Spiritualita a co s tím?

[Neregistrovaný]

A teď ještě tu o Karkulce

[Laco.]

Tak to je fakt silný príbeh. Podla ktorého uveriť v Ježiša a prijať odpustenie hriechov je vlastne cesta do pozemského raja a to už sa oplatí byť kresťan. Kresťanský Boh je potentný plniť modlitby a moslimský nie ktorý je vlastne vymyslený preto je nefunkčný a tento náš je pravý. Takže keď mi je kresťanský Boh schopný dať prácu určite nebude preňho problém dať môjmu synovi životnú partnerku a druhému synovi by mohol pomôcť pochopiť Diferenciálne rovnice 1 rádu zo separovateľnými premennými lebo keď to nepochopí tak vyletí hneď v prvom semestri.

Štyri roky dozadu takto na jeseň som bol na pohrebe môjho priatela Alana Chlebeka. Mladý chlap. Jedna pani tam tiež plakala a vyčítala bohu prečo ho Boh nezachránil že je to nespravodlivé, šak on sa mu odovzdal celou svojou bytosťou.
Zomierajú nám malé deti, otcovia rodín a matky v zrelom veku a potom príde skúsenosť keď mladá žena vstane a povie že už má konečne prácu za ktorú sa 6 mesiace modlila. Racionálne mysliaci čo sedíme v jednej lavici vieme že je to tým že si urobila kurz podvojného účtovníctva.

Keď som bol v lete v Maďarsku v zbore, popoludňajšia úvaha bola o tom ako sa formujeme myslenie kresťana CASD ktorý od detstva počúva zázračné príbehy o tom ako Boh zasahuje a kedže sú to príbehy pre deti tak Boh pochopiteľne vyhráva. Potom to dieta vyrastie a zistí že v praktickom živote Boh vyhráva len niekedy a aj to len za určitých okolností.

Myslíte si že je dobré ak cirkev rastie a je vyživovaná takýmito naivný príbehmi ?
Neni to len lacné napodobňovanie príbehov z Biblie ?
Potrebujeme vôbec takéto príbehy ?

[log]

Tak to je fakt silný príbeh. Podla ktorého uveriť v Ježiša a prijať odpustenie hriechov je vlastne cesta do pozemského raja a to už sa oplatí byť kresťan. Kresťanský Boh je potentný plniť modlitby a moslimský nie ktorý je vlastne vymyslený preto je nefunkčný a tento náš je pravý. Takže keď mi je kresťanský Boh schopný dať prácu určite nebude preňho problém dať môjmu synovi životnú partnerku a druhému synovi by mohol pomôcť pochopiť Diferenciálne rovnice 1 rádu zo separovateľnými premennými lebo keď to nepochopí tak vyletí hneď v prvom semestri.

Ja som si uz davnejsie polozil tuto otazku, ci sa mi oplati byt krestan a dospel som k nazoru, ze neoplati. Pretoze to takto v beznom zivote nefunguje. Nahoda trafi rovnako veriaceho aj neveriaceho. Stastie praje pripravenym. Dobre narodeni maju vyhodu. Kto ma tomu aj Boh doda a kto nema tomu aj to Boh zoberie. Taky je skutocny zivot. Takze momentalne nie som krestanom. Jednu vyhodu vsak vidim, tu som uviedol aj vyssie a sice je to vyhoda spolocenstva, preto nevylucujem ze sa neskor k nejakemu nabozenstvu vratim.

[log]

Myslíte si že je dobré ak cirkev rastie a je vyživovaná takýmito naivný príbehmi ?
Neni to len lacné napodobňovanie príbehov z Biblie ?
Potrebujeme vôbec takéto príbehy ?

