Různé

[ambassador]

Soudnost je vzácná charakterová vlastnost, která nehledá to co tam není a nevkládá to co tam nepatří.
Opakem je "bujaré" vyjadřování v "naději" ničení a rozkladu, nasleduje pak opak v dopadu postupného charakterového úpadku "bujaristy". Člověk nemusí být psychopatickým vrahem, ale může být i psychopatickým trollem. Jedinec si může ponechat svůj názor a přece se nemusí chovat, jako troll, ledaže je závislý, ale o tom je něco v níže uvedeném odkazu.
"Stěna" mezi normalitou a psychopatismem je tak tenká, že lze snadno propadnout do psychopatického trollingu.

https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2178 ... ivy-profil

[Realista]

Míval jsem v mládí radost z téhle hry, mistrně jsem ji hrával. A cítím radost i dnes, kdy ji pro tebe píšu, můj dosud peněz a věcí chtivý bratříčku. Vzpomínám na svou dávnou skromnost a těším se, že snad i tobě - ale kdo ví? - jí způsobím radost. Nejkrásnější je působit radost, dopisem, úsměvem, podáním ruky, milová-ním, slovem, hrou na veselou skromnost.
Chtěl jsem kdysi obstát ve vesmíru bez věcí, peněz, takřka bez jídla. Nejvyšší, nesplnitelná hra, musel jsem se jí nakonec vzdát. Ale bojoval jsem o každou maličkost, snažil jsem se žít s co nejméně věcmi, penězi, jídlem. Pro cesty je to nutná hra! Zdánlivě přízemní, ale krásná. Nehrál jsem ze šetrnosti ani z lakoty, chtěl jsem se jen zbavit hmoty a také mně bylo líto přírody. Kdyby všichni žili jako já (domníval jsem se), vydržela by zeměkoule, její lesy, vody, hlubiny i povětří ještě o několik tisíciletí déle, než vydrží takhle. Lidé by méně potřebovali, méně vyráběli. Země by zůstala čistá, západy slunce by byly průzračnější, lidé lepší. Ale nenachá-zel jsem příliš následovatelů, i když jsem nežádal nic mimořádného. Nepřišel jsem zrušit novověk a nikoho nenutil žít v bídě, chtěl jsem pouze veselou skromnost.
Byl jsem pro tu hru dobře vybaven. Za války jako chlapec jsem viděl nouzi. Zdaleka jsem nehynul hlady, ale naučil jsem se nežít v opičím nadbytku. Po válce jsem dostával od rodičů směšné kapesné. Kamarádi měli víc, dalo námahu nezatrpknout, ale podařilo se to, nezačal jsem hru na trpkou skromnost. Na cestách jsem chtěl daleko a vysoko dojít a k tomu byla skromnost nezbytná: s těžkým batohem daleko nedojdeš. Nosil jsem v něm nejraději nejen lehké, ale i jednoduché věci, protože jsem chtěl být co nejméně závislý na lidech, jejich důvtipu a výrobcích. Dělal jsem jen věci, které měly chránit zeměkouli před zkázou, která na ni stejně čeká, a přitom jsem posiloval svoje sebevědomí přežít jen s tím, co umím. Zkus to také a neutrpíš škodu, bratříčku. Antický filosof napsal ve svých myšlenkách o štěstí a mravnosti již před tisíciletími, že nejpříjemněji užívají přepychu ti, kdo ho nejméně potřebují. Ve stán budeš s radostí vzpomínat na doby, kdys takřka nic nepotřeboval. K radosti, ke štěstí, k milování nepotřebuješ vůbec nic. Obnaženou duši, nahé tělo. Vzpomínám na nejkrásnější dobu svého manželství, na začátek. Na podlaze ležel jen slamník, sláma zašitá v hrubém plátně. Pod děravou dekou dva horké dechy. Nic víc v místnosti nebylo. Z tak krásného začátku, úplné chudoby, z čiré soběstačnosti dvou dechů lze dlouho žít. Nauč se skromnosti, můj po majetku bažící bratříčku! Musí ti přestat záležet na věcech, šatech, penězích, jídlech, ani nevíš, co všechno tím získáš! Většina lidí touží po věcech, na jejich získání zmaří takřka všechny prostředky. Chtějí mít stále nové a lesklé hračky, touží se nazobat barevných titěrností. Jako opičky. Stále zobají nové a jako z neumdlévajících řití z nich do smetišť vypadávají jen málo opotřebované a dosud užitečné věci. Smetiště - naleziště krásných věcí. Blažení lidé, kteří se tam nestydí chodit a z lítosti nad zeměkoulí a z úcty k lidské práci sbírají