Danielovo proroctví o večerech a jitrech, Jiří Veselý, 1971.pdf

[ambassador]

Kolik se posunul a kam posuďte sami a přemýšlejte o potřebě svého vlastního posouvání......


!Svatyně
Nevím, jak to bylo u vás, ale já jsem se setkal s výhradami proti tematice úkolů sobotní školy tohoto čtvrtletí. Vždyť jsme toto téma studovali nedávno; to bude nuda – znovu rozebírat všechny předměty svatyně; a k čemu nám to bude? Přiznám se, že i mne napadaly podobné myšlenky, ale pak jsem si uvědomil, že by bylo předčasné odsuzovat to, co jsem ani nečetl. Položil jsem si otázku, proč ta nevole k dané tematice. A odpověď se mi vybavila vzápětí. Od vystoupení Desmonda Forda, který napadl adventní učení o svatyni, jsme stále dokola opakovali jen to, jak jsme byli před křtem vyučeni – zatímco poznání pokročilo dál. Čas od času proběhla sbory nějaká nová myšlenka a člověk ani nevěděl, jestli to není náhodou hereze. Sestavil jsem proto jakousi chronologii toho, jak se vyvíjel náš a můj pohled na svatyni. Nyní budu při probírání úkolů pečlivě sledovat, do jaké míry se mé uvažování ubíralo správným směrem, a kde jsem možná pro změnu já šlápl vedle. Dávám tímto své poznatky k dispozici všem a přeji si, aby sobotní škola nebyla nudou, ale dobrodružstvím – hledáním pravdy. Čtěte „Boží slovo pro každý den“ společně se svým partnerem • Kupte si dva trhací kalendáře • Každé ráno si utrhněte svůj lístek, noste ho celý den s sebou a přemýšlejte o textu, který obsahuje • Večer si s partnerem udělejte čas a o textu přemýšlejte společně 8 Advent 11/2013 Diskuze Vývoj problematiky svatyně v církvi adventistů Otázky svatyně jsou bytostně spjaty s počátky adventního hnutí a tvoří jakési identifikační znamení naší církve. Mohutné oživení mezi věřícími především v Severní Americe, po kterém následovalo všeobecné očekávání druhého příchodu Ježíše Krista, bylo způsobeno pochopením biblického proroctví o 2300 večerech a jitrech. Bible hovoří o tom, že po uplynutí tohoto času „bude svatyně znovu obnovena“ (Da 8,14; B21). Na otázku, co rozumíte pod pojmem svatyně, byla tenkrát jen jedna jediná odpověď: To jediné, co potřebuje očištění, je naše země zamořená hříchem. Stanovený čas se naplnil – a tisíce čekajících prožily zklamání, protože Ježíš Kristus nepřišel. Proč? Selhalo proroctví? Spletli jsme se ve výpočtu? To nebyly otázky jen do volné diskuze, to byly otázky, na kterých se lámala víra a důvěra v Boha a jeho slovo. Většina z těch, kteří tenkrát očekávali konec světa, opravdu ztratila víru v biblická proroctví a vrhli se do víru světa, aby dohnali to, co zameškali. Menší skupina začala znovu přepočítávat proroctví. Hledali chybu, které se mohli dopustit, a stanovovali nová data Ježíšova příchodu. Byl to sám Bůh, který prostřednictvím snů a vidění usměrnil pozornost té nejmenší skupinky věřících, aby soustředili svoji pozornost k nebeské svatyni, které se proroctví týká. Studium epištoly Židům a knihy Zjevení je zákonitě přivedlo ke snaze porozumět lépe předobrazu starozákonní svatyně a službě, která se v ní konala. Objevili ve starozákonní svatyni celý Boží plán spásy a v jednotlivých svátcích dopředu oznámené nejdůležitější mezníky tohoto plánu. Velikonoce a všechny související obřady ukazovaly na dílo Ježíše Krista zde na zemi. Hod beránka představoval Ježíše jako Božího beránka zabitého před ustanovením světa. On byl také snopkem prvotin, když byl vzkříšen z mrtvých. A když vstoupil k Otci na nebesa, vylil na církev, kterou tu zanechal, o Letnicích Ducha svatého. Den troubení znamenal výzvu k pokání a hledání Hospodina – „Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu.