Zákon a milost

[mikim]

Nedoceněný dar, Mark Finley, Advent Orion 2011, kap. 2, str. 33-44

Osvobození vede k poslušnosti

Boží zákon nás osvobozuje, abychom mohli žít naplněným, požehnaným životem. Poslušnost Božího zákona je něco jako nebeský recept na radost. Zkuste se představit ten zoufalý chaos, který by ve společnosti nastal, kdyby všichni začali otevřeně ignorovat principy Desatera: všude by vládlo násilí, bezuzdná nemravnost, plenění, drancování – prostě by došlo k celonárodní katastrofě.
Boží zákon je základem Boží vlády, ale ovlivnil také zákony naší společnosti. Je normativem, který platí provždy. Někteří křesťané si myslí, že když jsou spasení Boží milostí, nemusí již zachovávat Boží zákon. (Ef 2.8). Takový postoj však popírá nezbytnost Kristovy smrti. Ježíš byl odsouzen místo všech, kdo přestupují zákon; na kříži vzal na sebe trest za naše hříchy. Byl odsouzen za hříchy, kterých se nedopustil, aby nám mohlo být odpuštěno všechno, čeho jsme se dopustili my. Kdyby Bůh mohl změnit svůj zákon, nemusel be Ježíš zemřít. Bible říká: „Mzdou hříchu je smrt…“ (Ř 6.23). Proč by Bůh poslal svéhi Syna na tak krutou smrt, pokud by nějakým magickým zásahem stačilo změnit jeho zákon? Zákon a soud jsou součástí Kristova evangelia. „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona“ (1J 3.4).
Nemohu si myslet, že hřích je jen to, když něco ukradnu, hřích je totiž bezzákonnost. Hřích je něco víc než jen nějaký špatný čin, který já považuji za hřích. Jedna z biblických definic hříchu říká, že je to porušení Božího zákona.
Někdo si řekne: „Moje manželství nenaplňuje mé potřeby, neuspokojuje mě. Proto když si o vákendu udělám výlet se svou sekretářkou, je to v pořádku, je to moje věc. Vždyť jsme oba dospělí lidé.“
Bible ale oponuje jasným příkazem: „Nesesmilníš.“ Boží zákon je věčný morální standard, který definuje hřích a určuje naši odpovědnost vůči Bohu i lidem.
Co dnes ptřebují naše děti? Určitě ne to, aby je televize vychovávala vraždami, násilím a nemravností. Naše děti potřebují, abychom je učili morálním principům, které nám dal Bůh.
Boží morální zákon nás chrání. Nejsou to svévolná nařízení, která nám mají bránit v tom, abychom byli šťastní. Boží zákon je naopak cestou ke svobodě a skutečnému štěstí.Boží zákon nás chrání před životním stylem, který by nás zničil..
Někteří křesťané ale říkají: „Nekažme v našich kostelích a modlitebnách o zákoně. Kažme o Boží lásce.“ Jako by šlo o dvě odlišné věci. Jenže láska vždy vede k poslušnosti, a nikoliv k neposlušnosti. Oddané křesťany láska k nebeskému Otci motivuje k zachovávání jeho přikázání. Ježíš řekl: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (J14.15).
Říká snad Ježíš: „Jestliže mě milujete, nemusíte už zachovávat má přikázání“? Ne! Odpovědí lásky je svobodné zachovávání toho, co Bůh lidem určil za správné.
Svého nebeského Otce poslouchám ne proto, že se snažím získat si jeho přízeň. Poslušnost je reakcí mé vděčnosti a lásky. Poslouchám ho ne proto, abych byl spasen, ale proto, že jsem spasen. Vyjadřuji tak svou vděčnost za dar spasení. Svou poslušností si spasení nikdy nezískám. Spasení již pro mě získal Ježíš na kříži. Přesto tím, že jsem poslušný, dokazuji, jak moc si vážím toho, že jsem spasen. V Prvním listu Janově čteme: „Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.“ Podle apoštola Jana je to důkaz, že známe Boha. Je to důkaz, že jsme znovuzrozeni, že opravdu patříme Kristu. „Kdo říká: „Poznal jsem ho, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy“ (1J2.4).
Pokud jsme skutečně poznali Krista jako svého Zachránce a dali mu své srdce, přirozenou odpovědí je to, že jej chceme poslouchat.

