Víra pak znamená......

[log]

Já jsem si vybral cestu důvěry živému Bohu. Co si vybereš ty? Tak to je na tobě.

Ja si vyberiem cestu dovery v ziveho seba, lebo o svojej existencii nenam najmensiu pochybnost. Moje schopnosti su sice obmedzene, ale realne.

[ambassador]

Nemám potřebu vyvracet a posuzovat tvou volbu. Jak dlouho ti vydrží sebedůvěra, tak to je opravdu otázka bez lidské odpovědi. Někdy odpověď na víru v sebe sama přijde v nejméně vhodnou dobu.
Existuje ovšem zdravá důvěra ve vlastní možnosti, která nemá nic společného s diskutovaným tématem tohoto vlákna.

[ambassador]

O obráceni Charlese Spurgeona

Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není. (Izaiáš 45,22)

Toto je verš, který za zvláštních okolností vyslovil jeden prostý člověk a tím zapříčinil obráceni Charlese Spurgeona. Spurgeon byl jednou v neděli dopoledne na cestě do kostela, když se nad Londýnem snesla sněhová bouře. Protože nemohl dojít do svého kostela, kam obyčejně chodíval, zastavil se v malém kostelíku po cestě. Bouře byla tak protivná a silná, že místní pastor se sem nedostal včas, a tak vstal jeden muž a řekl vlastně jen pár slov. Spurgeon se nikdy nedověděl, kdo to vlastně byl; věděl pouze, že to byl člověk bez nějakého obvyklého teologického vzdělání.
Vybral si Iz 45,22 jako svůj text k výkladu a jak se někdy v anglickém úsloví říká "nač mu nestačil blesk, to nahradil hrom". Ten prostý bratr, který se postavil za kazatelnu namísto pastora, po přečtení našeho verše řekl: "Tento verš říká: Podívejte se na mě a budete spaseni."
A pak začal něco málo navíc vyprávět o tom verši. "Bůh říká, že se máte podívat na Něho a budete spaseni."
Pak mu docela brzy došly náboje, abych se tak vyjádřil. Řekl o tom verši vše, co mohl, a tak z klidného tónu postupně přešel do burácení, přičemž jinými slovy opakoval stále touž myšlenku.
Začal křičet a bušit do kazatelny: "Pohleďte k Bohu, všechny končiny země, a budete spaseny."
Podíval se na shromáždění a viděl tam sedět mladého Spurgeona s jakýmsi ponurým výrazem ve tváři. Tak se tento muž obrátil přímo k mladíkovi: "Podívej se na Ježíše a budeš spasen."
Spurgeon už tehdy byl význačným člověkem, ale nyní docela dětinsky udělal to, k čemu jej tento prostý člověk vyzval - Skrze víru pohlédl ve svém srdci k Pánu Ježíši a tak získal spasení.
Netrvalo dlouho a z mladého Spurgeona se stal veliký známý Boží muž, který mnoha a mnoha dalším lidem posloužil ke spasení.

Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není. (Izaiáš 45,22)

Autor: Dr. John Vernon McGee

[ambassador]

Víru v Boha nemůžeme nikoho naučit, ani své vlastní potomky. Není to školní předmět. Spasitelná víra v Boha se nerodí ve školních lavicích, od základní počínaje vysokou končí. Jednou "věcí" jsou některé vědomosti, ty lze různě čerpat z různých zdrojů. Zcela odlišnou "věci" je dar víry. Dar lze přijmout, ale i odmítnout.
Historická událost na Golgotě je ve svém sdělení tím rozdělujícím činitelem lidstva na dva tábory.
Zvláštní je, že sám Kristus sdělil odpuštění pro ty co by řekli něco proti němu. Jde také o to, že trvalý odpor proti Kristu, odpůrce zpětně formuje k jeho škodě. Křesťanství není povinné, změnilo něco na této planetě. Mělo i stinné stránky v praktickém přístupu k jinak smýšlejícím. To království, které zde Kristus aktivně šířil, nelze zastavit, jen se proti němu můžeš vzbouřit ve svém nitru a ono nevstoupí do tvého "srdce". Kristovo království není násilně vstupující. To jen někteří náboženští lidé mají násilnické sklony, přesto se domnívají, že slouží Bohu.

[log]

Víru v Boha nemůžeme nikoho naučit, ani své vlastní potomky. Není to školní předmět.

