Smysl života?

[Viktorrealita]

Mikim

Pre niekoho je Kristus skalou spasenia a pre toho, kto sa na tom pohoršuje, tak je Kristus skalou pohoršenia a kameňom úrazu.

Ku komu sa zaradíš?

[Rastislav]

Vždy mě překvapují ateisté na sklonku svého života, kde se jejich ateismus nějak umenšuje. Nikdy je však neodsuzuji, že se něco u nich mění či posunuje. Vždyť i u mě se něco mění a posunuje.

Určitě s tím souhlasím. Jde také o to, co se děje s člověkem, který prožil vyhoření? Jaká je tedy jeho spiritualita, když s nadsázkou vyhořel a nespiritualita neexistuje?

Pred pár dňami bol u mňa moj bývalí kazateľ a narovinu povedal že sám to vidí ako sú ľudia v zboroch duchovne vyhorený. Už nemajú tú radosť zo služby druhým, robia ju však stále. Prečo ju robia? Zo zvyku? Lebo ich tak načili? Stratili svoju vlastnú spiritualitu? Lebo ja možem všetko z biblie vediet, o Ježišovi o skale a mantrovať to stále dookola, ked nemám svoju vlastnú spiritualitu.

[Rastislav]

rčitě s tím souhlasím. Jde také o to, co se děje s člověkem, který prožil vyhoření? Jaká je tedy jeho spiritualita, když s nadsázkou vyhořel a nespiritualita neexistuje?

Pred pár dňami bol u mňa moj bývalí kazateľ a narovinu povedal že sám to vidí ako sú ľudia v zboroch duchovne vyhorený. Už nemajú tú radosť zo služby druhým, robia ju však stále. Prečo ju robia? Zo zvyku? Lebo ich tak načili? Stratili svoju vlastnú spiritualitu? Lebo ja možem všetko z biblie vediet, o Ježišovi o skale a mantrovať to stále dookola, ked nemám svoju vlastnú spiritualitu.

[Lída Rohalová]

Pred pár dňami bol u mňa moj bývalí kazateľ a narovinu povedal že sám to vidí ako sú ľudia v zboroch duchovne vyhorený. Už nemajú tú radosť zo služby druhým, robia ju však stále. Prečo ju robia? Zo zvyku? Lebo ich tak načili? Stratili svoju vlastnú spiritualitu? Lebo ja možem všetko z biblie vediet, o Ježišovi o skale a mantrovať to stále dookola, ked nemám svoju vlastnú spiritualitu.

Z vlastní zkušenosti a z rozhovorů s mnoha lidmi mohu říct, že "dělat službu" může být síla zvyku a obava, co by na to řekli druzí, kdybychom to opustili a chvíli nedělali nic, nebo dělali něco jiného.

A když už člověku nenakládají druzí, tak si naloží sám - měl bych toto či ono. V pozadí může být obyčejný náboženský strach - když toto nebudu dělat, Bůh mě nebude mít rád.

Ať chceme či nechceme, na každého z nás jsou vyvíjeny určité tlaky (rodina, zaměstnání, sbor atd.). Nemusí se to hned nazývat tlak, ale může to být třeba očekávání. Každý od nás něco očekává a my se to snažíme naplnit. Ale tělo dává jasný signál, že už bylo dost a že takhle ne.

Dnes už to můžu říct - byla jsem vyhořelá v KE a tak jsem se na jedné akci modlila, aby Bůh něco udělal, protože mi nebylo vlastní prodávat knihy. A Bůh skutečně něco udělal a já jsem oněměla. To jako fakt - nevydala jsem ani hlásku. Trvalo to asi 3 dny a pak už jsem mohla jet domů.

Na tu zkušenost jsem už zapomněla, ale teď jsem si ji znova vybavila. Nemohla jsem to tehdy vyprávět, protože jsem měla strach, jak by reagovali mí nejbližší, protože doposud jsme žili v představě, že KE je jedinečná práce, a že jsme v první linii a že Bůh nás povolal a tak podobně. Nezpochybňuji něčí povolání, ale nyní už vím, že Bůh může povolat, ale i odvolat.

Na vlastní spiritualitu musí mít člověk odvahu, není to fakt jednoduché. Žít vlastní život není jednoduché, ale je to ten nejzákladnější fakt, aby mohl být člověk užitečný druhým. Nikomu neradím opouštět Boha, ale pomáhá i vydat se (aspoň v myšlenkách) do jiné církve či skupiny a podívat se Něho z trochu většího výhledu.

Nefunguje šablonovitá evangelizace, ale osobní přístup k lidem.
Nefunguje metoda přesvědčování, ale naslouchání. A to i za přístupu, že "evangelizátor" mluví mnohem méně než jeho protějšek.
Nefunguje už pravda jedné církve, ale naše svědectví, proč věříme a Komu věříme.
Nefunguje leták, ale osobní zájem.
Nefungují přednášky, ale osobní návštěvy.
Nefunguje hecování, ale osobní přesvědčení.

Nefunguje naše představa o Bohu, ale Jeho osobní dotyk!

Stále slyším - nemám čas, nemám čas. Ale přírodní zákony jsou neúprosné; pokud nemáš čas zrevidovat si svůj život, prozkoumat své postoje a být v Boží přítomnosti, začneš ztrácet kontakt sám se sebou. Když nemáš čas, žiješ život někoho jiného a velmi pravděpodobně děláš něco, co od Tebe Bůh nechce. Když nemáš čas, tak Ti ten čas udělá tělo, ale to už může být pozdě.

Můžeme dělat milion "zbožných" věcí, ale Bůh v nich vůbec nemusí být.
Proč chceme plnit sbory lidmi, když se jim pak nevěnujeme? Vždyť nemáme čas!
Proč nevypravujeme lidem o Kristu, ale o formě našeho náboženství? Copak někoho nějaká forma zachrání?
Proč se pořád dělají nějaké akce, ale osobní ztišení je věcí okrajovou?
Proč poučujeme druhé a sobě nedovedeme poradit?

Někdy přichází do života sboru čas, kdy je dobré, aby nedělal nic kromě osobního a sborového se ztišení.
A pak uslyší hlas: "Proč jsi zde, Elijáši?"

Proč jsi zde?
Bůh to ví, ale odpověz si Ty.
To je začátek cesty, která vede k pravdivosti před sebou i před Bohem.

[Viktorrealita]

Rastislav

Práve o to ide. Kristus sa stáva skalou spasenia iba pre tých, ktorým to zjavil v ich srdciach Otec na nebesiach. Je to v súlade so slovami Ježiša Krista, že nikto nepríde k nemu, ak by mu to nebolo dané od Otca. Iba tí, uveria spasiteĺnou vierou. Nejaké vyhorenie u nich neprichádza v úvahu. Majú nové znovuzrodené srdce a novú myseĺ. Ich zmysel života je osláviť svojím novým životom v Kristu Otca na nebesiach.

Mnohí chcu príjsť ku Kristu skrz rôzné náboženstva, mnohí vlastnými cestičkami s plnými rukami vlastných zásluh. Niekto chce príjsť do ovčinca zadom, ako zlodej.

No pred Boha predstupujeme s prázdnymi rukami v sebazaprení, lebo to, čo budeme činiť nebude z nás samotných, ale z Božej milosti a moci a teda jedine na Božiu chválu a nie vlastnú.