List matke Evanjeličke

[Máňa]

Toto je časť listu ktorý dostala matka ktorá má dvoch synov a jeden prešiel k Adventistom. Môže slúžiť ako podpora pre ostatných Evanjelikov.

Dobrý den. Sme malá skupinka Evanielickej mládže ......mená.......... z ………….. Začali sme sa schádzať a modliť za dve rodiny z našeho ECAV cirkevného zboru. Tie rodiny boli napadnuté virózou multikulturalizmu. Scéna je skoro vždy rovnaká, jeden člen rodiny začne chodiť do inej cirkvi v našom prípade to boli jehovisti a apoštolský. Po čase sa dostanú do eufórie lebo “konečne” našli Boha a pravdu a začnú ostatných členov rodiny presviedčať o tom že práve táto cirkev má pravdu a oslavuje pravého Boha.

Tá rodina je potom rozbitá lebo niekto prejde do tej cirkvi a niekto nie. Trpí blízka rodina lebo sa rozdelí, iný kostol iný priatelia iný svet. Oni sa však tešia že získali ďalšieho človeka a nemajú zľutovanie. Začali sme sa modliť za zostatok týchto rodín ktorý ešte neprešli do novej cirkvi a naši bratia a sestry tým získali podporu od Evanielickej cirkvi a obrovskú istotu v Pána Boha a Ježiša Krista.

Dozvedeli sme sa sa že aj vy sa roky trápite zo svojím synom ktorý navštevuje Adventistov. Miešanie kultúr a náboženstva je klasickým nástrojom globalizmu, teda vytrhávania ludí zo svojich koreňov a svojej podstaty. Teraz prišli malé cirkvi ktoré lovia v našich radoch a nemajú zľutovanie a rozbíjajú naše tradičné rodiny a vnášajú neistotu a pochybnosti do našich príbitkov.

Vidíme to na príklade Islamu ktorý vpadol do západnej európy a robí veľké zlo. Miešanie množstva kultúr, vierovyznaní a myšlienkových prúdov vedie k rozpadu tradícií a človek sa stáva bez koreňov, nezúčastnuje sa kultúrneho a duchovného diania v obci lebo inak verí, verí v iného boha, svätí iný den, chodí do iného kostola, a konzumuje iné jedlo, získal iné tradície a tie si osvojil a teraz sa ich snaží rozšíriť.
Okrem tradičných cirkví na Slovensku je dalších 14 registrovaných církví. V našej doline sa im podarilo presvečiť o svojej pravde už aj 2-3 rodiny z každej obce. Sú to hlavne Jehovisti, Adventisti, Apoštolský, Kresťanské zbory, a Bahájske spoločenstvo.

Oslovia Vás, ponúknu Bibliu s tým že ju budú s vami študovať, sú milý, venujú sa vám, a povedia že majú pravdu a lahko vás manipulujú lebo majú biblické verše dobre naštudované a vedia si ich prispôsobiť.
Hlavne váš druhý syn so svojou mladou rodinkou sa musel naučiť znášať a vzdorovať inovercov, musíme to ale robiť s kresťanskou láskou. Inakosť pri Adventistoch je strava a sobota ktorou sa chcú Bohu zavďačiť ale mi v Evanielickej Cikvi Augsburského vyznania veríme že človek je spasený iba milosťou božou ako je to v Biblii 1000 x napísané.

[log]

Toto je časť listu ktorý dostala matka ktorá má dvoch synov a jeden prešiel k Adventistom. Môže slúžiť ako podpora pre ostatných Evanjelikov.

Dobrý den. Sme malá skupinka Evanielickej mládže ......mená.......... z ………….. Začali sme sa schádzať a modliť za dve rodiny z našeho ECAV cirkevného zboru. Tie rodiny boli napadnuté virózou multikulturalizmu. Scéna je skoro vždy rovnaká, jeden člen rodiny začne chodiť do inej cirkvi v našom prípade to boli jehovisti a apoštolský. Po čase sa dostanú do eufórie lebo “konečne” našli Boha a pravdu a začnú ostatných členov rodiny presviedčať o tom že práve táto cirkev má pravdu a oslavuje pravého Boha.