Snazil som sa biblicke pribehy napodobnit a narazil som na stenu, raz, dva krat, tri krat. Tak uz sa nesnazim.
Su to pribehy podobne ako James Bond alebo Sedem statocnych. Na filmovom platne a na strankach Pisma vyzeraju skvelo, ale v realite to tak lahko neprebieha, vlastne to tak vobec neprebieha a je to i nebezpecne to skusat. Napriek tomu si nedokazem jednoznacne zodpovedat otazku, ci tieto pribehy potrebujeme alebo nie. Je to otazka psychologicka a neviem presne zodpovedat ci je pre mysel cloveka lepsie zaoberat sa realistickymi uvahami alebo vzhliadat nahor k idealnym superhrdinom.

[Lída Rohalová]

Co se týče muslimů, tam je konečným cílem podřízení se celého světa jejich bohu a jako prostředek k tomu je džihád. Tím nepopírám, že mohou být spokojení v rámci své komunity s jejich spiritualitou.
V bibli se píše o "ovoci" Ducha, tedy vlastně ovoci spirituality a podle toho se dá poznat, která přináší dobré ovoce. Studie asi chtěla říci, že duchovně zaměření lidí jsou šťastnější, ovšem představu o tomto štěstí má každý spirituální směr jinou.V mysli se mi vybavil obraz havárie raketoplánu Columbia, kde zahynul izraelský kosmonaut-Palestinci(jistě velmi duchovní lidé) se radovali, prožívali štěstí z neštěstí jiného.

Ovoce Ducha také vidím jako klíčové. I muslimové zachraňují křesťany před džihádisty, takových případů bylo několik.
Pro mě není důležité, jaké je křesťan konfese, ale jak se ta spiritualita projevuje v jeho životě a jaký dopad má na životy jiných.
Ať si adventista klidně světí sobotu, katolík neděli, charismatik mává na pódiu vlajkama, ať se mluví v andělských jazycích nebo bez nich atd., ale důležité je to ovoce, které to přináší. Člověk může mít duchovních darů až na půdu, ale jak tam není láska, přirozená lidská pýcha má tendence ty dary zneužít a nemusí sloužit k dobrému. Proto Pavel zdůrazňuje lásku, která je základem všeho (duchovní dary nepopírá, považuje je za velmi důležité).

I v mimokřesťanských náboženstvích můžeme nalézt inspirativní věci, ale věřím tomu, že Bůh je jen jeden a to ten, který se představil v Bibli. Ten, který poslal svého Syna, aby sňal naše hříchy. Jen jeden Bůh je pravý a ten do nás vložil touhu po Něm. Proto lidé hledají únik ze světa konzumu, mamonu, totálního pracovního nasazení, problémů atd. Chtějí vědět, jaký je smysl toho všeho. Ten smysl je ten, že jsme tu na Boží slávu (i když historie svědčí i o opaku). Ale takto to Bůh zamýšlel. Ve sboru jsme teď zpívali: "Ty si hoden všetkých chvál...Tebe patrí sláva."

Podle čeho všichni poznají, že jdeme cestou za Kristem? Ne podle vnějších znaků věrouky, jejích pilířů (každá konfese má jiné pilíře), ale podle toho, zda máme lásku jedni k druhým (láska se nesmí zaměňovat se schvalováním hříchu). To je ten klíč. Podle toho klíče rozsuzuji ovoce Ducha. Ten klíč otevírá bránu k lidským srdcím. A když selžeme, čiňme pokání. Už jste někdy viděli napraveného hříšníka věčným mentorováním a výčitkami? Myslím, že modlitba a laskavý přístup zmůže více

Ještě doplním zkušenost jednoho misionáře. Působil v oblasti, kde je pokojné soužití muslimů s křesťany. Mešita a křesťanský sbor jsou vedle sebe. Jeden muslim hledal práci a nemohl ji dlouho najít. Pak už ze zoufalství navštívil tajně křesťanský sbor a poprosil je, aby se modlili ke svému Bohu, aby našel práci, neboť Alláh neslyšel. Práci měl do druhého dne. Byl z toho tak nadšený, že si to nenechal pro sebe, a od té chodí všichni muslimové, když ztratí práci, rovnou ke křesťanům. Někteří už konvertovali, přijali odpuštění hříchů a jsou radostnými křesťany. Ten sbor žádnou evangelizaci ani nábor nedělal.

