Člověk se v průběhu života mění a duchovně roste, to je znak zdravého vývoje. Mám za to, že nálepkám se nikdo v životě nevyhne. Je-li nějak označen "vybočující jedinec", který nemá v úmyslu vyvolávat konflikty, ale chce se sdílet, nálepka je spíš vizitka společenství. Společnost Ježíšovy doby se sama označila nálepkami, které dávala Ježíšovi.Můj prožitek při "rozchodu" s části adventistické tradice je odlišný. V podstatě jsem začal chápat něco z té tradice odlišně. Je to dáno tím, že jsem neopustil církev. Dostával jsem však jiné nálepky, odlišné přesto nepříjemné.
Díky Bohu. O svém manželovi mohu prohlásit totéž, jen v opačném směru.Moje výhoda je v tom, že mám po boku partnerku, která není jen manželkou, ale i vynikající přítelkyní. Není jen ozvěnou, ale dovede vyjádřit svůj ženský pohled. Je to bytost, která zná můj způsob myšlení a lidsky rozumí mému stylu myšlenkového sdílení. Spolu jsme prožili a prožíváme hodiny sdílení, dovedeme se i "pohádat".
Pokud se člověk rozejde s částí tradice v "majetnickém sboru", obvykle tam dlouho nevydrží. Systém takového člověka v zájmu své bezpečnosti odstraní.Rozejít se z částí adventistické tradice je mnohem obtížnější a složitější. Většina členů to má možná nastaveno takto: "Buď všechno a nebo nic."
Buď věříš všemu co církev předkládá k věření a nebo odejdi.
Pokud se lidé rozejdou s částí tradice v rozumném sboru, nebývá to problém, pokud je tam takových lidí více. V takových sborech se dá dobře fungovat. Dnes mnoho členů nesouzní se všemi 28 body učení - s něčím ano, s něčím ne. Je rovněž rozdíl mezi sbory v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Vím, že jsme na Moravě či ve Slezsku vždy říkávali, že ti "pražáci" jsou moc liberální. Takový postoj se v mnoha sborech takto tradoval. Dnes už jsou i v Praze "pravověrné" buňky a tradicionalismus útočí na znovuzískání ztracených pozic.
Myslím, že jsme udělali jako církve obrovskou chybu v tom, že lidem předkládáme "body učení". Znovu říkám, že učení je důležité, protože vlivem špatného učení děláme špatná rozhodnutí, která se projeví na našem duchovním stavu. Je zajímavé, co šířil sám Ježíš. Ježíšovo základní a zásadní vyučování bylo - Boží království. Mluvil o něm, demonstroval jej a vyučoval o něm své učedníky. Evangelium v pojetí Ježíše je evangelium království. To byla Jeho základní a zásadní téma a neexistovalo nic důležitějšího.
Ježíš sám říkal: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." Do království nebeského nelze vstoupit bez pokání - bez totální a radikální změny myšlení. Bez toho Boží království nepochopíme. Pokání je absolutní nutnost, abychom v Božím království mohli fungovat a žít. To je to, co Ježíš zdůrazňoval.
Proto, pokud postaví církve jako hlavní bod své učení, odvrací pozornost od Božího království. Když byl Ježíš vzkříšen, po 40 dní učil učedníky o Božím království. Apoštol Pavel zvěstoval Boží království v "pronajatém" bytě.
Boží království - to by mělo být to "všechno, nebo nic". Nikoliv buď "naše body učení", nebo nic. Společenství takto uvažující předpokládá, že člověk mimo to společenství má to "nic", zatímco právě on může mít to "všechno" - Boží království. V Božím království se lidé vyvíjejí, mění své myšlení, opouštějí nefunkční stereotypy a jejich středem je jejich Bůh. Lidé mimo Boží království jsou strnulí, pokračují v nefunkčních stereotypech (kolik kolemjdoucích zaklepalo na naše sbory, že by se chtěli něco dozvědět o Bohu? 1000, 100, 10, 5, nebo 0?), a jejich středem je jejich učení. Potíž je v tom, že si tito lidé myslí, že právě oni jsou v Božím království...
Jedinec, který byl vyloučen z jejich středu, se může za takový sbor modlit, lidé se mohou změnit. Velké změny se zpravidla nekonají maximálním úsilím (vždyť známe ty akce, ze kterých odcházejí lidé vyhořelí, protože evangelium přijalo tak 1-2 lidi), ale na začátku stojí vždy modlitba. Lidé, kteří konali změny, byli lidmi modlitby. Mojžíš, Nehemjáš, Pavel atd... Nebylo to z jejich síly, z jejich moci. Naše tradice jsou často dobré, ale nezachrání ani nás, ani ty lidi kolem. No a ty špatné tradice je třeba opustit.
Osobně doporučuji modlit se za pastory. Pokud jsou církve rozdělené, nemají žádnou moc k hlásání evangelia. Asi je dobře, že existují různé církve, ale není dobře, že se mezi sebou hádají - a možná někdy i sbory jedné denominace. S kamarádkami se scházíme ve sboru a modlíme se za náš sbor, neprochází lehkým obdobím, za pastora, za akce ve sboru uskutečňované, za službu, za zcela konkrétní věci. Přibíráme modlitby zvláště za děti a za vládu. Je to velmi požehnané.
A teď chci povzbudit ty, kdo se nikam nedostanou, protože jsou nemocní nebo staří - modlete se. Vždyť i Anna se v chrámě modlila a tak sloužila Bohu. Já jsem si jednu dobu říkala, že se za mě musí někdo modlit. Vím, že jsou lidé, kteří se za mě modlí, ale to bylo něco speciálního. A jednou mi hovoří jeden starý bratr, když jsme se po jisté době potkali: "Lidka, ja sa za Teba modlím každý deň." Bratr je velký přímluvce a modlitebník. Bylo to tak ohromně povzbudivé, tak milé, a já mu vyprávěla o tom, co prožívám a byl povzbuzen i on. Proto modlete se a buďte v kontaktu s těmi, za které se modlíte, řekněte jim to. Vím, že se za mě modlí více lidí a všem jim žehnám.
To je určitá psychologická bariéra, kdy tito lidé nechtějí mít své jméno spojeno s naším jménem. V soukromí budou třeba fandit, ale na veřejnosti si budou dávat pozor, aby nebyl pozorovatelný příklon k "osobě v nemilosti", protože nevědí, jaké by to pro ně mělo důsledky. Nejsou to zlí lidé, jen nechtějí mít problémy. Zatím jsem nepoznala žádného tak problémového člověka než JežíšeTu a tam se najdou členové různě rozseti po čs unii, kteří s takovým jedincem souzní, ale spíše jen v soukromí.
Naprosto chápu. Osobně jsem prožila oboje - vyhoření i únavu.Někdy to funguje tak, že přijde únava nikoliv vyhoření. Skončíte.....
"Třikrát nic umořilo osla."
......umořeni konkrétní snahou v nepřijetí a rozhodnete se jít dál.......
Někdy v životě přichází "bod zlomu", kdy opustíte starý mechanismus a nahradíte ho novým. Časem se to může ukáže jako nezbytný krok, aby mohlo Boží království ve vás a skrze vás růst.
Pán chce působit i skrze církve, jsou Mu velmi drahé a učedník patří do Kristova těla. Avšak Kristovo tělo neznamená pouze "chodit do sboru" a zahřívat lavici. Církev je tam, kde je Pán.
