Ve většinovém křesťanství je prvek, který se tam dostal z pohanské filosofie a to "přirozená nesmrtelnost". Tu slíbil satan lidem v ráji a různé obměny jsou v lidských filosofiích, hlavně východní mystice, ale i v křesťanství, kam se dostaly v ranné církvi.neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš. Kaz 9_10Bible_ Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic Kaz 9_5Vědomí osoby smrtí zaniká_
Je tam len konštatovanie, že vedomie osoby po smrti nevie nič, ak je teda v stave, ktorý sa prirovnáva k spánku. To nehovorí nič o neexistencii vedomia osoby po smrti. Ak by vedomie osoby smrťou prestalo existovať, tak by nemalo čo vstať z mŕtvych a tak by bola aj márna naša viera v Krista a aj viera v zmŕtvychvstanie. Potom by Kristus nevstal z mŕtvych, čo nie je pravda.
Vědomí osoby smrtí zaniká, to bible jasně píše, není nic nezávislého (nesmrtelného) na Bohu. Vzkříšení s tím nic nemá, není vzkříšeno "vědomí", ale tělo. (1.Kor 15:44). Samozřejmě Pán Bůh ví vše o člověku a vzkříšený člověk si bude jistě pamatovat svůj předchozí život.
Základem je odpovědět si správně co je člověk. Na počátku vzal Hospodin prach ze země a vdechl mu dech života a tak se člověk stal živou duší (živým tvorem). Prach+duch od Boha=duše. Ten duch od Boha nikde předtím neexistoval, po smrti odchází zpět k Bohu (Kaz 12:7).
Je to jednoduché-je to učení bible. Ty vlastně tvrdíš, že vědomí nezaniká a je tak nesmrtelné, bible naopak o "vědomí ve smrti" tvrdí, že neexistuje (viz. verše výše).Neviem, čo je to za učenie, ktoré učí, že smrťou vedomie osoby zaniká.
Myslím, že směšuješ několik věcí. Za života člověk může oslavovat Pána, ale po smrti již ne. Pro Boha není problém uchování identity člověka a vzkříšení, On je Stvořitel a dárce života. Člověk zemře s nadějí na vzkříšení a to se mu dostane. Nějaká nadále žijící entita (vědomí) je zbytečná.Ak by sa to netýkalo vedomia osoby každého, kto v neho uverí, lebo iba to môže vnímať život v spoločenstve s ním a oslavovať Boha, tak by bola zbytočná naša viera a aj nádej na vzkriesenie. Kto učí, že niet vzkriesenia z mŕtvych, tak robí z Krista klamára a z kresťanstva podvod. Tvrdiť, že vedomie osoby smrťou zaniká, je v podstate tvrdiť, že osoby mŕtvych, nevstávajú z mŕtvych.
Druhá věc je vzkříšení z mrtvých, která je skutečností, která nastane. Bůh k ní nepotřebuje nic od dříve žijícího člověka (nesmrtelné vědomí), nepotřeboval to při stvoření prvních lidí, nebude to potřebovat ani pak. Proto úvahy, že když zanikne vědomí, že to popírá vzkříšení jsou chybné, navíc jsou nebiblické.
Smrt je prostě smrt, neexistence je neexistence, tedy konec, žádná existence, jsou to synonyma. Ježíš zemřel skutečnou smrtí, On jako osoba přestal existovat, byl úplně mrtev. Do ruk Otce se vrátil jeho duch a Otec ho následně vzkřísil, tak jak smrt a následné vzkříšení popisuje Písmo. Spása v Kristu s tím nic nemá, jen Spasitel prošel za nás smrtí. Naopak tím, že jí prošel a byl vzkříšen, mu dává moc nad smrtí.Smrť nie je to isté, ako neexistencia. Ježiš predsa svedčí, ako to je. Ježiš keď zomrel, tak jeho osoba predsa neprestala existovať a to smrťou tela. To učiť je blud, ako keby spása v Kristu, ani neexistovala! V Otcových rukách bol jeho duch a ten sa aj navrátil do premeneného tela. Tak to bude pri tých, čo zomreli v Kristu – ich duch ide do Božích rúk. Čo sa pod tým rozumie a kde to je, predsa nebudem špekulovať.
Pokud pozorně čteš, tak zde není vůbec řeš o nějakém vědomí. Dobré je přečíst si i verš 10., který uvádí, že naše tělo podléhá smrti. Jestliže vyložíme text tak, že budou při vzkříšení obživena smrtelná těla duchem Božím, je to naprosto správné. Smrt (původního) těla je jistá, to vidíme okolo sebe, vzkříšeno bude tělo nové (duchovní) duchem Božím.List Rimanom 8:11 A jestli Duch toho, ktorý vzkriesil Ježiša z mŕtvych, prebýva vo vás, tak tedy ten, ktorý vzkriesil Krista Ježiša z mŕtvych, oživí aj vaše smrteľné telá skrze svojho Ducha, ktorý prebýva vo vás.
