Konference Unie-říjen 2016

[mikim]

Mikim nepřijímá 100% všechno tak jak učí casd a má na mnohé i svůj názor, který může být i úplně jiný. Mikim se za to nestydí, protože miluje pravdu v Písmu, která je pro něj mnohdy srozumitelnější než běžná praxe v církvi.

[Dušan Seberíni]

A teraz vážne.
Termín konferencie sa blíži.

Nie všetci frekventanti tohoto fóra sú adventisti, ale určite väčšina áno. A teda z obsahu fóra sa dá vyčítať, mnoho zaujímavých úkazov.

A keďže toto fórum celkom slušnou účasťou sledujú aj kazatelia,
myslím si, že by sa mali vynasnažiť upozorniť KONFERENCIU,
čo adventistov v súčasnosti zaujíma, ale aj do akej miery ich všeličo nezaujíma.

V prvom rade si treba uvedomiť, že slovník, urážky a vzájomné osočovanie
popredných teologicky fundovaných frekventantov
je v rozpore s predstavou o vyjadrovaní znovuzrodeného kresťana.

V druhom rade si treba všimnúť, hodnotenie kazateľov.
Stupeň objektivity sa tu dá veľmi ťažko odhadnúť,
ale samotná existencia tohto hodnotenia je v rámci súdobého kresťanstva unikát.

A potom si treba všimnúť (podľa počtu zobrazení) čo najviac adventisti čítajú.

• Uvádzam prehľad najviac sledovaných tém.
  2837 Blíži sa Konferencia, bude sa voliť nový predseda SZ (už neaktuálne)
  2668 Šetríme cirkevné peniaze
  2245 Slabé body vierouky
  1350 Sobota - šabat
  1306 EGW
  1219 Desiatky

Nuž?
Nuž?

[Neregistrovaný]

Výborne HOSŤ! Len si to mal ešte kúsok upresniť. Napríklad takto.

Ďakujem.

a vyznání i slib.

Ako znel eunúchov sľub? Komu ho skladal?

[Milan]

Na téma křtu běží samostatná diskuze. Stručně: text o křtu etiopského dvořana není popisem rituálu, ale svědectvím o tom, jak v Krista uvěřili pohané. Mám za to, že křest je obřadem , ve kterém se vyznavá víra a slibuje věrnost Pánu Ježíši Kristu. Nebo snad ne?

[Neregistrovaný]

Na zloženie sľubu vernosti Ježišovi Kristovi je nejaká biblická podpora? Alebo len máš za to, že by sa tak malo urobiť? Ako teda znie podľa Písma sľub vernosti Ježišovi? Sľubujem Pane Ježišu, že Ti budem verný v dobrom aj zlom... atď?
Pokiaľ mi je známe, adventisti vyžadujú sľuby voči svojej organizácii a jej vieroučným bodom a nie sľub vernosti Ježišovi. Preto som sa pýtal, ako znel eunuchov sľub, alebo ako zneli a čo sľubovali krstenci v Novej zmluve? Môj citát z Biblie bol v kontexte posledného slova v postupnosti, ktorú si uviedol a to sľub.

[Milan]

Nejsem sice háklivý, ale s anonymy si netykám. Nevidím důvod pokračovat v kolotoči otázek a odpovědí, ve kterém není prostor k dialogu a smyslem jsou osobní útoky, podsouvání úmyslů druhé straně a hádky o slovíčka. Protiví se mi, že se někteří adventisté cítí být "lepšími křesťany" než ostatní. A stejně tak nemám rád, když někdo anonymně útočí na vše adventistické, dotýká se tím mne i mých sourozenců v Kristu.

Jaký je smysl křtu? Nakolik máme v dnešní době kopírovat vzory jednání apoštolů, když doba, kultura i smýšlení lidí jsou odlišné? Jak probíhali křty před téměř dvěma tisíci lety, co lidé slibovali, v jakém prostředí byli křtěni, zda byli oblečení, kolikrát byli ponořeni do vody, jaká slova pronášel ten, který křtil, co předcházelo křtu, co následovalo po křtu…? Z mimobiblických křesťanských písemností můžeme získat informace, které staví na hlavu naše představy o tom, jak to „doopravdy bylo“.

Ke slibu: Je vyznání víry v Ježíše, odřeknutí se dosavadního způsobu života bez Boha a touhy následovat v životě po křtu příklad Krista pouhým konstatováním toho, čemu věřím, nebo závazkem, slibem před Boží tváří? Nebo to s Pánem Bohem zkoušíme „na psí knížku“, možná to vyjde, možná ne? Nebo křtem končíme se starým životem a vstupujeme do vzduchoprázdna ideálního života a ideální církve, která má jediného člena?