“ Den smíření byl předobrazem předadventního soudu v nebi. Slavnost stánků představovala krásný život spasených v Božím království. Všechny tyto svátky ukazují na dílo Ježíše Krista v nebesích. Tímto studiem naši průkopníci pochopili, jak se úžasným způsobem propojují svatyně a nebesa se zemí. Porozuměli, že plán spásy se netýká jen naší země, ale také celého vesmíru. Proto jako jediní začínají hovořit o „velkém sporu věků“, o konfliktu mezi Bohem a bývalým světlonošem – Luciferem. Svatyně a velký spor Právě on rozpoutal mezi anděly vzpouru proti Pánu nebes, která vyvrcholila bojem mocností zla proti mocnostem dobra. Satan se svými společníky byl vyhnán z nebe a našel své útočiště na naší zemi. Přestože byl poražen, stále svádí a strhává do hříchu lidské bytosti a velký spor stále trvá. Teprve Advent 11/2013 9 diskuze až probíhající předadventní soud tento spor definitivně ukončí (Da 7,14). Pochopení velkého sporu věků odhalilo nejen kosmický rozměr hříchu, ale také to, že Ježíšova golgatská oběť má stěžejní význam nejen pro naši zemi, ale i pro celý vesmír, a s tím je třeba počítat. Každé nové poznání nebylo přijímáno tak hladce, jak se dnes o tom píše. Jestliže měla středověká církev problém s přijetím heliocentrického názoru na svět, dělala adventistům problém představa o nebeské svatyni. Jejich představy o nebeských věcech byly zatíženy pozemským materializmem. Dodnes se setkávám s názorem, že nebeská svatyně má přesně takovou podobu, jakou měla pozemská. Jeho zastánci jen těžko připouštějí, že starozákonní svatyně byla jen symbolickým zobrazením duchovních skutečností. Apoštol Pavel píše o tom, že starozákonní kněží sloužili ve svatyni, „která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské“ (Žd 8,5). A na jiném místě říká: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo…“ Toto duchovnější chápání svatyně však nic nemění na skutečnosti, že nebeská svatyně existuje a že je to místo Božího přebývání. Co se vlastně stalo v roce 1844? Důsledky takového přílišného zmaterielnění nebeských věcí se projevily i v chápání toho, co se vlastně roku 1844 stalo. Naši průkopníci vycházeli důsledně ze starozákonní symboliky, a proto na danou otázku odpovídali: Pán Ježíš jako náš velekněz přešel ze svatyně do svatyně svatých. Sestra Whiteová měla dokonce vidění o přechodu Pána Ježíše v ohnivém voze. Není třeba pochybovat o pravosti vidění, ale je třeba si uvědomit, že to podstatné není ono přejití, ale to, že nastala v plánu spásy další fáze služby Ježíše Krista. Nastal Den smíření, v nebesích začal předadventní soud. „Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi“ (Zj 11,18). Průkopníci označili tento soud jako „vyšetřující“. Tento výraz totiž plně odpovídal představám, které se k tomuto soudu vázaly. Věřili, že tam budou prošetřovány záležitosti všech svatých. Jméno kohokoliv může být podtrženo, nebo vymazáno. Adventisté proto neradi hovořili o jistotě spasení, protože až konečný soud přece rozhodne. Ztratili poněkud ze zřetele Ježíšovo zaslíbení: „Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života“ (J 5,24; B21). Širší pochopení všech souvislostí spojených s otázkou naší spásy je jistě záležitostí našeho zrání pod působením Ducha svatého. Dnes již nehovoříme o vyšetřujícím soudu, ale o předadventním soudu, který započal, jak věříme, roku 1844. Na tento soud upozorňuje celý svět „trojandělské poselství“: „Spatřil jsem také jiného anděla, letícího středem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal obyvatelům země – každému národu, kmenu, jazyku i lidu –jak říká mocným hlasem: ‚Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!