Viktorrealita napísal: ↑17 Jan 2019, 21:05
Mikim napísal: Odpočívat v Kristu či v Bohu neznamená nedělat nic a nepracovat, ale "Šest dní budeš pracovat" je daný Boží příkaz, a sedmý den je soboty, která patří Hospodinu tvému Bohu. Jedině sobotu Bůh dal pro odpočinek a žádný jiný den takto v Bibli označen není!!!
Takže žít Bohu můžeš samozřejmě každý den, to je samozřejmé, ale odpočívat s Bohem můžeš jen v sobotu, jakýkoliv jiný den odpočinku je u Boha zcela neplatný, takže to nemůže vůbec nikdo obkecat, ani Ty ne.
Vykúpený odpočíva v Bohu každý deň a nejde tu o prácu, ale o nové srdce naplnené pokojom a radosťou v Kristu. Ako môže byť toto neplatné? Naopak, práve to, že prišiel Kristus, tak nám dal večné odpočinutie. Nie sme predsa v starozákonnej dobe. Ak ty chceš dodržiavať starozákonnú sobotu, tak si ju dodržiavaj. Ja mám novozákonnú sobotu v Kristu a to každý deň.
Mikim napísal: Ap. Pavel píše o spasení z milosti a ap. Jakub o spasení ze skutků atd.
Pavol a Jakub si neprotirečia . Ako som ti už napísal:
Jakub hovorí o fiktívnej viere, keď niekto len hovorí, že verí a teda takáto fiktívna viera sa ani nemôže prejaviť navonok - skutkami viery, lebo je fiktívna – je mŕtva - neexistuje .
Jak2 26Lebo jako je telo bez ducha mŕtve, tak je i viera bez skutkov mŕtva.
No a Pavol nehovorí o fiktívnej viere, keď len niekto hovorí že verí. Naopak, Pavol hovorí o spasiteľnej viere - skutočnej, ktorou sa prijalo do srdca živé Slovo Božie, ktoré sa vždy prejaví na novom živote v Kristu – skutkami viery a ovocím Ducha. No nie skutky sú nám na spasenie, ale to, skrz čo sme prijali živé Slovo Božie, teda skrz vieru. A to Slovo Božie vypôsobí nový život v Kristu. Teda so spasiteľnou vierou vždy spoluúčinkujú aj skutky viery. Je to jeden celok - viera, ktorá s prejavuje skutkami viery, lebo to Slovo, ktoré sme prijali vierou je živé Slovo Božie.
No a následne Jakub potvrdzuje to, čo učí aj Pavol:
Jak2 22Tedy vidíš, že viera spoluúčinkovala s jeho skutkami a že viera bola dokonaná zo skutkov. 23A naplnilo sa písmo, ktoré hovorí: Abrahám uveril Bohu, a počítalo sa mu to za spravedlivosť, a bol nazvaný priateľom Božím.
Takže ako Jakub píše, Abrahám uveril Bohu a počítalo sa mu to za spravodlivosť. No a táto skutočná viera sa prejavila skutkami viery – dokázala sa skutkami. Skutočná viera v Božie Slovo vždy spoluúčinkuje so skutkami viery, lebo je skutočná - existuje v srdci človeka. To, čo existuje v srdci, teda viera v Božie Slovo, tak sa vždy aj prejaví na skutkoch viery. Fiktívna to nedokáže, lebo neexistuje.
Jak2 19Ty že veríš, že je jeden Bôh? Dobre robíš. Aj démoni veria a trasú sa.
Ak niekto tvrdí, že verí v existenciu Boha, no ako démoni opovrhuje jeho Slovom je jedná vec
No a veriť, že existuje Boh a vierou prijať do svojho srdca Božie Slovo je vec druhá. Takáto spasiteľná viera sa vždy prejaví na skutkoch viery a ovocí ducha.
Takže Pavol a Jakub si neprotirečia.
Mikim napísal: S takovým povrchním přístupem se pak nediv, když třeba nebudeš spasený a kvůli Tvým nebiblickým slovům i další.
Ak som napísal, že každý deň už vykúpený žije v pokoji a radosti v Kristu a nie len siedmy deň, tak u teba je toto povrchný prístup? Práve naopak, toto je napĺňanie soboty v Kristu na rovine Božej a nie ľudskej.
