Veríte v Boha? Veríte EGW?

[John 3:16]

citujem Mikima: "EGW nebyla prorok, proto se na ní tento verš na ní nemůže ani omylem vztahovat."

Mikim tu vnasas chaos, nie? Tak prejavil sa v casd dar ducha prorockeho v diele egw alebo nie?

Citujem z oficialnych stranok Casd.sk:
„Adventisti s. d. hľadeli a dodnes hľadia na dielo E. G. Whiteovej ako na službu Božieho posla z prorockej predpovede Zj 12, 17 a 19, 10, podľa ktorej cirkev ostatkov, zachovávajúca Božie prikázania, mala mať „svedectvo Ježišovo„ , ktorým je Duch proroctva. Adventisti s. d. vidia v diele E. G. Whiteovej prejav prorockého daru, o ktorom píše apoštol Pavel Efezanom 4, 9-13 a zaraďuje ho medzi ostatné dary cirkvi, ktoré majú pripraviť „svätých na dielo služby, budovať telo Kristovo, až všetci dospejeme k jednote vo viere“.
Zjavenia, ktoré E. G. Whiteová dostávala počas svojho dlhého života, zodpovedajú podmienkam, ktoré Boh určil Izraelcom:
„ Ak budete mať medzi sebou proroka, dám sa mu poznať vo videní, prehovorím vo sne k nemu“ (4 Moj 12, 6). Jej dielo má skôr vodcovský ráz, o akom hovorí prorok Hozeáš: „Hospodin prostredníctvom proroka vyviedol Izrael z Egypta a skrze proroka ho aj chránil“ (12,13)." Koniec citácie.

[mikim]

citujem Mikima: "EGW nebyla prorok, proto se na ní tento verš na ní nemůže ani omylem vztahovat."

Mikim tu vnasas chaos, nie? Tak prejavil sa v casd dar ducha prorockeho v diele egw alebo nie?

Citujem z oficialnych stranok Casd.sk:
„Adventisti s. d. hľadeli a dodnes hľadia na dielo E. G. Whiteovej ako na službu Božieho posla z prorockej predpovede Zj 12, 17 a 19, 10, podľa ktorej cirkev ostatkov, zachovávajúca Božie prikázania, mala mať „svedectvo Ježišovo„ , ktorým je Duch proroctva. Adventisti s. d. vidia v diele E. G. Whiteovej prejav prorockého daru, o ktorom píše apoštol Pavel Efezanom 4, 9-13 a zaraďuje ho medzi ostatné dary cirkvi, ktoré majú pripraviť „svätých na dielo služby, budovať telo Kristovo, až všetci dospejeme k jednote vo viere“.
Zjavenia, ktoré E. G. Whiteová dostávala počas svojho dlhého života, zodpovedajú podmienkam, ktoré Boh určil Izraelcom:
„ Ak budete mať medzi sebou proroka, dám sa mu poznať vo videní, prehovorím vo sne k nemu“ (4 Moj 12, 6). Jej dielo má skôr vodcovský ráz, o akom hovorí prorok Hozeáš: „Hospodin prostredníctvom proroka vyviedol Izrael z Egypta a skrze proroka ho aj chránil“ (12,13)." Koniec citácie.

EGW o sobě řekla:
...„Během řeči jsem pronesla, že se nedomáhám povolání prorokyně. Některé tato výpověď překvapila, a protože k tomu bylo hodně řečeno, chtěla bych podat vysvětlení. Jiní mě nazývali prorokyní, ale já jsem tento titul nikdy nepřijala. Nemyslím, že je mojí úlohou, se takto prokazovat. Ti, kteří se v dnešních dnech pyšně vydávají za proroky, jsou často pro Boží dílo ostudou. Moje dílo zahrnuje daleko více, než znamená jméno (prorok). Považuji se za posla, pověřeného Pánem předávat poselství pro jeho lid. (1SM 35-36)

Teprve až církev z ní udělala proroka po její smrti, takže EGW vlastně ani o tom neví, že byla někdy prohlášena "prorokem"! A Bůh ji také neprohlásil za jejího života za proroka. Nebo alespoň o tom nevím.

