Sobota - šabat

[Member]

Apoštolové se scházeli každý den (a nikde nečtu, že by se nově scházeli jen v první den týdne a v jiné dny nikoliv):
Skutky apoštolské 2:46 A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,

Skutky apoštolské 5:42 Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista.

Veď ja nechcem židovskú sobotu nahradiť nedeľou a nepripisujem nedeli význam židovskej soboty. Stretávali sa každý deň pretože:

Nech vás teda nik nesúdi pre pokrm ani pre nápoj, ani pre sviatok, novomesiac alebo soboty. Toto všetko je iba tieň budúcich vecí, ale skutočnosť je telo Kristovo.

Niekto si myslí, že jeden deň je dôležitejší ako druhý, iný ich považuje všetky za rovnaké: nech sa každý pridŕža svojho presvedčenia.

To, že proběhlo i První Shromáždění Církve a že zrovna v ten den církev vznikla v Písmu ale nenajdeš, nic takového se tam nepíše! Oni se sešli jako i jindy jen s tím rozdílem, že byli poprvé naplněni DS a mluvili jinými jazyky, takže to rozhodně nebylo jejich první shromáždění po vzkříšení a ani nikde v Písmu nečtu, že by je DS teprve tehdy ustanovil jako církev. Toto se pouze traduje (čili jen na základě tradice, kterou vyznává řk církev).

Nepísal som o nejakom prvom zhromaždení cirkvy. Oni nepotrebovali generálnu konferenciu v Amerike aby zorganizovali nejaké prvé ustanovujúce zhromaždenie. Navyše sám píšeš, že sa tretávali každý deň. Či sa to traduje alebo je to inak a či ide o tradíciu katolíkov je jedno. Veď aj adventisti majú svoje tradície ohľadom soboty. Aj tak z Písma nevieme ktorý deň je ktorý, neexistujú nejaké prírodné znamenia soboty, o čom písal aj John Bunyan ešte v roku 1685. Ide tu len o vieru, že dnešná sobota je ten správny deň, lebo údajne iba v jeden jediný, konkrétny deň v týždni Boh, každý týždeň odpočíva, a vieru v to, že Boh odpočíva práve v našu sobotu od piatku večera, do soboty večera a to od počiatku sveta až naveky. Uvedené argumenty aj tak nepresvedčia toho, kto cíti, že sobota bola zákon. Tak to chápu viacerí, pričom pokladajú iné snahy a konštrukcie za nebiblické. A asi aj tak brata Barkóciho to nepresvedčí. Verím, že vo veci soboty má pokoj s Pánom a nedomnievam sa, že by vo veci soboty v ňom vládlo napätie. Iba že by si Boh vyvolil takého, čo učí zle.

Ale toto všetko pôsobí jeden a ten istý Duch, ktorý rozdeľuje každému vhodne a ako chce. Lebo Kristus je ako jediné telo s mnohými údmi, ktoré, hoci sú mnohé, spolu tvoria jedno telo. Lebo vskutku všetci sme v krste spojení jedným Duchom, aby sme tvorili jedno telo, či sme Židia alebo Gréci, či otroci alebo slobodní občania.

[Stlg]

Ale vieme, že problém nie je, či je sobota siedmy deň !!!
Problém je či sobota alebo nedeľa.
A na to nám dáva odpoveď Biblia.

To nie je pravda! Problém nie je či sobota alebo nedeľa, ale či je v dnešnej dobe v našom kalendári sobota siedmy stvoriteľský deň?

Každému, kto si vás vypočul v tom videu (predpokladám, že je to váš hlas ale ak sa mýlim tak sa ospravedlňujem), kde oponujete bratovi Barkócimu hovoríte, že Boh odpočíva od stvorenia v tento siedmy deň, každý siedmy deň. Ďalej uvádzate, že ak na stretnutie "pod vežou" namiesto dohodnutého dňa sa niekto dostaví v iný deň, alebo odpočívanie v tento deň niekto ruší, že je to ako analógia toho, keď kresťania považujú prístup k Nebeskému Oteckovi každý deň v Duchu Svätom, ale Nebeský Otecko nás pozýva na stretnutie k odpočívaniu iba tento presný deň. Ak máte pravdu a Pán Boh, stvoriteľ sveta, odpočíva iba v siedmy deň, nikdy tento termín nezmenil, nezmenil dôležitosť ani význam šabatu, šabat je od počiatku pre všetkých, šabat nebol iba pre Izrael, ani termín nikdy Boh neposúval podľa platného kalendára ľudí v priebehu histórie a v iný deň sa nedá odpočívať s Bohom, potom je nevyhnutné, podľa takejto pochybnej teológie, vedieť s absolútnou istotou, že dnešná sobota je ten pravý siedmy deň až od samého počiatku.

