Krutý příběh= krutý Bůh ?

[Petr]

Krutý příběh= krutý Bůh ?
Publikováno 15.11.2024 | Autor: Petr Mertlík
1Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil Sáře to, co prohlásil. 2Sára otěhotněla a porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v určeném čase, o kterém s ním mluvil Bůh. 3Abraham dal svému synu, který se mu narodil, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 4Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, tak jak mu Bůh přikázal. 5Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák. 6Sára řekla: Bůh mi způsobil smích. Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát se mnou. 7Ještě řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit! A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna! 8Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den Izákova odstavení udělal Abraham velkou hostinu. 9Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila, Izákovi posmívá, 10řekla Abrahamovi: Vyžeň tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem! 11Abraham byl z toho velmi skleslý: byla to záležitost jeho syna. 12Bůh však Abrahamovi řekl: Nebuď skleslý kvůli chlapci a své otrokyni. Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvé símě. 13Syna otrokyně také učiním národem, protože je tvým potomkem. 14Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch vody a dal to Hagaře. Položil jí to na ramena a poslal ji s dítětem pryč. Odešla a bloudila v pustině Beer-šeby. 15Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedno křoví. 16Odešla a posadila se naproti opodál na dostřel luku, neboť si řekla: Nebudu se dívat na smrt toho dítěte. Tak seděla naproti, pozvedla hlas a plakala. 17Bůh uslyšel hlas chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebes a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je. 18Vstaň, zvedni chlapce a pevně ho drž za ruku, protože z něj učiním velký národ. 19Tu jí Bůh otevřel oči a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. 20Bůh byl s chlapcem, když vyrůstal. Usadil se v pustině a stal se velkým lukostřelcem. 21Bydlel v Páranské pustině a matka mu vybrala ženu z egyptské země.

GN 21,1-21 Český studijní překlad
[

Taky vám vrtalo hlavou trochu hyenistické chování Sáry vůči Hagaře a chudákovi malému Izmaelovi?

Jenom kvůli tomu, že se „posmíval“ ?

A ještě tento tvrdý trest Bůh schválí ?

Co je to za milosrdného Boha, když se dívá, jak chudák Hagar „nese na zádech“ do pouště malého synka?

Tyto a další otázky a zároveň hloupé odpovědi(¹)nastanou, pokud se bude používat pouze doslovné čtení a zcela se vynechá teologický přístup. Pokud se do textu bude vlamovat klíčem, který k dané době, k tomu co chtěl vypravěč říct zcela nepatří.

Zvykem v Izraeli bylo kojit děti cca do tří let, pak byl syn odstaven a prováděla se slavnost velkých rozměrů na počest dědice. To visí ve vzduchu v napětí, neboť otázka dědictví byla vzhledem k synovi Hagar na dlani.

Tradovaný příběh, (nutno si uvědomit že původně předávaný ústně, než písemně) v uších židovského posluchače sepne AHA efekt. Sára je nejen hloupěna, která z ženského rozmaru pouze žárlí a jde jí o moc, ale chrání svého syna, nejen opičí láskou, jak by z fundamentalistických výkladů vyznívalo, ale příběh je o tom, že chrání jeho lidskost.

Ono totiž verš 9. o posmívání Izmaela Izákovi, který ČEP překládá nešťastně, jako „poštívač“ ,neodpovídá originálu. Toto slovo se v jiném kmenu slovesném v hebr. používá např. v případu kdy Potifarova manželka říká o Josefovi: „Hleďte ,přivedli k nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat“( 1Moj 39,14 i 17).Vyskytuje se u obětech božstvu Dágonovi, kdy chtěli přivést Samsona k nevázaným hrám. Dále pak např.když se Izraelci dopouštěli modlářství :“Nakonec se dali do nevázaných her, dováděli ,hráli (EX 32,6)

Co je na tom špatného“ si hrát“? Ten Hospodin je krutý, když zakazuje zábavu….?

Z celkové kontextu tedy vyplívá ,že se jednalo o sexuální kultické nevázanosti. V případě ze strany Izmaele právě on používá to co bylo běžným zvykem té doby a kultury. Sexuální degradací si chce kulticky podmanit a nárokovat dědictví.(Prosím neplést s homosexualitou, ke které se primárně Bible nevyjadřuje). K tomu by nasvědčoval i v příběhu vypravěče překlad Izákova jména, který se dá i vysvětlovat, jako „ať se mi směje, kdo o tom uslyší“.

