Neregistrovaný napísal: ↑25 Aug 2023, 15:57
O biblických úlohách se už dávno ví, že jsou tvořeny celosvětově ale pro krajiny třetího světa, kde není velká gramotnost a vzdělání zato nových lidí ano. tam slouží jako výbava před křtem pro místní kazatele, kteří sami nejsou příliš vzdělaní.
To, že to Evropany a Severní Ameriku debilizuje protože tito lidé jsou nebo byli zvyklí kriticky myslet a číst si knihy a pokládat si otázky. Na to se kašle, protože S Amerika a Evropa dá dohromady méně než 7% členstva.
Alespoň před asi 10 lety to říkal na teologickém semináři učitel/kazatel.
Biblické úlohy je ešte neškodná kratochvila. Vieš si predstaviť že moslimovia sa musia naučiť celý Korán naspamäť ? Na Tom makajú deti už od narodenia.
Tomu moc nevěřím, spíš si myslím, že se spokojí s krátkými poučkami od Imámů a když je něco komplikovanější tak se použije kouzelná zkratka - můžou za to židé.
Alespoň v tomto duchu jsem četl před pár lety blog od jednoho egypťana co začal žít v čechách a přestoupil na křesťanství, podle jeho popisu úpadek Islámu začal když začala upadat vzdělanost (uváděl datum, kdy Alexander Veliký naházel všechny knihy z jejich knihovně do řeky, že ta měla inkoustovou barvu) a běžní muslimové prý podle nějaké statistiky za rok nepřečtou ani jednu knihu. Dokonce prý už sami museli korán osekat protože byl psán původně složitějším písmem kterému již dnes čtenáři nerozumí.
jeho popisu úpadek Islámu začal když začala upadat vzdělanost (uváděl datum, kdy Alexander Veliký naházel všechny knihy z jejich knihovně do řeky, že ta měla inkoustovou barvu)
Tak nevzdělanost egypťana (nebo Tvoje?) je i v tom, že nevíš, že Alexandr Veliký (Makedonský) žil skoro 1000 let před vznikem islámu. Těžko mohl islámské knihy házet do řeky...
jeho popisu úpadek Islámu začal když začala upadat vzdělanost (uváděl datum, kdy Alexander Veliký naházel všechny knihy z jejich knihovně do řeky, že ta měla inkoustovou barvu)
Tak nevzdělanost egypťana (nebo Tvoje?) je i v tom, že nevíš, že Alexandr Veliký (Makedonský) žil skoro 1000 let před vznikem islámu. Těžko mohl islámské knihy házet do řeky...
Nejde o to že by naházel islámské knihy do řeky. Islámu dnes stačí korán a pár hadís nebo sunny - to není na velkou knihovnu. Takže i kdyby to bylo v době islámu tak to co by vyházel by nebyly především knihy o islámu.
Ale ve stejné oblasti kde arabská kultura dříve byla byla i velká vzdělanost - ve středověku se ztracená antická literatura - matematika, astronomie, filosofie i medicína překládala někdy od arabů, kteří ji ještě měli.
Jde o to že tím činem začal postupný úpadek kultury a obyvatel, kteří se později spokojili se zjednodušeným výkladem jazykově okleštěného islámu a a proto jim dnes stačí i jednoduché myšlenkové zkratky jako odpovědi na složité otázky.
Ostatně stejný jev úpadku vzdělanosti se postupně děje nyní v západní kultuře, ale je to spíše unuděním a nedispilinovaností a požitkářstvím, že se evropané a američané nechtějí vzdělávat a pozvedat svého ducha a mysl, než nedostatkem možností se vzdělávat.
Není náhoda, že i adventismus se šíří lépe a rychleji v zemích Afriky kde je nižší vzdělanost, než v zemích s dlouhověkou nábožensko vědecko kulturní tradicí kde věci svět není hned černobílý a odpovědi okamžité podle jednoho verše.
Takže i kdyby to bylo v době islámu tak to co by vyházel by nebyly především knihy o islámu.
