Kristus

[ambassador]

Většinu vyjádření Ježíše Krista lze rozdělit do dvou kategorií.
Odpovídá v roli člověka a pak odpovídá ve vědomí svého Božství.
Jako člověk se vyjadřuje často. Jako Bůh se projevuje a odpovídá
na dotazy, které jsou nepřehlédnutelné. V tom je možné vnímat vtělení, které
není možné lidskou metodou vysvětlit, je to jen otázka osobní víry.

J 14:8: Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“
J 14:9: Ježíš mu řekl: „ Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?


Jan 20,27 Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.
Jan 20,28 Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“
29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

[Viktorrealita]

Mikim napísal: Jestli je samotná víra v Ježíše Krista úctou k němu nevím o tom se v Písmu někde takto přímo píše?
Neměli bychom zapomínat i na víru v jediného Boha Otce, ta by měla být na prvním místě ne?

Každý, kto miluje a uctieva to Otcove Slovo – Ježiša Krista nado všetko, tak miluje a uctieva nado všetko Otca.

No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu. Ak si to zoberieš z opačnej strany, tak tým, že niekto neverí Otcovmu Slovu – Ježišovi Kristovi, tak zneuctieva Otca i Syna.

Zákonníci a farizeji si taktiež mysleli, že uctievajú Otca a súčasne zneuctievali to Otcove Slovo – Syna a to tým, že neverili v Ježiša. Týmto zneuctievali Otca! Vieš ako ich Ježiš adresoval? Ste z otca diabla - z otca lží .


1Ján 5:10 Ten, kto verí v Syna Božieho, má svedoctvo sám v sebe. Kto neverí Bohu, ten ho urobil lhárom, pretože neuveril svedoctvu, ktoré vysvedčil Bôh o svojom Synovi.


Ján 3:18 Kto verí v neho, nebude odsúdený, ale ten, kto neverí, už je odsúdený, lebo neuveril v meno jednorodeného Syna Božieho.

Tu to máš mikim. Ten, kto neverí v pravé meno Ježiša Krista, už je odsúdený. Tým, že neuveril, tak je to neúcta k Synu a teda k Otcu. Týmto z Boha urobil lhára, lebo neuveril svedectvu Otca o mene Ježiša Krista. Kto uveril v meno Ježiša Krista, tak týmto miluje a uctieva Syna a teda Otca. Otec, Syn a Duch Svätý sú jedným a tým istým Bohom. Nedá sa ich osobitne uctievať a neuctievať.

1Ján 2:23 Nikto, kto zapiera Syna, nemá ani Otca; kto vyznáva Syna, má aj Otca.

Zaprieť Syna je neveriť a teda neuctievať ho. Kto neverí, kto je a čo učinil, tak týmto zapiera aj Otca.

1Ján 5:12 Ten, kto má Syna, má život; kto nemá Syna Božieho, nemá života.

Kto má Syna má život. No a život je jedine v Bohu - jeho Slove. Mimo viery v pravé meno Syna niet života, aj keby niekto tvrdil, že verí v Otca, tak neverí v Otca, ak odmieta uveriť Otcovmu Slovu Života - Synu.

2Ján 1:9 Každý, kto ide ďalej a nezostáva v učení Kristovom, nemá Boha. Kto zostáva v učení Kristovom, ten má Otca i Syna.

Ten má Boha, kto zostáva a teraz pozor – v učení Kristovom a teda má aj Otca aj Syna.

[Viktorrealita]

Většinu vyjádření Ježíše Krista lze rozdělit do dvou kategorií.
Odpovídá v roli člověka a pak odpovídá ve vědomí svého Božství.
Jako člověk se vyjadřuje často. Jako Bůh se projevuje a odpovídá
na dotazy, které jsou nepřehlédnutelné. V tom je možné vnímat vtělení, které
není možné lidskou metodou vysvětlit, je to jen otázka osobní víry.

J 14:8: Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“
J 14:9: Ježíš mu řekl: „ Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?


Jan 20,27 Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.
Jan 20,28 Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“
29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

Áno, ako vidíme nenapomenul Tomáša za to, že ho tak nazval, ale naopak. Blahoslavený každý, ktorému Otec na nebesiach zjavil to, kto je to Ježiš. Otec, Syn a Duch Svätý je ten istý a jediný Boh. Kto oddeľuje Otca od Syna, tak nezná Syna ani Otca.

[mikim]

Mikim napísal: Jestli je samotná víra v Ježíše Krista úctou k němu nevím o tom se v Písmu někde takto přímo píše?
Neměli bychom zapomínat i na víru v jediného Boha Otce, ta by měla být na prvním místě ne?

Každý, kto miluje a uctieva to Otcove Slovo – Ježiša Krista nado všetko, tak miluje a uctieva nado všetko Otca.

No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu. Ak si to zoberieš z opačnej strany, tak tým, že niekto neverí Otcovmu Slovu – Ježišovi Kristovi, tak zneuctieva Otca i Syna.

Zákonníci a farizeji si taktiež mysleli, že uctievajú Otca a súčasne zneuctievali to Otcove Slovo – Syna a to tým, že neverili v Ježiša. Týmto zneuctievali Otca! Vieš ako ich Ježiš adresoval? Ste z otca diabla - z otca lží .


1Ján 5:10 Ten, kto verí v Syna Božieho, má svedoctvo sám v sebe. Kto neverí Bohu, ten ho urobil lhárom, pretože neuveril svedoctvu, ktoré vysvedčil Bôh o svojom Synovi.


Ján 3:18 Kto verí v neho, nebude odsúdený, ale ten, kto neverí, už je odsúdený, lebo neuveril v meno jednorodeného Syna Božieho.

Tu to máš mikim. Ten, kto neverí v pravé meno Ježiša Krista, už je odsúdený. Tým, že neuveril, tak je to neúcta k Synu a teda k Otcu. Týmto z Boha urobil lhára, lebo neuveril svedectvu Otca o mene Ježiša Krista. Kto uveril v meno Ježiša Krista, tak týmto miluje a uctieva Syna a teda Otca. Otec, Syn a Duch Svätý sú jedným a tým istým Bohom. Nedá sa ich osobitne uctievať a neuctievať.

1Ján 2:23 Nikto, kto zapiera Syna, nemá ani Otca; kto vyznáva Syna, má aj Otca.

Zaprieť Syna je neveriť a teda neuctievať ho. Kto neverí, kto je a čo učinil, tak týmto zapiera aj Otca.

1Ján 5:12 Ten, kto má Syna, má život; kto nemá Syna Božieho, nemá života.

Kto má Syna má život. No a život je jedine v Bohu - jeho Slove. Mimo viery v pravé meno Syna niet života, aj keby niekto tvrdil, že verí v Otca, tak neverí v Otca, ak odmieta uveriť Otcovmu Slovu Života - Synu.

2Ján 1:9 Každý, kto ide ďalej a nezostáva v učení Kristovom, nemá Boha. Kto zostáva v učení Kristovom, ten má Otca i Syna.

Ten má Boha, kto zostáva a teraz pozor – v učení Kristovom a teda má aj Otca aj Syna.

...No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu.
No vírá v Ježíše jak už jsem ti několikrát napsal jistě je úctou k Ježíši, ale neznamená to, že jej máme uctívat stejně jako jeho Otce jediného Bohu, protože uctívání náleží dle Ježíše jen jedinému Bohu chápeš?
Přeje si někde Ježíš, abychom jej uctívali stejně jako jeho Otce, tzn. i modlili se k němu a vzývali jej jako jeho Otce?
Dej mi biblické verše! Doufým, že budeš na tuhle jednoduchou otázku umět jednoduše odpovědět!

Jinak někde tady někdo psal, že nevěří v Ježíše Krista anebo dokonce, že ho zapírá? Jak jsi uvedl ve verších?

[Viktorrealita]

Mikim napísal: Jestli je samotná víra v Ježíše Krista úctou k němu nevím o tom se v Písmu někde takto přímo píše?
Neměli bychom zapomínat i na víru v jediného Boha Otce, ta by měla být na prvním místě ne?

Každý, kto miluje a uctieva to Otcove Slovo – Ježiša Krista nado všetko, tak miluje a uctieva nado všetko Otca.

No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu. Ak si to zoberieš z opačnej strany, tak tým, že niekto neverí Otcovmu Slovu – Ježišovi Kristovi, tak zneuctieva Otca i Syna.

Zákonníci a farizeji si taktiež mysleli, že uctievajú Otca a súčasne zneuctievali to Otcove Slovo – Syna a to tým, že neverili v Ježiša. Týmto zneuctievali Otca! Vieš ako ich Ježiš adresoval? Ste z otca diabla - z otca lží .


1Ján 5:10 Ten, kto verí v Syna Božieho, má svedoctvo sám v sebe. Kto neverí Bohu, ten ho urobil lhárom, pretože neuveril svedoctvu, ktoré vysvedčil Bôh o svojom Synovi.


Ján 3:18 Kto verí v neho, nebude odsúdený, ale ten, kto neverí, už je odsúdený, lebo neuveril v meno jednorodeného Syna Božieho.

Tu to máš mikim. Ten, kto neverí v pravé meno Ježiša Krista, už je odsúdený. Tým, že neuveril, tak je to neúcta k Synu a teda k Otcu. Týmto z Boha urobil lhára, lebo neuveril svedectvu Otca o mene Ježiša Krista. Kto uveril v meno Ježiša Krista, tak týmto miluje a uctieva Syna a teda Otca. Otec, Syn a Duch Svätý sú jedným a tým istým Bohom. Nedá sa ich osobitne uctievať a neuctievať.

1Ján 2:23 Nikto, kto zapiera Syna, nemá ani Otca; kto vyznáva Syna, má aj Otca.

Zaprieť Syna je neveriť a teda neuctievať ho. Kto neverí, kto je a čo učinil, tak týmto zapiera aj Otca.

1Ján 5:12 Ten, kto má Syna, má život; kto nemá Syna Božieho, nemá života.

Kto má Syna má život. No a život je jedine v Bohu - jeho Slove. Mimo viery v pravé meno Syna niet života, aj keby niekto tvrdil, že verí v Otca, tak neverí v Otca, ak odmieta uveriť Otcovmu Slovu Života - Synu.

2Ján 1:9 Každý, kto ide ďalej a nezostáva v učení Kristovom, nemá Boha. Kto zostáva v učení Kristovom, ten má Otca i Syna.

Ten má Boha, kto zostáva a teraz pozor – v učení Kristovom a teda má aj Otca aj Syna.

...No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu.
No vírá v Ježíše jak už jsem ti několikrát napsal jistě je úctou k Ježíši, ale neznamená to, že jej máme uctívat stejně jako jeho Otce jediného Bohu, protože uctívání náleží dle Ježíše jen jedinému Bohu chápeš?
Přeje si někde Ježíš, abychom jej uctívali stejně jako jeho Otce, tzn. i modlili se k němu a vzývali jej jako jeho Otce?
Dej mi biblické verše! Doufým, že budeš na tuhle jednoduchou otázku umět jednoduše odpovědět!

Jinak někde tady někdo psal, že nevěří v Ježíše Krista anebo dokonce, že ho zapírá? Jak jsi uvedl ve verších?

Veriť v Ježiša Krista to nie je veriť, že niekto s menom Ježiš niekedy existoval, ale veriť jeho Slovu - kto je a čo vykonal, aby nás spasil. Lebo On je to Otcove Slovo!

Páve že Otec sa dá uctiť jedine skrz pravé meno Ježiša Krista - spasiteľnú vieru v Krista. Ty nechápeš jednoduchú vec, že Otca sa dá uctiť jedine vo viere v jeho Slovo a to Slovo je Ježiš Kristus.

Ak si niekto uctí nejaký román, tak si uctí autora tohoto románu. Nedá sa oddeliť autora, od jeho slova.


Iz 9:6 Lebo dieťa sa nám narodilo, syn nám je daný, a kniežatstvo bude na jeho pleci, a nazovú jeho meno: Predivný, Radca, Silný Bôh, Udatný Hrdina, Otec Večnosti, Knieža Pokoja.

Koľko je Silných Bohov, Otcov Večnosti? Predsa iba jeden je Silný Boh.

Ako vidíme čo je teda jeho meno a jeho meno je to, čím je. Boh je zjavený v našom srdci skrze vieru v jeho Slovo - Krista.

To hovorí náš Pán a náš Pán je Ježiš Kristus: Rim 14:11 Lebo je napísané: Jako že ja žijem, tak isté je, hovorí Pán, že mne sa skloní každé koleno, a každý jazyk bude oslavovať Boha.
Fil 2:10 aby sa v mene Ježiša sklonilo každé koleno bytostí ponebeských a pozemských i podzemských,

Kto prijal vierou to Otcové Slovo – Krista, tak oslavuje svojím životom Božie meno. Kto neprijal vierou Otcove Slovo – Krista, tak týmto opovrhuje Božím menom a z Boha urobil klamára.

Ján1 17A keď som ho uvidel, padol som k jeho nohám ako mŕtvy, a položil na mňa svoju pravú ruku a povedal mi: Neboj sa! Ja som prvý a posledný 18a ten Živý. A bol som mŕtvy, ale hľa, som živý na veky vekov. Ameň. A mám kľúče pekla i smrti.

Vieme teda presne , že sa jedná o nášho Pána Ježiša Krista, ak hovorí že bol mŕtvy a hľa je živý na veky vekov

Zj 22:13 Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec, prvý i posledný.

A teraz pozor:

Zj21 5A ten ktorý sedel na tróne, povedal: Hľa, činím všetko nové. A riekol mi: Píš, pretože tieto slová sú verné a pravdivé. 6A riekol mi: Stalo sa. Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec. Ja dám tomu, kto žízni, z prameňa vody života zadarmo. 7Kto víťazí, zdedí všetko, a budem mu Bohom, a on mi bude synom.

