Sobotní škola
Napísané: 15 Mar 2017, 12:18
Sobotní škola je vyčleněný čas pro společné studium bible křesťanů, v rámci jejich týdenního shromáždění.
Tento koncept biblického společného vzdělávání je starší, než CASD a věřím, že je to dobrý vynález.
V jiných církvích, které jsem navštěvoval, kde v rámci společné týdenní bohoslužby není prostor pro společné studium - ale ,,jen" pro chvály, modlitby, sbírku, zkušenosti a kázání - mi ,,sobotní/nedělní škola" chyběla a jsem hrdý, že v církvi, kde jsem vyrůstal, tato tradice byla zvykem a i mě přinesla ovoce znalosti bible a úctě k jejímu studiu.
V CASD jsem se ovšem setkal i s negativními jevy v rámci sobotní školy a to jak z pozice ,,účastníka/studenta" tak i z pozice ,,učitele".
1) Příprava - ta měla být v ideálním případě pravidelná a každodenní, i proto jsou v pomocných materiálech jednotlivé části označené dny a datumem. V praxi jsem však brzy nebyl schopen se ke každodenní přípravě/studiu donutit. Většinou jsem tedy věnoval studiu až kolem 2h v pátek odpoledne. Někteří z mých příbuzných si sednou k celému obsahu na týden ve středu uprostřed týdne. Ale zjistil jsem, že mnoho lidí si k materiálům nesedne přes týden vůbec. Někteří vidí dané části a čtou si je poprvé až právě během sobotní školy. Dalším problémem je, že příprava na vyučování nebo diskusi v sobotní škole neboli osobní studium bible k danému tématu pro mnoho lidí v církvi znamená pouze přečíst si jednu stránku A5 formátu - tedy žádné vlastní otevírání bible a studium kontextu, nebo více překladů daného textu. Stačí nadpisek - verš pro daný den a jednostránkový komentář/výklad od autora ,,úkolků" (studijní pomůcky).
2) Materiály - samotné materiály jsou připravované více než jeden rok dopředu. Už v roce 2016 tedy byla sepsána témata, která budete studovat tento měsíc, za půl roku atd. Tím se témata fixují a tento vzácný čas strávený při studiu společně poté neodráží aktuální potřeby sboru, nebo nereaguje na dění ve světě (postoj k uprchlíkům, postoj k islámu, postoj k postmoderní době), nebo na dění v regionu (jednání se sociálně vyloučenými, nebo etnickými menšinami, místní městské vyhlášky, potřeby lidí atd.)
Dále materiály jsou celosvětově stejné. Církev dnes má mezi 17-20 miliony členů. Drtivá většina členů a nový přírůstek je z oblastí rozvojových zemí, nebo zemí třetího světa, nebo také ,,chudého jihu". Jinak řečeno součet členů v Severní Americe, Evropě a Austrálii činí méně než 5% členské základny CASD. I když jsou tyto oblasti ,,kolébkami západní civilizace a křesťanského (i protestantského) světa" a také místy dlouhé tradice, zkušeností, vědomostí a vzdělání, přesto jsou jejich kazatelé, i členové a tedy i zájmy zastoupeny v menšině.