Pak už příběh dává smysl a na Sáru, Hospodina vrhá úplně jiné světlo.

Kdyby překladatelé neolamovali příběhům hroty, puritáni své doby používali teologii nevznikali by takové propasti pochopení k biblickým příběhům.

Na konec ještě malé přiblížení textu. Možná namítnete: „Jak mohl Izmael někoho sexuálně degradovat, když byl(jak text píše…maličký ,nesen na zádech matky…HA „? A.) Dát „dítě na ramena“ je ve vyprávění symbolický právní úkon, kdy jsou veškerá práva a povinnosti přeneseny na matku.

B.) „Vždyť to miminko položila pod keř…HA“ ? Opět klasický zvyk té doby, kterému byla Hagar dobře poplatná. Pokládá pod posvátný keř, křovisko a chce tímto způsobem donutit božstvo k činu. Proto „pozvedla hlas“ =vzývá.

Příběh vypravěče je v závěru o tom, že Bůh, jediný pravý, milosrdný Bůh nemoralizuje Hagar co tam řve a uctívá za koště, ale vstupuje do příběhu, nejen nějakou ezoterickou poučkou, ale na rozdíl od falešných božstev prakticky= prostě dá jim napít a pokolení Izmaele je zajištěno.

No není Pán Bůh machr ?

A dál? No tam je to taky napínavé….ale to už si nastudujte sami a nebojte se teologie, než vám to někdo opět blbě „předžvýká.“





(¹) Drama Věků E.G.White „údajné vidění“ str.101

[Neregistrovaný]

To je vysvetlenie ako nasilu zatĺcť kocku do kruhového otvoru - hľadať nejaké morálne ponaučenie v príbehoch zo Starého Zákona a ešte z toho vyjde JHVH ako víťaz a najlepší , najspravodlivejší boh v celom vesmíre.
Už len ten obľúbený príbeh vo troch najväčších monoteistických náboženstvách. Ako Abrahám takmer obetoval svojho syna.
Príbeh je vlastne o poslušnej oddanosti istej ideológii. O vykonávaní príkazov bez premýšľania - ak prichádzajú od tej AUTORITY, ktorej sú ochotní bezhlavo načúvať. O riadení morálky na základe tradícií a dogiem.
Cnostným je pre takých ľudí výrok:
"Nepremýšľaj v mysli, iba uposlúchni v duši."
Toto napísala americká mainstreamová kazateľka Joyce Meyer.

Ako sa toto líši od fanatického nacionalizmu? Kde majú títo ľudia limity? Stačí aby uverili, že im príkaz dáva tvorca absolútnych morálnych pravidiel a zrazu je všetko ospravedlniteľné?
Ako vravel Voltaire:
"Keď Vás niekto dokáže prinútiť veriť v nezmysly, dokáže Vás tiež prinútiť páchať krutosti."

Normálne dieťa by sa z takéhoto zážitku s otcom asi len ťažko spamätalo, minimálne by malo na celý život nemilú spomienku.

Celý Starý Zákon je plný krutých a nezmyselných príbehov, kde sa ťažko hľadá nejaké morálne ponaučenie. Vezmime si len životopis Dávida, božieho obľúbenca. V dnešnej dobe by sme takého človeka označili slovom "hajzlík", pardón za výraz, ale nič lepšie ma nenapadlo.

[Petr]

To je vysvetlenie ako nasilu zatĺcť kocku do kruhového otvoru - hľadať nejaké morálne ponaučenie v príbehoch zo Starého Zákona a ešte z toho vyjde JHVH ako víťaz a najlepší , najspravodlivejší boh v celom vesmíre.
Už len ten obľúbený príbeh vo troch najväčších monoteistických náboženstvách. Ako Abrahám takmer obetoval svojho syna.
Príbeh je vlastne o poslušnej oddanosti istej ideológii. O vykonávaní príkazov bez premýšľania - ak prichádzajú od tej AUTORITY, ktorej sú ochotní bezhlavo načúvať. O riadení morálky na základe tradícií a dogiem.
Cnostným je pre takých ľudí výrok:
"Nepremýšľaj v mysli, iba uposlúchni v duši."
Toto napísala americká mainstreamová kazateľka Joyce Meyer.

