4. Pôvod, história a zlyhania adventizmu

[Neregistrovaný]

Nájdi si spoločenstvo, kde si budeš rozumieť s niekoľkými ľuďmi a teológiu moc nerieš. Takisto nerieš vyššie uvedené "dobré rady".

[Neregistrovaný]

Ti pere?

[Host]

Čo mám teda spraviť? zdá sa že všetky cirkvi majú pochybnú minulosť aj súčasnosť. Nenašiel som jedinú ktorá nemá maslo na hlave. Ale žiadna neprijme sebareflexiu a nepovie dnes zmýlili sme sa. Kam mám ísť keď chcem prežívať spiritualitu spolu s inými ludmi ? Niekde sa musím zaradiť a prijať vieru danej cirkvi. Nemôžem len tak zostať doma sám a čítať si Písmo. Nevidím východisko len zavrieť oči a opakovať to čo hovoria v danej cirkvi. Lenže stačí raz nahliadnuť pod pokrievku a už nikdy nebudeš čo si býval. Všetko budeš podrobovať skúmaniu aj z iných zdrojov nielen tých cirkevných. A prídeš na to že to čo hovorí tvoj brat čo sedí vedľa teba len opakuje čo si prečítal v úlohách alebo cirkevných materiáloch. Čo mám teda spraviť?

Nebo zkus techniky jak meditovat, dostat se mimo tělo, nebo podpůrné látky aby ses s Bohem setkal sám a ujasnil si to osobní zkušeností.
Kdo hledá nalezne ne?

Východné filozofie sú výborná vec ale nemusíš íst úplne na východ zostaň v európe.
Sokrates, Platón, Marcus Aurélius, Seneca. Je tam tolko krásneho a ludského že zistiš že Biblia je len taký predskokan. Ale predskokan je dôležitý aby si si to mohol vychutnať a lepšie pochopiť.

[Neregistrovaný]

Nájdi si spoločenstvo, kde si budeš rozumieť s niekoľkými ľuďmi a teológiu moc nerieš. Takisto nerieš vyššie uvedené "dobré rady".

Jenže to funguje jen tam, kde člověk dokáže ,,uhasit" zvědavost příjemnými vztahy, tedy tam kde jeho hledání ve skutečnosti byla intelektuální náhražka, protože neměl možnost prožívat blízké vztahy.

Ale pokud i přes ty vztahy se bude cítit ,,nenaplněný" a ,,beze smyslu" potom je to jako podávat žíznivému teplý kabát. Jasně ještě to jde zkoušet utopit ,,ve službě". Někdo je workoholik, podnikatel, někdo ,,sám sebe rozdá" ,ale když nemá lásku (=Boha) je i podle 1Kor 13 stejně prázdný.

Já bych raději doporučil, aby s z výše uvedených rad zkoumal, která je ta, co zrovna jemu sedí.

[ambassador]

Životy dvou ambiciózních osobností v CASD

Dudley Marvin Canright (1840–1919) a Ludwig Richard Conradi (1856–1939)

Dudley Marvin Canright Ludwig Richard Conradi
Původ: USA, osiřel v mládí. Původ: Německo, vyrůstal v prostředí s důrazem na disciplínu a hierarchii.
Adventní počátky: Významný kazatel a diskutér. V době svých Adventní počátky: Hlavní organizátor evropského adventismu, zakladatel institucí, misionář.
krizí pobýval v domácnosti Ellen G. Whiteových, aby měl možnost Styl vedení: Téměř vojenský, kladl důraz na disciplínu a přísné vedení.
je blíže poznat a vyřešit své pochybnosti.
Styl vedení: Ambiciózní, schopný rétor, citlivý na uznání.
Pozoruhodná epizoda: Po kázání s nepopulárním poselstvím, Pozoruhodná epizoda: Na sklonku života chtěli bratři Conradiho navštívit,
které jeho přítel zapomněl hodnotit, reagoval: ale služebná je nepustila – dle některých výpovědí z organizačních či osobních důvodů;
„Už nikdy nebudu kázat tak nepopulární poselství.“
Klíčový konflikt: Pocit nedocenění, ambice, neshody s vedením. Klíčový konflikt: Odmítání ženské autority v církevním vedení, což dlouhodobě formovalo jeho postoje.
Odchod: 1887 (47 let), přešel k baptistům, stal se jejich kazatelem Odchod: 1932 (76 let), připojil se k baptistům sedmého dne (Seventh Day Baptists) a rozvíjel jejich a kritikem adventismu. misii.
Ke konci života: 1916 – nelitoval odchodu, Ke konci života: Sloužil u SDB; usmíření s adventisty není doloženo.
ale doporučoval příteli nebojovat proti svědectvím. Smrt a pohřeb: Zemřel 1939 v Hamburku, pohřeb organizován baptisty sedmého dne;
Smrt a pohřeb: Zemřel 1919, pohřeb v baptistickém kostele; účast seznam účastníků není znám.
adventistů nebyla zaznamenána.