Zákon a milost

Milost a zákon si vzájemně neodporují. Když přijmeme, že jsme zachráněni Boží milostí, nezískáváme tím bezbřehou svobodu porušovat Boží přikázání, právě naopak – o to více chceme jednat tak, jak se na Boží děti patří.
Spasení je Božím darem z lásky. Uskutečnilo se na kříži, kde byl obětován Syn Boží. Věřící ve starozákonních dobách očekávali Mesiáše, který měl přijít. V novozákonní době hledíme na Krista, který již přišel. Oni byli spaseni milostí, která měla přijít. My jsme spaseni milosti, která již přišla.
Pokud jsme spaseni pouze milostí, jaká je pak úloha zákona? Apoštol Pavel na tuto otázku odpovídá, když říká, že „ze zákona pochází poznání hříchu“ (Ř 3,20). Jestliže odstraníte zákon, odstraníte hřích. Pokud neexistuje žádný zákon, neexistuje ani žádný hřích. Pokud neexistuje žádný hřích, nepotřebujeme milost, abychom mohli být spaseni.
Prostřednictvím svého zákona Bůh odhaluje hřích. Pavel to vystihuje těmito slovy: „…hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: „Nepožádáš!“ (Ř 7.7.).
Úkolem zákona je definovat hřích. Zákon jasně stanovuje co je správné a co špatné. Tento zákon určuje základy každé společnosti. Zpráva o tom, že na konci všechny čeká soud, vyzývá k tomu, abychom se vrátili k dodržování zákona. Křesťany, kteří jsou spasení milosti, vede tato zpráva k tomu, aby žili spravedlivým a svatým životem: „Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší, ospravedlnění budou, kdo zákon svými činy plní“ (Ř 2.13).
Jaká je role milosti? „Milosti tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Ef 2.8,9). Milost je Boží milosrdenství, Boží slitování, Boží odpuštění. Milost je Boží moc. Milost je Boží láska projevená hříšníkům.
Odstraňuje milost Boží zákon? Pokud jsem spasen milostí, vede mě to k tomu, abych přestupoval Boží zákon? „To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme“ (Ř 3.31). Pavel tím říká, že víra ve spasení skrze milost neodstraňuje zákon, ale naopak potvrzuje jeho platnost. Lidé, kteří jsou spaseni milostí, zákon zachovávají. Milost nás vede k zachovávání Božího zákona, ne k tomu, abychom jej přestupovali.
Před mnoha lety jsem měl na východním pobřeží Spojených států sérii přednášek o biblických proroctvích. Jednoho večera jsem po přednášce sedl do auta a spěchal na další setkání. Jel jsem poměrně rychle. V určitém úseku byla rychlost omezena na 60 kilometrů za hodinu, ale já jsem jel asi sedmdesátkou. Zastavil mě policista a chtěl po mně řidičský průkaz. Omylem jsem mu podal svoji duchovenskou průkazku. Policistu to docela pobavilo.
Dali jsme se do řeči. Na závěr jsem mu řekl i toto: „Víte, právě jedu z veřejné přednášky, kde jsem kázal o zákoně. Mluvil jsem o tom, že bychom měli dodržovat zákon. Nemohl byste mi pro tentokrát udělit milost? Pane policisto, vy i já jste ve stejném týmu. Vy lidi chytáte, když zákon přestoupí, a já jim říkám, aby zákon dodržovali. V podstatě děláme oba stejnou práci. Nemohl byste mi tedy prosím udělit milost?“
Policista byl mou argumentací překvapen, a tak souhlasil: „Dobrá, pane kazateli, tentokrát vám dávám milost. Jeďte!“ Co jsem si zasloužil, když jsem přestoupil zákon? Blokovou pokutu! Tak to má být podle zákona.
Když jsem dostal milost, osvobodilo mě to od trestu za porušení zákona? Ano. Osvobodilo mě to i od platnosti zákona? Určitě ne. Rozhodně bych se nevrátil do auta a své manželce neřekl: „Zlato, nejsem pod zákonem – už nepodléhám zákonu. Jsem pod milostí. Odteď už můžeme jezdit tak rychle, jak jen budeme chtít!“
Jak to bylo ve skutečnosti? Dostal jsem milost, proto jsem si dával velký pozor, abych už zákon nepřestoupil. Ježíš mě spasil svou milostí, proto nechci přestupovat jeho zákon. Nechci se k jeho přikázáním otočit zády.
Když jsi spasen milostí, nepodléháš odsouzení zákonem. Ježíš řekl“ „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky, nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt. 5.17). Ježíš nepřišel odstranit zákon. Nepřišel odstranit páté přikázání, které říká: „Cti svého otce a svou matku.“ Přišel nám ukázat, jaký vztah má milující syn ke svým rodičům. Ježíš nepřišel odstranit šesté přikázání – „Nezabiješ“. Naopak dal lidem příklad laskavosti a soucitu, které projevoval každému, s kým se setkal. Ježíš neodstranil sedmé přikázání – „Nesesmilníš“. Přišel nám dát příklad morální čistoty.
Nepřišel ani proto, aby odstranil čtvrté přikázání: „Pamatuj na den sobotního odpočinku“. Proto je v Bibli napsáno, že „podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagogy“ (L 4.16). Tak jako Ježíš nepřišel zrušit přikázání „Nepokradeš“, „Nezabiješ“, „Nesesmilníš“ nebo kterékoli jiné z Desatera, nepřišel zrušit ani přikázání o sobotě. Naopak Ježíš přišel, aby žil život láskyplné poslušnosti vůči Božímu zákonu.
Přikázání o sobotě je z určitého důvodu jádrem, srdcem Desatera. První čtyři přikázání charakterizují náš vztah k Bohu. Dalších šest přikázání určuje náš vztah k našim bližním. Přikázání o sobotě nás vybízí k tomu, abychom uctívali svého Stvořitele, což je samotný základ naší poslušnosti.
Protože Bůh je náš Stvořitel, uctíváme výhradně jeho a žádné jiné bohy, a nebereme jeho jméno nadarmo. Protože stvořil všechny lidi, respektujeme každého člověka a k ostatním lidem se chováme podle posledních šesti přikázání. Přikázání o sobotě vysvětluje, proč bereme Boha a jeho Desatero jako autoritu. On nás stvořil. Jako náš Stvořitel ví, co je pro nás nejlepší. Deset Božích přikázání – to jsou směrnice pro život od starostlivého Tvůrce. Projevem naší lásky vyjádřené poslušností je to, že jej na jeho přání v sobotu uctíváme jako svého Stvořitele.
Apoštol Pavel napsal, že Bůh všechno stvořil prostřednictvím Ježíše Krista (Ef 3.9). Ježíš jako Stvořitel zachovával sobotu, aby vyjádřil, že ctí Otcovy záměry. Je nám tím příkladem.