Lído, tvůj příspěvek začal dobře ale skončil dost naivně pohádkou o bohu který rozdává muslimům práci.

Vždycky se dá všechno napsat líp. Příběh je zhuštěný, takže pro někoho může vyznít naivně, to už záleží na způsobu myšlení člověka, a na tom, v jaké situaci se zrovna nachází. Boha nelze uzavřít do škatulky a Jeho působení omezit jen na křesťany. Slunce zatím svítí na "dobré i zlé" lidi (nemyslím etnika, myslím všeobecně). Písemný projev holt někdy nevystihne všechno. Pohádka? Tuto "pohádku" jednou prověří věčnost....

[Lída Rohalová]

Tak to je fakt silný príbeh. Podla ktorého uveriť v Ježiša a prijať odpustenie hriechov je vlastne cesta do pozemského raja a to už sa oplatí byť kresťan. Kresťanský Boh je potentný plniť modlitby a moslimský nie ktorý je vlastne vymyslený preto je nefunkčný a tento náš je pravý. Takže keď mi je kresťanský Boh schopný dať prácu určite nebude preňho problém dať môjmu synovi životnú partnerku a druhému synovi by mohol pomôcť pochopiť Diferenciálne rovnice 1 rádu zo separovateľnými premennými lebo keď to nepochopí tak vyletí hneď v prvom semestri.

Štyri roky dozadu takto na jeseň som bol na pohrebe môjho priatela Alana Chlebeka. Mladý chlap. Jedna pani tam tiež plakala a vyčítala bohu prečo ho Boh nezachránil že je to nespravodlivé, šak on sa mu odovzdal celou svojou bytosťou.
Zomierajú nám malé deti, otcovia rodín a matky v zrelom veku a potom príde skúsenosť keď mladá žena vstane a povie že už má konečne prácu za ktorú sa 6 mesiace modlila. Racionálne mysliaci čo sedíme v jednej lavici vieme že je to tým že si urobila kurz podvojného účtovníctva.

Keď som bol v lete v Maďarsku v zbore, popoludňajšia úvaha bola o tom ako sa formujeme myslenie kresťana CASD ktorý od detstva počúva zázračné príbehy o tom ako Boh zasahuje a kedže sú to príbehy pre deti tak Boh pochopiteľne vyhráva. Potom to dieta vyrastie a zistí že v praktickom živote Boh vyhráva len niekedy a aj to len za určitých okolností.

Myslíte si že je dobré ak cirkev rastie a je vyživovaná takýmito naivný príbehmi ?
Neni to len lacné napodobňovanie príbehov z Biblie ?
Potrebujeme vôbec takéto príbehy ?

Nikdy jsem nehlásala "automatického" Ježíše. Vhodíš penízky a vypadne tovar. Kdepak.
Příběh nepíše o pozemském ráji, kterého zde stejně nelze dosáhnout. On hovoří o té "vůni květu", která se samovolně šíří.
Nakonec Ježíš lidi docela štval svými nekompromisními postoji a svým následovníkům nezamlčuje, že život po Jeho boku nebude lehký (pronásledování, meč atd.). Pro některé lidi je Ježíš jen jakýmsi doplňkem ke svému "úspěšnému životu", jiní jdou pro Něj na smrt.
Ale On dává svým následovníkům, co svět nezná a nemůže znát - pokoj, protože ten je nebeský.

Alana jsem znala. A znala jsem řadu dalších, kteří už nejsou mezi námi.

Racionálně smýšlející lidé? Kdo vydává svědectví, tak není racionálně smýšlející?
Takovéto reakce jsou možná i důvodem, proč už někteří lidé ve sboru svědectví ani nevydávají.
Sama jsem měla jednou chvilku, kdy jsem si říkala, že už nic nebudu říkat a měla jsem i chvilku, kdy jsem sem už nechtěla ani nic psát.
(To možná přijde, ale zatím ne. Ježíše budu vyvyšovat dál, i když nedokonale.)
Ale ptala jsem se hore, a i přes moji nechuť jsem šla to svědectví v jednom sboru říct.
Polovina sboru se mračila, polovina mi děkovala za povzbuzení.
A tak je to se vším.

