Tomáš Plechatý napísal:Když Mikim není věrný tradicionalista, možná by stačil tenhle:Jak snadná argumentace: vybrat příspěvky jednoho „ultra tradicionalisty“, a na nich dokázat, že adventisté nevěří ve spásu pouze díky milosti v Ježíši Kristu!
,,Nikdy nemáme ustrnout ve stavu spokojenosti a dále nepokračovat říkajíce: „Jsem spasen". Když se připustí tato myšlenka, přestanou existovat motivy pro obezřetnost, pro modlitbu, pro opravdové úsilí, které nás nutí k vyšším vědomostem a poznání. Žádný posvěcený jazyk by neměl vyslovit tato slova, dokud Kristus nepřijde a dokud my nevstoupíme branami do města Božího. Pak s nejhlubší patřičností můžeme vzdát slávu Bohu a Beránkovi za věčnou spásu. Pokud člověk si je vědom své slabosti, protože sám nemůže svoji duši zachránit, nikdy se nemá odvážit říci, „Jsem spasen."
(1SM 314)
,,Ani lidé, kteří přijali Spasitele a prožili jakkoli opravdové obrácení, by nikdy neměli být vedeni k tomu, aby si mysleli, anebo říkali, že už jsou spaseni. To vede na scestí"
(COL 155)
,,Musíš vykonat velikou práci. Neoklamávej svou vlastní duši, ale zkoumej sama sebe ve světle věčnosti. Je nemožné, abys byl(a) spasen(a) v tom stavu, v jakém se nyní nalézáš."
(2T 316)
,,Bratře M: Podle toho, jak mi bylo ukázáno, čeká tě velká práce, kterou máš vykonat dříve, než můžeš být přijat v očích Božích."
(2T 84)
Nebo je to jen výplod nerozumné mysli?
Čau Tome,
díky, ale jsem tradicionalista a budu až na věky věků...
To co jsi tady dal od EGW, s tím naprosto souhlasím, ona nepíše nic jiného než co je v Písmu...
Milost a zákon patří k sobě, jen z milosti s tím, že už nemusí nic jiného dělat nebude nikdo spasen, stejně tak jen s dodržováním Desatera nemůže být nikdo spasen, vše spolu souvisí:
Milost a zákon „jdou ruku v ruce spolu“…
Bez prolité krve Ježíše Krista a jeho daru milosti, který je vždy podmíněný poslušností Bohu a Ježíši Kristu a činění jejich vůle v nás. Tím darem milostí je Boží PRAVDA (slovo), která má moc spasit naše duše. A k tomu také činění LÁSKY a tou je i dodržování Božího dokonalého královského zákona svobody - Desatera, protože jím budeme souzeni, ten kdo je zachovává, ten takto miluje Ježíše, a naopak kdo je nezachovává je lhář a není v něm pravda a nežije jako On, jak potvrzuje Písmo. Naopak ten kdo zachovává Jeho přikázání bude mít právo vejít do Nového Jeruzaléma a tam ke stromu života, jinými slovy obdrží spasení a věčný život při 2PJK.
Nikdo není ještě dnes 100% z milosti spasen, protože toto spasení (milost) technicky vzato obdrží až při 2PJK. Ale, pokud každý kdo přijal JK za svého Pána a Spasitele a věří, že za něj zemřel a odpustil mu všechny minulé hříchy, a zároveň chce s lásky k němu činit Jeho vůli a dodržovat Desatero přikázání a činit dobré skutky, které mu Bůh připravil, pak může 100% doufat v té milosti, kterou obdrží při 2PJK, viz. 1.Petrova 1.13. Každý bude ovšem spasen podle své míry pochopit milost Boží a činění dobrých skutků. Je jasné, že retardovaný či mentálně postižený člověk potřebuje jen pochopit (pokud to dokáže), že Ježíš ho miluje a že příjde podruhé pro něj s novým lepším životem a bude spasený, ti více prostě nedokážou a věřím, že po nich Ježíš ani více nechce. Ale my, kteří máme normální mysl a umíme číst v Písmu musíme znát vše, co se tam píše a správně pochopit a podle toho budeme spaseni, takže pokud někdo říká, že mu stačí milost a je už teď hned spasený a už nic nemusí dělat, protože to na jeho spásu nemá absolutně žádný vliv a může i nadále hřešit kolik chce, nemusí nic dodržovat, protože to už přece za něj všechno dodržel Ježíš (co na tom, že za apoštoly ne), jednoduše lže, tomu rozhodně nevěřte!!!
Z těchto veršů vždy čerpám o pravdě milosti a zákona Desatera:
Koloským 1:6 Kteréž jest přišlo k vám, jako i na všecken svět, a ovoce nese, jako i u vás, od toho dne, v kterémž jste slyšeli a poznali milost Boží v pravdě,
[NBK] Jk 1:21 Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
[KB1613] Jk 1:22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
[KB1613] Jk 1:23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
[KB1613] Jk 1:25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
[KB1613] Jk 2:8 Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
[NBK] Jk 2:9 Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky.
[CEP2001] Jk 2:10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.
[KB1613] Jk 2:11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.
[KB1613] Jk 2:12 Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.