[Neregistrovaný]

Moje dílo zahrnuje daleko více, než znamená jméno (prorok). Považuji se za posla, pověřeného Pánem předávat poselství pro jeho lid. (1SM 35-36)

Teprve až církev z ní udělala proroka po její smrti, takže EGW vlastně ani o tom neví, že byla někdy prohlášena "prorokem"! A Bůh ji také neprohlásil za jejího života za proroka. Nebo alespoň o tom nevím.

Moje dílo zahrnuje daleko více, než znamená jméno (prorok).
Inými slovami vlastne povedala, že je viac než prorok a malo by sa napísať, že cirkev po jej smrti ju len degradovala na proroka a keby to vedela, asi by sa naštvala, lebo jej dielo je ďaleko viac ako proroctvo. Pán cez ňu predával posolstvo jeho ľudu.

[mikim]

Moje dílo zahrnuje daleko více, než znamená jméno (prorok). Považuji se za posla, pověřeného Pánem předávat poselství pro jeho lid. (1SM 35-36)

Teprve až církev z ní udělala proroka po její smrti, takže EGW vlastně ani o tom neví, že byla někdy prohlášena "prorokem"! A Bůh ji také neprohlásil za jejího života za proroka. Nebo alespoň o tom nevím.

Moje dílo zahrnuje daleko více, než znamená jméno (prorok).
Inými slovami vlastne povedala, že je viac než prorok a malo by sa napísať, že cirkev po jej smrti ju len degradovala na proroka a keby to vedela, asi by sa naštvala, lebo jej dielo je ďaleko viac ako proroctvo. Pán cez ňu predával posolstvo jeho ľudu.

Přesně tak!

[Host]

Mikim zve své oponenty na konfrontaci

Tak chlapci, kde se tam píše o více než 30% toho co EGW opsala v knize Touha věků?
Nikde jsem to tam nenašel.

Kdo hledá, ten najde
Projekt F.Veltmana je popsán v časopise Ministry z roku 1990 ve dvou článcích, u původního odkazu na první článek stačilo po otevření "kliknout" na jméno autora, a objevil se i druhý odkaz. Tady je:
https://www.ministrymagazine.org/archiv ... es-project
Mám ten dojem, že přesnější je údaj 31%.

[mikim]

Mikim zve své oponenty na konfrontaci

Tak chlapci, kde se tam píše o více než 30% toho co EGW opsala v knize Touha věků?
Nikde jsem to tam nenašel.

Kdo hledá, ten najde
Projekt F.Veltmana je popsán v časopise Ministry z roku 1990 ve dvou článcích, u původního odkazu na první článek stačilo po otevření "kliknout" na jméno autora, a objevil se i druhý odkaz. Tady je:
https://www.ministrymagazine.org/archiv ... es-project
Mám ten dojem, že přesnější je údaj 31%.

Veltman zkoumal pouze 15 kapitol, možná stejných, jak jsem již uvedl minule v odkazu, kde není jen tak hozená nějaká cifra, ale je to tam úplně dopodrobna vysvětleno a ožluceno, která slova opsala a čeho se tyto slova týkaly, většinou historické údaje nebo i pasáže z Bible...
Veltman tak pdle toho jednoznačně nemluví pravdu a nebo hází všechny informace do jednoho pytle...

7. What is the degree of dependence of the DA text?

Questions 5, 6, and 7 address the basic issue of literary dependency. Of the 15 chapters' 2,624 sentence units, we found 823 (31 percent) to be in some degree clearly dependent upon material appearing in our 500-plus literary sources. We found that 1,612 sentence units (61 per cent) showed no verbal similarity to any of the sources we investigated. The aver age dependency of the 823 dependent sentences rated just a little higher than the level of "loose paraphrase" (3.3).

GOOGLE:
7. Jaký je stupeň závislosti textu DA?

Otázky 5, 6 a 7 adresa je základní otázka literárního závislost. Z 15 kapitol na 2,624 větných celků, zjistili jsme, 823 (31 procent), že do určité míry zřetelně závislou na materiál, který se v našich 500-plus literárních pramenů. Zjistili jsme, že 1612 větných jednotek (61 procent) nevykazovaly žádnou podobnost slovní na některou ze zdrojů jsme zkoumali. Aver věk závislost na 823 závislých vět hodnocené jen o málo vyšší než úroveň "volné parafrázi" (3.3).