Vnitřní změna

Většina křesťanů má problém porozumět tomu, jaký je vztah mezi zákonem a milostí. Apoštol Pavel napsal: „Hřích nad vámi už nebude panovat, vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí“ (Ř 6.14). Kdy nad vámi panuje hřích? Když se řídíte podle sebe a kráčíte svou cestou, ne Boží. Poté, co přestoupáte Boží zákon, vás ovládne hřích.
Co to znamená, že je někdo pod zákonem? Být pod zákonem znamená spoléhat se na zákon jako na prostředek spasení. Snaha zachovávat zákon ve své síle se podobá snaze přeplavat Atlantský oceán. Mohli byste být světovou jedničkou v plavání, ale vzdálenost je příliš velká. Ať bychom se snažili jakkoli, sami nejsme schopni zachovat Boží zákon. Pokud bychom zachovávání zákona považovali za prostředek, jak dosáhnout spasení, naše marné pokusy o jeho dodržování by nás vedly leda k zoufalství. Neustále bychom se cítili jako odsouzenci. Avšak pokud je zdrojem spasení Ježíš, pohled na zákon se radikálně mění.
Být pod milostí znamená, že jsem přijal Kristovu milost, dostal jeho odpuštění a byl jsem naplněn jeho mocí prostřednictvím Ducha svatého. Ježíš Kristus vepsal svůj zákon do mého srdce a do mé mysli a já ho toužím poslouchat.
Této změně Bible říká „znovuzrození“. Když přijdeme k Ježíši Kristu a prosíme o jeho milost, řekne nám: „Milované dítě, nezáleží na tom, jaká byla tvá minulost, nezáleží na tom, jak hříšný byl tvůj život – já ti odpouštím. Můžeš začít znova.“
Zákon pravdivě zobrazuje náš stav a naši potřebu. Když se dívám do Božího zákona jako do zrcadla, vidím, kdo jsem. Uvědomuji si, že nesplňuji požadavky Božích norem. Myslím na to, jak jsem byl k druhým netrpělivý. Vzpomenu si, že jsem nebyl tak laskavý, jak jsem měl být. To, že selhávám v dodržování Božího zákona, mě vede k tomu, že hledám Boží milost. Právě to měl na mysli David, když vyznal: „Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě“ (Ž 19.8). Desatero mě téměř žene k Ježíši se slovy: „Ježíši, můj hřích mě úplně ničí. Prosím odpusť mi. Zbav mě mé viny. Přebývej ve mně a uč mě žít podle tvého zákona. Pomoz mi, abych se tebou nechal vést.“
Kdysi přišel k Ježíši jistý zákoník a zeptal se ho: „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ On mu řekl: „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22.36-40). Co Ježíš udělal? Shrnul Desatero do dvou výroků. Dále říká: „Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Podstatu celého zákona můžeme tedy shrnout do jediného slova – láska. První čtyři přikázání Ježíš vyjádřil slovy „milovat Boha“, posledních šest přikázání shrnul do příkazu „milovat bližního“.
Skutečná a dokonalá láska tedy znamená, že budeme milovat nebeského Otce a své bližní. Láska vede vždy k poslušnosti. Desatero napsal Bůh svým prstem na kamenné desky. Zachovávání Božího zákona nikoho nezotročuje, právě naopak, vysvobozuje z otroctví hříchu. Desatero nám Bůh nedal proto, aby omezil naši svobodu, ale proto, abychom mohli být skutečně svobodni.

