Hosť napísal:Mikime, založil jsi zajímavé téma, ale podle mne jsi to vzal za nesprávný konec, tedy z pohledu legalismu.můj postoj (a nejen můj) je biblický postoj, jsou jen 3 možnosti, že jako obrácený a znovuzrozený křesťan: buď neustále vědomě hřešíš a nečiníš pokání, potom zcela jistě nebudeš spasený a tvoje hříchy ti nebudou odpuštěny a milost ke spasení ti bude odňata.
Nebo se snažíš nehřešit a jen občas zhřešíš, činíš pokání, snažíš se už stejný hřích neopakovat, potom ti tento hřích/y budou odpuštěny a budeš žít navěky, jak říká Písmo, i kdyby jsi v budoucnu zhřešil (protože nejsi úplně dokonalý) stejným hříchem znovu a znovu z něj činil pokání.
A nebo jsi už svatý a dokonalý a nehřešíš jak po nás požaduje Písmo. Nic z toho není rozhodně žádný extrém. Je to realita. I když dokonalí a svatí ještě nejsme i tak nás Písmo vyzývá, abychom byli dokonalí a svatí. A ne hřešte kolik chcete až do 2PJK a stejně budete spaseni, o tom v Písmu nic není.
Problém vidím v hříšné přirozenosti člověka, tj. jsme v podstatě hříšnými lidmi, není v nás nic dobrého, jsme skrz naskrz hříšní. Není možné se z tohoto stavu dostat, pouze být vykoupeni, spaseni Kristem. Tedy, laicky řečeno, můžeš se snažit, jak chceš "nehřešit", ale tato snaha je marná, už od začátku prohraná. Podle mne vidíš problém hříchu v činu, skutku,zatímco problém je hlouběji, přímo v srdci, našem zkaženém myšlení.
Silní jedinci se dokážou ovládnout, tedy nějaký čas, mají silnou vůli a tu posilují, vyhýbají se možným zdrojům hříchu a zdá se jim či si naivně myslí, že mají vyhráno. M.Venden to popisuje myslím tak, že "motor" (chtíč) je táhne do hříchu, ale oni mají silné brzdy (morálku, chování) a ubrzdí to.
Myslím, že jsou možnosti v podstatě pouze dvě- nechat se spasit nebo ne.
Osobně se nesnažím "nehřešit" z výše uvedených důvodů, je to podle mne zbytečné. Samozřejmě to neznamená, že sebou nechám manipulovat a neselektuji různé věci na dobré či nedobré. Ale nezaměřuji svoje úsilí na správné chování, jednání, ale na vztah s Kristem. Už několikrát se mi stalo, že jsem se naivně snažil "přemoci" hřích, ale výsledek byl špatný. Snažím se tedy o spojení s Ježíšem a hle - problém pak nějak "vyšumí", zmizí. Moje zásluha to rozhodně není.Jak tedy chápat texty, které jsi uvedl, zvláště ...Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší..1J 5:18a ?Nová teologie tvrdí, že svatí budou pokračovat ve svých hříších až do 2PJK...věříte tomu?
Řešení vidím v kontextu pasáže, autor řeší v listu "narození z Boha" - 1J 2:28, 1J 3:9,1J 4:7, 1J 5:1 a zůstávání v něm.
Hned na začátku autor jasně říká :Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 1J 1:8; Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. 1J 1:10 S tímto náhledem je třeba brát teologii listu.
Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. 1J 2:1
I prvních veršů nebylo třeba komentář, zde již ho připojuji. Křestan není v beznaději, i když upadne, je třeba jít ke Kristu.
Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; 1J 3:4-6
Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. 1J 3:9
Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne. 1J 5:18
Já tam vidím asi toto-pokud zhřeším, jdu ke Kristu a on moje hříchy sejme, v tu chvíli jsem "v něm", očištěn, bez hříchu, je to v době, kdy jsem s Kristem spojen. Žel, toto spojení netrvá dlouho, člověk opět padne a jde ke Kristu. Proces se opakuje.
Podle všeho autor listu konfrontuje lásku věřících mezi sebou a lidi, kteří si žijí, jak chtějí, to je zřejmé hlavně v 3. a 4.kapitole. Zdá se, že se jedná o zápas v církvi (1J 4:20).Případně s nějkým falešným učením-gnostiky?
