Trojice před Nicejí

[Viktorrealita]

Ak by Ježiš Kristus bol iba človekom, tak by potreboval aj on vieru. Niet jedinej zmienky v Písme o viere Ježiša Krista v jeho Otca.

Prečo je to tak a čo to napovedá? Pretože Ježiš Kristus prišiel od Otca - z neba - hora. Otec a Syn sú jedno. Otec je v Ježišovi. Kto videl Syna, tak videl Otca. A zase odišiel k Otcovi. No a znova príde, aby tam, kde je teraz On, aj my sme boli.
To my máme veriť v Ježiša Krista, prišlého zhora - z neba. To, že sa narodil panne a teda prišiel v smrteľnom tele, ako sa rodí človek, tak na tomto nič nemení.

Ježiš vie odkiaľ prichádza a kam ide.

Síce mikim to vidíš ináč, ale to je tak všetko. Tvoj neustály boj proti menu Ježiša Krista je márny. Ťažko je ísť proti ostňu, že.

[mikim]

Ak by Ježiš Kristus bol iba človekom, tak by potreboval aj on vieru. Niet jedinej zmienky v Písme o viere Ježiša Krista v jeho Otca.

Prečo je to tak a čo to napovedá? Pretože Ježiš Kristus prišiel od Otca - z neba - hora. Otec a Syn sú jedno. Otec je v Ježišovi. Kto videl Syna, tak videl Otca. A zase odišiel k Otcovi. No a znova príde, aby tam, kde je teraz On, aj my sme boli.
To my máme veriť v Ježiša Krista, prišlého zhora - z neba. To, že sa narodil panne a teda prišiel v smrteľnom tele, ako sa rodí človek, tak na tomto nič nemení.

Ježiš vie odkiaľ prichádza a kam ide.

Síce mikim to vidíš ináč, ale to je tak všetko. Tvoj neustály boj proti menu Ježiša Krista je márny. Ťažko je ísť proti ostňu, že.

...Niet jedinej zmienky v Písme o viere Ježiša Krista v jeho Otca.

Vůbec neznáš Písmo...
CEP Ekumenický překlad, 1979
Žid 2:10-13: "Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká: `Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.´ A jinde praví: `Také já svou důvěru složím v Boha.´ A dále: `Hle, já a děti, které mi dal Bůh.´"

Tak vidíš že jsi opět mimo Ježíš doufá, věří, skládá důvěru v Boha Otce.

BKR'1579 Bible kralická, 1579 (NZ)
Žd 2:13: "A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh."

CSP Český studijní překlad (2009)
Žd 2:13: "A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘"

Ježíš Bohu důvěřuje stejně jako lidé ve SZ:
CSP Český studijní překlad (2009)
Iz 12:2: "Hle, Bůh je má záchrana, budu mu důvěřovat a nebudu se strachovat, vždyť Hospodin je mou silou i mocí -- stal se mou záchranou."

[Viktorrealita]

Mikim

Nikde nič také nevidím, čo by potvrdzovalo, že Ježiš Kristus potreboval vieru.

Už to vzdaj

[Viktorrealita]

Len taká zaujímavosť

Koľko sa snažíš nájsť niečo v Písme, ktoré by potvrdzovalo to, že Ježiš potreboval vieru.

No a čo sa týka človeka, tak to nie je problém nájsť, že. Len niečo z toho:

Rim 3:28 A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona.
Rim 3:30 pretože je jeden Bôh, ktorý ospravedlní obriezku z viery, aj neobriezku vierou.
Rim 3:31 Či tedy maríme zákon vierou? Nijakým činom! Ale zákon staviame v platnosť.
Rim 5:2 skrze ktorého sme dostali aj prístup vierou do tejto milosti, v ktorej stojíme, a chválime sa nádejou slávy Božej.
2Kor 5:7 Lebo chodíme vierou a nie videním.
Žid 11:3 Vierou rozumieme, že sú veky ustrojené slovom Božím, áno i tomu, že nie z viditeľných vecí povstalo to, čo sa vidí.
Žid 11:4 Vierou doniesol Ábel Bohu väčšiu obeť než Kain, ktorou to vierou dostal svedoctvo, že je spravedlivý, keď svedčí Bôh pri jeho daroch, a ňou, zomrúc, ešte hovorí.
Žid 11:5 Vierou bol Enoch prenesený, aby nevidel smrti. A nenašli ho, pretože ho preniesol Bôh. Lebo pred svojím prenesením dostal svedoctvo, že sa ľúbi Bohu.
Žid 11:7 Vierou Noe, keď mu bolo zjavené od Boha o tom, čo sa ešte nevidelo, bojac sa Boha, pripravil koráb na záchranu svojho domu, ktorou to vierou odsúdil svet a stal sa dedičom spravedlivosti, spravedlivosti vo viere.
Žid 11:8 Vierou Abrahám súc volaný poslúchol, keď mu kázal Bôh, aby vyšiel zo svojej vlasti a išiel na miesto, ktoré mal dostať za dedičstvo. A vyšiel bez toho, že by bol vedel, kam ide.
Žid 11:9 Vierou pohostínil v zemi zasľúbenia ako v cudzej a býval v stánoch s Izákom a Jakobom, so spoludedičmi toho istého zasľúbenia.
Žid 11:11 Vierou i sama Sára dostala moc založiť semeno a porodila mimo času veku, keďže mala za verného toho, ktorý zasľúbil.
Žid 11:17 Vierou obetoval Abrahám Izáka zkúšaný súc a obetoval jednorodeného ten, ktorý prevzal zasľúbenia,
Žid 11:20 Vierou (tiež) o budúcich veciach požehnal Izák Jakoba a Ezava.
Žid 11:21 Vierou Jakob zomierajúc požehnal každého zo synov Jozefových a poklonil sa na vrch svojej palice.
Žid 11:22 Vierou Jozef dokonávajúc zmienil sa o vyjdení synov Izraelových z Egypta a prikázal o svojich kostiach.
Žid 11:23 Vierou Mojžiš, keď sa narodil, ukrytý bol tri mesiace, od svojich rodičov, pretože videli dieťa, že je krásne, a nebáli sa rozkazu kráľovho.
Žid 11:24 Vierou Mojžiš, keď už bol veľký, odoprel volať sa synom dcéry faraonovej
Žid 11:27 Vierou opustil Egypt nebojac sa zúrivého hnevu kráľovho, lebo jako čo by bol videl neviditeľného, zotrval.
Žid 11:28 Vierou učinil slávnosť baránka a nákrop krvi, aby sa ich nedotknul ten, ktorý hubil prvorodené.
Žid 11:29 Vierou prešli Červené more jako po suchej zemi, o čo sa pokúšali aj Egypťania a boli pohltení.
Žid 11:30 Vierou padly múry Jericha, keď ich obchádzali za sedem dní

[mikim]

Mikim

Nikde nič také nevidím, čo by potvrdzovalo, že Ježiš Kristus potreboval vieru.

Už to vzdaj

V tom případě jsi slepý jak patrona
Důvěra = víra v někoho.
Ježíš musel ve všem věřit Bohu Otci. Sám jako člověk nemohl udělat nic.

CEP Ekumenický překlad, 1979
Jan 5:30: "Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.""

[Viktorrealita]

Mikim

Stačí si definovať pojem, čo je to - viera

No a aký je rozdiel medzi dôverou - plné spoliahnutie sa na niekoho a vierou.

Ak si zoberieme príklad z bežnej rodiny. Deti nepotrebujú vieru, aby boli presvedčení, že majú svojho otca a svoju matku s ktorými spolu bývajú a stále ich vidia, že.

Vieru potrebujem vtedy, ak niečo nevidím, ale o tom čítam, alebo počujem, no skrze vieru som presvedčený, že je to pravda.

Ak niekto predo mnou stojí a vidím ho, tak nepotrebujem vieru v to, že existuje, ale môžem mu pritom dôverovať. Môžem veriť v to, čo mi hovorí a čo od neho počujem, alebo aj neveriť.

[mikim]

Mikim

Stačí si definovať pojem, čo je to - viera

No a aký je rozdiel medzi dôverou - plné spoliahnutie sa na niekoho a vierou.

Ak si zoberieme príklad z bežnej rodiny. Deti nepotrebujú vieru, aby boli presvedčení, že majú svojho otca a svoju matku s ktorými spolu bývajú a stále ich vidia, že.

Vieru potrebujem vtedy, ak niečo nevidím, ale o tom čítam, alebo počujem, no skrze vieru som presvedčený, že je to pravda.

Ak niekto predo mnou stojí a vidím ho, tak nepotrebujem vieru v to, že existuje, ale môžem mu pritom dôverovať. Môžem veriť v to, čo mi hovorí a čo od neho počujem, alebo aj neveriť.

...Vieru potrebujem vtedy, ak niečo nevidím, ale o tom čítam, alebo počujem, no skrze vieru som presvedčený, že je to pravda.

