2. kapitola: Choď zavrieť dvere

[ambassador]

Walter Martin ve své klíčové knize The Kingdom of the Cults (První vydání 1965, později přepracovávané) má o adventistech zvláštní kapitolu.

Jak se vyjadřuje o adventistech (SDA):

Umírněně a diferencovaně – na rozdíl od toho, jak mluvil o jiných „kultech“ (např. Jehovisté, mormoni), k adventistům přistupuje opatrněji. Uznává, že mají základ v křesťanství a že část jejich věrouky je pravověrná.

Rozlišuje proudy – Martin otevřeně přiznává, že mezi adventisty jsou různé směry: konzervativní, evangelikální, i kontroverznější. Nepaušalizuje.

Akademický tón – používá formulace jako „some Adventists hold…“ („někteří adventisté zastávají…“), nebo „the evidence suggests…“ („důkazy naznačují…“). Není to jazyk senzace, ale jazyk analytické studie.

Kritika Ellen G. White – Martin vyzdvihuje, že její spisy jsou problematické a že pro některé adventisty mají „de facto kanonický status“. Ale i zde mluví spíše v pojmech „questions of authority“ („otázky autority“), než aby to nazval „zničující“ nebo podobně.

Cíl – Martin chtěl adventismus spíše zařadit do křesťanského kontextu a ukázat jeho rozpory, ne ho úplně „rozdrtit“. V tom se liší od Waltera Rey, jehož kniha The White Lie měla otevřeně polemický a útočný tón.

Z toho plyne, že Walter Martin by sám jen těžko psal slogany jako „zničující“. Jeho jazyk v knihách byl systematický, dokumentační a měl akademickou váhu – i když ostrou kritiku formuloval, dělal to způsobem vědeckého vyjadřování, ne reklamní zkratkou.