Adventistická zpověď

[Milan]

Ti samí lidé když před 20 lety odcházeli z mateřské církve také psali dopisy. Je možné že za 20 let budou psát další.

Vážím si těch, kteří jdou "s kůží na trh" a mají odvahu nechat druhé lidi nahlédnout do svého života, způsobu prožívání víry i přemýšlení o jejím obsahu, zacílení. Pokud odchází ze společenství církve, je to svým způsobem rozvod. Může být divoký, plný záště až za hrob (jak z jedné, tak z druhé strany), nebo kultivovaný, umožňující po překonání bolesti zachovat dialog a přátelské vztahy.
Někdo se vytratí "po anglicku". Někdo cítí potřebu o svých důvodech odchodu napsat. Je pak na čtenáři, aby svědectví zpracoval a zaujal postoj. Může hrát "mrtvého brouka", může argumentovat "ad hominem", může se ovšem také zamyslet, zda i jeho životní ideje a praxe nepotřebují restart. A třeba o tom napsat.

Věštit budoucnost druhým je ale pro některé uživatele. nejspíše snazší...

[Tomáš Plechatýý]

Ti samí lidé když před 20 lety odcházeli z mateřské církve také psali dopisy. Je možné že za 20 let budou psát další.

No a?

Jsou různé pohledy na jev.

Když někteří lidé zůstávají celý život v jedné církvi - ale i místě, zaměstnání, politickém názoru, ideologii, módě, atd.

Buď jsou to lidé stálí, moudří, prozíraví, trpěliví, spolehliví - Pořádně rozmýšleli, než si zvolili a za svou volbou si stojí po zbytek života.

V tomto pohledu jsou naopak ti co mění církev - zaměstnání, politické postoje, ideologie, módu, atd.

Nespolehliví, nestálí, netrpěliví, prchliví, přelétaví, jakoby nevěděli, co chtějí.

Slovy epištoly Jakuby - jako vlny na moři, nebo plevy unášené větrem.

To je negativní hodnocení pro ty druhé a pozitivní pro ty první.


Existuje i jiný pohled.

Ten říká, že lidé kteří celý život jsou v jedné církvi, žijí na jednom místě, pracují v jednom zaměstnání, mají jeden politický názor (často po rodičích), ideologii i módu celý život....

jsou vlastně lidé, kteří ztratili dětskou zvídavost, a opustili ochotu zkoumat a poznávat (dobré i zle?). Zamrzli v pohodlí a zdánlivém bezpečí již vyzkoušeného a předaného dřívějšími moudrými.

Takoví lidé mají možná v nitru strach vykročit do neznáma a opustit jistoty svého života. Přesto když se jich zeptáme, tak není v jejich stereotypu vše dokonalé a jsou věci, které se jim nelíbí a chtěli by je jinak, nejsou však ochotni změnu vyvolat sami a čekají zda věci nezlepší za ně někdo jiný (Bůh, jiní lidé).

Naopak lidé , kteří opouští jistoty, jako je jejich město, země, církev, ideologie, politické názory, móda někdy i přátelství a vztahy jsou ti kdo jsou odvážní, kdo si jdou za svým srdcem kamkoliv je zanese.

Jsou ochotni vzdát se tepla se smrádkem, aby vyvětrali a našli čerstvý vzduch.

Slovy Podobenství Ježíše Jsou ti stálí podobni tomu staršímu bratrovi v podobenství o marnotratném synu, zatímco ti ni nestálí tomu mladšímu.

Nebo ještě silněji v podobenství o ,,hřívnách" jsou ti stálí podobni tomu co dostal jednu hřivnu ale zakopal ji aby o ni snad nepřišel, zatímco ti nestálí jdou a vsadí všech svých pět hřiven, a riskují je nebo investují, aby snad získali dalších 5, protože doufají že to co naleznou bude ještě lepší, než to co opustili.

Jako když najdou někde obrovskou perlu, tak jdou a prodají všechno co mají, aby mohli koupit tu jednu velkou perlu.

Tyto pohledy se často prolínají.

Lidé někdy bývají nestálí více v mladém věku a usedlí ve stáří, ale někdy je to naopak, že až po letech seberou někteří odvahu a přestanou lpět na svých jistotách a jako Petr vykročí z lodi do vody.