‘“ (Zj 14,6.7; B21). Dnes 10 Advent 11/2013 Diskuze začínáme chápat, že tento předadventní soud neřeší jen naše lidské záležitosti, ale vlastní podstatu velkého sporu věků. Není to jen problém naší země, ale i celého vesmíru. Jde o obhájení Božího charakteru. Očištění nebeské svatyně Další nesmírně vážná otázka zní: Od čeho má být očištěna nebeská svatyně? Adventní průkopníci vycházeli z obrazu starozákonní svatyně a došli k závěru, že se jedná o hříchy spravedlivých. Hříšník vyznal svůj hřích, vložil jej na oběť, která pak byla zabita a kněz její krev vnesl do svatyně. Nedivím se, že přijali názor, že touto cestou docházelo k znečištění svatyně. A opět se tu objevuje problém příliš materielní představy. Hřích není nějaký balík nebo infekce, která se přenáší z místa na místo. Hřích je duchovní podstaty a zamořuje vše – jako radioaktivní záření. Když se podíváme do nedávné historie, tak zjišťujeme, že hřích nepotřebuje být přenášen, on se vtírá sám. Navíc je tu jakási anomálie. Podle tohoto názoru měla být svatyně znečištěna ne tehdy, když se hřích stal, ale teprve až hříšník vyznal svůj hřích a přinesl oběť. Základní pravda o naší spáse je ta, že Ježíšova prolitá krev je dokonalý očistný prostředek na všeliký hřích, a tak tomu jistě bylo i v symbolu starozákonní svatyně. Prvním hříchem, který znečistil svatyni, byla beze sporu satanova vzpoura, kterou rozšířil mezi anděly. Byl to akt kosmických rozměrů. Nevíme, jakými důvody bývalý světlonoš argumentoval, ale z toho, čím operuje dnes, poznáváme, o co mu šlo už tenkrát. Kromě jiného převedl na Boha odpovědnost za všechno zlo a zpochybnil jeho zákony tvrzením, že je nikdo nedokáže zachovat. Označil Boha jako despotu, a ne Boha lásky. Bible nás informuje, že satan byl vyvržen z nebe, ale ono obvinění tu zůstalo. Satan sice není v nebi, ale nebyl dosud odsouzen a jeho zkázonosné svody se šíří dál. Dnes a denně je někdo stržen do zlého a naše hříchy, kterých se dopouštíme, dávají satanu za pravdu. Jako bychom říkali: V našich podmínkách není možné zákon zachovávat. Má pravdu satan, nebo Bůh? Tuto otázku vyřeší soud, který v nebi již započal. Ježíš Kristus, náš Pán a Spasitel Je tu však ještě jedno satanovo „želízko“. Pán Ježíš si chce vzít k sobě do nebe takové hříšníky, jako jsem já a ty – a proti tomu musí protestovat nejen ti andělé, kteří byli z nebe vyhnáni, ale i ti nepadlí. Zákon vesmíru přece říká: „Odplata za hřích je smrt.“ Tím se na program soudního líčení dostává místo mne Ježíš Kristus. Zdá se to absurdní, ale proroctví o tom takto hovoří. „Díval jsem se dál a uviděl toto: Byly rozestaveny trůny a Odvěký se posadil. Roucho měl bílé jako sníh, vlasy na hlavě jak vlnu beránčí. Jeho trůn – žhnoucí plameny a jeho kola – oheň hořící! Proud ohnivé řeky od něj vychází, miliony jsou jeho sloužících a miliardy před ním stojících. Soudní dvůr se posadil a byly ,otevřeny knihy‘“ (Da 7,9.10; B21). Slavnostní scéna. Na vyvýšeném trůnu sedí Pán vesmíru a kolem stotisícové, ba milionové zástupy nebešťanů. Kde je však Ježíš? V popisu této slavnostní scény zaujímá Ježíš zcela jiné postavení: „Potom to noční vidění pokračovalo: Hle, přichází s nebeskými oblaky synu člověka podobný. Před Odvěkého předstoupil, před jeho tvář ho přivedli“ (Da 7,13; B21). Pán Ježíš tu nesedí po boku svého Otce, ale je před něj předveden – jako obžalovaný. Nastala hodina jeho soudu (Zj 14,7). Té větě je možné rozumět dvěma způsoby: Nastal Boží soud a nastal soud Boha. Obě formy jsou pravdivé! Jaký rozsudek vynese tribunál tohoto předadventního soudu? Rozsudek zní naprosto jednoznačně: „Byla mu dána vláda, sláva i království, aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky. Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí, jeho království se nezhroutí!“ (Da 7,14; B21). Pro krásu a slávu tohoto sdělení jsme přehlíželi hrůzu a napětí verše předcházejícího. Je jasné, že za nadhozenými myšlenkami se rojí další a další otázky. Jsem rád, že s nimi přibývá více a více jasu na portrétu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Kéž se v tomto duchu ubírá i studium sobotní školy."
Jiří Veselý, kazatel časopis Advent 2013/11