pohozené věci a vracejí jim život. Oddalují konec světa! Odhazování nepatrně opotřebovaných věcí a nadbytečných jídel dosáhlo v našich zemích tak vysokého stupně, že se podobá přírodnímu jevu a není nutno se stydět ho využít. Zahoubařit si na smetištích, zarybařit v popelnicích. Jako lovci odcházeli ulovit kdysi zvěř, může potřebný člověk u nás odejít tam, kde nalezne nebo kde mu dají všechno, co potřebuje k životu. Nádobí, jídlo, lyže, nábytek, tužku, šaty, bicykl, sešit, ruksak, deku, provaz, knihu, sekeru, boty, kamna, lžíci, všechno. Ne z lásky, ale z vděčnosti za to, že je zbaví přítěže, kterou ihned nahrazují novou. Lze žít takřka zadarmo, většina z nás žije v čarovném lese, hříšném nadbytku. Odhazování starých, dosud užitečných věcí připomíná vraždy. S čím jsi zestaral, co ti bylo věrné a sloužilo ti, cos měl rád, to si pěkně po eskymácku ponech až do smrti, bratříčku! Nůž, hrnec, dům, manželku, loď, všechno. Marnění věcí je hříšné. Mělo by být trestné a jednou také bude. Co může být krásnějšího, než do úplného roztrhání nosit starý batoh? Žluklý, tibetsky vyhlížející vak, o kterém víš, že s tebou prošel krásné kraje, nosil tvoje věci a pomáhal ti žít, prožil s tebou dobré i zlé? Jak ho můžeš odhodit a koupit nový?
Pohoršujeme se nad ještě bohatšími zeměmi, kde se zbytky jídla vyhazují zároveň i talíře a příbory, kde za městy mají nedohledná smetiště. Eskymák, který nevyhodí ani vypálenou sirku či ohnutý hřebík, by zase ustrnul nad námi. Vyhazujeme třeba nádherné plechovky od konzerv, umné a užitečné, plné cínu, ušlechtilého prvku, který se po výbuchu vesmíru miliardy let tvořil a hutněl z božského vodíku přes helium až na zemský kov, který již nikdy v budoucnu znovu nevznikne. A my? Bez ohlédnutí odhodíme věc, na které pracoval vesmír, čas a lidský důmysl. Věc, která může ohřát jídlo, spravit loď nebo lyže, načerpat vodu a tak zachránit život, uchovat teplo nebo světlo, desítky dobrých věcí. Nelze přirozeně skladovat celý život tisíce prázdných plechovek, ale lze žít bez konzerv. Vězeň by se zhrozil, kdyby viděl, jak vyhazuješ čistý list papíru. Na pouhý útržek by napsal zprávu, která by ho vysvobodila, báseň, která by ho učinila nesmrtelným. Nelze opatrovat celý život papíry, ale lze jich vyrábět méně. Byly by vzácnější, lidé by si jich víc vážili.
Stačí málo, zejména na cestách, můj zbytečnostmi obtěžkaný bratříčku! Ukaž mi, bez čeho se obejdeš, a řeknu ti, vezmu-li tě s sebou. Uč se nosit stále méně. Pak budeš lehoučký. Kdysi jsem nosil batoh, který jsem stěží uzvedl. Dusal jsem těžce, pomalu, neradostně. Nesl jsem pilu, sekeru, vařič, petrolej, baterku, lékárnu, náhradní boty, mnoho jídla, snad abych nezahynul hlady. Dnes lehce létám nad karpatskými horami, nic nepostrádám. Větve lámu rukou, na ohni uvařím rychleji, za tmy uléhám po paměti, boty suším pod hlavou, hlady jsem dosud nezahynul. A lékárna? Česnek na všechny nemoci, na odřeniny vlastní moč.
Ale píšu asi nadarmo, posun hodnot pozoruji i sám na sobě. V dětství jsem se vysmíval svojí babičce, která odmítala vyhodit staré noviny. Dnes se moje děti vysmívají mně, že se hrozím toho, že by neváhaly vyhodit přečtenou knihu. Babičce stačilo k nebeskému pocitu soběstačnosti a hrdosti, že si uměla vypěstovat obilí a napéci chleba. Nejčistší pokoj v duši. Dnes je to těžší, z nákupu chleba za snadno vydělané peníze se hrdost nerodí.
