Adventistická tradice.

[Guy]

Knihu jsme prodali (katolíkovi) a rychle zdrhali. V jedné chvíli jsme se otočili a uviděli za sebou pána, jak zoufale mává rukama a v jedné z nich drží tu knihu. Myslím, že toho dne jsem se přeorientovala z běhání dlouhých tratí na sprint. Čas byl rekordní.

To, co mi až po letech začalo vadit, byla ta nevyváženost vůči katolické církvi. Určitě nelze nevidět tu hroznou roli církve ve středověku, ale myslím, že se nepodařilo v rétorice úplně oddělit systém a lidi. Dnes znám sloužící aktivní katolíky, občansky zapojené a na druhou stranu adventisty, kteří žijí hlavně z opozice vůči jinověrcům.
Mám ale legrační zážitek taky, kdy jsem celá léta kamarádil se spolužákem z katolické rodiny, jeho maminka, katolička, která chodila denně na mši mne nikdy neoslovila evangeliem. Když jsem se stal adventistou a svěřil se jim, začala taky mávat rukama a kroutit nesouhlasně hlavou a říkat, že jenom katolická církev je ta správná..

[ambassador]

Církev adventistů tradičně odmítá papežský systém ve své organizaci. V poslední době je to nejvíce ohrožená dobrá tradice. Snahy GK zvyšují tlaky proti kulturním odlišnostem, které umožňují pracovat jiným způsobem. To znamená, že příznivá situace v dané krajině umožňuje dělat organizační změny a jiná krajina tu možnost kvůli kultuře nemá. GK se snaží o to, aby to bylo všude stejné-jednotné. Tlaky se stále zvyšují a vytvářejí klima pro autoritativní vládu v církvi. Většina členu to nebezpečí nevidí, protože vnímá v rozhodnutí GK hlas Ducha Svatého.

[ambassador]

V církvi adventistů určitou mírou stále přežívá tradice v pojmu "laciná milost" i když v sš byl tento pojem definován, jako "nebiblický". Je to dáno tím, že v naši církvi byl pojmu "laciná milost" udělen status "čestného členství". Vlastně se usadil, zahnízdil a vyseděl miliony potomků, kteří to mají již ve svém genu věření. Někdo to zanesl, jako kukačka, do adventistického "hnízda".


Rákosník velký seděl na podsunutém vejci
a po vylíhnutí se v něm vytvořilo silné
mateřské pouto s mládětem kukačky.

[Lída Rohalová]

To, co mi až po letech začalo vadit, byla ta nevyváženost vůči katolické církvi. Určitě nelze nevidět tu hroznou roli církve ve středověku, ale myslím, že se nepodařilo v rétorice úplně oddělit systém a lidi. Dnes znám sloužící aktivní katolíky, občansky zapojené a na druhou stranu adventisty, kteří žijí hlavně z opozice vůči jinověrcům.
Mám ale legrační zážitek taky, kdy jsem celá léta kamarádil se spolužákem z katolické rodiny, jeho maminka, katolička, která chodila denně na mši mne nikdy neoslovila evangeliem. Když jsem se stal adventistou a svěřil se jim, začala taky mávat rukama a kroutit nesouhlasně hlavou a říkat, že jenom katolická církev je ta správná..

Ta role církve ve středověku byla negativní i pozitivní, to teď ale nechám stranou, mnoho bych se rozepsala.
Nevyváženost v pohledu na katolickou církev vidím tak, že se nestuduje církevní historie. Protestantismus by dostal také za uši
Ta nevyváženost se může projevit i v tom, pokud je jediným zdrojem studia církevních dějin Drama věků, ten spisek tu nevyváženost podle mého názoru podporuje.
Zde nejde o to, že by člověk nemohl projevit to, co mu na protistraně vadí, ale lze to dělat kultivovaným způsobem. A myslím si i to, že ačkoli je dobré znát svou identitu (adventistická, katolická, pravoslavná atd.), tak ještě důležitější je znát křesťanskou identitu - to vyžaduje dnešní doba a sekularizující se Evropa. Církve by na to měly velice rychle reagovat a pozitivně kvituji, že se tak už u některých děje.

Znám také sloužící katolíky a slouží docela mohutně. Mezi mými přáteli se nachází katolíků dost, při loučení někdy dostanu křížek na čelo.

Ten, kdo žije jen z opozice vůči jinověrcům, nemůže být v životě šťastný, protože bojuje sám proti sobě. Jeho negativismus se obrátí dříve nebo později proti němu či proti jeho církvi.

