V našem sboru převážně netleskáme a neříkáme hlasité Amen. Slovo haleluja se tam nevyskytuje vůbec. Nekritizuji to, to je pouhé konstatování, je to tradice sboru. Někdy přemýšlím nad tím, zda zavedené tradice "narušovat" a být první, kdo se o něco takového pokusí, nebo to nechat být a přizpůsobit se, abych nepohoršovala. Nerada bych, aby lidé odcházeli domů se špatným dojmem z bohoslužby.Daniel Pszczolka napísal: ↑08 Júl 2017, 20:46 Obavám se, že většina současných českých i slovenských adventistů by odešla pohoršena z bohoslužeb jaké se konaly v době s. Whiteové. Bratr White šel dopředu přes celé shromáždění a celý sbor zpíval a tleskal do rytmu. Vykřikovali hlasité Haleluja. Bylo to blíže dnešní letniční než adventistické bohoslužbě.
Ale pravdou je, že vnitřek člověk neskryje. Při jedněch písních jsem seděla v lavici a ani jsem si to neuvědomila, vsedě jsem "tančila" do rytmu. Když jsem se na té bohoslužbě bavila s kamarádem, přišla řeč na téma hudby, a on mi říká: "Ty jo, ta lavice ale jela!" (Seděli vedle mne
). Zvolili byste první, nebo druhou možnost?
Co si myslíte?