A budem mu Bohom a on mi bude Synom! Kto to hovorí? Predsa sa zasa identifikuje a to ten, ktorý bol mŕtvy a hľa je živý na veky vekov - "Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec". Ak teda synom, tak v Ježišovi Kristovi je Otec. Ak teda Otec, tak tí, ktorí sú synovia Boží sa narodili z Otcovho semena Ducha - jeho Slova. No a to Otcove Slovo je Ježiš Kristus z ktorého vierou sa rodíme znova z Boha.

Ján 1:13 ktorí nie z krví ani z vôle tela ani z vôle muža, ale z Boha sú splodení.

1Pet 1:23 znova splodení súc nie z porušiteľného semena, ale z neporušiteľného živým slovom Boha a zostávajúcim na veky.

[Viktorrealita]

mikim

Veď je jasné, že ak zasľúbením Ježiša Krista sedia skrze vieru v Ježiša Krista na Ježišovom tróne ako synovia Boží, tak to je Ježišov trón. Keď Ježiš sedí spolu s Otcom na jeho tróne, tak je to Otcov trón.

Zj 3:21 Tomu, kto víťazí, dám sedieť so sebou na svojom tróne, jako som i ja zvíťazil a sedím so svojím Otcom na jeho tróne.

Ak Ježišovi všetko položí pod jeho nohy sediacemu spolu s Otcom na Otcovom tróne tak:

1Kor15 24potom koniec, keď oddá kráľovstvo Bohu a Otcovi, keď zruší každé kniežatstvo a každú vrchnosť a moc. 25Lebo on musí kraľovať, dokiaľ mu nepoloží všetkých nepriateľov pod jeho nohy. 26Ako posledný nepriateľ bude zničená smrť. 27Lebo, je napísané, všetko podrobil pod jeho nohy. Ale keď povie, že je všetko podrobené, je zrejmé, že krome toho, ktorý mu to všetko podrobil. 28A keď mu bude všetko podrobené, vtedy sa i sám Syn podrobí tomu, ktorý mu všetko podrobil, aby bol Bôh všetko vo všetkom.

Teda - aby bol Bôh všetko vo všetkom. Tu je vidieť čo a kto všetko je jeden a ten istý Boh.

Ján 17:21 aby boli všetci jedno, jako si ty, Otče, vo mne a ja v tebe, aby aj oni boli v nás jedno, aby svet uveril, že si ma ty poslal.

[mikim]

Většinu vyjádření Ježíše Krista lze rozdělit do dvou kategorií.
Odpovídá v roli člověka a pak odpovídá ve vědomí svého Božství.
Jako člověk se vyjadřuje často. Jako Bůh se projevuje a odpovídá
na dotazy, které jsou nepřehlédnutelné. V tom je možné vnímat vtělení, které
není možné lidskou metodou vysvětlit, je to jen otázka osobní víry.

J 14:8: Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“
J 14:9: Ježíš mu řekl: „ Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?


Jan 20,27 Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.
Jan 20,28 Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“
29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

Vysvětlení 1:
Pojďme se nyní podívat na jediné místo v N.Z. kde je Ježíš nepochybně nazván „Bůh“
„Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“ (Jan 20:28)
Vzkříšený Ježíš se setkává s učedníky poprvé v místnosti v Jeruzalémě a Tomáš tam není. Ježíš jim
ukázal jeho ruce a bok a řekl „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ (Jan 20:21).
Učedníci měli radost a řekli Tomášovi že viděli Pána, ale on tomu neuvěřil a zůstal osm dní na
pochybách. O čem pochyboval? Že Ježíš je vzkříšený, že je Mesiáš a Syn Boha. Pavel napsal v
Římanům 1:4, že Ježíš byl ustanoven za Syna Božího v moci tím, že byl vzkříšený a Tomáš tomu
nevěřil!
„Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v
jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Po osmi
dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se
doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé
ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ (Jan 20:25-27)
Když poté Tomáš provolal „Můj Pán a můj Bůh“ přešel od nevíry, že Ježíš je ten Mesiáš Izraele k
náhlému poznání, že Ježíš je nejenom Kristus Boží ale ve skutečnosti Všemohoucí Bůh nebo věčný
Syn? Ne! Tomáš použil slovo „theos“ což znamená bůh, ale pouze „ho theos“ je s určitostí Bůh
Izraele, Jahve. Jak už jsme si říkali (a jak připomíná Ježíš zákoníkům) bohy byli nazýváni i lidé
zastupující Boha. Tomáš si nemyslel, že Ježíš o kterém před chvílí ani nevěřil, že je Mesiáš je
najednou ten jediný Bůh Izraele, Jahve, kterého „nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit“
(1.Tim.6:16). Ježíš je „Bůh“ (Hebrejsky Elohim) jako Boží agent vykupující z hříchu, pekla a smrti
všechny ty (z jeho bratrů), kteří ho přijímají. Podobně byl Mojžíš „Bůh“ když vyvedl Židy (jeho
bratry) z Egyptského zajetí.
„On bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem.“ (Ex.4:16)
„Hospodin, tvůj Bůh, ti ustanoví proroka jako jsem já ze tvého středu, ze tvých bratří.“ (Dt.18:15)
Dělat z Ježíše více než to co o něm Písmo říká a hlavně vyvyšovat ho na místo, které patří pouze
Bohu Otci, dávat ha na stejnou úroveň jako Boha, Jahve, znamená zahrávat si s modlářstvím.
(„Nebudeš mít žádné jiné bohy mimo Mne,“ říká Pán Bůh, Svatý Izraele, Ex.20:3). Ano, on je ten
Mesiáš, pomazaný Bohem, vysoce vyvýšený člověk, nyní sedící na pravici Boží druhý v autoritě
pouze samotnému Bohu, ale není jeden a jediný Pán Bůh Všemohoucí!
Prosím zvažte se mnou následující fakt z Písma. Žádný S.Z. pisatel neřekl, že Mesiáš Izraele, který
má přijít má být Všemohoucí (El Shaddai), Pán Bůh (Elohim), Nejvyšší (El Elyon), nebo Ten Svatý
Izraele. Žádný S.Z. prorok nic takového neprorokoval. Žádný pisatel N.Z. neargumentuje že by
Ježíš byl Nejvyšší Bůh. Ježíš sám nikde neříká, že by byl Bůh Stvořitel. Pokud by takový revoluční
návrh byl presentován Židům od narození vyučovaným v Monoteismu Tory, vášnivé diskuse a
spory by nebraly konce a bylo by svoláno mnoho koncilů. Nic takového ale nevidíme!Bylo psáno
opakovaně a důrazně, že má být a je Syn Boží, syn Davida, Mesiáš Izraele, vykupitel, spasitel, ale
nikoliv Všemohoucí Bůh.
Pomyslete na odpor, který museli Ježíš a apoštolové snášet za jejich tvrzení, že on je Syn Boha,
Mesiáš, a představte si jaké by byli reakce kdyby tvrdili, že je sám Všemohoucí Bůh. Koncili byli
svolány k řešení obřízky, konzumaci dříve zakázaných potravin, nebo jestli vůbec zvěstovat
evangelium pohanům. Ale žádná diskuse o revoluční idei, že „člověk Kristus Ježíš“ je Všemohoucí
Bůh, nebo Bůh Syn, nebo pre-existující člen Svaté Trojice. Nikde to nebylo ani vyřčeno a žádný
koncil v biblické době se o tom nezmiňuje. To mlčení v Písmu mluví jasně!
Ježíš má Otce, kterému říká „Abba“ (Otče) a to ukazuje na intimní vztah mezi Ježíšem a jeho
Otcem. Také to ale definuje náš intimní vztah s Bohem naším Otcem. Třikrát je toto slovo použito v
Písmu. Jednou Ježíš mluví k Bohu:
„Abba, Otče, tobě je všechno možné“ (Mk.14:36)
A dvakrát se to vztahuje na nás Křesťany:
„Přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“ (Ř.8:15)
„A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba,
Otče.‘“ (Gal.4:6) My také jsme Boží synové a dcery.
„Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi; a také jimi jsme“
(1.J.3:1-2)
Příště až budete číst něco v evangeliu podle Jana co se „zdá naznačovat“ že „Boží Syn“ znamená
„Bůh,“ nezapomeňte proč Jan celé evangelium napsal, „abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží“
(Jan 20:31). Kristus je synonym pro „Boží Syn.“ Podívejte se na výrok Marty v Janovi 11:27, „já
jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží.“ Jan píše že v Kristu jsme také „synové Boha.“
S tímto porozuměním se mnou pojďte do další kapitoly, abychom se dozvěděli více o tom, kdo Ježíš
náš Spasitel je.
„Dnes nicméně učenci obecně souhlasí, že doktrína Trojice jako taková se nenachází ve Starém
Zákoně ani v Novém... Zacházeli bychom mnohem dále než jsou záměry S.Z., pokud bychom tam
chtěli najít Křesťanskou doktrínu pozdního čtvrtého století... Podobně ani v N.Z. není nikde
explicitně doktrína Trojice.“
The Harper Collins Encyclopedia of Catholicism;
1995; st.564-565
kap. 3 Bohu buď Sláva:
http://files.1buh.webnode.cz/200000053- ... 0Sláva.pdf

Vysvětlení 2:
Jan 20.28> [GENT+]και And G2532(CONJ) απεκριθη answered G611(V-ADI-3S) ο G3588(T-NSM) θωμας Thomas G2381(N-NSM) και and G2532(CONJ) ειπεν said G2036(V-2AAI-3S) αυτω unto him G846(P-DSM) ο G3588(T-NSM) κυριος Lord G2962(N-NSM) μου My G3450(P-1GS) και and G2532(CONJ) ο G3588(T-NSM) θεος God G2316(N-NSM) μου my. G3450(P-1GS)

[TR+] John 20:28 και απεκριθη ο θωμας και ειπεν αυτω ο κυριος μου και ο θεος μου

o-ten Pán můj a o-ten Bůh můj

Myšlen je tedy Pán jako Pán Ježíš a Bůh jako Bůh Otec. Pokud by měl být myšlen pokaždé jen Ježíš, muselo by to být řečeno Můj Pán a Bůh.

Vysvětlení 3:
Jan 20:28
Dobře známá slova Tomáše “Můj Pán a můj Bůh” se považují za rozhodující důkaz, že Ježíš je Bůh. Ježíš ale už popřel, že je Bohem (viz. Jan 10:34-36). Jan rozlišuje Ježíše od toho jediného pravého Boha, jeho Otce (Jan 17:3). Čtenáři Nového zákona si často neuvědomují, že slovo “Bůh” může být aplikováno na představitele Boha. Dost toho svědčí o tom, že Jan do svého portrétu Ježíše jako Mesiáše zahrnuje pojmy, které čerpá z mesiánského Žalmu 45. Ježíš se na odpověď Pilátovi prohlásil za krále, jehož úkolem je svědčit o pravdě (Jan 18:37). Toto téma má pozadí ve Starém zákoně. Žalm 45 byl napsán na velebení Mesiáše (Žid. 1:8), který je osloven titulem “ten mocný” a pobízen, aby “se zdarem důstojně vytáhl za pravdu” (verše 4, 5). Žalmista o králi předvídá, že jeho nepřátelé “padnou pod tebe” (v. 6). Královské postavení tohoto vůdce je zdůrazněno, když ho žalmista oslovuje slovy “Ó Bože” (Žalm 45:7). Mesiášova kariéra, naznačená v 45. Žalmu, se odráží v Janově záznamu Ježíšova zatčení, kdy se Ježíš prohlásil za Mesiáše a následkem toho jeho nepřátelé “padli na zem” (Jan 18:6). 42 Když Tomáš rozeznal v Ježíšovi “Boha”, nádherně tím vyplnil žalmistovo nejvyšší oslovení izraelského Krále. Mesiáš je v tom Žalmu uznán za Pána a “Boha” církve. Avšak “Bůh” Mesiáš byl jmenován jeho Bohem, tím jediným nekonečným Bohem (Žalm 45:8). Sám Ježíš se zajímal o užívání slova “Bůh” jako titulu pro lidské vládce (Jan 10:34; Žalm 82:6). Když ti vládci Izraele jsou nazváni “bohové”, jak víc je oprávněn Mesiáš, aby byl nazván “Bohem” v tomto zvláštním slova smyslu, hlavně když ztělesňuje “slovo”, které samo je theos (Jan 1:1)? Jan možná přidává ještě jeden výrok o Ježíšovi jako o “Bohu”. Prohlašuje ho za “unikátního syna, ‘Boha’ (theos)” (Jan 1:18; pokud to je správné hodnocení rukopisu - o tom se debatuje). To je nejvyšší popis Mesiáše, který vyjadřuje fakt, že Ježíš je podobou toho Jednoho Boha. Jako Syn Boží musí být ale rozlišen od toho, kdo není odvozen, od jeho Otce. Jeden fakt nadále trvá, že Jan napsal celou svou knihu aby dokázal, že Ježíš je Kristem a Synem Božím (Jan 20:31). Jan také prohlásil, že Ježíšův Bůh je zároveň Bohem učedníků (Jan 20:17). Neobvyklý výskyt aplikace slova theos na Ježíše by neměl vyvrátit Janův a Ježíšův jednoznačný důraz na izraelské vyznání víry. Učinit z Jana vynálezce rovnice “Kristus” = “Svrchovaný Bůh” zachází za hranice Janova úmyslu a je naprosto neoprávněnou propagací (měli bychom si všimnout 2 Janův 9). Stačí, když věříme v Ježíše jako Mesiáše, Syna Božího (Jan 20:31).
Doktrína o trojici str. 291-293.