[ambassador]

Tu zkušenost soužití křesťanů a muslimu jsem vnímal z jiného úhlu.

1, Mít upřimný zájem o problémy těch jiných.
2. Ochota modlit se ve prospěch jinověřícího.

To může být jeden z projevů spirituality prosakující přes "církevní plot".
Je to jako když se větve vašeho ovocného stromu sklánějí přes plot obtížené chutným ovocem na sousedovu stranu.

Důležitá je ta vděčnost Bohu více než chvála své vlastní geniality.
Vděčnosti se člověk "učí" celý život. Slovo učí jsem dal do uvozovek, protože se nejedná o učební semestr.
Ona vychází z prohlubujícího se vztahu.
To, že to někdy špatně pochopíme, uchopíme a představíme, tak to se může stát. (Teď nemám na mysli naše komentáře, ale praktický postoj v nějaké konkrétní situaci.)

V jednom sboru mladý hudebník děkoval Bohu a sdílel se o zkušenost, kdy udělal zkoušku,
přesto, že se nepřipravoval. Jen jsme se pousmáli.
To jsou ty křesťanské vtipy o Bohu představeném formou džina z láhve.

To, že někdo konvertuje v důsledku splnění svých potřeb, tak to se také stává.
Někteří jedinci zase konvertují do adventismu k vůli prorockým výpočtům.
Tak by bylo možné hledat různé důvody kdo, kam a proč konvertuje .
Stejně musíme v průběhu času vystřízlivět a postupně pochopit. že Bůh není děda mráz.

Spiritualita je, má nebo může být rostoucím, dozrávajícím, živým projevem víry.

Izraelité také volali v Egyptě k Bohu. Byli svědky zázraku vyvedení z prostředí z něhož nebylo úniku (otroctví). V průběhu putování do zaslíbené země se jejich projevy spirituality měnili podle vyvstávajících potíží. Podobně reagovali nebo byli příčinou reptání Egypťané, kteří byli osloveni zázraky.

Pokusme se číst Bibli trochu jinak. Ne jako dogmatickou knihu, ale jako svědectví víry, úpadku, vzestupu a jednání skrytého Boha.

Vždy je možné nějak sklouznout na jednu stranu ve vděčnosti nebo naříkání či nevděčnosti. Nejdůležitější je projev vděčnosti Bohu za cokoliv. Přesto máme sklony tíhnout více k vděčnosti, když to dle našeho vnímání dopadne dobře.
Co, ale potom, když to dle našeho vnímání dopadne špatně - opustíme Boha, přestaneme věřit?
Takový zápas prožívali i aktéři příběhů v Bibli, třeba mladíci před ohnivou pecí.

[Viktorrealita]

Lída Rohalová napísala : I v mimokřesťanských náboženstvích můžeme nalézt inspirativní věci, ale věřím tomu, že Bůh je jen jeden a to ten, který se představil v Bibli. Ten, který poslal svého Syna, aby sňal naše hříchy. Jen jeden Bůh je pravý a ten do nás vložil touhu po Něm. Proto lidé hledají únik ze světa konzumu, mamonu, totálního pracovního nasazení, problémů atd. Chtějí vědět, jaký je smysl toho všeho. Ten smysl je ten, že jsme tu na Boží slávu (i když historie svědčí i o opaku). Ale takto to Bůh zamýšlel. Ve sboru jsme teď zpívali: "Ty si hoden všetkých chvál...Tebe patrí sláva."

Presne tak. Na slávu zvrchovaného Boha sa to všetko deje.