Materiály sobotní školy jsou tedy uzpůsobeny pro většinové čtenáře ze zemí méně vyspělých, nám kulturně odlišných a zemí, které neprodělaly stejný ideologický proces (osvícenství,pragmatismus, nihilismus, kritické myšlení, vědecký přístup, nečernobílé odpovědi, paradoxy života víry, skepticismus, ztrátu iluzí, zneužití dobré ideologie). Z těchto důvodů materiály SŠ nutně musí zjednodušovat a jejich odpovědi, přístup ke studiu bible a závěry, které mohou uspokojit většinového čtenáře z rozvojových zemí, často musí připadat vzdělaným čtenářům západního světa a tedy i Československa neuspokojící, zamrzlé v čase a neochotné se měnit, nebo přiznat, že svět je barevnější a nejednoznačnější a Oficiální vysvětlení již nedostačující pro současné zvídavé křesťany. Třetí problém materiálů je jejich koncept - my víme, vy nevíte. Nebo také koncept - my zodpovídáme za váš duchovní růst a za to, že nám neodpadnete k herezi, nebo jinověrství. To není problém celkově. Jistě je úkolem učitelů v církvi vyučovat a chránit ,,ovečky" před falešnými učiteli a učeními. Problém je v tom, že každý člověk prochází růstem a s dospíváním musí nutně přicházet i svoboda a zodpovědnost. Dítěti můžete i musíte nastavit pravidla a vymáhat je a některé otázky odbýt a zakázat mu se na ně ptát a rovnou poslouchat. Jak se ale dítě stává dospělým, tak vy se mu stáváte spíše mentorem, rádcem a nakonec už rovnocenným přítelem, který nad ním nemá moc. I Bůh sám respektuje dospívání a svobodu lidí, aby přijali zodpovědnost za svá rozhodnutí i chyby, které učiní. I v zahradě Eden riskoval vlastně smrtelnost celého lidstva jen aby jim umožnil tu svobodu vybrat si, jestli chtějí poznat i to zlé. Věřím tedy, že v určitém bodě vývoje by církev své členy měla začít považovat za vyspělé a důvěřovat jejich úsudku a také být ochotna přiznat svou ,,NEvševědoucnost" a že nemá odpovědi na všechny otázky a že může být pravda v něčem i jiná, nebo i jinde a že stojí za to to studovat, i když to chce odvahu a je to krok do neznáma. Stručně řečeno materiály SŠ by měly umožnit současným členům takové studium a utváření názorů a věrouky, jakou si prošly sami jejich průkopníci, na které je církev dodnes hrdá za jejich příkladné studium bible. Ne jen dávat předkousané polotovary k uvěření. S tím souvisí i to, že by studijní materiály měly více respektovat kontext biblické statě a knihy, než neustále odkazovat na mezitextové tématické sítě vzájemně se doplňujících textů, které už jsou ale produktem věrouky církve.
3) Samotný průběh a organizace sobotní školy
Zde vidím problém v počtu členů na skupince. Obecně platí pravidlo, čím více lidí, tím méně se dozvíte názory jednotlivců do hloubky a ostatní nedostanou prostor vás obohatit vlastními názory. Věřím že ,,třída" sobotní školy snese tak 4-8(max 12) lidí. Pokud je jich více, raději bych založil další ,,třídu". Nejhorší případ nastává v případě tkzv. jednotřídek, kde už je to opravdu jako karikatura na základní školu. 20 dospělých sedí v lavicích jedním směrem a před nimi jeden dospělý učitel, který pokládá otázky a někdy i vyvolává. S tím souvisí další problémový jev - nerovnost bratří v rámci studia. Najdou se takoví učitelé/ církevně starší členové, kteří mají neustále potřebu příspěvky ostatních hodnotit a opravovat, ačkoliv sami někdy nic nového/zajímavého nepřednesou. Toto znevýhodňuje a frustruje méně zkušené a nové věřící, kteří chtějí se zápalem něco sdílet, nebo nesouhlasit. Třetí problémový jev, který vidím, je paradoxně opačný jevu druhému - představa, že názory všech jsou si úplně rovny. Souvisí to s problémem přípravy na studium a někdy i s představou, že je potřeba udržet ostatní ve věroučně bezpečné ohrádce/ nebo jen s leností přemýšlet. Myslím tím to, že se může stát (osobně jsem opakovaně zažil), že v sobotní