Mocou Božou

[mikim]

Mikim

Ono stačí prijať to, čo povedal Kristus. Ak to niekto neprijíma, tak čo už. Nie je mu to dané a je zatvrdilý v otázke zvrchovanosti Božej.

Tak je to dané od Otca príjsť k pravému Kristu, alebo to nie je dané a je to teda na vôli človeka? Buď jedno, alebo druhé. Nič medzi neexistuje, lebo je tam slovo NIKTO!

Ján6 65A vravel: Preto som vám povedal, že nikto nemôže prijsť ku mne, keby mu to nebolo dané od môjho Otca

No tak ako vysvetlíš, že NIKTO nepríde ku Kristu, ak mu to nie je dané od Otca? Hovorí to predsa Kristus, tak prečo by som mu nemal veriť? To ma chceš presvedčiť, aby som mu neveril? Týmto padá všetok iný vyklad, ktorý by popieral Božiu zvrchovanosť v celom diele spásy.

No a o niečo vyššie hovorí: Ján6 63Duch je, ktorý oživuje; telo nič neosoží. Slová, ktoré vám ja hovorím, sú duch a sú život.

Tak kto oživuje - predsa jedine Boží oživujúci Duch.

Ak Ježiš vzkriesil Lazara a volá na telesne mŕtveho, ktorý nepočuje ani nevidí – „Lazare poď von“. Tak ako sa to stane, že odrazu Lazar počuje?

Tak mi to vysvetli, aby som sa nemusel davať vyšetriť.

No a tie verše, čo si tu dal ako argument, tak sú adresované Izraelu, takže tak.

...Tak je to dané od Otca príjsť k pravému Kristu, alebo to nie je dané a je to teda na vôli človeka? Buď jedno, alebo druhé. Nič medzi neexistuje, lebo je tam slovo NIKTO!

Ján6 65A vravel: Preto som vám povedal, že nikto nemôže prijsť ku mne, keby mu to nebolo dané od môjho Otca

četl jsi to celé?

Jan 6.35 BKR Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy
Jan 6.37 BKR Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
Jan 6.40 BKR A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
Jan 6.45 BKR Psáno jest v prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
Jan 6.47 BKR Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.
Jan 6.64 BKR Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
Jan 6.65 CSP A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“
Jan 6.65 MPCZ (Pavlík) a pravil: Pro tuto příčinu jsem vám pověděl, že ke mně nemůže přijít nikdo, není-li mu dáno od Otce.
Jan 6.66 BKR A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
Jan 6.67 BKR Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti?
Jan 6.68 BKR I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.
Jan 6.69 BKR A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.

Tyto verše říkají, že každý kdo přichází k Ježíši a věří v něj bude mít život věčný a to se dozví díky Otci, když se od Boha Otce na prvním místě bude vyučovat (cílem Ježíše nebylo jen všechny přitáhnout k sobě, ale hlavně všechny skrze sebe přitáhnout k Bohu Otci...
Lukáš 12:32  Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.
Jan 4:23  Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
Jan 14:6  Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 14:10  A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky

Ano všichni kdo projevíme zájem jsme vyučováni Bohem Otcem, který nás vede k Ježíši našemu Spasiteli, kdy vírou v něj máme věčný život. Kdo nemá či neprojeví zájem o víru v Ježíše, jako ti, kteří v Ježíše a jeho věčný život nevěřili viz verš Jan 6.65, tyto Otec k Ježíši nikdy násilím nepřitáhl a ponechal jim výběr dle vlastní vůle./b]
Bůh Otec nikoho neznásilňuje výběrem pro věčný život v Ježíši Kristu, ale dává každému možnost se pro něj rozhodnout.
Ten první impuls k přitáhnutí k Ježíši Bohem Otcem musí nejdříve vycházet z člověka samotného, Bůh Otec nikdy nikoho nepřitahuje k Ježíši násilím, pokud by to Bůh Otec dělal vždy bez svobodné vůle člověka, pak bych se mohl považovat za člověka loutku a Boha bych musel považovat za někoho kdo znásilňuje mou vůli.

