položena pro ty křesťany, kteří jsou přesvědčeni, že sobotu zachovávají)
A ještě k zamyšlení:
Co si myslíte že se stane, až zemřete/dočkáte se druhého příchodu a přijde na vaše osobní setkání s Bohem. Zmíníte se mu, že jste zachovávali jeho přikázání včetně toho čtvrtého. A on vám ukáže jak jste to ve vašem životě dělali opravdu a připomene vám jaký byl za porušení soboty v zákoně trest.
Co mu řeknete?
,,Alespoň jsem se snažil." ????
Myslíte že vám to k něčemu před Ním pomůže?
Že na tom budete před Bohem lépe, než někdo kdo se snažil méně, nebo na to úplně kašlal, ale k Ježíši se přitom hlásí?
Bude vaše šance na spasení oproti tomuto nesobotnímu křesťanovi větší nebo menší?
(ehm - Gal 5,4)
Chci zde sdílet svůj pohled na toto ,,zachovávání".
Přikázání o sobotě narozdíl od třeba ,,nezabiješ" nelze zachovávat tak jednoduše.
Abych dokázal před Bohem a svým svědomím opravdu dodržovat toto přikázání desatera, tak bych musel být schopen vždy během šesti dnů pracovat. Podle znění přikázání musím pracovat, nemohu mít třeba dovolenou, výlet, nebo nemocenskou. Mám šest dní pracovat.
Dále bych neměl nikdy žádnou část své práce odkládat nebo delegovat na někoho jiného. Píše se tam ,,budeš pracovat a dělat všechnu svou práci". Kromě nedělního zákona bych tedy již dávno musel v České Republice brojit proti 25-26 prosinci svátku vánočním, proti velikonočním pondělí, proti výročí upálení Jana Husa, výročí příchodu Cyrila a Metoděje, výročí vzniku samostatného Československého státu a výročí sametové revoluce. Zkrátka proti všem státním svátkům, které umožňují/nařizují nepracovat. Všechny tyto dny bych měl vnímat jako snahu změnit ,,doby a zákon", protože i tyto dny mění příkázání ,,šest dní budeš pracovat a....".
Dále bych musel znát z bible přesné umístění datové hranice, protože země je kulatá a já přeci nechci omylem slavit špatný den. Dále bych musel přesně a podrobně prozkoumat historii, že od doby Vyhlášení na Sinaji se počítání dnů nezměnilo a nikdy se to neposunulo.
Dále bych musel vždy pečlivě hlídat západ slunce v pátek i v sobotu, abych věděl, kdy už je čas odpočinout a kdy už je čas znovu pracovat.
Nikdy bych se nesměl octnout za severním nebo jižním polárním kruhem, neboť tam může být den nebo noc delší než na zbytku planety a já bych se po návratu jen těžko srovnával s tím, že všichni pravověrně okolo mě zachovávají každý sedmý den sobotu v jiný den, než já i když i já pravověrně světím každý sedmý den (měřeno počtem západů a východů slunce).
Dále bych musel být schopen vždy zajistit, aby toto přikázání dodržovala vždy i celá má rodina, služebnictvo, tedy domácí zaměstnanci, kteří ale mohou třeba po západu a odchodu z mého dohledu v domácnosti ve svém pokoji začít pracovat na přípravě na další den.
Podle textů v Lv 23 Bych ten den měl mít bohoslužebné shromáždění. Pozor ale aby se nekonalo příliš daleko, neboť podle knihy Skutky 1,12 je v sobotu dovoleno ujít pěšky jen určitá vzdálenost (Mezi Olivovou horou a Jeruzalémem je vzdušnou čarou asi 3-4km). Takže když si to musím rozpočítat. Nějaké kroky utratím už v pátek po západu před spaním. Nějaké ráno při snídani a oblékání. Potom cesta tam a zpátky. Ve shromáždění během přestávky také mohu ujít nějaké ty metry. Bude to tedy chtít dobrý krokoměr. Otázka ale je, jestli zařízení, která používám nejsou analogií dobytka, který používali lidé tehdy. Protože podle Božího přikázání měl odpočinout i dobytek - tedy já jsem ho neměl využívat, možná bych neměl využívat ani auta, lednici, nebo ten krokoměr. Bezpečnější by asi bylo si ty kroky jen pamatovat. Ale zase, co když je počítání vlastních kroků práce? Zkrátka shromáždění se bude muset odehrávat maximálně 1 km od mého domu, abych měl rezervu a mé odpolední rozjímání o Bohu v přírodě by nemělo být při nějaké delší procházce.