[Milan]

Mikim hodnotí text F.Veltmana a část jeho závěrů následovně:

Veltman tak pdle toho jednoznačně nemluví pravdu a nebo hází všechny informace do jednoho pytle...

Napadají mne úsloví o hrachu a stěně, ano i ještě šťavnatější…Když jsou nesporná procenta, tedy míra podobnosti textů Ellen Whiteové a starších prací jiných autorů, je třeba zpochybnit nestrannost, erudici nebo charakter F.Veltmana a bagatelizovat jeho zjištění. Ustoupit není kam, „za námi je Moskva“…

V příspěvcích výše jsou uvedeny dva odkazy na část studie F.Veltmana. Z ní jasně vyplývá:
1. Ellen Whiteová v Knize Touha věků osobně zpracovala materiál z jiných zdrojů, aniž by přitom uvedla autory
2. Toto kopírování bylo vědomé a úmyslné, ne výsledek opomenutí nebo fotografické paměti.
3. Závislost Ellen Whiteové na zdrojích je mnohem větší, než by se mohlo zdát z pouhé podobnosti textů
Tato fakta je třeba vzít v úvahu při promýšlení o způsobu chápání inspirace Ellen Whiteové, v kontextu náhledu na inspiraci a prostředí adventismu v závěru 19. Století.
Obraz by nebyl úplný, pokud bychom tímto konstatováním skončili.
F.Veltman dále uvádí, že Ellen Whiteová dokázala zdroje promyšleně využívat, vybírat si, co je významné z jejího pohledu a co nikoliv. Snažila se také převzaté podklady nově zpracovat a uvést je do souladu s vlastním chápáním poselství Písma. Její texty nejsou teologickými výklady, jsou zaměřeny na uplatnění v životě, často pojímány až doslovně. Velký důraz je položen i na „duchovní svět“ a „duchovní bytosti“, Hospodina a jeho anděly, satana a jeho spolupracovníky… Důrazy na zbožný život a popis „duchovních skutečností“ jsou hodnoceny jako její vlastní příspěvek k tématice.
Při přemýšlení nad dílem Ellen Whiteové je důležité vzít v úvahu otázku přístupu k Písmu. Tzn. zda je omezen na aplikace textu na životní styl, způsob jednání či na zvěstování evangelia a zda není namístě také pečlivá exegeze textu. Pokud existuje více přístupů, do jaké míry je mají ovládat pouze pohledy Ellen Whiteové.
Otázkou také zůstává, zda Ellen Whiteová prodělala určitý „názorový vývoj“ (posun), což Touha věků, jako přepracování staršího materiálu, naznačuje.
Podle mne studie F.Veltmana ukazuje Ellen Whiteovou jako pozoruhodného autora určitého literárního žánru, píšícího v kontextu své doby. Otázku plagiátorství nelze hodnotit podle soudobých kritérií, rozhodně je zřejmé, že Ellen Whiteová zdroje používá promyšleně a její vlastní příspěvek je originální a dává dílu nezaměnitelný punc autorovy osobnosti.
Na druhou stranu nelze nevidět, že aureola „menšího světla“ svým způsobem dosti pohasla.
Otázkou je, zda je to na škodu či ku prospěchu autorčina odkazu a jeho příjímání v prostředí adventismu…

[mikim]

Mikim hodnotí text F.Veltmana a část jeho závěrů následovně:

Veltman tak pdle toho jednoznačně nemluví pravdu a nebo hází všechny informace do jednoho pytle...

Napadají mne úsloví o hrachu a stěně, ano i ještě šťavnatější…Když jsou nesporná procenta, tedy míra podobnosti textů Ellen Whiteové a starších prací jiných autorů, je třeba zpochybnit nestrannost, erudici nebo charakter F.Veltmana a bagatelizovat jeho zjištění. Ustoupit není kam, „za námi je Moskva“…