Ako sa toto líši od fanatického nacionalizmu? Kde majú títo ľudia limity? Stačí aby uverili, že im príkaz dáva tvorca absolútnych morálnych pravidiel a zrazu je všetko ospravedlniteľné?
Ako vravel Voltaire:
"Keď Vás niekto dokáže prinútiť veriť v nezmysly, dokáže Vás tiež prinútiť páchať krutosti."

Normálne dieťa by sa z takéhoto zážitku s otcom asi len ťažko spamätalo, minimálne by malo na celý život nemilú spomienku.

Celý Starý Zákon je plný krutých a nezmyselných príbehov, kde sa ťažko hľadá nejaké morálne ponaučenie. Vezmime si len životopis Dávida, božieho obľúbenca. V dnešnej dobe by sme takého človeka označili slovom "hajzlík", pardón za výraz, ale nič lepšie ma nenapadlo.

A proto je dobrý bližší seznámení se s teologií ,než střílet toto od pasu.
Inu vyhledat tento web a psát na něj v tomto znění "výkřiků do tmy", je jako přihlásit se třeba na fórum příznivců Toyoty a psát, že jediné nejlepší auto je Škoda.
Vyrostl jsem z toho někoho přesvědčovat o víře. Nicméně začal bych být vámi ,alespoň u toho:" Nebourej plot, když nevíš proč byl postaven".

[Neregistrovaný]

Ja ti neberiem teológiu. Reagujem na tvoje slová, že "Boh je macher". Ani nepochybujeme že Abrahám bol spravodlivý, takisto Sára. Lebo je to napísané. Chudera Hagar bola iba otrokyňa. Teda menejcenná. A navyše bola sexuálne zneužitá. Keby žila v dnešnej dobe, tak by sa mohla prihlásiť do hnutia "me too".

Z každého príbehu v Biblii Boh vychádza ako najlepší a najspravodlivejší. Prečo hovoríme, že Boh je láska a spravodlivý? Prišli sme na to sami? Pozorovaním okolitého sveta? Nie. Veríme tomu preto, lebo je to napísané v Biblii. Čo je napísané, o tom sa nepochybuje. Lebo sme boli ako deti indoktrinovaní.
Bohužiaľ náboženstvo a povery zasahujú aj do politiky. Vidíme to na Blízkom východe. Jeden "vyvolený" národ si nárokuje na dané územie. Keby sme sa na konflikt pozerali čisto biblicky - starozákonne, tak dokážeme ospravedlniť aj genocídu. Veď BOH to prikázal. (Dt 20,16: V mestách týchto národov, ktoré ti dáva Hospodin, tvoj Boh, do dedičného vlastníctva, nenecháš nažive nič, čo dýcha.)

[Host]

Máte pravdu, že příběh Abraháma a Izáka často vykládáme poněkud zvrhle: Poté co spravedlivý Abrahám vyhnal svou konkubínu a levobočka, se na základě pouhého hlasu v hlavě rozhodl zavraždit svého syna a dědice. A dodáváme: "Ó, jak byl věrný! Vždyť nemohl vědět, že mu anděl zadrží ruku a přesto vzal nůž a šel!"

S příběhy, které jste uvedl, mají mnozí z nás (včetně mě) také problém. Většinou je odkazujeme do šera dávnověku, kam také patří. Všimněte si, že jak se starozákonní dějiny přibližují současnosti, mění se události v nich a jejich charakter.

Přesto tyto příběhy mají jeden výrazný přesah, který platí pro všechny napříč dějinami, kulturami a (ne)vírami: MY NA TÉTO PLANETĚ NEJSME PÁNY! Své by o tom mohli vyprávět dinosauři, které tankujeme do nádrží automobilů... Můžeme si na tomto světě krásně koulet svou kuličku a stačí jedna hloupá náhoda, jedna planetka na kolizní dráze... Nebo někomu definitivně rupne v kouli a stiskne červené tlačítko... Zkrátka jsme tu jen správci a vše, co máme, nám bylo jen propůjčeno - Bohem, vesmírem, předky, společností... (nehodící se škrtněte). Jednou to stejně budeme muset předat dál - rubáš nemá kapsy.