[Viktorrealita]

Hovoríš tu o nejakom násili, že Boh nikoho nepriťahuje násilím, OK. No nejako nechceš vidieť to podstatné , že Boh najprv oživí a teda zmení srdce. A zaseje tam semeno Ducha - semeno stromu života – Krista - Slovo Božie. No a plody sú práve z tohto stromu, ktoré vôľa trhá a vynáša von. Predsa túžba po Bohu vychádza už z nového srdca. No a vôľa je úplne závislá na tom, čo je v pokladnici srdca uložené. Všetko, čo vôľa dobrovoľne zo srdca vyberie, bude vždy niesť charakter toho, čo je uložene v srdci. Takže o násilí sa vôbec nedá hovoriť. Vykúpený v Kristu už nič iného ani nechce, lebo má večný pokoj a radosť v Duchu Svätom.

Jan 6.69 BKR A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.

Práve tú príčinu o ktorej hovorí následný verš a teda prečo práve oni uverili, tak už nevidíš, alebo nechceš vidieť? Predsa im odpovedal, prečo práve oni uverili: Ján6 70 Či som si ja nevyvolil vás dvanástich? A jeden z vás je diabol.
Tak, ako to platí u nich, tak to platí u všetkých vykúpených v Kristu. Dokonca aj syn zatratenia bol ním určený. No a vieme, čo zmená prívlastok – syn zatratenia.

Vidíš, čo predchádza viere v Krista a teda jeho vyučovaniu a nasledovaniu? Je to vyvolenie Bohom, následne oživenie srdca Bohom, aby bolo schopné vnímať pravdu Božieho Slova, aby následne mohlo vierou prijať Krista , ako svojho Pastiera.

Sk 16:14 A počúvala nejaká žena, menom Lydia, ktorá predávala purpur, z mesta Tyatír, bojaca sa Boha, ktorej Pán otvoril srdce, aby pozorovala na to, čo hovoril Pavel.

Pán je otvoril srdce, aby bolo schopné vnímať slová evanjelia Ježiša Krista, ktoré Pavol zvestoval. Boh tam poslal Pavla, aby hovoril Slovo Božie, otvoril Lýdii srdce, aby počula srdcom a bola schopná rozumieť hlas svojho Pastiera - Krista, aby následne vierou prijala Krista – evanjelium. A až tak ho mohla nasledovať.

Ak je napísané, že : Jan 6.35 BKR Ježíš pak řekl jim: Já jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy

Tak z tohto konštatovania – kto ku mne prichádza, alebo - kto má uši na to, aby to počul, atd., tak musíme vidieť príčinu a teda prečo prichádza ku Kristu. Prečo práve ten počuje, prečo tomu rozumie a teda, čo všetko tomu predchádza. No a práve to zohráva rozhodujúcu roľu a teda zvrchovanosť Božia – Boží oživujúci Duch a to v celom diele spásy človeka.

OK, každý kto prichádza, každý kto počuje, kto vidí atd. No nejako sa nepýtaš, prečo práve ten počuje, prečo práve ten prichádza ku Kristu, teda kto to spôsobí, že práve on počuje? Slobodné rozhodnutie človeka? Ak nie sú mu dané od Otca uši srdca na to, aby počul, tak ako počuje na hlas svojho Pastiera? Ak by ti Boh nedal zmysel - sluch, tak ako by si počul. No a ja hovorím o ušiach srdca. Telesné uši síce počujú Slovo Božie, no ak srdce to neprijíma, tak nemá duchovné uši dané od Otca, nie je srdce Otcom oživené a nemá schopnosť to Slovo Božie vnímať. Ak nevníma, lebo je duchovne mŕtve, tak ani rozumie mu a teda neprijme.

