Katolická církev

[ambassador]

Katolická církev patří bezesporu mezi křesťanské církve.
S opravdovým zájmem sleduji styl, obsah a zaměření na fb stránkách, které nesou přiléhavý název: "V církvi navzdory církvi." Z obsahu a zaměření přispěvatelů lze odvodit, že je to většinově katolické a jen sem tam "protestant".
Jako první mě v diskuzích překvapil malý zájem, skoro nezájem o Bibli, ale silný důraz na tradice, svaté, papeže, zpověď, modlení, celibát, odpustky, atp..
Nejsem bojovník proti katolické církvi, ač jsem si něco od jejich členů zkusil. Našli se i vzácní přátelští jedinci, jako v každé církvi.
Se zájmem čtu práce katolických teologů zaměřených do vlastní církve v tématech teologie KC. Je v nich znatelný opatrný nástin odchýlení KC od Písma.
Of. katolická teologie se nemění a spíše opírá své závěry o výroky církevních otců, koncily a tradici než o Bibli. Silnou roli hrají dogmata. Jistě jsou proudy v katolické církvi, které zažívají duchovní obrodu.
Být členem katolické církve je jednodušší a správně chápáno pohodlné. Větší část národa je katolická, kostel "na každém rohu". Jedinec nevyčnívá z řady. Být jiný je nebezpečné ( ne za každou cenu). Být jiný společenstvím s Kristem je nebezpečné i ve vlastní církvi.
Je sice pravdou, že v KC je známý pojem "tajemství" na druhé straně nebyl problém vložit do tradice něco co stejně nevíme, ale proč ne, když to posvětí účel.
Nikdy jsem nerozuměl tomu, že se čtenář Bible dovede tak snadno podřídit kterémukoliv církevnímu pojetí, které nenachází podporu v Bibli. Netvrdím, že v Bibli je odpověď na každou otázku. Někdy je dobré vnímat skutečnost, že prostě nemáme a neznáme odpověď na všechno.
Církev Římskokatolická je pro mě jen jedna z mnoha křesťanských církví, respektuji její existenci i její charitu, přesto ne se vším souhlasím.
Protestantismus svou existencí vyvažuje nedostatky v teologii KC.

[Neregistrovaný]

Katolická církev patří bezesporu mezi křesťanské církve.
S opravdovým zájmem sleduji styl, obsah a zaměření na fb stránkách, které nesou přiléhavý název: "V církvi navzdory církvi." Z obsahu a zaměření přispěvatelů lze odvodit, že je to většinově katolické a jen sem tam "protestant".
Jako první mě v diskuzích překvapil malý zájem, skoro nezájem o Bibli, ale silný důraz na tradice, svaté, papeže, zpověď, modlení, celibát, odpustky, atp..
Nejsem bojovník proti katolické církvi, ač jsem si něco od jejich členů zkusil. Našli se i vzácní přátelští jedinci, jako v každé církvi.
Se zájmem čtu práce katolických teologů zaměřených do vlastní církve v tématech teologie KC. Je v nich znatelný opatrný nástin odchýlení KC od Písma.
Of. katolická teologie se nemění a spíše opírá své závěry o výroky církevních otců, koncily a tradici než o Bibli. Silnou roli hrají dogmata. Jistě jsou proudy v katolické církvi, které zažívají duchovní obrodu.
Být členem katolické církve je jednodušší a správně chápáno pohodlné. Větší část národa je katolická, kostel "na každém rohu". Jedinec nevyčnívá z řady. Být jiný je nebezpečné ( ne za každou cenu). Být jiný společenstvím s Kristem je nebezpečné i ve vlastní církvi.
Je sice pravdou, že v KC je známý pojem "tajemství" na druhé straně nebyl problém vložit do tradice něco co stejně nevíme, ale proč ne, když to posvětí účel.
Nikdy jsem nerozuměl tomu, že se čtenář Bible dovede tak snadno podřídit kterémukoliv církevnímu pojetí, které nenachází podporu v Bibli. Netvrdím, že v Bibli je odpověď na každou otázku. Někdy je dobré vnímat skutečnost, že prostě nemáme a neznáme odpověď na všechno.
Církev Římskokatolická je pro mě jen jedna z mnoha křesťanských církví, respektuji její existenci i její charitu, přesto ne se vším souhlasím.
Protestantismus svou existencí vyvažuje nedostatky v teologii KC.

Ambassadore, toto Tvé vyjádření považuji za nejlepší příspěvek, který jsem od Tebe četl.

[Lída Rohalová]

Ambassadore, toto Tvé vyjádření považuji za nejlepší příspěvek, který jsem od Tebe četl.

Mně se líbí střízlivost Ambassadorova vyjádření na rozdíl až od některých "hysterických" reakcí.
Toho si velmi cením.
Avšak mám jiné vidění některých věcí, zejména dle mého soudu nesprávného předpokladu, že čtenář Bible přijímá snadno církevní dogmata.
Pokud člověk konvertuje od protestantismu ke katolicismu, nikdy to není "snadné". Církevní dogmata se objevují i v protestantských církvích a Písmo formuje i katolíky.
Konverzi od protestantismu ke katolicismu nepovažuji za přechod z lepšího do horšího.
Pán je jen jeden, ale existují různé interpretace Písma a dokonce i Pána.
Pro snadnější vžití se do myšlení konvertitů vkládám 2 odkazy a až budu mít víc času, tak se ke komentáři vyjádřím.

http://www.jahni.cz/wp-content/uploads ... cirkve.pdf

https://www.databazeknih.cz/knihy/velky ... kve-375280

[Lída Rohalová]