Většina lidí touží po nových šatech, vrkají rozkoší, obalí-li tělo novými látkami. Dívkám tu marnost ponech, vědoucí bratříčku, jsou k zahalování a obnažování předurčeny, ty ale miluj staré šaty! Obáváš se, že ti takový oděv uškodí právě před dívkami, že bez nových a slušivých šatiček, knoflíčků a jalových límečků jsi vyřízen a nemáš u nich naději na lásku? Podceňoval bys je, alespoň ty, které stojí za milování. Z muže musí vanout duch a síla myšlenek, a pak si může třeba šlapat po roztrhaných kalhotách, a přesto ho hluboké lesní duše s temně lesklýma očima a divokou vůní budou obdivovat. Život by za něho položily, budou toužit vedle něho usínat. Není jich možná mnoho, jedna ze sta, ale stojí za to kvůli nim žít, ostatní jsou jen prach a popel. Neobávej se starých kalhot. Co je staré, není ještě směšné. Nedbej na lidi, neřiď se jejich vkusem, ať se oni řídí tvým. Plážoví hejsci, ze kterých nezáří duch, ale knoflíčky, ti budou ještě závidět a mamě tě napodobovat. Nikdy si ale neohrnou nohavice nad kotníky tak samozřejmě, nádherně a lhostejně jako ty.
Většina lidí touží také po penězích, jsou ochotni kvůli nim utrpět škodu na duši. Ale i peněz stačí málo. Máš-li jich dvojnásob, neprožiješ dvojnásob krásné dny na horách a v lesích. Použiješ-li je na dopravu, budeš jen někde rychleji, to je všechno. Letadlo je nejrychlejší a nejdražší, nic cestou neuvidíš. Vlakem cestuješ levněji a pomaleji. Je to lepší. Pěšky jdeš téměř zadarmo, jen za úhradu tělesných sil. Mnoho tak uvidíš a prožiješ. Drž se chůze, bratříčku! Nejkrásnější je už ani nejít, jen sedět nebo ležet, hledět dolů z hor, všechno vidět. Dýcháš lahodný vzduch, mračna plují, peníze k tomu nepotřebuješ. Tehdy budeš jako onen dávno zemřelý muž, zprvu nejbohatší král staré Indie, později nahý světec: "Osvobozen od pout zisku, marných nadějí a strachu z pádu nebyl již pánem země, ale sebe sama. Nemaje nic, vlastnil všechno."
Konečně většina lidí touží po jídle, osvědčují v něm jen malou skromnost. Musí-li se již uskromnit, pak to není veselá skromnost. Jsou mlsní a líní. Plné láhve do hor donesou, ale prázdné zpět již ne. Pohodí je v lese jako opice banán. Jídlu je věnována samostatná hra, proto jen krátce - mlsnost je odporná, neúcta k jídlu odpornější. Starý chléb je nutno dojídat. Nejde o několik haléřů, ale o zásadu, o úctu k tomu, co nás udržuje živé pod sluncem. Většina bratří ve světě má takový nedostatek, že mnozí hynou hlady. Viděl jsem v jednom časopise barevný celostránkový snímek (škoda papíru, barev i práce pro něj): unylý mladík na něm zamačkával nedokouřenou cigaretu o vejce na slanině. Nedopalek vězel v talíři nádherné slaniny, v barevném vejci. Byla to bezpochyby mladíkova večeře, zaplatil ji svými penězi, mohl s ní naložit, jak chtěl, prostě ji jen nenechal projít útrobami, ale přesto se mně udělalo při pohledu na snímek téměř nevolno. Nedovedu vysvětlit proč, ale bylo to odporné. Téměř nic na světě mně nevadí, ale tak hluboká neúcta ano. Kdybych měl královskou moc, zavřel bych unylého mladíka na tři roky do káznice o vodě a chlebu. Nevím proč, ale neslevil bych mu ani den.
Daleko je onen mladík od starce v balkánských horách, kterého jsem kdysi navštívil. Připravoval si zásoby na zimu. V chladné síni stálo šest sudů. Stařec zvedal víka: kyselé zelí, povidla, ovčí tvaroh, sádlo, med, slanečky. V rohu stály tři pytle. Mouka. Hrách. Sůl. Na stěně visel pletenec česneku a jakési byliny, na zemi hromada kukuřičných klasů. Pak již tam nebylo nic. Stařec vypadal zdravě, šťastně se usmíval, zdálo se, že má všechno, co potřebuje na pět měsíců tmy a chladu.
I ty buď skromný a veselý, bratříčku! Nepouli oči na nové věci a drž se starých. Jdi a jez, co ti dají, nic si neoškliv. Naučíš se tak přežít těžké cesty. Snad bys obstál i ve válce, nepropadl beznaději v nouzi, neoběsil by ses ve vězení. Buď k sobě tvrdší! Budeš-li chtít, najdeš sta způsobů, jak se naučit skromnosti. Někdy je to nepříjemné, téměř to bolí, ale jde to vždycky. A kdyby sis směl někdy vybrat mezi nadbytkem peněz, bohatstvím, které kazí, a mezi malou chudobou, zvol si chudobu! Ne nouzi a bídu, ty jsou špatné, ale ptačí chudobu, která prospívá a pomáhá k veselosti a bezstarostnosti.