Sú dve možnosti. Buď je to na vlastnom rozhodnutí človeka a teda jeho vôli, že prichádza k pravému Kristu, alebo táto danosť – schopnosť vnímať hlas Krista, teda, že práve on je tým mojím pastierom je daná Otcom na nebesiach.

V prvom prípade sa vylučuje Boh a to pri tom podstatnom a to oživení. Namiesto Boha je tam vôľa človeka, ako niečo oživujúce a rozhodujúce.
V druhom prípade sú všetky zásluhy na našej spáse dávané Bohu. Teda to, čo rozhoduje je Božie vyvolenie a oživenie a až následne viera a vyučovanie milosťou Božou. Preto sa tomu hovorí – nový život v Kristu. Je to s súlade s Ježišovými slovami a v podstate s celým Písmom, že jedine Boží oživujúci Duch, oživuje – “Duch je ktorý oživuje ...“

No a práve to Ježiš aj zdorazňuje, lebo hovorí, že preto neveríte, lebo nie ste z mojich oviec. To znamená, že nie je najprv viera, ale najprv je vyvolenie Bohom, následne oživenie Bohom a teda schopnosť vnímať hlas svojho pastiera a až tak viera, pokánie, vyučovanie milosťou, nasledovanie svojho Pastiera.

No ty zamieňaš následok za príčinu ako vždy. To, že prichádzajú ku pravému Kristu je následkom toho, že majú Otcom oživené srdce, ktoré už dokáže vnímať očami a ušami srdca svetlo Božieho Slova a práve preto jedine oni prichádzajú k pravému Kristu. Iba jeho ovce čujú na hlas svojho pastiera – Krista, no a cudzie nečujú. A práve to je dané od Otca. To je to oživenie a Otec im dáva schopnosť počuť hlas svojho pastiera - Krista.

[mikim]

...Práve tú príčinu o ktorej hovorí následný verš a teda prečo práve oni uverili, tak už nevidíš, alebo nechceš vidieť? Predsa im odpovedal, prečo práve oni uverili: Ján6 70 Či som si ja nevyvolil vás dvanástich? A jeden z vás je diabol.
Tak, ako to platí u nich, tak to platí u všetkých vykúpených v Kristu. Dokonca aj syn zatratenia bol ním určený. No a vieme, čo zmená prívlastok – syn zatratenia.

Vidíš, čo predchádza viere v Krista a teda jeho vyučovaniu a nasledovaniu? Je to vyvolenie Bohom, následne oživenie srdca Bohom, aby bolo schopné vnímať pravdu Božieho Slova, aby následne mohlo vierou prijať Krista , ako svojho Pastiera.

Jenže 12 apoštolů nevyvolil Bůh Otec pro Ježíše, ale byl to naopak Ježíš, který si je sám ze své vůle vyvolil na základě svého vlastního rozhodnutí a nikoliv třeba na základě nějakého předvýběru Bohem Otcem, to v Bibli není.
BKR Jan 6:70  Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.



Co Bible říká o svobodné vůli člověka? Určil Bůh váš osud?
Co říká Bible

Bůh nás obdařil svobodnou vůlí – místo aby on nebo osud předem určoval, co máme dělat, dostali jsme možnost rozhodovat se sami za sebe. Podívejme se, co o tom říká Bible.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. (1. Mojžíšova 1:26) Na rozdíl od zvířat, která jsou převážně ovládána instinktem, my máme podobně jako náš Stvořitel schopnost projevovat takové vlastnosti, jako je láska a smysl pro spravedlnost. A stejně jako náš Stvořitel máme také svobodnou vůli.