Katolická církev patří bezesporu mezi křesťanské církve.
S opravdovým zájmem sleduji styl, obsah a zaměření na fb stránkách, které nesou přiléhavý název: "V církvi navzdory církvi." Z obsahu a zaměření přispěvatelů lze odvodit, že je to většinově katolické a jen sem tam "protestant".
Jako první mě v diskuzích překvapil malý zájem, skoro nezájem o Bibli, ale silný důraz na tradice, svaté, papeže, zpověď, modlení, celibát, odpustky, atp..
Nejsem bojovník proti katolické církvi, ač jsem si něco od jejich členů zkusil. Našli se i vzácní přátelští jedinci, jako v každé církvi.
Se zájmem čtu práce katolických teologů zaměřených do vlastní církve v tématech teologie KC. Je v nich znatelný opatrný nástin odchýlení KC od Písma.
Of. katolická teologie se nemění a spíše opírá své závěry o výroky církevních otců, koncily a tradici než o Bibli. Silnou roli hrají dogmata. Jistě jsou proudy v katolické církvi, které zažívají duchovní obrodu.
Být členem katolické církve je jednodušší a správně chápáno pohodlné. Větší část národa je katolická, kostel "na každém rohu". Jedinec nevyčnívá z řady. Být jiný je nebezpečné ( ne za každou cenu). Být jiný společenstvím s Kristem je nebezpečné i ve vlastní církvi.
Je sice pravdou, že v KC je známý pojem "tajemství" na druhé straně nebyl problém vložit do tradice něco co stejně nevíme, ale proč ne, když to posvětí účel.
Nikdy jsem nerozuměl tomu, že se čtenář Bible dovede tak snadno podřídit kterémukoliv církevnímu pojetí, které nenachází podporu v Bibli. Netvrdím, že v Bibli je odpověď na každou otázku. Někdy je dobré vnímat skutečnost, že prostě nemáme a neznáme odpověď na všechno.
Církev Římskokatolická je pro mě jen jedna z mnoha křesťanských církví, respektuji její existenci i její charitu, přesto ne se vším souhlasím.
Protestantismus svou existencí vyvažuje nedostatky v teologii KC.

V protestantských církvích také působí Duch Svatý. Hezky to vyjádřil provinciál řádu františkánů Jakub Sadílek.
Ten vyjádřil, že vidí v církvi 2 roviny - institucionální a charismatickou. Pokud instituce uzavře šroub, Duch Svatý spolupracuje i s jinými lidmi, kteří to myslí dobře, mají rádi Ježíše a modlí se.
To se podle něj skutečně stalo, neboť vznikala nová probuzení s živou vírou a praxí a službou druhým lidem. Díky tomu podle vyjádření J. S. protestanté předběhli katolíky a oni pak protestanty dobíhali.
J. S. by sám ale do jiné církve nepřestupoval.

Jedna moje kamarádka katolička vysvětlovala druhé, že protestantům mají katolíci za co děkovat a že od protestantů přijali katolíci mnoho dobrého. Zaujal mne tehdy její postoj, který byl odlišný od postojů, které jsem často slýchávala od protestantů (u katolíků je vše špatně). Toto nebyl jediný případ. Jednou mi jeden katolík řekl, že byl na přednášce adventistického podnikatele o byznysu. Na konci přednášky ten podnikatel začal mluvit o tom, co je u katolíků špatně a o ŘKC jako o šelmě. Ptala jsem se toho člověka, proč na takové přednášky vůbec chodí. A on mi řekl, že byl sám překvapen, vždyť to mělo být o byznysu. A reakce toho člověka byla krásná. Říkal, že si toho podnikatele stejně váží, ač si ponechá své katolické smýšlení. Že ten podnikatel dělá spoustu dobrých věcí pro církev a že je vidět, že mu Pán žehná. Nádherná lekce pokory. A opět to nebyl jediný případ, ale to už stačí.

Ani já nejsem bojovníkem proti protestantismu, vždyť jsem pár desetiletí žila v tomto systému a mám tam spoustu přátel. Ani zde na stránkách nemíním dělat "agitku". Má práce zde směřuje ke svému konci, ale ještě zde budu mít v jiných vláknech maličko práce. A potom se už soustředím na prožívání víry v katolické církvi a diskuse budu směřovat primárně do ní. Ač nejsem bojovníkem proti protestantismu, už ho nevidím tak nekriticky, a to ani osobnosti reformace, které se ve sborech někdy nekriticky přijímají.

Já mám v diskusích s katolíky zkušenost velmi dobrou. Jinak v KC jsou různé proudy, od toho tradicionalistického až po ten liberální. Můj profesor církevních dějin říkával, že KC má široký deštník, do kterého se každý vejde

S pojmem "tajemství" KC operuje velmi střízlivě, jak se lze dočíst v Katechismu. Protestanté se zaměřují na doktríny, které je od katolíků odlišují. Avšak některé výroky koncilů zužitkovávají i sami protestanté. Co se týče Písma a Tradice, jsou souvztažné, jedno nemůže bez druhého. Podle pravoslavné tradice je Písmo tradicí, která je ze všech tradic nejpřednější. Katolická dogmata reagují na potřeby doby, ve které vznikala a dále se pak upravují a upřesňují, i když základ je stejný. CASD má 28 článků víry. V obou tradicích - katolické i adventistické - jsou lidé zaměřující se na dogmata a uniká jim milosrdenství. A také v obou tradicích jsou úžasní lidé, které oslovuje Písmo a mění je. Někdy se stává, že protestanté bojují proti něčemu, co je v KC lidovou zbožností, ale dogmatem nikoliv.

Nemyslím si, že být členem KC je jednodušší nebo pohodlné. Je to lepší snad jen v tom, že do kostela se dá zajít i přes týden, což je velké plus. Naše farnost v době pandemie nepřerušila činnost, kostel býval otevřen i pro jednotlivce, když nebylo možné se scházet ve větším počtu. Aktivní služba také neustala. Jelikož pocházím z protestantského prostředí, dlouho jsem zvažovala, jestli je KC cestou pro mě, protože mi bylo jasné, že to nebude jednoduché. Pán mne však zbavil strachu a nebojím se prožívat svou víru nebo se za ni omlouvat. Katolíci jsou na ráně vždy první, pokud se něco děje.