A přesně to neviděl Ježíš a věděl jen to co si přečetl z proroků apod. a z toho co mu ukázal a řekl Otec. Ježíš musel mít v Boha Otce obrovskou víru, když mu Otec řekl, že ho vzkřísí z mrtvých. Celou dobu se Ježíš smrti vyhýbal a nechtěl dobrovolně umřít, ale věřil Bohu Otci, že ho vzkřísí po 3 dnech ze smrti. Nikdy si tím neprošel nikdy ještě nezemřel a nevěděl co ho čeká. Pokud by Ježíš Bohu Otci nevěřil nikdy by se nenechal jen tak zabít.

[Viktorrealita]

A přesně to neviděl Ježíš a věděl jen to co si přečetl z proroků apod. a z toho co mu ukázal a řekl Otec. Ježíš musel mít v Boha Otce obrovskou víru, když mu Otec řekl, že ho vzkřísí z mrtvých. Celou dobu se Ježíš smrti vyhýbal a nechtěl dobrovolně umřít, ale věřil Bohu Otci, že ho vzkřísí po 3 dnech ze smrti. Nikdy si tím neprošel nikdy ještě nezemřel a nevěděl co ho čeká. Pokud by Ježíš Bohu Otci nevěřil nikdy by se nenechal jen tak zabít.

Ježiš nepotreboval vieru, lebo prišiel od Otca, ktorý je v nebesiach. To by si sa už o tom určite na mnohých miestach dočítal v Písme a zbombardoval by si ma týmito veršami, čo sa nestalo, že. Ježiš vie odkiaľ prichádza a kam ide. Otec ho poslal a dobrovoľne sa obetoval za naše hriechy. Bol predsa v nebi a prišiel v smrteľnom tele – narodil sa panne a tak vedel kto je a odkiaľ prichádza. Vedel, čo ho čaká a vedel aj to, že vstane z mŕtvych a vystúpi tam, odkiaľ prišiel, teda do neba. No a zase zostúpil z neba, aby tam kde je teraz On, aj my sme boli. Neuvidíš prichádzajúceho Otca, ale prichádzajúceho Ježiša Krista.

Prečo Ježiš hovorí a to na jednej strane: „Ján 25:28 Znáte aj mňa aj viete, odkiaľ som „.A na druhej strane hovorí: „Ján8:14 Ale vy neviete, odkiaľ prichádzam alebo kam idem“


Prečo by to takto hovoril? Tu je jasne vidieť dve roviny a to telesnú – telesné narodenie a jeho nebeský pôvod o ktorom nevedeli, lebo neverili v neho a v jeho zázračné narodenie. To Ježišove zázračné narodenie a jeho nebeský pôvod predsa so sebou súvisia, že. Preto aj židia dvíhali kamene, lebo tvrdili, že je iba človekom, keďže vedeli odkiaľ je - kto je jeho otec a matka a pritom sa podľa nich robí Bohom. Teda boli presvedčení, že je falošným Mesiášom. No Ježiš sa nerobil Bohom, ale on je Bohom.

Ján 8:14 A Ježiš odpovedal a riekol im: I jestli ja svedčím sám o sebe, je moje svedoctvo pravdivé, lebo viem, odkiaľ som prišiel a kam idem. Ale vy neviete, odkiaľ prichádzam alebo kam idem.

Takí, ako si ty Mikim dokážu prekrútiť aj jasný význam Ježišových slov, aby popreli meno Ježiša Krista, teda aby popreli, kto je a odkiaľ prišiel. Ty ani nevieš, že to meno Ježiša popieraš, lebo tomu neveríš.

Ján 6:38 Lebo som nesostúpil z neba nato, aby som činil svoju vôľu, ale vôľu toho, ktorý ma poslal.
Ján 3:13 A nikto nevstúpil hore do neba, iba ten, ktorý sostúpil z neba - Syn človeka, ktorý je v nebi.
Ján 3:13 A nikto nevstúpil hore do neba, iba ten, ktorý sostúpil z neba - Syn človeka, ktorý je v nebi.
Ján 6:41 Vtedy reptali Židia proti nemu, že povedal: Ja som ten chlieb, ktorý sostúpil z neba,


Tento pojem - zostúpil z neba, tak to určite prekrútiš.

Som zvedavý, ako prekrútiš to, keď sa Písmo zmieňuje, že aj diabol sostúpil na Zem.