[mikim]

Apoštolové se scházeli každý den (a nikde nečtu, že by se nově scházeli jen v první den týdne a v jiné dny nikoliv):
Skutky apoštolské 2:46 A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,

Skutky apoštolské 5:42 Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista.

Veď ja nechcem židovskú sobotu nahradiť nedeľou a nepripisujem nedeli význam židovskej soboty. Stretávali sa každý deň pretože:

Nech vás teda nik nesúdi pre pokrm ani pre nápoj, ani pre sviatok, novomesiac alebo soboty. Toto všetko je iba tieň budúcich vecí, ale skutočnosť je telo Kristovo.

Niekto si myslí, že jeden deň je dôležitejší ako druhý, iný ich považuje všetky za rovnaké: nech sa každý pridŕža svojho presvedčenia.

To, že proběhlo i První Shromáždění Církve a že zrovna v ten den církev vznikla v Písmu ale nenajdeš, nic takového se tam nepíše! Oni se sešli jako i jindy jen s tím rozdílem, že byli poprvé naplněni DS a mluvili jinými jazyky, takže to rozhodně nebylo jejich první shromáždění po vzkříšení a ani nikde v Písmu nečtu, že by je DS teprve tehdy ustanovil jako církev. Toto se pouze traduje (čili jen na základě tradice, kterou vyznává řk církev).

Nepísal som o nejakom prvom zhromaždení cirkvy. Oni nepotrebovali generálnu konferenciu v Amerike aby zorganizovali nejaké prvé ustanovujúce zhromaždenie. Navyše sám píšeš, že sa tretávali každý deň. Či sa to traduje alebo je to inak a či ide o tradíciu katolíkov je jedno. Veď aj adventisti majú svoje tradície ohľadom soboty. Aj tak z Písma nevieme ktorý deň je ktorý, neexistujú nejaké prírodné znamenia soboty, o čom písal aj John Bunyan ešte v roku 1685. Ide tu len o vieru, že dnešná sobota je ten správny deň, lebo údajne iba v jeden jediný, konkrétny deň v týždni Boh, každý týždeň odpočíva, a vieru v to, že Boh odpočíva práve v našu sobotu od piatku večera, do soboty večera a to od počiatku sveta až naveky. Uvedené argumenty aj tak nepresvedčia toho, kto cíti, že sobota bola zákon. Tak to chápu viacerí, pričom pokladajú iné snahy a konštrukcie za nebiblické. A asi aj tak brata Barkóciho to nepresvedčí. Verím, že vo veci soboty má pokoj s Pánom a nedomnievam sa, že by vo veci soboty v ňom vládlo napätie. Iba že by si Boh vyvolil takého, čo učí zle.

Ale toto všetko pôsobí jeden a ten istý Duch, ktorý rozdeľuje každému vhodne a ako chce. Lebo Kristus je ako jediné telo s mnohými údmi, ktoré, hoci sú mnohé, spolu tvoria jedno telo. Lebo vskutku všetci sme v krste spojení jedným Duchom, aby sme tvorili jedno telo, či sme Židia alebo Gréci, či otroci alebo slobodní občania.

...Veď ja nechcem židovskú sobotu nahradiť nedeľou a nepripisujem nedeli význam židovskej soboty. Stretávali sa každý deň pretože:

Nech vás teda nik nesúdi pre pokrm ani pre nápoj, ani pre sviatok, novomesiac alebo soboty. Toto všetko je iba tieň budúcich vecí, ale skutočnosť je telo Kristovo.

Niekto si myslí, že jeden deň je dôležitejší ako druhý, iný ich považuje všetky za rovnaké: nech sa každý pridŕža svojho presvedčenia.

Ř 14,5.6 dle kontextu odkazuje na postní dny a ne na soboty (Argumenty Dr. Desmonda Forda pro platnost soboty)

[KB1613] Ř 14:5 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.

