Tak u mne například přišly první trhliny důvěry v církev při pocitu zrady/podvodu ohledně pobírání peněz církve od státu.Čím začalo období proměny, kdy se vědomí sounáležitosti přetrhlo?
Já jsem přitom byl ještě dalších 4-5 let členem a minimálně 2 roky ještě oddaným, který věřil věrouce, byť už viděl selhání lidí uvnitř vedení.
Dříve mne vyučovali o církvi, že se financuje sama z desátků a že nepobírá peníze od státu (v letech ještě před restitucí a před přistoupení CASD do toho programu jako formu kompenzace)
Já jsem ovšem zjistil na internetu z výročních zpráv ministerstva, když jsem zjišťoval kolik že to stát dal církvi v roce, kdy přistoupila na platy kazatelům jako formu kompenzace, že církev pobírala peníze od státu už před tím klíčovým rokem, byť to bylo méně.
Tajemník sdružení mi na to odpověděl, že to jsou malé peníze (příspěvek na údržbu budov a adminitrativu) a že nemá smysl se kvůli tomu vzrušovat.
No já se kvůli tomu vzrušil až až. Od té doby jsem už neměl důvěru k lidem, kteří o církvi něco vykládali bez ověřených faktů a začal jsem si více ověřovat.
U mne se ,,my" na ,,oni" začalo měnit s příchodem církevních restitucí a s tím související politiky/přístupu církve k penězům od státu.
Už tam jsem věděl, že když o tom budu mluvit s mými spolužáky tehdy na střední tak i když to budu vysvětlovat proč to tak církev udělala a že je v právu, tak se v tomto budu za rozhodnutí církve spíš stydět, neboť já bych to takto neudělal, raději bych se peněz vzdal, než si vytvořil obraz chamtivce, navíc když církev uměla bez těch peněz žít a hospodařit.