[log]

Kto chce porozumiet proroctvu, zavery mojho studia Pisma a dejin som uz v minulosti uviedol ako sice nejasny ale dobre uceleny obraz tu vlastne-biblicke-uvahy-a-zamyslenia-f21 ... -t863.html

[Neregistrovaný]

Kto chce porozumiet proroctvu, zavery mojho studia Pisma a dejin som uz v minulosti uviedol ako sice nejasny ale dobre uceleny obraz tu vlastne-biblicke-uvahy-a-zamyslenia-f21 ... -t863.html

Tak ta úvodní věta je pozoruhodná a nejvíce vypovídající než samotný odkaz.

[log]

Kto chce porozumiet proroctvu, zavery mojho studia Pisma a dejin som uz v minulosti uviedol ako sice nejasny ale dobre uceleny obraz tu vlastne-biblicke-uvahy-a-zamyslenia-f21 ... -t863.html

Tak ta úvodní věta je pozoruhodná a nejvíce vypovídající než samotný odkaz.

Skus to vnimat v suvislostiach. Proroctvo o vitazstve Michaela sa nikdy nenaplnilo. Jednotlivym generaciam tak nikdy nezostalo nic ine, iba uprostred sklamania, posuvat vyklad proroctva dalej a dalej do buducnosti.

clanky-f9/biblicka-konference-1919-t1029.html#p13427

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Daniel_ ... l_readings

Tymito posuvmi od Antiocha, cez Nera, Antikrista, Mohameda, Turkov az po papezstvo vsak iba narasta zoznam nenaplnenych vykladov.

Avsak ak chces proroctvo naozaj pochopit, musis sa nan pozerat z pohladu Daniela a nie z pohladu toho, co uz dnes kriticky vieme. V skutocnosti z pohladu Daniela islo o presvedcenie, ze za tri a pol roka Michael zvitazi. Ze sa tak nestalo, je smutne, ale manipulacia s proroctvom v prospech sucasnych dejin je nespravna.

Druhy variant je ze skutocne vtedy Michael nad Antiochom (alebo inym malym rohom) zvitazil, proroctvo bolo naplnene a zivot isiel potom dalej a je to iba davna historia.

[mikim]

Kolik se posunul a kam posuďte sami a přemýšlejte o potřebě svého vlastního posouvání......