V bibli je také napsáno, že mám s lidmi jednat tak, jak bych chtěl, aby jednali oni se mnou. Přemýšlel jsem o tom a uvědomil jsem si, že spousty zařízení a služeb, které bych rád v sobotu využíval předpokládá, že potřebuji, aby někdo jiný (podle Ježíše můj bližní) musel v ten den pracovat. Například vodárny, elekrárny, teplárny, mobilní operátoři, prodavači u benzínek, řidiči autobusů, taxiků, vlaků, metra, tramvají, dopravní dispečink, který hlídá semafory. Jestliže budu využívat jejich služby, oni budou muset pracovat a to jim já přece nepřeji, neboť ani já nechci aby mě oni nutili pracovat/ úkolovali. Musím se tedy v sobotu obejít i bez jejich služeb.
Je tu ale další problém. Měl bych podle Izajáše 58 Během celé Soboty přestat s řečmi. Není to tam přesně specifikováno, ale asi bych neměl během přestávky při shromáždění pokládat lidem všední otázky jako: ,,Jak vám to šlo přes týden v práci?" nebo ,,jak se mají vaše děti?", nebo ,,tento týden mě vyhodili/povýšili v práci." To bude těžké. Rád o tom mluvím a navíc se mě ostatní lidé mají chuť na podobné věci ptát a já bych o tom přece neměl vést plané řeči.
Dále když shromáždění skončí, tak co budu dělat potom? Kromě řečí mám také přestat hovět svým zálibám. Nezbývá mi tedy celý den být tiše a přemítat o Bohu, nebo o něm hovořit s lidmi, nebo si o něm číst. Nebezpečná je také příprava jídla. Ideálně by se měla vykonat všechna už v pátek. V sobotu nevařit možná ani neohřívat, vím jak skončil ten Izraelec, kterého našli jako v sobotu nese dříví (na ohěň?) viz. Nu 15.
Tím se dostáváme k trestu za porušení soboty. Je to smrt. Ex 31,13-17
„Promluv k Izraelcům: Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji.
Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci, bude vyobcován ze společenství svého lidu.
Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.
Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu.
To je provždy platné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si.“
V textu se říká, že je to provždy platné znamení. Je to znamení mezi Bohem a jeho lidem. Znamení posvěcení. Je to věčná smlouva. Za porušení je smrt a vyobcování z lidu. Jsou zde stejná slova ,,pečeťě zákonodárce" jako v desateru - ,,V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul."
Takže jak mohu shrnout veškeré své přemítání o tom, jak mohu správně dodržet Boží přikázání?
,,Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt." (Římanům 7, 10)
A s tou smrtí to myslím doslova!!!
Vždy když jsem tedy znovu uvažoval o tom, že by snad mohlo být něco dobrého na tom kromě víry v Ježíše ještě jako bonus ,,dodržovat/zachovávat" čtvrté přikázání z desatera došel jsem k těmto závěrům. Jakmile to zkusím ,,dodržovat" tak mi to (byť věřícímu) místo požehnání a života přináší odsouzení a kdyby se to dodržovalo důsledně tak i smrt!!!
Jedinná další možnost ,,zachovávání" by byla snížit si laťku, tak abych jí dokázal přeskočit, ale tak, aby to snížení bratřím a sestrám adventistům nevadilo. Třeba bych ušel v sobotu delší vzdálenost, používal vodu a elektřinu, popovídal si s bližními i o jejich nebo mých zálibách a té lidské datové hranici a současnému kalendáři zkusím věřit bez důkazů a tvářit se, že má vědomá nevědomost je projev silné víry.
Dá se najít výška laťky, tak, abych nevyvolával ve svém CASD sboru pohoršení.
Ale své vlastní svědomí budu muset potlačit.
A když se mě někdo zeptá, jestli ,,zachovávám" sobotu, budu si muset při své odpovědi ,,ano" v mysli dodávat: ,,podle +- obecných měřítek"
A jak vysokou laťku máte u soboty vy?
A jak jste se s tím rozhodli vypořádat?
(Otázka je tu položena pro ty křesťany, kteří jsou přesvědčeni, že sobotu zachovávají)
A ještě k zamyšlení:
Co si myslíte že se stane, až zemřete/dočkáte se druhého příchodu a přijde na vaše osobní setkání s Bohem. Zmíníte se mu, že jste zachovávali jeho přikázání včetně toho čtvrtého. A on vám ukáže jak jste to ve vašem životě dělali opravdu a připomene vám jaký byl za porušení soboty v zákoně trest.
Co mu řeknete?
,,Alespoň jsem se snažil." ????
Myslíte že vám to k něčemu před Ním pomůže?
Že na tom budete před Bohem lépe, než někdo kdo se snažil méně, nebo na to úplně kašlal, ale k Ježíši se přitom hlásí?
Bude vaše šance na spasení oproti tomuto nesobotnímu křesťanovi větší nebo menší?
(ehm - Gal 5,4)