Ať se nám neztratí ze zřetele jasná pravda, která je obsažená v těchto verších. Toto je ten zákon, podle kterého budeme souzeni! Jakub nezanechává prostor pro pochybnosti o tom, o jaký zákon se jedná. Cituje dvě z desatera přikázání. A všimněte si, jak definuje tento zákon jako celek. Konstatuje, že jsme odpovědní za zachovávání celého zákona. A kolik přikázání je obsaženo v „celém zákoně“? Deset! Čeho se dopustíme, když porušíme jediné z těchto deseti? Jakub jasně odpovídá – přestoupíme zákon. A právě tak je hřích charakterizován v Bibli (1 J 3x4). Boží zákon je měřítkem pro občany jeho království a chování člověka k tomuto zákonu rozhoduje, bude-li Bohem přijat, anebo zavržen.
Je třeba poznamenat, že ap. Pavel říká, že už nás spasil a dal milost před časy věků, naproti tomu Petr říká, že nám milost bude dána při 2PJK, tady si pánové jednoduše protiřečí, i když asi oba mají pravdu, já dávám přednost vždy Petrovi, který chodil s Ježíšem před Pavlem, který s Ježíšem nebyl ani 1x.
2 Timoteovi 1:8 Protož nestyď se za svědectví Pána našeho, ani za mne, vězně jeho, ale čitedlen buď úzkostí přicházejících pro evangelium podle moci Boží,
9 Kterýž spasil nás, a povolal povoláním svatým, ne podle skutků našich, ale podle uložení svého a milosti nám dané v Kristu Ježíši před časy věků,
Římanům 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Titovi 2:11 Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem,
Titovi 3:7 Abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného.
1 Petrův 1:13 Protož přepášíce bedra mysli vaší, a střízlivi jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista,
Židům 12:15 Prohlédajíce k tomu bedlivě, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí;
Judův 1:4 Neboť jsou podešli někteří lidé bezbožní, prve již dávno poznamenaní k tomu odsouzení; kteřížto milost Boha našeho přenášejí v chlipnost, a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají.
Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Ř 9,15-16)
[Bůh] nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy… (2 Tm 1,9)
[CEP2001] J 14:21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
[NBK] 1 J 2:4 Kdo říká: "Znám ho," a nezachovává jeho přikázání, je lhář a není v něm pravda.
[KB1613] 1 J 2:5 Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.
[CEP2001] 1 J 2:6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.
[KB1613] 1 J 2:7 Bratří, ne nějaké nové přikázaní píši vám, ale přikázaní staré, kteréž jste měli od počátku. A to přikázaní staré jestiť slovo to, kteréž jste slyšeli od počátku.
[KB1613] 1 J 5:3 Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázaní jeho nejsou těžká.
KB1613] 2 J 1:4 Zradoval jsem se velmi, že jsem nalezl některé z synů tvých, an chodí v pravdě, jakož jsme přikázaní vzali od Otce.
[KB1613] 2 J 1:6 A totoť jest ta láska, abychom chodili podlé přikázaní jeho. Přikázaní pak toto jest, jakž jste slýchali od počátku, abyste v něm chodili.
[KB1613] Zj 12:17 I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázaní Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.
[KB1613] Zj 14:12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy.
[KB1613] Zj 22:14 Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázaní jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města.
Kdo opravdově zachovává Boží přikázání, nedostane pouze dovolení, aby vešel do jeho království, ale má na to přímo nárok! Jeho život je v dokonalém souladu s předpisy platnými pro občany království a rozhodně nemůže být vyloučen.
Možná někdo namítne, jak může hříšník zachovávat svatý zákon? Odpověď zní: „může to učinit jedině skrze Krista. Právem pravil Kristus: …„nebo beze mne nic nemůžete učiniti“, a Pavel měl taktéž pravdu, když řekl: „Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje“. (J 15:5, Fp 4:13). Když dovolíme, naplní Ježíš Kristus náš život a bude činit v nás a skrze nás vůli Otcovu. Přichází a zatratí hřích v těle a dá nám sílu, jež umožní, „aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás“( Ř 8:4)
V první zmínce o sobotě v Ex 16 je sobota nazvána zkouškou, testem. Klíčové slovo posledního konfliktu ve zjevení je „uctívání“. První válka na světě byla o uctívání a stejně tak bude i poslední (srov Gn 4. kap a Zj 16. kap). Ze Zj. 13. kap lze vidět, že první čtyři přikázání budou v centru závěrečného konfliktu: svět uctívá šelmu (1. přikázání), vytváří obraz šelmy (2. přikázání), rouhá se Božímu jménu (3. přikázání) a vzdává čest stvoření (šelmě) místo Stvořiteli (4. přikázání). Proto ti, kteří jsou věrní, zachovávají Boží přikázání i víru Ježíšovu. Proto je 4. přikázání citováno ve Zj 14,7. Poslušnost Boží vůli zjevené v Písmu bude důkazem loajality k evangeliu.
Pečetí šelmy je charakter satana a pečetí Boha je charakter Krista (viz Zj 14,1), ale každá pečeť bude mít své pozemské znamení. Opakovaně je v Písmu jako toto znamení deklarována sobota (viz Ex 31 a Ez 2),(D. Ford)