Desatero – směrnice pro šťastný život

Desatero předal lidem Bůh. Všimněte si, jakými slovy text začíná (B21): Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví“ (Ex 20,2).
V prvním přikázání se nám představuje sám Hospodin, Bůh, Pán nebe a země, jenž tato přikázání napsal svým prstem na kamenné desky jako morální principy všech dob. „Neměj žádné bohy kromě mne.“ Bůh hned na začátku říká: „Já musím být ve tvém životě nadřazený všemu ostatnímu. Nic jiného – žádní jiní bohové, ani tvůj dům, peníze, alkohol, nic materiálního tě neuspokojí.“
Ve druhém přikázání čteme: „Nevytvářej si modly…“ Jinými slovy, uctívej svého Stvořitele. Bůh tím chce říci: „Nepřicházej ke mně prostřednictvím vyřezávaných model. Přijď ke mně přímo. Jsem živý Bůh.“
Třetí přikázání nařizuje: „Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo…“Bůh říká: „Miluj mě tolik, abys měl úctu k mému jménu.“ Přemýšlejme chvíli o tom, s jakou úctou vyslovujeme jméno Ježíš a Pán Bůh. Při vyslovení Božího jména si andělé zahalují tvář. Je to jméno, při kterém andělé zpívají „svatý, svatý, svatý“, ale mezi lidmi padá do prachu, když ho vyslovují při nadávkách a kletbách. Desatero má pro naši dobu velký význam, protože nás vyzývá, abychom Ježíšovo jméno vyslovovali s úctou a způsobem, který Boha oslavuje.
Čtvrté přikázání – o sobotě – je srdcem Desatera. Bůh přikázal všemu lidstvu: „Pamatuj.“ A přesto se zdá, že většina lidí na něj zapomněla. Připomeňme si ho tedy: „Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu…“ (Ex 20,8). Ve věku víry v evoluci nás Bůh vyzývá, abychom uctívali Stvořitele nebe a země. Přikázání o sobotě nás chce vymanit z tyranie pozemských hodnot a každý týden nám chce umožnit kontakt s věčnými hodnotami.
Páté přikázání „Cti svého otce i matku“ provází zaslíbení – ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin tvůj Bůh“. To je zvláštní zaslíbení. Existuje souvislost mezi zdravím, dlouhým životem, štěstím a uctivým vztahem mezi rodiči a jejich dětmi.
Šesté přikázání důrazně říká: „Nezabíjej“. V době kdy se buduje obrovský vojenský arzenál, aby mohly být zabíjeny miliony lidí, v době, kdy jsou potraty na denním pořádku, v době, kdy odstřelovači a sebevražední atentátníci zabíjejí nevinné oběti, stále platí přikázání, které říká, že život je posvátný. Šesté přikázání osvobozuje lidi od zabíjení, vraždění a válek. Naléhá na všechny, aby uznali, že život je dar, který pochází od Boha.
Sedmé přikázání jednoznačně prohlašuje: „Nezcizolož.“ Boží zákon k nám promlouvá v době, kdy vládne nemravnost a úpadek morálky. Společnost je v důsledku toho na cestě k sebezničení. Sedmé přikázání je výzvou k mravní čistotě. Osvobozuje nás od infekčních pohlavních chorob, které hubí celé národy. Vybízí nás, abychom se oprostili od fyzické, duševní a citové porušenosti, která ignoruje zákony čistoty zapsané v samotné podstatě každé bytosti. Osvobozuje nás od strašlivé viny, jež je důsledkem porušování tohoto základního mravního zákona.