Nie sme v starozákonnej dobe. Ježiš už prišiel a teraz je pri Otcovi v nebesiach a zase príde, aby tam kde je on aj my sme boli. Takže máme pokoj a radosť vo svojom srdci a v tomto Duchu Pravdy napĺňame novozákonnú sobotu - každodenné odpočinutie v Kristu.
...Ak som napísal, že každý deň už vykúpený žije v pokoji a radosti v Kristu a nie len siedmy deň, tak u teba je toto povrchný prístup? Práve naopak, toto je napĺňanie soboty v Kristu na rovine Božej a nie ľudskej.
Nie sme v starozákonnej dobe. Ježiš už prišiel a teraz je pri Otcovi v nebesiach a zase príde, aby tam kde je on aj my sme boli. Takže máme pokoj a radosť vo svojom srdci a v tomto Duchu Pravdy napĺňame novozákonnú sobotu - každodenné odpočinutie v Kristu.
Ty jako reformovaný Luteránský Kalvínista bys přece měl věřit jak věřili reformátoči o sobotě ne? Proč se jimi neřídíš?
Martin Luther:
„Bůh požehnal a posvětil den sobotní. Neučinil tak ze žádným jiným stvořením. Ani nebe ani zemi ani jiné stvoření neposvětil pro sebe, jedině sedmý den – sobotu. Znamená to především že se máme z toho učit porozumět, že sedmý den je obzvlášť určen(vhodný) k tomu, že bychom jej měli použít k bohoslužbě, protože posvěceným se nazývá to, co je odděleno od všeho ostatního stvoření a věnováno Bohu. Posvětit znamená oddělit k svatému účelu anebo k bohoslužbám.
Z tohoto textu jasně vyplývá, že i tehdy, kdyby byl Adam obstál ve zkoušce a zůstal ve své nevinnosti, byl by stále zachovával sedmý den.
A ačkoli člověk hříchem ztratil představu o Bohu, Bůh přece chtěl, aby přikázání o zachovávání svaté soboty zůstalo a chtěl, aby si člověk v sedmý den vštěpoval slovo Boží a úctu k Němu.“(Dr. Martin Luther v Copiuis Exposition on genesis; přel. dle něm. textu ve vyd. Waleh od F.W. Bugge, sv. I., str. 62.63)
Martin Luther ve svém komentáři k 1M 2,3:
„Jelikož Písmo vzpomíná sobotu mnohem dříve než Adamův pád do hříchu, což to neznamená, že byl ustanoven tehdy, když Adam pracoval šest dní a odpočíval sedmého dne. Je tomu nepochybně tak.“ (cit. v J.N. Adrews a L.R. Conradi „History of the Sabbath and First Day of the Week, 1912, s.33,67)
Dr.Twisse cituje Martina Luther takto:
„A Martin Luther prohlašuje toto (tome vi, komentář ke Gen.2:3): ‘Z toho vyplývá’, říká ‘že, kdyby Adam setrval ve své nevinnosti, ještě by zachovával v sedmý den jako svatý, to znamená, v tento den by učil své děti, a děti svých dětí, jaká je Boží vůle a v čem spočívá jeho bohoslužba; chválil by Boha, vzdával díky. V dalších dnech by obdělával svou zemi a pozoroval svůj dobytek…’“ (Morality of the Fourth Commandment, pp. 56, 57, London, 1641.)
Filip Melanchton v roce 1555:
„Od časů Adama první otcové zachovávalali sobotu jako den ve kterém odkládali práci svých rukou a shromažďovali se ke kázání, modlitbám, díkůčinění a přinášení obětí, jak přikázal Pán.“(On Christian doctrine, Loci Communes 1555, Clyde L. Manschreck, 1965, str. 96)
Jan Kalvín ve svém Komentáři k 1. Knize Mojžíšově (r. 1554) naprosto otevřeně uznává sobotu za božskou instituci zřízenou při stvoření:
„Za prvé proto, že Bůh odpočinul, poté požehnal tento odpočinek, aby jej po všechny věky lidé uznávali za svatý: neboli také oddělil každý sedmý den k odpočinku, aby se jeho vlastní příklad stal věčným zákonem.“ A o pár řádku níže opakuje: „Když to bylo přikázáno lidem od samotného počátku, že se mají zabývat oslavou Boha, je dobré, aby to bylo následováno až do konce světa.“(John Calvin, Commentaries on the First Book Moses Called Genesis, překl. John King(1948),str.106.107)
Evangelista Dwight L. Moody /nezávislý/ “Weighed and Wanting” (1898) s. 46.47 – výklad k čtvrtému přikázání:
“Poctivě věřím, že toto přikázání je dnes právě tak závazné jako bylo vždycky. Hovořil jsem s lidmi, kteří říkali, že bylo zrušeno, ale nemohli mi ukázat v Bibli nějaké místo, že je Bůh zrušil. Když byl Kristus na zemi nic z tohoto přikázání nevyloučil. Osvobodil je od stop, které na ně nanesli zákoníci a farizeové a dal mu jeho pravé místo: “Sobota pro člověka učiněna jest, ne člověk pro sobotu”. To je právě tak proveditelné jako nutné pro dnešní lidi, jak tomu vždycky bylo, skutečně více než kdykoliv předtím, protože žijeme v takové napjaté době.