Do značné míry můžeme rozhodovat i o své budoucnosti. Bible každého z nás vybízí: „Vyber si život“ a vysvětluje, že to můžeme udělat tak, že budeme naslouchat Božímu hlasu neboli že se rozhodneme poslouchat jeho přikázání. (5. Mojžíšova 30:19, 20) Kdyby nám Bůh nedal možnost se svobodně rozhodovat, bylo by zbytečné, a dokonce kruté, aby nám dával na výběr. Bůh nás nenutí, abychom jednali podle toho, co říká, ale spíše si vroucně přeje: „Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka.“ (Izajáš 48:18)

Naše úspěchy či nezdary nejsou předurčeny. Pokud v něčem chceme uspět, musíme tvrdě pracovat. Bible nám radí: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou.“ (Kazatel 9:10) Také se tam píše: „Plány pilného jistě vedou k výhodě.“ (Přísloví 21:5)

Svobodná vůle je drahocenným darem od Boha, protože nám umožňuje milovat ho „celým svým srdcem“, tedy proto, že chceme. (Matouš 22:37)

Neřídí snad Bůh všechny věci?
Je pravda, že Bible o Bohu říká, že je všemohoucí. Nikdo jiný nemůže jeho moc omezit. (Job 37:23; Izajáš 40:26) Svou moc však nepoužívá tak, aby řídil všechno. Bůh například řekl, že než vykonal rozsudek nad starověkým Babylónem, nepřítelem svého lidu, dlouhou dobu se ovládal. (Izajáš 42:14) Podobně v dnešní době prozatím toleruje lidi, kteří zneužívají svou svobodnou vůli k tomu, aby škodili druhým. Nebude to však dělat navždy. (Žalm 37:10, 11)


Člověk jedná podle své vůle
Ale co může člověk dělat proti depresivním, zpochybňujícím a vnucujícím se myšlenkám, strachu, apod., jak se má proti nim postavit? Vynořují se náhle jakoby odnikud, doslova se vloudí dovnitř a chtějí ovlivnit jeho náladu. Co má dělat?

Satan chce člověka negativními myšlenkami – jedno jakého druhu - svést k omylu, odvést ho z Boží cesty. Chce, aby se člověk bál, zlobil se, pochyboval o dobru a prohřešoval se proti Božím zákonům. Aby toho dosáhl, šáli ho tím, že je člověk hracím míčem nedobrých myšlenek a pocitů a že je jim bezmocně vydán na pospas. Ale to je klam a mam.

Bůh stvořil člověka takového, aby skrze své myšlení, mluvu a skutky mohl sám rozhodovat. Objeví-li se před jeho vnitřním zrakem nedobrá myšlenka, tak ji může klidně, ale jistě odmítnout. Když přitom zůstane pevný ve svém rozhodnutí, musí zlo ustoupit a nemůže nad ním získat žádnou moc. Člověk sám svou svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu. "Člověk jedná podle své vůle. Jaká je vůle, taková je myšlenka. Myšlenka vede člověka k činu."

Svobodná vůle
Člověk rozhoduje sám, zda věří na nemoc nebo na zdraví
Bruno Gröning mit Papageien
Vnitřní rozpor
Když se během uzdravujícího procesu objeví bolesti, není vždy lehké myslet na Regelungen. Mnoho lidí znejistí: "Jsou to regulační bolesti nebo příznaky nemoci?" Začne vnitřní rozpor o víru. Tady se rozhoduje, jestli člověk obdrží uzdravení, respektive jak dlouho bude uzdravující proces trvat. Záleží na tom, čemu věnuje více víry, jestli myšlenkám na nemoc nebo myšlenkám na uzdravení. Věří-li dále na nemoc, tak si ji také ponechá. Pokud se ale přece probojuje k víře ve zdraví, pak se může uzdravující proces dokončit. Člověk rozhoduje sám.

Nikdo se nemůže k uzdravení nutit, může se jen dobrovolně rozhodnout
To je důležitý bod v učení Bruno Gröninga. On stále znovu zdůrazňoval, že člověk má nedotknutelnou svobodnou vůli, nejvyšší dar, který může Bůh živé bytosti dát. Pozvedá člověka ze stupně řízeného tvora na stupeň svobodného dítěte, které plní Boží přikázání ne z donucení, ale dobrovolně z vlastní vůle. Přitom mu ale svobodná vůle umožňuje, Boží zákony nedodržovat.