[ambassador]

Životy dvou ambiciózních osobností v CASD

Dudley Marvin Canright (1840–1919)

Narodil se v USA, osiřel v mládí.

Stal se významným kazatelem a diskutérem mezi adventisty sedmého dne.

V období svých vnitřních krizí pobýval v domácnosti Ellen G. Whiteových, aby měl možnost je lépe poznat a řešit své pochybnosti.

Byl velmi ambiciózní a toužil po uznání.

Jednou kázal na téma „Dědictví svatých“ a jeho přítel, který měl jeho kázání rétoricky hodnotit, byl tak uchvácen poselstvím, že hodnocení zapomněl. Canright tehdy řekl:
„Už nikdy nebudu kázat tak nepopulární poselství.“

Postupně se u něj rozvinul pocit nedocenění a neshody s vedením církve, což vedlo k odchodu.

Roku 1887 ve věku 47 let odešel od adventistů a připojil se k baptistům, kde se stal kazatelem a později autorem protia­dventistických spisů.

V roce 1916 sepsal právní dokument, v němž prohlásil, že svého odchodu nikdy nelitoval, ale zároveň radil, aby nikdo nevedl otevřený boj proti svědectvím (rozuměj spisům Ellen G. Whiteové).

Zemřel v roce 1919, pohřeb se konal v baptistickém kostele. Adventistická účast nebyla doložena, což mohlo být dáno organizačním uspořádáním pohřbu ze strany baptistů.

Ludwig Richard Conradi (1856–1939)

Narodil se v Německu, vyrůstal v evangelické rodině prostředí.

Stal se hlavním organizátorem evropského adventismu, zakladatelem institucí a misionářem.

Jeho styl vedení byl téměř vojenský, s přísným důrazem na řád a poslušnost.

Dlouhodobě měl problémy s přijímáním ženské autority v duchovním a církevním vedení, což vedlo k napětím ve vedení.

Na sklonku života ho adventističtí bratři chtěli navštívit, ale jeho služebná je nepustila.

Roku 1932 ve věku 76 let odešel od adventistů a připojil se k baptistům sedmého dne (Seventh Day Baptists), kde pomohl rozvinout jejich misii.

Pokračoval ve službě až do své smrti. Usmíření s adventisty nebylo doloženo.

Zemřel roku 1939 v Hamburku, pohřeb organizovali baptisté sedmého dne, seznam účastníků není znám.

[ambassador]

V předchozím komentáři o dvou schopných jedinců v CASD jste si mohli všimnou rozdílu, že někdo je schopný a jiný je všehoschopný. Ten rozdíl se stále projevuje ve všech církvích, jak se jedinci profilují po střetu či odchodu z církve.
Dudley Marvin Canright - Podle dostupných záznamů mu byl odebrán dekret ofic. duchovního v CASD a následně střídavě končil, až skončil definitivně. Canright adventismus vnímal jako chybný celek.
Ludwig Richard Conradi - Odešel z církve a pracoval na budování evangelizačních sítích. Conradi nevedl cílenou systematickou proticírkevní agitaci ve smyslu nepřátelské kampaně i když s něčím jednicově nesouhlasil. Založil alternativní organizované společenství adventistů – hlavně v německy mluvících zemích – které fungovalo vedle oficiální CASD, později splynulo s některými menšími adventistickými proudy.

Tyto dva projevy se nacházejí i v CASD u nás . Jedni odejdou bez halasné kampaně a jiní vedou po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu ve stylu Canrighta - celek adventismu je chybný.

S jakým zápalem přijali adventismus, tak s takovým zápalem bojují proti.

