17...28 min. Genesis 1.26 Elohim...Učiňme
...více osob...
Genesis 1:26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.
1. Elohim a Adonim, hebrejská slova pro Boha, se vyskytují v množném čísle. Pokud by to doslova znamenalo pluralitu osob, přeložilo by se to „Bohové“. Ale Židé, kteří jsou skutečně monoteističtí a důkladně obeznámeni s idiomy svého vlastního jazyka, nikdy nepochopili použití množného čísla k označení plurality osob uvnitř jediného Boha.
Toto použití množného čísla je pro zesílení a nazývá se „množné číslo majestátu“ nebo „množné číslo důrazu“ a používá se pro zesílení (viz poznámka k 1M 1: 1). Mnoho hebrejských učenců identifikuje toto použití „nás“ jako použití množného čísla majestátu nebo množného čísla důrazu a věříme tomu také.
2. Množství majestátu je jasně potvrzeno písemně od královské rodiny v průběhu věků. Hyndman píše:
Skutečné vysvětlení tohoto verše lze nalézt v praxi, která převládala u všech národů, s nimiž jsme obeznámeni, u osob, které o sobě hovoří v množném čísle. "Vzhledem k tomu, že v našem paláci," "Je nám potěšením,
“Jsou běžné výrazy králů v jejich prohlášeních (str. 54).
Morgridge dodává:
Je to běžné ve všech jazycích, s nimiž jsme obeznámeni, a zdá se, že tomu tak vždy bylo, pro jednotlivce, zvláště pokud jde o osobu s velkou důstojností a mocí, když hovoří jen o sobě, říká nám, našim, nám , místo já, můj, já. Francouzský král tedy říká: „My, Charles desátý.“ Španělský král říká: „My,
Ferdinand sedmý. “ Císař Ruska říká „My, Alexander“ nebo „My, Nicholas“ (str. 93).
Množství majestátu je vidět v Ezrovi 4:18. V Ezře 4:11 psali muži Trans-Eufratu: „Král Artaxerxes, od vašich služebníků.“ Kniha Ezra pokračuje: „Král poslal tuto odpověď: Zdravím. Dopis, který jste nám poslali, byl přečten a přeložen… “ Ačkoli tedy lid psal králi sám, král použil slovo „nás.
„V takové korespondenci je běžné, že množné číslo se používá, když někdo hovoří o jeho úmyslech, a použití doslovnějšího jednotného čísla se používá, když osoba jedná. Morgridge přidává další informace, když říká:
Je dobře známo, že Mohammed byl rozhodným odpůrcem nauky o Trojici: přesto často představuje Boha, když říká, že my, naši,
nás, když mluvíme jen o sobě. To ukazuje, že podle jeho názoru použití těchto výrazů nenaznačovalo pluralitu osob. Pokud nikdo z jejich častého používání v Koránu nevyvozuje, že Mohamed byl trinitář, určitě by jejich výskyt na několika místech v Bibli neměl být důkazem nauky o Trojici (str. 94).
3. Někteří vědci se domnívají, že důvodem „nás“ v Genesis 1:26 je to, že Bůh mohl mluvit s anděly, když stvořil člověka na počátku. I když je to možné, protože existuje mnoho Písem, která jasně připisují stvoření člověka pouze Bohu, věříme, že upřednostňovaným vysvětlením je množné číslo důrazu.
4. Boží jméno není jediné slovo, které je pluralizováno pro zdůraznění (ačkoli když se množné číslo nezdá být dobrou gramatikou, překladatelé obvykle ignorují hebrejské množné číslo a překládají ho jako jednotné číslo, takže může být těžké ho rozpoznat ve většině anglických verzí)
Poté, co Kain zavraždil Ábela, Bůh řekl Kainovi:
„Hlas krve tvého bratra na mě křičí ze země“ (Gn 4,10). Množné číslo zdůrazňuje hrůzu činu. V 1. Mojžíšově 19:11 byli muži Sodomy, kteří chtěli Lotovi ublížit, zasaženi „slepotou“. Hebrejština je v množném čísle „slepoty“ a naznačuje, že slepota byla úplná, takže Lot byl chráněn.
