Konference Česko-Slovenské unie CASD 2019

[ambassador]

Konference skončila, život jednotlivce půjde dál. Vize se dostala na hlavní stránky unie, postupně zapadne do archivu. Jeví se, že v církvi se velmi projevuje "vizionářství".
Občas tu vizi někdo opráší v nostalgickém horlení pro staré dobré časy. "Tam vzadu to bylo ještě dobré, měli jsme dobré vize, Satan nám je hatil."
Následovat bude dvouroční zkoumání o tom, jak zeštíhlit organizaci tak, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá". Ve sdružení se budou ubezpečovat, že bez nich to nejde. Budou jezdit po sborech a vlévat členům sboru nutnost sdružení. "Co by jste si bez nás počali, byli by jste jak ovce bez pastýře, které nikdo nestřihá."
"Naši oddaně poddaní, souhlasíme, že 4 předsedové, tajemníci, hospodář, ...... to je moc, ale drobný ústupek ve snížení stavu ze 4 na 3 to už je přece pokrok. Přece nechcete, aby jsme se podrobili drastické "odtučňovací" kůře. No a když se budeme střídat ve vedení unie, tak by to bylo pro vás zajímavě vzrušující. Bylo by to jako čtvero roční období." Tři období v církvi jako jaro, léto, podzim, zima, které vynechat, aby to pasovalo? Jednou by vedlo usmívající se české sdružení v opozici by byla ta zbylá dvě k vůli nebezpečí spolupráce s odpadlým křesťanstvím. Dalším v pořadí by se do čela dostalo MSS se svou "politickou" horlivostí zrušit v zárodku všechny nové iniciativy nastolené vládou čs. V běžícím čase by se konečně dostalo do čela slovenské sdružení. Teď vám ukážeme že nestrpíme utlačování nás Slováků. Dlouho jsme trpěli pod nadvládou Maďarů.. Konečně si můžeme zavládnout a udělat si to po svém.¨
Mohli by zůstat v církvi všechny 4 subjekty s tím, že by byla jedna unie a dvě sdružení. Moravskoslezské sdružení by změnilo status. Dostalo by nové jméno, výbor pro dohled nad čs unií. Veškerá udání by procházela přes tento komisní výbor pro dohled a nápravu církve.

[Tomáš Kábrt]

Složení Výboru pro změnu ústavy:
3 zaměstnanci církve - Mikuláš Pavlík, Stanislav Bielik, Jaroslav Stejskal
2 laici - Jiří Pavlán, Milan Müller

[Neregistrovaný]

Složení Výboru pro změnu ústavy:
3 zaměstnanci církve - Mikuláš Pavlík, Stanislav Bielik, Jaroslav Stejskal
2 laici - Jiří Pavlán, Milan Müller

Jirka je bývalý kazatel, Milan je prakticky na každé konferenci..ústava samozřejmě nemůže být v rozporu s předpisy GK, církevním řádem.
Dovedete si představit, že na konference budou jezdit pouze volení delegáti? nebo že se změní formulace křestního slibu? nebo změní nějaký bod učení?
Článek 3 ústavy zřetelně říká:
Orgány unie pečují o to, aby vnitřní předpisy církve včetně ústavy církve byly v souladu s předpisy vydávanými vyššími orgány světové Církve adventistů sedmého dne, především s Církevním řádem (Church Manual) a Pracovními předpisy Generální konference Církve adventistů sedmého dne (Working Policy).
Jsem zvědav, zda komise objeví skutečně nesoulad především ve volbě delegátů na konference, na který upozornil sbor Sokolov.

[Milan]

Složení Výboru pro změnu ústavy:
3 zaměstnanci církve - Mikuláš Pavlík, Stanislav Bielik, Jaroslav Stejskal
2 laici - Jiří Pavlán, Milan Müller

Jirka je bývalý kazatel, Milan je prakticky na každé konferenci.

