Ano, mám blízko ke gnosi (původnímu křesťanství), ale i k taoismu, budhismu nebo védantě. Vše to jsou různá vyjádření obdobných principů v rámci odlišných kulturních podmínek.
Gnose, že je původní křesťanství? Omyl, naopak, snažila se křesťanství vnitřně zničit, gnosi nejde o přijetí Spasitele, ale o jakousi samospásu. Ježíš u gnostiků nehraje skoro žádnou roli, nepotřebují ho, naopak, překáží jim.
Ba právě naopak. Gnostik ví a hlásá, že poznání je zde dostupné pro každého, kdo chce poznávat, je to universální záležitost. K (sebe)poznání není zapotřebí knih nebo nauk, ty mohou být jen ku pomoci tomu, kdo je připraven. Světlo svítí na každého stejně. Jde jen o duchovní dospělost jedince. Pokud se různé proudy v gnosi uzavírali, pak to nebylo primárně z "elitářství", ale jako obranný mechanismus vůči agresivnímu tlaku křesťanské církve ve spojení se světskou mocí, kdy šlo o holý život. To judeokřesťanská tradice hlásá výlučnost (exkluzivitu) svého "dogmatu", který vychází z bible a bez biblické indoktrinace by něco takového člověka ani nenapadlo. Nejedná se tedy o přirozené intuitivní poznání, ale o indoktrinaci.
Křesťané mají zjevené Slovo,psané, dostupné pro každého, je to univerzální záležitost. To umožňuje rozlišovat to, co by člověk "přirozeným" poznáním nerozlišil. Bůh přijímá ty, kteří si myslí, že jsou duchovně zdatní i slabé,kteří o sobě mají nevalné mínění a taky třeba děti, protože Bůh je láska. Člověk se může svobodně rozhodnout, zda Boží slovo přijme, Bůh nikoho nenutí.
Vnímám to tak, že Ti dochází věcné argumenty. Pokud tvrdím, že fyzické zlo je ve vztahu k duchovní podstatě světa iluzí, pak to neznamená, že pro nás neexistuje, ale že nemá vliv na ducha, jenž nepodléhá změnám, ergo ani fyzickému zlu. Není darebáctví vyjádřit svůj názor a pohled na svět. Darebáctvím je zatahovat do věcné debaty něčí rodinu namísto snahy o pochopení podstaty výroku oponenta.
Argumenty jsem právě použil proto, že vlastně tvrdíš, že fyzické zlo je iluzí. Není, je realitou a spojuj si jeho vztah s duchovní podstatou světa, jak chceš. Fyzické zlo má vliv na ducha (samozřejmě si asi každý představujeme něco jiného), proto se zločinci snažili fyzickými souženími zlomit ducha lidí a někdy se jim to podařilo.
pro mnoho zlodějů je "normální", že někomu věci vezmou.
A znají teda zákon nebo ne? Je jim k něčemu? Když kradou (krádež = akt egoismu), asi nevztahují sami sebe k neosobnímu dobru ve smyslu budhistického metta: Nechť jsou všechny bytosti šťastny. Takže nakonec stejně záleží na tom jaké hodnoty chováš ve svém srdci.
O jakém zákonu mluvíš? O tom "svém" ? Ten přece neexistuje, prý víš, co je dobré a správné sám od sebe. Anebo o třeba státních zákonech? Ten jasně mluví a definuje přestupek i trest za něj. Zloděj zákon znát může, ovšem ve svědomí si může svoje činy omlouvat, až ho přestane obviňovat.
Jako přednost křesťanství vidím, že máme osobního Boha, který si nejen přeje, aby všechny bytosti byly šťastny, ale na druhou stranu vidí, že to zatím v porušeném světě možné není. Navíc je ochoten konkrétně pomoci, Ježíš je aktivní, hledá lidi ke spasení, nenechává je v nevědomosti a špatnosti, vysvobozuje.
Člověk nikdy nepřekročí svůj stín, proto budování hodnot, založených na vlastním poznání se může jevit jako chvályhodné, ale ve výsledku mylné.