[mikim]

Mikim napísal: Jestli je samotná víra v Ježíše Krista úctou k němu nevím o tom se v Písmu někde takto přímo píše?
Neměli bychom zapomínat i na víru v jediného Boha Otce, ta by měla být na prvním místě ne?

Každý, kto miluje a uctieva to Otcove Slovo – Ježiša Krista nado všetko, tak miluje a uctieva nado všetko Otca.

No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu. Ak si to zoberieš z opačnej strany, tak tým, že niekto neverí Otcovmu Slovu – Ježišovi Kristovi, tak zneuctieva Otca i Syna.

Zákonníci a farizeji si taktiež mysleli, že uctievajú Otca a súčasne zneuctievali to Otcove Slovo – Syna a to tým, že neverili v Ježiša. Týmto zneuctievali Otca! Vieš ako ich Ježiš adresoval? Ste z otca diabla - z otca lží .


1Ján 5:10 Ten, kto verí v Syna Božieho, má svedoctvo sám v sebe. Kto neverí Bohu, ten ho urobil lhárom, pretože neuveril svedoctvu, ktoré vysvedčil Bôh o svojom Synovi.


Ján 3:18 Kto verí v neho, nebude odsúdený, ale ten, kto neverí, už je odsúdený, lebo neuveril v meno jednorodeného Syna Božieho.

Tu to máš mikim. Ten, kto neverí v pravé meno Ježiša Krista, už je odsúdený. Tým, že neuveril, tak je to neúcta k Synu a teda k Otcu. Týmto z Boha urobil lhára, lebo neuveril svedectvu Otca o mene Ježiša Krista. Kto uveril v meno Ježiša Krista, tak týmto miluje a uctieva Syna a teda Otca. Otec, Syn a Duch Svätý sú jedným a tým istým Bohom. Nedá sa ich osobitne uctievať a neuctievať.

1Ján 2:23 Nikto, kto zapiera Syna, nemá ani Otca; kto vyznáva Syna, má aj Otca.

Zaprieť Syna je neveriť a teda neuctievať ho. Kto neverí, kto je a čo učinil, tak týmto zapiera aj Otca.

1Ján 5:12 Ten, kto má Syna, má život; kto nemá Syna Božieho, nemá života.

Kto má Syna má život. No a život je jedine v Bohu - jeho Slove. Mimo viery v pravé meno Syna niet života, aj keby niekto tvrdil, že verí v Otca, tak neverí v Otca, ak odmieta uveriť Otcovmu Slovu Života - Synu.

2Ján 1:9 Každý, kto ide ďalej a nezostáva v učení Kristovom, nemá Boha. Kto zostáva v učení Kristovom, ten má Otca i Syna.

Ten má Boha, kto zostáva a teraz pozor – v učení Kristovom a teda má aj Otca aj Syna.

...No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu.
No vírá v Ježíše jak už jsem ti několikrát napsal jistě je úctou k Ježíši, ale neznamená to, že jej máme uctívat stejně jako jeho Otce jediného Bohu, protože uctívání náleží dle Ježíše jen jedinému Bohu chápeš?
Přeje si někde Ježíš, abychom jej uctívali stejně jako jeho Otce, tzn. i modlili se k němu a vzývali jej jako jeho Otce?
Dej mi biblické verše! Doufým, že budeš na tuhle jednoduchou otázku umět jednoduše odpovědět!

Jinak někde tady někdo psal, že nevěří v Ježíše Krista anebo dokonce, že ho zapírá? Jak jsi uvedl ve verších?

Veriť v Ježiša Krista to nie je veriť, že niekto s menom Ježiš niekedy existoval, ale veriť jeho Slovu - kto je a čo vykonal, aby nás spasil. Lebo On je to Otcove Slovo!

Páve že Otec sa dá uctiť jedine skrz pravé meno Ježiša Krista - spasiteľnú vieru v Krista. Ty nechápeš jednoduchú vec, že Otca sa dá uctiť jedine vo viere v jeho Slovo a to Slovo je Ježiš Kristus.

Ak si niekto uctí nejaký román, tak si uctí autora tohoto románu. Nedá sa oddeliť autora, od jeho slova.


Iz 9:6 Lebo dieťa sa nám narodilo, syn nám je daný, a kniežatstvo bude na jeho pleci, a nazovú jeho meno: Predivný, Radca, Silný Bôh, Udatný Hrdina, Otec Večnosti, Knieža Pokoja.

Koľko je Silných Bohov, Otcov Večnosti? Predsa iba jeden je Silný Boh.

Ako vidíme čo je teda jeho meno a jeho meno je to, čím je. Boh je zjavený v našom srdci skrze vieru v jeho Slovo - Krista.

To hovorí náš Pán a náš Pán je Ježiš Kristus: Rim 14:11 Lebo je napísané: Jako že ja žijem, tak isté je, hovorí Pán, že mne sa skloní každé koleno, a každý jazyk bude oslavovať Boha.
Fil 2:10 aby sa v mene Ježiša sklonilo každé koleno bytostí ponebeských a pozemských i podzemských,

Kto prijal vierou to Otcové Slovo – Krista, tak oslavuje svojím životom Božie meno. Kto neprijal vierou Otcove Slovo – Krista, tak týmto opovrhuje Božím menom a z Boha urobil klamára.

Ján1 17A keď som ho uvidel, padol som k jeho nohám ako mŕtvy, a položil na mňa svoju pravú ruku a povedal mi: Neboj sa! Ja som prvý a posledný 18a ten Živý. A bol som mŕtvy, ale hľa, som živý na veky vekov. Ameň. A mám kľúče pekla i smrti.

Vieme teda presne , že sa jedná o nášho Pána Ježiša Krista, ak hovorí že bol mŕtvy a hľa je živý na veky vekov

Zj 22:13 Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec, prvý i posledný.

A teraz pozor:

Zj21 5A ten ktorý sedel na tróne, povedal: Hľa, činím všetko nové. A riekol mi: Píš, pretože tieto slová sú verné a pravdivé. 6A riekol mi: Stalo sa. Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec. Ja dám tomu, kto žízni, z prameňa vody života zadarmo. 7Kto víťazí, zdedí všetko, a budem mu Bohom, a on mi bude synom.

A budem mu Bohom a on mi bude Synom! Kto to hovorí? Predsa sa zasa identifikuje a to ten, ktorý bol mŕtvy a hľa je živý na veky vekov - "Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec". Ak teda synom, tak v Ježišovi Kristovi je Otec. Ak teda Otec, tak tí, ktorí sú synovia Boží sa narodili z Otcovho semena Ducha - jeho Slova. No a to Otcove Slovo je Ježiš Kristus z ktorého vierou sa rodíme znova z Boha.

Ján 1:13 ktorí nie z krví ani z vôle tela ani z vôle muža, ale z Boha sú splodení.

1Pet 1:23 znova splodení súc nie z porušiteľného semena, ale z neporušiteľného živým slovom Boha a zostávajúcim na veky.

...Veriť v Ježiša Krista to nie je veriť, že niekto s menom Ježiš niekedy existoval, ale veriť jeho Slovu - kto je a čo vykonal, aby nás spasil. Lebo On je to Otcove Slovo!

Spíše by bylo pravdivější napsat Ježíš je součástí Otcova slova, kterým byl vše stvořeno a zplozeno a dle řečtiny vždy jedině s malým s (od slova logos s malým v řečtině), to jen trinitáři z něj udělali z božího slova velké S a Ježíše rovnou jako Boha.

...Páve že Otec sa dá uctiť jedine skrz pravé meno Ježiša Krista - spasiteľnú vieru v Krista. Ty nechápeš jednoduchú vec, že Otca sa dá uctiť jedine vo viere v jeho Slovo a to Slovo je Ježiš Kristus.

No ale to je úplná lež do nebe volající, chvála náleží jedině Otci a sám Ježíš ani 1x neřekl, že tak musíme činit skrze jeho jméno, pokud to řekl dej verš!
Matouš 4:10 Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.
Lukáš 4:8 Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat."

UCTÍVÁNÍ BOHA (svatoslužba)

Zástancovia trojice sa snažia dokázať rovnosť Ježiša Krista s Bohom Otcom aj tým, že sa niektorí ľudia klaňali Ježišovi Kristovi: „A hľa prišiel k nemu malomocný, poklonil sa mu a　povedal...“(Mat. 8:2). „Kým im toto rozprával, hľa, prišiel istý predstavený sinagógy, poklonil sa mu a povedal...“( Mat. 9:18) „Tu pristúpila matka synov Zebedea so svojimi synmi, klaňala sa a čosi od neho žiadala“(Mat. 20:20). Anjel v Zjavení hovoril Jánovi, že sa má klaňať (iba) Bohu (Zj. 19:10; 22:9), a tak zástancovia trojice z toho vyvodzujú, že Ježiš Kristus je taký istý Boh, ako je Bohom jeho Otec. To by však už mali dvoch Bohov, a tak aby sa vykrútili z toho, že veria v dvoch, alebo troch Bohov, vysvetľujú to, ako som už prv spomenul učením o trojjedinosti, že je predsa len jeden Boh, ale v troch osobách.

Na vyjadrenie klaňania sa je použité v gréckych Písmach slovo „proskineo“ a v　hebrejských „HIŠTA- CHAWAH“. Tak jednoduché ako si to zástancovia trojice predstavujú to nie je, pretože klaňanie bolo preukazované aj anjelom a ľuďom: „A dvaja anjeli prišli do Sodomy večer. A Lot sedel v bráne Sodomy. A Lot uvidiacich vstal a išiel im oproti a poklonil sa tvárou k zemi“(1. Moj. 19:1 pr. J.R.). Týmto istým anjelom, keď boli ešte traja sa klaňal aj Abrahám (1. Moj. 18:2), pričom ani jeden z nich neupozornil Abraháma ani Lóta, ako upozornil anjel apoštola Jána v Zjavení (Zj. 19:10; 22:9). Ďalej „Abrahám sa poklonil ľudu zeme, synom Hetovým“(1. Moj. 23:7,12 pr. J.R.), Jakob sa Ezavovi klaňal dokonca sedemkrát po sebe (1. Moj. 33:3) a synovia prorokov sa poklonili Elizeovi (2. Kráľ. 2:15). V　časoch izraelských kráľov bolo zrejme bežným zvykom klaňať sa kráľovi: „A keď vošiel (prorok Nátan) pred kráľa, klaňal sa kráľovi svojou tvárou až k　zemi“(1. Kráľ. 1:23b). „Vtedy sa sklonila Bat-šeba tvárou a poklonila sa kráľovi“(1. Kráľ. 1:31). k zemi Tiež Jozefovi bratia, keď bol Jozef v Egypte správcom a　podávali mu správu o ich otcovi „povedali: Dobre sa má tvoj služobník, náš otec, ešte žije a skloniac hlavu klaňali sa mu“(1. Moj. 43:28 pr. J.R.). Ak by niekto bazíroval na presných tvaroch hebrejských slov, tak tu je použitý presne ten istý tvar „WAYYIŠTA-CHAWWU“ (v Biblii sa vyskytuje iba 2x) ako aj v Nehemiášovi, kde sa to však týka jednoznačne Boha: „A Ezdráš dobrorečil Jahvemu, tomu veľkému Bohu a všetok ľud povedal: „Amen, amen!“ S pozdvihnutím svojich rúk. Vtedy sa vrhli tvárou k zemi a klaňali sa Jahvemu“(Neh. 8:6). Rozlúštenie tohto zdanlivého problému teda nebude v　tom, aký tvar hebrejského výrazu pre klaňanie je v　jednotlivých veršoch použitý, pretože koreň týchto slov je zhodný. V 1. Paralipomenon 29:20 izraelský ľud dokonca „skloniac hlavy klaňali sa Jahvemu i kráľovi.“ Kráľ predsa byť hodný takej poklony, ako Najvyšší Boh Jahveh. Ako to teda je? Skôr ako si zodpovieme na túto otázku, je treba spomenúť, že aj z Novej zmluvy to vyplýva podobne. Výraz „proskineo“ „klaňať sa“ je použitý pri klaňaní sa Bohu (1. Kor. 14:25; ), Ježišovi Kristovi (Ján 9:38) a tiež ľuďom (Mat. 18:26; Zj. 3:9). Riešenie teda nie je v tom, ako sa komu klaňali, či len sklonili hlavu, alebo padli až na kolená. K vyriešeniu tohto zdanlivého problému nám pomôže to, čo povedal Samuel Izaimu, keď mal pomazať jedného z　jeho synov za kráľa: „človek hľadí na to čo je pred očami, ale Jahveh hľadí na srdce“(1. Sam. 16:7b).
Je teda dôležité čo má človek, ktorý sa klania v srdci. Inými slovami za koho považuje toho, komu poklonu preukazuje. Ak by izraelský ľud považoval kráľa za Boha v tom istom zmysle, ako je Bohom Jahveh, určite by im dal Jahveh na vedomie, že nemajú správny postoj. Podobne anjeli, ktorí prišli k Lótovi vedeli, že sa im Lót poklonil, ako hosťom a nie ako Bohu. V　podobnom zmysle sa im klaňal aj Abrahám, ako hosťom, alebo Božím poslom (1. Moj. 18:2). Anjeli ich nemuseli upozorniť, ako upozornil anjel Jána v Zjavení 19:10, kde si Ján po slovách anjela: „Toto sú pravdivé slová Božie!“(Zj. 19:9) zrejme skutočne myslel, že ten, čo to povedal, je sám Boh. Anjel však dôvod jeho klaňania rozpoznal a vystríhal ho, aby to nerobil, ale klaňal sa Bohu. Inými slovami v takomto zmysle (ako Bohu), je dovolené klaňať sa skutočne iba jedinému Bohu. Anjel veľmi dobre vedel, komu primát Všemohúceho Boha náleží. Nátan aj Batšeba sa klaňali Dávidovi ako kráľovi (1. Kráľ. 1:23-31). Synovia prorokov sa klaňali Elizeovi, ako prorokovi nastupujúcom po Eliášovi v　moci Eliášovho Ducha (2. Kráľ. 2:15). Správca s Ježišovho podobenstva sa klaňal tomu, komu bol dlžníkom, ako svojmu Pánovi (Mat. 18:26). Falošní Židia zo Zjavenia 3:9 mali byť prinútení pokloniť sa kresťanom vo Filadelfii až k nohám, ako potvrdenie pre týchto kresťanov, že si ich Pán zamiloval. V podobnom zmysle sa mali klaňať Izraelskému ľudu synovia tých, ktorí ich trápili (Iz. 60:14). Nič z toho však nebolo uctievaním. Ježišovi Kristovi sa ľudia klaňali ako tomu, ktorý je od Boha poslaný Mesiáš - Syn Dávidov (Mat. 15:22-25). Matka Synov Zebedeových sa mu poklonila (Mat. 20:20), ako budúcemu kráľovi keď povedala: „Povedz, aby títo dvaja moji synovia sedeli v tvojom kráľovstve jeden po tvojej pravici a druhý po tvojej ľavici“(Mat. 20:21). Učeníci sa mu klaňali ako Božiemu Synovi, keď po tom, ako Pán Ježiš utíšil vietor na mori: „klaňali sa mu a hovorili: „Naozaj si Syn Boží“(Mat. 14:33).
Pán Ježiš sa však klaňal svojmu Otcovi ako Bohu, keď vysvetľoval Samaritánke: „Vy sa klaniate tomu, čo nepoznáte, my sa klaniame tomu, čo poznáme, lebo spása je zo Židov. Ale prichádza hodina, ba je už tu, keď praví modlitebníci (doslovne klaňatelia), budú sa klaňať Otcovi v duchu a pravde. Veď aj Otec si hľadá takýchto modlitebníkov (dosl. Klaňatelov). Boh je Duch a tí, čo sa mu klaňajú, musia sa klaňať v duchu a pravde“(Ján 4:22-24). Komu sa teda Pán Ježiš klaňal? No podľa citovaného textu Bohu Otcovi v　duchu a pravde. Komu sa máme klaňať (modliť) my? Ak sme praví modlitebníci, tak presne tomu, komu sa klaňal (modlil) aj náš Pán. Aké klaňanie žiadal od Pána Ježiša satan? Povedal Ježišovi: „Dám ti všetku túto moc a slávu tých kráľovstiev, lebo som ju dostal, a ám ju komu chcem. Ak sa mi budeš klaňať, všetka bude tvoja“(Luk. 4:6). Kto mal urobiť Syna Božieho kráľom? No predsa jeho Otec Boh (Dan. 7:13-14;). Satan sa teda postavil do úlohy Boha a žiadal, aby sa mu Pán Ježiš poklonil, ako Bohu. Pozorne si však všimnime odpoveď Pána Ježiša: „Napísané je: „Pánu (Jahvemu) Bohu sa budeš klaňať a iba jemu budeš svätoslúžiť“(Luk. 4:8). Pán Ježiš citoval z 5. Mojžišovej 6:13, kde je klaňanie v zmysle báť sa Boha: „Jahveho svojho Boha sa budeš báť...“ a tak klaňanie sa Jahvemu ako Bohu, je prejavom, toho najväčšieho rešpektu. Spomínate si prečo Boh vypočul modlitby Pána Ježiša? List Židom hovorí, že „...bol vyslyšaný pre svoju bohabojnosť“(Žid. 5:7b). Z toho vidíme, že Pán Ježiš mal pred Jahvem rešpekt, ako pred Bohom, klaňal sa mu teda ako Bohu. Komu inému sa máme ešte takto klaňať? Žalm 86:10 opisuje Jahveho takto: „Lebo ty si veľký a činíš divy, ty jediný si Boh.“ Všetky tri texty, ktoré citoval Pán Ježiš satanovi boli napísané pre ľudí, takže ľudia sa majú klaňať tak, ako Pán Ježiš, jedinému Bohu.