Takže tu ide o nové oslávené telo, lebo vykúpený - znovuzrodený, už je vzkriesený v Kristu a skrze vieru vstal z duchovnej smrti a smrť tela na tomto fakte nič nezmení.
Zdá se mi, že Ty to spíše posunuješ do roviny duchovního vzkříšení, které aplikuješ do současnosti, ale není v textu nic o tom, že "skrze víru" člověk vstává z duchovní smrti a smrt těla na tom nic nemění. Znovuzrozený člověk je skutečně "vzkříšen z duchovní smrti", ale skutečné vzkříšení těla teprve nastane.
Teď jsem myslím více porozuměl Tvojí argumetaci. Při vzkříšení není oblečeno "vědomí osoby do oslaveného těla", to bible neříká, ale duch od Boha vstupuje do oslaveného těla. Duch od Boha a "vědomí osoby" není totéž. S tvrzením, že tělesná těla se při vzkříšení změní na duchovní okamžitě nemám problém, Písmo to učí.(1Kor 15:52)Pri zmŕtvychvstaní tela, bude oblečené to vedomie osoby, do osláveného tela. Tí, ktorí v tomto čase budú telesne žiť, tak ani neokúsia smrti a ich telá budú premenené na duchovné telá v okamihu. Tí, ktorí tvrdia, že smrťou vedomie osoby prestane existovať si protirečia. Ak by tí, čo zomreli prestali existovať a tí, ktorí by v čase vzkriesenia telesne žili a boli ich telá v okamihu premenené, tak by predsa neprestali existovať, že. Ako to vyriešia tí, ktorí učia o neexistencii vedomia osoby po smrti? Čo s tými, čo budú telesne žiť a budú v okamihu premenení? Tiež ich vedomie osoby prestane existovať. Ako vidíme, niečo tu im nesedí.
Učení o smrti vědomí je správné a není problém s tím, co tvrdíš, že je tam rozpor. Ti, kteří budou při příchodu Krista žít, budou proměněni (včetně jejich vědomí, protože nic nečistého do nebe nevstoupí) a ti, kdo budou mrtví, budou vzkříšeni (včetně jejich identity) duchem od Boha. Žijící nemusí přestat existovat, budou proměněni, mrtví budou vzkříšeni do oslavených těl. Všechno tedy sedí a je to stále stejný princip-život dává Bůh, neexistuje nic nezávislého na Něm (třeba duše, vědomí), On je Pánem nad smrtí. Ty vlastně tak trochu tvrdíš, že "vědomí" je nezávislé na Bohu a že neumírá.
Vědomí osoby může pracovat jen tehdy, pokud je člověk živ. Žádná součást člověka nefunguje po smrti, to bible jasně říká (viz texty výše). Žádné texty o životě "vědomí" jsi neuvedl. Kde je text o tvrzení, že "duch je nositelem vědomí člověka"?To sú ateistické – materialistické predstavy, ktoré s kresťanstvom nemajú nič spoločné. Vedomie osoby je síce v mozgu, ale je nadradené a Bohom napojené na mozog a telo. Telo je súčasťou osoby, ale to neznamená, že Telo a vedomie osoby je to isté a nemôže sa oddeliť. To ono dáva príkazy mozgu a mozog celému telu. Ono je aj zodpovedné. Nikto nesúdi mozog - hmotu, ale osobu človeka. Aj Boh bude súdiť osobu človeka.
A k tomu prachu. Ako vidíme, tak to sa týka tela, lebo prach je a do prachu sa navráti, ale netýka sa to ducha, ktorý je aj nositeľom vedomia osoby . To ide do Božích rúk a Boh pri zmŕtvychvstaní to vedomie osoby oblečie do osláveného tela. Vedomie osoby človeka sa zobudí v už oslávenom tele a oslavuje Boha – svojho Spasiteľa.
Ano, duch, který Bůh dal, se vrací do Božích ruk (Kaz 12:7), bez tohoto ducha člověk plně umírá.
Nesmrtelnost (duše, vědomí) lidská je pohanská myšlenka a přišla do křesťanství už velmi dávno.
Ne, v duchovním těle je to ta samá osoba, řeč byla o tom, že bible zná existenci jen "v těle", ne vědomí bez těla nebo tělo bez vědomí.No a v duchovnom tele, tak to už je iná osoba človeka, alebo čo.
Proroci boli vo videní v duchu niekde inde, ale telesne zasa boli inde.
Text z Ezechiela netvrdí, že prorok byl tělesně někde jinde, ale to, že byl v "duchu" přenesen na různá místa. Když čteš od začátku 8.kapitoly, je tam řeč o tom, že se prorok "prokopal zdí" (Ez 8:8), evidentně tedy měl tělo, jaké, bible neuvádí, ale buď duchovní nebo to lze brát jako vidění, podobně, když se nám něco zdá. Vědomí bylo stále v jeho těle (měl vidění), pouze ho Bůh přenesl na různá místa. Nelze to tedy používat na jakési oddělení vědomí od těla. Pro celkovou diskuzi je to nepodstatné.