Je to predovšetkým pre to, aby sa oslávil Stvoriteľ – Boh v novom stvorení v Kristu Ježišovi, aby to nové stvorenie ho v láske a nekonečnej vďačnosti vo večnosti oslavovalo. To nové stvorenie je stvorené z lásky Božej v Kristu Ježišovi. Potom všetok ten zmätok - to prostredie na zemi, všetky stvorenia, všetky bytosti, hriech aj zlo a všetko, čo sa deje na zemi je podriadené jedinému a konečnému cieľu, aby sa oslávil Boh v tomto novom stvorení a aby sa v mene Ježiša Krista sklonilo Bohu každé koleno bytostí na zemi, aj na nebi.

To je ten zmysel toho, prečo sa to všetko deje na zemi.

[Viktorrealita]

Lída Rohalová napísala :Podle čeho všichni poznají, že jdeme cestou za Kristem? Ne podle vnějších znaků věrouky, jejích pilířů (každá konfese má jiné pilíře), ale podle toho, zda máme lásku jedni k druhým (láska se nesmí zaměňovat se schvalováním hříchu). To je ten klíč. Podle toho klíče rozsuzuji ovoce Ducha. Ten klíč otevírá bránu k lidským srdcím. A když selžeme, čiňme pokání. Už jste někdy viděli napraveného hříšníka věčným mentorováním a výčitkami? Myslím, že modlitba a laskavý přístup zmůže více

Isť cestou za Kristom nie je adekvátne vyjadrenie jeho prítomnosti v nás a to svojím živým Slovom – Duchom. Populárna predstava, že my kráčame z vlastnej moci po ceste za Kristom, alebo Kristus kráča po ceste vedľa veriaceho a pomáha mu, je uznanie vlastnej moci a nie Božej moci v nás. V žiadnom prípade si nemôžeme pridať zásluhy na tom, že kráčame v Kristu. To Kristus je tá cesta v nás. Pavol povedal: „a žijem už nie ja, ale žije vo mne Kristus, a to, čo teraz žijem v tele, vo viere Syna Božieho žijem, ktorý ma zamiloval a vydal sám seba za mňa"(Gal. 2 : 20).

Kristus nielen že je s vykúpenými, ale je priamo v nich svojím živým Slovom - Duchom! Preto život veriaceho nie je nejaká externá záležitosť. Tento život vyteká znútra tak prirodzene, ako prameň vody. Je to vytekanie z vnútra prebývajúceho Ducha Svätého u vykúpenom. Ježiš povedal: „Kto verí vo mňa, ako hovorí Písmo, rieky živej vody potečú z jeho vnútra. Ale to povedal o Svätom Duchu, ktorého mali dostať uverivší v neho... (Ján 7 : 38-39).

Ján 14:6 A Ježiš mu povedal: Ja som cesta i pravda i život; nikto neprijde k Otcovi, len skrze mňa.

No a k tým pilierom

No a vonkajšie znaky sú vonkajšie znaky a piliere sú piliere. Vonkajšie znaky sú prejavom práve pilierov na ktorom to, ktoré učenie stojí. Pilierom Kresťanstva je Kristus – Slovo Božie. To je tá skala spasenie v srdciach vykúpených – Kristus zjavený v srdci človeka Otcom na nebesiach. Ak pilierom napr. KC nie je Kristus – jeho Slovo, ale namiesto Krista sa posadil pápež a jeho slovo, tak potom vidíme vonkajšie znaky – prejavy učenia KC v celých dejinách a to plné modlárstva, nečistoty, duchovného smilstva, rúhania sa Bohu, vojen, prenasledovania a množstvo preliatej krvi tých, ktorí v pravde nasledovali Krista. Kde je tam prejav lásky Božej?

Pilier je Kristus – jeho Slovo. Vierou prijímam to Slovo do svojho srdca a to sa prejavuje na vonkajších znakoch, ako sú skutky viery a ovocie Ducha. Ty to oddeľuješ a píšeš vo zmysle, ako keby prejav lásky Božej v srdci človeka, bol nezávislý od učenia – piliera – Krista – jeho Slova. To je ale neprijateľné!!! Predsa ako ináč ak jedine skrz Krista – jeho Slova evanjelia sme vierou prijali Lásku Božiu do svojho srdca, ktorá sa následné prejavuje na ovocí Ducha. Láska Božia sa zjavila v Božej milosti. Toto sa nesmie oddeľovať, ako sa nedá oddeliť následok od príčiny. To ovocie Ducha nie je z nás, ale podľa Božieho Ducha. A teda Slovo Božie, ktoré v sebe nesie lásku Božiu, tak sa aj prejavuje na skutkoch viery a ovocí Ducha.