Ale ve stejné oblasti kde arabská kultura dříve byla byla i velká vzdělanost - ve středověku se ztracená antická literatura - matematika, astronomie, filosofie i medicína překládala někdy od arabů, kteří ji ještě měli.
Co by bylo, kdyby...
Alexandr Makedonský byl vychováván v bohaté rodině a měl úctu ke vzdělání. Pravděpodobně by neudělal to, co mu chceš připsat, tedy ničení "islámských" ani jiných knih. Nedělal to při dobývání Persie ani jinde.
Ale ve stejné oblasti kde arabská kultura dříve byla byla i velká vzdělanost - ve středověku se ztracená antická literatura - matematika, astronomie, filosofie i medicína překládala někdy od arabů, kteří ji ještě měli.
Je to podle mne trochu jinak. Arabové v době předislámské měli velmi málo středisek nějaké kultury, žili nomádským životem, nelze mluvit o velké vzdělanosti. V porovnání s jinými kulturami (např.židovskou, řeckou) byli téměř analfabeti.
Ani po vzniku islámu se to nezlepšilo-byli to právě muslimští velitelé, kteří dávali pokyn k vypalování knihoven a ničení záznamů při dobývání. Sám Mohamed byl nevzdělaný až do konce života.
Větší rozvoj nastal později tam, kde byli Arabové dále od jejich mocenských center a ve styku s jinými kulturami. Pak skutečně došlo k tomu, že se mohli obohatit i evropští učenci od Arabů a překládaly se některé knihy.
Jde o to že tím činem začal postupný úpadek kultury a obyvatel, kteří se později spokojili se zjednodušeným výkladem jazykově okleštěného islámu a a proto jim dnes stačí i jednoduché myšlenkové zkratky jako odpovědi na složité otázky.
Ten čin (spálení islámských knih Alexandrem Makedonským) sice nikdy nenastal, ale je to opět jinak. V islámu se nediskutuje o koránu nebo hadísách jako o bibli. Prostě je to tak napsáno a o tom se nediskutuje. Možná vidíš ten rozdíl zde na fóru. Někdo klidně polemizuje nad tím, zda byl Ježíš gay. V islámu by za zpochybňování autority Mohameda a podobné názory byl takový člověk klidně zlikvidován. V "křesťanské" kultuře je možné skoro všechno-Kristus v nějaké hře znásilňuje Arabku, mnoho lidí zpochybňuje bibli, stvoření atd. s tím, jací jsou to křesťané vlastně prosťáčci, když tomu věří. Ale pozor na to, zjednodušování dělají právě kritici víry, protože jim chybí právě ta víra v Boží existenci a nevěří, že bible je Boží slovo.
Ostatně stejný jev úpadku vzdělanosti se postupně děje nyní v západní kultuře, ale je to spíše unuděním a nedispilinovaností a požitkářstvím, že se evropané a američané nechtějí vzdělávat a pozvedat svého ducha a mysl, než nedostatkem možností se vzdělávat.
s tím se dá souhlasit, nakonec, je to vidět ve volbách, lidé reagují na domněle jednoduchá řešení.
Není náhoda, že i adventismus se šíří lépe a rychleji v zemích Afriky kde je nižší vzdělanost, než v zemích s dlouhověkou nábožensko vědecko kulturní tradicí kde věci svět není hned černobílý a odpovědi okamžité podle jednoho verše.
Adventismus se ze začátku rychle šířil v zemích s vysokou vzdělaností, ale vrcholu dosáhl někdy v 50.letech. Pak se začala měnit kultura (konzum) západních zemí a lidé obecně přestali mít zájem o náboženství. Velkou roli sehrála i 2.sv.válka a nastupující existencionalismus.
Adventismus se šíří třeba v Africe z více důvodů-adventisté nabízí vzdělání (popírá to tedy to, co píšeš), životní nasměrování, osvětu zdravotní a duchovní-tedy znalosti, z kterých vyvěrá víra. Jistě, v kulturách jsou rozdíly a tam, kde je boj o přežití do druhého dne, není čas na jiný rozvoj. Ve srovnání s jinými náboženstvími, které preferují např. prožitek, nebo poslušnost psanému, ale adventismus naprosto vyčnívá právě důrazem na vzdělání.