U křesťanů by mělo platit (pokud jimi nejsou od narození) , že museli tento krok víry jednou udělat kdysi všichni a uvěřit a vložit svůj život do rukou Božích.

Přesto i nadále v životě někteří se usazujeme a hledáme smysl života a naplnění ve službě na našem místě (církvi, práci, atd.) a někteří ,,Vaneme vaneme jako vítr, vítr vane kam chce, jeho směr nevidíš ale slyšíš jeho zvuk, tak je to z každým, kdo se narodil z Ducha."

Je myslím dobré, když si tyto mnou dvě umělé oddělené skupiny uvědomí, že jsou děti jednoho Tvůrce a že nejsou jedni zlí a druzí dobří.
Aby nesoudili a když tak jenom sebe.

Ano soudíme i podle ovoce života lidí, ale dovolme dělat usedlým i neusedlým chyby na cestě.

Ať má každý jistotu svého přesvědčení.

[Lída R.]

7. část
Střípky z mého přemýšlení

Byla jsem před několika lety požádána kazatelem jedné protestantské církve kvůli jisté situaci, abych napsala věroučné body CASD, kde se rozcházejí s evangelikalismem. Tento elaborát zde dávám po částech. Snažila jsem se to tehdy psát pokud možno korektně, takže tam budu doplňovat mé současné komentáře. Podotýkám, že jsem spis tvořila ještě z pohledu křesťana vyznávajícího princip „Sola Scriptura". Kurzívou budu psát svou citaci a běžným písmem doplním komentář. Mým cílem není někomu znejisťovat víru a přít se, ostatně už to komentuji s odstupem. Pokud bych však někoho nechtíc rozzlobila, tak vězte, že Pán Ježíš Kristus je nad vším a k Němu se upínejte. Dá vám do srdce pokoj. Upozorňuji, že své pocity popisuji pravdivě a nemusí to být každému příjemné. Je to však součást mé rekapitulace období plného změn. Tak tedy:

Adventisté mají 28 věroučných výroků

https://www.casd.cz/informace-o-cirkvi/veroucne-vyroky/

Adventisté se od ostatních církví odlišují svým pojetím soboty, církve ostatku, darem proroctví, Božího zákona, Kristovou službou v nebeské svatyni a pojetím stavu po smrti. To jsou podle mého názoru nejzávažnější věci, kvůli kterým se dostávají do konfliktu s jinak smýšlejícími věřícími. U těchto bodů se pokusím stručně zmínit, proč jsou odlišné.

Komentář: O desátcích jsem nepsala ani o čistém a nečistém mase a alkoholu. Pro mě to nebyl velký problém, i když samozřejmě jsem tyto věci nechápala stejně jako adventistická věrouka či adventistický styl života. Tehdy se řešilo, jestli jsou desátky závazné pro církev. Byla jsem spíše pro dobrovolné dary. Ale konkrétně bych desátek nevylučovala z dávání, nechala bych to však na dobrovolnosti s tím, že to nebude vázáno na možnost vykonávat nějakou služebnost. Nějakou dobu před odchodem jsem už desátky nedávala.

Čisté a nečisté. Ani zde nemám problém, dodnes doma vepřové nevařím, hodně jsem si odvykla. Salám si občas dám, ale konkrétní vepřové maso nevařím. Alkohol téměř nepiju, jen na Silvestra a výjimečně trochu chlazeného pivka v létě. Jinak jsem toto učení pokládala za nezávazné pro novozákonní církev. Trochu mě ale po odchodu zlobilo, že jsem jako dospívající mamce komplikovala vaření a nakonec se tomu musela podřídit celá rodina. Na podnikových večírcích mi bylo nepříjemné, že musím vysvětlovat, proč nejím chleba se šunkou a žádat o neakoholický přípitek. Nikdy jsem neuvažovala, že bych to porušila, ale je pak celkem zajímavé vysvětlovat nevěřícímu okolí, proč již "jím a piju" .

Všimla jsem si, že CASD zmodernizovala své stránky a věroučné body jsou tam vypsány přijatelnějším způsobem pro veřejnost. V základu se ale asi nic nezměnilo. Knihy EGW obsahující učení o předadventním soudu, šelmách, sobotě jsou stále vydávány pod hlavičkou církve, takže to beru jako doposud platnou část učení.