V příspěvcích výše jsou uvedeny dva odkazy na část studie F.Veltmana. Z ní jasně vyplývá:
1. Ellen Whiteová v Knize Touha věků osobně zpracovala materiál z jiných zdrojů, aniž by přitom uvedla autory
2. Toto kopírování bylo vědomé a úmyslné, ne výsledek opomenutí nebo fotografické paměti.
3. Závislost Ellen Whiteové na zdrojích je mnohem větší, než by se mohlo zdát z pouhé podobnosti textů
Tato fakta je třeba vzít v úvahu při promýšlení o způsobu chápání inspirace Ellen Whiteové, v kontextu náhledu na inspiraci a prostředí adventismu v závěru 19. Století.
Obraz by nebyl úplný, pokud bychom tímto konstatováním skončili.
F.Veltman dále uvádí, že Ellen Whiteová dokázala zdroje promyšleně využívat, vybírat si, co je významné z jejího pohledu a co nikoliv. Snažila se také převzaté podklady nově zpracovat a uvést je do souladu s vlastním chápáním poselství Písma. Její texty nejsou teologickými výklady, jsou zaměřeny na uplatnění v životě, často pojímány až doslovně. Velký důraz je položen i na „duchovní svět“ a „duchovní bytosti“, Hospodina a jeho anděly, satana a jeho spolupracovníky… Důrazy na zbožný život a popis „duchovních skutečností“ jsou hodnoceny jako její vlastní příspěvek k tématice.
Při přemýšlení nad dílem Ellen Whiteové je důležité vzít v úvahu otázku přístupu k Písmu. Tzn. zda je omezen na aplikace textu na životní styl, způsob jednání či na zvěstování evangelia a zda není namístě také pečlivá exegeze textu. Pokud existuje více přístupů, do jaké míry je mají ovládat pouze pohledy Ellen Whiteové.
Otázkou také zůstává, zda Ellen Whiteová prodělala určitý „názorový vývoj“ (posun), což Touha věků, jako přepracování staršího materiálu, naznačuje.
Podle mne studie F.Veltmana ukazuje Ellen Whiteovou jako pozoruhodného autora určitého literárního žánru, píšícího v kontextu své doby. Otázku plagiátorství nelze hodnotit podle soudobých kritérií, rozhodně je zřejmé, že Ellen Whiteová zdroje používá promyšleně a její vlastní příspěvek je originální a dává dílu nezaměnitelný punc autorovy osobnosti.
Na druhou stranu nelze nevidět, že aureola „menšího světla“ svým způsobem dosti pohasla.
Otázkou je, zda je to na škodu či ku prospěchu autorčina odkazu a jeho příjímání v prostředí adventismu…

..Otázku plagiátorství nelze hodnotit podle soudobých kritérií, rozhodně je zřejmé, že Ellen Whiteová zdroje používá promyšleně a její vlastní příspěvek je originální a dává dílu nezaměnitelný punc autorovy osobnosti.

Je třeba brát v potaz, že v době EGW se běžně opisovalo od jiných autorů a nikdo se nad tím v její době nepozastavoval, nebylo to v její době vůbec zakázané ani nebylo nijak přikázané uvádět zdroj odkud kdo opisoval, ona však opisovala zejména historická fakta, což mi přijde úplně normální, než aby si historii třeba sama vymýšlela, nebo tam je jasně uvedeno v odkazu, který jsem dal, které slova opsala v Touze věků v daných 15 kapitolách...a rozhodně to není 31% jak uvádí F.Veltmann.

Jak je to s Veltmanovou zprávou a knihou Touha věků

V roce 1988 Fred Veltman, Ph.D., dokončil své osmileté studium, kdy zkoumal, jak Ellen Whiteová používala literaturu při psaní knihy Touha věků. Říjnové a prosincové vydání magazínu Ministry (magazín pro adventistické kazatele a teology) otiskl dvoudílný článek, napsaný samotným Veltmanem, který shrnul obsah celé zprávy známé pod názvem „Projekt Touha věků.“ Tento článek koloval mezi kritiky, kteří zdůraznili určité Veltmanovy výroky, které, jak se zdálo, by mohly podpořit jejich kauzu. Nicméně ve světle celého článku mohou Veltmanova slova Ellen Whiteové jen stěží uškodit. Internetové stránky Ellen-White.com chtějí získat povolení od magazínů, předtím než nahrají jakékoliv články chráněné autorským právem, atd. Buď nahrajeme celý článek zde nebo budeme informovat návštěvníky, kde mohou dostat jeho kopii. Kritici Ellen Whiteové je dokonce budou moci volně sdílet s druhými, pokud budou chtít. V několika následujících dnech se podíváme na některé Veltmanovy výroky a prozkoumáme je v souvislostech.