Ro ert napísal: ↑17 Sep 2023, 20:14
Prirodzené slnko alebo umelé slnko to je úplne jedno ale rastliny ho potrebujú a vždy potrebovali.
Nebesia - vesmír - galaxie hviezdy planéty atd. a špeciálne Zem, boli stvorené na počiatku. Zem bola zo začiatku v tme. Počiatok mohol trvať veľmi dlhý čas, čo je relatívny pojem, nakoľko dni sa začali počítať, až pri striedaní svetla a tmy, čo svietilo na otáčajúcu sa Zem a to ešte pred slnkom. Teda odvtedy, keď Boh povedal - nech je svetlo a to znamená, že vtedy svetlo mohlo dopadať z nejakého iného zdroja, ktorý Boh dal, aby svietil na Zem. Rastlinstvo mohlo vegetovať bez problémov. Až neskôr mohla byť umiestnená Zem na už skompletovanú slnečnú sústavu a aj mesiac bol daný na obežnú dráhu.
Ja to vidím tak:
Oddelenie svetla od tmy, teda aby svietilo na Zem nastalo pred stvorením slnka a logicky, až vtedy sa počíta večer a ráno prvý deň. 1Moj 4 A Bôh videl svetlo, že je dobré, a Bôh oddelil svetlo od tmy. 5 A Bôh nazval svetlo dňom a tmu nazval nocou. A bol večer, a bolo ráno, prvý deň.
Vyzerá to, že na Zem svietilo svetlo z iného zdroja a taktiež bolo striedanie svetla a tmy, keďže nebesia – galaxie, hviezdy, planéty a špeciálne Zem boli stvorené na počiatku. Svetlo už bolo, no nedopadalo ešte na Zem. Počiatok je neurčitý čas a nevieme, ako dlho trval. Dni sa začínajú počítať až vtedy, keď svetlo z nejakého zdroja začalo svietiť na Zem , teda - nech je svetlo. Neskôr Bola Zem umiestnená k stvorenému slnku a aj mesiac na jej obežnú dráhu, aby podobne sa striedal deň a noc. Obloha sa vyčistila a boli vidieť aj hviezdy atd.
Vo štvrtý deň Boh učinil svetlá na oblohe – slnko a mesiac, aby oddeľovali deň od noci . 1Moj14 A Bôh riekol: Nech sú svetlá na nebeskej oblohe, aby delily deň od noci, a budú na znamenia, na určité časy, na dni a na roky. 15 A budú svetlami na nebeskej oblohe, aby svietily na zem. A bolo tak
No oddeľovanie svetla od tmy - striedanie bolo ešte pred slnkom.
Každý vie, že bez svetla rastliny neporastú. Prečo by potom Písmo sa zmienilo o slnku, až vo štvrtý deň? Nie je to predsa omyl, ale opis postupnosti, ako to Boh činil. Jedna vec je zrejmá, že ak rastliny boli skôr ako slnko, tak svetlo muselo dopadať z iného zdroja, ako zo slnka a bolo taktiež striedanie svetla a tmy. Zem mohla byť mimo slnečnej sústavy a stvorená špeciálne. Slnečná sústava planét bola poskladaná z rôznorodých planét navzájom dosť odlišných. Taktiež Zem mohla byť až neskôr daná na obežnú dráhu okolo stvoreného slnka a samozrejme aj mesiac na obežnú dráhu Zeme a takto sa objavili na oblohe.
Veď aj človek najprv dosvecuje mladé rastliny z iného zdroja a potom ich preniestní na slnko.
Čo tak namiesto vysvetľovania postupnosti stvorenia a zároveň fyzikálnych zákonov, jednoducho uznať, že to nie je skutočný popis udalostí, ale skôr predstava starovekých národov ako mohol vzniknúť svet?