Církev ostatku:
CASD věří, že Bůh má své děti ve všech církvích. Avšak sama sebe chápe jako "církev ostatku", která obnovuje Boží pravou bohoslužbu. Ve sborech jsme často říkali, že CASD je vrchol reformace, tzn. že žádná jiná církev nedosahuje takového poznání pravdy jako CASD. Z tohoto důvodu je odchod z CASD chápán jako „odpadnutí", protože už v podstatě není kam jít. Pokud se bývalý člen stane členem jiné církve, už nežije v té pravé pravdě.
Ostatek hlásá tzv. trojandělské poselství (Zj 14,6-12). To poselství je chápáno zhruba takto:
1. anděl hlásá, že přišla hodina Jeho soudu, tj. doba, kdy Kristus zahájí poslední část velekněžské služby v nebeské svatyni a začne dílo soudu, viz oddíl vyšetřující soud.
2. anděl hlásá, že padl veliký Babylón. Zde se chápe Babylón jako všechny odpadlé náboženské organizace a jejich vedení, především však představuje velké náboženské odpadlické spojení mezi šelmou a jejím obrazem, které způsobí závěrečnou krizi.
Proroctví o pádu Babylóna je chápáno především jako odklon protestantismu od čistoty a jednoduchosti evangelia o ospravedlnění z víry.
Vyjitím z Babylóna se v lidové teologii myslí vyjití jinověrců ze svých církví a připojení se k CASD, odtud misie směrem k jiným církvím.
3. Zj 13 popisuje „šelmy“. To je v CASD nejdiskutovanější bod. Třetí anděl hlásá Boží varování před uctíváním šelmy a její sochy.
V lidové teologii je jedna šelma Římskokatolická církev + další odpadlé církve, které neslaví sobotu, ale neděli.
Druhá šelma je USA, které se s ŘKC spojí, aby vynucovala svěcení neděle pod trestem smrti.
Závěrečná krize se bude týkat svěcení soboty. Kdo bude místo soboty slavit neděli, přijme cejch šelmy a její pečeť. CASD se v podstatě snaží představit důležitost svěcení soboty, protože to je pravé evangelium, a je pečetí Boží.
Toto poselství je chápáno tak, že lidé, kteří slaví neděli, se podřizují lidskému zřízení, ne Božímu. Nyní jsou tyto církve ještě v nevědomosti, ale jakmile bude zákonem prohlášeno, že neděle se musí světit, připojí se tyto církve pod autoritu šelmy. Odtud vychází velká averze ke katolické církvi, protože ta jednou bude adventisty pronásledovat.
V CASD je mnoho různých proudů. Proud historického adventismu (tj. jak vykládali Bibli adventističtí průkopníci) převažuje nejvíce. CASD neprochází lehkou dobou, tříští se tam různé názory, lidé odcházejí z církve kvůli neochotě představitelů vymezit se proti učení, které se neslučuje s Biblí.

Komentář: Zde bylo mé velké překvapení, když jsem zjistila, že CASD nemá nějaké výjimečné poselství. Působilo mi zvláštní hrdost, že jsem v církvi, která ví, jak to je a jak to bude a má něco, co druzí ne. Začala jsem vnímat Církev adventistů jako jednu z mnoha církví, které existují. Přestala jsem pokládat hnutí z Ameriky a s určováním datumu příchodu Ježíše Krista za výjimečné. Spíš mi nešlo na rozum, jestli si nikdo nevšiml verše „O tom dni ani hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec." (Mt 24,36). Pak jsem to přestala řešit, protože jsem si toho nevšimla ani já a věřila jsem adventistickému výkladu ohledně tzv. „Velkého zklamání", kdy Ježíš nepřišel. Tak jsem přemýšlela, jaké mechanismy působí na člověka, aby viděl to, co chce vidět.
Později po odchodu jsem měla na sebe velký vztek, že jsem rozšiřovala spisy Ellen White. Nemohla jsem tomu uvěřit, že jsem naletěla jejímu učení o sobotě jako o přikázání, které v nebi září, že bude zkušebním kamenem věrnosti. Dále jsem zírala, že jsem se podílela na rozšiřování strachu z Římskokatolické církve a jiných společenství a vytvářela tak bariéry mezi lidmi. Neměla jsem kupodivu vztek na církev, ale spíše na sebe, protože dnes mi to připadá neuvěřitelné. Se vztekem zároveň přicházelo zděšení, kolik bolení hlavy jsem lidem z mé nadšené vize o podrobnostech doby konce způsobila.