škole si někdo dá tu práci se studiem nějakého tématu do hloubky, zabere mu to dost času a úsilí a dojde k nějakému hodnotnému výsledku - novému objevu, nebo jak říká církevní řád a někdy i EGW ,,novému světlu". Když to potom sdílí na sobotní škole, tak ostatní, kteří danému tématu studium nevěnovali a závěry toho člověka jsou pro ně úplně nové, zareagují nějakou rychlou odpovědí, která je napadla bezprostředně poté, co slyšely nový pohled v sobotní škole. A tito lidé si myslí, že jsou jejich pohledy rovnocenné, nebo, že tím zkušeně okamžitě vysvětlili problematiku, které podle nich nováček do té doby nerozuměl a mají tím celou věc za uzavřenou a nebezpečí ohrožení věrouky za odvrácené. Tedy za problém považuji neochotu lidí přiznat úctu a respekt úsilí a studiu někoho jiného a také přiznat si svou nevědomost v této oblasti a pokorně se dovzdělat, než budou reagovat. Někdy se také pochybnosti podložené studiem bible vykládají mylně jako věroučná nedovzdělanost, nebo ,,slabost ve víře". I to je problém. A poslední problém, který vidím a chci zde popsat je ten, když na sebe lidé nereagují, nebo používají argumentační fauly - osobní napadání, odklánění tématu, falešnou představu, že existuje jen jejich řešení, nebo druhé, které vede zcela do záhuby a tím druhým se nemá přece cenu ani zabývat, atd. S tím nereagováním si vůbec nevím rady. Někdy tomu nasadí korunu ještě učitel, který když neví, jak pokračovat, nebo se bojí střetu argumentů, kde se zapojují emoce, tak zkusí ,,konflikt" uhasit tím, že řekne: ,,Abychom stihli všechno, tak jdeme na čtvrtek, může nám někdo přečíst úvodní text?" Tím konflikt nevyřeší, jen nechá ,,vyhnít". Za druhé nevěřím, že je potřeba během 45 minut projít všech 6 dní úkolu a všechny otázky. Je to platforma, kde vyvstanou skutečné potřeby a otázky, které se mají řešit. Když se to nestihne, tak se něco může oželit, nebo může studium pokračovat po kázání, nebo odpoledne. Nebo se dá celkově posunout kázání a prodloužit společné studium, jestliže se na tom lidé shodnou.
Toto jsou mé postřehy problémů v Sobotní škole, které vedou k nezájmu a promrhání daného času ke studiu, které je jinak vzácné a velmi přínosné.
Setkali jste se s něčím podobným?
S čím zápasíte na SŠ vy?
A jak byste tyto problémy řešili?
Tomáš Plechatý
Tento koncept biblického společného vzdělávání je starší, než CASD a věřím, že je to dobrý vynález.
V jiných církvích, které jsem navštěvoval, kde v rámci společné týdenní bohoslužby není prostor pro společné studium - ale ,,jen" pro chvály, modlitby, sbírku, zkušenosti a kázání - mi ,,sobotní/nedělní škola" chyběla a jsem hrdý, že v církvi, kde jsem vyrůstal, tato tradice byla zvykem a i mě přinesla ovoce znalosti bible a úctě k jejímu studiu.
V CASD jsem se ovšem setkal i s negativními jevy v rámci sobotní školy a to jak z pozice ,,účastníka/studenta" tak i z pozice ,,učitele".
1) Příprava - ta měla být v ideálním případě pravidelná a každodenní, i proto jsou v pomocných materiálech jednotlivé části označené dny a datumem. V praxi jsem však brzy nebyl schopen se ke každodenní přípravě/studiu donutit. Většinou jsem tedy věnoval studiu až kolem 2h v pátek odpoledne. Někteří z mých příbuzných si sednou k celému obsahu na týden ve středu uprostřed týdne. Ale zjistil jsem, že mnoho lidí si k materiálům nesedne přes týden vůbec. Někteří vidí dané části a čtou si je poprvé až právě během sobotní školy. Dalším problémem je, že příprava na vyučování nebo diskusi v sobotní škole neboli osobní studium bible k danému tématu pro mnoho lidí v církvi znamená pouze přečíst si jednu stránku A5 formátu - tedy žádné vlastní otevírání bible a studium kontextu, nebo více překladů daného textu. Stačí nadpisek - verš pro daný den a jednostránkový komentář/výklad od autora ,,úkolků" (studijní pomůcky).