!Svatyně
Nevím, jak to bylo u vás, ale já jsem se setkal s výhradami proti tematice úkolů sobotní školy tohoto čtvrtletí. Vždyť jsme toto téma studovali nedávno; to bude nuda – znovu rozebírat všechny předměty svatyně; a k čemu nám to bude? Přiznám se, že i mne napadaly podobné myšlenky, ale pak jsem si uvědomil, že by bylo předčasné odsuzovat to, co jsem ani nečetl. Položil jsem si otázku, proč ta nevole k dané tematice. A odpověď se mi vybavila vzápětí. Od vystoupení Desmonda Forda, který napadl adventní učení o svatyni, jsme stále dokola opakovali jen to, jak jsme byli před křtem vyučeni – zatímco poznání pokročilo dál. Čas od času proběhla sbory nějaká nová myšlenka a člověk ani nevěděl, jestli to není náhodou hereze. Sestavil jsem proto jakousi chronologii toho, jak se vyvíjel náš a můj pohled na svatyni. Nyní budu při probírání úkolů pečlivě sledovat, do jaké míry se mé uvažování ubíralo správným směrem, a kde jsem možná pro změnu já šlápl vedle. Dávám tímto své poznatky k dispozici všem a přeji si, aby sobotní škola nebyla nudou, ale dobrodružstvím – hledáním pravdy. Čtěte „Boží slovo pro každý den“ společně se svým partnerem • Kupte si dva trhací kalendáře • Každé ráno si utrhněte svůj lístek, noste ho celý den s sebou a přemýšlejte o textu, který obsahuje • Večer si s partnerem udělejte čas a o textu přemýšlejte společně 8 Advent 11/2013 Diskuze Vývoj problematiky svatyně v církvi adventistů Otázky svatyně jsou bytostně spjaty s počátky adventního hnutí a tvoří jakési identifikační znamení naší církve. Mohutné oživení mezi věřícími především v Severní Americe, po kterém následovalo všeobecné očekávání druhého příchodu Ježíše Krista, bylo způsobeno pochopením biblického proroctví o 2300 večerech a jitrech. Bible hovoří o tom, že po uplynutí tohoto času „bude svatyně znovu obnovena“ (Da 8,14; B21). Na otázku, co rozumíte pod pojmem svatyně, byla tenkrát jen jedna jediná odpověď: To jediné, co potřebuje očištění, je naše země zamořená hříchem. Stanovený čas se naplnil – a tisíce čekajících prožily zklamání, protože Ježíš Kristus nepřišel. Proč? Selhalo proroctví? Spletli jsme se ve výpočtu? To nebyly otázky jen do volné diskuze, to byly otázky, na kterých se lámala víra a důvěra v Boha a jeho slovo. Většina z těch, kteří tenkrát očekávali konec světa, opravdu ztratila víru v biblická proroctví a vrhli se do víru světa, aby dohnali to, co zameškali. Menší skupina začala znovu přepočítávat proroctví. Hledali chybu, které se mohli dopustit, a stanovovali nová data Ježíšova příchodu. Byl to sám Bůh, který prostřednictvím snů a vidění usměrnil pozornost té nejmenší skupinky věřících, aby soustředili svoji pozornost k nebeské svatyni, které se proroctví týká. Studium epištoly Židům a knihy Zjevení je zákonitě přivedlo ke snaze porozumět lépe předobrazu starozákonní svatyně a službě, která se v ní konala. Objevili ve starozákonní svatyni celý Boží plán spásy a v jednotlivých svátcích dopředu oznámené nejdůležitější mezníky tohoto plánu. Velikonoce a všechny související obřady ukazovaly na dílo Ježíše Krista zde na zemi. Hod beránka představoval Ježíše jako Božího beránka zabitého před ustanovením světa. On byl také snopkem prvotin, když byl vzkříšen z mrtvých. A když vstoupil k Otci na nebesa, vylil na církev, kterou tu zanechal, o Letnicích Ducha svatého. Den troubení znamenal výzvu k pokání a hledání Hospodina – „Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu.“ Den smíření byl předobrazem předadventního soudu v nebi. Slavnost stánků představovala krásný život spasených v Božím království. Všechny tyto svátky ukazují na dílo Ježíše Krista v nebesích. Tímto studiem naši průkopníci pochopili, jak se úžasným způsobem propojují svatyně a nebesa se zemí. Porozuměli, že plán spásy se netýká jen naší země, ale také celého vesmíru. Proto jako jediní začínají hovořit o „velkém sporu věků“, o konfliktu mezi Bohem a bývalým světlonošem – Luciferem. Svatyně a velký spor Právě on rozpoutal mezi anděly vzpouru proti Pánu nebes, která vyvrcholila bojem mocností zla proti mocnostem dobra. Satan se svými společníky byl vyhnán z nebe a našel své útočiště na naší zemi. Přestože byl poražen, stále svádí a strhává do hříchu lidské bytosti a velký spor stále trvá. Teprve Advent 11/2013 9 diskuze až probíhající předadventní soud tento spor definitivně ukončí (Da 7,14). Pochopení velkého sporu věků odhalilo nejen kosmický rozměr hříchu, ale také to, že Ježíšova golgatská oběť má stěžejní význam nejen pro naši zemi, ale i pro celý vesmír, a s tím je třeba počítat. Každé nové poznání nebylo přijímáno tak hladce, jak se dnes o tom píše. Jestliže měla středověká církev problém s přijetím heliocentrického názoru na svět, dělala adventistům problém představa o nebeské svatyni. Jejich představy o nebeských věcech byly zatíženy pozemským materializmem. Dodnes se setkávám s názorem, že nebeská svatyně má přesně takovou podobu, jakou měla pozemská. Jeho zastánci jen těžko připouštějí, že starozákonní svatyně byla jen symbolickým zobrazením duchovních skutečností. Apoštol Pavel píše o tom, že starozákonní kněží sloužili ve svatyni, „která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské“ (Žd 8,5). A na jiném místě říká: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo…“ Toto duchovnější chápání svatyně však nic nemění na skutečnosti, že nebeská svatyně existuje a že je to místo Božího přebývání. Co se vlastně stalo v roce 1844? Důsledky takového přílišného zmaterielnění nebeských věcí se projevily i v chápání toho, co se vlastně roku 1844 stalo. Naši průkopníci vycházeli důsledně ze starozákonní symboliky, a proto na danou otázku odpovídali: Pán Ježíš jako náš velekněz přešel ze svatyně