[Host]

Své by o tom mohli vyprávět dinosauři, které tankujeme do nádrží automobilů...

Otázka mimo tému. Kedy žili tí dinosaury? Pred 6000 rokmi alebo sto tisíc rokmi?

[Neregistrovaný]

To je vysvetlenie ako nasilu zatĺcť kocku do kruhového otvoru - hľadať nejaké morálne ponaučenie v príbehoch zo Starého Zákona a ešte z toho vyjde JHVH ako víťaz a najlepší , najspravodlivejší boh v celom vesmíre.
Už len ten obľúbený príbeh vo troch najväčších monoteistických náboženstvách. Ako Abrahám takmer obetoval svojho syna.
Príbeh je vlastne o poslušnej oddanosti istej ideológii. O vykonávaní príkazov bez premýšľania - ak prichádzajú od tej AUTORITY, ktorej sú ochotní bezhlavo načúvať. O riadení morálky na základe tradícií a dogiem.
Cnostným je pre takých ľudí výrok:
"Nepremýšľaj v mysli, iba uposlúchni v duši."
Toto napísala americká mainstreamová kazateľka Joyce Meyer.

Ako sa toto líši od fanatického nacionalizmu? Kde majú títo ľudia limity? Stačí aby uverili, že im príkaz dáva tvorca absolútnych morálnych pravidiel a zrazu je všetko ospravedlniteľné?
Ako vravel Voltaire:
"Keď Vás niekto dokáže prinútiť veriť v nezmysly, dokáže Vás tiež prinútiť páchať krutosti."

Normálne dieťa by sa z takéhoto zážitku s otcom asi len ťažko spamätalo, minimálne by malo na celý život nemilú spomienku.

Celý Starý Zákon je plný krutých a nezmyselných príbehov, kde sa ťažko hľadá nejaké morálne ponaučenie. Vezmime si len životopis Dávida, božieho obľúbenca. V dnešnej dobe by sme takého človeka označili slovom "hajzlík", pardón za výraz, ale nič lepšie ma nenapadlo.

A proto je dobrý bližší seznámení se s teologií ,než střílet toto od pasu.
Inu vyhledat tento web a psát na něj v tomto znění "výkřiků do tmy", je jako přihlásit se třeba na fórum příznivců Toyoty a psát, že jediné nejlepší auto je Škoda.
Vyrostl jsem z toho někoho přesvědčovat o víře. Nicméně začal bych být vámi ,alespoň u toho:" Nebourej plot, když nevíš proč byl postaven".

Môžem teba rovnako obviniť, že obhajuješ Škodu na fóre Toyoty. Kde je tá hranica, kedy už nemôžem napísať svoj názor? Píšem ako agnostik. Ako bývalý veriaci. Čakal by som skôr príspevky kazateľov, vedúcich cirkvi aj ďalších členov, ale väčšinou tu prispievajú len tí istí, poväčšinou bývalí členovia alebo z iných cirkví.
A ešte k teológii. Odporúčam ti knihy od Barta D. Ehrmana.

[Petr]

To je vysvetlenie ako nasilu zatĺcť kocku do kruhového otvoru - hľadať nejaké morálne ponaučenie v príbehoch zo Starého Zákona a ešte z toho vyjde JHVH ako víťaz a najlepší , najspravodlivejší boh v celom vesmíre.
Už len ten obľúbený príbeh vo troch najväčších monoteistických náboženstvách. Ako Abrahám takmer obetoval svojho syna.
Príbeh je vlastne o poslušnej oddanosti istej ideológii. O vykonávaní príkazov bez premýšľania - ak prichádzajú od tej AUTORITY, ktorej sú ochotní bezhlavo načúvať. O riadení morálky na základe tradícií a dogiem.
Cnostným je pre takých ľudí výrok:
"Nepremýšľaj v mysli, iba uposlúchni v duši."
Toto napísala americká mainstreamová kazateľka Joyce Meyer.

Ako sa toto líši od fanatického nacionalizmu? Kde majú títo ľudia limity? Stačí aby uverili, že im príkaz dáva tvorca absolútnych morálnych pravidiel a zrazu je všetko ospravedlniteľné?
Ako vravel Voltaire:
"Keď Vás niekto dokáže prinútiť veriť v nezmysly, dokáže Vás tiež prinútiť páchať krutosti."