Bruno Gröning respektoval nejvyšším způsobem svobodnou vůli člověka. Proto může pomoci jenom tomu, který si pomoci nechá, který je připraven se od nemoci oddělit. Smí člověku odebrat pouze to, co mu silou své svobodné vůle sám dá. Kdo na své nemoci sedí, stále na ni myslí a mluví o ní, ten bude na uzdravení marně čekat. Tak to řekl Bruno Gröning: "Smím pomoci najít člověku cestu k Bohu, ale nesmím mu jeho rozhodnutí o tom ani vzít, ani ho nesmím k dobru nutit. Každý musí svou cestu najít sám."
https://www.bruno-groening.org/cs/bruno ... ning-lehre

Vesmírná harmonie
Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Mt 6,10b

Občas si vzpomenu na Karla. Hrál s námi basketbal. V míčové technice nás všechny předčil, ale měl jednu velkou vadu, byl sólista. Nedokázal spolupracovat. Nikomu nepřihrál a hrál stále sám za sebe. Trenér mu věnoval hodně času. Snažil se mu vysvětlit, že takhle se hrát nedá. Když ho několikrát nezařadil do sestavy, Karel se urazil a přestal chodit na tréninky.
Ježíš ve své modlitbě vyslovuje zvláštní prosbu: „Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“ (Mt 6,10b). Na první pohled tahle věta nemá logiku. Já přece nerozhoduji o tom, zda Bůh prosadí svou vůli nebo ne. Pokud je Bůh dost silný, tak to zvládne sám.
Jenže Bůh není jako já. Má sice dost síly na to, aby mohl každé bytosti ve vesmíru vnutit svou vůli, jenže to není jeho styl. Dává každému z nás svobodnou vůli. Nemohu sice rozhodnout o tom, aby se Boží vůle stala v nebi, ale mohu ovlivnit, zda bude platit v mém životě.
Bible je jedinečná kniha. I biblické křesťanství je jedinečné. Zatímco jiná náboženství považují zlo za samozřejmou součást vesmíru, podle Bible je zlo parazitem, a bude proto z vesmíru jednou provždy odstraněno.
Původně byla ve vesmíru harmonie. Soulad mezi všemi bytostmi. I Lucifer byl nádhernou bytostí, která žila v souladu s ostatními. Jednoho dne se u něj odehrála změna. Prorok Ezechiel to popisuje slovy: „Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost“ (Ez 28,14.15). Jak je možné, že se v tak nádherné bytosti, jakou byl cherub Lucifer, našla podlost? Jak se ze syna Jitřenky stal ďábel? Ezechiel píše: „Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost…“ (Ez 28,17).
Ježíš prosí Otce: „Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.“ Obrací se na svého Otce s prosbou, aby mu dal sílu podřídit se jeho vůli. Protože jen tak může splnit svůj úkol – zachránit mne i tebe. Jen tak může očistit Boží jméno před celým vesmírem.
Představ si orchestr. Jsi jeho dirigent. Na koncertu hrajete Vltavu, slavné dílo Bedřicha Smetany. Všichni hrají podle tvé taktovky. Je to nádhera – až do chvíle, kdy jeden člen orchestru začne hrát něco jiného. Snažíš se ho na to upozornit, ale on si vede svou. Nakonec musíš skladbu přerušit. A když mu chceš domluvit, on ti odpoví, že ho tvůj názor nezajímá, že on si bude hrát po svém. Co bys udělal?
Něco podobného se stalo ve vesmíru. Lucifer s dalšími nebeskými bytostmi odmítli hrát podle Boží taktovky. Bůh je musel ze svého orchestru vyřadit. Nyní vyhlásil výběrové řízení, aby mohl zaplnit volná místa. Hledá lidi, kteří chtějí hrát v nebeském orchestru. Podmínkou přijetí je uznání Boha jako dirigenta. Přidáš se?