[Neregistrovaný]

V předchozím komentáři o dvou schopných jedinců v CASD jste si mohli všimnou rozdílu, že někdo je schopný a jiný je všehoschopný. Ten rozdíl se stále projevuje ve všech církvích, jak se jedinci profilují po střetu či odchodu z církve.
Dudley Marvin Canright - Podle dostupných záznamů mu byl odebrán dekret ofic. duchovního v CASD a následně střídavě končil, až skončil definitivně. Canright adventismus vnímal jako chybný celek.
Ludwig Richard Conradi - Odešel z církve a pracoval na budování evangelizačních sítích. Conradi nevedl cílenou systematickou proticírkevní agitaci ve smyslu nepřátelské kampaně i když s něčím jednicově nesouhlasil. Založil alternativní organizované společenství adventistů – hlavně v německy mluvících zemích – které fungovalo vedle oficiální CASD, později splynulo s některými menšími adventistickými proudy.

Tyto dva projevy se nacházejí i v CASD u nás . Jedni odejdou bez halasné kampaně a jiní vedou po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu ve stylu Canrighta - celek adventismu je chybný.

S jakým zápalem přijali adventismus, tak s takovým zápalem bojují proti.

Kdo četl pozorně Canrighta, těžko může o něm říci, že by vedl po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu!

Souhlasím s tím zápalem, že ten většinou v osobě zůstává. Zůstává často i o to větší hořkost, nebo zranění, čím více jsem v době oddanosti do organizace investoval.

Canright byl z pohledu řečníků apologetů a teologů adventistickým největším ESEM, které sami uznávali a používali ve střetu s jinými denominacemi, nechávali ho tvořit úkoly pro Sobotní školu, zkrátka kromě Whiteových to byla jedna z největších teologických kapacit a autorit.

Když vám odejde přímo takový člověk z teologických důvodů do jiné církve, celou stabilitou instituce to zatřese.

Církev se rozhodla svou stabilitu udržet tím, že na něj začala vytahovat špínu a pomluvy, aby zdiskreditovala autoritu, kterou u ní tehdy měl.

Co logicky asi udělá člověk, který celý život trávil teologií a obhajobou učení, když zkusí odejít klidně a v míru a přesto mu zkusí hodit rukavici na jeho vlastním poli (obhajobě učení)?
No rukavici zvedne a napíše obhajobu svého odchodu.

Znamená to, že vede po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu?
To své dílo tuším i několikrát revidoval - ano to již naznačuje buď pečlivost, ale také to že ten rozchod dvou partnerů nebyl pokojný - ale z pohledu druhé strany kolik veřejných publikací a osobních dehonestujících zmínek o něm církev vydala po jeho odchodu?

Kdyby se po jeho odchodu celá debata vedla věcně a teologicky ještě bych to chápal, ale ze strany církve vyšly spisy ryze osobní.

https://maranathamedia.com/downloads/li ... ohnson.pdf
https://maranathamedia.com/downloads/li ... (2004).pdf

Byl jsem sekretářkou Canrighta.
Muž, který se nalodil na loď přízraků.

Obě díla již nejsou argumentační apologie, ale osobní svědectví a někdy i domněnky.
Ano Canright sdílel ve své knize podobně příběhy které zažil s Whiteovými - ale ten rozdíl je, že on zdůvodňoval svůj odchod ztrátou víry v ve veřejnou prorokyni EGW, se kterou se pravidelně setkával tématem teologické diskuse byla i morální integrita a pravost prorockého daru EGW proto bylo uváděno jeho svědectví.

Oproti tomu o Canrightovi se vytahovala osobní svědectví, aby se dělaly závěry o jeho duševní stabilitě a příčetnosti. To ale nijak neřeší jeho věcné argumenty neboť předmětem sporu byla teologie ne jeho vlastní život (on se za neomylného proroka nevydával).

Znovu podotýkám, že ty stejné informace o něm církev měla i v době, kdy s ní spolupracoval a to mu církev věřila a sama jej opakovaně volila do vedoucích pozicí.

Neznám toho muže osobně, ale z knih od něj a knih o něm mám úplně jiný obraz, než že styl Canrighta je celoživotně nenávistný.

Ano styl Conradiho - postupně se snažit reformovat zevnitř - ten je v ČS Unií asi běžnější.

Naznačovat však, že jeden styl je bílý a druhý je černý - je podobné argumentačním faulům které dělají gangy, mafie a sekty a násilníci v rodině - totiž, že člena přesvědčí, že problémy, přestupky, či dokonce zločiny, které pozoruje, či zažívá nemá říkat nikomu venku a mají se řešit neveřejně pouze uvnitř ,,rodiny" ,,církve" atd. Uvnitř se totiž člen někdy nedomůže slyšení nebo spravedlnosti či nápravy věcí.