Poucenie pre vsetkych evanjelikov. Zamykajte svoje deti v zemliankach a pivniciach aspon do plnoletosti ale najlepsie do smrti, aby boli uchranene pred svetom multikulturalizmu. Hlavne ziadne knihy, televizia a internet. Svet tam vonku je sialeny.

[Rastislav]

Sloboda myslenia a rozhodovania je dôležitá a treba ju akceptovať, aj keď dobrá tradícia a pevná a súdržná rodina je super výborná vec. Treba sa naučiť akceptovať farebnosť sveta a ked chce niekto vyznávať budhu, manitua, ježiša, alaha treba byť tolerantný. Multi kultúra prišla a nám nezastáva len sa s ňou naučiť žiť.

[ambassador]

Svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého a samozřejmě i obráceně.

[Rastislav]

Dedina takéto veci prijíma ťažšie. Ak bratia žijú v jednom rodičovskom dome a chodia do spoločného kostola, zdielajú spoločný dvor, pília v sobotu drevo, chovajú spoločné prasiatko a jeden z nich sa utrhne a začne vzývať Bahájskú vieru alebo Adventizmus tak si viem predstaviť že niektorý primitívne mysliaci jedinci to neunesú a odpľujú si pri ich plote, tí inteligentnejší sa za nich pomodlia.

Anonimita a individualizmus mesta je pre takúto vieru jedinečná vec. Nikto sa o vás nezaujíma a kde chodíte v sobotu pred deviatou sa nikto nikdy pýtať nebude.

[Tomáš Plechatýý]

Toto je časť listu ktorý dostala matka ktorá má dvoch synov a jeden prešiel k Adventistom. Môže slúžiť ako podpora pre ostatných Evanjelikov.

Dobrý den. Sme malá skupinka Evanielickej mládže ......mená.......... z ………….. Začali sme sa schádzať a modliť za dve rodiny z našeho ECAV cirkevného zboru. Tie rodiny boli napadnuté virózou multikulturalizmu. Scéna je skoro vždy rovnaká, jeden člen rodiny začne chodiť do inej cirkvi v našom prípade to boli jehovisti a apoštolský. Po čase sa dostanú do eufórie lebo “konečne” našli Boha a pravdu a začnú ostatných členov rodiny presviedčať o tom že práve táto cirkev má pravdu a oslavuje pravého Boha.

Tá rodina je potom rozbitá lebo niekto prejde do tej cirkvi a niekto nie. Trpí blízka rodina lebo sa rozdelí, iný kostol iný priatelia iný svet. Oni sa však tešia že získali ďalšieho človeka a nemajú zľutovanie. Začali sme sa modliť za zostatok týchto rodín ktorý ešte neprešli do novej cirkvi a naši bratia a sestry tým získali podporu od Evanielickej cirkvi a obrovskú istotu v Pána Boha a Ježiša Krista.

Dozvedeli sme sa sa že aj vy sa roky trápite zo svojím synom ktorý navštevuje Adventistov. Miešanie kultúr a náboženstva je klasickým nástrojom globalizmu, teda vytrhávania ludí zo svojich koreňov a svojej podstaty. Teraz prišli malé cirkvi ktoré lovia v našich radoch a nemajú zľutovanie a rozbíjajú naše tradičné rodiny a vnášajú neistotu a pochybnosti do našich príbitkov.

Vidíme to na príklade Islamu ktorý vpadol do západnej európy a robí veľké zlo. Miešanie množstva kultúr, vierovyznaní a myšlienkových prúdov vedie k rozpadu tradícií a človek sa stáva bez koreňov, nezúčastnuje sa kultúrneho a duchovného diania v obci lebo inak verí, verí v iného boha, svätí iný den, chodí do iného kostola, a konzumuje iné jedlo, získal iné tradície a tie si osvojil a teraz sa ich snaží rozšíriť.
Okrem tradičných cirkví na Slovensku je dalších 14 registrovaných církví. V našej doline sa im podarilo presvečiť o svojej pravde už aj 2-3 rodiny z každej obce. Sú to hlavne Jehovisti, Adventisti, Apoštolský, Kresťanské zbory, a Bahájske spoločenstvo.