List neuvádí, že by měli být bez hříchu lidé před příchodem Krista, spíše popisuje to, že když jsou ve spojení s Kristem, tak nehřeší.
S Kristem jsem dokonalý, nehřeším, bez Krista hřeším a padám, nejsem dokonalý. Podle mne je to jednoduché. Nevěřím v nějakou "supertřídu" lidí, kteří budou bez hříchu ve smyslu, že hřích překonají svou vůlí či zachováváním přikázání. V tu chvíli, kdy se odevzdám Kristu a jsem ve spojení s ním, jsem spasen, nehřeším. Žel, realita života ukazuje, jak je toto odevzdání se a spojení chvilkové a vratké.A pokud bych si snad myslel, že už jsem nad hříchem zvítězil, moje mysl mne usvědčí, že tomu tak není, hřeším předně v mysli a čin je pouze výsledkem přemýšlení. Ve svém okolí také nevidím ani náznak toho, že by to u jiných bylo jinak.
Proto Tě asi zklamu, věřím tomu, že lidi při 2.příchodu budou vysvobozeni z otroctví hříšné přirozenosti, tedy myšlení i činů.Budeme proměněni, nejen tělo, ale i mysl. Sami se proměnit nedokážeme, možná trošku vylepšit přemýšlení a činy ano, ale to je stále nedostačující pro spásu. Neznám "novou teologii", ani výroky EGW, ale mám jasno - pokud bych si snad myslel, že jsem bez hříchu, klamu sám sebe.
Trocha studia proč věřím, že se člověk nerodí s dědičným hříchem, o čemž v Písmu nic není:
Člověk se nerodí s dědičným hříchem
Představa dědičného hříchu byla do křesťanství vnesena Augustinem. Tento nápad jím byl obhajován jako důsledek jeho pohanství. Myšlenka je založena na představě, že člověk se rodí, ba dokonce je počat vinný, a to kvůli Adamovu hříchu, přičemž neexistuje nic, čím by tuto situaci mohl člověk změnit, a nezmění ji ani Bůh. Toto neodůvodněné tvrzení vede mnohé k víře, že Bůh sám soudcovsky předurčí některé lidi k věčnému spasení. Ostatní, které určí, budou trpět věčná muka. Někteří citují verše Davidovy modlitby jako důkaz pro tento postoj. Často se při této příležitosti citují nové biblické překlady. V mnohých z těchto překladů se však projevuje předpojatost překladatele, odrážející jeho vlastní náklonnost přijímat myšlenku dědičného hříchu.
V překladu KJV1611 zní jeden takový text takto:
[KJV+] Psalms 51:5 Behold, I was shapen in iniquity; and in sin did my mother conceive me.
[KB1613] Žalmy 51:7 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
Avšak nový výkladový překlad NIV přetvořil tento text až do podoby dědičného hříchu:
NIV 51.5 Surely I was sinful at birth, sinful from the time my mother conceived me. (http://www.biblestudytools.com/psalms/51.html) (Jistotně jsem hříšníkem již od svého zrození, hříšným od chvíle, kdy mne počala matka má).
Další nové české Bible se vyjadřují podobně:
[Bible21] Žalmy 51:7 Vždyť nesu vinu už od narození, hříšný jsem od svého početí.
[JB] Žalmy 51:7 Hleď: narodil jsem se v nepravosti, má matka mě počala jako hříšníka.
V hebrejštině tento text neříká nic o vině nebo o dědičném hříchu. Následující verše vyhlašují pravdu, že pro Davida bylo možné, aby byl zcela očištěn od hříchu spáchaného s Betsabé:
[KB1613] Žalmy 51:8 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skryto moudrost zjevil jsi mi. 9 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
Tyto texty rozptylují jakékoliv podezření, že by David věřil v dědičný hřích, či jeho logický důsledek, že člověk nemůže přestat hřešit. Pravda Boží však svědčí, že člověk se rodí se zlými sklony a přirozenou náchylností vydat se tou cestou, která se odcizuje Bohu. Neobrácený člověk postrádající moc a milost Boží se pak přirozeně poddá této náchylnosti a odděluje se od Boha.(srov. Luk. 1.15, 2.40, Jer. 1.5, kde může již od nejranějšího věku ochranná přítomnost Boží milosti naopak posilovat v posvěceném růstu). Bible říká, že každý člověk je odpovědný za svůj vlastní hřích a nikoli za hřích někoho jiného:
[KB1613] Exodus 32:33 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z knihy své.