do svatyně svatých. Sestra Whiteová měla dokonce vidění o přechodu Pána Ježíše v ohnivém voze. Není třeba pochybovat o pravosti vidění, ale je třeba si uvědomit, že to podstatné není ono přejití, ale to, že nastala v plánu spásy další fáze služby Ježíše Krista. Nastal Den smíření, v nebesích začal předadventní soud. „Rozzuřily se národy, ale přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, odměnil své služebníky proroky a všechny, kdo jsou svatí a mají úctu ke tvému jménu, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi“ (Zj 11,18). Průkopníci označili tento soud jako „vyšetřující“. Tento výraz totiž plně odpovídal představám, které se k tomuto soudu vázaly. Věřili, že tam budou prošetřovány záležitosti všech svatých. Jméno kohokoliv může být podtrženo, nebo vymazáno. Adventisté proto neradi hovořili o jistotě spasení, protože až konečný soud přece rozhodne. Ztratili poněkud ze zřetele Ježíšovo zaslíbení: „Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života“ (J 5,24; B21). Širší pochopení všech souvislostí spojených s otázkou naší spásy je jistě záležitostí našeho zrání pod působením Ducha svatého. Dnes již nehovoříme o vyšetřujícím soudu, ale o předadventním soudu, který započal, jak věříme, roku 1844. Na tento soud upozorňuje celý svět „trojandělské poselství“: „Spatřil jsem také jiného anděla, letícího středem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal obyvatelům země – každému národu, kmenu, jazyku i lidu –jak říká mocným hlasem: ‚Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!‘“ (Zj 14,6.7; B21). Dnes 10 Advent 11/2013 Diskuze začínáme chápat, že tento předadventní soud neřeší jen naše lidské záležitosti, ale vlastní podstatu velkého sporu věků. Není to jen problém naší země, ale i celého vesmíru. Jde o obhájení Božího charakteru. Očištění nebeské svatyně Další nesmírně vážná otázka zní: Od čeho má být očištěna nebeská svatyně? Adventní průkopníci vycházeli z obrazu starozákonní svatyně a došli k závěru, že se jedná o hříchy spravedlivých. Hříšník vyznal svůj hřích, vložil jej na oběť, která pak byla zabita a kněz její krev vnesl do svatyně. Nedivím se, že přijali názor, že touto cestou docházelo k znečištění svatyně. A opět se tu objevuje problém příliš materielní představy. Hřích není nějaký balík nebo infekce, která se přenáší z místa na místo. Hřích je duchovní podstaty a zamořuje vše – jako radioaktivní záření. Když se podíváme do nedávné historie, tak zjišťujeme, že hřích nepotřebuje být přenášen, on se vtírá sám. Navíc je tu jakási anomálie. Podle tohoto názoru měla být svatyně znečištěna ne tehdy, když se hřích stal, ale teprve až hříšník vyznal svůj hřích a přinesl oběť. Základní pravda o naší spáse je ta, že Ježíšova prolitá krev je dokonalý očistný prostředek na všeliký hřích, a tak tomu jistě bylo i v symbolu starozákonní svatyně. Prvním hříchem, který znečistil svatyni, byla beze sporu satanova vzpoura, kterou rozšířil mezi anděly. Byl to akt kosmických rozměrů. Nevíme, jakými důvody bývalý světlonoš argumentoval, ale z toho, čím operuje dnes, poznáváme, o co mu šlo už tenkrát. Kromě jiného převedl na Boha odpovědnost za všechno zlo a zpochybnil jeho zákony tvrzením, že je nikdo nedokáže zachovat. Označil Boha jako despotu, a ne Boha lásky. Bible nás informuje, že satan byl vyvržen z nebe, ale ono obvinění tu zůstalo. Satan sice není v nebi, ale nebyl dosud odsouzen a jeho zkázonosné svody se šíří dál. Dnes a denně je někdo stržen do zlého a naše hříchy, kterých se dopouštíme, dávají satanu za pravdu. Jako bychom říkali: V našich podmínkách není možné zákon zachovávat. Má pravdu satan, nebo Bůh? Tuto otázku vyřeší soud, který v nebi již započal. Ježíš Kristus, náš Pán a Spasitel Je tu však ještě jedno satanovo „želízko“. Pán Ježíš si chce vzít k sobě do nebe takové hříšníky, jako jsem já a ty – a proti tomu musí protestovat nejen ti andělé, kteří byli z nebe vyhnáni, ale i ti nepadlí. Zákon vesmíru přece říká: „Odplata za hřích je smrt.“ Tím se na program soudního líčení dostává místo mne Ježíš Kristus. Zdá se to absurdní, ale proroctví o tom takto hovoří. „Díval jsem se dál a uviděl toto: Byly rozestaveny trůny a Odvěký se posadil. Roucho měl bílé jako sníh, vlasy na hlavě jak vlnu beránčí. Jeho trůn – žhnoucí plameny a jeho kola – oheň hořící! Proud ohnivé řeky od něj vychází, miliony jsou jeho sloužících a miliardy před ním stojících. Soudní dvůr se posadil a byly ,otevřeny knihy‘“ (Da 7,9.10; B21). Slavnostní scéna. Na vyvýšeném trůnu sedí Pán vesmíru a kolem stotisícové, ba milionové zástupy nebešťanů. Kde je však Ježíš? V popisu této slavnostní scény zaujímá Ježíš zcela jiné postavení: „Potom to noční vidění pokračovalo: Hle, přichází s nebeskými oblaky synu člověka podobný. Před Odvěkého předstoupil, před jeho tvář ho přivedli“ (Da 7,13; B21). Pán Ježíš tu nesedí po boku svého Otce, ale je před něj předveden – jako obžalovaný. Nastala hodina jeho soudu (Zj 14,7). Té větě je možné rozumět dvěma způsoby: Nastal Boží soud a nastal soud Boha. Obě formy jsou pravdivé! Jaký rozsudek vynese tribunál tohoto předadventního soudu? Rozsudek zní naprosto jednoznačně: „Byla mu dána vláda, sláva i království, aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky. Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí, jeho království se nezhroutí!“ (Da 7,14; B21). Pro krásu a slávu tohoto sdělení jsme přehlíželi hrůzu a napětí verše předcházejícího. Je jasné, že za nadhozenými myšlenkami se rojí další a další otázky. Jsem rád, že s nimi přibývá více a více jasu na portrétu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Kéž se v tomto duchu ubírá i studium sobotní školy."
Jiří Veselý, kazatel časopis Advent 2013/11