O konvertitech jsem už psala výše i s odkazy. Konverze od protestantismu ke katolicismu není jednoduchá ani pohodlná. Je tomu naopak. Jako katolík Písmo stále čtu. Písmo (s rozdílným kánonem) je trvalou součástí mého života i katolické církve, i když se někdy v praxi objevuje větší příklon ke tradicím. Asi jsem měla na katolíky štěstí. Jen si myslím, že Písmo podléhá interpretaci, protože je to kniha mnoha teologií. Nemám potřebu Písmo uměle harmonizovat a vykládat Pavla Jakubem a Jakuba Pavlem. Pokud mi někdo řekne (slýchávala jsem to často) "My se řídíme pouze Biblí", nemohu tomu věřit. Pouze Biblí se řídí mnoho společenství, avšak s mnohými rozdíly. Není to dáno jen důrazy toho společenství, ale také způsobem interpretace.

Protestantismus vnímám jako reakci na praktiky KC v minulosti. V současné době již vyvažuje KC mezery v protestantismu, jak vidno ze stále četnějších přestupů vlivných protestantských lídrů ke KC. Domnívám se, že jednou přejde do KC i známý evangelikální lídr Francis Chan. Možná se mýlím, ale vývoj jeho myšlení to nasvědčuje.

Píšu to už dlouho a už se mi nechce, tak ukončím poděkováním za Tvou střízlivou reakci, i když mám v nějakých věcech jiný názor.
Znám spoustu skvělých protestantů, členů, kazatelů, ale členství v KC mi nebrání prožívat vztah s Pánem.
Tvá reakce byla obecná, tak jsem také psala obecně.
Mimochodem, považuji Tě za skvělého protestanta.

Přeji hezký večer.

[ambassador]

Rozhovor - prof. TOMÁŠ HALÍK
"Je dobré vědět jednu věc: stále může být a pravděpodobně bude ještě hůř. Je na místě odložit naivní optimismus, ale nikdy nesmíme odložit víru a naději. Je mnoho důvodů k naději i mnoho důvodů k zoufalství. Já jsem vsadil na naději."

[Viktorrealita]

Katolická církev patří bezesporu mezi křesťanské církve.

Ja som písal o pohľade Božom, ktorý je v Písme a tento pohľad je predsa rozhodujúci. Preto som aj napísal, že katolicizmus vo svetle Písma, nie je kresťanstvom.

[Neregistrovaný]

V protestantských církvích také působí Duch Svatý. Hezky to vyjádřil provinciál řádu františkánů Jakub Sadílek...J. S. by sám ale do jiné církve nepřestupoval.

Katolický katechismus (§846) Proto by nemohli být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil církev jako nezbytnou, a přesto by nechtěli do ní vstoupit anebo v ní vytrvat.“
Učení ŘKC jasně uvádí, že ti, kteří o ŘKC věcí, ale nechtějí do ní vstoupit, nebudou spaseni.

Jedna moje kamarádka katolička vysvětlovala druhé, že protestantům mají katolíci za co děkovat a že od protestantů přijali katolíci mnoho dobrého. Zaujal mne tehdy její postoj, který byl odlišný od postojů, které jsem často slýchávala od protestantů (u katolíků je vše špatně). Toto nebyl jediný případ. Jednou mi jeden katolík řekl, že byl na přednášce adventistického podnikatele o byznysu. Na konci přednášky ten podnikatel začal mluvit o tom, co je u katolíků špatně a o ŘKC jako o šelmě. Ptala jsem se toho člověka, proč na takové přednášky vůbec chodí. A on mi řekl, že byl sám překvapen, vždyť to mělo být o byznysu. A reakce toho člověka byla krásná. Říkal, že si toho podnikatele stejně váží, ač si ponechá své katolické smýšlení. Že ten podnikatel dělá spoustu dobrých věcí pro církev a že je vidět, že mu Pán žehná. Nádherná lekce pokory. A opět to nebyl jediný případ, ale to už stačí.

Lído, Ty to stále tlačíš do osobních názorů lidí, ale rozhodující je, co o protestantismu uvádí oficiální zdroje ŘKC. Trochu mi to připomíná džihád, kdy nám spoustu lidí tvrdí, jak je islám nejlepším náboženstvím, tolerantním a plným lásky. Ten se uskutečňuje několika formami-násilnou, ale i politickou, kulturní, je to jasně napsáno v oficiálních zdrojích, tedy koránu, hadísech, životě Proroka.
Proto si myslím, že násilné postoje ŘKC v historii nejdou dnes použít, ale kulturní a politické ano. Protože jsem poznal výborné katolíky svým jednáním, vážím si jich, ale žel, mnoho je jich použito jako "užitečných idiotů"(umlouvám se za toto slovo), protože neznají pravé evangelium a je veliké nebezpečí, že se nevědomky přidají ke zlu.

Ani já nejsem bojovníkem proti protestantismu, vždyť jsem pár desetiletí žila v tomto systému a mám tam spoustu přátel.

Myslím si, že jsi nepochopila, co to znamená protestantismus, proč vznikl a co přinesl lidstvu. Je zjevné, že teprve uvolnění od sevření církve ve středověku se rozvinul duch lidstva. Demokracie, která převládá ve většině kulturních zemí je výsledkem těchto snah.

Já mám v diskusích s katolíky zkušenost velmi dobrou. Jinak v KC jsou různé proudy, od toho tradicionalistického až po ten liberální. Můj profesor církevních dějin říkával, že KC má široký deštník, do kterého se každý vejde

To je pravda, jeden kazatel mi řekl o diskuzi s jednou katolickou profesorkou, kdy spolu mluvili o okultismu, New age a jiném, sama řekla to samé, že do katolicismu se vejde (skoro)vše.

S pojmem "tajemství" KC operuje velmi střízlivě, jak se lze dočíst v Katechismu. Protestanté se zaměřují na doktríny, které je od katolíků odlišují. Avšak některé výroky koncilů zužitkovávají i sami protestanté. Co se týče Písma a Tradice, jsou souvztažné, jedno nemůže bez druhého.