SABAT BYL ZÁVAZNÝ V RÁJI EDEN A OD TÉ DOBY BYL V PLATNOSTI VŽDYCKY. Toto čtvrté přikázání začíná slovem “pamatuj” a to ukazuje, že sabat byl již v době, kdy Bůh tento zákon psal na kamennou desku na hoře Sinaj. Jak mohou lidé tvrdit, že toto jediné přikázání bylo zrušeno, zatímco připouštějí, že ostatních devět ještě stále platí?
Věřím, že sobotní otázka je dnes otázkou životně důležitou pro celý svět, je palčivou otázkou přítomnosti. Vzdáte-li se soboty, hyne církev, vzdáteli se církve hyne člověk. A když hyne člověk, hyne národ. To je směr, kterým se právě ubíráme.
Církev Boží slábne, protože tak mnoho lidí se vzdává soboty a užívá ji k sobeckým zájmům.”
Dr. Archibald Hodge (1823-1826) – významný presbyteriánský teolog:
“Bůh ustanovil sobotu při stvoření světa, sedmý den oddělil a zavedl jeho zachovávání jako univerzální a nepřetržitý morální závazek pro celé lidstvo.” (Archibald A. Hodge v Traktátu č. 175 presbyteriánského publikačního výboru)
Zacharias Ursinus (1534 – 1583) význačný reformační teolog, nástupce Martina Luthera a tvůrce významného reformačního vyznání známého jako Heidelberger Catechism(1563) učí, že:
“Sobota sedmého dne byla nařízena Bohem od samotného počátku světa, aby lidé podle Jeho příkladu odpočívali od své práce, a ikdyž sobota ceremoniální byl odstraněna v Nové smlouvě, přesto sobota morální stále existuje a týká se nás i ostatních.” (Zacharias Ursinus, The Summe of christian religion, Oxford 1587, str. 955)
ThDr. George Busch /presbyterián/, prof. hebrejského jazyka (New York University) v komentáři k 1M 2,1-3 :
“A posvětil ho”. Hebrejsky Kadasch. Právě tímto termínem je vyjádřeno pozitívní ustanovení soboty za den odpočinku pro člověka. Boží posvěcení tohoto dne odpovídá příkazu, kterým Bůh nařídil lidu, aby jej posvěcovali. Protože Hospodin na konci stvoření oddělil sedmý den k takovému účelu a NEOMEZIL HO DOBOU ANI MÍSTEM, TAK ZACHOVÁVÁNÍ SOBOTY PLATÍ PRO VŠECHNY LIDI a mělo prozřetelnostně přecházet s pokolení na pokolení. Toto vyplývá dále Z DŮVODU, proč Pán tento den požehnal a posvětil; totiž z výrazu: „P R O T O“ , že v něm odpočinul. JE TO VŽDY STÁLE – PRO VŠECHNY LIDI OD ADAMA – STEJNĚ PLATNÝ DŮVOD. KDYŽ TENTO DŮVOD BYL ZÁKLADEM A PŘÍČINOU POSVĚCENÍ PRVNÍ SOBOTY, JE TAKÉ DOSTATEČNÝM DŮVODEM PRO POSVĚCENÍ KAŽDÉHO SEDMÉHO DNE A TO AŽ DO SKONÁNÍ VĚKŮ. Přikázání o zachovávání tohoto dne je mimo to obsažené v Desateru, které nezaniklo spolu se zvláštním státním zřízením židovským, ale TRVÁ V PLATNOSTI I PRO KŘESŤANY VŠECH ČASŮ A NA CELÉM SVĚTĚ.” (ThDr. George Busch “Notes, Critical Practical on the Book of Genesis” (1838) s. 48.49)