Učenie je semeno Ducha. Teda podstatné je z akého ducha. Od tohto semena, ktoré prijme človek vierou bude závisieť, aký strom v jeho srdci vyrastie a teda aké ovocie ducha bude donášať. No a láska Božia, ktorá sa do srdca človeka preniesla skrz vieru v Božie Slovo a práve to je ovocím z Božieho semena Ducha.

Laska, láska, láska. Áno, ale láska Božia ide vždy s pravdou Božieho Slova a nikdy bez nej. Vo falošnom učení, niet Pravdy, ani lásky Božej, ale len pokrytectvo.

[Lída Rohalová]

Lída Rohalová napísala :Podle čeho všichni poznají, že jdeme cestou za Kristem? Ne podle vnějších znaků věrouky, jejích pilířů (každá konfese má jiné pilíře), ale podle toho, zda máme lásku jedni k druhým (láska se nesmí zaměňovat se schvalováním hříchu). To je ten klíč. Podle toho klíče rozsuzuji ovoce Ducha. Ten klíč otevírá bránu k lidským srdcím. A když selžeme, čiňme pokání. Už jste někdy viděli napraveného hříšníka věčným mentorováním a výčitkami? Myslím, že modlitba a laskavý přístup zmůže více

Isť cestou za Kristom nie je adekvátne vyjadrenie jeho prítomnosti v nás a to svojím živým Slovom – Duchom. Populárna predstava, že my kráčame z vlastnej moci po ceste za Kristom, alebo Kristus kráča po ceste vedľa veriaceho a pomáha mu, je uznanie vlastnej moci a nie Božej moci v nás. V žiadnom prípade si nemôžeme pridať zásluhy na tom, že kráčame v Kristu. To Kristus je tá cesta v nás. Pavol povedal: „a žijem už nie ja, ale žije vo mne Kristus, a to, čo teraz žijem v tele, vo viere Syna Božieho žijem, ktorý ma zamiloval a vydal sám seba za mňa"(Gal. 2 : 20).

Kristus nielen že je s vykúpenými, ale je priamo v nich svojím živým Slovom - Duchom! Preto život veriaceho nie je nejaká externá záležitosť. Tento život vyteká znútra tak prirodzene, ako prameň vody. Je to vytekanie z vnútra prebývajúceho Ducha Svätého u vykúpenom. Ježiš povedal: „Kto verí vo mňa, ako hovorí Písmo, rieky živej vody potečú z jeho vnútra. Ale to povedal o Svätom Duchu, ktorého mali dostať uverivší v neho... (Ján 7 : 38-39).

Ján 14:6 A Ježiš mu povedal: Ja som cesta i pravda i život; nikto neprijde k Otcovi, len skrze mňa.

No a k tým pilierom

No a vonkajšie znaky sú vonkajšie znaky a piliere sú piliere. Vonkajšie znaky sú prejavom práve pilierov na ktorom to, ktoré učenie stojí. Pilierom Kresťanstva je Kristus – Slovo Božie. To je tá skala spasenie v srdciach vykúpených – Kristus zjavený v srdci človeka Otcom na nebesiach. Ak pilierom napr. KC nie je Kristus – jeho Slovo, ale namiesto Krista sa posadil pápež a jeho slovo, tak potom vidíme vonkajšie znaky – prejavy učenia KC v celých dejinách a to plné modlárstva, nečistoty, duchovného smilstva, rúhania sa Bohu, vojen, prenasledovania a množstvo preliatej krvi tých, ktorí v pravde nasledovali Krista. Kde je tam prejav lásky Božej?