[NBK] Ř 14:6 Kdo zachovává den, zachovává [ho] Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává [ho] Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.

Všimněme si nejprve, o čem tento text nehovoří. V našem rozboru nám pomohou dvě otázky. Říká text něco o sobotě? Říká něco o bohoslužbě? Rozhodně ne! Pisatel se zmiňuje o děkování Bohu, ale ne o sobotě, ani o uctívání Boha. Proto by bylo nebezpečné vztahovat tento text na sobotu. Jakého dne se tedy verš týká? Jaký den hodnotí? Je to docela jednoduché. Pavel píše o tom, že člověk vyvyšuje jeden den nad druhý. Nehovoří o sobotě, o bohoslužbě ani o Božím přikázání – jenom o tom, jak sám člověk osobně hodnotí různé dny. Je zřejmé, že Pavel rozebírá lidské názory, ne božské přikázání psané Božím prstem na kamenné desky. První verš kapitoly nám nabízí klíč: Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech (Řím. 14x1). Pavel píše těm, kteří jsou ve víře „silní“, o těch, kteří jsou ve víře „slabí“. Těm silným ve víře vadí „nepřít se o názorech“, neposuzovat sporné záležitosti. Jedním z těchto rozdílů byla otázka jedení masa obětovaného modlám (1 Kor. 8). Většinu masa, které se prodávalo na trhu, obětoval nejprve prodávající modlám. Někteří úzkostliví židovští křesťané věřili, že jedení masa obětovaného modlám je stejně špatné jako samotné modlářství. Mnozí z nich se stali vegetariány, a to ne kvůli fyzickému zdraví, ale aby se vyhnuli duchovnímu znečištění. To se stalo předmětem sporu sborů v Římě. Kromě jedení masa někteří stále ještě věřili, že půsty mají význam pro spravedlnost člověka (Luk. 18x12). Tato skupina se v určité dny postila. Ty, kteří se v uvedené dny nepostili, posuzovali velmi přísně. Pavel píše: „Někdo rozlišuje dny…(Řím. 14x5) a také: Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.(Řím. 14x6). Někteří ze židovských křesťanů nepřestali zachovávat své dřívější postní dny. Jejich „víra byla slabá“. Podle sebe hodnotili ostatní a způsobovalo to rozdělení v církvi. K tomuto rozdělení docházelo na základě lidských názorů, nešlo o základní otázky učení. Apoštol Pavel se k tomu vyjadřuje přímo: „Jestliže se rozhodnete postit se, v pořádku, nikoho jiného však nesuďte, když jedná jinak než vy.“ Pavel měl především zájem o jednotlivce, kteří rozdělují církev ve věcech týkajících se lidských názorů, ne v záležitostech Božího zákona. Vzpomeňte si, jak energicky tvrdí: Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré (Řím. 7x12). Jasně uvádí: „Ze zákona pochází poznání hříchu“ a „hřích bych nepoznal, kdyby nebylo zákona“ (Řím. 3x20, 7x7). Potom dodává: To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne? Naopak, zákon potvrzujeme (Řím. 3x31). Pavlův názor na zákon je jasný. Je jisté, že ve 14. kapitole Římanům neodporuje všemu tomu, co v epištole předtím uvedl. /Mark A. Finley, Téměř zapomenutý den, str.90-92/.

[Neregistrovaný]

mikim, pastujes to forum od fora a este si nikoho nepresvedcil tak ti aj nieco pastnem:

C. Blomberg - Sobota - naplněna v Kristu

I když bylo při řešení otázky po původu a podstatě falešného učení v koloském sboru prolito již mnoho litrů inkoustu, je počínaje Ko 2,8 zřejmé, že Pavel usiluje o to, aby tito lidé, kteří nedávno uvěřili, neupadli do osidel „prázdného a klamného filozofování, založeného na lidské tradici“. Z textu Ko 2,19-23 se pak dozvídáme, že klíčovým prvkem, proti kterému chce Pavel bojovat, je takový přístup ke křesťanskému životu, kdy věřící posuzují jeden druhého na základě toho, zda zachovávají či nezachovávají praktiky, které nejsou jádrem evangelia. Nabádá Koloské, že „nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.“ (v. 16-17). Stěží lze formulovat výstižnější výrok prokazující, že zachovávání soboty není pro věřící závazné.