Navyše je tu ďalší fakt. V Genesis1 stvoril svet nie jeden boh, ale bohovia. V starožidovskom origináli biblie sa nespomína El ani Eloha, Eloah (jednotné číslo), ale Elohim (množné číslo).
Od 2. kapitoly knihy Genesis sa popri slove Elohim objavuje aj vlastné meno Jahve.
Genesis 1:1
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (KJV)
Někdy se tvrdí, že protože slovo „Bůh“ nebo Elohim je v množném čísle, Bůh je Trojice osob, tak bychom však použití slova Elohim neměli chápat. Místo toho bychom měli chápat, že Elohim je v hebrejštině množné číslo majestátu, což znamená, že Židé by množné číslo používali ke zvelebování nebo povýšení jednotlivce v jednotném čísle, když by jednotné číslo neplnilo spravedlnost.
1. Slovo „Bůh“ je Elohim, které je samo o sobě množným číslem a stejně jako většina ostatních slov má více než jednu definici, proto by nemělo být vždy chápáno v množném čísle nebo vždy chápáno v jednotném čísle kvůli způsobu hebrejský jazyk používá množná podstatná jména jako Elohim. Kontext pomáhá určit jeho použití.
Používá se jak v množném čísle pro „bohy“ nebo „muži s autoritou“, tak v jednotném čísle pro „Bůh“, „bůh“ nebo „muž s autoritou, jako je soudce“. Hebrejský lexikon od Browna, Drivera a Briggse, považovaný za jeden z nejlepších dostupných, má pro Elohim jako první použití: „vládci, soudci, buď jako božskí zástupci na posvátných místech, nebo jako odrážející božskou majestátnost a moc, božské, nadlidské bytosti včetně Boha a andělů, bohů." [1]
Elohim se v mnoha verších překládá jako „bohové“. Genesis 35:2 zní: "Zbavte se všech cizích bohů, které máte u sebe," a Exodus 18:11 říká: "Nyní vím, že Hospodin je větší než všichni ostatní bohové." V Exodus 21:6 je přeloženo jako „soudci“; 22:8-9. V Žalmu 8:5 se překládá jako „andělé“ (KJV) nebo „nebeské bytosti“ (NIV). Tyto příklady ukazují, že jsou chvíle, kdy by množné číslo Elohim mělo být chápáno jako normální množné číslo.
Elohim se však také překládá jako jednotné číslo „bůh“ nebo „soudce“ a není-li překládáno tímto způsobem, není zde žádný náznak nějaké „složené povahy“ nebo plurality. Příkladem je Exodus 22:20, kde se píše: „Kdo obětuje jinému bohu než pánu, musí být zničen.“ Dalším příkladem je Soudců 6:31: „Pokud je Baal skutečně bohem, může se bránit, když mu někdo rozbije oltář. V Exodus 7:1 Bůh říká, že učinil Mojžíše faraonovým „bohem“ (Elohim). Neudělal z Mojžíše pro faraona „bohy“. Znovu, v Soudcích 11:24 se pohanský bůh Chemosh nazývá Elohim a v 1. Samuelově 5:7 se pohanský bůh Dagon nazývá Elohim, ale křesťané nedocházejí k závěru, že tito bohové byli nějak složeni nebo „jednomnožní“ nebo že lidé, kteří je uctívali, si mysleli, že jsou. Proto vidět Trojici v množném čísle Majesty v Elohim, když se odkazuje na Boha Izraele, ale ne v těchto jiných použitích Elohim, je nekonzistentní.
2. Někteří učí, že slovo Elohim znamená složenou jednotu, když se vztahuje k pravému Bohu. To by znamenalo, že slovo Elohim nějak mění význam, když je aplikováno na pravého Boha, takže pravý Bůh může být složenou bytostí. Prostě o tom neexistují žádné důkazy. První místo, kde bychom to měli potvrdit, jsou Židé sami. Když studujeme historii a jazyk Židů, zjišťujeme, že oni nikdy nechápali, že by Elohim nějakým způsobem implikoval pluralitu v Bohu. Ve skutečnosti byli Židé neochvějně proti lidem a národům, které se snažily vnést do své kultury jakýkoli náznak více než jednoho Boha. Židovští rabíni debatovali o Zákoně až do nudy a zaznamenávali svazek za svazkem poznámky o Zákonu, přesto ve všech jejich debatách není žádná zmínka o pluralitě v Bohu. Tato skutečnost by sama o sobě měla uzavřít spor.