Miloslav Nevrlý
Karpatské hry

[ambassador]

"Indiánský chlapec se procházel v horách se svým otcem. Najednou klopýtl, spadl a zakřičel: “Aaaaaa!” Vedle bolesti zaslechl z hor hlas, který zopakoval: “Aaaaaa!” Ze zvědavosti se zeptal: “Kdo jsi?” A dostal odpověď: “Kdo jsi?” Pak zakřičel: “Já Tě slyším! Kdo ale jsi?” A hlas odpověděl: “Já Tě slyším! Kdo ale jsi?” Rozzlobený chlapec znovu zakřičel: “Hlupáku!” A dostal odpověď: “Hlupáku!” Tehdy se chlapec podíval na svého otce a zeptal se: “Tati, co to je?” Otec se usmál a řekl: “Synu můj, teď pozorně poslouchej.”

A pak starý indián zakřičel: “Ty jsi nejlepší!” Hlas odpověděl: “Ty jsi nejlepší!” Dítě bylo překvapené a nerozumělo. Tak mu otec vysvětlil: “Lidé to nazývají ozvěna, ale ve skutečnosti je to ŽIVOT. Život – jako ozvěna, ti vrací to, co ty řekneš nebo uděláš. Život není nic jiného než odraz našich činů. Pokud si přeješ více Lásky na světě, musíš vytvořit více Lásky ve svém Srdci. Pokud chceš, aby tě lidé respektovali, musíš ty respektovat je. Toto je princip, který je třeba vložit do všeho v životě. Život ti vrací to, co jsi dal ty jemu. Náš život je ozvěnou nás samotných…”

[Lída Rohalová]

...Proč sem chodí diskutovat věřící co nemají s adventizmem nic společného?

Dobrá otázka.
Za sebe mohu říct, že toto fórum beru jako otevřené nejen pro adventisty. Tak je to i v nadpise: "Neoficiálne diskusné fórum (nielen) pre členov Cirkvi adventistov s. d.". Pokud by to bylo jen pro adventisty, tak v tichosti zmizím.