Osmé přikázání „Nekraď“ chrání vlastnictví, které nám Bůh z lásky dal. Nikdy nebylo přípustné krást. Všichni vědí, že je špatné, když někdo krade v obchodě. Stále není správné vzít něco, co nám nepatří. Osmé přikázání nás osvobozuje i od strachu z pomsty člověka, kterému jsme něco vzali.
Deváté přikázání „Nelži o svém bližním“ chrání naši pověst. Lež a pomluva se i dnes považují za něco špatného. Pošlapat dobré jméno jiného člověka se stále považuje za podlost.
Desáté přikázání nás učí být spokojeni s tím, co máme. Zve nás, abychom spočinuli v Boží dobrotě. V tomto posledním přikázání „Nezaviď svému bližnímu“ (Ex 20,17) jde o to, abychom se soustředili raději na vděčnost za všechno dobré, co nám náš nebeský Otec dává, než abychom si stěžovali kvůli tomu, co nemáme.
Desatero důrazně promlouvá k dnešní společnosti. Autor žalmu říká, že Boží přikázání jsou věčná. „Věrnost a právo koná svýma rukama, spolehlivá jsou všechna jeho pravidla! Na věčné věky jsou ustanovena, věrně a upřímně aby byla plněna“ (Ž 111,7.8, B21).
Bůh vyzývá svůj lid, aby se vrátil k Desateru, a dává nám toto zaslíbení: „A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem“ (Žd 8,10).
Bůh říká: “Vložím svůj zákon do jejich mysli.“ Jak tomu máme rozumět? Mít Boží zákon ve své mysli znamená, že jej známe. Je-li Boží zákon také v našem srdci, znamená to, že k němu máme citový vztah, že jej milujeme. I v této generaci Bůh potřebuje lidi, v jejichž srdcích a myslích bude zapsán zákon.
Tito lidé Jej milují, protože vědí, co všechno pro ně vykonal. Přijali Boží milost a svobodně se rozhodli žít podle Jeho rad. Díky Kristově moci jsou vysvobozeni ze sevření zla. Jsou vysvobození z jeho otroctví. V Ježíši jsou svobodní – svobodní k tomu, aby mohli žít zbožným, poslušným životem. Všimněte si, jak Jan v prorocké knize Zjevení charakterizoval Boží lid žijící v posledních dnech: „ Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši“ (Zj 14.12).

[log]

Pokud jsme spaseni pouze milostí, jaká je pak úloha zákona? Apoštol Pavel na tuto otázku odpovídá, když říká, že „ze zákona pochází poznání hříchu“ (Ř 3,20). Jestliže odstraníte zákon, odstraníte hřích. Pokud neexistuje žádný zákon, neexistuje ani žádný hřích. Pokud neexistuje žádný hřích, nepotřebujeme milost, abychom mohli být spaseni.
Prostřednictvím svého zákona Bůh odhaluje hřích. Pavel to vystihuje těmito slovy: „…hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: „Nepožádáš!“ (Ř 7.7.).

No to je presne ! Finley dobre odhalil "drobnu" nekonzistenciu v Pavlovom uceni. Uz som nad tymto pred casom rovnako aj ja uvazoval. Avsak zatial co Finley ako jedine vychodisko vidi navrat k Mojzisovmu zakonu, Pavol smeruje k novemu, inemu zakonu. O tom su v skratke aj moje prispevky vo vlakne "O docasnosti zakona".

Ucenie o milosti nemoze existovat bez idei zakona. Milost moze byt len tam, kde je zakon.Ak by nebol zakon, nebola by potrebna ani milost.