Pane, chci se stát součástí Tvého orchestru. Nauč mne, prosím, hrát podle Tvé taktovky.
https://www.casd.cz/zamysleni/vesmirna-harmonie/

[Viktorrealita]

Jenže 12 apoštolů nevyvolil Bůh Otec pro Ježíše, ale byl to naopak Ježíš, který si je sám ze své vůle vyvolil na základě svého vlastního rozhodnutí a nikoliv třeba na základě nějakého předvýběru Bohem Otcem, to v Bibli není.
BKR Jan 6:70 Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.

Ježiš to robí, čo čuje od Otca. A hovorí – Ja a Otec sme jedno. Takže baviť sa, že dvanástich vyvolil Ježiš, alebo Otec je z tohto pohľadu irelevantné. Ježiš to aj potvrdzuje, keď hovorí Petrovi a to po tom, čo ho Peter vyznal a teda prečo je blahoslavený. Mat 16:17 A Ježiš odpovedal a riekol mu: Blahoslavený si Šimone, synu Jonášov, lebo telo a krv ti toho nezjavily, ale môj Otec, ktorý je v nebesiach.

Takže túto pravdu – kto je to Ježiš – že je Kristus, Syn živého Boha zjavil v Petrovom srdci Otec na nebesiach a ako vidíš práve preto je Peter blahoslavený. To, že telo a krv mu túto pravdu nezjavili, tak potvrdzuje to, že k pravému Kristu prichádzame zjavením od Otca a nie rozumom a teda vlastnou vôľou. No a práve na tej skale, Ježiš buduje svoju cirkev a teda na skale, ktorou je Kristus zjavený v srdci človeka a to Otcom na nebesiach.

Co Bible říká o svobodné vůli člověka? Určil Bůh váš osud?
Co říká Bible

Bůh nás obdařil svobodnou vůlí – místo aby on nebo osud předem určoval, co máme dělat, dostali jsme možnost rozhodovat se sami za sebe. Podívejme se, co o tom říká Bible.

Boh nie len že pôsobí rôzným spôsobom – oživuje, napomína, trestá, vyučuje, ale aj dáva nové srdce, ktoré už dobrovoľne z lásky si volí to, čím je naplnené – Slovom Božím - Kristom. A to je sloboda v Kristu, v rámci Božej vôle. Tá sloboda vychádza z nového a to oslobodeného srdca, ktoré už nie je zotročené hriechom.

Do značné míry můžeme rozhodovat i o své budoucnosti. Bible každého z nás vybízí: „Vyber si život“ a vysvětluje, že to můžeme udělat tak, že budeme naslouchat Božímu hlasu neboli že se rozhodneme poslouchat jeho přikázání. (5. Mojžíšova 30:19, 20) Kdyby nám Bůh nedal možnost se svobodně rozhodovat, bylo by zbytečné, a dokonce kruté, aby nám dával na výběr. Bůh nás nenutí, abychom jednali podle toho, co říká, ale spíše si vroucně přeje: „Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka.“ (Izajáš 48:18)

Slobodné rozhodovanie môže vychádzať jedine zo slobodného srdca oslobodeného Kristom. A o to práve ide. Ak pripustíš, že bez viery v Krista nebolo srdce človeka slobodné, ale spútané hriechom, tak musíš pripustiť, že aj vôľa, ktorá je na tom závisla bola taktiež spútaná hriechom. Ide teda o vyslobodenie spod tohto otroctva hriechu a smrti. Vôľa to urobiť sama nedokáže, lebo je úplne závislá na stave srdca. Aby človek mohol žil duchovným životom v Kristu, tak sa musí z Boha – z Ducha najprv narodiť. To znamená, že sa musí znovuzrodiť srdce – z Boha – z Ducha. Narodenie nie je aktom našej vôle, ale Božej vôle a to či už sa jedná o telesné narodenie, alebo duchovné. Až po tomto narodení z Boha, je srdce skrze vieru v Krista oslobodené a vôľa kopíruje tento stav. A preto, len jeho ovce čujú jeho hlas, lebo majú znovuzrodené srdce z Boha?