Oslovia Vás, ponúknu Bibliu s tým že ju budú s vami študovať, sú milý, venujú sa vám, a povedia že majú pravdu a lahko vás manipulujú lebo majú biblické verše dobre naštudované a vedia si ich prispôsobiť.
Hlavne váš druhý syn so svojou mladou rodinkou sa musel naučiť znášať a vzdorovať inovercov, musíme to ale robiť s kresťanskou láskou. Inakosť pri Adventistoch je strava a sobota ktorou sa chcú Bohu zavďačiť ale mi v Evanielickej Cikvi Augsburského vyznania veríme že človek je spasený iba milosťou božou ako je to v Biblii 1000 x napísané.

Tento problém- přetahování členů/proselytismus se ale týká nejen evangelíků a katolíků, tedy ,,tradičních církví", týká se i těch dalších církví.
V tomto je vidět, že tradice hraje ve skutečnosti pro lidi velikou roli, jakkoliv se jejich oficiální denominace může pyšnit hrdostí na své vyznání - máme pravdu, nebo vznikli jsme kvůli pravdě. A ani adventisté ani jehovisté nejsou vyjímkou.

Když získávají členy jiných církví evangelizacemi tak kladnou důraz na pravdu a jak je dobré vždy být ochoten opustit dřívější postoje a víru, když se ukáže ,,nová" pravda.

Ale zkuste si zajít mezi adventisty, nebo jehovisty, s tím, že jim tam chcete přímo kázat o nové pravdě, respektive, že jste na jejich dosavadní věrouce a i praxi našli něco, co je potřeba reformovat/změnit/opustit.

Najednou vám jejich tváře prozradí jak moc si touží po pravdě. Nebo spíš po klidu a zajetém pořádku vlastní denominace, kde jsou konflikty v nějakých pro ně přijatelných mezích a nic zásadního se vlastně nezmění.

Od stejných lidí, kteří mě nejprve zkoušeli ,,přivést zpět k rozumu a k pravdě" a studovali se mnou bibli nebo mi to nabízeli a vyzývali mne ať jim tedy vyvrátím jejich pravost, tak po nějaké době kdy jsem vytrvale namítal a na všechny námitky odpovídal to skončilo zahořklostí a už dál nechtěli se o tom bavit.

Nakonec mi rovnou řekli ať si tedy věřím dál po svém jak chci, ale jim ať to dál pořád necpu a nechám je, že jsou tak jak jsou spokojení a že je nepřesvědčím.

Takže to nakonec nebylo o argumentech a hledání pravdy, bylo to o pohodlí.

Myslím si že by si obecně měly církevní denominace, snad všechny, které mají nějakou větší organizační strukturu dá někam veřejně, že si na tu církev reformační a neustále se reformující příliš nehrají, že vlastně jsou spokojené tak jak jsou a svou pravdu už našli, ať je ostatní nechají v tom to být.

Bylo by to upřímnější a možná i předešlo některým konfliktům. V tomto jsou paradoxně katolíci upřímnější, než protestantské církve.

Svobodu vyznání si mohou dovolit jednotlivci, hůře už zaměstnanci či představitelé církve.

I na teologickém semináři nám mnoho učitelů říkalo ať to hlavně nepouštíme dál na sbory, to co na TS probíráme. A kazatel na nástupce nám jednou řekl: ,,Nojo, vy si ještě můžete dovolit ten luxus mluvit to co si myslíte, protože jste stále jen studenti, ale počkejte až budete už na sborech, to poznáte, že to tak úplně nejde."

Poslouchám husitskou epopej od Vlastimila Vondrušky a někdy valím oči, jak se některé věci za 600 let vůbec nezměnily.

[Lída Rohalová]

Myslím si že by si obecně měly církevní denominace, snad všechny, které mají nějakou větší organizační strukturu dá někam veřejně, že si na tu církev reformační a neustále se reformující příliš nehrají, že vlastně jsou spokojené tak jak jsou a svou pravdu už našli, ať je ostatní nechají v tom to být.

Bylo by to upřímnější a možná i předešlo některým konfliktům. V tomto jsou paradoxně katolíci upřímnější, než protestantské církve.

