Dnes budu pokračovat v dalších střípcích v mém přemýšlení. Nutno připomenout, že tento elaborát je už starší, komentář je nynější doplněk. Brala jsem si tehdy na pomoc knihu Adventisté sedmého dne věří.
Sobota
Sobota je "biblické" učení, nachází se ve 4. přikázání (pozn. autora – v katolickém a luteránském číslování je přikázání o dni odpočinku třetí). Sobota je klíčovým učením CASD. Nebiblické na tomto učení je to, že závěrečná světová krize se bude týkat svěcení soboty a sobota se na konci dějin stane spornou otázkou.
Komentář: Jak už jsem psala, učení CASD je na fóru široce diskutováno, takže nezabíhám do detailů. S dopisem signatářů jsem se ve většině věcí v době přemýšlení zda zůstat, či odejít, ztotožnila. Ten dopis obsahuje srozumitelný seznam důvodů odchodu bývalých adventistů.
Sobotu jsem vždy v době aktivního adventismu považovala za znamení Božího lidu. Tento názor podporovala jak oficiální věrouka, tak úkolky sobotní školy. Žila jsem v domnění, že správný Boží člověk se pozná podle toho, jestli světí sobotu, nebo ne. Na Slezsku se na to kladl mimořádný důraz, a z těchto důvodů víry v poslušnost Božích přikázání jsem tuto otázku už dopředu řešila i na pracovních pohovorech. Tímto se nechci chlubit, neboť mnozí šli např. za neuposlechnutí vojenské výzvy v sobotu v minulém režimu vězení. Tím chci akorát sdělit, že jsem otázku soboty brala smrtelně vážně.
Někde se mi vyloženě vysmáli, někde mi zas řekli, že to je moje věc, a když nebudu moci na školení v sobotu, tak mi to dají třeba na neděli. Rozumní lidé se vždycky domluví. Ale i tak tam byli u toho rozhovoru přítomni všichni mí kolegové, takže oni už od začátku věděli, co jsem zač. Na jednom pohovoru jsem byla uznána za způsobilou vykonávat psychicky náročnou činnost. Prošla jsem sítem dřívějších kol, ale v posledním výběru zaměstnavatele zajímalo, jestli v sobotu přijdu do práce a jestli mi nevadí papežský primát (byla to katolická organizace, u níž jsem našla útočiště v době odchodu, a pan ředitel znal učení adventismu. Na pana ředitele dodnes ráda vzpomínám).
Sobota je v adventistickém učení tak důležitá, že v době závěrečné krize si na ní vylámou zuby ti nevěrní spojení s Římem, a ti věrní (světící sobotu) budou zachráněni. Na toto učení EGW se na Slezsku kladl důraz, takže tohle bylo ve mně silně zakořeněno. Když jsem pak pročítala Nový zákon, ale už bez adventistického předporozumění, silně na mě zapůsobil tento verš:
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13,35)
V tomto a podobných textech ke mně promlouval text o tom hlavním poznávacím znamení Kristových učedníků. Nebyla to sobota, ale láska. Dobře vím, že slovo láska je dnes zprofanované slovo, protože každý si pod tím představuje něco jiného. V Ježíšově pojmosloví to však neznamená až tak city, ale hlavně činy a požadavek položit za bratry i život, je-li to třeba. Jakkoliv pokládám učení za důležité, viditelným znamením Kristova učedníka jsou jeho činy.
K závěrečnému pronásledování, jak ho vidím, se dostanu v bodu, kdy budu pojednávat o Božím zákonu.
V lidové teologii je pro adventisty sobota nejdůležitější přikázání z celého Desatera. Mnoho křesťanů věří, že sobota došla svého naplnění v Ježíši Kristu, a světí neděli jako památník Kristova vzkříšení.
U adventistů je sobota „památník stvoření" a posláním církve ostatku je vyvýšit Boží zákon a dodržovat jeho zanedbávanou sobotu, bude muset dát důsledný a láskou naplněný příklad zachovávání soboty.
Adventismus se snaží zachovávat sobotu „starozákonně". Nekoná se žádná práce, nevedou se plané řeči – tento postoj se v některých sborech stal extrémním a vyústil v to, že se lidé mezi sebou příliš nebaví, aby se neprovinili mluvením planých řečí. Proto se nemluví o rodině, práci, běžných starostech, aby lidé neměli hřích. Jídlo a oblečení se má nachystat den předem, v sobotu se nemá cestovat. V některých sborech se řeší to, zda je vhodné v sobotu jezdit autobusem do sboru, protože si člověk musí koupit lístek. V sobotu se nemá kupovat ani prodávat.
V praxi tento postup vedl k odklonu od evangelia Ježíše Krista. Zaměřovali jsme svou pozornost na sobotu, abychom všechno správně zachovali a něčím se neprohřešili, a Ježíš byl v pozadí.
Stručně řečeno, sobota je nejdůležitějším bodem adventistického učení z důvodu, že na konci dějin bude otázka soboty otázkou spasení. V lidové teologii je sobota v adventismu považována za „Boží pečeť".
Komentář: Zde záleží na tom, jako mentalitu má sbor. Kdysi se např. říkalo, že adventistická žena jde rozpoznat už zdálky. Nemá náušnice, má dlouhou sukni a nemá ozdoby. Jen vsuvka – dlouhé sukně, bledá líčka, tak se pozná katolička – to jsem ještě tento katolický vtip neznala

. Doba se samozřejmě posunula a dnes už se lze i ve sboru bavit o práci, o dětech, o zájmech atd. Jsem daleka toho, abych se lidem vysmívala za projevy upřímné zbožnosti. Snažila jsem se v sobotu dodržovat, co se kdysi požadovalo. Dále jsem se střežila některých bratrů a sester vyptávat na neduchovní dotazy, abychom planě v sobotu nemluvili. Dnes mi to připadá umělé, ale proti této mentalitě jsem nebojovala. Respektovala jsem takové bratry a sestry, kteří chtěli všechno poctivě dodržovat a vážila jsem si jich. Dodnes platí, že v jakém prostředí člověk vyrůstá, takovým je formován. Na druhou stranu bylo možné se zase s jinými lidmi bavit i o „světských" věcech. Mentalita sborů na Moravě a v Čechách není stejná.
V každém sboru, kde jsem byla členem, byly dobré i špatné věci tak jako i v jiných církvích a organizacích. Když mám shrnout, co mi období svěcení soboty v životě dalo, tak jsem si cenila společenství s bratry a sestrami, společné rituály v rodině na zahájení a ukončení soboty byly fajn – zpívání, četba z Písma, modlitby. Opravdový odpočinek od práce včetně mentálního odpočinku. Sobotu jsem nepovažovala ve většině případů za přítěž. Dnes už ji sice nesvětím ani nezachovávám, ale vůči adventistickým přátelům uplatňuji vstřícný postup a v sobotu je např. nezvu na fotbal. Respektuji jejich víru. Samostatné ideově nezatížené přemýšlení nad Biblí mi ale přispělo k tomu, abych dala ten největší důraz na osobu Ježíše Krista a ostatní důrazy se "upravily". Upřímné svěcení soboty nemusí vylučovat příkladné křesťanské chování, avšak výklady EGW o „nejdůležitějším přikázání", které bude mít "spásonosný" vliv, jsou mi vzdáleny tak, jak je vzdálen Jupiter od Slunce.