Jána 12:12 Preto sa veseľte, nebesia, a ktorí stánite v nich! Beda tým, ktorí bývajú na zemi a na mori, lebo sostúpil k vám diabol, ktorý má veľký hnev, lebo vie, že má krátky čas

[mikim]

Jan 3:13
Nikdo nikdy nešel do nebe kromě toho, který přišel z nebe – Syna člověka. (NIV)

Židé by Janova slova nebrali tak, že by se Kristus „vtělil“. Bylo běžné, že říkali, že něco „přišlo z nebe“, pokud byl jejím zdrojem Bůh. Například Jakub 1:17 říká, že každý dobrý dar je „shůry“ a „sestupuje“ od Boha. Co tím James myslí, je jasné. Bůh je Autorem a zdrojem dobrých věcí v našem životě. Bůh pracuje v zákulisí, aby poskytl to, co potřebujeme. Tento verš neznamená, že dobré věci v našich životech přicházejí přímo z nebe. Většina křesťanů zažívá, že jim Pán žehná prostřednictvím jiných lidí nebo událostí, ale uvědomují si, že konečným zdrojem požehnání byl Pán. Měli bychom aplikovat Janova slova stejným způsobem, jakým rozumíme Jakubovým slovům – že Bůh je zdrojem Ježíše Krista, kterým byl. Kristus byl Boží plán a Bůh pak přímo zplodil Ježíše.

Existují také verše, které říkají, že Ježíš byl „poslán od Boha“, což je fráze, která ukazuje Boha jako konečný zdroj toho, co je posláno. Jan Křtitel byl muž „poslaný od Boha“ (Jan 1:6) a byl to on, kdo řekl, že Ježíš „přichází shůry“ a „přichází z nebe“ (Jan 3:31). Když chtěl Bůh lidem říci, že jim požehná, když budou dávat desátky, řekl jim, že otevře okna „nebe“ a vylije požehnání (Mal. 3:10 – KJV). Všichni samozřejmě rozuměli použitému idiomu a nikdo nevěřil, že Bůh doslova sesype věci z nebe. Věděli, že tato fráze znamená, že původem požehnání, která obdrželi, je Bůh. Dalším příkladem je, když Kristus mluvil a řekl: „Janův křest – odkud se vzal? Bylo to z nebe nebo od lidí?" (Matouš 21:25). Samozřejmě, že Janův křest by byl „z nebe“, kdyby byl zdrojem zjevení Bůh. John ten nápad nedostal sám od sebe, přišel „z nebe“. Tento verš objasňuje idiom: věci mohou být „z nebe“, tj. od Boha, nebo mohou být „od lidí“. Tento idiom je stejný, když se používá o Ježíši. Ježíš je „z Boha“, „z nebe“ nebo „shůry“ v tom smyslu, že Bůh je jeho Otec, a tedy jeho původ.

Myšlenka přijít od Boha nebo být Bohem poslána je také objasněna Ježíšovými slovy v Janovi 17. Řekl: „Jako ty jsi mě poslal do světa, tak já jsem je poslal do světa“ (Jan 17:18). Dokonale rozumíme tomu, co měl Kristus na mysli, když řekl: "Poslal jsem je do světa." Myslel tím, že nás pověřil nebo jmenoval. Nikdo si nemyslí, že jsme byli v nebi s Kristem a inkarnovali jsme se do těla. Kristus řekl: "Jak jste poslali mě, poslal jsem já je." Ať už tedy vezmeme frázi, kterou nám Kristus poslal, jakkoli, tak bychom měli chápat frázi, že Bůh poslal Krista.

[mikim]

Jan 3.13 další vysvětlení:

A nikdo nevystoupil do nebe, kromě toho, kdo sestoupil z nebe, Syn člověka, který je v nebi. Bible viz další překlady
a[13] Poslední fráze je v některých řeckých textech vynechána
"A nikdo." Ježíš nepronesl slova zaznamenaná v Janovi 3:13 (ani žádné ze slov od verše 13 do konce 3. kapitoly). Ježíš neřekl, že je v nebi, když stál v Jeruzalémě a mluvil s Nikodémem. Ježíš přestává mluvit na konci 12. verše a tam by se také měla zastavit červená písmena v biblích s červeným písmem. Verš 13 je součástí vyprávění o Janově evangeliu, nemluví Ježíš. Většina Janova evangelia je vyprávěním o Janovi. Jan začíná vyprávěním a většina kapitoly 1 a většina zbytku Jana je vyprávění. Jan kapitola 3 začíná vyprávěním („Byl jeden muž z farizeů...“) a toto vyprávění pokračuje ve verši 13.