Robertovi Olsonovi z Ellen White Estate byl položen dotaz, co si myslí o Veltmanově studii. Odpověděl takto:
„Jsem úplně spokojený s jeho studií. Nikdo by neodvedl lepší práci—nikdo. Provedl ji jako nestranná osoba, nikoliv jako žalobce.“ (Ministry, prosinec 1990, str. 16)

Když byl Veltman dotázán, zda si myslí, že se Ellen Whiteová provinila plagiátorstvím, jeho odpověď po osmi letech studia zněla:

„Jak jsem ve své zprávě zdůraznil, pátrání se nezabývalo tématem plagiátorství. Jelikož toto téma zde nemůžeme vyřešit, ani si nepřeji jeho důležitost minimalizovat. Můj osobní názor je, že se ničím takovým neprovinila.“ (Ministry, prosinec 1990, str. 14)

Veltmanovy závěry:

„Ačkoli nemám odpověď na všechny otázky, ohledně spisů Ellen Whiteové, má víra v její inspiraci nijak vážně neutrpěla.“ (Ministry, prosinec 1990, str. 15)

„Ve skutečnosti, v důsledku čtení mnoha jejích spisů ať už psaných rukou nebo tištěných, vzrostla má úcta a uznání Ellen Whiteové a její služby.“ (Tamtéž)

„Vidím pádné důvody považovat ji za prorocký hlas devatenáctého století v její službě pro církev adventistů a zároveň i pro širokou společnost. Její hlas mimo toto křesťanské společenství v minulosti, zasluhuje i dnes, abychom mu naslouchali, protože nám dává nadčasová poselství, která hovoří o realitě našeho světa na konci dvacátého století.“ (Tamtéž)

Zkontrolujte si a prověřte Veltmanovy nejčastěji citované výroky. Postupně se budeme dívat na další aspekty nařčení z plagiátorství a budeme je přidávat na tyto stránky s tím, jak bude pokračovat výzkum. Více k otázce plagiátorství ohledně knihy Touha věků, naleznete ZDE (jiná webová stránka).

Doufáme, že poskytnuté informace byly užitečné. Když bude upřímným duším umožněno nahlédnout na celý rozsah důkazů, budou mít lepší příležitost, aby si s modlitbou uspořádaly své myšlenky o tomto tématu. Kéž nám všem Pán i nadále žehná v postupu našeho studia.

Zdroj: Ellen-White.com

V její době na jejím místě bych to tak dělal také. Dnes když někdo něco píše třeba nějaký adventista nějakou knihu, tak 90-95% toho opíše odjinud, jen do poznámky pak napíše odkud to opsal, protože se to tak dnes dělá a ve zbývajících % napíše svůj názor k tomu.

[Neregistrovaný]

V její době na jejím místě bych to tak dělal také. Dnes když někdo něco píše třeba nějaký adventista nějakou knihu, tak 90-95% toho opíše odjinud, jen do poznámky pak napíše odkud to opsal, protože se to tak dnes dělá a ve zbývajících % napíše svůj názor k tomu.

To len potvrdzuje, že to bola výnimočná, horlivá spisovateľka náboženskej literatúry

[Jiří Kupka]

V její době na jejím místě bych to tak dělal také. Dnes když někdo něco píše třeba nějaký adventista nějakou knihu, tak 90-95% toho opíše odjinud, jen do poznámky pak napíše odkud to opsal, protože se to tak dnes dělá a ve zbývajících % napíše svůj názor k tomu.

No a o tom je! Ad fontes. Proč si rovnou nepřečíst původní zdroje, předchůdce?

V našich zemích by to mohlo být dílo J.A.Komenského v kontextu jeho doby (mimochodem, i on se v lecčem inspiroval). To byla pro něj a jeho souvěrce doba konce! A kolik toho napsal - a jak nadčasového! Například vůči jeho celoživotnímu dílu "Labyrint světa a ráj srdce" je "Cesta ke Kristu" - jakkoliv se mi také líbí - pouhým odvarem cesty ... .

Oproti Jana Husa se Komenský čte velice dobře a má hodně co říct i dnešnímu čtenáři. Tak proč to nezkusit? Ano, přiznám se, pro mne byl Komenský prorok! (A bol to vraj Maďar, bratia.)