V CASD jsem prožila asi 14 let, zastávala jsem různé služebnosti, tak si myslím, že jsem s adventismem něco společného měla. V církvi jako takové jsem asi 25 let. Po odchodu z CASD mám s adventismem společnou minulost, i když už ne přítomnost jako aktivní člen církve.
Mám v CASD přátele a rodinu, takže se s adventismem setkávám dodnes. Rozdíl mezi prvopočátečním odchodem a pohledem nynějším je ten, že je tam již větší emocionální odstup, "prázdná místa" po odchodu z domova zaplnila jiná místa, jiní lidé a jiné okolnosti. Ale myslím, že ani Job nezapomněl na své mrtvé děti, i když místo nich dostal nové; tak ani já na adventismus nezapomenu a s vděčností vzpomínám na řadu lidí z církve. Rozdíl je jen ten, že adventismus už není tou lokomotivou, která táhne celý vlak. Velení jsem předala Ježíši. No samozřejmě hříšné sklony mají tendenci vyskakovat, ale vždycky, když jsem se ustanovila do pozice lokomotivy, tak vlak vykolejil. Boha vnímám jako naddenominačního, který zasahuje do všech církví - záleží, jak si Boha která církev připustí k tělu. Církev je pro mě nejen denominace, ale i prosté společenství lidí, kde se dva nebo tři sejdou v Jeho jménu.

Abych odpověděla na otázku, tak jsem zde, protože mne to baví. To je celé. Jsem si vědoma, že zde nemusím být některými lidmi vítána, ale to je logické. Také mne velmi překvapilo, když někteří měli potřebu mé komentáře "někde jinde (jiná webová platforma)" poopravovat. Přišla jsem si sem jen popovídat, protože jsem z adventismu vyšla a znám to prostředí. Ale tak nějak jsem pak pochopila, že o diskusi to tu moc nebude, tak už jen tak něco někdy pisnu a občas to někoho osloví. Jsem si vědoma rovněž toho, že ani já neodpovídám na všechno, vybírám si podle své časové kapacity a momentální nálady, letos jsem minimálně 6x překročila hranice ČR atd.

Internetovou platformu už ani nepovažuji za ideální formu popovídání, raději mám osobní kontakt. Ale občas mne zde něco osloví, líbí se mi sledovat vývoj lidí, kteří se zde ještě nějakým způsobem zapojují. Jsem za toto fórum ráda, negativní věci zde teď zmiňovat nebudu. V životě může přijít doba, kdy se už nebudu zapojovat vůbec, to je věc životních okolností a potřeb z nich vyplývajících. Soudím, že názory na komentáře zde si každý udělá sám a já věřím v inteligenci čtenářů. Ale pokud je někdo nějak negativně vyhraněný, s tím já nic neudělám. Není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem . Tak jako v životě někdy putujeme nějakou chvíli s lidmi, kteří nám pak už do cesty nepřijdou, tak to může být s tímto fórem - putuje nějakou dobu s námi, až se jednoho dne naše cesty úplně oddělí. Kdo ví.

Jinak otázku, proč se zde zapojují neadventisté, pokládám za legitimní.

[ambassador]

To, že se zde nediskutuje více nebo jen málo členů casd, je dáno zhruba několika faktory:

1. Tento web nevešel ve větší míře do povědomí členů.

2. Web byl hned v počátku odsouzený, zařazený na index: nežádoucí.

3. Adventisté mají všeobecně menší či větší potíže "volně" diskutovat o věcech.

4. Ne všichni kazatelé jsou ochotni diskutovat.
Mluvit a psát přes církevní šablony vnímají jako bezpečné území..

[Neregistrovaný]

To, že se zde nediskutuje více nebo jen málo členů casd, je dáno zhruba několika faktory:
1. Tento web nevešel ve větší míře do povědomí členů.
2. Web byl hned v počátku odsouzený, zařazený na index: nežádoucí.
3. Adventisté mají všeobecně menší či větší potíže "volně" diskutovat o věcech.
4. Ne všichni kazatelé jsou ochotni diskutovat.
Mluvit a psát přes církevní šablony vnímají jako bezpečné území..