Opět nemohu souhlasit, protestanté se zaměřují na pravdivý vztah s Bohem a proto se oddělili od ŘKC, protože poznali, že církev neučí správně a manipuluje s lidmi-a co se stalo? Uznala ŘKC jejich postoje (protest) ? Ne, naopak, začala proti nim bojovat a pronásledovat je.
Bez tradice Písmo být může, naopak Ježíš měl největší problémy s lidmi, kteří lpěli na falešné tradici. Proto, pokud byla tradice správná a to se pozná podle Písma, tak ji lze přijmout, ale není vůbec rozhodující.
Jeden křesťan to vyjádřil takto: ŘKC za začátku povolovala věci, které nejsou přímo v bibli zakázány a skončila tím, že zakazovala to, co přímo Bůh nařídil.

Nemyslím si, že být členem KC je jednodušší nebo pohodlné. Je to lepší snad jen v tom, že do kostela se dá zajít i přes týden, což je velké plus.

Po revoluci ŘKC "přitvrdila" v dobrém smyslu, že např. pro křest dětí se začala zajímat, zda vůbec rodiče věří a chtějí ho vychovávat ve víře. Dnes by asi neprošlo, že byl člověk zároveň katolík a komunista, prostě to se změnilo.
Těžiště života víry ŘKC je v obřadu a jeho tajemstvích, ale u protestantů ve slovu a osobním vztahu k Bohu. Proto kostely mohou být otevřené, ale výhodu v tom nevidím, protože osobně vidím základ ne v ceremonii, ale v modlitbě a Slovu. Nakonec, jak to praktikoval Kristus?

Konverze od protestantismu ke katolicismu není jednoduchá ani pohodlná. Je tomu naopak. Jako katolík Písmo stále čtu. Písmo (s rozdílným kánonem) je trvalou součástí mého života i katolické církve, i když se někdy v praxi objevuje větší příklon ke tradicím. Asi jsem měla na katolíky štěstí. Jen si myslím, že Písmo podléhá interpretaci, protože je to kniha mnoha teologií. Nemám potřebu Písmo uměle harmonizovat a vykládat Pavla Jakubem a Jakuba Pavlem. Pokud mi někdo řekne (slýchávala jsem to často) "My se řídíme pouze Biblí", nemohu tomu věřit. Pouze Biblí se řídí mnoho společenství, avšak s mnohými rozdíly. Není to dáno jen důrazy toho společenství, ale také způsobem interpretace.

Souhlasím s konverzí i s popsáním problémů protestantů. Ti jsou rozhádaní, dávají důrazy na různé a často nepodstatné věci a jsou rozděleni. Naproti tomu je katolická církev více homogenní.

Protestantismus vnímám jako reakci na praktiky KC v minulosti. V současné době již vyvažuje KC mezery v protestantismu, jak vidno ze stále četnějších přestupů vlivných protestantských lídrů ke KC.

Nejenom na praktiky, ale praxe vychází z učení. Myslím, že sice po 2.vatikánském kongresu se hodně změnil postoj ŘKC k Písmu, ale o vyvažování mezer se mluvit moc nedá, protože zůstávají naprosto hluboké propasti v zásadních věcech-spasení, role svatých a Marie, autoritě Písma,svobodě v Kristu... To, že někteří přestupují spíše vnímám jako "znamení doby".

Rozdíly mezi katolictvím a protestantismem vidím jako nepřekonatelné, oba systémy mají jiný zdroj, jiný cíl, jiné metody. Zatím žijeme v době, kdy je možnost svobodného vyjadřování, ale už se to mění. Nezbývá Ti než popřát vyrovnat se hlavně v mysli a srdci s antagonismem, který nutně musíš prožít.

[Lída Rohalová]

Katolický katechismus (§846) Proto by nemohli být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil církev jako nezbytnou, a přesto by nechtěli do ní vstoupit anebo v ní vytrvat.“
Učení ŘKC jasně uvádí, že ti, kteří o ŘKC věcí, ale nechtějí do ní vstoupit, nebudou spaseni.

(§846) Jak se má rozumět tomuto tvrzení, které často opakovali církevní otcové? Je–li formulováno kladně, znamená, že veškerá spása pochází od Krista–hlavy skrze církev, která je jeho tělem: „Posvátný sněm … na základě Písma svatého a tradice učí, že tato putující církev je nutná ke spáse. Neboť jedině Kristus je prostředník a cesta ke spáse a on se pro nás stává přítomným ve svém těle, církvi. On sám výslovným zdůrazněním nutnosti víry a křtu potvrdil zároveň i nutnost církve, do které lidé vstupují křtem jako branou. Proto by nemohli být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil církev jako nezbytnou, a přesto by nechtěli do ní vstoupit anebo v ní vytrvat."

(§847) Toto tvrzení se nevztahuje na ty, kteří bez vlastní viny neznají Krista a církev: „Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí.“

(§848)„Bůh si může cestami, které jsou známy jen jemu, přivést lidi, kteří bez vlastní viny neznají evangelium, k víře, bez níž se mu nelze líbit, přesto však připadá církvi povinnost a zároveň i svaté právo hlásat evangelium“ všem lidem.


Jak se staví KC k jinověrcům?

(§817) Ve skutečnosti „v této jedné a jediné Boží církvi už od samého začátku vznikaly určité roztržky, které apoštol ostře kárá a odsuzuje. V pozdějších stoletích však vznikly rozsáhlejší rozpory a nemalé společnosti se odloučily od plného společenství katolické církve, leckdy ne bez viny lidí z obou stran“. K rozštěpením, která zraňují jednotu Kristova Těla (totiž bludařství, odpad a rozkol), nedochází bez hříchu lidí: „Kde je hřích, tam je rozrůzněnost, tam jsou schizmata, tam jsou bludy, tam jsou spory. Kde však vládne ctnost, tam je jednota, tam je vzájemnost, jež působí, že všichni věřící jsou jedno srdce a jedna duše.“

(§818) Ti, kdo se dnes rodí ve společenstvích vzešlých z takových rozštěpení a dospívají v nich k víře v Krista, „nemohou být viněni z hříchu odloučení a katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou … Vírou ve křtu jsou ospravedlněni a přivtěleni ke Kristu, proto jim právem náleží čestné označení křesťanů a synové katolické církve je oprávněně uznávají za své bratry v Pánu“.