V podstatě píše to samé co v uvedené knize z roku 1971, pokud se jedná o stejného kazatele v důchodu a ne o jeho syna taktéž kazatele či laického kazatele.

Další zajímavé články na téma Daniele jsou i zde:

http://neuveritelnaodhaleni.cz/clanky/m ... iel-7.html

http://neuveritelnaodhaleni.cz/clanky/7 ... ravda.html

[Neregistrovaný]

Kdo nerozpoznal změny u Jiřího Veselého, tak zřejmě neví co je to změna a čte jen to co mu pasuje.
Jiří Veselý není Martin Veselý

[mikim]

Kdo nerozpoznal změny u Jiřího Veselého, tak zřejmě neví co je to změna a čte jen to co mu pasuje.
Jiří Veselý není Martin Veselý

J. Veselý tady žádné změny ve svém pohledu na tuto problematiku v Adventu nedává a navíc v Danielově proroctví o večerech a jitrech, Jiří Veselý, 1971 mluví hlavně o 2300 večerech a jitrech a všem co s tím souvisí hodně podrobně, což tady v článku co sem dal Ambassador tak se věnuje jen celkem povrchně svatyni a vyšetřujícímu soudu a vůbec nemluví o proroctví o 2300 večerech a jitrech.
Pokud zde vidíš nějaké změny tak já žádné nevidím.

[Neregistrovaný]

Kdo nerozpoznal změny u Jiřího Veselého, tak zřejmě neví co je to změna a čte jen to co mu pasuje.
Jiří Veselý není Martin Veselý

J. Veselý tady žádné změny ve svém pohledu na tuto problematiku v Adventu nedává a navíc v Danielově proroctví o večerech a jitrech, Jiří Veselý, 1971 mluví hlavně o 2300 večerech a jitrech a všem co s tím souvisí hodně podrobně, což tady v článku co sem dal Ambassador tak se věnuje jen celkem povrchně svatyni a vyšetřujícímu soudu a vůbec nemluví o proroctví o 2300 večerech a jitrech.
Pokud zde vidíš nějaké změny tak já žádné nevidím.

Jiří Veselý podle toho článku zřejmě nevěří v doslovnou svatyni v nebi. Poukázal na přílišné chápání našich průkopníků v doslovnou fyzickou svatyně v nebi. Článek napsal dost opatrně, aby to členové dokázali strávit.
V těch zvýrazněných větách (Ambasadorem) je to poznat, že některé záležitosti v učení o svatyni vnímá jinak. Ale to je potřeba přečíst a ne jen raketově přeletět.

