Kam směřuje ateismus?

[Host]

Proces dekonverzie môže trvať roky až človek zistí, že vieru nepotrebuje. To nie je o odpustení, ale o nastavení mysle. Tak ako dieťa "odpustí" rodičom, keď mu hovorili že darčeky nosí Ježiško. Za to sa predsa nebude na nich hnevať celý život.

Proces nastavenia mysle neni jednoduchý. Neni to akoby som preladil stanicu na rádiu. Sám píšeš že proces môže trvať roky. Je to preto že je to vlastne skoro ako zmena identity. Vyrastáš tam, pokrstíš sa, tráviš s tými ludmi velkú časť života. Proces opustenia náboženskej viery je vlastne aj zmena hodnôt. To odpustenie je dôležité vtedy ak obviňujem druhého že on za to môže alebo ked aj po rokoch vyťahujem staré "krivdy"

[Neregistrovaný]

Odpuštění a přijetí vlastní zodpovědnosti a uznání svého podílu na tom, co se stalo má ještě další důležitou vlastnost.
Až když přijmeme plnou zodpovědnost za svůj život a to co se v něm děje, tak se rozhodujeme sami svůj život tvořit a a měnit. Tedy vstoupíme do vlastní síly.
Naopak dokud člověk neodpustí tak setrvává ve stavu, kdy někdo z vnějšku má nad ním moc - dokud někdo zvnějšku něco nezmění neřekne, neomluví se, tak drží moc nad vašimi emocemi náladou a třeba i ochotou dělat ve svém životě něco prospěšného.
V psychologii si všimli, že lidé často sklouzávají do patologického trojúhelníku vztahů Pachatel - oběť - Spasitel.
Žít v jakémkoliv z těchto stavů dlouhodobě narušuje naše štěstí a sílu svobodně žít a tvořit svůj život.

Zkrátka odpouštění souvisí i s tím vystoupit z mentality oběti (ale také nestávat se ve mstě pachatelem, nebo z tlaku spasitelem ostatních).

[Neregistrovaný]

Ja nemám komu čo odpúšťať. Za druhé o dobrovoľnosti chodenia do zboru sa dá pochybovať. Keď vyrastáte v tomto prostredí nemáte na výber. Musíte sa prispôsobiť. Aj keď už ako tínedžer tušíte, že je to celé "fake".

[Neregistrovaný]

Ja nemám komu čo odpúšťať. Za druhé o dobrovoľnosti chodenia do zboru sa dá pochybovať. Keď vyrastáte v tomto prostredí nemáte na výber. Musíte sa prispôsobiť. Aj keď už ako tínedžer tušíte, že je to celé "fake".

Malé dítě si zde na světě nevybírá rodiče, jak se stravuje a s kým a jak tráví čas.
Pokud nevěříte na filosofii , že si naše duše před narozením předem vybírá, co zde na zemi chce zažít a podle toho se i narodí.
Narážka na to byla v pohádce baby boss.

Ale i kdyby si nevybíralo. Žít v dospělosti hořkosti z toho jaký jsem měl původ a ,,startovní podmínky" už je volba.
To že to přijmeme a i tak dále děláme to nejlepší, co umíme to už je to ,,odpuštění".

Jinak znám případy, kdy z jedné rodiny 3 děti vyrůstaly a maminka je brala do sboru, tatínek nechodil.

Jedno cítilo že musí a že je to správné být poslušný, druhému to bylo dost jedno chvíli chodilo a pak už ne, třetí bylo od mala proti a umělo se kvůli tomu tak vztekat a dělat rodině peklo, že si zkrátka velice brzy ,,vydupalo", že chodit nebude.

Každé bylo přesvědčené, že nemohlo jednat jinak.

Podobné je to i s jinými rodinami s více dětmi, které zažívaly těžké okolnosti. Často vykazují zcela rozdílný přístup k celé věci a díky tomu i jiné pokračování do života. Tedy neurčuje nás jen okolí, ale především i reakce naší mysli na něj.