Někdy si prostě jedinec s druhými či skupinou natolik nerozumí, že jde pryč a je v pořádku že veřejně uvede důvody proč, tím spíše pokud veřejně za tu organizaci vystupoval.

[ambassador]

V předchozím komentáři o dvou schopných jedinců v CASD jste si mohli všimnou rozdílu, že někdo je schopný a jiný je všehoschopný. Ten rozdíl se stále projevuje ve všech církvích, jak se jedinci profilují po střetu či odchodu z církve.
Dudley Marvin Canright - Podle dostupných záznamů mu byl odebrán dekret ofic. duchovního v CASD a následně střídavě končil, až skončil definitivně. Canright adventismus vnímal jako chybný celek.
Ludwig Richard Conradi - Odešel z církve a pracoval na budování evangelizačních sítích. Conradi nevedl cílenou systematickou proticírkevní agitaci ve smyslu nepřátelské kampaně i když s něčím jednicově nesouhlasil. Založil alternativní organizované společenství adventistů – hlavně v německy mluvících zemích – které fungovalo vedle oficiální CASD, později splynulo s některými menšími adventistickými proudy.

Tyto dva projevy se nacházejí i v CASD u nás . Jedni odejdou bez halasné kampaně a jiní vedou po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu ve stylu Canrighta - celek adventismu je chybný.

S jakým zápalem přijali adventismus, tak s takovým zápalem bojují proti.

Kdo četl pozorně Canrighta, těžko může o něm říci, že by vedl po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu!

Souhlasím s tím zápalem, že ten většinou v osobě zůstává. Zůstává často i o to větší hořkost, nebo zranění, čím více jsem v době oddanosti do organizace investoval.

Canright byl z pohledu řečníků apologetů a teologů adventistickým největším ESEM, které sami uznávali a používali ve střetu s jinými denominacemi, nechávali ho tvořit úkoly pro Sobotní školu, zkrátka kromě Whiteových to byla jedna z největších teologických kapacit a autorit.

Když vám odejde přímo takový člověk z teologických důvodů do jiné církve, celou stabilitou instituce to zatřese.

Církev se rozhodla svou stabilitu udržet tím, že na něj začala vytahovat špínu a pomluvy, aby zdiskreditovala autoritu, kterou u ní tehdy měl.

Co logicky asi udělá člověk, který celý život trávil teologií a obhajobou učení, když zkusí odejít klidně a v míru a přesto mu zkusí hodit rukavici na jeho vlastním poli (obhajobě učení)?
No rukavici zvedne a napíše obhajobu svého odchodu.

Znamená to, že vede po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu?
To své dílo tuším i několikrát revidoval - ano to již naznačuje buď pečlivost, ale také to že ten rozchod dvou partnerů nebyl pokojný - ale z pohledu druhé strany kolik veřejných publikací a osobních dehonestujících zmínek o něm církev vydala po jeho odchodu?

Kdyby se po jeho odchodu celá debata vedla věcně a teologicky ještě bych to chápal, ale ze strany církve vyšly spisy ryze osobní.

https://maranathamedia.com/downloads/li ... ohnson.pdf
https://maranathamedia.com/downloads/li ... (2004).pdf

Byl jsem sekretářkou Canrighta.
Muž, který se nalodil na loď přízraků.

Obě díla již nejsou argumentační apologie, ale osobní svědectví a někdy i domněnky.
Ano Canright sdílel ve své knize podobně příběhy které zažil s Whiteovými - ale ten rozdíl je, že on zdůvodňoval svůj odchod ztrátou víry v ve veřejnou prorokyni EGW, se kterou se pravidelně setkával tématem teologické diskuse byla i morální integrita a pravost prorockého daru EGW proto bylo uváděno jeho svědectví.

Oproti tomu o Canrightovi se vytahovala osobní svědectví, aby se dělaly závěry o jeho duševní stabilitě a příčetnosti. To ale nijak neřeší jeho věcné argumenty neboť předmětem sporu byla teologie ne jeho vlastní život (on se za neomylného proroka nevydával).

Znovu podotýkám, že ty stejné informace o něm církev měla i v době, kdy s ní spolupracoval a to mu církev věřila a sama jej opakovaně volila do vedoucích pozicí.

Neznám toho muže osobně, ale z knih od něj a knih o něm mám úplně jiný obraz, než že styl Canrighta je celoživotně nenávistný.

Ano styl Conradiho - postupně se snažit reformovat zevnitř - ten je v ČS Unií asi běžnější.