[KB1613] Ezechiel 18:20 Duše, kteráž hřeší, ta umře. Syn neponese nepravosti otcovy, aniž otec ponese nepravosti synovy; spravedlnost spravedlivého při něm zůstane, též bezbožnost bezbožného na něj připadne.
Tato inspirovaná slova důrazně popírají falešnou doktrínu o dědičném hříchu. Bůh žádným způsobem nečiní člověka vinným za hřích jeho předků.
Kdyby dědičný hřích byl biblický, pak by Bůh neprohlašoval o Janu Křtitelovi:
[KB1613] Lukáš 1:15 Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
Jsme jedině vinni pro svůj vlastní hřích:
[KB1613] Římanům 3:23 Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.
[KJV+] Romans 5:12 Wherefore, as by one man sin entered into the world, and death by sin; and so death passed upon all men, for that all have sinned: (A protož jakož skrze jednoho člověka hřích vstoupil do světa a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny lidi, že (protože) všichni zhřešili)
V poslední době se v církvích objevují nové teorie, které prohlašují, že hřešíme proto, že jsme hříšní. Je to jistý typ augustiniánské představy o dědičném hříchu. Nedělá rozdíl mezi přirozeností, kterou jsme zdědili, a povahou, kterou si budujeme. Rodíme se hříšnou přirozeností a jedině v moci Kristově si můžeme vybudovat dokonalou povahu. Jako neobrácení činíme to, co nám přikazují sklony naší hříšné přirozenosti, a jsme neschopni odporovat satanovým pokušením. Když se ale obrátíme, Kristus nám dá vítězství a zmocní nás k rozvoji dokonalé povahy. Budeme-li pošilhávat po názoru, že hřešíme proto, že jsme hříšní, získáme dojem, že Kristus měl jakousi smíšenou přirozenost, která jevila lidské vlastnosti Adamovy, a kterou měl před pádem do hříchu i po něm. Toto nerozhodné a oportunistické stanovisko prozrazuje, že ten, kdo je nabízí, věží, že Kristus zdědil fyzickou padlou přirozenost Adamovu, ale měl zároveň nepadlou přirozenost mravní. Toto tvrzení, které nemá podklad v Písmu je ze všech nejnebezpečnější. Znovu zdůrazňujeme, že podporovatelé takovýchto stanovisek bezmyšlenkovitě přijímají dualistické teorie řeckého pohanství. Je naprosto nemožné pro lidskou fyzickou přirozenost, aby byla padlá a zároveň aby mravní přirozenost byla nepadlá. Nemůže být žádná smíšená přirozenost. Znovu je třeba zdůraznit, že je třeba činit rozdíl mezi přirozeností a povahou. Kristus vlastnil padlou lidskou přirozenost, ale jeho povaha byla vždy dokonalá. Tím je nám příkladem.
KB1613] 1 Petrův 2:21 Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abyste následovali šlepějí jeho. 22 Kterýž hříchu neučinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho. (Opsáno z knihy Podvody novém teologie ThDr. Colin Standish a Dr. Russell Standish 1989)
...Osobně se nesnažím "nehřešit" z výše uvedených důvodů, je to podle mne zbytečné. ...Ale nezaměřuji svoje úsilí na správné chování, jednání, ale na vztah s Kristem.
A to je určitě špatně pokud i jako obrácený k Ježíši Kristu se snažíš nehřešit. Správné je mít vztah s Kristem a v Jeho síle a moci už nehřešit.
...Už několikrát se mi stalo, že jsem se naivně snažil "přemoci" hřích, ale výsledek byl špatný. Snažím se tedy o spojení s Ježíšem a hle - problém pak nějak "vyšumí", zmizí. Moje zásluha to rozhodně není.
Pokud se budeš s Boží pomocí snažit hřích překonat, tak jej překonáš, jen Bůh sám tě neodnaučí nehřešit, pokud i ty sám nebudeš s Jeho pomocí chtít. On sám jen proto, že s ním chceš mít vztah, tě nebude nutit.
...…Já tam vidím asi toto-pokud zhřeším, jdu ke Kristu a on moje hříchy sejme, v tu chvíli jsem "v něm", očištěn, bez hříchu, je to v době, kdy jsem s Kristem spojen. Žel, toto spojení netrvá dlouho, člověk opět padne a jde ke Kristu. Proces se opakuje.
