Čo sa stalo 600 - 400 p.n.l

[Realista]

Jak souzní tvé myšlenky o duchu vše prostupujícího poznání s tématem tohoto vlákna?
Snad u tebe platí, že duch poznání existuje nezávisle na fyzickém těle?
Tvé myšlenky souzní určitou mírou s náboženskými směry tíhnoucí k odtržení těla od ducha?

Odpovídal jsem "hostovi", který zde zkopíroval některé mé starší myšlenky.

Jistěže světlo poznání existuje nezávisle na fyzickém těle. Idea "předchází" hmotu, proto jsem také realista a ne nominalista. Existence fyzického těla je podmíněna.

Tělo se od ničeho neodtrhává. Jsme projevem ducha v těle. Pokud ale sloužíme jen tělu a jeho potřebám, pokud se zcela a plně identifikujeme s tělem, pak tento duchovní rozměr nerozvíjíme a on zaniká.

Abychom si rozuměli... Pokud hovořím o duchovnu, nemám na mysli ani extatické mysteriózní zážitky, ani víru ve fantastické bytosti z jiné reality, ani učení nějakého guru. Mám na mysli duchovno jako integrální součást lidské bytosti, jako její přirozený rozměr, který ji právě polidšťuje a odlišuje od zvířete. V tomto směru často narážím na absolutní nepochopení i u kovaných materialistů-ateistů (fundamentalismus zrcadlově obrácený) a právě proto tvrdím, že typologicky není rozdíl mezi fanatickým evangelikálem, judaistou nebo ateistou... Jde jen o převlékání kabátu, změnu figurky v rámci stejného hracího plánu. Ideál je pro mě věčný archetyp, který aktivně vtahujeme do reality.

[log]

Čo je to duch? Každý to slovo používa ako chce a kým ho nevysvetlí nevieme čo tým myslí. Ak má byť duch nejaký človek mimo telo, tak také niečo neexistuje. Nik z nás nič také nevidel, nepočul, necítil. Len mozog si ho vymyslel.

[Rastislav]

Čo je to duch? Každý to slovo používa ako chce

Podla mňa duch je nejaká nezávislá sila. Viac o nej neviem povedať nič. Nejaké príbehy a poučky zo spirituálnych kníh máme, a tých je plné toto forum.

[ambassador]

Odpovídal jsem "hostovi", který zde zkopíroval některé mé starší myšlenky.

Jistěže světlo poznání existuje nezávisle na fyzickém těle. Idea "předchází" hmotu, proto jsem také realista a ne nominalista. Existence fyzického těla je podmíněna.

Tělo se od ničeho neodtrhává. Jsme projevem ducha v těle. Pokud ale sloužíme jen tělu a jeho potřebám, pokud se zcela a plně identifikujeme s tělem, pak tento duchovní rozměr nerozvíjíme a on zaniká.

Abychom si rozuměli... Pokud hovořím o duchovnu, nemám na mysli ani extatické mysteriózní zážitky, ani víru ve fantastické bytosti z jiné reality, ani učení nějakého guru. Mám na mysli duchovno jako integrální součást lidské bytosti, jako její přirozený rozměr, který ji právě polidšťuje a odlišuje od zvířete. V tomto směru často narážím na absolutní nepochopení i u kovaných materialistů-ateistů (fundamentalismus zrcadlově obrácený) a právě proto tvrdím, že typologicky není rozdíl mezi fanatickým evangelikálem, judaistou nebo ateistou... Jde jen o převlékání kabátu, změnu figurky v rámci stejného hracího plánu. Ideál je pro mě věčný archetyp, který aktivně vtahujeme do reality.

Světlo (duchovní i to na obloze) nejsme schopni vnímat bez funkčních biologických a elektrických impulzů nám darovaným počtem všech našich smyslů.
Pokud tedy píšeme o tom, že člověk má ducha, pak je to schopnost přemýšlet. Jinou oblastí je Duch, který není součásti lidství a pochází z jiné dimenze. a to je oblast věření Bohu nebo v Boha...... a tomuto jsi zřejmě přestal věřit?

Znamená to, že zřejmě máme stejný pohled na spojení našeho těla s myšlenkovým projevem našeho mozku?
Není možné, aby naše myšlenkové projevy fungovaly bez fyzického materiálu obsaženého v našem mozku.
Rozcházíme se v zanikání našeho ducha nerozvíjením. Tady zřejmě používáš složité a nejasné myšlenky.
Možná bych souhlasil se zakrněním duchovní, myšlenkové součásti našeho lidského bytí.
Narodí-li se dítě s nějakým "vrozeným" poškozením mozkového myšlení, pak zůstává na nějaké úrovni třeba 5letého dítěte celý život. I to je k zamyšlení nad křehkostí našeho člověčenství.

Pokud tvrdíš, že typologicky není rozdíl mezi fanatickým evangelikálem, judaistou nebo ateistou.. , tak jsi zapomněl na kategorii svého "šuplíku" a podobně smýšlejících lidí. Stavíš se sám nad úroveň ostatních? I to může být rozbuškou pro nesnášenlivost vjíždějící do bojového fanatismu.