[Samuel]

Nie si síce háklivý ale si. Keď chceš, môžem sa volať Samuel alebo aj Milan. Podľa toho čo Ti bude lepšie. Takže už nie som anonym. Inak aj keď som bol Hosť, som rovnaký anonym ako Ty Milan. Prezývku Milan môže používať hocikto, rovnako tak ako Hosť či Samuel. Aj tak ten, čo píše je anonym. Rozdiel je iba v registrácii. Okrem Dušana Seberíniho a Tomáša Plechatého sme všetci ostatní anonymovia.

Cirkevný poriadok CASD uvádza: Alternatívny krstný sĽub
1. Prijímate Ježiša Krista ako svojho osobného Spasiteľa a Pána a túžite prežívať svoj život v spásnom vzťahu s ním?
2. Prijímate učenie Biblie tak, ako je vyjadrené v základných článkoch viery Cirkvi adventistov siedmeho dňa a zaväzujete sa, že z Božej milosti budete žiť v súlade s týmto učením?
3. Prajete si krstom verejne vyjadriť svoju vieru v Ježiša Krista, byť prijatí do spoločenstva Cirkvi adventistov siedmeho dňa a podporovať cirkev ako verní správcovia osobným vplyvom, desiatkami, darmi a životom služby?

Keď nevieš alebo nechceš stručne odpovedať, na čo sú tri odstavce textov plných otázok? Písal si o sľube a ja som sa iba pýtal, či je to výmysel organizácie ASD alebo to má biblický základ. Vlastne tam ani žiadne priame sľuby nenachádzam. Viac či menej sú to otázky a odpovede, vyjadrenie viery, postoja a priania.

[Petr]

Letos na podzim se uskuteční Konference ČS Unie. Cituji:
Agendu konference tvoří body, které na poslední řádné konferenci předložila jednotlivá sdružení a výbor unie, ale z časových důvodů se nestihly projednat.
Jde o témata týkající se manželství, rozvodu, opětovného sňatku, nemanželského soužití, křesťanského životního stylu s důrazem na zachovávání soboty, rozporů mezi zněním některých pasáží Církevního řádu, praxí na sborech a nakonec usnesení výboru unie o výjimkách k uzavírání církevních sňatků člena s nečlenem církve.
Možná by si každé z témat zasloužilo samostatný článek, možná, jak sleduji téma diskuzí, nás to (s několika výjimkami) "nepálí".

Situace ve formě soužití lidí s určitou prodlevou a utlumením sleduje jednání společnosti. Vždy znovu mám radost z mladých lidí, kteří nerezignují na ideál, a volí cestu, které nás učí Písmo a tradice: Manželství je dar odevzdání se a přijetí v lásce, mezi mužem a ženou, závazek před Bohem, na celý život. A co s tím, když ne všichni jednáme ideálně? Jak se stavět k nesezdanému soužití (slovo přítelkyně/přítel je eufemizmus pro krátkodobou nebo delší známost, milenku/milence ...). V minulosti se na kladl enormní důraz na "čistotu" v oblasti intimního soužití před manželstvím (mnohdy na úkor jiných vlastností, uspořádání hodnot a postojů k životním situacím). Jak podpořit cestu k nápravě, když to někdo vzal zkratkou(nejdříve to spolu zkusíme a pak uvidíme…)? Cesta sankcí (církevní kázeň) k výsledku nevede. Stejně, jako dříve cesta rychlých křtů a sňatků…

Jaké podmínky musí splnit snoubenci, aby jejich sňatek byl uzavřen „před Bohem a shromážděnou církví“? Co má kazatel/sbor zkoumat a co ponechat na zvážení a čestném prohlášení snoubenců? Může mít církevní svatbu nepokřtěný „člen“ sborové rodiny? Nebo křesťan jiného vyznání, či dokonce člověk bez vyznání? Co v případě rozvedených?

Jak byste charakterizovali křesťanský životní styl. Které důrazy minulosti jsou stále živé a co je záležitost kultury a doby, zbytečným břemenem? Hudba, tanec, styl oblékání, postoj k návykovým látkám, co jíst či nejíst jsme řešili i dříve. Kde je hranice mezi „svobodou v Kristu“ a svévolí, kde mezi společenskou přijatelností (myslím církevní společenství) a tím co je „za hranou“, co je podstatné, principiální a co je aplikací do konkrétní doby a situace.

Je sobota dnem, jehož Pánem je Ježíš, a pouze v něm a s ním má smysl, nebo je čtvrté přikázání tím největším, znamením věrnosti (nebo odpadnutí) a postoj k němu alfou i omegou adventismu? Když v sobotu využíváme integrální služby (zdravotnictví, doprava, bezpečnostní služby, síťová odvětví-voda, elektřina…), znamená to, že tak činíme na úkor ostatních, kteří to musí dělat za nás? Nebo to, že žádný adventista v tomto sektoru nepřetržitých služeb nesmí pracovat, případně, pokud by se stal křesťanem a adventistou, musí své zaměstnání opustit?