Je dobré upozornit, že různí teologové postupně přišli snad se všemi možnými alternativami výkladu s cílem vyhnout se jasnému významu textu: jedná se o zvláštní židovské ceremoniální soboty odlišné od týdenních sobot, jedná se pouze o nebiblické židovské tradice vzhledem ke způsobu zachovávání soboty, jedná se o řecké a římské (pohanské) praktiky a nikoli o židovské či že se jedná pouze o sobotní oběti. V širším kontextu 2. kapitoly je však obtížné si představit, že má Pavel na mysli pouze jeden či několik z uvedených užších významů zmíněných praktik. V bezprostředně předcházejících odstavcích vysvětluje přirovnáním znovuzrození k duchovní obřízce (2,11), jak nyní pohané zakoušejí spasení v Kristu za naprosto shodných podmínek jako židé. Pavel poukazuje na základní duchovní skutečnosti tvořící jádro židovské i křesťanské víry. Odkazem na svátky, novoluní a soboty jasně vypočítává „svaté dny“, které nastávaly s roční periodou (velké židovské svátky), s měsíční periodou (židovské oslavy novoluní) a poslední prvek z uvedené trojice pak musí být něčím, co se v judaismu slavilo s týdenní periodou. V samotném textu není Pavlův zájem limitován pouze na některé aspekty rituálu o nic více, než v případě obřízky. Nejpřirozenějším záměrem, který měl Pavel na mysli, jsou biblicky podložené svátky, které se v uvedeném identickém pořadí vyskytují v Ez 45,17 a Oz 2,13 a v rozdílném pořadí v 1 Par 23,31; 2 Par 2,4; 31,3; Neh 10,33; Iz 1,13-14.

Jinými slovy, žádný koloský křesťan, bez ohledu na to, do které etnické skupiny patří, seznámený se skutečností, že křesťanství má židovské kořeny, a jehož pozornost byla nasměrována k charakteristickým židovským rituálům, nemohl slyšet Pavlova slova z v. 16 a rozumět jim ve smyslu pouze pohanských svátků či zvláštních židovských sobot či pouze jistých aspektů pravidelných židovských sobot místo toho, aby v nich rozpoznával to, co slovo sobota bez bližší specifikace znamená v naprosté většině případů svého použití.

Lze očekávat, že by si kdokoli z tohoto verše učinil závěr, že Pavel ve skutečnosti zároveň naznačuje přesný opak k jednoznačnému jazyku, který používá, tedy něco ve smyslu: „ale samozřejmě že musíte stále zachovávat židovskou sobotu či biblickou část soboty či ne-cereremoniální aspekty soboty“? Je to podobné, jako kdyby evangelikální křesťan mluvil k řecké pravoslavné církvi 21. století a ujišťoval ji: „ať vás nikdo nesoudí za vaši oslavu Velikonoc“ (protože pravoslavná církev typicky slaví tento svátek v jiný den než zbytek křesťanského světa), a zároveň od nich očekával, že tomu porozumí tak, že i když mají svobodu slavit svůj svátek Velikonoc v jiný den, přesto je po nich zároveň požadováno, aby se připojili ke zbytku křesťanského světa a slavili Velikonoce stejný den, jako všichni ostatní.
Mnohem pravděpodobnější, jak rozpoznává většina vykladačů, je takový přístup, který chápe verš 16 jako aplikovatelný jak na židovské dietní zákony, tak na různé pohanské náboženské rituály zahrnující požívání či zdržování se různých druhů jídel a nápojů. Roční náboženské svátky jsou také charakterizovány jak židovskými, tak pohanskými tradicemi. Oslavy novoluní pravděpodobně odkazují na svátek první den každého měsíce, o kterém mluví texty jako Nu 10:10; 2 Kr 4,23 a Ž 81,3. Sobota pak uzavírá trojici ročních, měsíčních a týdenních svátků, které Pavel ve v. 17 identifikuje jako pouhý stín reality (starší překlady zde používají výraz substance [kral. „tělo“ – pozn. překl.]), která se nachází v Kristu (doslovně je zde 2. pád, tj. „Krista“).94 Pokud někdo chce trvat na závaznosti sobotního zákona ve smyslu zákazu práce pro věřící v určený den, ať již se jedná o sobotu, neděli či jakýkoli jiný den týdne, pak musí trvat také na stálé závaznosti všech ostatních svátků a rituálů uvedených v Ko 2,16.95 A pokud někdo trval na jejich stálé závaznosti, pak ti, kteří souhlasili, aniž by znali jasné důvody potvrzující, že se jedná o správný postoj, porušují první část v. 16. Měli by dovolit druhým, aby je v této záležitosti posoudili.