Sejme Tvoje hříchy, ale jen tehdy, pokud činíš pokání, které jsi opět vynechal. Když budeš činit pokání (s tím, že už nechceš stejný hřích opakovat), pak bude svatý a téměř dokonalý a budeš padat a padat čím dál méně a proces zhřešení a očištění a pokání od hříchu bude probíhat stále méně často, až budeš zcela bez hříchu před 2PJK.
...S Kristem jsem dokonalý, nehřeším, bez Krista hřeším a padám, nejsem dokonalý. Podle mne je to jednoduché. Nevěřím v nějakou "supertřídu" lidí, kteří budou bez hříchu ve smyslu, že hřích překonají svou vůlí či zachováváním přikázání. V tu chvíli, kdy se odevzdám Kristu a jsem ve spojení s ním, jsem spasen, nehřeším. Žel, realita života ukazuje, jak je toto odevzdání se a spojení chvilkové a vratké. A pokud bych si snad myslel, že už jsem nad hříchem zvítězil, moje mysl mne usvědčí, že tomu tak není, hřeším předně v mysli a čin je pouze výsledkem přemýšlení.
Vím, že to není jednoduché být bez hříchu, být svatý a dokonalý, ale přesně k tomu nás Písmo vybízí, abychom byli již dnes vítězi s pomocí ducha svatého nad hříchem za svého života, a pokud se to někomu nepovede, ale snažil, předpokládám, že bude jistě spasen.
Svatí, kteří se narodili z Boha již nehřeší a mohou dosáhnout a také dosáhnou vítězství nad hříchem z moci ducha Svatého již nyní zde na zemi:
1 Petrův 1:22 Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte.
23 Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.
Titovi 2:14 On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
1 Korintským 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.
Jan 5:14 Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: "Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!"
1 Janův 3:9 Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.
Jeremjáš 31:33 Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
Římanům 8:9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
Římanům 12:2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.
Galatským 5:16 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
Efezským 5:27 tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.
Židům 10:16 `Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;
...Proto Tě asi zklamu, věřím tomu, že lidi při 2.příchodu budou vysvobozeni z otroctví hříšné přirozenosti, tedy myšlení i činů.Budeme proměněni, nejen tělo, ale i mysl. Sami se proměnit nedokážeme, možná trošku vylepšit přemýšlení a činy ano, ale to je stále nedostačující pro spásu.
Já věřím, že tu mysl a srdce do kterých nám již Bůh zapsal své zákony musíme mít proměněnou nyní, musíme již nyní se snažit nehřešit a činit pokání jak nás vyzývá Písmo, což můžeme dokázat pouze s pomocí Boží, sami opravdu se proměnit nedokážeme. Pokud však neustále hřešíme a neprosíme o odpuštění + pokání z hříchu, zcela jistě potom nejsme ještě narození z Boha a nebřebývá v nás ve skutečnosti duch boží, případně si to jenom namlouváme. Při 2PJK budeme proměněni, ale jen tělo, nikoliv mysl. Svůj charakter je to jediné co si vezmeme sebou do nebe, a co nám nebude proměněno - změněno. Píše o tom EGW.
http://www.ellenwhiteova.cz/dejiny-vyko ... ta/search/
Nejblíže trůnu jsou ti, kteří projevili svou horlivost ve sporu se satanem, kteří byli zachráněni před záhubou a pak následovali Spasitele s nesmírným nadšením. Vedle nich stojí ti, kteří uprostřed lží, podvodů a nevěry zdokonalili svůj křesťanský charakter, kteří uznávali a zachovávali zákon Boží, zatímco, celý křesťanský svět jej považoval za zrušený. a rovněž miliony lidí ze všech století, kteří se stali mučedníky pro svou víru. Dále se zde nalézal "veliký zástup, kterého by nikdo přečísti nemohl, ze všech národů, pokolení, lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před obličejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho a palmy v rukou jejich." (Zj 7,9) Jejich boj skončil a bylo vybojováno vítězství. Běželi závod a získali odměnu. Palmová ratolest v jejich rukou je symbolem vítězství a bílé roucho znázorňuje neposkvrněnou Kristovu spravedlnost, jež se stala i jejich spravedlností.