Jak přistupovat k efektivní a pokud možno jednotné „správě věcí církve“. Církevní řád je nezměnitelný (způsob většinového hlasování na GK a celosvětová platnost v praxi znamenají, že váha hlasu ČSU se blíží nule). Musíme jej tedy vykládat, konformně s principy, které nám představuje Písmo a křesťanská tradice. V zásadních věcech by měl být výklad jednotný, abychom měli stejné podmínky a jistotu, že co „projde“ v Praze na Vinohradech, projde i v Komorní Lhotce (členům obou sborů se omlouvám, výběr je čistě ilustrativní). Kdo je autoritou pro výklad? Je to sbor, který má nejvyšší pravomoci (chtělo by se tomu věřit, vždyť jsme z hlediska církevní správy demokraticky uspořádaná církev..), nebo je to sdružení či Unie? Vyšší složky církevní správy jsou už v oblasti „třetího nebe“, tam běžný smrtelník nedohlédne a jejich rozhodování je vzhledem ke konkrétní situaci odtažité.

Jako každé roky-dojde pouze k tomu,že se vlk nažere a koza zůstane celá.Pouze se formulují některé věci,které umožní členům tak nějak šulit základní učení,nicméně nepohne se již neměnné.

[Guy]

Milan píše:
Letos na podzim se uskuteční Konference ČS Unie. Cituji:
Agendu konference tvoří body, které na poslední řádné konferenci předložila jednotlivá sdružení a výbor unie, ale z časových důvodů se nestihly projednat. Jde o témata týkající se manželství, rozvodu, opětovného sňatku, nemanželského soužití, křesťanského životního stylu s důrazem na zachovávání soboty, rozporů mezi zněním některých pasáží Církevního řádu, praxí na sborech a nakonec usnesení výboru unie o výjimkách k uzavírání církevních sňatků člena s nečlenem církve. Situace ve formě soužití lidí s určitou prodlevou a utlumením sleduje jednání společnosti. Vždy znovu mám radost z mladých lidí, kteří nerezignují na ideál, a volí cestu, které nás učí Písmo a tradice: Manželství je dar odevzdání se a přijetí v lásce, mezi mužem a ženou, závazek před Bohem, na celý život. A co s tím, když ne všichni jednáme ideálně? Jak se stavět k nesezdanému soužití (slovo přítelkyně/přítel je eufemizmus pro krátkodobou nebo delší známost, milenku/milence ...). V minulosti se na kladl enormní důraz na "čistotu" v oblasti intimního soužití před manželstvím (mnohdy na úkor jiných vlastností, uspořádání hodnot a postojů k životním situacím). Jak podpořit cestu k nápravě, když to někdo vzal zkratkou(nejdříve to spolu zkusíme a pak uvidíme…)? Cesta sankcí (církevní kázeň) k výsledku nevede. Stejně, jako dříve cesta rychlých křtů a sňatků…
Jaké podmínky musí splnit snoubenci, aby jejich sňatek byl uzavřen „před Bohem a shromážděnou církví“? Co má kazatel/sbor zkoumat a co ponechat na zvážení a čestném prohlášení snoubenců? Může mít církevní svatbu nepokřtěný „člen“ sborové rodiny? Nebo křesťan jiného vyznání, či dokonce člověk bez vyznání? Co v případě rozvedených?
Jak byste charakterizovali křesťanský životní styl. Které důrazy minulosti jsou stále živé a co je záležitost kultury a doby, zbytečným břemenem? Hudba, tanec, styl oblékání, postoj k návykovým látkám, co jíst či nejíst jsme řešili i dříve. Kde je hranice mezi „svobodou v Kristu“ a svévolí, kde mezi společenskou přijatelností (myslím církevní společenství) a tím co je „za hranou“, co je podstatné, principiální a co je aplikací do konkrétní doby a situace.
Je sobota dnem, jehož Pánem je Ježíš, a pouze v něm a s ním má smysl, nebo je čtvrté přikázání tím největším, znamením věrnosti (nebo odpadnutí) a postoj k němu alfou i omegou adventismu? Když v sobotu využíváme integrální služby (zdravotnictví, doprava, bezpečnostní služby, síťová odvětví-voda, elektřina…), znamená to, že tak činíme na úkor ostatních, kteří to musí dělat za nás? Nebo to, že žádný adventista v tomto sektoru nepřetržitých služeb nesmí pracovat, případně, pokud by se stal křesťanem a adventistou, musí své zaměstnání opustit?
Jak přistupovat k efektivní a pokud možno jednotné „správě věcí církve“. Církevní řád je nezměnitelný (způsob většinového hlasování na GK a celosvětová platnost v praxi znamenají, že váha hlasu ČSU se blíží nule). Musíme jej tedy vykládat, konformně s principy, které nám představuje Písmo a křesťanská tradice. V zásadních věcech by měl být výklad jednotný, abychom měli stejné podmínky a jistotu, že co „projde“ v Praze na Vinohradech, projde i v Komorní Lhotce (členům obou sborů se omlouvám, výběr je čistě ilustrativní). Kdo je autoritou pro výklad? Je to sbor, který má nejvyšší pravomoci (chtělo by se tomu věřit, vždyť jsme z hlediska církevní správy demokraticky uspořádaná církev..), nebo je to sdružení či Unie? Vyšší složky církevní správy jsou už v oblasti „třetího nebe“, tam běžný smrtelník nedohlédne a jejich rozhodování je vzhledem ke konkrétní situaci odtažité.