Verše 20 – 23 se vrací ke stejnému tématu. Pavel klade otázku, proč se věřící, kteří zemřeli své minulosti, ať se již jedná o pohany či židy, a kteří zakusili svobodu v Kristu, chtějí nyní opět podvolit pravidlům svého předchozího života. Jako příklad opět uvádí věci, které jsou v těchto náboženských tradicích „mimo limity“, věci, které vedou člověka říkat „Neber to do rukou! Nejez! Nedotýkej se!“ (v.21). Pak se Pavel obrací od rétorické otázky k otevřenému tvrzení a pokračuje: „Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní.“ (v.22-23).

Bez ohledu na to, jak bolestivé se to někomu může zdát, se lze jen těžko vyhnout pointě, která plyne z Pavlova výroku. Tvrdí, že zachovávání praktik, jakými jsou dietní zákony, zachovávání soboty a řada dalších náboženských rituálů v epoše dějin spásy, která byla inaugurována Ježíšovým životem, smrtí a vzkříšením a která se vyznačuje svobodou křesťanů, je znovuzavedením pravidel, která již nadále nemají božskou autorizaci, a tak zůstávají pouhou lidskou tradicí. A co je ještě horší, zatímco taková praxe budí vnější zdání důsledně budované zbožnosti a křesťanské zralosti, ve skutečnosti nemá žádný vztah k vnitřnímu stavu mysli a srdce člověka.

Staletí zkušeností prokázaly, že zbožní, zralí křesťané mohou i nemusí patřit mezi zastánce zachovávání soboty, avšak zastánci závaznosti soboty mohou, ale nemusí být zbožnými a zralými. Ti druzí se nachází ve vážném riziku pýchy na skutečnost, že dělají něco, o čem si myslí, že by to měli dělat i ostatní křesťané, ale nedělají. Nebo řečeno decentněji, je u nich nebezpečí, že se budou navenek zdát zbožní a pokorní, když zachovávají svůj odpočinek a bohoslužbu, a to i přes to, že uvnitř budou soudit ty, kteří mají na jejich externí praxi odlišný pohled.

Ohladom pasaze z Kolosanom 2:16 odporucam zaujemcom: J. Gladson - Sobota v Kol 2,16 - odpověď Ron du Preezovi
http://www.biblickestudie.cz/preklady/t ... eezovi.pdf

[Dušan Seberíni]

Ohladom pasaze z Kolosanom 2:16 odporucam zaujemcom: J. Gladson - Sobota v Kol 2,16 - odpověď Ron du Preezovi http://www.biblickestudie.cz/preklady/t ... eezovi.pdf

Ja ohľadne pasáže Kol 2:16 neodporúčam http://www.biblickestudie.cz/preklady/t ... eezovi.pdf !

Pozrite prečo.
Gladson najprv uvádza pravdivý text Božieho slova, potom ho lživo upraví a potom prináša o tom siahodlhú kecaninu.

Nenechte se tedy nikým odsuzovat kvůli jídlu nebo pití, kvůli svátkům, novoluním nebo sobotám. Ty věci
jsou stínem toho, co mělo přijít, ale podstata je v Kristu (B21).

Tento text je pro zastánce soboty rébusem, protože se zdá, že apoštol považuje týdenní soboty spolu
s dalšími svátky židovského původu, jako jsou velikonoce, den smíření a svátek stánků, za nedůležité či
nepovinné. Nabádá k tomu, aby nikdo, přinejmenším v koloském sboru, neodsuzoval nikoho za nedodržování těchto svátků, a to včetně sobot.

Už to vidíte?
Pridal slovo "nedodržování", aby mohol ľudí balamútiť.
V Kol 2:16 nie je

• ANI DODRŽIAVANIE
  ANI NEDODRŽIAVANIE

Ale každý nech sa rozhodne sám ... čo bude čítať ...