Normálne dieťa by sa z takéhoto zážitku s otcom asi len ťažko spamätalo, minimálne by malo na celý život nemilú spomienku.

Celý Starý Zákon je plný krutých a nezmyselných príbehov, kde sa ťažko hľadá nejaké morálne ponaučenie. Vezmime si len životopis Dávida, božieho obľúbenca. V dnešnej dobe by sme takého človeka označili slovom "hajzlík", pardón za výraz, ale nič lepšie ma nenapadlo.

A proto je dobrý bližší seznámení se s teologií ,než střílet toto od pasu.
Inu vyhledat tento web a psát na něj v tomto znění "výkřiků do tmy", je jako přihlásit se třeba na fórum příznivců Toyoty a psát, že jediné nejlepší auto je Škoda.
Vyrostl jsem z toho někoho přesvědčovat o víře. Nicméně začal bych být vámi ,alespoň u toho:" Nebourej plot, když nevíš proč byl postaven".

Môžem teba rovnako obviniť, že obhajuješ Škodu na fóre Toyoty. Kde je tá hranica, kedy už nemôžem napísať svoj názor? Píšem ako agnostik. Ako bývalý veriaci. Čakal by som skôr príspevky kazateľov, vedúcich cirkvi aj ďalších členov, ale väčšinou tu prispievajú len tí istí, poväčšinou bývalí členovia alebo z iných cirkví.
A ešte k teológii. Odporúčam ti knihy od Barta D. Ehrmana.

Při vší úctě: Mně nezajímá tvůj názor, zrovna, tak jako tebe nemusí zajímat můj. Názorů se dá v určité pocitologii "vyzvracet"spousty". Proto jsem psal výklad z hlediska teologie.
Tak bližší vysvětlení....když to nebylo pochopeno. Toto je fórum pro současné, i odchozí adventisty. Připadá mi silně zbytečné jej co by "agnostik" vyhledávat. Asi tady opravdu ze sebe nikdo nebude dělat terč, jenom proto, že někdo přečetl knihu od Ehrmana, který žel díky fundamentalistickým doslovistickým výkladům sekt, hnutí a církví kritizuje černobílé odpovědi.
A ano...tam má Ehrman pravdu....
Nicméně článek o tom není. Je to theo-logos-výklad Božího slova. To že si myslíš, nebo "máš názor", že SZ je plný krutých nesmyslných příběhů, je jen důkazem, že jsi ještě o teologii nezavadil....Vše je opravdu zcela jinak.
Přeji ti, aby tě tvůj "agnosticismus" naplňoval, dával sílu do života, měnil tě vnitřně, dával naději smysluplnost vztahů. Mně to tato filozofie nedala...

Opatruj se.
To není teologie.

[Neregistrovaný]

Ja som len chcel reagovať na to, akým spôsobom sa dá "ohýbať" text , aby zapadol do nášho svetonázoru. Ak vychádzam z toho, že Boh musí byť vždy spravodlivý a dobrý, potom si aj tak vyložím príbeh v Genesis 21.
Na druhú stranu môžem spochybniť napríklad slová Izaiáša o Mesiášovi, ktoré si kresťania prisvojili pre Ježiša. Prečo sa teológovia doteraz jasne nevyjadrili?
V Izaiáš 7,14 je slovo "almah" nesprávne preložené ako panna. Hebrejské slovo "almah" označuje mladú ženu. V Hebrejskej biblii pre slovo "panna " mali výraz "betulah".
V biblickej knihe Izaiáš sa teda nepíše o panne, ale o mladej žene. A samozrejme už vôbec nie o príchode Ježiša v ďalekej budúcnosti.
Izaiáš rozpráva o mladej žene, ktorá je tehotná a porodí syna. Ženou je zjavne mienená mladá manželka judského kráľa Acháza (715 - 690 pnl). Práve kráľovi Acházovi je dávané božie znamenie. Narodeným spasiteľom je Acházov syn a nástupca Ezechiáš (budúci judský kráľ cca.715 - 690 p. n. l.).

[Neregistrovaný]

Opravujem: Ezechiáš alebo Chizkiáš,syn Achaza, žil v období 741- 687(686) p.n.l.