2) Materiály - samotné materiály jsou připravované více než jeden rok dopředu. Už v roce 2016 tedy byla sepsána témata, která budete studovat tento měsíc, za půl roku atd. Tím se témata fixují a tento vzácný čas strávený při studiu společně poté neodráží aktuální potřeby sboru, nebo nereaguje na dění ve světě (postoj k uprchlíkům, postoj k islámu, postoj k postmoderní době), nebo na dění v regionu (jednání se sociálně vyloučenými, nebo etnickými menšinami, místní městské vyhlášky, potřeby lidí atd.)
Dále materiály jsou celosvětově stejné. Církev dnes má mezi 17-20 miliony členů. Drtivá většina členů a nový přírůstek je z oblastí rozvojových zemí, nebo zemí třetího světa, nebo také ,,chudého jihu". Jinak řečeno součet členů v Severní Americe, Evropě a Austrálii činí méně než 5% členské základny CASD. I když jsou tyto oblasti ,,kolébkami západní civilizace a křesťanského (i protestantského) světa" a také místy dlouhé tradice, zkušeností, vědomostí a vzdělání, přesto jsou jejich kazatelé, i členové a tedy i zájmy zastoupeny v menšině.
Materiály sobotní školy jsou tedy uzpůsobeny pro většinové čtenáře ze zemí méně vyspělých, nám kulturně odlišných a zemí, které neprodělaly stejný ideologický proces (osvícenství,pragmatismus, nihilismus, kritické myšlení, vědecký přístup, nečernobílé odpovědi, paradoxy života víry, skepticismus, ztrátu iluzí, zneužití dobré ideologie). Z těchto důvodů materiály SŠ nutně musí zjednodušovat a jejich odpovědi, přístup ke studiu bible a závěry, které mohou uspokojit většinového čtenáře z rozvojových zemí, často musí připadat vzdělaným čtenářům západního světa a tedy i Československa neuspokojící, zamrzlé v čase a neochotné se měnit, nebo přiznat, že svět je barevnější a nejednoznačnější a Oficiální vysvětlení již nedostačující pro současné zvídavé křesťany. Třetí problém materiálů je jejich koncept - my víme, vy nevíte. Nebo také koncept - my zodpovídáme za váš duchovní růst a za to, že nám neodpadnete k herezi, nebo jinověrství. To není problém celkově. Jistě je úkolem učitelů v církvi vyučovat a chránit ,,ovečky" před falešnými učiteli a učeními. Problém je v tom, že každý člověk prochází růstem a s dospíváním musí nutně přicházet i svoboda a zodpovědnost. Dítěti můžete i musíte nastavit pravidla a vymáhat je a některé otázky odbýt a zakázat mu se na ně ptát a rovnou poslouchat. Jak se ale dítě stává dospělým, tak vy se mu stáváte spíše mentorem, rádcem a nakonec už rovnocenným přítelem, který nad ním nemá moc. I Bůh sám respektuje dospívání a svobodu lidí, aby přijali zodpovědnost za svá rozhodnutí i chyby, které učiní. I v zahradě Eden riskoval vlastně smrtelnost celého lidstva jen aby jim umožnil tu svobodu vybrat si, jestli chtějí poznat i to zlé. Věřím tedy, že v určitém bodě vývoje by církev své členy měla začít považovat za vyspělé a důvěřovat jejich úsudku a také být ochotna přiznat svou ,,NEvševědoucnost" a že nemá odpovědi na všechny otázky a že může být pravda v něčem i jiná, nebo i jinde a že stojí za to to studovat, i když to chce odvahu a je to krok do neznáma. Stručně řečeno materiály SŠ by měly umožnit současným členům takové studium a utváření názorů a věrouky, jakou si prošly sami jejich průkopníci, na které je církev dodnes hrdá za jejich příkladné studium bible. Ne jen dávat předkousané polotovary k uvěření. S tím souvisí i to, že by studijní materiály měly více respektovat kontext biblické statě a knihy, než neustále odkazovat na mezitextové tématické sítě vzájemně se doplňujících textů, které už jsou ale produktem věrouky církve.