[Neregistrovaný]

Na siahodlhe kecaniny si expert ty, vo svojich videach

To, kde podla teba pridal slovo o nedodrzovani je to jeho komentar a vyklad.
Do Slova Bozieho ziadne slovo NEPRIDAL! a ani pravdivy text Bozieho slova NEUPRAVIL!
Aj ty si vysvetlujes kadeco po svojom. Tak neklam.

Za dodrzovanie ani za nedodrzovanie netreba nikoho sudit.
Ani zachovavacov za dodrziavanie ani za nezachovavacov za nezachovavanie soboty.
Bol to iba tien.

Ohladom Kol. 2:16 dalej odporucam: D. Ratzlaff - Sobota v Kristu od strany 85:
http://www.biblickestudie.cz/preklady/t ... abbath.pdf

[Dušan Seberíni]

Áno, priznávam, že som nechal prekrúcačom typu "Hosť" stupeň voľnosti na prekrúcanie.
Takže tu je moje tvrdenie v doplnenom tvare.

Ja ohľadne pasáže Kol 2:16 neodporúčam http://www.biblickestudie.cz/preklady/t ... eezovi.pdf ![/size]

Pozrite prečo.
Gladson najprv uvádza pravdivý text Božieho slova, potom ho vo svojom výklade lživo upraví
a potom vo svojom výklade prináša o tom siahodlhú kecaninu.

[mikim]

Na siahodlhe kecaniny si expert ty, vo svojich videach

To, kde podla teba pridal slovo o nedodrzovani je to jeho komentar a vyklad.
Do Slova Bozieho ziadne slovo NEPRIDAL! a ani pravdivy text Bozieho slova NEUPRAVIL!
Aj ty si vysvetlujes kadeco po svojom. Tak neklam.

Za dodrzovanie ani za nedodrzovanie netreba nikoho sudit.
Ani zachovavacov za dodrziavanie ani za nezachovavacov za nezachovavanie soboty.
Bol to iba tien.

Ohladom Kol. 2:16 dalej odporucam: D. Ratzlaff - Sobota v Kristu od strany 85:
http://www.biblickestudie.cz/preklady/t ... abbath.pdf

Radši už nic neodporúčaj, protože to jsou jenom lži co tady odporůčaš...
Bývalí adventisté jsou zcela mimo s jejich pokřivenou pravdou (a teď už se na mne určitě vrhá s poznámkou T. P.)

[KB1613] Ko 2:16 Protož žádný vás nesuď pro pokrm, aneb pro nápoj, aneb z strany svátku, neb novuměsíce, aneb sobot. (…h or sabbatwn of the sabbath)


[KB1613] Ko 2:17 Kteréžto jsou stín věcí budoucích, ale pravda tělo jest Kristovo.

Slovo „protož“, znamená „na základě toho, co bylo právě řečeno, musíme dojít k tomuto závěru“. Jinými slovy říká: „Vzhledem k faktu, že tato ustanovení byla vymazána (v 14), žádný vás nesmí soudit pro pokrm nebo nápoj.“

Je jisté, že desatero přikázání neřeší pokrmy a nápoje. Ale co ty „soboty“? Mohou být tyto „soboty“- sobotami sedmého dne, o kterých hovoří čtvrté přikázání desatera? Ne, nemohou. Jsou totiž jasně definovány jako „stín toho, co mělo přijít“. Pamatujte prosím na to, že týdenní sobota byla ustanovena Bohem před tím, než hřích vstoupil na náš svět. Nemohly existovat žádné předobrazy nebo stíny, dokud neexistoval hřích. Všechny tyto stíny byly zavedeny KVŮLI hříchu a ukazovali na vysvobození z hříchu prostřednictvím Krista. Například – všichni obětovaní beránci představovali Ježíše, pravého Beránka, který měl zemřít za hříchy světa. Pokud by hřích nevstoupil na svět, nebylo by třeba Spasitele a tím pádem ani žádných beránků (stínů) ukazujících na Spasitele.
Takže tyto „soboty, které jsou stínem“ se nemohly vztahovat k sobotě sedmého dne. Ale o jakých jiných sobotách by zde mohla být řeč? Existovaly nějaké jiné „soboty“, než ty týdenní? Ano. Po vyjití z Egypta byly ustanoveny výroční soboty, celkem sedm „sobot“ v roce, které neměly absolutně nic do činění se sobotou čtvrtého přikázání desatera. Byly to výroční slavnosti a připadaly na různé všední dny v týdnu (něco jako dnes dny pracovního klidu) a v tyto „soboty“ se přinášely zvláštní oběti, které poukazovaly na smrt Beránka Božího na Golgotě. Tyto soboty byly součástí systému „ustanovení“, který skončil na kříži.
O „stínových“ sobotách se hovoří např. v Lv 23 x 24, 27, 32, tyto výroční soboty připadají každý rok na jiný den v týdnu. Bůh zdůraznil, že neměly být zaměňovány s týdenními sobotami v Lv 23 x 37, 38 - všechny verše uvedeny viz výše. Pro každý z těchto výročních svátečních dní byly předepsány jisté oběti, které byly stínem poukazujícím k budoucí oběti Ježíše Krista. Ale Bible jasně říká, že tyto dny byly „kromě Hospodinových sobot“, tedy sobot sedmého dne.