Naznačovat však, že jeden styl je bílý a druhý je černý - je podobné argumentačním faulům které dělají gangy, mafie a sekty a násilníci v rodině - totiž, že člena přesvědčí, že problémy, přestupky, či dokonce zločiny, které pozoruje, či zažívá nemá říkat nikomu venku a mají se řešit neveřejně pouze uvnitř ,,rodiny" ,,církve" atd. Uvnitř se totiž člen někdy nedomůže slyšení nebo spravedlnosti či nápravy věcí.

Někdy si prostě jedinec s druhými či skupinou natolik nerozumí, že jde pryč a je v pořádku že veřejně uvede důvody proč, tím spíše pokud veřejně za tu organizaci vystupoval.

To znamená, že jste jeho knihu četl osobně celou? V jakém jazyce jste ji četl?
Je zvláštní, že pokud jde o adventisty, tak oni si nesmí dovolit komentovat jeho život a neadventisté nebo bývalí si mohou dovolit všechno.
Církev ho hodnotila velmi pozitivně co se týče řečnického umění. To hodnocení je stále kladné před i po. A s tou rukavicí bych byl hodně opatrný. Církev adventistů neupalovala. I náš osobní postoj stejně může být informací z druhé ruky. Vlastně vždycky pokud jde o minulost, kterou jsme nezažili.

[ambassador]

Osobní svědectví, jako např. Canrightovo, je cenné, protože ukazuje jeho vlastní zkušenost, zároveň ale historici upozorňují, že každé svědectví je subjektivní – paměť a vyprávění vždy obsahují vlastní interpretaci reality. Marc Bloch psal, že svědek může „lhát nebo se mýlit“ (Apologie dějepisectví), E. H. Carr zdůrazňoval, že je nutné ptát se, kdo text napsal, proč a pro koho (Co je historie?), a Paul Ricoeur připomínal, že paměť je vždy interpretací, nikoli realitou samotnou (Paměť, dějiny, zapomnění). Navíc svědectví může cíleně něco přeskočit nebo vynechat, aby působilo přesvědčivěji či zdůraznilo určité body. Napsat knihu, která má být svědectvím, vyžaduje odvahu a schopnost odpoutat se od pocitu ukřivdění, jinak se snadno promění spíše v obžalobu než v hledání pravdy. Čtenář se tak ocitá v dilematu, zda se přiklonit k samotnému svědectví nebo k jiným pramenům, přičemž i druhá strana může mít své chyby. Proto je dobré porovnávat více hlasů a dívat se na události v širším kontextu, aby vznikl vyváženější a spravedlivější obraz minulosti.

Mysl sama sebe dokáže klamat, a to mnohdy nevědomě. Psychologové a kognitivní vědci mluví o kognitivních zkresleních a sebepodmíněném klamání. Například Daniel Kahneman upozorňuje, že naše mysl často hledá informace potvrzující naše přesvědčení a ignoruje opačné důkazy (Thinking, Fast and Slow). Sigmund Freud zase popisoval mechanizmy obrany ega, kdy si člověk racionalizuje své činy nebo zapomíná nepříjemné skutečnosti. Důvodem je, že naše vědomí a paměť se snaží udržet koherentní obraz o sobě a světě, snížit vnitřní konflikt a chránit sebevědomí. Proto i upřímné svědectví může být neúplné nebo selektivní – člověk nevědomě vynechává určité události či detaily, které by ohrozily jeho narativ. Čtenář nebo posluchač tak stojí před dilematem, zda věřit jen jedné perspektivě, nebo hledat více zdrojů pro vyváženější pohled.

Mechanismus myšlenkového sebeklamu – kdy mysl vybírá jen určité části reality a racionalizuje je, aby ochránila vlastní obraz o sobě – může být někdy i důvodem bojových akcí proti nějaké konkrétní společnosti, protože objektivní snaha vytvořit celkový obraz nevynechá podíl svého zavinění. Tím se stane, že obraz zavinění nebo nedostatků existuje na obou stranách. Pak je svědectví vyvážené.

Canrightova kniha Zřekl jsem se adventismu není tedy skutečně introspektivním svědectvím. Je psána tak, že jeho vlastní nedostatky a slabosti byly lstivě využity církví, zatímco veškeré hlavní konflikty rámuje kritikou instituce a doktríny. Jeho vlastní podíl na problémech je zmiňován jen okrajově, takže dílo zůstává především argumentačním svědectvím o konfliktu jedince s církví, nikoli otevřenou introspektivní zpovědí.