2 kazatelé: Mikuláš Pavlík a Stanislav Bielik
3 nekazatelé: Jaroslav Stejskal, Jiří Pavlán, Milan Müller
4 se zkušenostmi se zaměstnáním v církvi, 1 bez těchto zkušeností
3 vysvěcení, 2 nevysvěcení
2 ordinovaní, 3 neordinovaní
2 z Čech (z toho jeden původem ze Slovenska), 2 z Moravy, 1 ze Slovenska
Všichni ženatí
Všichni muži
3 "promovaní inženýři, hlavy študované"
...
Které čtení je "správné a přesné"?

Mrzí mne, když se paušálně staví proti sobě kazatelé spolu se zaměstnanci církve na jedné straně a "laici" na straně druhé. Ani jedna skupina není homogenní. Když porovnám vystupování některých laiků na konferenci, jejich názory patřili k ultra_tradicionalismu a neochota jiných laiků připustit diskuzi o odlišných názorech byla zřetelně vyšší, než u kteréhohokoliv ze zaměstnanců církve. Nebo ženy. Bylo jich na konferenci méně než mužů. Při hlasování o ordinaci kazatelů-žen byly některé pro a jiné proti.

[ambassador]

Milane, prosím tě, byl ve výboru pro změnu ústavy zástupce z divize?

[Milan]

Milane, prosím tě, byl ve výboru pro změnu ústavy zástupce z divize?

Ne, nebyl. Zástupci divize byli na konferenci dva: Mario Brito, předseda EUD a Josef Slowík. Ani jeden z nich nebyl členem Výboru.

Zmíním ještě dva postřehy.
Projednání ústavy bylo v časovém presu. Ukázala se při tom, stejně jako při mnoha dalších bodech jednání, nedostatečná procesní příprava v plné nahotě. Dva ze "čtyř" TOP bodů (volby, ústava, ordinace žen, nominace) -ústava a ordinace- byly projednávány v samém závěru konference. Během projednávání změn ústavy tedy hrozilo, že konference skončí, aniž by se otevřelo projednávání bodu o ordinaci. Důsledkem bylo, že se navrhované změny ústavy sice promítaly a byly možné krátké vysvětlujíící komentáře, ale velká část delegátů si nestihla věci spojit do souvislostí. Procesní řešení byla tři: Projednat ústavu a ordinaci žen odsunout na mimořádnou konferenci. Vyjádřit nesouhlas s regulérností procesu návrhem na přesunutí schválení ústavy na mimořádnou konferencí. Poslední možností bylo hlasováním změny v ústavě zamítnout, a tím by konání mimořádné konference bylo rovněž nezbytné. Ke schválení změn ústavy bylo třeba 2/3 všech registrovaných delegátů. Návrh na změnu byl schválen.

Bratr Mario Brito byl ve svých vystoupeních laskavý a zmiňoval během vlastních příspěvků do diskuze, nebo odpovědí na otázky nejen oficiální stanoviska GK, ale takéi své postoje a jejich pozadí. Místy se při tom projevovala jazyková bariéra. Vždy kladl delegátům na srdce, aby se cítili i rozhodovali svobodně. Nikdy se nepřipojil k hlasování.

[ambassador]

Zmíním ještě dva postřehy.
Projednání ústavy bylo v časovém presu. Ukázala se při tom, stejně jako při mnoha dalších bodech jednání, nedostatečná procesní příprava v plné nahotě. Dva ze "čtyř" TOP bodů (volby, ústava, ordinace žen, nominace) -ústava a ordinace- byly projednávány v samém závěru konference. Během projednávání změn ústavy tedy hrozilo, že konference skončí, aniž by se otevřelo projednávání bodu o ordinaci. Důsledkem bylo, že se navrhované změny ústavy sice promítaly a byly možné krátké vysvětlujíící komentáře, ale velká část delegátů si nestihla věci spojit do souvislostí. Procesní řešení byla tři: Projednat ústavu a ordinaci žen odsunout na mimořádnou konferenci. Vyjádřit nesouhlas s regulérností procesu návrhem na přesunutí schválení ústavy na mimořádnou konferencí. Poslední možností bylo hlasováním změny v ústavě zamítnout, a tím by konání mimořádné konference bylo rovněž nezbytné. Ke schválení změn ústavy bylo třeba 2/3 všech registrovaných delegátů. Návrh na změnu byl schválen.