V hebrejštině nelze nalézt žádnou vyšší autoritu, než je velký hebrejský učenec Gesenius. Napsal, že množná povaha Elohim je pro zesílení a souvisí s množným číslem majestátu a používá se pro zesílení. Gesenius říká: „Že jazyk zcela odmítl myšlenku číselné plurality v Elohim (kdykoli označuje jednoho Boha), dokazuje zejména to, že je téměř vždy spojen s atributem jednotného čísla. [2]
V hebrejštině existuje několik různých příkladů, ve kterých je tvar podstatného jména v množném čísle použit v odkazu na objekt v jednotném čísle:
Množné číslo rozšíření: שָׁמַ֫יִם šāmayim (nebe, nebesa), množné číslo se používá, protože nebesa se skládají z více částí, ale netýká se více nebes
Množné číslo složení: דָּמִים dāmim (dosl. „krev“), množné číslo se používá v době, kdy bychom v angličtině použili pouze jednotné číslo pro „krev“ [3]
Množné číslo majestátu:
אֱלֹהִים ‘ělōhim (dosl. „Bohové“) se používá pro neizraelské bohy nebo izraelského boha
קְדֹשִים qəḏōšim (dosl. „Svatí“), přesto je jasné, že Přísloví 9:10 se týká jednoho jednotlivce, Jahveho.
Proto nesmíme vidět množné číslo Elohim a okamžitě dojít k závěru, že v Bohu je více osob, místo toho se musíme podívat na kontext, abychom zjistili, zda má autor na mysli více „bohů“, a podívat se na zbytek Písma, abychom viděli, jak Bůh sám sebe definuje. Je zřejmé, že z Deuteronomia 6:4 sám sebe definuje jako jednoho.
3. Možná jeden z nejsilnějších důvodů, proč bychom měli brát Elohim ve vztahu k Bohu Izraele jako odkaz na jednu osobu je proto, že zájmeno v jednotném čísle se vždy používá se slovem Elohim. Studium tohoto slova ukáže, co Gesenius uvedl, že atribut jednotného čísla (jako „on“ nebo „já“, nikoli „oni“ nebo „my“) vždy následuje Elohim, když se odkazuje na pravého Boha, Otce. Kromě toho, když je slovo Elohim použito k označení jiných než pravého Boha, je chápáno buď jako jednotné nebo množné číslo, nikdy jako „jednomnožné“, jak navrhují trinitáři. Pro nás je důkaz jasný: Bůh není „složený“ v žádném smyslu toho slova. On je „jediný Bůh“ Izraele.
4. Písmo neobsahuje žádné pokárání pro ty, kteří nevěří v „Trojjediného Boha“. Ti, kdo nevěří v Boha, jsou nazýváni „blázny“ (Ž 14:1). Ti, kdo odmítají Krista, jsou odsouzeni (Jan 3:18). Písmo svědčí o tom, že je to pro „nauku, kárání a nápravu“ (2. Tim. 3:16 – KJV), a existuje mnoho veršů, které kárají věřící za všechny druhy chybných přesvědčení a praktik. V jeho nepřítomnosti je nápadné jakékoli pokárání za to, že nevěří v Trojici.
Elohim je množné číslo, nie pluralis majestaticus – takúto formu hebrejčina nepozná.
Ďalší príklad:
Keď Adam a Eva spáchali hriech, boh v Starom zákone hovorí:
„Hľa, človek sa stal ako jeden z nás! Poznal dobro i zlo.“ (Gn, 3:22)
Boh takto sám priznáva, že okrem neho existuje ešte ktosi, kto sa mu rovná. Dalo by sa uviesť veľa príkladov zo Starého zákona, kde slovo Elohim dominuje ako množné číslo bohovia.