[mikim]

Mikim napísal: Jestli je samotná víra v Ježíše Krista úctou k němu nevím o tom se v Písmu někde takto přímo píše?
Neměli bychom zapomínat i na víru v jediného Boha Otce, ta by měla být na prvním místě ne?

Každý, kto miluje a uctieva to Otcove Slovo – Ježiša Krista nado všetko, tak miluje a uctieva nado všetko Otca.

No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu. Ak si to zoberieš z opačnej strany, tak tým, že niekto neverí Otcovmu Slovu – Ježišovi Kristovi, tak zneuctieva Otca i Syna.

Zákonníci a farizeji si taktiež mysleli, že uctievajú Otca a súčasne zneuctievali to Otcove Slovo – Syna a to tým, že neverili v Ježiša. Týmto zneuctievali Otca! Vieš ako ich Ježiš adresoval? Ste z otca diabla - z otca lží .


1Ján 5:10 Ten, kto verí v Syna Božieho, má svedoctvo sám v sebe. Kto neverí Bohu, ten ho urobil lhárom, pretože neuveril svedoctvu, ktoré vysvedčil Bôh o svojom Synovi.


Ján 3:18 Kto verí v neho, nebude odsúdený, ale ten, kto neverí, už je odsúdený, lebo neuveril v meno jednorodeného Syna Božieho.

Tu to máš mikim. Ten, kto neverí v pravé meno Ježiša Krista, už je odsúdený. Tým, že neuveril, tak je to neúcta k Synu a teda k Otcu. Týmto z Boha urobil lhára, lebo neuveril svedectvu Otca o mene Ježiša Krista. Kto uveril v meno Ježiša Krista, tak týmto miluje a uctieva Syna a teda Otca. Otec, Syn a Duch Svätý sú jedným a tým istým Bohom. Nedá sa ich osobitne uctievať a neuctievať.

1Ján 2:23 Nikto, kto zapiera Syna, nemá ani Otca; kto vyznáva Syna, má aj Otca.

Zaprieť Syna je neveriť a teda neuctievať ho. Kto neverí, kto je a čo učinil, tak týmto zapiera aj Otca.

1Ján 5:12 Ten, kto má Syna, má život; kto nemá Syna Božieho, nemá života.

Kto má Syna má život. No a život je jedine v Bohu - jeho Slove. Mimo viery v pravé meno Syna niet života, aj keby niekto tvrdil, že verí v Otca, tak neverí v Otca, ak odmieta uveriť Otcovmu Slovu Života - Synu.

2Ján 1:9 Každý, kto ide ďalej a nezostáva v učení Kristovom, nemá Boha. Kto zostáva v učení Kristovom, ten má Otca i Syna.

Ten má Boha, kto zostáva a teraz pozor – v učení Kristovom a teda má aj Otca aj Syna.

...No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu.
No vírá v Ježíše jak už jsem ti několikrát napsal jistě je úctou k Ježíši, ale neznamená to, že jej máme uctívat stejně jako jeho Otce jediného Bohu, protože uctívání náleží dle Ježíše jen jedinému Bohu chápeš?
Přeje si někde Ježíš, abychom jej uctívali stejně jako jeho Otce, tzn. i modlili se k němu a vzývali jej jako jeho Otce?
Dej mi biblické verše! Doufým, že budeš na tuhle jednoduchou otázku umět jednoduše odpovědět!

Jinak někde tady někdo psal, že nevěří v Ježíše Krista anebo dokonce, že ho zapírá? Jak jsi uvedl ve verších?

Veriť v Ježiša Krista to nie je veriť, že niekto s menom Ježiš niekedy existoval, ale veriť jeho Slovu - kto je a čo vykonal, aby nás spasil. Lebo On je to Otcove Slovo!

Páve že Otec sa dá uctiť jedine skrz pravé meno Ježiša Krista - spasiteľnú vieru v Krista. Ty nechápeš jednoduchú vec, že Otca sa dá uctiť jedine vo viere v jeho Slovo a to Slovo je Ježiš Kristus.

Ak si niekto uctí nejaký román, tak si uctí autora tohoto románu. Nedá sa oddeliť autora, od jeho slova.


Iz 9:6 Lebo dieťa sa nám narodilo, syn nám je daný, a kniežatstvo bude na jeho pleci, a nazovú jeho meno: Predivný, Radca, Silný Bôh, Udatný Hrdina, Otec Večnosti, Knieža Pokoja.

Koľko je Silných Bohov, Otcov Večnosti? Predsa iba jeden je Silný Boh.

Ako vidíme čo je teda jeho meno a jeho meno je to, čím je. Boh je zjavený v našom srdci skrze vieru v jeho Slovo - Krista.

To hovorí náš Pán a náš Pán je Ježiš Kristus: Rim 14:11 Lebo je napísané: Jako že ja žijem, tak isté je, hovorí Pán, že mne sa skloní každé koleno, a každý jazyk bude oslavovať Boha.
Fil 2:10 aby sa v mene Ježiša sklonilo každé koleno bytostí ponebeských a pozemských i podzemských,

Kto prijal vierou to Otcové Slovo – Krista, tak oslavuje svojím životom Božie meno. Kto neprijal vierou Otcove Slovo – Krista, tak týmto opovrhuje Božím menom a z Boha urobil klamára.

Ján1 17A keď som ho uvidel, padol som k jeho nohám ako mŕtvy, a položil na mňa svoju pravú ruku a povedal mi: Neboj sa! Ja som prvý a posledný 18a ten Živý. A bol som mŕtvy, ale hľa, som živý na veky vekov. Ameň. A mám kľúče pekla i smrti.

Vieme teda presne , že sa jedná o nášho Pána Ježiša Krista, ak hovorí že bol mŕtvy a hľa je živý na veky vekov

Zj 22:13 Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec, prvý i posledný.

A teraz pozor:

Zj21 5A ten ktorý sedel na tróne, povedal: Hľa, činím všetko nové. A riekol mi: Píš, pretože tieto slová sú verné a pravdivé. 6A riekol mi: Stalo sa. Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec. Ja dám tomu, kto žízni, z prameňa vody života zadarmo. 7Kto víťazí, zdedí všetko, a budem mu Bohom, a on mi bude synom.

A budem mu Bohom a on mi bude Synom! Kto to hovorí? Predsa sa zasa identifikuje a to ten, ktorý bol mŕtvy a hľa je živý na veky vekov - "Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec". Ak teda synom, tak v Ježišovi Kristovi je Otec. Ak teda Otec, tak tí, ktorí sú synovia Boží sa narodili z Otcovho semena Ducha - jeho Slova. No a to Otcove Slovo je Ježiš Kristus z ktorého vierou sa rodíme znova z Boha.

Ján 1:13 ktorí nie z krví ani z vôle tela ani z vôle muža, ale z Boha sú splodení.

1Pet 1:23 znova splodení súc nie z porušiteľného semena, ale z neporušiteľného živým slovom Boha a zostávajúcim na veky.