Samozrejme, že mnohí tvrdia, že prišli ku Kristu a hlásia sa ku kresťanstvu. Otázka je, že či k pravému Kristu dokážu príjsť aj tí, ktorí tvrdia, že k nemu prichádzajú z vlastnej vôle, teda rozumom - skrz svoje vlastné pohnútky a motívy. Teda, či k pravému Kristu dokážu príjsť ľudia bez toho, aby sa najprv znovuzrodilo ich srdce z Boha – z Ducha.
Nie je to tak, lebo Kristus Petra blahoslavil preto, lebo mu to zjavil Otec na nebesiach. Ako vidíme, tak mnohí z Ježišových učeníkov odišli od neho a nechodili viacej s ním. Tu vidíme, že ich motívy nevychádzali zo znovuzrodeného srdca Otcom na nebesiach, ale mali svoje vlastné motívý a pohnútky, prečo chodili s Kristom. Ak sa nenaplnili ich očakávania, tak odišli a nechodili viacej s Ježišom.
To by to potom bolo ako u KC, alebo charizmatikov, kde sa veriaci vyrábajú, ako na bežiacom páse. U charizmatikov to došlo do takej absurdity, že nové narodenie spojili s krstom vodou. Mohol by som si snáď povedať – no tak dnes sa idem narodiť znova – zo Svätého Ducha, lebo sa idem pokrstiť vodou? No narodenie z Boha, nie je aktom ľudskej vôle, ale Božej vôle. No a krst vodou je do značnej miery aktom vôle človeka.

Nemôže si predsa neveriaci človek naplánovať kedy sa narodí z Ducha, kedy uverí a to presne tak, ako som si nemohol naplánovať, kedy sa narodím telesne. Hovoríme o skutočnom narodení z Boha a nie nejaké formálne prezliekanie kabátov. Ján1 13ktorí nie z krví ani z vôle tela ani z vôle muža, ale z Boha sú splodení.
Ktorí, ako vidíš :“13ktorí nie z krví ani z vôle tela...“ Je to presne aj vo zmysle Ježišových slovo: “Mat 16: 17 ...telo a krv ti toho nezjavily, ale môj Otec, ktorý je v nebesiach.“

[Viktorrealita]

Chybou je si myslieť, že hrešiť je znakom slobodnej vôle človeka. Človek bez Krista totiž stále žije v hriechu a to nech by už činil zo svojej vôle čokoĺvek. Kto neverí, už je odsúdený. To je to otroctvo hriechu, ktorý plodí smrť. Ak tento hriešný stav niekto nazýva slobodou - tak potom aj väzeň je slobodný a má slobodnú vôľu vysť z väzenia kedy chce. Že nie? Tak potom aj ten , kto neverí nie je slobodný a platí na neho to isté.

[Viktorrealita]

Naše úspěchy či nezdary nejsou předurčeny. Pokud v něčem chceme uspět, musíme tvrdě pracovat. Bible nám radí: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou.“ (Kazatel 9:10) Také se tam píše: „Plány pilného jistě vedou k výhodě.“ (Přísloví 21:5)

Svobodná vůle je drahocenným darem od Boha, protože nám umožňuje milovat ho „celým svým srdcem“, tedy proto, že chceme. (Matouš 22:37)

Chceme ho preto, lebo nám vymenil srdce za nové a očistil ho svojou krvou. Oslobodil z otroctva hriechu a preto Krista môžeme milovať z celého, no oživeneho - znovuzrodeného srdca.