Ačkoli si to většina lidí neuvědomuje, učenci diskutují o tom, jakou část Janovy kapitoly 3 pronesl Ježíš a v jakém bodě Ježíšova slova končí a vyprávění Janova evangelia začíná znovu. Ačkoli nejlepší způsob, jak vidět tuto debatu, je číst komentáře a články v teologických časopisech, snadný způsob, jak vidět debatu, je porovnat různé verze „Biblí s červenými písmeny“; červená písmena se v různých biblích zastavují na různých místech. V ESV, NASB a NIV84 Ježíš přestane mluvit (a červená písmena se zastaví) ve verši 21, ale v NIV (vydání z roku 2011) se červená písmena zastaví u Jana 3:15 a Jan 3:16 je černá dopisy a je považován za součást vyprávění. Na rozdíl od těchto dvou možností podporují textové a kontextové důkazy závěr E. W. Bullingera, který tvrdí, že Ježíš přestává mluvit ve verši 12 a vyprávění začíná veršem 13. Bullingerova Companion Bible obsahuje poznámky, které jsou dobrým důvodem pro skutečnost, že Ježíšovo mluvení končí veršem 12 a Jan, vypravěč, začíná veršem 13. Ve skutečnosti Bullinger uvádí sedm různých důvodů, proč Ježíšovo mluvení končí veršem 13. Verše 14 a 16 s tím zcela souhlasí (viz komentáře k Jan 3:14 a 3:16).

Bullingerových sedm důvodů je:

Protože minulý čas řeckých sloves, která následují po verši 12, označují dokončené události.
Protože výraz „jednorozený Syn“ nepoužívá sám Pán, ale používá jej Jan, když popisuje Pána (Jan 1:14, 18, 3:16, 18; 1. Jan 4:9).
Protože „ve jménu“ (Jan 3:18, s použitím řeckého slova en) nepoužívá Pán, ale Jan (Jan 1:12; 2:23; 1. Jan 5:13).
Protože „dělat pravdu“ se vyskytuje jinde pouze v 1. Janově 1:6.
Protože „kdo je v nebi“ (v. 13) poukazuje na skutečnost, že Pán v době, kdy Jan psal, již vystoupil.
Protože slovo „vyvýšen“ se vztahuje jak na utrpení (Jan 3:14; 8:28; 12:32, 34), tak na „slávu, která má následovat“ (Jan 8:28; 12:32; Sk 2: 33; 5:31).
Protože konec ve verši 13 nejlépe odpovídá kontextu, jak ukazuje struktura oddílu.a
Silný a přímý důkaz toho, že Ježíš po verši 12 nemluví, pochází z pouhého čtení veršů v řečtině (a někdy dokonce i v angličtině) a pozornosti ke slovesům a obsahu veršů. Například verš 13 je velmi jasný: „Nikdo nevystoupil do nebe...kromě Syna člověka.“ Sloveso „vystoupil“ je v minulém čase v řečtině i angličtině a ukazuje nám, že Ježíš již vystoupil do nebe, když byl tento verš napsán. To potvrzuje i poslední věta verše, která říká, že Ježíš „je“ v nebi. Fráze „který je v nebi“ má všechny důkazy o tom, že je původní, a měla by se objevit v anglických biblích stejně jako v King James Version (tento bod je uveden níže v části „kdo je v nebi“).

Ortodoxní učenci přišli s „vysvětlením“, proč se domnívají, že tento verš říká, že Ježíš vystoupil do nebe, ale stále na zemi mluví s Nikodémem, ale jsou to vymyšlená vysvětlení, vymyšlená kvůli předem uchopené teologii komentátorů. K pochopení tohoto verše není potřeba nic jiného než přímé čtení.

Slovesa v Janovi 3:14 nám nadále dávají vědět, že Ježíš již vystoupil do nebe a nebyl na zemi a nemluvil s Nikodémem. Verš 14 říká, že „tak jako“ Mojžíš „pozvedl“ hada (v řečtině čas aorist), tak i Syn člověka „byl vyzdvižen“ (také čas aorist). Čas slovesa „zvedl“ je stejný pro hada Mojžíše i Syna člověka. Přirozeným čtením textu tedy je, že jak had, tak Syn člověka byli v minulosti vyzdviženi. Samozřejmě, protože ortodoxní učení říká, že Jan 3:14 se odehrál dlouho před ukřižováním a nanebevstoupením Krista, přirozené čtení řeckého textu je ignorováno d, a čtení posledního slovesa v minulém čase je v angličtině čteno, jako by šlo o budoucnost, takže většina anglických verzí zní, že Syn člověka „bude“ vyzdvižen. Stejně jako ve verši 13 přirozené čtení sloves ukazuje, že Ježíš byl již ukřižován; "zvedl."