Já jsem rád, že zde Milan uveřejnil témata, o kterých by se mělo jednat na konferenci. Osobně taky očekávám, že se nic nezmění, protože se tato témata odvíjí od Církevního řádu a není možné, aby nějaká malá unie dělala svoje pravidla.
Je pravdou, že posun v některých oblastech nastává, život na hromádce členů církve již není tak vyjímečný, jako v minulosti. Postoj kazatelů je taky jiný, vědí o tom, ale nezasahují. Do "kuchyně" nebo "do ložnice" už se, jako dříve, nekouká, vnímám tu změnu. Lidé se mohou svobodně přiznat k tomu, že jedí maso a nikdo je za to nekamenuje a to je dobře. Taky kafíčkářů dost přibylo a to zřejmě i mezi kazateli, nastal posun ve postoji ke kávě, ale i zmrzlině, kinu, tanci atd. Pamatuji, jak jeden kazatel navrhoval na velké akci KP, aby se udělala pro děti diskotéka. Nakonec z toho, pro odpor jiných sešlo, ale ukazuje to prostě posun taky u duchovních.
Myslím, že jsme se sami okradli o možnost oddávat mladé lidi, kteří nejsou členy církve, teď se to dohání, protože hlavně mladé páry pak mají svatbu v jiné církvi nebo pouze na úřadě a taky z církve odcházejí.
Jako laici máme minimum šancí něco změnit a to i na konferencích. Jezdí na ně v postavení řádných delegátů stejně většinou bývalí nebo současní kazatelé nebo lidé nějak spjati s církví (zaměstnanci), nezávislých delegátů je minimum, jsou rozhodně v menšině.
Několikrát jsem taky zažil, kdy návrhy z pléna sboru do agendy konference byly kazatelem ihned smeteny nebo nějak okomentovány, že už je to v agendě přítomno. Prostě kazatel rozhodl, co se smí a co nesmí navrhnout do agendy, nikdo se neodvážil něco namítnout nebo se navrhujícího zastat. Někdy i zesměšňoval navržené.
Podle mne by měl mít sbor větší pravomoc, jedna z nich by mohla být právo mluvit do obsazení kazatele (možnost si vybrat či alespoň spoluvybrat a případně odvolat), svobodu s nakládání alespoň části financí nebo plánování řečníků na sobotu apod. V NZ je církví místní sbor v oném místě, není to pouze svazek sborů, natož řízený z jednoho centra.
Potřebovali bychom na začátek asi pár Hašků, kteří by prosazovali "mírný pokrok v mezích zákona".

[Milan]

Písal si o sľube a ja som sa iba pýtal, či je to výmysel organizácie ASD alebo to má biblický základ.

Je diskuze o učení a praxi adventistů, nebo o významu a smyslu křtu? Nebo o tom, kdo „má pravdu“?
Praxe adventistů je taková, že křtu předchází studium, vyučování, poté následuje osobní svědectví, rozhovor a modlitby kandidáta křtu s výborem sboru a nakonec veřejné vyznání, slib, formou odpovědí na výše zmíněné otázky. Proces formování víry, rozhodnutí, i obřadu by měl vyústit v život s Kristem ve společenství církve. Křest vnímám jako vyznání víry i závazek, slib. Před lety byla jiná doba, jiná formulace křestního slibu a do značné míry i jiné důrazy v učení. Ale předně je zde závazek vůči Kristu a také vůči vlastnímu svědomí. Teprve potom by věřící křesťan měl zachovávat i určitou míru loajality vůči církvi, ve které je členem. Ke společenství s Kristem patří také snášenlivost s těmi, kteří jsou jiní a také jisté nepohodlí toho, že nikdo z nás není vzorovým následovníkem. To, že je někdo zakotven v určitém vyznání a součástí určitého společenství nemusí nutně znamenat, že se plně ztotožňuje s dogmatikou církve, nebo že jinde je vše špatně.
Na praxi prvokřesťanské církve odpovídám v jiné diskuzi o křtu.