Mám ještě jeden zážitek taky. Seděli jsme před mnoha lety s přáteli ve vesnické kavárničce a já se chystala na křest u adventistů. Byli tam dva katolíci, já jedna skoroadventistka, dva ateisté. Ateisté mi vyjádřili podporu a jeden z nich jel i na křest. Oba katolíci byli takoví vážní katolíci, ne jen podle jména, a jeden z nich mi povídá, že křtu u adventistů budu litovat, protože jen katolická církev je pravá. Jeho proroctví se naplnilo za dvacet let, ovšem lituji pouze toho, že jsem nebyla křesťankou od narození, a toho, že adventismus stále drží silné tradicionalistické pozice. Jinak jsem u adventistů prožila pěkné roky, získala dobré přátele a prožila mnoho pěkného s Bohem.

A jakpak maminka od Tvého kamaráda? Chodil jsi k nim dál ?

[Guy]

A jakpak maminka od Tvého kamaráda? Chodil jsi k nim dál ?

Ano chodil a nikdy jsme už o víře nemluvili, ona si dál žila svůj duchovní život v jediné správné církvi, který nepředala svým dětem, nikdo z nich není aktivní věřící. I když, kdo ví...

[Lída Rohalová]

A jakpak maminka od Tvého kamaráda? Chodil jsi k nim dál ?

Ano chodil a nikdy jsme už o víře nemluvili, ona si dál žila svůj duchovní život v jediné správné církvi, který nepředala svým dětem, nikdo z nich není aktivní věřící. I když, kdo ví...

Mě se pak ten katolík, který nesouhlasil s mým křtem, pokoušel "zlomit". Např. na oslavách naléval sklenice vína a docela neodbytně trval na tom, že si musím vzít. Neuspěl, ale nebylo to příjemné. Nakonec mým odstěhováním náš vztah vyšuměl, již jsme ho neobnovovali. Ale v létě se s ním zřejmě setkám a jsem zvědavá, jak bude reagovat, až se dozví, že již nejsem adventistka. Život je plný paradoxů.

[ambassador]

Sestra EGW je v naši církvi největší tradiční legendární postavou. S nadsázkou se dá konstatovat, že je nedotknutelnou a nesmrtelnou tradicí. Můžete říci něco proti Kristu, ale proti EGW nikoliv. Tak to funguje v některých sborech a obecně v celé církvi. Každá postava v dějinách lidstva, která dostane pozici legendy může být opředena mýty a nánosem pověstí.. Stala se tradicí na niž stojí naše učení. Bez jejího učení se rozpadá naše výjimečné postavení mezi ostatními církvemi.
Stěží najdete mezi adventisty literaturu, aniž by tam nebyla odvolávka na její myšlenky. Celá církev se točí kolem jejich výroků, které určují věroučnost, její spisy se staly doslova adventistickým komentářem pro výklad Bible. . V jejím díle můžete najít směsici myšlenek, které "vhodným" výběrem podpoří vaši vlastní hypotézu. Je málo těch, kteří rozpoznávají v její spisovatelské činnosti samotný vývoj křesťanského zrání této hluboce věřící ženy. Tento myšlenkový vývoj je tím kontroverzním dilematem její rozsáhlé spisovatelské činnosti. Její dílo bude stálým produktem svárů uvnitř církve.
Toto dílo se bere více kompletně a nadměrně prorocky, než spisovatelsky. Tento postoj vytvářel a bude stále vytvářet radikalizující jedince a skupiny. Navzdor posunu v chápání Bible i v naši církvi se všechno točí kolem její osoby. Rozhodující slovo v naši církvi mají jednotlivé citáty od EGW. Ona sama se označila za posla Páně a to je ve své podstatě jen slovní hříčka s výrazem prorok.
Zdá se, že podle naši církve byla posledním prorokem na tomto světě. Ona sama konstatovala toto: "Máte moje spisy". V jejich spisech najdete hojnost těch , kteří byli předmětem jejího kárání. Zřejmě stěží najdeme kárání do její vlastní rodiny.
Nejde o to, že by měla být vyřazena z dějin počátků vzniku naši církve a její aktivní účastí za jejího života, ale je potřeba sejmout gloriolu z její hlavy. Nezáleží na tom, jak se snažíme vyvrátit odpůrcům nebo "ujetým" příznivcům EGW jejich názory. Rozhodující je to, co kolem jejich písemností vytváříme, to je dostatečně výmluvným svědectvím jejího i posmrtně nadměrného vlivu v církvi. Dá se říci, že výbor pro správu jejich spisů je takovým dohlížecím orgánem nad církví, aby vše běželo podle jejich myšlenek.