Slovesa ve verši 16 i nadále ukazují, že Ježíšova smrt je minulostí a že Ježíš nemluvil s Nikodémem, ale že verš 16 je příběhem Jana (v tomto bodě souhlasí mnoho komentátorů, včetně překladatelů NIV z roku 2011 , jehož červená písmena končí veršem 15). Text jasně říká, že Bůh „miloval“ svět a „dal“ svého Syna. Tyto věci už byly hotové, ne budoucí události. Had je „vyzdvižen“, Kristus je „vyzdvižen“, že Bůh „miluje“ svět a že Bůh „dal“ svého Syna – všechna tato slovesa v čase aoristu a všechna se vztahují k minulým událostem. To je důvod, proč dokonce i anglické verze říkají, že Bůh „dal“ svého Syna místo „dá“ ho.

Jak tedy ortodoxní komentátoři vysvětlují tyto minulé napjaté události, zejména to, jak Bůh údajně „dal“ svého Syna dlouho předtím, než Ježíš zemřel? R. C. H. Lenski, v mnoha věcech velmi dobrý komentátor, vysvětluje slovesa minulého času takto: „Toto sloveso ‚dal‘ skutečně odkazuje na akt, který se odehrál na onom světě, kde by jakékoli zohlednění času bylo nedostatečné, což znamená pouze to, že jsme ubohým lidským způsobem, když mluvíme o věcech, které nás přesahují.“b Jinými slovy, Lenski tvrdí, že když Bible říká, že Bůh „dal“ svého Syna dříve, než ho skutečně „dal“, bylo to proto, že se událost stala jiný svět“, kde se čas nepočítá jako my. Toto vysvětlení je vymyšlené a ignoruje prosté čtení řečtiny. Tvrdíme, že není třeba vymýšlet tak bizarní vysvětlení veršů, které lze číst a chápat jednoduchým a přímočarým způsobem. Koneckonců, existuje nějaké jiné místo, o kterém Ježíš mluví způsobem, kterému nemůžeme jednoduše porozumět, ale musíme ho vysvětlit tím, že Ježíš mluvil o budoucí události v minulosti, protože ten akt „se stal na onom světě“? Podle našich znalostí určitě ne.

Kromě prostého a přímočarého čtení řeckého textu, který umísťuje události po verši 12 do minulosti, je dalším důvodem, proč se domnívat, že Ježíš přestal mluvit ve verši 12 a verš 13 obnovuje vyprávění o Janovi, to, že od verše 3 k verši 12, kdykoli Ježíš mluví, používá „já“. Po verši 12 však najdeme v textu třetí osobu „on“. Logickým důvodem tohoto posunu je, že od verše 13 apoštol Jan psal o „něm“. Ve verši 3 Ježíš mluví a říká: "Říkám." Ve verši 5 říká: "Říkám." Ve verši 7 říká: "Řekl jsem." Ve verši 11 říká: „Říkám“ a ve verši 12 říká: „Řekl jsem“ a „Říkám“. Ve verši 13 dochází k náhlému posunu. Už nevidíme „já“, vidíme „jeho“ a další odkazy na Ježíše ve třetí osobě. Například ve verši 13 text odkazuje na „toho“ z nebe a ve verši 14 místo toho, aby řekl „každý, kdo ve mne věří“ (což Ježíš mnohokrát udělal v Janově evangeliu, srov. Jan 6: 35; 7:38; 11:25, 26; a Jan 12:44, 46), text říká: „každý, kdo v něho věří“. Když jsou zvažovány důkazy, slova od Jana 3:13 do konce kapitoly nevyřkl Ježíš, ale napsal je vypravěč, apoštol Jan, dlouho po Ježíšově smrti, vzkříšení a nanebevstoupení.