Díky za odpověď, jen tomu dost dobře nerozumím.
Procesní příprava má snad nějaký dohled nad samotným průběhem konference, nebo ne?
Někdo je odpovědný za průběh konference, snad je tam někdo, kdo si je vědom toho,
že hlasování o ukončení diskuze bylo oprávněné nebo neoprávněné?
Pokud tam byli ti co si byli vědomi, že diskuze se neukončuje, když ještě ani nezačalo,
pak je něco v pozadí?
Jak se to může stát nebo jde o neuskutečnění rozpravy nepřímou taktikou,
jak zastavit "nevhodný, nehodící se" návrh?
Je to snad systém "hurá", zvednu se a jdu k mikrofonu zastavit diskuzi, která ještě nezačala?

[Milan]

Procesní řízení konference mělo své nedostatky. Podcenila se příprava a promyšlení scénářů průběhu programu. Je to problém, který se stále opakuje. Druhou obtíží je nedodržování jednacího řádu ze strany některých předsedajících. Občasný vtip, nebo nevtíravá krátká poznámka mohou sice přispět k oživení jednání, ale když je řízení diskuze prokládáno narážkami a snahou být vtipný, nebo předsedající místo řízení diskuze a procesů hlasování komentuje probíhající dialog, jovlivňuje to samotný proces diskuse a hlasování. Mám za to, že v pochybeních ze strany předsedajících nebyl záměr. Námět k přemýšlení: profesionální mediátor se znalostí programu a procesů.
Druhou stránkou věci je, že někteří delegáti neumí naslouchat a hází vidle do dialogu v bodech, které se jim nehodí, prostřednictvím procedury hlasování. Jiní zase nemají dost a diskutovali by do nekonečna.
Demokracie je nejhorším způsobem rozhodování, ale jediným, který není autoritativní.

[Tomáš Plechatýý]

Tomáš Plechatý odkazuje na článek z A-dialogu slovy:

Přál bych Církvi, aby buď přímo toto shrnutí, nebo podobné zaznělo v Sobotu za kazatelen jako oběžník ve všech sborech. Nebo dokonce na členském shromáždění, aby členové mohli plně rozjímat nad dopady právě proběhlého ,,demokratického" podílení se na řízení své církve. Zkrátka, aby se zpráva o průběhu konference unie roznesla a aby se o tom mezi členy, vědělo, přemýšlelo a mluvilo.

Protož jsem byl na konferenci a mám za to, že jsem neseděl s rukama v klíně, chci přinést svůj pohled, zejména na "demokracii".
Bod, navrhující nominaci všech delegátů volbou (a požadující změnu ústavy), nebyl schválen, je mi to líto, ale je tak. Proces nebyl úplně standardní, ale procedurální návrhy na ukončení diskuze mohou být podávány. Jsou-li navrženy, nejsou automaticky prováděny. Musí se o nich hlasovat. Takže ti, kteří schválili, že končí diskuze, rovněž pravděpodobně schválili, že kazatelé s pověřením (ordinovaní) budou nadále delegáty z titulu služebnosti. Většina byla výrazná, ne o jeden nebo dva hlasy a rozhodně nešla dělící čára v linii kazatelé versus ostatní.
Ke změně ústavy. Postup změny ústavy je takový, že změny připravuje a projednává Výbor pro změnu ústavy (budu dále psát je "Výbor") a nelze je vytvářet na plénu (má to ryze praktické důvody). Změny byly navrženy především v záležitostech pracovně právních vztahů, účetních záležitostí, pravomocí, platnosti elektronického hlasování, sjednocení délky období mezi konferencemi a upřesnění pojmů.
Představte si pozici Výboru ve vztahu k bodu "nominace": Konference nejprve zamítne bod agendy, který měl za cíl změnu v nominaci delegátů a byl podáván jako návrh na změnu ústavy. To znamená, že plénum dá Výboru jasné zadání-tento bod ústavy se měnit nebude. Poté jedná Výbor, provede redakci připravených změn a představí konferenčnímu shromáždění návrh úpravy textu ústavy (návrh na změnu článků o nominaci tam samozřejmě není). Následně má každý delegát příležitost předložit své připomínky k navrhovaným změnám písemně Výboru. Jestliže někdo předloží, v této fázi procesu, návrh na změnu nominace delegátů, je nedemokratické, a procesně vadné, když takový návrh Výbor odmítne zapracovat? Nebyl by náhodou opačný postup podrazem na celé plénum?
Členy Výboru byli tři "laici" a dva kazatelé, pravdou je, že poměr zaměstnanců církve a lidí bez pracovněprávních vztahů k církvi byl opačný, tři ku dvěma. Na atmosféru jednání uvnitř výboru to nemělo žádný vliv. Jednání výboru s každým ze zájemců bylo stejné. Všechny připomínky byly přijaty k projednání, s každým z uchazečů, který měl zájem na diskuzi, byly jeho body projednány. Některé, relevantní z pohledu výboru, byly zapracovány a navrženy ke schválení. Toť vše.