(§819) Kromě toho „některé prvky posvěcení a pravdy“ „mohou existovat mimo viditelné hranice katolické církve …: psané Boží slovo, život milosti, víra, naděje a láska i jiné vnitřní dary Ducha svatého a viditelné prvky“. Kristův duch používá těchto církví a církevních společenství jako nástrojů spásy, jejichž účinnost pochází z té plnosti milosti a pravdy, kterou Kristus dal katolické církvi. Všechna tato dobra pocházejí od Krista a vedou k němu a „vybízejí ke katolické jednotě“.


Katolická církev neztratila po celý čas vědomí své identity a otevřeně hlásá, že se považuje za pravou církev. (Dnes již mnozí katolíci takto nesmýšlejí). Ač prožila KC v minulosti silný otřes, který jí zasadil protestantismus, vzpamatovala se z něj. I z důvodu vědomí své jedinečnosti ještě trvá její existence. Toto platí i u CASD. Právě vědomí jedinečnosti "exkluzivního hnutí" je jedním z motorů, který způsobuje, že církev stále pokračuje. Nyní nemluvím o dobročinnosti obou církví. Vědomí jedinečnosti je jedním z hlavních důvodů, proč tak získávají na oblibě radikální hnutí. KC je starší církev a i protestantské církve od ní čerpají moudra velkých teologů, výroky koncilů (a peníze z restitucí).

Lído, Ty to stále tlačíš do osobních názorů lidí, ale rozhodující je, co o protestantismu uvádí oficiální zdroje ŘKC. Trochu mi to připomíná džihád, kdy nám spoustu lidí tvrdí, jak je islám nejlepším náboženstvím, tolerantním a plným lásky. Ten se uskutečňuje několika formami-násilnou, ale i politickou, kulturní, je to jasně napsáno v oficiálních zdrojích, tedy koránu, hadísech, životě Proroka.
Proto si myslím, že násilné postoje ŘKC v historii nejdou dnes použít, ale kulturní a politické ano. Protože jsem poznal výborné katolíky svým jednáním, vážím si jich, ale žel, mnoho je jich použito jako "užitečných idiotů"(umlouvám se za toto slovo), protože neznají pravé evangelium a je veliké nebezpečí, že se nevědomky přidají ke zlu.

Netlačím. Popisovala jsem své některé zkušenosti Ambassadorovi a Ty jsi na to reagoval. Mně to nevadí. Oficiální zdroje čtu, ale zajímají mne také názory lidí a vždycky budou, poněvadž život v církvi je někdy od dogmat odtržen a lidé řeší spíše to, co se jich bezprostředně dotýká.

O rozsáhlé diskuse jsem zájem neměla, berou hodně času.

Islám nemám prostudovaný, avšak představitelé muslimských obcí v ČR odsoudili teroristické útoky, které s islámem nespojují. V řadě míst spolu žije křesťanská komunita s islámskou v pokoji. A někde to, žel, tak není. K islámu se tedy nebudu vyjadřovat.

Ani já nejsem bojovníkem proti protestantismu, vždyť jsem pár desetiletí žila v tomto systému a mám tam spoustu přátel.
Myslím si, že jsi nepochopila, co to znamená protestantismus, proč vznikl a co přinesl lidstvu. Je zjevné, že teprve uvolnění od sevření církve ve středověku se rozvinul duch lidstva. Demokracie, která převládá ve většině kulturních zemí je výsledkem těchto snah.

Nevědět po skoro třech desetiletích o základech protestantismu...Zajímavé. Protestantismus měl nepochybně i pozitivní výsledky, vliv, také i ve srozumitelnosti liturgie. Avšak bylo to kyvadlo na druhou stranu, nezůstalo ve středu. Protestantismus není prost represí, které také způsoboval. V dnešní době mnoho lidí, kteří se v životě připojovali k boji proti KC, žel, končí v jejích hospicích, nemocnicích a pečovatelských domech.

To je pravda, jeden kazatel mi řekl o diskuzi s jednou katolickou profesorkou, kdy spolu mluvili o okultismu, New age a jiném, sama řekla to samé, že do katolicismu se vejde (skoro)vše.

KC má k okultismu, New age negativní postoj. Takto to můj profesor nemyslel.

Opět nemohu souhlasit, protestanté se zaměřují na pravdivý vztah s Bohem a proto se oddělili od ŘKC, protože poznali, že církev neučí správně a manipuluje s lidmi-a co se stalo? Uznala ŘKC jejich postoje (protest) ? Ne, naopak, začala proti nim bojovat a pronásledovat je.
Bez tradice Písmo být může, naopak Ježíš měl největší problémy s lidmi, kteří lpěli na falešné tradici. Proto, pokud byla tradice správná a to se pozná podle Písma, tak ji lze přijmout, ale není vůbec rozhodující.
Jeden křesťan to vyjádřil takto: ŘKC za začátku povolovala věci, které nejsou přímo v bibli zakázány a skončila tím, že zakazovala to, co přímo Bůh nařídil.

ŘKC má pohnutou minulost a ta se nedá bagatelizovat. Když se papež omlouval Valdenským za historii, Valdenští jeho omluvu neuznali. Že by pravé evangelium? Což nenařídil Ježíš odpouštět?
Pokud je tradice falešná, musí být i tradice pravá či dobrá. Písmo podléhá interpretaci vždy. Interpretuje člověk, Duch svatý, magisterium. Popisoval Mojžíš v Bibli vlastní smrt? Ten příběh podléhá tradici, která byla zapsána. Dokonce i Luther, když překládal Bibli, dopustil se interpretace. Bible není knihou, která vznikla ve vzduchoprázdnu.