Nelze čekat, že tento web bude žádoucí, když ukazuje na nedostatky v teologii a praxi církve. Na druhou stranu je sledovanost, zjistil jsem, že i někteří kazatelé sledují tento web a zahraniční podobné weby (Spectrum, Atoday..). Kdo chce, informace si najde a pak je na něm, jak s nimi naloží.
Diskuze zde je znehodnocována některými přispěvovateli, kteří sledují nějaké svoje cíle, vzdálené problematice CASD a jsou v příspěvcích velmi pilní (Viktor).
Starší generace bez internetu nebo ridigní asd sem diskutovat nepůjdou,mladí mají spíše jiné starosti (studium, láska), takže výběr diskutujících je dost omezený.Kdo jede v zajetých kolejích, nemá potřebu, spíše ti hledající nebo nějak zahořklí. Absolutně zde chybí apologie "přítomné pravdy", asi nemá nikdo odvahu, chybí mi myšlenky a postoje, které by určité věci, které církev učí, lépe osvětlily.
Já web vítám, ujasnil jsem si, že v některých názorech nejsem osamocený a že jsou správné (odlišné od učení církve), že lze mít hezký vztah s Bohem i mimo CASD a i v CASD. Rád některé příspěvky čtu, naposledy Lídy a Milana.

[Viktorrealita]

Diskuze zde je znehodnocována některými přispěvovateli, kteří sledují nějaké svoje cíle, vzdálené problematice CASD a jsou v příspěvcích velmi pilní (Viktor).

Aké svoje ciele ja sledujem? Buď konkrétny! Problematika CASD je potom v čom? Čo keď je problém v základoch na ktorých je postavená? No a ja píšem o pravom základe, ktorý už netreba stavať, je už postavený a tým základom je Slovo Božie - Kristus. Iba na tomto základe sa ma stavať. O tom je to všetko aj celá problematika CASD!

Ak moje príspevky sú vždy smerované k tomu, aby sme dali slávu a vďaku v celom diele spásy jedine zvrchovanému Bohu, tak ak tomu hovoríš znehodnocovanie, tak OK. To len poukazuje na to, že necítiš čerstvý vzduch. Nediskutujem o jalových a márnych veciach, ani sa nezúčastňujem cirkevného politikárčenia, ale vždy diskutujem o tom, na čom stojí podstata spásy.

Nikdy som nevyzýval uveriť nejakému náboženstvu, cirkvi pod názvom XY, atd., ale jedine Božiemu Slovu – slovu evanjelia Ježiša Krista - Bohu. Potom už človek vie kde patrí a čoho sa stal súčasťou. Jeho srdce už bude priťahované k tomu spoločenstvu, kde sa zvestuje pravé evanjelium a vyznáva pravý Kristus.
Kristus nezaložil žiadne náboženstvo, ale založil svoju cirkev, ktorú ako celok vidí jedine Boh a ktorá je zbudovaná na skale, ktorou je Kristus zjavený v srdciach vykúpených a to Otcom na nebesiach.

Toto fórum potrebuje čerstvý vánok, aby nebolo cítiť zatuchnutosťou. Lebo zdravý zbor, cirkevné spoločenstvo sa stavia na základe, ktorým je Kristu – jeho Slovo. Ten základ je už postavený a je nemenný. Žiadna cirkev, cirkevné spoločenstvo s názvom XY nie je základom. Základom je nemenné Božie Slovo a iba na tento základ sa môže stavať. Žiadne zrelativizovanie Pravdy Božieho Slova, žiadne liberálne kresťanstvo, nie je pravým základom.