Rozumím správně, že obhajuješ postup výboru pro ústavu a hádám, že se ti nelíbí, že jsem napsal ,,demokratický" v uvozovkách.

Ty vnímáš, že je z praktických důvodů nemožné přijímat návrhy z pléna přímo na konferenci Unie.
(výbor pro změnu ústavy, který jedinný to má v pravomoci).

Dále píšeš, že:

Konference nejprve zamítne bod agendy, který měl za cíl změnu v nominaci delegátů a byl podáván jako návrh na změnu ústavy.

Problém s procedurálním postupem návrhu na změnu ústavy ohledně nominace delegátů se tu řešil už před měsícem!!

 viz:

Mám tu jeden smutný příběh ze zasedání výboru ČS uplynulou neděli. S Mikulášem Pavlíkem jsme se při jeho návštěvě v Sokolově dohodli, že podám návrh chystané konferenci unie na změnu ústavy umožňující hlasovat na konferencích jen delegátům s mandátem od sborů nebo jiných konferencí, on že bude argumentovat pro zachování současného stavu a delegáti konference rozhodnou. Sbor Sokolov přijal můj návrh za svůj a postoupil jej Českému sdružení jako návrh pro konferenci unie. Uplynulou neděli zastupoval Mikuláš Pavlík unii na zasedání výboru ČS. Je dodržovaným zvykem, že zástupce unie nezasahuje hlasováním do jednání výboru ČS. Když však Výbor ČS projednával sokolovský návrh, Mikuláš Pavlík usilovně přesvědčoval přítomné pro jeho odmítnutí. Když byl přesto při hlasování poměr hlasů ve výboru ČS 6 pro návrh a 5 proti, zasáhl náhle Mikuláš Pavlík svým hlasem proti na 6 ku 6 a návrh tak zablokoval. Mikuláš Pavlík využil své postavení k tomu, aby zabránil Českému sdružení postoupit návrh konferenci unie a delegátům konference unie tak mocensky znemožnil o návrhu hlasovat.

Prošel sice podobný návrh smíchovského sboru, ale tn je věcně nesprávný, protože se týká jen změny jednacího řádu. Jednací řád nemůže ale být měněn v rozporu s ústavou, jeho změna je možná jen po změně ústavy, kterou navrhoval Sokolov, ale Smíchov ji nenavrhuje. Kromě toho jednací řád konferencí je v pravomoci výboru unie, nikoli konference unie. To návrh značně předem diskvalifikuje a komplikuje, což mu na konferenci určitě nepomůže a jeho odpůrci v čele s M. Pavlíkem toho jistě zdatně využijí. Kromě toho je změna ústavy v jiném režimu, musí nejdříve projít tzv. výborem pro změnu ústavy, který tradičně ovládají vlivní administrátoři v čele s předsedou unie, a když by nějakým zázrakem prošel tímto výborem, musí pro něj hlasovat nejméně 2/3 delegátů.