Skúmaním textov a archeologických nálezov sa zistilo, že staroveký judaizmus vôbec nebol monoteistickým náboženstvom, ako to tvrdia jeho apologéti a kresťanskí teológovia.
Máme tu do činenia s osobitným druhom polyteizmu, ktorý dostal v literatúre názov henoteizmus. Jeho podstata spočíva v tom, že hoci daná etnická skupina, kmeňový zväz alebo štát uznáva reálnu existenciu viacerých bohov, uctieva iba jedného z nich. Teda každý kmeň alebo národ má svojho vlastného boha, s ktorým uzaviera dohodu, „zmluvu“. Práve v tomto zmysle slova sa v Starom zákone hovorí o bohoch ich otcov, o bohu Abraháma a o bohu Nachora (Gn, 31:53). Vo vzťahu k vybranému bohu si daný kmeň alebo národ dával určité záväzky: Klaňať sa a slúžiť iba jemu, odmietať všetkých ostatných bohov, aj keď existujú
Většina křesťanů věří v církevní doktrínu o Trojici, že Bůh je jedna esence sestávající ze tří rovnocenných a souvěčných osob: Otce, Syna (Ježíše Krista) a Ducha svatého. Mnozí citují tři pasáže v knize Genesis jako svou primární starozákonní (OT) podporu pro Trojici: Genesis 1.26; 3,22; 11.7. A často se na ně odvolávají, když tvrdí, že Ježíš již existoval. Tyto texty jsou následující:
1,26 „Bůh řekl: ‚Učiňme člověka ke svému obrazu, podle naší podoby‘“
3,22 Tehdy řekl Hospodin Bůh: ‚Hle, člověk se stal jedním z nás, zná dobro i zlo‘“
11,7 „A Hospodin řekl: ‚Pojďte, sestoupíme a tam zmateme jejich jazyk‘“
Ve všech třech případech je mluvčím Bůh, kterého křesťané považují za Boha Otce. Ale žádný z těchto příběhů neidentifikuje „my“. Mnoho trinitářů tvrdilo, že „my“ jsou další dva členové Trojice: již existující Ježíš a Duch svatý.
Čtyři primární výklady slov „nás“ a „náš“ v Genesis 1,26 jsou následující: (1) většina Židů je interpretovala jako Boží sdělení zvláštní skupině andělů, kteří se shromažďují kolem Božího nebeského trůnu a tvoří jeho královský dvůr nebo rada; (2) církevní otcové po Nicéni chápali, že Bůh Otec mluví k dalším dvěma členům Trojice; (3) mnoho komentátorů považovalo tato slova za množné číslo majestátu, které umožňuje trojiční víru, ale nevyžaduje ji; (4) Bůh oslovuje sám sebe. To, jak člověk interpretuje tento text, obvykle určuje, jak se chová k ostatním, takže všechny tři pasáže jsou interpretovány stejně.
„My“ v Genesis 1.26 nemůže být údajnými dalšími dvěma členy Trojice, protože říká, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Pokud je Bůh Trojicí osob, pak by člověk, stvořený k Božímu obrazu, musel být také trojosobní. Protože člověk je jednoosobní bytost, Bůh musí být jednoosobní bytost. Nejbližší muž, který se kdy stal tripersonálním, je schizofrenie, duševní porucha, která neodráží Boha.
Slovo přeložené jako „Bůh“ v hebrejské Bibli je elohim, množné číslo eloah. Elohim se často zkracuje na vlastní jméno El. Elohim se ve SZ vyskytuje asi 2 570krát, buď jako obecné podstatné jméno, nebo jako božské jméno. Většina minulých trinitářů trvala na tom, že elohim, je-li množné číslo, naznačuje, že Bůh existuje jako pluralita osob.