Co se týče vedení, tak chápu, že změna učení je velkou věcí a není jen tak. V té době jsme však řešili, co s tím a měla o tom být i nějaká teologická konference, nakonec však bylo jiné téma.
Byla jsem velmi překvapena tím, když jsem po čase potkávala kamarády jejich hlášením, že už v církvi nejsou. Většinou našli domov v CB.
Dnes bych nějaké velké změny v učení nečekala, je to dost složitý proces. Ale bylo by zajímavé vědět, kolik lidí by se pak třeba nechalo pokřtít a zda-li by nějaká změna přispěla k většímu přílivu členů.

Od roku 2017 jsem byla Pánem povolána do služby přímluvce, a tak se zaměřuji primárně na Něj. On je tím úhelným kamenem, ke kterému lidi v rozhovorech vedu.
Toto již také vnímám i u některých lidí v CASD, kde důrazem začíná být Pán Ježíš více než dříve.

Příště budu pokračovat.

[Neregistrovaný]

Dále jsem zírala, že jsem se podílela na rozšiřování strachu z Římskokatolické církve a jiných společenství a vytvářela tak bariéry mezi lidmi.

Lído, už jsi nás obšťastnila 7.dílem zpovědi a budeš ještě pokračovat dál.
Já nevím, zda v Tvém případě je to upřímné hledání nebo naivita, ale myslím, že jsi přešla z bláta do louže v tom smyslu, že ŘKC skutečně nebere druhé církve jako sobě rovné. Duchovní pýcha je v adventismu taky, někteří pohlíží dodnes na ostatní církve "zpatra", ale ŘKC má jaksi nadřazenost zakotvenou v dogmatice.
Proto Tvou sáhodlouhou "Adventistickou zpověď beru s rezervou.
Posílám odkaz na postoj ŘKC k jinověrcům, nebere je jako sobě rovné-ortodoxním ještě tak trochu název "církev" přiznává, ovšem protestantům už vůbec ne.
Psala jsi, že se postoje řadových katolíků nemusejí shodovat s oficiálními postoji církve, myslím, že to samé platí i v adventismu. Např. v tomto dokumentu ale vytváří ŘKC bariéry hned od začátku sama.
https://www.kardinal.cz/index.php?cmd=a ... icleID=135
Strach (či obavy) z ani ne tak katolické církve, jako spíše z jejích vůdců, je myslím stále na místě. Možná je lepší slovo "pečlivé sledování", protože slova jsou jedna věc a ta bývají laciná a hebká, ale skutky věc druhá.
Tvoje "zpověď", může mít třeba 100 dílů, ale myslím, že jsi si konverzí vůbec nepomohla...

[Šašo Jašo]

Pomohla si. Katolíci majú oveľa menej zákazov a príkazov ako adventisti. Väčšia sloboda. Okrem toho tam nie je ten nápor na mozog na premýšľanie. Katolicizmus je náboženstvo rituálov a prímluvcov, tam sa netreba trápiť štúdiom ale sa ponoriť do tajomstva viery.

[Neregistrovaný.]

Ale prečo musí ten guláš stále miešať ? Je dovarený, dochutený. Ďalej by som ho nemiešal, zemiaky a mäso sa rozbijú a bude z toho kaša.

[Šašo Jašo]

Akurát že ešte nie je dovarený. Treba ho dovariť do mäkka.

[Šašo Jašo]

Keď sa ľudia dokážu pozrieť z nadhľadu na svoju minulosť. Prečo nie. Dnes sú to už dejiny.

[Šašo Jašo]

Ľudia do církvi nie sú priťahovaní iba učením ale hlavne zamilovaním si ľudí v nej.

[Šašo Jašo]

Vernosť je vlastnosť iba Božia. My ľudia sme poväčšinou neverný. Zbehneme tam kde je tráva zelenšia. Nie vždy to tak bolo ale dnes to je normál.