Leviticus říká lidem, aby nejedli ovoce ze stromu po dobu tří let, a ve čtvrtém roce je ovoce „obětí chvály Pánu“ (Lev 19:24). Hebrejské slovo pro „chválu“ je množné číslo, které zdůrazňuje, že tam mělo být velké chválu. Žalm 45:15 vypráví o lidech, kteří jsou uvedeni do přítomnosti Mesiáše. Říká,
"Jsou vedeni s radostí a radostí." Hebrejština ve skutečnosti čte „radost“, zdůrazňující velkou radost z této příležitosti. V Ezechielovi 25 mluví Bůh o tom, co se stalo s Izraelem a co s tím udělá. O Filištínech řekl:
„Pelištejci jednali v pomstě ... vykonám na nich velkou pomstu“ (Ezek 25:15 a 17). V hebrejském textu je druhá pomsta, pomsta Boží, v množném čísle, což naznačuje úplnou pomstu, kterou Pán způsobí. Ačkoli v hebrejském textu existuje mnoho dalších příkladů,
tyto ukazují, že není neobvyklé používat množné číslo k zdůraznění něčeho v Písmu.
https://www.biblicalunitarian.com/videos/genesis-1-26
Hebrejské slovo Elohim
Trinitáři a binitáři někdy propagují výrok v Genesis 1:26 jako důkaz názoru, že za stvoření byl zodpovědný Bůh o více osobách. Jejich propagaci se dostává jen málo podpory od těch, kdo vystudovali hebrejštinu, a navíc je v protikladu ke svědectví tisíců jednotných zájmen označujících Jednoho Boha. “Potom řekl Bůh:
Učiňme člověka, aby byl naším obrazem, podle naší podoby”. Tento argument je vratký. Současní učenci se už víc nedomnívají, že fráze “učiňme”, nebo slovo elohim (Bůh) znamenají více osob v Bohu stvořiteli.
Je daleko pravděpodobnější, že množným číslem “učiňme” ten Jeden Bůh oslovuje radu andělů , kteří sami byli stvořeni v podobě Boží a byli svědky stvoření vesmíru (Job 38:7). Představa, že v tomto verši Bůh mluví k Synovi a k Duchu svatému, je fantazií. Kde v Písmu Bůh vůbec kdy mluví ke Svému vlastnímu Duchu?
Text naprosto nic neříká o věčném Synu Božím, druhém členu vzájemně si rovné Trojice. Navíc, to slovo “učiňme” v textu žádným způsobem nenaznačuje dva jiné bohu rovné partnery v Bohu. Jestliže Bůh je jediná osoba, Jeho použití slova “učiňme” znamená, že oslovuje někoho jiného, to jest někoho, kdo není Bohem.
Hebrejský lexikon Bible potvrzuje, že slovo elohim (Bůh) neznamená, že Bůh se skládá ze dvou nebo více osob (ani neznamená, jak si někteří myslí, Boží rodinu). Musíme počítat se zvláštnostmi jakéhokoliv jazyka, pokud máme dospět k pravému smyslu jeho významu. Zjistíme, že to je nepostradatelnou součástí správného chápání.
Uznaná fakta hebrejského jazyka nepodporují argumenty pro Boha skládajícího se z více osob. Všímáme si, co Gesenius’ Hebrew Gramar, základní autorita hebrejského jazyka, má co říct o slovu elohim:
Plurál majestátnosti ... shrnuje několik vlastností patřících k té myšlence. Kromě toho představuje druhotný smysl znásobení původní myšlenky... Jazyk úplně odmítá myšlenku početní plurality v elohim (kdykoliv označuje Boha). To je dokázáno hlavně tím, že elohim je téměř vždycky spojeno s jednotným přívlastkem.