Židovští a mnozí současní křesťanští učenci nesouhlasí. Tvrdí, že množné slovo elohim pouze označuje intenzitu, vyjadřuje důstojnost nebo velikost Boha. Jack B. Scott říká, že většina učenců trvá na tom, že tato „množná koncovka je obvykle popisována jako množné číslo majestátu a není zamýšleno jako skutečné množné číslo, když je použito o Bohu. Je to vidět na skutečnosti, že podstatné jméno elohim se důsledně používá se slovesnými tvary v jednotném čísle a s přídavnými jmény a zájmeny v jednotném čísle. Potom cituje starověkého odborníka Williama F. Albrighta, který tvrdí, že toto množné číslo majestátu bylo běžně používáno na starověkém Blízkém východě k vyjádření „celku projevů božstva“. Trinitář F.F. Bruce říká, že elohim je „množné číslo označující Boha jako toho, že v sobě zahrnuje všechny síly božství“.
Kromě toho, jak mohlo nejčastější slovo pro Boha (kromě YHWH) v hebrejské Bibli vyhovět pohanské představě, že Bůh jsou tři osoby? To je v rozporu se striktním monoteismem. A od pohanů se zdá troufalé říkat Židům, co znamenají hebrejská slova. Jen málo církevních otců umělo hebrejsky a jejich teologie tím trpěla.
Písmo potvrzuje, že Nejvyšší Bůh se pravidelně schází se soudem andělských rádců. Žalmista vypráví o „shromáždění svatých“ a popisuje Jahveho jako „Boha velmi obávaného v radě svatých a strašného nade všechny, kdo jsou kolem něho“ (Ž 89,5, 7). Job dvakrát říká o některých andělech: „Synové Boží přišli, aby se postavili před Hospodina“, aby složili počet ze svých činností (Job 1,6; 2,1). Tato hierarchie delegované odpovědnosti je jako lidská vláda.
Protože Bůh pravidelně jmenuje anděly, aby plnili jeho vůli, možná je také zapojil do stvoření. Židovský Talmud o Bohu říká: „Svatý, buď požehnán, nedělá nic, aniž by se poradil se svým nebeským soudem“. A slavný sir Isaac Newton vysvětlil: „Bůh nedělá nic sám od sebe, co by mohl udělat jiný.
Donald Gowan podobně poznamenává ohledně Genesis 1.26 a 3.22:
Ve SZ není žádná podpora pro většinu navrhovaných vysvětlení: královské „my“, poradové „my“, množné číslo plnosti nebo označení plurality osob v Božství…. Jediná teorie, která používá jazyk samotné SZ, je ta, která tvrdí, že Bůh se zde obrací k nebeskému soudu, jako v Iz 6:8. To, že se věřilo, že se Bůh radí s duchovními tvory v nebi, odhalují výjevy popsané v 1. Králi. 22:19–22 a Job 1:6–2:6. Poradní „my“ má tedy podporu v jiných textech a zapadá do Gn 1:26-27 a 3:22 na předpokladu, že Izrael věřil, že v nebi jsou stvoření pouze říše („nebeský zástup“, 1. Král. 22:19), jejíž identita měla něco společného jak s Bohem, tak s lidmi. Známá námitka, že andělé se nemohli podílet na stvoření, je teologický soud o tom, co je možné v nebi.
Takže ti, kterým Bůh řekl slova „nás“ a „náš“ – v Genesis 1.26, 3.22 a 11.2 – byli pravděpodobně zvláštní třídou andělů. Možná to byli členové jeho královské rady nebo „sedm duchů Božích“, tedy „sedm andělů, kteří stojí před Bohem“ (Zjevení 1,4; 8,2), což je pravděpodobně sedm archandělů. Bez ohledu na to, kniha Genesis nemá žádný podstatný důkaz, že by byli dva členové domnělé Trojice. Trinitář Murray Harris říká: „Bylo by nevhodné, aby elohim [Bůh] nebo yhwh [Jahve] někdy odkazovali na Trojici ve SZ, když v NZ se theos pravidelně zmiňuje pouze o Otci a zjevně nikdy ne o Trojici.