Pilier je Kristus – jeho Slovo. Vierou prijímam to Slovo do svojho srdca a to sa prejavuje na vonkajších znakoch, ako sú skutky viery a ovocie Ducha. Ty to oddeľuješ a píšeš vo zmysle, ako keby prejav lásky Božej v srdci človeka, bol nezávislý od učenia – piliera – Krista – jeho Slova. To je ale neprijateľné!!! Predsa ako ináč ak jedine skrz Krista – jeho Slova evanjelia sme vierou prijali Lásku Božiu do svojho srdca, ktorá sa následné prejavuje na ovocí Ducha. Láska Božia sa zjavila v Božej milosti. Toto sa nesmie oddeľovať, ako sa nedá oddeliť následok od príčiny. To ovocie Ducha nie je z nás, ale podľa Božieho Ducha. A teda Slovo Božie, ktoré v sebe nesie lásku Božiu, tak sa aj prejavuje na skutkoch viery a ovocí Ducha.

Učenie je semeno Ducha. Teda podstatné je z akého ducha. Od tohto semena, ktoré prijme človek vierou bude závisieť, aký strom v jeho srdci vyrastie a teda aké ovocie ducha bude donášať. No a láska Božia, ktorá sa do srdca človeka preniesla skrz vieru v Božie Slovo a práve to je ovocím z Božieho semena Ducha.

Laska, láska, láska. Áno, ale láska Božia ide vždy s pravdou Božieho Slova a nikdy bez nej. Vo falošnom učení, niet Pravdy, ani lásky Božej, ale len pokrytectvo.

Ovoce Ducha jsem se naučila rozsuzovat. Ovoce Tvých komentářů též. Stále tam máš málo vykřičníků, přidala bych ještě alespoň dva, aby mne to rychleji napravilo

Letos jsem se bavila s jedním kalvinistou. Byl to rozumný chlap, choval se ke slávě Boží. Tak nějak naslouchal i tomu, co říkám já, neprosazoval si jen svoje. Byli jsme sjednoceni v Kristu.
Možná i z toho důvodu jsem rozposlala jeho kázání svým kamarádkám (rozposlala jsem ho proto, že se v kázání nevyjadřoval ke svobodné vůli - tento kalvinistický pohled bych pak nepropagovala ani nerozposílala).

Vidím, že máš v hlavě katolickou církev, neboť se objevuje téměř v každém Tvém komentáři. No tak jsem byla v kostele a pan farář nám vyprávěl vlastní zkušenost s modlitbou, svoje pochybnosti, zápasy a jak to vyřešil. Bylo to velmi mocné a toho dne to bylo již třetí stejné slovo, které mi Pán potvrdil. Poprvé to bylo den předtím v prostředí 17. denominací, podruhé o samotě skrze Písmo, potřetí v katolickém kostele. Doporučuji si tam někdy sednout. Když tam nejsou lidé, je tam ticho a Bůh hovoří. A taky se tam většinou netopí, tak to udržuje člověka v pohotovosti před příjemných schrupnutím ve vytopené modlitebně. Já proti modlitebnám nejsem, ale problém udržet pozornost tam mám větší i kvůli většímu hluku. My se také scházíme v modlitebně

Viktore, zkus si někdy sednout do ticha. Měj při sobě papír a tužku a zaznamenávej si, co Bůh hovoří. Doporučuji. Takový systém pak omezuje naši "bezobsažnou mnohomluvnost". Prošla jsem si tím, čím teď procházíš Ty. Horlivost, chrlení veršíků a kamenování "jinověrců". Horlivost pro evangelium je jistě správná. Ale když neposloucháš jiné, oni neposlouchají pak Tebe. Kdybych byla v tomto stavu ještě teď, tak se tu vzájemně zabijeme. Není to má zásluha, že jsem na tom už o trochu lépe. To je zásluha Boží, který mluví - nejvíce v tichu. Zkus to.

Nijak se nad Tebe nepovyšuji. Jen dávám pokojně vědět, že na "veršíkování" nemám nervy