Potvrzuje se tak podstata návrhu, že zaměstnanci tuto církev už zcela ovládli a použijí jakýchkoli prostředků, aby to nikdo nemohl změnit.

Bratr Pavlík reagoval tím, že je pro něho nepřijatelné vynesení informace o tom, že a jak hlasoval, z jednání výboru, protože toto má být podle něho důvěrné, že na hlasování měl právo a že hlasoval proti návrhu proto, že jeho zdůvodnění mu připadá dehonestující vůči práci kazatelů. Ujistil jsem jej, že zdůvodnění v žádném případě takové není, o čemž se může snadno každý přesvědčit jeho přečtením. Dále jsem vyslovil přesvědčení, že sbor Sokolov jako navrhovatel měl právo na to být seznámen s tím, proč jeho návrh nebyl přijat jako návrh Českého sdružení na konferenci ČS unie. Dohodnuto, že návrh na změnu ústavy církve v ČR předložíme znovu lednovému jednání Výboru ČS, mohu jej do agendy unijní konference navrhnout i jako její delegát. M. Pavlík upozornil, že bude na unijní konferenci předsedat výboru pro změny ústavy.

Děkuji za zprávu.
Do dalších dní přeji mnoho sil.
Vaše práce je důležitá, protože může mnoho v církvi změnit k lepšímu.
Není to pouze o tom naříkat, ale zde se i něco pro změnu dělá.

Setkal jsem se o Vánocích z jeho iniciativy s předsedou Česko-Slovenské unie církve adventistů Mikulášem Pavlíkem.
Vysvětlil mi, že ve výboru Českého sdružení svým hlasováním proti návrhu sboru Sokolov sledoval upřednostnění návrhu sboru Praha-Smíchov, který je zaměřen stejně - na výrazné posílení odpovědnosti a zastoupení laiků při rozhodování na konferencích církve. Na základě svých zkušeností s konferencemi církve mu připadl návrh sboru Praha-Smíchov formulovaný pro konferenci unie průchodněji.
Nevšiml si, že návrh sboru Praha-Smíchov je formulován věcně nesprávně jako změna jednacího řádu, který je v pravomoci výboru unie, nikoli jako změna ústavy církve, která je v pravomoci konference unie. Uvítá, když výbor Českého sdružení na svém lednovém setkání přeformuluje přijatý návrh sboru Praha-Smíchov jako změnu ústavy, jak navrhl sbor Sokolov, a když tento návrh sdružení postoupí konferenci unie a jejímu výboru pro změnu ústavy, kterému bude Mikuláš Pavlík předsedat.
K jeho výhradám ohledně toho, že jsem byl informován členy výboru sdružení o okolnostech nepřijetí návrhu sboru Sokolov, jsem jej upozornil na jednací řád tohoto výboru, který ukládá jeho členům mimo jiné "vysvětlovat rozhodnutí výboru ve svém regionu".
Setkání se uskutečnilo v přátelském duchu a vzájemné otevřenosti.

Jak to chápu já - a to přiznávám, že nemám velkou detailní znalost postupů jak demokraticky ze spoda od členů sboru až k unii změnit ústavu- Tak nejprve to museli hlasováním prosadit členové sboru, kde jsou ve většině nezaměstnanci.

Pak to šlo už někdy v Prosinci 2018, kde to výbor Českého sdružení neodhlasoval - tam už není stejný poměr nězaměstanců vůči zaměstancům jako na sboru a jazýčkem na vahách byl Mikuláš Pavlík, který ale zpětně ujišťoval, že návrh sokolova - o změně ústavy - lze pokrýt návrhem Prahy Smíchov.

Už tehdy Věděl Tomáš Kábrt, že návrh Prahy Smíchova je věcně nesprávný a že nenavrhuje změnu ústavy a určitě to komunikoval i s Mikulášem Pavlíkem.