[Neregistrovaný]

jsi zapomněl na kategorii svého "šuplíku" a podobně smýšlejících lidí. Stavíš se sám nad úroveň ostatních? I to může být rozbuškou pro nesnášenlivost vjíždějící do bojového fanatismu.

Ano, Ambassadore, gnostici si myslí, že jsou na vyšším poznání,než jiní, je to důsledek jejich filosofie.
Proto i to blízké spojení s New age, hinduismem, tam se to gurui jen hemží.
..pojíte, otevřou se vám oči a budete jako bohové...

[Realista]

typologicky není rozdíl mezi fanatickým evangelikálem, judaistou nebo ateistou..

[ambassador]

typologicky není rozdíl mezi fanatickým evangelikálem, judaistou nebo ateistou..

Jistě - dobře jsem si všiml slůvka "fanatickým", to se nedá přehlédnout.
Zdá se, že si nepřipouštíš i jen myšlenku která by jen naznačila, že v kategorii tobě podobně smýšlejících jedinců se nachází "zrníčka" fanatismu.

Určitě by bylo potřeba definovat fanatismus v praxi. Někdy můžeme ubližovat lidem, kteří nesouzní s našim myšlenkovým směrem. Opak fanatismus také není hodný obdivu.
Copak asi může být opakem fanatismu?

[Realista]

Ano, šuplíčky, kategorie, dojmy, zdání a v "hostově" případě i projekce a pomluvy. To je stará známá strategie - stočit debatu z věcné roviny na osobní a nějakým způsobem zpochybnit oponenta a jeho osobnost, někam ho vmanévrovat a vmanipulovat, aby se vešel do našich představ. K tomu se strhnout nenechám, takže ponechávám bez dalšího komentáře. Co takhle vrátit se k věcné debatě a přestat vyvolávat dojmy. Začít odpovídat na argument argumentem a držet se věcné roviny? Pokud vám diskuze a zpochybňování jistot ubližuje, pak je zde jednoduché řešení. Nečíst to a nereagovat.

[ambassador]

Ano, šuplíčky, kategorie, dojmy, zdání a v "hostově" případě i projekce a pomluvy. To je stará známá strategie - stočit debatu z věcné roviny na osobní a nějakým způsobem zpochybnit oponenta a jeho osobnost, někam ho vmanévrovat a vmanipulovat, aby se vešel do našich představ. K tomu se strhnout nenechám, takže ponechávám bez dalšího komentáře. Co takhle vrátit se k věcné debatě a přestat vyvolávat dojmy. Začít odpovídat na argument argumentem a držet se věcné roviny? Pokud vám diskuze a zpochybňování jistot ubližuje, pak je zde jednoduché řešení. Nečíst to a nereagovat.

Proč jsi se tak hodně rozhorlil? Když je tvoje jistota zpochybněna tím, že je ukázáno na blízké vztahy tvého myšlení z některým směrem nebo směry, také je to zpochybnění tvých myšlenkových jistot. Máš podobné myšlenky, jako některé proudy. To nejsou tvoje vlastní myšlenky, také jsi je přijal, spíše vyčetl.

Pokud sám zpochybňuješ, pak by jsi měl unést zpochybnění tvého pojetí.

[Realista]

A kde jsi milý Ambassadore zpochybnil nějaké mé pojetí? Můžeš mě navést k těm argumentům zpochybňujícím mé pojetí? Zatím jsem je nezaznamenal, ale třeba mi něco uniklo.

Mám to brát podle posledního příspěvku?


Proč jsi se tak hodně rozhorlil? = manipulace, podsouvání emoce, snaha vyvolat dojem, že podléhám nějaké emoci, nečestná diskuzní praktika

Když je tvoje jistota zpochybněna tím, že je ukázáno na blízké vztahy tvého myšlení z některým směrem nebo směry, také je to zpochybnění tvých myšlenkových jistot. = manipulace, konstatování vlastní domněnky o druhém jako faktu, absence snahy k porozumění psanému textu, kontextu diskuze (oponent už dříve vyjádřil svůj postoj k předmětným jistotám a nezávislost na konkrétním názorovém proudu nebo organizaci)

Máš podobné myšlenky, jako některé proudy. Hmmm, to máme asi všichni podobné myšlenky jako nějaké proudy. Jaký význam má konstatovat něco tak zjevného a přirozeného?

To nejsou tvoje vlastní myšlenky, také jsi je přijal, spíše vyčetl. = Opět argumentace k osobě a ne k věci. Snaha navodit dojem, že oponent nevytváří vlastní originální myšlenky, ale jen přejímá.

Pokud sám zpochybňuješ, pak by jsi měl unést zpochybnění tvého pojetí. Určitě, jsem připraven si to zpochybnění vyslechnout. Beru to tak, že dosavadní příspěvky byly takovou průzkumnou palbou a teď přijde to zpochybnění mého POJETÍ, ne mé osobnosti (dojmy, emoce, podsouvání, vytváření si teorií o druhém). Tento příspěvek píšu v upřímné naději,
že se zamyslíš nad tím, jakým způsobem diskutuješ a dojde tak konečně i na tu věcnou debatu.