"ale ten, který sestoupil z nebe." Bylo řečeno, že něco pochází od Boha nebo pochází z nebe, pokud Bůh byl jeho zdrojem. Například Jakub 1:17 říká, že každý dobrý dar je „shůry“ a „sestupuje“ od Boha. Co tím James myslí, je jasné. Bůh je Autorem a zdrojem dobrých věcí v našem životě. Bůh pracuje v zákulisí, aby poskytl to, co potřebujeme. Tento verš neznamená, že dobré věci v našich životech přicházejí přímo z nebe. Fráze „ten, kdo sestoupil z nebe“ v Janovi 3:13 je třeba chápat stejně, jako rozumíme Jakubovým slovům – že Bůh je zdrojem Ježíše Krista, kterým byl. Kristus byl Boží plán a Bůh pak přímo zplodil Ježíše.

[Další informace o Ježíšovi, který přichází z nebe nebo je poslán Bohem, naleznete v komentářích k Janovi 6:38 a 6:57.]

Existují také další verše, které říkají, že Ježíš byl „poslán od Boha“, což je fráze, která ukazuje Boha jako konečný zdroj toho, co je posláno. Jan Křtitel byl muž „poslaný od Boha“ (Jan 1:6) a byl to on, kdo řekl, že Ježíš „přichází shůry“ a „přichází z nebe“ (Jan 3:31). Když chtěl Bůh lidem říci, že jim požehná, když budou dávat desátky, řekl jim, že otevře okna „nebe“ a vylije požehnání (Mal. 3:10 v KJV). Všichni samozřejmě rozuměli použitému idiomu a nikdo nevěřil, že Bůh doslova sesype věci z nebe. Věděli, že tato fráze znamená, že původem požehnání, která obdrželi, je Bůh. Dalším příkladem je, když Kristus mluvil a řekl: „Janův křest – odkud se vzal? Bylo to z nebe nebo od lidí?" (Matouš 21:25). Samozřejmě, že tak pocit, že Bůh je jeho Otcem a tedy i jeho původem.

Myšlenka přijít od Boha nebo být Bohem poslána je také objasněna Ježíšovými slovy v Janovi 17. Řekl: „Jako ty jsi mne poslal do světa, já jsem je poslal do světa“ (Jan 17:18). Dokonale rozumíme tomu, co měl Kristus na mysli, když řekl: "Poslal jsem je do světa." Myslel tím, že nás pověřil nebo jmenoval. Toto prohlášení neznamená, že jsme byli v nebi s Kristem a poté jsme se inkarnovali do těla. Kristus řekl: "Jak jste poslali mě, poslal jsem já je." Takže stejným způsobem, jakým nás poslal Kristus, bychom měli chápat frázi, že Bůh poslal Krista.

"Kdo je v nebi." Tato poslední fráze tohoto verše, jak se objevuje v KJV a REV, je v novořeckých textech vynechána, ale její původnost je stále sporná. Ačkoli novořecké texty jako Nestle-Aland a text SBL tuto frázi vynechávají a moderní anglické Bible založené na těchto textech ji také vynechávají, existuje dobrý důvod se domnívat, že učenci sestavující tyto moderní texty udělali v tomto případě chybu. Důvod, proč moderní texty tuto frázi vynechávají, je ten, že je vynechána v egyptských textech (alexandrijská textová rodina). Přestože egyptští svědci mají velkou váhu, nejsou konečným slovem o originalitě žádného verše. Tato fráze je zahrnuta v textech každé jiné rodiny řeckých textů a je také v raných textech jiných než řeckých, jako jsou syrské, koptské a arménské texty.

Když je slovo nebo fráze v některých řeckých rukopisech, ale ne v jiných, učenci obvykle používají řadu testů, aby se pokusili rekonstruovat původní text. Jedním z těchto testů je: „Co říkají nejstarší texty? Další je: "Existuje čtení, které je dominantní mezi všemi různými skupinami textů a ranými verzemi, které jsou v jiných jazycích?" Velmi důležitým testem je: "Které čtení je nejtěžší?" To je důležité, protože písaři obvykle brali obtížná čtení, buď obtížná gramaticky, nebo obtížně srozumitelná, a zjednodušovali je. V tomto verši je test „obtížnosti“ velmi důležitý, protože rané egyptské texty tuto frázi vynechávají, ale z čistého hlediska „obtížnosti“ je mít frázi jako součást verše mnohem obtížnější než ji nemít. Bez něj se verš čte jednodušeji. Důkazy o testu „obtížnosti“ a zejména v kombinaci se skutečností, že pouze egyptské texty tuto frázi vynechávají, by nás vedly k závěru, že fráze je původní. Jedna věc je jistá: frázi buď vymysleli písaři a přidali ji k původnímu textu, nebo byla původní a byla z původního textu vypuštěna. To nás vede k otázce: „Existují historické faktory, které by písaře přiměly změnit text tak či onak? Uvidíme, že existoval důvod, proč egyptští zákoníci vymazali frázi „kdo je v nebi“.