Bůh stvořil člověka takového, aby skrze své myšlení, mluvu a skutky mohl sám rozhodovat. Objeví-li se před jeho vnitřním zrakem nedobrá myšlenka, tak ji může klidně, ale jistě odmítnout. Když přitom zůstane pevný ve svém rozhodnutí, musí zlo ustoupit a nemůže nad ním získat žádnou moc. Člověk sám svou svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu. "Člověk jedná podle své vůle. Jaká je vůle, taková je myšlenka. Myšlenka vede člověka k činu."

Aké je srdce, taká je aj myšlienka a taká je aj vôľa a skutky. Ten, kto má znovuzrodené srdce a teda uveril v Krista, tak už nezmýšľa, ako keby neveril a ani už nežije tak, ako keby neveril. Tu vidíme, čo myšlienkam a vôli a skutkom predchádza. Srdce je ako zem záhrady. Strom, ktorý v nej vyrástol prináša ovocie, ktoré to ovocie nesie charakter toho stromu. Ovocie to sú myšlienky a skutky, ktoré vôľa zbiera z tohoto stromu a vynáša navonok.

Nikdo se nemůže k uzdravení nutit, může se jen dobrovolně rozhodnout
To je důležitý bod v učení Bruno Gröninga. On stále znovu zdůrazňoval, že člověk má nedotknutelnou svobodnou vůli, nejvyšší dar, který může Bůh živé bytosti dát. Pozvedá člověka ze stupně řízeného tvora na stupeň svobodného dítěte, které plní Boží přikázání ne z donucení, ale dobrovolně z vlastní vůle. Přitom mu ale svobodná vůle umožňuje, Boží zákony nedodržovat.

Nezmysel! Došlo to s tou "slobodnou" vôľou až do toho štádia, že vzniklo evanjelium prosperity a pozitívne myslenie, ktoré si z Boha urobilo džina, ktorý je vraj povinný plniť ich želania a rozmary. Klamú samých seba, že sú zdraví a bohatí, no sú chorí a biední a to nie len na tele.

Jenže Bůh není jako já. Má sice dost síly na to, aby mohl každé bytosti ve vesmíru vnutit svou vůli, jenže to není jeho styl. Dává každému z nás svobodnou vůli. Nemohu sice rozhodnout o tom, aby se Boží vůle stala v nebi, ale mohu ovlivnit, zda bude platit v mém životě.

No a môj život je predsa na zemi, že. Teda, nech sa stane Božia vôľa ako v nebi, tak aj na zemi. Problém je ten, že ten autor jednoducho ignoruje fakt, že vôľa vychádza zo srdca človeka a že vôli predchádza stav srdca. Teda človek ako keby sedel pri svojej pokladnici srdca a svojou vôľou vyberal len to, čo tam je. Obsah tej pokladnice určuje charakter srdca a teda všetko čo z nej vôľa vyberie nesie vždy povahu toho, čo je vo vnútri. Nič čo tam nie je vôľa nevyberie. Ak je tam zhdzavené železo, tak nevyberie zlato.

Luk 6:45 Dobrý človek z dobrého pokladu svojho srdca vynáša dobré, a zlý človek zo zlého pokladu svojho srdca vynáša zlé; lebo čím je preplnené srdce, to hovoria jeho ústa.

Môžeš si položiť otázku, prečo je človek dobrý, lebo čo má dobré. Lebo má dobrý poklad svojho srdca. Teda to znamená, že vôli predchádza to, čím je srdce naplnené a to charakterizuje srdce. Ak je to srdce znovuzrodené a teds je skrze vieru naplnené Slovom Božím, tak ten poklad srdca je dobrý. No a tu vidíme, že vôľa je na tom závislá a čím je srdce naplnené, tak to aj vynáša na povrch: “lebo čím je preplnené srdce, to hovoria jeho ústa.“