Měli bychom respektovat důvěrnou znalost Židů svého vlastního jazyka, která je nikdy ani zdaleka nevedla k závěru, že elohim v Genesis by narážel na pluralitu osob v Bohu. A kdybychom měli náhodou pocit, že Židé ve své vlastní Bibli něco přehlédli, měli bychom si všimnout ve verších, které následují (Gen. 1:27- 31), že ve spojení s Bohem je vždycky použito jednotné zájmeno: “jeho (ne jejich) obrazem, stvořil (On, neOni) ho, jako muže a ženu je stvořil (On, ne Oni)” (verš 27). Osobní zájmena popisující Boha jsou zde v jednotném čísle. Člověk by opravdu musel být v úzkých, aby z tohoto došel k závěru, že pisatel zamýšlel více osob. Dále si všimněte: “Hle, dal jsem (já, ne My) vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena...
To budete mít za pokrm... Bůh viděl, že všechno, co učinil (On, ne Oni), je velmi dobré” (verše 29-31).
Studie hebrejského slova pro Boha (elohim) nepropůjčuje žádnou podporu neodbytné myšlence, že “Bůh” v Genesis 1:1 zahrnuje Boha Otce, zrovna tak jako Jeho Syna a Ducha. Neměli bychom si nechat ujít zřejmou potíž s takovým výkladem. Pokud elohim v tomto textu znamená více než jednu osobu, jak si člověk vysvětlí stejné slovo elohim týkající se Mojžíše: “Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, ustanovil jsem tě, abys byl pro faraona Bohem (elohim), a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem” (Exod. 7:1)? Jistě by nikdo neprosazoval pluralitu jedné osoby Mojžíše. Pohanský bůh Dagon je jedinec, nazvaný elohim (Bůh): “Schrána Boha Izraele nemůže u nás zůstat. Jeho ruka tvrdě dopadla na nás i na našeho boha (elohim) Dagona” (1 Sam. 5:7). Slovo elohim je podobně užito k popisu boha Amorejců: “Co ti dá do vlastnictví tvůj bůh (elohim) Kémoš, to bude tvojím vlastnictvím” (Soudců 11:24). Navíc, sám Mesiáš je osloven jako elohim (Žalm 45:7; Žid. 1:8). Nikdo by netvrdil, že Mesiáš je víc než jedna osoba.
Z tohoto svědectví docházíme k závěru, že Židé, v jejichž jazyce je Starý zákon zapsán, při svém používání slova elohim nemínili víc než jednu osobu. Ti, kdo se pokouší včíst Trojici nebo Dvojici do Genesis 1:26 a do slova elohim, vlastně svůj výklad do textu vnucují. Elohim má plurální tvar, ale jednotný význam. Když se vztahuje na Jednoho Boha, je následováno slovesem v jednotném čísle. Nikdo si před dvanáctým stoletím nepředstavoval, že hebrejský titul Boha by nějakým způsobem naznačoval pluralitu. Mnozí samotní trinitáři se ve své argumentaci pro Trojici přestali odvolávat na Genesis 1:1 nebo Genesis 1:26. Je rozumné položit trinitářům, kteří říkají, že Elohim je skutečný plurál, následující otázku: Proč nedají slovo “Bůh” do množného čísla? Pokud plurální sloveso v Gen. 1:26 popisuje plurálního Boha, pak Bůh by měl být pravidelně označen jako “oni”. Trinitáři si s tím dělají starosti, což ukazuje, že jejich pojem Boha odporuje pravidlům jazyka a logiky. Pokud Bůh vskutku je plurál, proč nepřeložit zahajující verš Genesis 1: “Na
počátku stvořili Bohové...”? Utajený polyteismus většiny trinitářského myšlení by potom jasně vyšel najevo.
Doktrína o trojici str. 16-17
http://www.focusonthekingdom.org/Trinity-cz.pdf
, jasně, že by to dokázal, ale v Bibli se o tom nikde nepíše.