Fráze „kdo je v nebi“ je obtížná, protože podle křesťanské tradice slova ve verši 13 pronesl Ježíš, když byl v Jeruzalémě a mluvil s Nikodémem (což není správné, jak jsme viděli výše). Takže skutečnost, že verš říká „kdo je v nebi“, vytvořila obrovský problém. Jak mohla Bible říci, že Ježíš byl v nebi, když byl na zemi a mluvil s Nikodémem? Písaři měli snadné řešení tohoto problému: vynechat obtížná slova. I když je snadné pochopit, proč by egyptský písař chtěl tato slova vynechat, nikdo nikdy nedokázal uvést důvod, proč by kterýkoli písař chtěl tato slova vymyslet a dát je do Bible. Zdá se, že neexistuje žádný dobrý důvod, proč by raný písař dodal „kdo je v nebi“ k verši, který se bez něj čte mnohem jasněji.

Zatímco fráze „kdo je v nebi“ se běžnému čtenáři zdá nemístná, ještě více to platilo v Egyptě, kde probíhaly obrovské debaty o Božství Kristově a kde mnoho zákoníků nevěřilo v Trojici. Přinejmenším trojiční zákoníci věřili, že Ježíš může být na zemi i v nebi zároveň, takže by neviděli potřebu verš upravovat vynecháním fráze (R. C. H. Lenski je příkladem trinitárního komentátora, který nemá problém s tím, že Ježíš je zároveň v nebi i na zemi: „…je zde i stále v nebi.“c Ale pro netrinitární zákoníky v Egyptě by nedávalo vůbec žádný smysl, že by Ježíš mohl být na zemi a zároveň v nebi. V Egyptě by tedy byl vyvíjen tlak na vynechání obtížné fráze „kdo je v nebi“.

Tvrdíme, že na základě testů, které se obvykle používají k určení, které texty jsou původní, a ze skutečnosti, že fráze, která správně není
​pochopení Jana 3:13 neznamená, že Ježíš byl na zemi a v nebi zároveň, ale spíše to, že Ježíš nepronesl slova zaznamenaná v Janovi 3:13.

Jak jsme viděli v předchozím komentáři k tomuto verši, existuje velmi jednoduchá odpověď na to, proč je v textu fráze „kdo je v nebi“: Ježíš byl v nebi a ta slova neříkal Ježíš, ale napsal je. apoštolem Janem jako součást vyprávění kapitoly. Ale proč by to zákoníci, dokonce i egyptští, nepoznali? Mělo zahrnutí fráze jiné důsledky kromě Trojice? Odpověď je ano, stalo. Verš 13 (a také Jan 3:14-21) byl také tradičně připisován Ježíši kvůli jeho implikacím o stavu mrtvých. Teologové a znalci Bible dobře chápou, že nikdo nemohl jít do nebe, než Ježíš zemřel a zaplatil za hříchy lidstva. Protože každý člověk má hřích, pokud by i jeden člověk mohl jít do nebe předtím, než Ježíš zemřel za hříchy lidstva, pak by to znamenalo, že lidé by mohli jít do nebe, aniž by za své hříchy zaplatili, a tak Ježíš nemusel zemřít. platit za hříchy – smrt Mesiáše se stala zbytečnou.

Ale v prvním století se běžně věřilo, že lidské duše žijí dál i po smrti těla, a pokud duše spravedlivých lidí, jako Abraham a Sára, nemohly jít do nebe, kam šly? Víme, že Bible ve skutečnosti učí, že když člověk zemře, je mrtvý a leží v zemi a čeká na vzkříšení, ale raná církev této pravdě pevně nevěřila a dodnes se jí příliš nevěří. Židé, kteří byli farizeové, kteří se znovuzrodili a připojili se k rané církvi, věřili v bezprostřední život po smrti, stejně jako Řekové a Římané. To znamenalo, že noví obrácení ke křesťanství, Židé i pohané, přinesli do Církve víru, že duše žila po smrti těla. Skutečnost, že Pavel musel psát o tom, co se stane, když lidé zemřou (1. Korintským 15), ukazuje, že o tom bylo rozdělení, i když apoštolové ještě žili, a brzy po smrti apoštolů víra, že duše (nebo duch) pokračování života poté, co člověk zemřel, bylo docela pevně stanoveno jako ortodoxie.