Takže když potom došlo na samotnou konferenci unie, výbor pro ústavu a celou náležitou proceduru, návrhy už byly předurčeny k tomu, že je v nich procesní chyba.

Zkrátka a jednoduše jak už tu psal někdo přede mnou:

Síto je důmyslné a už na výboru českého sdružení (ostatní sdružení nevím jak) se filtrovaly návrhy podle mne docházelo ke střetu zájmů ze strany zaměstnanců církve a tím se ovlivnila následující konference tak aby se to buď zkomplikovalo nebo nestihlo, zkrátka aby to neprošlo.

Z celkového kontextu pro mne je potom obhajoba, že na finální konferenci unie výbor pro ústavu postupoval věcně správně slabá a pokud obhájce zná celý kontext tak i alibistická.

Může jít o ,,demokratický postup" ,,dle pravidel" a formálně správně, ale já a řekl bych nejen já cítím, že i když literou to mohlo být správně, tak v principu to správně není.

Návrh lidí ze sboru byl formulován včas a srozumitelně, stejně jako jejich požadavky opřené o současné znění dokumentů uvnitř církve.

Docházelo ke střetu zájmů ze strany administrativních složek, kterých se návrh týká.
A na samotné konferenci, která má být ten orgán, který schvaluje, z nějakého důvodu nedošlo ani k diskusi a vysvětlení k už beztak okleštěnému návrhu.

Jako jednotlivá kolečka v soukolí můžete zkoušet se hájit, ale v celku to skřípe a řekl bych že i smrdí.

Jiná věc je, že i samotní členové a jimi volení delegáti třeba opravdu většinově demokracii a svůj vlastní vliv a podíl na rozhodování a zodpovědnosti nechtějí a že jim stačí zaplatit desátek a očekávat za to servis bez starostí.

Potom by samozřejmě bylo (je) těžké něco prosadit.

Proč se ale potom veřejně k tomu nepřiznat a nepřihlásit se veřejně jako církev k hierarchistickému uspořádání autority a dělení mezi laiky a klérem?

[Milan]

Bod agendy, projednávaný na Konferenci ČSU zní takto:

Jednací řád-principy nominace delegátů (volba vs. jmenování-z titulu zařazení ve službě). Stávající jednací řád stanovuje pravidla pro volby delegátů na konferenci unie a sdružení. Delegáti jsou nominováni jednak volbou, na základě počtu členů sboru/okrsku, jednak bez zvolení, z titulu služebního zařazení. Je stanoveno pravidlo, že počet delegátů „ex officio“ nesmí překročit počet delegátů volených podle daného klíče. Navrhujeme, aby konference ČSU zvážila a provedla úpravy (ústava atd.) v oblasti pravidel nominace, vedoucích k posílení zastoupení volených delegátů, a tím počet delegátů s hlasovacími právy, nominovaných na základě služebního zařazení, snížila na nezbytné minimum. Úpravou by měl být rovněž zajištěn přiměřený poměr zaměstnanců církve k celkovému počtu delegátů.

Mám za to, že bod byl zcela zřetelně představen jako návrh na změnu ústavy. Hlavní důraz komentáře předkladatele směřoval na nutnost rovnosti práv, a nominace volbou. Jako příklad důsledků nominace ze služebnosti byl uveden mj. podíl žen na konferenci. Protože ordinovaní kazatelé tvoří cca 40% delegátů a doposud jsou to jen muži, je zřejmé, že podíl žen, v případě paritního zastoupení v nominaci institucí a sborů, bude ve výsledku vždy nižší než 30% celkového počtu delegátů.
To, že mají někteří kazatelé i laici přezíravý postoj ke službě žen v poslání kazatele, je fakt. Obdobné je to i s nominací volbou.
Bod agendy "o nominaci, směřující ke změně ústavy a dalších dokumentů" byl odmítnut hlasováním delegátů.
Z tohoto pohledu pak neshledávám na postupu výboru pro změnu ústavy žádný "faul". Ani ideový, ani procedurální. Dalším vysvětlováním bych se opakoval.