Kapitola 9
KDYŽ JEŽÍŠ PŘIJÍMAL UCTÍVÁNÍ
„Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a o něco ho
žádala.“ (Mt.20:20)
Matka Jakuba a Jana přivedla své syny k Ježíši, klaněla se mu a pak ho požádala:
„Ustanov, aby ve tvém království tito dva moji synové usedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé
levici.“ (v.21)
Jako židovka věděla to co věděli všichni židé, že žádný člověk nemůže být Bůh ale věřila, že ten
kterého se ptá, je Boží zaslíbený Mesiáš. Jako takový bude brzy mít své království a ona chtěla
výhodné místo pro své syny.
Ježíšova odpověd je velice poučná:
„Není mou věcí, abych dal někomu usednout po mé pravici a po mé levici, neboť tam usednou ti,
pro které je to připraveno od mého Otce.“ (v.23)
Jeho odpověd nám ukazuje několik věcí o Ježíši. Za prvé, že je někdo nad ním s větší autoritou než
on, který mu nesdělil každý detail Jeho plánu (Mk.13:32, Zj.1:1). Za druhé, Bůh nedal vše do jeho
rukou.
Souhlasí to s tím co Ježíš říká ve Skutcích 1:7, když se ho učedníci ptají, „Pane, v tomto čase
obnovíš království pro Izrael?“ Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve
své vlastní pravomoci.“
Ale on přijal klanění této ženy. Někteří argumentují, že když Ježíš přijímal uctívání, tak musí být
Bůh. Tato kapitola dokáže z Písma, že to tak není.
Když byl Ježíš na zemi jako zástupce Boha, tak přijímal uctívání a to zcela oprávněně. V Matoušovi
2:11 čteme o třech mudrcích z východu:
„Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili se mu. Pak otevřeli své
pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.“
Mnoho podobných situací je zaznamenáno v Bibli.
Muž z leprou přišel a uctíval Ježíše a byl uzdraven. (Mt.8:2)
Jistý představený synagogy, kterého dcera zemřela přišel a klaněl se mu. (Mt.9:18)
Po tom co Ježíš šel po moři a uklidnil bouři tak je uctíván. (Mt.14:33)
Obě Marie uctívali Ježíše, když ho viděli vzkříšeného. (Mt.28:9)
Muž z Gadary posedlý démony uctíval Ježíše. (Mk.5:6)
Můžete se ptát jak to že Ježíš byl uctíván pokud není Všemohoucí Bů
tebou.“ (1.Pa.17:2). Ale tu noc promluvil Bůh k Nátanovi se slovem které v podstatě znělo „Né tak
rychle! Ano jsem rád, že my chceš vybudovat dům a tvůj syn to skutečně udělá. Ale Já vím něco co
ty nevíš. Já ti postavím dům“ (dynastii).
„I stane se, až se naplní tvé dny, abys šel ke svým otcům, dám povstat tvému potomku po tobě,
který bude ze tvých synů, a upevním jeho království. On mi postaví dům a já upevním jeho trůn
navěky. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Své milosrdenství od něj neodejmu, tak jak
jsem odňal od toho, který byl před tebou. Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navěky
a jeho trůn bude pevně stát navěky. Všechna tato slova a celé toto vidění pověděl Nátan Davidovi.“
(1.Pa.17:11-15)
Tak Bůh ustanovil svou smlouvu se svým služebníkem Králem Davidem „navěky.“
„Trvalý bude tvůj dům i tvé království navěky před tebou, tvůj trůn bude navěky pevně stát.“
(2.Sam.7:16)
Podívejme se na čtyři zaslíbení, která Bůh dal Davidovi. Bůh zaslíbil Davidovi „dům,“ dynastii,
královský rod, navždy. O „Domě Davidově“ jsou zmínky v S.Z. stovky let po tom co již David „spí
se svými předky.“ Nesmíme zapomenout, že „Dům Davidův“ je v Písmu jenom část kmene Judy a
je tudíž více specifický nežli „Dům Izraele“ (Jákoba), což je všech dvanáct kmenů. V Lukášovi 2:4
je psáno: „Také Josef vyšel z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se
nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova.“ To je dynastie o které mluví prorok Ámos a
apoštol Jakub, že bude znovu postavena v posledních dnech (Ámos 9:11, Sk.15:16).
Bůh zaslíbil Davidovi království a „trůn navěky.“ Bůh nazývá tento trůn jeho trůnem, „Šalomoun
seděl na Jahveho trůnu jako král po svém otci Davidovi.“ (1.Pa.29:23). To je trůn o kterém mluvil
anděl Gabriel k Marii:
„Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho
kralování nebude konce.“ (Lk.1:32-33)
Všimněme si, že Ježíšovi nebyl slíben Boží trůn v nebi, ale „trůn jeho otce Davida“ v Jeruzalémě.
To je důležité!
Třetí věc, kterou Bůh slíbil Davidovi, byla milost pro jeho potomky.
„Své milosrdenství od něj neodejmu, tak jak jsem odňal od toho, který byl před tebou.“ (1.Pa.17:13)
To je ta milost, kterou Bůh projevil Šalamounovi, když ho nezničil i když žil ve smilstvu. To je ta
milost, kterou vidíme nějakých 106 let po Davidově smrti, při kruté a zlé vládě krále Joráma.
„Jahve však nechtěl zničit dům Davidův, kvůli smlouvě, kterou uzavřel s Davidem“ (2.Pa.21:7).
Zhruba 305 let po Davidově smrti se Bůh zavázal bránit Jeruzalém od blížící se Asyrské armády:
„Budu tomuto městu štítem, abych je zachránil kvůli sobě a kvůli svému otroku Davidovi“ (Iz.37:35)
A nakonec Bůh slibuje Davidovi „semeno“ nebo syny.
„Dám povstat tvému potomku po tobě, který bude ze tvých synů, a upevním jeho království.“
(1.Pa.17:11)
Tito synové Davida, tato dynastie králů, jsou také synové Boha.
„Já budu jeho otcem a on bude mým synem“ (v.13)
Abychom porozuměli, že tento verš se nevztahuje pouze na Ježíše podívejme se na popis stejného v
2.Samuelova 7:14:
„Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Když bude činit zlo, budu ho kárat lidskou holí a
ranami lidských synů.“
Tyto slova „jeho otcem – mým synem“ vyjadřují vztah, který Bůh slibuje udržovat s potomky
Davida, které ustanoví na Davidově trůnu. Vyznačuje je jako ty, které si Bůh vybral, aby vládly v
Jeho jménu, jako oficiální representanti Boží vlády. V Ježíši Mesiáši tento slib dochází svého
konečného naplnění.
„Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova“ (Mt.1:1)
„A z nebes zazněl hlas: „Ty jsi můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení.“ (Mk.1:11)
Nyní se podívejme na korunování krále Šalamouna, Davidova syna, Božího syna, který má sedět na
trůnu Jahveho v Jeruzalémě.
„Potom David řekl celému shromáždění: Dobrořečte Jahvemu, svému Bohu. Celé shromáždění tedy
dobrořečilo Jahvemu, Bohu svých otců, poklekali a klaněli se Jahvemu a králi.“ (1.Pa.29:20)
Ano, zde je řečeno, že se klaněli Bohu a králi. Uctívali Jahveho, jako Boha a krále, jako Bohem
ustanoveného, pomazaného vládce, Božího syna a dělali to z Božím doporučením a potvrzením.
„V onen den jedli a pili před Jahve s velikou radostí. Potom ustanovili podruhé Šalomouna, syna
Davidova, králem a pomazali jej Jahvemu za vévodu a Sádoka za kněze. Šalomoun seděl na
Jahveho trůnu jako král po svém otci Davidovi, dařilo se mu a celý Izrael ho poslouchal. Všichni
předáci, hrdinové i všichni synové krále Davida se poddali králi Šalomounovi. Jahve učinil
Šalomouna velmi velkým v očích celého Izraele a dal mu královský majestát, jaký před ním neměl
žádný král nad Izraelem. David, syn Jišajův, kraloval nad celým Izraelem.“ (1.Pa.29:22-26)
Představme si, že Šalomoun, by potom co byl pomazán a takto vyvýšen se prohlásil za samotného
Boha. Myslíte si, že by si zachovali Boží přízen? Ani náhodou! Podívejte se na krále Herodese,
který si přivlastnil Boží slávu.
„Ve stanovený den se Herodes, oděn královským rouchem, posadil na řečnické podium a začal k
nim mluvit. Lid volal: „To je hlas Boží, a ne lidský!“ A ihned jej udeřil Pánův anděl za to, že
nevzdal slávu Bohu: byl rozežrán červy a zemřel.“ (Sk.12:21-23)
Šalomoun, na rozdíl od Herodese, vzdal Bohu chválu a byl uctíván jako Boží pomazaný král, Jeho
„syn,“ s Božím potvrzením.
Musíme být opatrní s uctíváním, protože Bůh je žárlivý na Jeho slávu a nedá ji jinému, „Já jsem
Jahve, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám.“ (Iz.42:8, 48:11). V ojedinělých případech ale
Bůh ustanovil, že můžou být uctíváni i jiní. Podívejme se co říká Bůh ve Zjevení 3:9:
„Hle, dávám ti ze synagogy satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle,
způsobím, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.“
Budou tito svatí uctíváni? Ano! Budou uctíváni jako Bůh? V žádném případě! Ale budou uctíváni
jako přemáhající svatí, protože Bůh to řekl. S tímto porozuměním se podívejme, jak byl uctíván
Ježíš Mesiáš. Mysleli si andělé Boží, kteří ho uctívali při narození (nikoliv před narozením), že
uctívají Boha? Ne! Hleděli na Boží tvář v nebi a věděli, že toto nemluvně není Bůh ale Mesiáš, syn
Davida, Syn Boha (Mt.18:10, Zj.5:11-13).
„A opět, když uvádí Prvorozeného do světa, praví: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.“ (He.1:6)
Mysleli si mudrcové, když se přišli poklonit novorozenému Ježíši, že se klanějí samému Bohu? Ne,
přišli do Jeruzaléma a ptali se, „Kde je ten narozený král Židů?“ (Mt.2:2). Když Herodes nechal
najít v Písmu, kde se má Mesiáš narodit řekli mu:
„V judském Betlémě; neboť tak je napsáno skrze proroka: ‚A ty, Betléme,‘ země Judova, vůbec nejsi
‚nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael.‘“ (Mt.2:5-6)
Nehledali Boha ale „vůdce“ poslaného od Boha. A jak věděli, že bude králem Židů? Viděli jeho
hvězdu, ale nemohli se to dozvědět všechno z hvězd. Určitě to četli v letopisech Babylonu, protože
staletí před tím byl prorok Daniel v Babylonu a napsal o příchodu Izraelského Mesiáše.
„Věz tedy a rozuměj: Od vyjití slova k návratu a k budování Jeruzaléma až k Pomazanému vůdci
bude sedm sedmiletí a šedesát dva sedmiletí.“ (Da.9:25) Přišel přesně na čas!
Mysleli si učedníci, kteří uctívali Ježíše ve člunu po tom co utišil bouři, že je ten Bůh Izraele? Ježíš
o sobě neustále mluvil jako o „synu člověka“ a v předchozí kapitole jako o proroku (Mt.13:57).
Učedníci s ním jedli, viděli ho spát, viděli ho unaveného. Věděli že je to člověk. On je dokonalý
Člověk, nicméně je člověk. I tento „div“ jim pomohl porozumět, že tento muž je opravdu Mesiáš,
Syn Boha, potvrzený jeho vzkříšením. „Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli:„Opravdu jsi
Boží Syn.“ (Mt.14:33). Nikdo v Písmu neuctívá Ježíše jako Pána Boha, a my bychom také neměli!
V N.Z. je několik řeckých slov přeloženo jako „uctívat“, nebo „klanět se“ a která jsou používána v
souvislosti s Bohem, Ježíšem a svatými ve Zjevení. Ale je pouze jedno slovo „latreuo,“ které
znamená „uctívat Boha“ a není nikde v Písmu vztaženo na Ježíše nebo kohokoliv jiného, ale jenom
k Bohu (Sk.24:14, Fi.3:3, He.10:2). Dát Ježíši místo Boha Otce v našem uctívání znamená zahrávat
si s modlářstvím. „Nebudeš mít jiné bohy vedle mne“ (Ex.20:3). Ježíš nazval Otce toho „jediného
pravého Boha,“ v Janovi 17:3, a pouze On má být uctíván jako Bůh. Je důležité si všimnout, že
v N.Z. není nikde řečeno, abychom uctívali Ježíše ale je nám jasně řečeno, abychom uctívali Otce.
Ve Zjevení vidíme situace, kde jsou Bůh i Beránek a oba přijímají chválu a úctu (Zj.5:12-14,
7:9-11), takže Ježíš je samozřejmě také hoden našich chval za všechno čím pro nás je a co pro nás
udělal.
Ježíš nikdy neřekl, že je Bůh. Popřel že by ze sebe dělal samého Boha (Mt.19:17, Jan 5:19, 30-31).
Pokud by byl Bůh, tak by nám to řekl; nenechal by nás na pochybách ohledně tak závažné věci.
Davidův syn a Boží syn Šalomoun přijímal úctu s Božím potvrzením. Davidův „větší syn“ Ježíš
Kristus („hle, zde je někdo větší než Šalomoun“ Mt.12:42) přijímal úctu jak stanovil Bůh jeho Otec.
Ježíš byl uctíván jako Zachránce, Spasitel, Mesiáš, Syn Boha.
„ Říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost,
sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“ (Zj.5:12)
Ale Ježíš se k nám přidává v uctívání jediného pravého Boha, jeho Boha a našeho Boha.
„My se klaníme tomu, co známe“ (Jan 4:22)
„Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“ (Lk.4:8)
„Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť
sám Otec hledá takové ctitele. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a
pravdě.“ (Jan 4:23-24). Ježíš není Bůh Otec, ani duch.
„jedna žena jménem Lydie... která uctívala Boha“ (Sk.16:14)
„Tento člověk přemlouvá lidi, aby ctili Boha“ (Sk.18:13)
„začal celý ten zástup učedníků radostně velikým hlasem chválit Boha za všechny mocné činy, které
spatřili.“ (Lk.19:37)
„Povstaňte, dobrořečte Jahvemu, svému Bohu, od věků až navěky! Ať dobrořečí tvému slavnému
jménu, které je vyvýšeno nad každé dobrořečení a chválu. Ty jediný jsi Jahve. Ty jsi učinil nebesa,
nebesa nebes i všechen jejich zástup, zemi i všechno, co je na ní, moře i všechno, co je v nich. Ty
oživuješ všechno, tobě se klanějí nebeské zástupy. Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi z
nebes... podle svého mnohého slitování jsi jim dal zachránce, kteří je zachránili z ruky jejich
protivníků.“ (Ne.9:5-6, 13, 17)
„Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil
nebe, zemi, moře i prameny vod.“ (Zj.14:7)
„Bohu se pokloň.“ (Zj.22:9)
(Solární systém mohl vzniknout) „jedině pod radou a vládou inteligentní a mocné bytosti (a vesmír
hvězd) „musí být celý podřízen Jednomu... Tato Bytost vládne všem věcem, nikoliv jako duše světa
ale jako Pán nade vším. Vzhledem k Jeho vládě je nazván Pán Bůh... Otec je odvěký a má život sám
v sobě, původně a nezávisle od věčnosti a dal synu, aby měl život také sám v sobě. (Jan 5:26). Otec
má vědění a před-vědění sám v sobě a komunikuje ho synu... Můžeme nazývat i jiné bytosti bůh,
tak jak to vidíme v Písmu. Krále a Boží posly můžeme nazývat Bohy, ale nemáme mít jiného Boha
v našem uctívání pouze jeho o kterém je řečeno v čtvrtém přikázání, že učinil nebesa i zemi; to jest
Bůh Otec.“
Sir Isaac Newton (1642 – 1727)
Bohu buď Sláva, kap. 9:
http://files.1buh.webnode.cz/200000053- ... 0Sláva.pdf

[mikim]

Mikim napísal: Jestli je samotná víra v Ježíše Krista úctou k němu nevím o tom se v Písmu někde takto přímo píše?
Neměli bychom zapomínat i na víru v jediného Boha Otce, ta by měla být na prvním místě ne?

Každý, kto miluje a uctieva to Otcove Slovo – Ježiša Krista nado všetko, tak miluje a uctieva nado všetko Otca.