[mikim]

Kdo nerozpoznal změny u Jiřího Veselého, tak zřejmě neví co je to změna a čte jen to co mu pasuje.
Jiří Veselý není Martin Veselý

J. Veselý tady žádné změny ve svém pohledu na tuto problematiku v Adventu nedává a navíc v Danielově proroctví o večerech a jitrech, Jiří Veselý, 1971 mluví hlavně o 2300 večerech a jitrech a všem co s tím souvisí hodně podrobně, což tady v článku co sem dal Ambassador tak se věnuje jen celkem povrchně svatyni a vyšetřujícímu soudu a vůbec nemluví o proroctví o 2300 večerech a jitrech.
Pokud zde vidíš nějaké změny tak já žádné nevidím.

Jiří Veselý podle toho článku zřejmě nevěří v doslovnou svatyni v nebi. Poukázal na přílišné chápání našich průkopníků v doslovnou fyzickou svatyně v nebi. Článek napsal dost opatrně, aby to členové dokázali strávit.
V těch zvýrazněných větách (Ambasadorem) je to poznat, že některé záležitosti v učení o svatyni vnímá jinak. Ale to je potřeba přečíst a ne jen raketově přeletět.

...J. Veselý napsal:
Apoštol Pavel píše o tom, že starozákonní kněží sloužili ve svatyni, „která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské“ (Žd 8,5). A na jiném místě říká: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo…“ Toto duchovnější chápání svatyně však nic nemění na skutečnosti, že nebeská svatyně existuje a že je to místo Božího přebývání. Co se vlastně stalo v roce 1844? Důsledky takového přílišného zmaterielnění nebeských věcí se projevily i v chápání toho, co se vlastně roku 1844 stalo. Naši průkopníci vycházeli důsledně ze starozákonní symboliky, a proto na danou otázku odpovídali: Pán Ježíš jako náš velekněz přešel ze svatyně do svatyně svatých. Sestra Whiteová měla dokonce vidění o přechodu Pána Ježíše v ohnivém voze. Není třeba pochybovat o pravosti vidění, ale je třeba si uvědomit, že to podstatné není ono přejití, ale to, že nastala v plánu spásy další fáze služby Ježíše Krista. Nastal Den smíření, v nebesích začal předadventní soud.

Jak vidíš na svatyni fyzickou v nebi věří normálně jako naprostá většina adventistů vč. mne, akorát si myslí, že ta nebeská má sice stejné uspořádání jako měla ta pozemská nádvoří, první oddělení, druhé oddělení apod., akorát je oproti té pozemské na naše poměry extrémně velká, když se do ní vleze podle Písma cca 101 milionů andělů a EGW musela sednout do nějakého "létajícího talíře" a přeletět s Ježíšem z jednoho oddělení do druhého, protože tak je nebeská svatyně velká (třeba desítky kilometrů nebo i více jen v jednom oddělení). Pokud průkopníci věřili na doslovnou fyzickou svatyni v nebi tak to věřili naprosto správně. Stejně tak podle Písma existuje doslovný chrám v nebi ve kterém přebývá sám Bůh Otec viz Zjevení.

[Milan]

Jak vidíš na svatyni fyzickou v nebi věří normálně jako naprostá většina adventistů vč. mne, akorát si myslí, že ta nebeská má sice stejné uspořádání jako měla ta pozemská nádvoří, první oddělení, druhé oddělení apod., akorát je oproti té pozemské na naše poměry extrémně velká, když se do ní vleze podle Písma cca 101 milionů andělů a EGW musela sednout do nějakého "létajícího talíře" a přeletět s Ježíšem z jednoho oddělení do druhého, protože tak je nebeská svatyně velká (třeba desítky kilometrů nebo i více jen v jednom oddělení). Pokud průkopníci věřili na doslovnou fyzickou svatyni v nebi tak to věřili naprosto správně. Stejně tak podle Písma existuje doslovný chrám v nebi ve kterém přebývá sám Bůh Otec viz Zjevení.

Mám za to, že chrám v nebi existuje stejně doslovně, jako Ježíš doslovně usedl v nebi na trůn po Boží pravici. Vyplývá snad z popisu Ježíšovy intronizace, že má Otec levou a pravou ruku?

Obdobně, vyplývá snad ze stvoření člověka k Božímu obrazu, že Bůh je někdo jako člověk, jen „dokonalejší a v nebesích“? Proti takovým způsobům chápání se přímo vymezuje 2. přikázání.

Biblická přirovnání či prorocká vidění nám mají přiblížit Boží vznešenost, svatost a jednání, pokládám za scestné používat je jako učebnici „nebeského urbanizmu a architektury“.