3) Samotný průběh a organizace sobotní školy
Zde vidím problém v počtu členů na skupince. Obecně platí pravidlo, čím více lidí, tím méně se dozvíte názory jednotlivců do hloubky a ostatní nedostanou prostor vás obohatit vlastními názory. Věřím že ,,třída" sobotní školy snese tak 4-8(max 12) lidí. Pokud je jich více, raději bych založil další ,,třídu". Nejhorší případ nastává v případě tkzv. jednotřídek, kde už je to opravdu jako karikatura na základní školu. 20 dospělých sedí v lavicích jedním směrem a před nimi jeden dospělý učitel, který pokládá otázky a někdy i vyvolává. S tím souvisí další problémový jev - nerovnost bratří v rámci studia. Najdou se takoví učitelé/ církevně starší členové, kteří mají neustále potřebu příspěvky ostatních hodnotit a opravovat, ačkoliv sami někdy nic nového/zajímavého nepřednesou. Toto znevýhodňuje a frustruje méně zkušené a nové věřící, kteří chtějí se zápalem něco sdílet, nebo nesouhlasit. Třetí problémový jev, který vidím, je paradoxně opačný jevu druhému - představa, že názory všech jsou si úplně rovny. Souvisí to s problémem přípravy na studium a někdy i s představou, že je potřeba udržet ostatní ve věroučně bezpečné ohrádce/ nebo jen s leností přemýšlet. Myslím tím to, že se může stát (osobně jsem opakovaně zažil), že v sobotní škole si někdo dá tu práci se studiem nějakého tématu do hloubky, zabere mu to dost času a úsilí a dojde k nějakému hodnotnému výsledku - novému objevu, nebo jak říká církevní řád a někdy i EGW ,,novému světlu". Když to potom sdílí na sobotní škole, tak ostatní, kteří danému tématu studium nevěnovali a závěry toho člověka jsou pro ně úplně nové, zareagují nějakou rychlou odpovědí, která je napadla bezprostředně poté, co slyšely nový pohled v sobotní škole. A tito lidé si myslí, že jsou jejich pohledy rovnocenné, nebo, že tím zkušeně okamžitě vysvětlili problematiku, které podle nich nováček do té doby nerozuměl a mají tím celou věc za uzavřenou a nebezpečí ohrožení věrouky za odvrácené. Tedy za problém považuji neochotu lidí přiznat úctu a respekt úsilí a studiu někoho jiného a také přiznat si svou nevědomost v této oblasti a pokorně se dovzdělat, než budou reagovat. Někdy se také pochybnosti podložené studiem bible vykládají mylně jako věroučná nedovzdělanost, nebo ,,slabost ve víře". I to je problém. A poslední problém, který vidím a chci zde popsat je ten, když na sebe lidé nereagují, nebo používají argumentační fauly - osobní napadání, odklánění tématu, falešnou představu, že existuje jen jejich řešení, nebo druhé, které vede zcela do záhuby a tím druhým se nemá přece cenu ani zabývat, atd. S tím nereagováním si vůbec nevím rady. Někdy tomu nasadí korunu ještě učitel, který když neví, jak pokračovat, nebo se bojí střetu argumentů, kde se zapojují emoce, tak zkusí ,,konflikt" uhasit tím, že řekne: ,,Abychom stihli všechno, tak jdeme na čtvrtek, může nám někdo přečíst úvodní text?" Tím konflikt nevyřeší, jen nechá ,,vyhnít". Za druhé nevěřím, že je potřeba během 45 minut projít všech 6 dní úkolu a všechny otázky. Je to platforma, kde vyvstanou skutečné potřeby a otázky, které se mají řešit. Když se to nestihne, tak se něco může oželit, nebo může studium pokračovat po kázání, nebo odpoledne. Nebo se dá celkově posunout kázání a prodloužit společné studium, jestliže se na tom lidé shodnou.
Toto jsou mé postřehy problémů v Sobotní škole, které vedou k nezájmu a promrhání daného času ke studiu, které je jinak vzácné a velmi přínosné.
Setkali jste se s něčím podobným?
S čím zápasíte na SŠ vy?
A jak byste tyto problémy řešili?
Tomáš Plechatý
.
.