No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu. Ak si to zoberieš z opačnej strany, tak tým, že niekto neverí Otcovmu Slovu – Ježišovi Kristovi, tak zneuctieva Otca i Syna.

Zákonníci a farizeji si taktiež mysleli, že uctievajú Otca a súčasne zneuctievali to Otcove Slovo – Syna a to tým, že neverili v Ježiša. Týmto zneuctievali Otca! Vieš ako ich Ježiš adresoval? Ste z otca diabla - z otca lží .


1Ján 5:10 Ten, kto verí v Syna Božieho, má svedoctvo sám v sebe. Kto neverí Bohu, ten ho urobil lhárom, pretože neuveril svedoctvu, ktoré vysvedčil Bôh o svojom Synovi.


Ján 3:18 Kto verí v neho, nebude odsúdený, ale ten, kto neverí, už je odsúdený, lebo neuveril v meno jednorodeného Syna Božieho.

Tu to máš mikim. Ten, kto neverí v pravé meno Ježiša Krista, už je odsúdený. Tým, že neuveril, tak je to neúcta k Synu a teda k Otcu. Týmto z Boha urobil lhára, lebo neuveril svedectvu Otca o mene Ježiša Krista. Kto uveril v meno Ježiša Krista, tak týmto miluje a uctieva Syna a teda Otca. Otec, Syn a Duch Svätý sú jedným a tým istým Bohom. Nedá sa ich osobitne uctievať a neuctievať.

1Ján 2:23 Nikto, kto zapiera Syna, nemá ani Otca; kto vyznáva Syna, má aj Otca.

Zaprieť Syna je neveriť a teda neuctievať ho. Kto neverí, kto je a čo učinil, tak týmto zapiera aj Otca.

1Ján 5:12 Ten, kto má Syna, má život; kto nemá Syna Božieho, nemá života.

Kto má Syna má život. No a život je jedine v Bohu - jeho Slove. Mimo viery v pravé meno Syna niet života, aj keby niekto tvrdil, že verí v Otca, tak neverí v Otca, ak odmieta uveriť Otcovmu Slovu Života - Synu.

2Ján 1:9 Každý, kto ide ďalej a nezostáva v učení Kristovom, nemá Boha. Kto zostáva v učení Kristovom, ten má Otca i Syna.

Ten má Boha, kto zostáva a teraz pozor – v učení Kristovom a teda má aj Otca aj Syna.

...No a práve to by si mal vedieť, že viera v pravé meno Ježiša Krista je aj úctou k nemu.
No vírá v Ježíše jak už jsem ti několikrát napsal jistě je úctou k Ježíši, ale neznamená to, že jej máme uctívat stejně jako jeho Otce jediného Bohu, protože uctívání náleží dle Ježíše jen jedinému Bohu chápeš?
Přeje si někde Ježíš, abychom jej uctívali stejně jako jeho Otce, tzn. i modlili se k němu a vzývali jej jako jeho Otce?
Dej mi biblické verše! Doufým, že budeš na tuhle jednoduchou otázku umět jednoduše odpovědět!

Jinak někde tady někdo psal, že nevěří v Ježíše Krista anebo dokonce, že ho zapírá? Jak jsi uvedl ve verších?

Veriť v Ježiša Krista to nie je veriť, že niekto s menom Ježiš niekedy existoval, ale veriť jeho Slovu - kto je a čo vykonal, aby nás spasil. Lebo On je to Otcove Slovo!

Páve že Otec sa dá uctiť jedine skrz pravé meno Ježiša Krista - spasiteľnú vieru v Krista. Ty nechápeš jednoduchú vec, že Otca sa dá uctiť jedine vo viere v jeho Slovo a to Slovo je Ježiš Kristus.

Ak si niekto uctí nejaký román, tak si uctí autora tohoto románu. Nedá sa oddeliť autora, od jeho slova.


Iz 9:6 Lebo dieťa sa nám narodilo, syn nám je daný, a kniežatstvo bude na jeho pleci, a nazovú jeho meno: Predivný, Radca, Silný Bôh, Udatný Hrdina, Otec Večnosti, Knieža Pokoja.

Koľko je Silných Bohov, Otcov Večnosti? Predsa iba jeden je Silný Boh.

Ako vidíme čo je teda jeho meno a jeho meno je to, čím je. Boh je zjavený v našom srdci skrze vieru v jeho Slovo - Krista.

To hovorí náš Pán a náš Pán je Ježiš Kristus: Rim 14:11 Lebo je napísané: Jako že ja žijem, tak isté je, hovorí Pán, že mne sa skloní každé koleno, a každý jazyk bude oslavovať Boha.
Fil 2:10 aby sa v mene Ježiša sklonilo každé koleno bytostí ponebeských a pozemských i podzemských,

Kto prijal vierou to Otcové Slovo – Krista, tak oslavuje svojím životom Božie meno. Kto neprijal vierou Otcove Slovo – Krista, tak týmto opovrhuje Božím menom a z Boha urobil klamára.

Ján1 17A keď som ho uvidel, padol som k jeho nohám ako mŕtvy, a položil na mňa svoju pravú ruku a povedal mi: Neboj sa! Ja som prvý a posledný 18a ten Živý. A bol som mŕtvy, ale hľa, som živý na veky vekov. Ameň. A mám kľúče pekla i smrti.

Vieme teda presne , že sa jedná o nášho Pána Ježiša Krista, ak hovorí že bol mŕtvy a hľa je živý na veky vekov

Zj 22:13 Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec, prvý i posledný.

A teraz pozor:

Zj21 5A ten ktorý sedel na tróne, povedal: Hľa, činím všetko nové. A riekol mi: Píš, pretože tieto slová sú verné a pravdivé. 6A riekol mi: Stalo sa. Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec. Ja dám tomu, kto žízni, z prameňa vody života zadarmo. 7Kto víťazí, zdedí všetko, a budem mu Bohom, a on mi bude synom.

A budem mu Bohom a on mi bude Synom! Kto to hovorí? Predsa sa zasa identifikuje a to ten, ktorý bol mŕtvy a hľa je živý na veky vekov - "Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec". Ak teda synom, tak v Ježišovi Kristovi je Otec. Ak teda Otec, tak tí, ktorí sú synovia Boží sa narodili z Otcovho semena Ducha - jeho Slova. No a to Otcove Slovo je Ježiš Kristus z ktorého vierou sa rodíme znova z Boha.

Ján 1:13 ktorí nie z krví ani z vôle tela ani z vôle muža, ale z Boha sú splodení.

1Pet 1:23 znova splodení súc nie z porušiteľného semena, ale z neporušiteľného živým slovom Boha a zostávajúcim na veky.

Iz. 9.6., je myšleno otec věčnosti směrem do budoucnosti je to vysvětleno v Doktríně o trojici, ale najdi si to sám..., rozhodně zde není myšleno že je či bude Ježíš Bohem, protože Bůh je jen jeden a to Otec v jedné jediné osobě, žádný Bůh ve více osobách neexistuje.