[Guy]

Sestra EGW je v naši církvi největší tradiční legendární postavou. S nadsázkou se dá konstatovat, že je nedotknutelnou a nesmrtelnou tradicí. Můžete říci něco proti Kristu, ale proti EGW nikoliv. Tak to funguje v některých sborech a obecně v celé církvi. Každá postava v dějinách lidstva, která dostane pozici legendy může být opředena mýty a nánosem pověstí.. Stala se tradicí na niž stojí naše učení. Bez jejího učení se rozpadá naše výjimečné postavení mezi ostatními církvemi.
Stěží najdete mezi adventisty literaturu, aniž by tam nebyla odvolávka na její myšlenky. Celá církev se točí kolem jejich výroků, které určují věroučnost, její spisy se staly doslova adventistickým komentářem pro výklad Bible. . V jejím díle můžete najít směsici myšlenek, které "vhodným" výběrem podpoří vaši vlastní hypotézu. Je málo těch, kteří rozpoznávají v její spisovatelské činnosti samotný vývoj křesťanského zrání této hluboce věřící ženy. Tento myšlenkový vývoj je tím kontroverzním dilematem její rozsáhlé spisovatelské činnosti. Její dílo bude stálým produktem svárů uvnitř církve.
Toto dílo se bere více kompletně a nadměrně prorocky, než spisovatelsky. Tento postoj vytvářel a bude stále vytvářet radikalizující jedince a skupiny. Navzdor posunu v chápání Bible i v naši církvi se všechno točí kolem její osoby. Rozhodující slovo v naši církvi mají jednotlivé citáty od EGW. Ona sama se označila za posla Páně a to je ve své podstatě jen slovní hříčka s výrazem prorok.
Zdá se, že podle naši církve byla posledním prorokem na tomto světě. Ona sama konstatovala toto: "Máte moje spisy". V jejich spisech najdete hojnost těch , kteří byli předmětem jejího kárání. Zřejmě stěží najdeme kárání do její vlastní rodiny.
Nejde o to, že by měla být vyřazena z dějin počátků vzniku naši církve a její aktivní účastí za jejího života, ale je potřeba sejmout gloriolu z její hlavy. Nezáleží na tom, jak se snažíme vyvrátit odpůrcům nebo "ujetým" příznivcům EGW jejich názory. Rozhodující je to, co kolem jejich písemností vytváříme, to je dostatečně výmluvným svědectvím jejího i posmrtně nadměrného vlivu v církvi. Dá se říci, že výbor pro správu jejich spisů je takovým dohlížecím orgánem nad církví, aby vše běželo podle jejich myšlenek.

Celkem souhlas, ale míra závislosti a citací záleží na sboru či jednotlivcích.Nedávno jsem jedné sestře (z kruhů jejích vyznavačů) na její námitku "ale to přece píše sestra Whiteová" řekl "no a?" a strašně se tomu divila. Přece to, že to píše EGW není důvodem, abych to přijal jako pravdu Písma. Mohu to vzít v úvahu, to ano, ale nemá to přece rozhodující váhu. Je pravda, že tento postoj vytváří radikalizující jednice a skupiny,vnímám ale, že takoví lidé jsou dnes na okraji. Po rozvoji internetu, vzdělání a rozhledu už není možné jen tak plácnout "sestra EGW píše, abychom...", protože je lehké najít, kde to píše, v jaké souvislosti, komu adresně atd., už není tak lehké zevšeobecňovat.
Církev nikdy netvrdila, že EGW je poslední prorok, to spíše šíří extrémní kruhy.
Dnes už jsou dobré zdroje posoudit její roli v adventismu, ať vnitrocírkevní nebo i mimo církev.
Co se týče její rodiny, ze čtyř synů jeden zemřel jako kojenec, druhý v 16-ti letech a ti, co dospěli, nijak zvlášť aktivitou nehýřili. Jeden se pak vrátil k víře a udělal dobrou práci pro církev, zvláště pro černochy. Psala jim osobní dopisy, takže se je snažila usměrňovat, chceš-li kárat ,taky.

[Viktorrealita]

Ak zoberieme v úvahu túto pravdu, že Písmo je dostatočné vo všetkom a Biblia bola skompletovaná a zachovaná vo svojej podobe z moci Božej, tak Boh predsa vedel, čo má všetko obsahovať a urobil ju dostatočnou, že. Je to teda ako meter s ktorým máme merať. K tomúto metru nič nemôžeme pridať ani ubrať, lebo by sme potom merali zle.

Čo tá žena zjavila naviac, ako to, čo je v Písme? Ak nič z toho, čo učila nebolo naviac, tak všetko je potom v Písme a každý si to môže overiť.

Ak zjavila niečo naviac a niečo ubrala, tak potom urobila iný meter a týmto spochybňuje dostatočnosť Biblie a súčasne spochybňuje aj to, že Biblia bola skompletovaná a takto zachovaná z Božej moci a človek k tomu nič nemá čo pridávať ani uberať. Nemôžem predsa použiť iný meter, ako je Boží meter a potom týmto metrom merať!