Těžiště života víry ŘKC je v obřadu a jeho tajemstvích, ale u protestantů ve slovu a osobním vztahu k Bohu. Proto kostely mohou být otevřené, ale výhodu v tom nevidím, protože osobně vidím základ ne v ceremonii, ale v modlitbě a Slovu. Nakonec, jak to praktikoval Kristus?

Těžiště víry KC je v Ježíši Kristu. Tato víra se pak mimo jiné projevuje ve svátostech.
Píšeš, že těžiště víry protestantů je ve slovu a osobním vztahu k Bohu. V minulosti to tak skutečně bylo. U protestantů stojí ve středu kazatelna se slovem, u katolíků eucharistie. Sjezdila jsem toho hodně a pronikla někdy hodně hluboko do protestantského myšlení různých denominací. Ve všech takových denominacích nebo skupinách se kladl důraz na Písmo jako autoritu, na jeho čtení. V dobách, kdy se protestanté ještě více hádali s KC nebo naopak, to tak zřejmě bylo. V dnešní době studium Písma přehlušuje sjíždění mobilu a jiné aktivity, také velká zaneprázdněnost protestantů. Samozřejmě, že znám skvělé lidi, kteří studují, modlí se a tak. Dokonce jeden evangelikál přenechal svůj dům rodině s 5. dětmi s odůvodněním, že ta rodina to potřebuje víc a sám šel bydlet do podnájmu.

Avšak v globále se dnes nedá říct, že by celý sbor považoval Písmo za autoritu. Možná teoreticky, avšak prakticky to např. na mnoha kázáních není vidět. Osobní praxe členů také může vykazovat nedostatek „času“. Musím říct, že v KC si z kázání pamatuji více - je kratší a bývá v něm i teologická práce... Někdy myšlenku z kázání použiji na povzbuzení do sms přátelům. V protestantismu jsou také samozřejmě dobrá kázání, např. evangelíci mají výborné teology. Avšak při srovnání musím říct, že v globále se mi zdají kázání v KC víc založená na Písmu, než v protestantismu. Je to paradox. Zkoušela jsem v protestantismu přispět k nápravě věcí, ale nepochodila jsem. Takže jsem nebyla jen člověkem, který by pořád na něco jen remcal, snesu hodně. Někteří mí přátelé přestali do sboru chodit, protože už nemohli poslouchat to, co se tam kázalo. Diskuse s představenými se ukázaly jako marné.

Můj osobní názor je dnes takový, že teze protestantismu založená na autoritě Písma je teze teoretická, v praxi je nepravdivá. Je to silný názor, ale samozřejmě uznávám, že jsou lidé, kteří to takto nemají, milují Pána, Písmo, slouží atd.

No Kristus to praktikoval tak, že se celé noci modlil, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé...A kdo to dnes praktikuje?

Do kostela se dá i sednout a přemýšlet. Dělá to celá řada protestantů. Samozřejmě to nemusí vyhovovat každému protestantovi, to je v pořádku.

Souhlasím s konverzí i s popsáním problémů protestantů. Ti jsou rozhádaní, dávají důrazy na různé a často nepodstatné věci a jsou rozděleni. Naproti tomu je katolická církev více homogenní.

I katolické církvi hrozí další schizma s německou církví. Papež František německou církev varoval, ale někteří si to vyložili jako papežův souhlas. Ale určitě souhlasím s tím, že jednotlivé proudy v KC zatím s ní drží jednotu, v některých případech spíše teoretickou.

Nejenom na praktiky, ale praxe vychází z učení. Myslím, že sice po 2.vatikánském kongresu se hodně změnil postoj ŘKC k Písmu, ale o vyvažování mezer se mluvit moc nedá, protože zůstávají naprosto hluboké propasti v zásadních věcech-spasení, role svatých a Marie, autoritě Písma,svobodě v Kristu... To, že někteří přestupují spíše vnímám jako "znamení doby".

Ano, praxe vychází z učení. Existuje ale také praxe, která učení deformuje. Je zajímavé, že když někdo kritizuje učení CASD, ozývají se někteří lidé, že to už tak není, církev se mění a už to tak nefunguje atd. A přitom to čte bratr, který to ve sboru zažívá… Ale oficiální učení CASD zůstává stejné. Jeden dobrý člověk říkával, že KC a CASD mají mnoho společného.
Na svůj názor o přestupech máš právo, já s ním nesouzním.

Protestantům bych doporučila např. četbu Lutherova Magnificat. Luthera mám ve své knihovně stále, dokonce je vystavený a další knihy kupujeme. Role Marie jako Spoluvykupitelky není oficiálním dogmatem církve ani katolíci nejsou vázáni uctíváním svatých. Avšak souhlasím s tím, že rozdíly v teologii katolicismu a protestantismu existují a nejsou zanedbatelné.

Rozdíly mezi katolictvím a protestantismem vidím jako nepřekonatelné, oba systémy mají jiný zdroj, jiný cíl, jiné metody. Zatím žijeme v době, kdy je možnost svobodného vyjadřování, ale už se to mění. Nezbývá Ti než popřát vyrovnat se hlavně v mysli a srdci s antagonismem, který nutně musíš prožít.

S tím nesouhlasím. Zdroj je Ježíš Kristus, avšak zbožnost je jiná. Děkuji za přání, u mě to bylo spíš postupné uvědomování si svých předsudků. Tím, že konverze není snadná, jsem měla na mysli hlavně to, že konvertita pak bude čelit předsudkům těch, kteří jsou kolem něj, což nepopírá vlastní zápas.
KC rozhodně neidealizuji. Toto mi však nebrání být v Pánově náruči v rámci zbožnosti KC a pěstovat ekumenické kontakty. Jiná forma zbožnosti mi není překážkou. Jsem zde i pro ty, kteří o žádné církvi vůbec neuvažují. Tobě přeji Boží požehnání.