a co se týče Zjevení:
Kapitola 12
BŮH A JEŽÍŠ V KNIZE ZJEVENÍ

Je pro nás důležité projít si knihu Zjevení a vidět vztah mezi všemohoucím Bohem a jeho Synem
Ježíšem Kristem. Myslím, že někde v mlhavých oblastech mysli mají mnozí představu, že v
apokalyptickém Janově Zjevení se ze syna Ježíše stává Pán Bůh. Studoval jsem důkladně tuto knihu
a mohu vás ujistit, že tomu tak není.
Slovo apokalypsa znamená „odhalení“ nebo „zjevení“; takže kniha Zjevení má své jméno z prvního
verše té knihy:
„Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát. On to
prostřednictvím svého anděla naznačil svému otroku Janovi.“
Prosím porozumějme co říká apoštol Jan v tomto verši, protože je to velice důležité pro pochopení
této knihy. Bůh dal toto zjevení Ježíši Kristu. Když je něco někomu zjeveno tak to znamená, že
to dříve nevěděli. Jan neznal události popsané v této knize dokud Ježíš neposlal svého anděla a
nezjevil je mu: sedm církví v Asii o tom nic nevěděli dokud jim to Jan nenapsal: a Ježíš to nevěděl
dokud mu to neukázal Bůh Otec. Ježíš opustil tuto zemi, aby šel k Otci v nebi a věděl, že se jednoho
dne vrátí jako vládce ale nevěděl přesný den a hodinu (Mk.13:32). Jsou zde rozhodně dvě odlišná
vědomí. Jedno které ví vše.
„Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna.“ (Sk.15:18)
„Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci.“ (Sk.1:7)
Ježíš ví pouze to co mu zjevil a ukázal Bůh Otec:
„Sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil můj Otec.“ (Jan 8:28)
„Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce“ (Jan 8:38)
„Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože
nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal. Svědčím-li já sám o sobě, není mé svědectví
pravé.“ (Jan 5:30-31)
Ježíš byl ukřižován, vstal z mrtvích a 40 dní poté vystoupil na nebesa. Podle Jamese Usshera,
autority sedmnáctého století na biblickou chronologii byla kniha Zjevení napsána v roce 96 A.D. Je
možné, že Ježíš byl již 60 let na Boží pravici, když mu jeho Otec zjevil události této knihy.
Kapitola 1: Verš 5:
„Od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země.“
Nikoliv Král nebes. Tím je Pán Bůh, Otec Ježíše (D
(v.8). Když Bůh promluvil z nebe k dětem Izraele v Exodus 19:16, tak v Židům je to zaznamenáno
následovně: „zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, aby k nim nebylo
více mluveno“ (He.12:19). Boží hlas je tedy přirovnáván k zvuku polnice.
Zjevení 1. verš 13:
„a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka“
„Syn člověka“ znamená lidská bytost. Bůh nazval proroka Ezechiele „synem člověka“ 90krát v
knize Ezechiel a Ježíše 84krát ve čtyřech evangeliích. Jak Ježíš tak Ezechiel byli skuteční muži.
Zjevení 1. verš 14-16:
„Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy
podobné bronzu rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod... a jeho tvář jako když
slunce září ve své síle.“
Jan vidí Pána Ježíše v jeho „vlastní slávě“ (Lk.9:26, 32), jeho „velké slávě“ (Mt.24:30, Mk.13:26) a
v slávě danou od Boha Otce (Jan 17:22).
„Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn.“ (Jan 1:14)
Zjevení 1.verš 18:
„Jsem ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí.“
To je Ježíš, který byl mrtvý. To nemůže být „Všemohoucí.“ Pokud by Bůh mohl zemřít, tak člověk
a celý vesmír by měl skutečný problém. Bůh je nesmrtelný což znamená, že nemůže zemřít. Ježíš
byl smrtelný. Židům 9:27-28 mluví o Ježíši, když říká, „A jako je lidem uloženo jednou zemřít a
potom bude soud, tak i Kristus, když byl jednou obětován.“ Ježíš byl člověk, takže smrtelný, určený
na smrt na kříži.
„Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému moudrému Bohu čest a sláva na věky věků.
Amen.“ (1.Tm.1:17)
Věčný Bůh, který je neviditelný lidem je „jediný moudrý Bůh“ a on „jediný má nesmrtelnost“
(1.Tm.6:16). Ale „náš Zachránce Kristus Ježíš zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život
a neporušitelnost.“ (2.Tm.1:10)
Kapitola 2, verš 7:
„Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.“
Zde mluví Ježíš a nazývá nebe „Boží ráj.“
Verše 26-28:
„Kdo vítězí a zachovává moje skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy; bude je pást
železnou berlou a budou rozbíjeny jako hliněné nádobí, jak jsem to i já přijal od svého Otce.“
Ježíš přijal od svého Otce moc vládnout nad národy, a jeho bratři a děti budou mít také moc
vládnout nad národy s ním („ten kdo vítězí“).
Kapitola 3, verš 5:
„Kdo vítězí... vyznám je před svým Otcem.“
Ježíš je stále Syn a stále nazývá Boha svým Otcem.
Verš 12:
„Kdo vítězí, toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj
jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého
Boha, i své nové jméno.“
Ježíš byl v nebi posazen na pravici Boha, když toto bylo napsáno a stále nazývá Boha „svým
Bohem.“ Ježíš má Boha, někdo kdo je větší než on, koho se bojí, uctívá a poslouchá.
„Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ (Ž.22:1, Mt.27:46)
„Bůh a Otec Pána Ježíše“ (2.K.11:31, Ef.1:3, 1.P.1:3).
Rád bych se Vás zeptal jednoduchou otázku. Je Ježíš tvým Bohem, nebo je tvým Bohem Ježíšův
Bůh? Někteří jsme udělali člověka naším Bohem a to je vážná chyba. Ježíš věděl kdo je jeho Bůh,
víš to ty?
„Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe“ (Jan 4:22).
Verš 14:
„Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího.“
(Ekumenický překlad)
Slyšíte co Ježíš říká? Nejsem Bůh, jsem počátek Božího stvoření. Slovo počátek je zde řecké
„arche“ a znamená „začít (v čase).“ On říká, že je Božím stvořením a je stvořen jako první. Pokud
nevěříme tomu co říká Ježíš je nepravděpodobné, že uvěříme někomu jinému kdo nám zdělí tuto
pravdu. Podívejme se jak to potvrzuje Pavel.
„On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření“ (Ko.1:15).
„A oblékli toho nového, který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho (Boha), který ho
stvořil.“ (Ko.3:10)
Poslechněme si Petra:
„Vykoupeni... drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny. On byl předem poznán
před založením světa a byl na konci časů zjeven pro vás“ (1.P.1:19-20)
Toto není pre-existující „Bůh Syn“ nebo „věčný Syn“; je to Ježíš Mesiáš „předem poznán před
založením světa.“
„Na počátku (Bůh nemá počátek, toto je počátek svoření – Ježíš) bylo Slovo (logos - „vyřčená
myšlenka, záměr“) a Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1:1, 14).
Ježíš byl „vyřčen“ Bohem před časem ale zplozen v lůně panny v čase (Mt.1:18). Po tom co byl
vyřčen, byl motivací pro další Boží tvořitelské aktivity.
Verš 21:
„Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem
na jeho trůn.“
Když budeme kralovat spolu s Kristem tisíc let na planetě, Zemi převezmeme někdy jeho trůn? Ne!
Ani Ježíš nepřevezme trůn jeho Otce v nebi. Ježíši nebyl nikdy slíben trůn jeho Otce ale „Pán Bůh
mu dá trůn jeho otce Davida“ v Jeruzalémě (Lk.1:32). Ježíš nemá svůj vlastní trůn v nebi.
Kapitola 4, verše 2-3:
„Ihned jsem se ocitl v Duchu. A hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. A ten, kdo na něm
seděl, byl na pohled jako kámen jaspis a karneol.“ (Všemohoucí Bůh na Jeho trůnu)
Verše 8-11:
„Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech, dokola i uvnitř plno očí. A bez přestání dnem i
nocí říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.
A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, padne
těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své
věnce vítězů před trůn a říkají: „Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc,
neboť ty jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“
Jan viděl jeden trůn a jednoho „sedícího na trůnu“ a byl to Stvořitel, „Všemohoucí Bůh.“ Jiní před
Janem viděli Pána Boha na Jeho trůnu.
„ Mikajáš dále řekl: Viděl jsem Jahveho sedícího na trůnu a celý nebeský zástup stál kolem něj, po
jeho pravici a levici.“ (1.Kr.22:19)
„Viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám.“
(Iz.6:1)
„Otevřela se nebesa a spatřil jsem Boží vidění... A shora nad klenbou, která byla nad jejich hlavou,
bylo cosi podobné trůnu vzhledem jako safír a nahoře na tom jakoby trůnu kdosi vzhledem
podobný člověku... vzhled podobný Jahveho slávě... Tu mi řekl: Lidský synu, postav se na nohy,
chci s tebou mluvit... Toto praví Panovník Jahve.“ (Ez.1:1, 26, 28, 2:1, 4).
Ezechiel viděl Boha na Jeho trůnu a On měl vzhled podobný člověku. Měli bychom být překvapeni,
že Bůh vypadal jako člověk, když byl člověk stvořen k Jeho obrazu. Bůh určitě chce abychom to
věděli. Podívejte se na Židům 1:3:
„On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty.“
To je Ježíš, který je otiskem Boží podstaty. To slovo „podstaty“ je řecké slovo „hupostasis.“ Bůh
není pouze „síla“ nebo mystický duch ale má podstatu a formu. Boží sláva naplnuje vesmír a On je
neviditelný pro člověka („Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu...
uvidíš má záda, ale má tvář nebude vidět.“ Ex.33:20, 23). Bůh řekl o Jeho služebníkovi Mojžíšovi v
Numeri 12:8, že „hledí na Jahveho podobu.“ Hebrejům 11:27 praví, že Mojžíš „odolal, jako by
viděl Neviditelného.“ Ti kteří říkají, že Věčný Bůh nemá žádný tvar nebo podobu neberou v úvahu
celé svědectví Písma. Ti v nebi a andělé vidí Boží tvář.
„Dávejte si pozor, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich
andělé v nebesích stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích.“ (Mt.18:10)
Zjevení 5: verše 1-3:
„A na pravici Sedícího na trůnu jsem spatřil svitek popsaný zevnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi
pečetěmi. A uviděl jsem silného anděla, který hlásal mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít ten
svitek a rozlomit jeho pečetě?“ A nikdo v nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl otevřít ten svitek a
dívat se do něho.“
Všemohoucí Bůh, který sedí na trůnu měl svitek, který žádný člověk ani anděl nebyl hoden otevřít.
Jedině bezhříšný, dokonalý Člověk mohl otevřít ten svitek!
Verše 4-13:
„Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden svitek otevřít a dívat se do něj. Ale jeden
ze starších mi říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev, ten z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel ten
svitek a jeho sedm pečetí.“ A tu jsem spatřil, že uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a
uprostřed těch starších stál Beránek jako zabitý; měl sedm rohů a sedm očí, což jest sedm duchů
Božích, vyslaných do celé země. I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu. A když ho
vzal, čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky
plné kadidel, což jsou modlitby svatých. A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít
jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a
národu, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi.“ I uviděl jsem a
uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl
desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců, a říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý,
přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“ A všechno stvoření,
které je v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, jenž
sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“
Ježíš Kristus ten Beránek vstal a vzal ten svitek z ruky toho, který sedí na trůnu a nebe se radovalo a
chválilo Boha a Beránka.
„Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá
hřích světa.“ (Jan 1:29). Ten Beránek je Ježíš.
„Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů“ (Zj.17:14)
Verš 14:
„A ty čtyři živé bytosti říkaly: „Amen.“ A starší padli na tvář a poklonili se (před tím, který žije na
věky věků).“
Prorok Daniel měl vizi velmi podobnou té Janově, v Danielovi sedmé kapitole čteme:
„a usedl Věkovitý. Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn -- plamen
ohně, jeho kola -- oheň hořící. Proudí a od něho vychází ohnivá řeka. Tisíců na tisíc mu slouží a
myriády myriád stojí před ním. Soud zasedl a byly otevřeny knihy.“ (Da.7:9-10)
To je Bůh Nejvyšší sedící na svém trůnu. Dále čteme:
„V těch nočních viděních jsem přihlížel a hle -- s oblaky nebes přicházel synu člověka podoben,
přiblížil se až k Věkovitému a před něj směl předstoupit. Byla mu dána vláda a čest i království a
všichni lidé, národy a jazyky jej budou uctívat. Jeho vláda je vládou věčnou, nepomíjivou, také jeho
království, jež nebude zničeno.“ (Da.7:13-14)
V Danielově vizi vidíme Ježíše Krista, našeho Pána, jak předstupuje před Boha svého Otce a je mu
dána „vláda, čest i království.“
Nyní zpět k Zjevení kapitole 6, verš 1:
„I uviděl jsem, když Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí.“
Ježíš, ten Beránek, otevírá pečetě ze svitku, který vzal z ruky svého Boha. Nyní začínají Boží soudy
(a pak hněv) nad světem, který odmítl Krista.
Verš 16:
„a říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a
před hněvem Beránka!“
Kapitola 7, verše 10-12:
„a volají velikým hlasem: „Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a
Beránkovi.“ A všichni andělé stáli kolem trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli
před trůnem na tvář a poklonili se Bohu se slovy: „Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i
vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. Amen.“
Bůh a Beránek jsou oba přítomní a je jim vzdávána chvála ve verši 10, ale pouze Bůh je „uctíván“
ve verši 11.
Verše 14-15:
„To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově.
Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu,
nad nimi roztáhne svůj stan.“
Tito svatí byli umyti v krvi Beránka a Bůh bude bydlet mezi nimi. Je to naplnění Ježíšova slibu nám
v Matoušovi 5:8: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“ Ježíše už ale všichni ke
kterým mluvil, viděli.
Verš 17:
„neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh
jim setře každou slzu z očí.“
Kapitola 8, verš 4:
„A dým kadidla spolu s modlitbami svatých vystoupil z ruky anděla před Boha.“
V Písmu nevidíme, že by se někdo modlil k Ježíši (Beránku). Modlitby byli vždy směřovány k
Bohu ve jménu Ježíše; takže „modlitby svatých vystoupili před Boha“.
Kapitola 9, verše 4 a 13:
„A bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem,
kteří na čele nemají Boží pečeť... zlatého oltáře, který je před Bohem.“ Pán Bůh je středem těchto
veršů.
Kapitola 10, verš 7:
„Bude dokonáno tajemství Boží.“
Kapitola 11, verš 1:
„Vstaň a změř Boží svatyni i oltář.“
Verš 11:
„Ale po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života z Boha.“
Verš 13:
„Ostatní se vyděsili a vzdali slávu nebeskému Bohu.“
Verš 15:
„Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista.“ „Kristus je Boží“ (1.K.3:23).
Verše 16-17:
„Čtyřiadvacet starších, sedících na svých trůnech před Bohem, padlo na tváře a poklonilo se Bohu
se slovy: „Děkujeme tobě, Pane Bože, Všemohoucí.“
Verš 19:
„Tu byla otevřena Boží svatyně, která je v nebi.“
Kapitola 12, verš 5:
„A porodila syna -- muže, který má pást všechny národy železnou berlou. Vtom bylo její dítě
vytrženo k Bohu a k jeho trůnu.“
Verše 10-11:
„A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho
Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před
naším Bohem dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví.“
Verš 17:
„Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří
zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví.“
Všimněte si jak Jan vždy odděluje Boha od Ježíše Krista, Beránka.
Kapitola 13, verš 6:
„I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, to jest těm, kteří
přebývají v nebi.“
Antikrist se bude rouhat Bohu i jeho Kristu.
Kapitola 14, verš 1:
„A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na
svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce.“
Verše 4-5:
„To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, jsou to panici. To jsou ti, kteří následují Beránka,
kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. V jejich ústech nebyla
nalezena lež; jsou bez úhony.“
Verše 6-7:
„Tu jsem uviděl jiného anděla, majícího věčné evangelium, jak letí prostředkem nebe, aby je
zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu. Volal mocným
hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu,
který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“
Anděl měl věčné evangelium pro ty, kteří přebývají na zemi („každý národ“). A co říkal mocným
hlasem? „Bojte se Boha a vzdejte mu chválu.“ Anděl to přikazoval a já jako váš bratr a
„spoluotrok“ to mohu pouze silně doporučit. Vzdejte chválu Bohu! Přestaňte dávat Jeho slávu
(úctu, chválu, obdiv) jiným, byt i Jeho velice vyvýšenému Synu. („Proto ho také Bůh velice
vyvýšil“ v českých překladech „vyvýšil nade vše“ - Fp.2:9). Když vezmeme slávu, která patří
pouze Bohu a dáme ji jinému, tak jsme zloději a lupiči a Bůh to od nás bude požadovat. Dělali jsme
to v minulosti a Bůh byl trpělivý a odpouštějící, ale pokud v tom budeme pokračovat po tom co
jsme poznali pravdu bude nám to započteno jako modlářství. „Neobrátili se, aby mu (Bohu) vzdali
slávu“ (Zj.16:9).
Musíme porozumět tomu, co řekl prorok Izajáš o Boží slávě.
„Já jsem Jahve, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám“ (Iz.42:8). To je kontext Božího
zaslíbení Mesiáše, Ježíše, kterého nám „dá.“
„Hle, můj otrok, kterého budu pevně držet, můj vyvolený, jehož si má duše oblíbila. Vložil jsem na
něj svého Ducha, a přinese právo národům... Já, Jahve, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopím
tě za ruku. Budu tě opatrovat a dám tě za smlouvu lidu a za světlo národů“ (Iz.42:1, 6).
Kdo tedy říká, „svou slávu jinému nedám?“
„Vy jste mými svědky, je Jahveho výrok, jste mým otrokem, kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali
a uvěřili mi a porozuměli, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný
nebude.“ (Iz.43:10)
Je Bůh více než jeden? Ne!
„Toto praví Jahve, váš vykupitel, Svatý Izraele:... Já jsem Jahve, váš Svatý, stvořitel Izraele, váš
král.“ (Iz.43:14-15)
A znovu říká, „Svou slávu jinému nedám.“ (Iz.48:11)
Verš 10:
„bude také pít z vína Božího rozhorlení... před svatými anděly a před Beránkem.“
Verš 12:
„Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“
Komu a čemu Ježíš věřil? Je velice důležité abychom měli stejnou víru jako Ježíš!
Jan pokračuje v oddělování Ježíše Krista Beránka a Boha jeho Otce. V této knize nesplývají v
jedno!
Kapitola 15, verše 1-2:
„Boží hněv... Boží harfy“
Verše 3-4:
„a zpívali píseň Božího otroka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky,
Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe,
Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý; všechny národy přijdou a pokloní se
před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“
Píseň Mojžíše, prototypa Ježíše, a píseň Beránka (Ježíše) je píseň chval Všemohoucímu Bohu.
Hebrejům 2:12 cituje Mesiánský Žalm 22, který začíná, „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Verš 12 pak o Ježíši říká, že bude „zvěstovat tvé (Boží) jméno svým bratřím, uprostřed
shromáždění tě budu opěvovat.“ Ježíš se připojuje ke svým bratřím v uctívání Boha.
Verš 8:
„A svatyně byla naplněna dýmem z Boží slávy.“
Kapitola 17, verš 14:
„Ti budou válčit s Beránkem, ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů, a ti, kteří
jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.“
Těch deset králů z této Kapitoly nebude válčit s Bohem, protože On je v nebi; ale budou válčit s
Beránkem, na zemi. On je přemůže, protože je Král králů. Prorok Daniel řekl Nebuchadnesarovi
„Ty králi jsi král králů,“ což znamená, že je králem na zemi, nikoliv Král nebe. V Danieli 4:34
vidíme, že Král nebes je Jahve.
Verš 17:
„Neboť Bůh dal do jejich srdcí, aby uskutečnili jeho úmysl.“
Kapitola 18, verše 5 a 8:
„Bůh se rozpomenul na bezpráví, které činila (Babylon)... Protože silný je Pán Bůh, který ji soudí.“
Ani jednou v celé Bibli není Ježíš nazván „Pán Bůh“ (Jahve Elohim)!
Kapitola 19, verš 1:
„Potom jsem uslyšel něco jako mocný hlas velikého zástupu v nebi, který říkal: „Haleluja!
Záchrana, sláva i moc náleží našemu Bohu.“
Haleluja znamená „chvála Bohu“ nebo „Bůh bud pochválen“ a je vždy spojeno s chválou Pána
Boha, nikdy Ježíše Mesiáše.
Verše 4-6:
„A těch čtyřiadvacet starších a ty čtyři živé bytosti padli na kolena a poklonili se Bohu sedícímu
na trůnu se slovy: „Amen. Haleluja.“ A od trůnu vyšel hlas, který říkal: „Chvalte našeho Boha
všichni jeho otroci a vy, kdo se ho bojíte, malí i velcí.“ A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu
a jakoby zvuk mnohých vod a jakoby zvuk silných hromů: „Haleluja, ujal se kralování Pán, náš
Bůh, ten Všemohoucí.“
Verš 7:
„Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se
připravila.“
V této kapitole přichází Beránek, Ježíš Kristus, aby vládl na zemi tisíc let se svými svatými.
„Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.“
(Lk.1:32)
„Neboť on (Ježíš) musí kralovat, dokud (Bůh) nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.“
(1.K.15:25)
„Výrok Jahveho mému pánu: Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož
tvých nohou.“ (Ž.110:1)
„On však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží a nadále jen čeká, až jeho
nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou.“ (He.10:12-13)
Se vší pokorou mohu říci, že Bůh nic neočekává, ale Ježíš Kristus jeho Syn má právo čekat až Bůh
udělá to co mu slíbil.
Kapitola 19, verše 9-16:
„A řekl mi: „Napiš: Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Ještě mi řekl:
„Toto jsou pravá Boží slova.“ Padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale on mi řekl: „Varuj
se toho! Jsem spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se pokloň!
Ježíšovo svědectví je Duch proroctví.“ A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, kdo na
něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý; spravedlivě soudí a bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně
a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. Je oblečen do
pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží. A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých
koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil
národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího
Boha. Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.“
Zde je Ježíš přicházející s mocí a velikou slávou, zvaný Věrný a Pravý. Podívejte se zpět do
kapitoly 3, verše 14, kde Ježíš říká, „Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý,
počátek stvoření Božího.“ To není Bůh na tom bílém koni ale zcela jistě Jeho „svědek věrný a
pravý.“
Podívejte se na verš 12 nahoře, „má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám.“ Ježíš bude mít
změnu jména jako Abraham, Jákob a Saul s Tarsu. Podívejte se na Zjevení 3:12, kde Ježíš říká „kdo
vítězí... napíšu na něj... své nové jméno.“ Je to tajemství ale nové jméno nezmění to kým je, náš
drahý Pán a Zachránce, jediná cesta k Bohu Otci. Srovnejme to s tím co Bůh Izraele řekl Mojžíšovi
u hořícího keře v Exodus 3:15:
„Toto řekneš synům Izraele: Jahve, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův
mě poslal k vám. Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci.“
Kapitola 20, verše 1-6:
„Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký
řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal a
uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se
nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán. A spatřil jsem trůny a ty, kteří
se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo
svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na
čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let. Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let
nedovršilo. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi
druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat
tisíc let.“
Prorok Daniel viděl tento čas Kristovi vlády s jeho svatými na zemi:
„zatímco království a vláda i velikost všech království pod nebesy bude dána lidu svatých
Nejvyššího. Jeho království je království věčné a všechny vlády jej budou uctívat a poslouchat.“
(Da.7:27)
Prorok Izajáš viděl tento slavný čas pokoje a odpočinutí, kdy Ježíš Kristus, syn Davida a syn Jišaje,
bude vládnout jako král nad celou zemí.
„I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce. A spočine na něm Duch
Jahveho: Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a udatnosti, Duch poznání a bázně před
Bohem. Bude mít zálibu v bázni před Bohem a nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani
rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima, ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva
rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu.
Spravedlnost bude pásem jeho boků a věrnost pásem jeho beder. Pak vlk bude pobývat s beránkem
a leopard uléhat s kůzletem. Tele, mladý lev a krmný dobytek budou spolu a malý chlapec je
povede. Kráva i medvědice se budou pást, i jejich mláďata budou uléhat spolu. Lev bude požírat
píci jako skot. Kojenec si bude hrát nad hadí dírou a odstavené dítě strčí ruku do doupěte zmije.
Nikdo nikomu neublíží ani neuškodí na celé mé svaté hoře, protože země bude naplněna poznáním
Hospodina, tak jako vody pokrývají moře. I stane se v onen den, že na kořen Jišajův, který bude
stát jako korouhev národů, se budou dotazovat pohané. Jeho místo odpočinku bude sláva.“
(Iz.11:1-10)
Teď se podívejme na slova Ježíše:
„Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy;
a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce
od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Potom řekne Král těm po své pravici:
‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od
založení světa.“ (v neměnném plánu a předzvědění Boha) (Mt.25:31-34).
„Řekl mu: ‚Výborně, dobrý otroku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti
městy.‘ Přišel druhý a řekl: ‚Tvá hřivna, Pane, získala pět hřiven.‘ Také tomuto řekl: ‚I ty buď
vládcem nad pěti městy.“ (Lk.19:17-19)
„Jsme-li však děti, jsme i dědicové -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu
s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se
nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena.“ (Ř.8:17-18).
„Jestliže vytrváváme, budeme s ním i kralovat.“ (2.Tm.2:12)
Na konci těch tisíc let na chvíli ještě nastává problém!
Kapitola 20, verše 7-9:
„Až se těch tisíc let dovrší, bude satan propuštěn ze svého vězení a vyjde, aby svedl národy, které
jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji; a bude jich jako písku v
moři. Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované město.“ (Jeruzalém)
Představte si tento obraz. Ježíš se vrací na zem, podrobil si národy a vládne se svými svatými v
míru po tisíc let. Na konci milénia satan, který byl spoután v duchovním vězení po tento čas, bude
propuštěn. Podle knihy Zjevení více než polovina světové populace sedmi bilionů zemře, když bude
Boží hněv vylit na zem (Zj.6:17, 9:15, 18). Zbytek bude pod vládou Krista a jeho svatých, včetně
těch, kteří nejsou spaseni. (Zj.2:27, 19:15). Když bude Satan propuštěn z jeho vězení, tak povede
některé z těchto lidí ve vzpouře a „obklíčí ležení svatých a milované město.“ Ale Bůh zasáhne!
Verše 9-10:
„Ale sestoupil oheň z nebe (od Boha) a pohltil je. A Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera
ohně a síry, kde je šelma a falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“
Ježíš vládne nad zemí z Jeruzaléma a Bůh je stále v nebi. A Bůh Otec přichází se záchranou a
posílá oheň z nebe. Šelma a falešný prorok byli uvrženi do jezera ohně a síry na začátku těch tisíce
let a nyní je k nim navždy svržen ďábel. Pavel píše v 1.K.15:26, „Jako poslední nepřítel bude
zahlazena smrt.“ Tak Bůh završuje dílo podřízení všech nepřátel pod Mesiášovi nohy, tak jak slíbil
a jak Ježíš očekával.
Nyní přichází sám Bůh!
Verše 11-15:
„A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a
jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem (Bohem), a
byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých
skutků, zapsaných v těch knihách. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali
mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt a Hádes byli uvrženi do
ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl
uvržen do ohnivého jezera.“
Toto je ten „velký soud u bílého trůnu“ a ten na trůnu je Bůh. Bůh nám řekl ve Zjevení 1:8 a 4:8, že
On přijde!
„Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází,
ten Všemohoucí.“ (Zj.1:8)
Pavel napsal ve Skutcích 17:31, že Bůh bude soudit svět.
„Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu
určil.“
Kristus („ten muž“) bude měřítkem skrze které budou všichni souzeni. Abychom prošli museli
bychom být tak spravedliví jako Ježíš (což je nemožné) a nebo mít účast na jeho spravedlnosti.
Poslechněme si co říká Pavel v 1.K.15:21-24:
„Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi
všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina
Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi, potom bude konec, až Kristus odevzdá
království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc.“
Ježíš Mesiáš byl určen, pomazán a zmocněn k tomu, aby vybudoval království. Ale co s tím
královstvím udělá? Odevzdá je Bohu a Otci. Verš 25 (1.K.15) říká „Neboť on musí kralovat,
dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.“ Připomenme si Žalm 110:1, „Výrok Hospodinův
mému pánu: Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou“ a
Hebrejům 1:13, „A kterému z andělů kdy řekl: ‚Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele
za podnož tvých nohou‘?“
„ Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt.“ (1.K.15:26)
To je konec milénia, když smrt a peklo jsou uvrženy do ohnivého jezera.
„Neboť ‚všechno (Bůh) podřídil pod jeho (Ježíšovi) nohy.‘ Když však řekl, že je všechno podřízeno,
je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil.“ (1.K.15:27)
Nenechte se tím zmást. Pavel říká, že když David píše v Žalmu 8:6, že všechno je položeno pod
Krista tak samozřejmě s jednou vyjímkou. Bůh není pod Kristem, Kristus je pod Bohem.
„Hlavou Krista je Bůh.“ (1.K.11:3)
„A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh
všechno ve všem.“ (1.K.15:28)
Mnozí křesťané udělali z Ježíše všechno ale apoštol Pavel říká, že Bůh je všechno!
Zjevení Kapitola 21, verše 2-7:
„A to svaté město, nový Jeruzalém, jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta
ozdobená pro svého muže. A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu, který řekl: „Hle, Boží stánek s lidmi;
bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh
setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť
první věci pominuly.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“ A řekl mi:
„Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A řekl mi: „Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i
konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto jako
dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem.“
Budeme žít a vládnout s Ježíšem Beránkem tisíc let na zemi a bude to slavné, sedmý den po kterém
toužíme. Ale až potom přichází to úplně nejúžasnější! Sám Bůh bude přebývat s námi a setře
každou slzu z našich očí. Všimněme si verše 5 a 6, „Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím
všechno nové. A řekl mi: „Stalo se.“ Ten den, kdy to Bůh řekl Janovi, před téměř 2 000 lety tak už
to byla hotová věc. Všechny věci byli učiněny nové v neměnném plánu a záměru Boha. V naší
časové realitě to ještě není hotové, ale v Boží realitě, v Jeho předzvědění to je již hotové! Bůh
„povolává to, co není, jako by bylo.“ (Ř.4:17). Tak to také bylo s narozením Ježíše. Když to Bůh
ustanovil před časem, tak už to byla hotová věc, ale Ježíš přišel až v čase z panny.
Verše 10-11:
„V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z
nebe od Boha, mající Boží slávu.“
Ježíš nazýval toto město ve Zjevení 3:12, „město svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z
nebe od mého Boha.“
Není divu, že Ježíš v Matoušovi 5:35 řekl, abychom nepřísahaly při Jeruzalému.
„Jsem velký král, praví Bůh zástupů“ (Mal.1:14)
„Vždyť Jahve je Nejvyšší, je hrůzu vzbuzující král, veliký nad celou zemí!“ (Ž.47:2)
„Vždyť Hospodin je velký Bůh a velký král nade všemi bohy!“ (Ž.95:3)
Verše 22-23:
„Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. A to
město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je
Beránek.“
Pán Bůh Všemohoucí a Beránek jsou stále dvě rozdílné osoby. Je to vidět v popisu světla, které z
nich vychází. Slovo „ozářit“ spojené s Bohem je zde řecké „photizo“ a znamená „ozářit paprsky,
osvětlit.“ To jsou paprsky Boží slávy, na které budeme schopni hledět pouze v nových oslavených
tělech. Ježíš je lampou - „luchnos“ což znamená „přenosné světlo nebo svíce.“ Je rozdíl mezi
„zářícími paprsky“ a „lampou.“
Kapitola 22, verše 1 a 3-6:
„I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova. Nic
prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit a
budou vidět jeho tvář (Boha) a na jejich čelech bude jeho jméno. Noci již nebude ani nebude třeba
světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude osvěcovat a budou kralovat na věky věků. I řekl
mi: „Tato slova jsou věrná a pravá; Pán Bůh duchů proroků poslal svého anděla, aby svým
otrokům ukázal, co se má brzo stát.“
Trůn Boží a trůn Beránka – vzpomenme na Ježíšova slova ve Zjevení 3:21, „jako i já jsem zvítězil a
usedl se svým Otcem na jeho trůn.“
Verš 9:
„Klaněj se Bohu.“
Prosím zvažte následující fakt. Ani jednou není v knize Zjevení použito slovo uctívat, „klanět se“ ve
spojení s Ježíšem, Beránkem. Neříkám že Ježíš nemá být uctíván jako Boží Syn, ale říkám že v této
knize to není. „Spatří jeho tvář.“ Pán Bůh má tvář a my ji uvidíme. „Pán Bůh je bude osvěcovat“
(photizo – paprsky Boží slávy).
Verše 16-21:
„Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu
Davidova, jasná hvězda jitřní." A Duch i nevěsta praví: "Přijď!" A kdokoli to slyší, ať řekne:
"Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. Já dosvědčuji každému,
kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této
knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a
místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize. Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano,
přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi.“
Jedna poslední poznámka. Kniha Zjevení je předně o Bohu. „Bůh“ je zmíněn 99krát. Ježíš je
zmíněn 14krát a Beránek (Ježíš) 29krát. Bohu bud Sláva!
„Naši protivníci někdy tvrdí, že žádný článek věrouky by neměl být dogmatem, který není
explicitně vysloven v Písmu... ale Protestantské církve sami přijali dogma jako je Trojjedinost pro
které neexistuje jasná podpora v Písmu.“
Graham Greene, Na Obhajobu Nanebevzetí Panny Marie, Kapitola 13
http://files.1buh.webnode.cz/200000053- ... 0Sláva.pdf