...k tomu pristúpil zákon, aby sa rozmohlo previnenie. Kde sa však rozmohol hriech, tam sa ešte väčšmi rozmohla milosť, 21 aby tak, ako hriech začal vládnuť a viedol k smrti, ospravedlnením vládla milosť a viedla k večnému životu skrze Ježiša Krista, nášho Pána.

Milost je mozna len tam, kde je trest. To je predsa definicia milosti - odpustenie trestu. Logicky je tu trest. Trest je tam, kde je zakon. Nemozno trestat niekoho, ak by nebol zakon, ktory je mozno porusit.

Ak by nebol zakon - ktory by urcil, co je dobre a co zle, tak by bolo vsetko dobre. Ak by vsetko bolo dobre, nebolo by mozne trestat niekoho za zle skutky. Ak nie je mozne trestat, nie je potrebna ani milost, lebo milost je odpustenie trestu.

Pavol si tuto slabinu jeho teologie uvedomoval, ale nedokazal ju nikdy vyriesit. Preto niekedy zakon rusi a inokedy mu pritakava. Dava tak argumenty aj tym, ktori su proti zakonu aj tym, ktori su za. Jeho ucenie je vnutorne rozporuplne a zastava naraz dve opacne pozicie. S istotou mozno povedat len to, ze sa nevracia k Mojzisovmu zakonu, ale vymysla si iny, modernejsi, nenarocnejsi, ktory vsak v zasadnych principoch nasleduje Mojzisov zakon.

pre tých, čo sú pod zákonom, bol som ako ten pod zákonom, aby som získal tých, čo sú pod zákonom — i keď nie som pod zákonom. 21 Pre tých, čo sú bez zákona, stal som sa ako ten bez zákona, aby som získal tých, čo sú bez zákona — aj keď pred Bohom nie som bez zákona, lebo som pod Kristovým zákonom.

Mark Finley nie je zjavne schopny zastavat naraz dva protichodne nazory

[log]

A na inom mieste Pavol znovu:

30 Veď Boh je predsa jeden On ospravedlní obrezaných z viery a neobrezaných pre vieru. 31 Či azda vierou zbavujeme zákon platnosti? Vôbec nie. Naopak, potvrdzujeme ho.

A na inom mieste hovori uplne naopak:

24 Atak zákon bol naším vychovávateľom po Krista, aby sme boli ospravedlnení z viery. 25 Ale keď prišla viera, už nepodliehame vychovávateľovi, 26 lebo vierou ste všetci Božími synmi v Kristovi Ježišovi.

Z uvedeneho vyplyva, ze bud Pavol veril v tom istom case v dva protichodne nazory, alebo doslo v case (medzi listom Rimanom a listom Galatanom) k opusteniu jedneho nazoru a prijatiu druheho.

[log]

Teda:

Vy, ktori ste proti platnosti zakona, mate pravdu.

Vy, ktori ste za platnost zakona, tiez mate oravdu !

[Tomáš Plechatýý]

Či azda vierou zbavujeme zákon platnosti? Vôbec nie. Naopak, potvrdzujeme ho.

Já v tomto textu nevidím ,,důkaz/nauku" že pro křesťany stále platí zákon, aby ho zachovávali.

To by pak opravdu protiřečilo jiným místům v bibli.
Já tomu rozumím tak, že Pavel tu římským logickým způsobem vysvětluje, že nová smlouva a ospravedlnění z víry nejde proti samotnému starozákonímu konceptu, že živý bude jen ten, kdo dodrží všechna tato ustanovení/přikázání.

Protože tou vírou si přisvojujeme postavení náhradní osoby - Ježíše. A ten opravdu dodržel všechna ta ustanovení/přikázání podle zákona a proto má život a toto my přijímáme.

Takto rozumím Pavlovu výroku, že tím zákon nerušíme ale potvrzujeme (Ježíš by možná řekl, naplňujeme)

Jen vytržení věty z kontextu celé knihy může vést k závěru, že Pavel nařizuje křesťanům z pohanů dodržovat Mojžíšův zákon.

[mikim]

Či azda vierou zbavujeme zákon platnosti? Vôbec nie. Naopak, potvrdzujeme ho.

Já v tomto textu nevidím ,,důkaz/nauku" že pro křesťany stále platí zákon, aby ho zachovávali.

