Hosť napísal: ↑08 Dec 2019, 12:05
Co se týče muslimů, tam je konečným cílem podřízení se celého světa jejich bohu a jako prostředek k tomu je džihád. Tím nepopírám, že mohou být spokojení v rámci své komunity s jejich spiritualitou.
V bibli se píše o "ovoci" Ducha, tedy vlastně ovoci spirituality a podle toho se dá poznat, která přináší dobré ovoce. Studie asi chtěla říci, že duchovně zaměření lidí jsou šťastnější, ovšem představu o tomto štěstí má každý spirituální směr jinou.V mysli se mi vybavil obraz havárie raketoplánu Columbia, kde zahynul izraelský kosmonaut-Palestinci(jistě velmi duchovní lidé) se radovali, prožívali štěstí z neštěstí jiného.
Ovoce Ducha také vidím jako klíčové. I muslimové zachraňují křesťany před džihádisty, takových případů bylo několik.
Pro mě není důležité, jaké je křesťan konfese, ale jak se ta spiritualita projevuje v jeho životě a jaký dopad má na životy jiných.
Ať si adventista klidně světí sobotu, katolík neděli, charismatik mává na pódiu vlajkama, ať se mluví v andělských jazycích nebo bez nich atd., ale důležité je to ovoce, které to přináší. Člověk může mít duchovních darů až na půdu, ale jak tam není láska, přirozená lidská pýcha má tendence ty dary zneužít a nemusí sloužit k dobrému. Proto Pavel zdůrazňuje lásku, která je základem všeho (duchovní dary nepopírá, považuje je za velmi důležité).
I v mimokřesťanských náboženstvích můžeme nalézt inspirativní věci, ale věřím tomu, že Bůh je jen jeden a to ten, který se představil v Bibli. Ten, který poslal svého Syna, aby sňal naše hříchy. Jen jeden Bůh je pravý a ten do nás vložil touhu po Něm. Proto lidé hledají únik ze světa konzumu, mamonu, totálního pracovního nasazení, problémů atd. Chtějí vědět, jaký je smysl toho všeho. Ten smysl je ten, že jsme tu na Boží slávu (i když historie svědčí i o opaku). Ale takto to Bůh zamýšlel. Ve sboru jsme teď zpívali: "Ty si hoden všetkých chvál...Tebe patrí sláva."
Podle čeho všichni poznají, že jdeme cestou za Kristem? Ne podle vnějších znaků věrouky, jejích pilířů (každá konfese má jiné pilíře), ale podle toho, zda máme lásku jedni k druhým (láska se nesmí zaměňovat se schvalováním hříchu). To je ten klíč. Podle toho klíče rozsuzuji ovoce Ducha. Ten klíč otevírá bránu k lidským srdcím. A když selžeme, čiňme pokání. Už jste někdy viděli napraveného hříšníka věčným mentorováním a výčitkami? Myslím, že modlitba a laskavý přístup zmůže více
Ještě doplním zkušenost jednoho misionáře. Působil v oblasti, kde je pokojné soužití muslimů s křesťany. Mešita a křesťanský sbor jsou vedle sebe. Jeden muslim hledal práci a nemohl ji dlouho najít. Pak už ze zoufalství navštívil tajně křesťanský sbor a poprosil je, aby se modlili ke svému Bohu, aby našel práci, neboť Alláh neslyšel. Práci měl do druhého dne. Byl z toho tak nadšený, že si to nenechal pro sebe, a od té chodí všichni muslimové, když ztratí práci, rovnou ke křesťanům. Někteří už konvertovali, přijali odpuštění hříchů a jsou radostnými křesťany. Ten sbor žádnou evangelizaci ani nábor nedělal.