[Lída Rohalová]

To, že se zde nediskutuje více nebo jen málo členů casd, je dáno zhruba několika faktory:

1. Tento web nevešel ve větší míře do povědomí členů.

2. Web byl hned v počátku odsouzený, zařazený na index: nežádoucí.

3. Adventisté mají všeobecně menší či větší potíže "volně" diskutovat o věcech.

4. Ne všichni kazatelé jsou ochotni diskutovat.
Mluvit a psát přes církevní šablony vnímají jako bezpečné území..

Asi si úplně nemyslím, že by adventisté měli potíže "volně" diskutovat o věcech. Samozřejmě část adventistů asi ano, Host to dobře rozebral. (Tímto také Hostovi děkuji za vyjádření k mému příspěvku, vážím si toho. Já též ráda některé příspěvky čtu.) Ale další část adventistů diskutuje např. na facebooku úplně bez problémů.

Ono je lepší diskutovat v soukromí, internet je takový neosobní. Tento web beru spíš jako možnost vyjádřit svůj názor do známého prostředí. Kdo chce, tak si z toho něco vezme, též bývám obohacena. Kazatelé se zde nezapojují - myslím si, že pro toto fórum existuje "jednotný postup".

Apologie se objevuje na oficiálních stránkách CASD na internetových platformách.

Každá církev chce, aby její profil na veřejnosti vyzněl co nejlépe, to je pochopitelné. Takže když napíše nějaký představitel nějaké církve "My se u nás máme všichni rádi", pochopitelně mu nevěřím . Takový styl prohlášení beru jako podceňování posluchačů/čtenářů minimálně těch, kteří žijí v církvi už dlouho. Setkala jsem se ale s tím, že když jsem "někam" přišla, kazatel otevřeně říkal, s čím ta církev zápasí a co je třeba změnit. A to mne dost oslovilo, protože jsem viděla, že ten kazatel žije v realitě a nově příchozí nepodceňuje.

Dobrá církev/sbor se pozná podle toho, jak se chová ke svým nejslabším a nejzranitelnějším členům. K těm, kteří nejsou "in" ani v církvi.

Bůh odpouští mnohé teologické nesrovnalosti, ale záleží mu na tom, jak se k sobě lidé chovají. Tímto samozřejmě nechci říct, že máme věřit čemukoliv. Učení se musí zkoumat, ale žádná církev nemá úplné poznání "pravdy", a to ani ta, která si myslí, že je vrcholem reformace.

Dnešní členové, zvláště ti mladí, jsou zvyklí rozlišovat, už nevěří všemu, co se předkládá. Dnešní kazatelé nastupují do "nové doby", kdy už nestačí říkat ČEMU věříme, ale PROČ tomu věříme. A ti nejosvícenější z osvícených hlásají KOMU věříme a jak jsme osobu Krista uchopili a interpretovali v naší tradici. Rozumní lidé si jsou schopni i říci, v čem vidí klady a zápory jejich církevních tradic. Jednotlivé církevní tradice se mohou i vzájemně obohacovat. Jako úžasné bych viděla například do určité míry propojení adventistické tradice s charismatickou. Adventismus by získal "živost", více by se soustředil na působení Ducha Svatého, který vede ke Kristu, nikoli na své skutky. A charismatikům by adventismus mohl pomoci zůstávat "reálně nohama na zemi".

Netrapme se s "odsouzením" tohoto fóra. Nikdy se člověk nezavděčí všem. Tvé příspěvky jsou obohacující a dá se z nich načerpat. A to se dá, i když se člověk přímo do internetové diskuse nezapojí. "Nálepky" jsou obranným mechanismem kritizovaného subjektu, který se cítí v ohrožení. Kdo má "nálepku", má vliv.

[Laco.]

Moja najväčšia radosť by bola keby tento web úplne zmizol zo serveru. Je to množstvo informácií ktoré škodia cirkvi Adventistov siedmeho dňa. Momentálne tejto stránke klesá sledovanosť a tým pádom stále klesá v ratingu. Ked si zadáte do googlu cikev adventistov siedmeho dňa tak je až na piatej strane, a v prvý rok po spustení mala takú návštevnosť že bola na prvej strane vo vyhladávaní slova casd. Keď si cudzí človek a je to jedno či je z ČR alebo SR chce vyhladať niečo o našej cirkvi nemusí na prvý ranu natrafiť hneď na túto stránku kde si bývalí členovia vylievali srdce

Chceme diskutovať ? o čom ? O vierouke ? o systéme volieb ? o Generálnej Konferencii ? o predsedovi čs. únie ? o vianociach ? o káve ? o desiatkoch ?