To by pak opravdu protiřečilo jiným místům v bibli.
Já tomu rozumím tak, že Pavel tu římským logickým způsobem vysvětluje, že nová smlouva a ospravedlnění z víry nejde proti samotnému starozákonímu konceptu, že živý bude jen ten, kdo dodrží všechna tato ustanovení/přikázání.

Protože tou vírou si přisvojujeme postavení náhradní osoby - Ježíše. A ten opravdu dodržel všechna ta ustanovení/přikázání podle zákona a proto má život a toto my přijímáme.

Takto rozumím Pavlovu výroku, že tím zákon nerušíme ale potvrzujeme (Ježíš by možná řekl, naplňujeme)

Jen vytržení věty z kontextu celé knihy může vést k závěru, že Pavel nařizuje křesťanům z pohanů dodržovat Mojžíšův zákon.

...Jen vytržení věty z kontextu celé knihy může vést k závěru, že Pavel nařizuje křesťanům z pohanů dodržovat Mojžíšův zákon.

Ap. Pavel ctil Mojžíšův zákon, dodržoval jej, věřil mu a vyučoval z něj všechny židy i pohany.

[KB1613] Sk 22:3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností zákonu otcovskému, horlivý jsa milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste.

[KB1613] Sk 24:14 Ale totoť před tebou vyznávám, že podlé té cesty, kterouž nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců, věře všemu, cožkoli psáno jest v zákoně a v prorocích,

[KB1613] Sk 28:23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimž s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z zákona Mojžíšova a proroků, od jitra až do večera.

[Tomáš Plechatýý]

Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem.

Naopak Pavel se stavěl proti tomu naložit na nově obrácené křesťany Mojžíšův zákon.

viz.
skutky 15
nebo
Galatským 2,1-6

[mikim]

Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem.

Naopak Pavel se stavěl proti tomu naložit na nově obrácené křesťany Mojžíšův zákon.

viz.
skutky 15
nebo
Galatským 2,1-6

[KB1613] Sk 28:23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimž s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z zákona Mojžíšova a proroků, od jitra až do večera.

mluvi l to sice nejspíše žudům, ale vzapětí dodává stejným židům:

Skutky apoštolské 28:28  Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou.

Nemluví zde o jiném mimo Mojžíšův zákon sděleném spasení...

[Tomáš Plechatýý]

slouže jim k víře o Ježíšovi

Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. (1 Tim 1,5)

Cíl je víra v Ježíše, která plodí lásku z čistého srdce......

Mojžíšův zákon a proroci jsou pomůckou k tomuto cíli.

Ty ale ze zákona děláš cíl rovnocenný s vírou v Ježíše.
Kdybys zákon tolik nevyvyšoval nebylo by potřeba zdůrazňovat texty o jeho pomíjivosti a pouhém náznaku budoucího dobra ani o jeho škodlivosti.

[mikim]

slouže jim k víře o Ježíšovi

Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. (1 Tim 1,5)

Cíl je víra v Ježíše, která plodí lásku z čistého srdce......

Mojžíšův zákon a proroci jsou pomůckou k tomuto cíli.

Ty ale ze zákona děláš cíl rovnocenný s vírou v Ježíše.
Kdybys zákon tolik nevyvyšoval nebylo by potřeba zdůrazňovat texty o jeho pomíjivosti a pouhém náznaku budoucího dobra ani o jeho škodlivosti.

Cílem není jen víra Ježíšova, ale i zachovávání Božích přikázání, bez toho nebude nikdo spasený!!!

Zjevení Janovo 14:12  Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy

Zákon Boží je od Boha a je stejně důležitý jako mít víru Ježíšovu či Jeho svědectví, se satanem bojují jen ti, kteří splňují obojí v době konce:

Zjevení Janovo 12:17  I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.

Ti, kteří zachovávají Boží přikázání jsou blahoslavení, ti kteří je nezachovávají nejsou blahoslaveni (třeba Tomáš P. ), já chci být rozhodně mezi těmi, kteří jsou blahoslaveni, ty ne?

Zjevení Janovo 22:14  Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města.


1 Janův 5:3  Nebo toť jest láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázání jeho nejsou těžká.

Ty nevěříš co učil Ježíš?

Matouš 5:18  Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jediný puňktík nepomine z Zákona, až se všecky věci stanou.

Ze zákona přestaly pouze platit obětní zákony, které Ježíš přibil na kříž, statní stále platí.