Obecně platí, že jakákoli už zavedená organizace nebo církev se jen těžko reformuje. Lidé obecně neradi přijímají změny a než se něco zreformuje, tak to může dlouho trvat. A až se to zreformuje, pak už zase bude potřeba reformovat něco jiného.

Koncept myšlení - my máme pravdu - je ve své podstatě zavádějící, protože pak ani není důvod něco měnit. Jestliže se církev považuje za "správnou, nebo pravou církev", ty ostatní jsou v tomto myšlení automaticky nepravé/nesprávné. Odtud myšlenka zaměření evangelizace na "jinověrce".

V každé církvi jsou lidé, kteří reformují, děje se to i dnes. Pouze to naráží na nepochopení lidí, či autorit. "Reformátor" bývá osobnostně silný a též silně vybočující z mainstreamového myšlení. Je to často člověk na "okraji sboru", který nemusí řešit loajalitu k vedení. A pokud je to člověk se silným vlivem, jeho vliv bývá omezen nebo sám časem odstoupí z "funkce".

U protestantských církví často převažuje myšlení, že reformace se už USKUTEČNILA. To myšlení je hluboce vžité a pak oslavujeme 500 let od reformace. Myslím si však, že mnoho protestantů ani neví, proti čemu vlastně protestuje; a tak v řadě případů víme jen to, že se protestuje proti ŘKC a že máme oslavovat Luthera. A tak jsme 500 let za reformací a nevíme, že to už je tak dlouhý úsek, že je potřeba reformovat znovu - ale nikoliv ŘKC (ta má vlastní reformační snahy), ale vlastní protestatnské církve!

Tučně vytištěná věta v citaci - ano, myslím si to už dlouho. Když se ptali mnicha s kamerou, proč ŘKC světí neděli, a ne sobotu, tak on tam uvedl něco v tom smyslu, že Starý zákon obsahuje mnohé příkazy o sobotě, které jednoduše ŘKC ignoruje. Nádherné vysvětlení! Žádné kličky, odpověď zněla - TRADICE.
Protestantské církve hrají "veršíkové člověče nezlob se", problémem je, že se ten druhý pak zlobí
Aby se nemuselo přiznat, že je něco tradice, tak si s veršíky zahrajeme vybíjenou.
A koho to přestane bavit, protože to bolí, porušil tradici

Církev je Bohu velmi drahá. Proč konečně nepřiznat, že máme jen částečné poznání pravdy, kterou jsme navíc uchopili a uzavřeli do našich (neexistujících) tradic?

[Hosťujúci]

V každé církvi jsou lidé, kteří reformují, děje se to i dnes. Pouze to naráží na nepochopení lidí, či autorit. "Reformátor" bývá osobnostně silný a též silně vybočující z mainstreamového myšlení. Je to často člověk na "okraji sboru", který nemusí řešit loajalitu k vedení.

Tiež som zažil niekolko veriacich na "okraji sboru", nepochopených, silne vybočujúcich, ale reformátori sa z nich nestali. Mali iné myslenie a hlavne ego, to bolo niekedy silnejšie ako ich rétorické a argumentačné schopnosti. Niektorý sa rozviedli, niektorý aj s cirkvou aj v manželstve, niektorý odišli do zahraničia a niektorých sme už pochovali. A tak si sadáme v zbore po dvoch ludoch do jednej rady lavíc aby to vyzeralo že to neni úplne prázdne.

[log]

Tiež som zažil niekolko veriacich na "okraji sboru", nepochopených, silne vybočujúcich, ale reformátori sa z nich nestali. Mali iné myslenie a hlavne ego, to bolo niekedy silnejšie ako ich rétorické a argumentačné schopnosti.

Dobry popis nas diskuterov na tomto fore.

[log]

Aby sme sa vratili spat k teme. Je tu zaujimava otazka: Preco ostatnym vzdy tak vadi, ked niekto objavil moznost vecneho zivota a robi vsetko pre to aby ho ziskal ? Adventisti niecomu veria a su ochotni konat v zmysle ich viery, aby ziskali vecny zivot. Myslite, ze cloveka nieco v tejto tuzbe dokaze zastavit ? Naivne. Je to jedna z najvacsich zivotnych motivacii.