2Ján 1:9 Každý, kto ide ďalej a nezostáva v učení Kristovom, nemá Boha. Kto zostáva v učení Kristovom, ten má Otca i Syna.

Tak tá žena išla ďalej, alebo nie? Zjavovala niečo naviac, ako to čo je v Biblii, alebo nie? Rád by som počul na túto vec Váš názor.

[ambassador]

Celkem souhlas, ale míra závislosti a citací záleží na sboru či jednotlivcích.Nedávno jsem jedné sestře (z kruhů jejích vyznavačů) na její námitku "ale to přece píše sestra Whiteová" řekl "no a?" a strašně se tomu divila. Přece to, že to píše EGW není důvodem, abych to přijal jako pravdu Písma. Mohu to vzít v úvahu, to ano, ale nemá to přece rozhodující váhu. Je pravda, že tento postoj vytváří radikalizující jednice a skupiny,vnímám ale, že takoví lidé jsou dnes na okraji. Po rozvoji internetu, vzdělání a rozhledu už není možné jen tak plácnout "sestra EGW píše, abychom...", protože je lehké najít, kde to píše, v jaké souvislosti, komu adresně atd., už není tak lehké zevšeobecňovat.
Církev nikdy netvrdila, že EGW je poslední prorok, to spíše šíří extrémní kruhy.
Dnes už jsou dobré zdroje posoudit její roli v adventismu, ať vnitrocírkevní nebo i mimo církev.
Co se týče její rodiny, ze čtyř synů jeden zemřel jako kojenec, druhý v 16-ti letech a ti, co dospěli, nijak zvlášť aktivitou nehýřili. Jeden se pak vrátil k víře a udělal dobrou práci pro církev, zvláště pro černochy. Psala jim osobní dopisy, takže se je snažila usměrňovat, chceš-li kárat ,taky.

Tradice ve vnímání písemností EGW je tak rozsáhlá a různorodá, že by si zasloužila větší objektivní diskuzi.
Jestli jsou jedinci a skupiny příznivců na okraji, tak o tom by se dalo hodně diskutovat. Já osobně to vnímám odlišně na podkladě pohledu do dění církve. Podle mě jedinci jsou na okraji, protože jsou spíše ve sboru osamoceně do očí bijící extrémností.
Celé skupiny jsou spíše v "čele" taháním za nitky v dění církve a přitom to nemusí být poznatelné.
Radikálnost pro písemnosti EGW je jako rakovina, která je již ve fázi metastáz v celém těle naši církve.
Nenapsal jsem, že naše církev staví sestru do pozice posledního proroka.
Jde o to, že naše parametry pro určení proroka neposkytují jinou možnost než EGW. Je to přesně napasováno na její vystoupení.
Proroctví Joele bylo buď jen pro SZ Izrael a nebo jsme pro soustředěnost a zahleděnost na EGW postiženi slepotou..
Vize a předpovědi mrtvého proroka nemusí platit v další generaci.
Její předpovědi a nebo výzva o utíkání do hor mohou být dnes úsměvné, přesto jsou stále příznivci tohoto utíkání.
Další je třeba v označení ostatku na konkrétní organizační strukturu casd. Podle toho, jak jsem to pochopil, není možné vztahovat ostatek na kolektivní věrnost označením konkrétní církve..
Včera večer jsem dostal emailem odkaz na kázání br. který byl zbavený dekretu slovenského kazatele..
Měl tam nějaké "mouchy", jemu vlastní styl, část toho co konstatoval v kázání je možné vystopovat v díle EGW.
V díle EGW jsem vnímal, jakoby tam vystupovali, psali dvě rozdílné osobnosti a to je pro mě velkým otazníkem.
Dříve jsem pozitivně vnímal změny názvů jejich knih a také úpravy v textu. Dnes to nevnímám pozitivně, protože jsem pochopil závadnost úprav literárních písemností. Každé literární dílo má zůstat po publikování v podobě jaké bylo vydáno. Jsou možné úpravy v textu, názvu nebo vynechání v dalším vydání spisovatelem dané knihy, pak je to druhé, třetí,...........upravené vydání.
Jakmile se mění něco na konkrétním díle, už to není dílo původního autora, ale dílo upravovatele.
Nemám na mysli překladovou záležitost. Úpravou názvu a textu vylepšujeme profil původního pisatele a to je pak zavádějící. Je to jako, když kážete proti ozdobování a na vaši dobové fotografii "jiní" vyretušují ozdoby. V tomto směru je asi v pořádku, že někteří vydávají její knihy v původním znění.