[Milan]

V závěru minulého roku zemřel ,Svatopluk Karásek, evangelický kazatel, signatář Charty 77. Doporučuji si poslechnout jeho zpívaná kázání, k tématu např.: Nebe nebo peklo, Pšenice a koukol a Vy, silní ve víře.
Konverze-změna vyznání víry-je vážná věc. V dnešní době, kdy je křesťanství v našich kulturních končinách veřejným otloukánkem, to zjevně není záležitost společenského postavení, majetku, prestiže. Mám za to, že za rozhodnutím stojí volání srdce, touha být Bohu blíž, lépe jej poznávat i vyznávat. Než se pustíme do šarvátek (útočných nebo obranných) ohledně předností či nedostatků, čistoty učení či bludů, cesty spásy nebo cesty zatracení, zkusme naslouchat, sdílet se, sledovat cestu, která vede ke změně konfese, způsobu, jakým se obracíme k Nejvyššímu i ke změně společenství víry.
Číst katolický katechismus je srovnatelné se čtením souborů článků víry „Adventisté sedmého dne věří“…Dávají nám obraz o učení, které prošlo „kanonizací“ a nějakým způsobem reflektuje dosavadní cestu vývoje myšlení a praxe. Katolická tradice je košatější, čerpá s nesmírného bohatství vlastní historie, výjimečných lidí i dějinných zkušeností. Ta naše (adventistická) je skromnější, historie je násobně kratší, lidské zdroje jsou omezenější. Pro porovnání obou systémů organizace církve, uchopení vztahu k Bohu i pohledu na svět bychom mohli popsat mnoho papíru. Mám však za to, že nám k tomu chybí dost podstatné vědomosti a zkušenosti-nám adventistům o katolické církvi a naopak. Takže nakonec se budeme více či méně odvolávat na tvrzení autorit a vlastní tradici o tom, kdo to vlastně katolíci/adventisté jsou a jaká je role církve Římskokatolické/Adventistů sedmého dne v dějinách spásy. Rozhodně to může být zajímavá a podnětná diskuze, bude-li vedena s otevřenou myslí a respektem k oponentům.
Možná nám však uniká několik dost podstatných věcí: Svědectví o víře v Boha není v první řadě záležitostí učení, ale plodem vztahu. Spásná víra je ta, která formuje život zaměřeny ke službě, láskyplná, obětavá, soucitná, trpělivá…Naše spása nezávisí na příslušnosti k církevní organizaci, ani ke konfesi, je darem milosti Boží, skrze Krista. Nezbavuje nás to osobní odpovědnosti hledat i žít v souladu s poznaným. Ale dává nám naději, tváří v tvář omezenosti našeho poznání i „životního výkonu“.
Mám-li být upřímný, osobně mne oslovují více některé texty současných katolických autorů než reedice spisů Ellen Whiteové. Jak žánrově, tak hloubkou myšlenek. Obdobně i spiritualita.
Lídě, i každému, kdo hledá domov a přístav víry, přeji, aby jej našel, mohl zakotvit a radovat se s rodinou spoluvěřících v noých rozměrech svého vztahu k Bohu.

[Viktorrealita]

Mons. Amato: Odpovede Kongregácie pre náuku viery prispievajú k posilneniu ekumenického dialógu, ktorý musí okrem otvorenosti obsahovať aj ochranu vlastnej katolíckej identity. Iba tak totiž možno dospieť k jednote všetkých kresťanov v „jednom stáde s jedným pastierom“ a vyliečiť ranu, ktorá dodnes bráni Katolíckej cirkvi v úplnom uskutočnení svojej univerzality v dejinách.

Čo to znamená – iba tak? Čo sa myslí pod jedným pastierom? Je to pápež, alebo Kristus? Kto je otcom katolíkov? Svätý Otec na nebesiach, alebo "svätý" otec vo Vatikáne? Predsa vieme, čím RKC podmieňuje zahrnutie pod svoj pláštik univerzality. Je to uznanie pápeža, ako zástupcu Krista – Boha na zemi. Potom to už ide ľahko. Teda z toho vieme, aké to má byť podľa RKC to jedno stádo a pod akým pastierom. Chce si zaceliť ranu?

RKC posilnila ochranu vlastnej katolíckej identity a súčasne sa navonok tváriť otvorená a liberálna za účelom posilnenia ekumenického dialógu. Práve ten ekumenizmus, charizmatizmus, duchovný liberalizmus, humanizmus, relativizmus, sú tými chápadlami chobotnice, ktorými chce pritiahnúť ostatných mimo KC, pod svoj ohavný pláštik univerzality. Práve tá univerzalita je tým duchovným babylonom. Reformácia, je práve bojom za oslobodenie od tejto antikristovej identity KC.

Čo sa myslí pod katolíckou identitou, ktorú ako vidíme posilňuje predsa vieme, keďže tak rada hovorí o vlastnej historickej kontinuite.

RKC musela urobiť naozaj zásadnú vec, aby dosiahla svoj cieľ

Pre tento účel sa stalo niečo predtým nepredstaviteľné. Pozmenila sa definícia KC a to: “Kristova Cirkev je katolícka cirkev“ na “ Kristova Cirkev je v katolíckej cirkvi“?

Práve týmto sa vytvoril priestor pre dosiahnutie tohto cieľa a teda ako hovorí, vyliečiť ranu, ktorá dodnes bráni Katolíckej cirkvi v úplnom uskutočnení svojej univerzality v dejinách

Pozmenil sa výraz na - (existuje v) a nie ako predtým - ‚(je)“

Táto zdánlivo nepatrná zmena:“ Kristova Cirkev je v katolíckej cirkvi“ znamená veľa v pochopení úmyslu RKC. Táto zmena je určená predovšetkým pre zdanie otvorenosti pre ostatné cirkvi mimo KC a to v rámci ekumenického dialógu. Konečný cieľ RKC, je zjednotenie všetkých pod krídla univerzality KC a teda pod pápeža, aby sa zacelili rany spôsobené rozkolom a reformáciou. No siaha to ešte do väčších ohavností, ako sme to videli v Assisi.

Ako reformácia chápe všeobecný pohľad na cirkev Kristovu a ako chápe, čo je to cirkev Kristova z Božieho pohľadu.