To že ambasador sa snaží raz za deň prispieť nejakou myslienkou je pekné, ale podla mňa je to len zbytočné živenie aktuálnosti tohoto fóra kde si dnes odpoviem na včerajšiu otázku.

Predseda Pavlík tak isto ukončil svoj otvorený diár ktorý sa snažil pár rokov udržiavať, potom niekto spustil na fóre kritiku br.Veitha a bolo po diskusii. Adventistické ego sa predsa nemýli. Adventisti majú všetko vyriešené a všetko je dané a nemenné.

Je zvláštne že sa toto všetko podpisuje aj na medziludských vzťahoch. Pred rokmi sme v sobotu po bohoslužbe celý zbor išli na kopec opekať, každý čo si priniesol a deti behali okolo ohňa a chlapi preberali kto vyhrá vo formuly 1. Prost alebo Senna ?

Prišli problémy s ktorými sme sa nikdy nestretli. Prišiel do zboru gay a my sme ho vyšupli. Mladí si chceli spraviť sobotu po svojom , zakázali sme im to, a oni prestali chodiť do zboru. v 90 rokoch sme boli lídri v zdravotných prednáškach a mali sme narvané, dnes stále meráme tlak a cholesterol a nechápeme prečo sme nechcení.

Na jeseň som stretol v lese priateľov z cirkvi bratskej, boli zo zboru presne na takej opekačke ako my pred 30 rokmi. Závidel som mu. Keď sme spolu diskutovali všimol som si že oni ako cirkev nemajú o čom diskutovať - nemajú vieroučné body.

Moja rada na záver : Nediskutujte, nemá to zmysel. Robte veci čo najlepšie ako viete. Ak sa v zbore cítie aspoň trochu dobre príďte tam, aj ked budete len v kuchynke diskutovať o práci a zmysle života a na sobotné úlohy nemáte chuť a kázeň počúvate len na pol ucha. Ak vás v zbore vytáčajú nové nariadenia Generálnej konferencie nechodte tam zoberte vnuka na ryby, a rozprávajte sa s ním, možno aj o bohu, tam sa dozvie viac ako v zbore

[Neregistrovaný]

Moja najväčšia radosť by bola keby tento web úplne zmizol zo serveru. Je to množstvo informácií ktoré škodia cirkvi Adventistov siedmeho dňa.

Možná informace "škodí" církvi, ale prospívají jednotlivým věřícím, chceš-li, prospívají hledání pravdy.

Keď si cudzí človek a je to jedno či je z ČR alebo SR chce vyhladať niečo o našej cirkvi nemusí na prvý ranu natrafiť hneď na túto stránku kde si bývalí členovia vylievali srdce

Na webu diskutují nejen bývalí členové, ale členové, kteří studiem bible došli k jiným pohledům, než učí církev. Kdo chce, nemusí se zabývat "výlevami", ale apologií. Nějak ale tu frustraci ze sebe někteří dostat musí.

Chceme diskutovať ? o čom ? O vierouke ? o systéme volieb ? o Generálnej Konferencii ? o predsedovi čs. únie ? o vianociach ? o káve ? o desiatkoch ?

Ano, o tom všem a ještě dalším. Předsedu unie považuji za férového člověka, vánoce mne nějak nezajímají a ani káva.

Predseda Pavlík tak isto ukončil svoj otvorený diár ktorý sa snažil pár rokov udržiavať, potom niekto spustil na fóre kritiku br.Veitha a bolo po diskusii.

Myslím, že to z tohoto důvodu nebylo. Ale někteří lidé prostě diskutovat nechtějí-viz. poslední volby o možnosti otevření otázky o nikým nevolených účastnících konference.

oni ako cirkev nemajú o čom diskutovať - nemajú vieroučné body.

Ale mají-třeba zde:https://portal.cb.cz/zakladni-dokumenty

Moja rada na záver : Nediskutujte, nemá to zmysel. Robte veci čo najlepšie ako viete.

souhlas-super.