Vzdy to bol a vzdy to bude predmet. Sobotna skolka, sobotna skola, kazne, vyuka nabozenstva na skolach. Jedine tak deti a dospeli ziskavaju vieru. Nie je to nic prirodzene, co by clovek mohol sam od seba ziskat. Viera sa rodi vyukou do viery, bez naucnych hodin by ludia vyrastli do prirody, tak ako zvierata. V prirode nie je miesto pre vieru a pre Boha.

Historická událost na Golgotě je ve svém sdělení tím rozdělujícím činitelem lidstva na dva tábory.

Ktore dva tabory ? O nicom neviem.

[mikim]

Víru v Boha nemůžeme nikoho naučit, ani své vlastní potomky. Není to školní předmět.

Vzdy to bol a vzdy to bude predmet. Sobotna skolka, sobotna skola, kazne, vyuka nabozenstva na skolach. Jedine tak deti a dospeli ziskavaju vieru. Nie je to nic prirodzene, co by clovek mohol sam od seba ziskat. Viera sa rodi vyukou do viery, bez naucnych hodin by ludia vyrastli do prirody, tak ako zvierata. V prirode nie je miesto pre vieru a pre Boha.

Historická událost na Golgotě je ve svém sdělení tím rozdělujícím činitelem lidstva na dva tábory.

Ktore dva tabory ? O nicom neviem.

Souhlasím nejdříve se musím sám o Bohu vše naučit z Písma a pak to učí každý i své potomky, vírou můžeme jedině přijmout čemu plně v Písmu nerozumíme, jinak můžu vírou přijmout jakkoukoliv nebiblickou bajku a vydávat ji pak za pravdu boží, jak někteří evidentně rádi činí...

[ambassador]

Víra v Boha není církevní vynález, je to dar od Stvořitele. Víra a věroučnost není jedno a to samé. Věrouce lze naučit. Víra je zakódována uvnitř nás. Jen to neumíme uchopit. Zápasíme s tím celý život. Náboženství by nám to mělo usnadnit, žel většinou nám to komplikuje.
Mezi náboženstvím a vírou v Boha nemusí být u jedince rovnítko.

[ambassador]

Víra - důvěra v Boha nedělá z jedince odborníka na "všechnovědění".
Je to prosté odevzdání se do "rukou" Boha navzdory nepřízni života.
V této osobní důvěře zbavující panického strachu přichází k Bohu
tak jako děti přicházejí k otci, který miluje svoje děti.

[log]

Víra - důvěra v Boha nedělá z jedince odborníka na "všechnovědění".
Je to prosté odevzdání se do "rukou" Boha navzdory nepřízni života.
V této osobní důvěře zbavující panického strachu přichází k Bohu
tak jako děti přicházejí k otci, který miluje svoje děti.

Ano, to si presne popisal ucinky viery na cloveka. Na jednej strane stracas dobre odpovede na otazky, na druhej strane ziskavas pocit kludu a bezpecia. Vsetci tuzime a potrebujeme v zivote nejaku vieru.

[log]

Víra - důvěra v Boha nedělá z jedince odborníka na "všechnovědění".
Je to prosté odevzdání se do "rukou" Boha navzdory nepřízni života.
V této osobní důvěře zbavující panického strachu přichází k Bohu
tak jako děti přicházejí k otci, který miluje svoje děti.

Ano, to si presne popisal ucinky viery na cloveka. Na jednej strane stracas dobre odpovede na otazky, na druhej strane ziskavas pocit kludu a bezpecia. Vsetci tuzime a potrebujeme v zivote nejaku vieru.

My ludia sme spolocenske tvory a potrebujeme zit s inymi ludmi. Ak sa nam tohto nedostava, pocitujeme obavy ci strach, prosto neistotu. Nie vzdy je mozne najst naplnenie spolocenskej potreby medzi ludmi, mnohi sme z roznych dovodiv, zdravotnych, vekovych, povahovych, genetickych, na okraji spolocnosti. Preto si vytvarame svojich virtualnych kamaratov, bohov, anjelov. Viera v nich nam pomaha prinavratit stratene istoty. Takto dobre funguje ludsky organizmus. Dokazeme vymysliet a zit virtualnou realitou. Nie je to len nabozenstvo, ale napr aj beletria, pocitacove hrt, pornografia. Tym vsetkym dokazeme ciastocne nasytit nase potreby, ak to v realnom zivote nie je mozne. Krestanska viera vsak este nad to dokaze naplnit aj potrebu povecnom zivote, co je velka sila, nieco, po com vsetci velmi tuzime, ale nik a nic nam to nevie dat.