Reformácia chápe, že Cirkev Kristova je z nášho pohľadu neviditeľná a je teda v množstve cirkví, cirkvičiek, zboroch aj mimo nich. Je to teda náš všeobecný pohľad na cirkev Kristovu, ktorý zahŕňa všetky cirkvi, cirkvičky a zbory, ktorých jedinou hlavou je Kristus. No chápe aj to, že cirkev Kristovu z Božieho pohľadu netvoria celé viditeľné cirkvi , cirkevné spoločenstvá a zbory, ale ju tvoria jednotlivci. Kto všetko tvorí túto neviditeľnú cirkev Kristovu, tak to vie jedine Boh, lebo iba Boh vie v ktorých srdciach kraľuje svojím Slovom - Duchom. Táto jednota vo Svätom Duchu vždy bola, je a bude naveky. Boží pohľad túto jednotu vidí, lebo Boh je Duch a v tomto Svätom Duchu existuje. Táto jednota vo Svätom Duchu sa aj ukáže a to viditeľne, no až pri druhom príchode Pána, keď zvolá všetkých, ktorí sú jeho, aby tam, kde je On, aj oni boli.

RKC má na pojem „všeobecná cirkev“, iný pohľad a dokonca, ako jedna z vtedajších mnohých cirkví sa povýšila, samozvane vyhlásila, že iba ona je tou jedinou pravou cirkvou Kristovou – celým telom Kristovým na čele s pápežom, alebo najnovšie, že iba v nej je cirkev Kristova. Pokrytecky seba nazýva všeobecnou – teda KC. Vyhlasuje, že iba v takejto všeobecnej cirkvi - KC, ktorú tvoria cirkvi vyznávajúce pápeža, ako zástupcu Krista – Boha na zemi, je cirkev Kristova. Na otázku, či je Cirkev Kristova v rámci takejto KC viditeľná, teda, kde je a kto všetko ju tvorí, tak na to mi nikto z katolíkov neodpovedal. RKC totiž neprijíma pojem neviditeľná cirkev Kristova. Hovorí, že existuje viditeľná KC s hlavou pápežom a iba v nej je vraj cirkev Kristova. No kde je a kto všetko ju tvorí, tak na to už je pre RKC problém odpovedať. Oni, už niečo vymyslia.

Reformácia chápe všeobecnosť cirkvi v tom, že zahŕňa tam všetkých, ktorých hlavou je Kristus. No a súčasne vie, že Boží pohľad vidí, kto patrí do cirkvi Kristovej a kto nie. Teda Boží pohľad nie je všeobecný.

Úmyslom RKC je napodobniť reformačné chápanie čo je všeobecná cirkev a čo je cirkev Kristova. Preto, tá zmena definície RKC v tom, že cirkev Kristova je - v KC a nie ako predtým, že cirkev Kristova - je KC. Rozdiel medzi reformačným chápaním pohľadu na všeobecnú cirkev a RKC je v tom, že podľa RKC sa všeobecnosť cirkvi vzťahuje jedine v rámci tých, ktorí uznávajú pápeža, ako zástupcu Krista – Boha na zemi. Teda vo vnútri si chráni a posilňuje svoju identitu, no navonok sa tvári ústretovo k ostatným mimo KC, teda k tým, ktorí neuznávajú pápeža, ako námestníka Krista – Boha na zemi. Snaží sa pozliepať rozbité kúsky zapríčinené rozkolom a reformáciou a priviesť ich do svojho vraj jediného pravého stáda a teda vytvoriť jedno stádo s jedným pastierom – pápežom. No reformácia nie je nejaká nehoda KC, ale to, že žišla z cesty, ktorou je Kristus a oddelilo sa to zdravé od chorého. Teraz to choré chce, aby aj ostatní ochoreli a snaží sa ich nakaziť duchovným smilstvom.

Zvod je v tom, že KC sa tvári ako jediná viditeľná cirkev s viditeľnou hlavou - pápežom v ktorej je vraj niekde sústredená Cirkev Kristova a potrebuje len prijať ostatné rozkolom a reformáciou oddelené prvky a tak zjednotiť a zastrešiť všetkých kresťanov pod svoje krídla univerzality. V podstate už ani nevyžaduje konverziu, len stačí uznať pápeža a postupne formou prehlásení naberať všetko to, čím KC podmieňuje uznanie, aby patrili vraj k všeobecnej cirkvi. Je to taktika pomalého uvarenia žaby, ktorá nevníma, že voda už vrie a zahynie.

Jedna z mnohých cirkví vo vtedajšej Rímskej ríši sa povýšila, prevzala štafetový kolík moci pohanského Ríma a vo svoje namyslenosti a pýche vyhlási, že práve ju, ako viditeľnú a všeobecnú založil Kristus a vraj poveril osobu Petra, aby ho na Zemi zastupoval. Podloží to niektorými veršami z Písma, ako napr. – Mat16:18, ktorých zmysel prekrúti. Odvoláva sa na Písmo, ktoré prekrúti, aby legitimizovala úrad pápeža a súčasne postaví slovo pápeža a vlastné tradície a nariadenia, nad Slovo Písma.

Následne si vymyslí následníctvo po Petrovi, ktoré Ježiš neurčil. Nastaví si vlastné kritéria, ktoré majú spĺňať všetky cirkvi, ak sa teda chcú stať súčasťou KC a teda v prvom rade uznať pápeža, ako námestníka Krista – Boha na zemi. Týmto sa vytvoril priestor na spochybnenie dostatočnosti Božieho Slova v Biblii a slovo pápeža a tradície sa týmto povýšiť na úroveň Božieho Slova , alebo dokonca nad Božie Slovo a to vo všetkých cirkvách a to je jej cieľ. Zjednotiť to všetko pod viditeľnú hlavu – pápeža, akoby jednota v Duchu Svätom a s jedinou hlavou – Kristom ani neexistovala. Táto falošná cirkev vedie vojny, hromadí majetok, vedie mocenské politické boje, prenasleduje a preklína a správa sa ako nejaké politické zoskupenie – svetská ríša.