Už je snad zcela jasné, který zákon byl vymazán a přibit na kříž. V okamžiku Kristovy smrti byla chrámová opona roztržena od vrchu dolů (Mt 27,51). Bylo odhaleno nejsvatější místo svatyně, místo kde byla rozstřikována krev za hříchy lidu. Ale teď už nebylo třeba, aby byla stříkána další krev, nebyly třeba oběti dalších beránků. Přišel pravý Beránek, na kterého všechny tyto oběti ukazovaly. Bylo by tedy odmítnutím Spasitele, kdyby byla přinášena další zvířata. Bylo by odmítnuto, že On byl naplněním všech stínů a předobrazů. Proto by bylo „proti nám“ nebo „nám nepřátelské“ pokračovat v dodržování Mojžíšova zákona.
Abychom dále objasnili tuto záležitost, položme si jednu nebo dvě jednoduché otázky. Byl by to hřích, kdyby den před Ježíšovou smrtí člověk odmítl přinést beránka, aby mu byly odpuštěny hříchy? Odpověď je samozřejmě ano. Byl by to hřích, protože toto byla jediná cesta k odpuštění. Druhá otázka: Byl by to hřích, kdyby někdo odmítl přinést beránka den po Ježíšově smrti? Ne, protože pravý Beránek zemřel, opona byla roztržena a ustanovení vymazána. A zákon („ceremoniální“ Mojžíšův zákon) byl zrušen přibitím na kříž. Pavel mluví o stejném zákonu v listu Efezským 2,15 (NBK)
Pokud by Ko 2,16 měl odstraňovat soboty, musel by odstranit i jídlo a pití (kontext mluví o postu a ne o rozlišování jídel a pití - viz všechny moderní překlady).
V NZ je cca 150 odkazů na sobotu, ale jen jeden je zdánlivě proti ní (Ko 2,16. Dle 2. Kor 13,1 je třeba více podpůrných hlasů pro potvrzení nějaké skutečnosti (a ne pouze jeden).
V Koloským se nikde nevyskytuje výraz „nomos“ (zákon) i když v Gal a Ř je více než 100x. Proto lze odvozovat, že se v listu Koloským řeší pre-gnostická „filosofie“ (lidské nauky), která nemá souvislost s Tórou. (Argumenty Dr. Desmonda Forda pro platnost soboty)

A co píše Ratzlaf?

Odpověď Dale Ratzlaffa

Věřím, že Koloská hereze nebyla monolitická, ale měla řadu rysů a jedním z nich byl i požadavek zachovávat postní dny Judaismu včetně soboty.
Součástí Pavlem odmítané hereze v Kol 2,16 však nemůže být překroucení správného zachovávání soboty, pokud Pavel učil zachovávat sobotu, a to z těchto důvodů:

1. Ihned v následujícím verši 2,17 jsou položky zmiňované ve v.16 označené za „stín budoucích věcí“. Pokud jedení, pití, svátky, novoluní a soboty byly v Kolosích dodržovány nesprávně, Pavel by o nich jistě netvrdil, že jsou stínem Krista! (stín Krista nesmí být něco poškozeného - např. dle Ex 12,5 musí být beránek bez vady viz také Žd 9,14 apod.)

2. Paralela s Ez 45,17 je natolik zřejmá, že se v Kol 2,16 musí jednat o starozákonní ustanovení. A že se i u Ez jedná o soboty čtvrtého přikázání je také zřejmé. Vždy když jsou v SZ vyjmenovávány tyto svátky, jsou seřazeny vzestupně nebo sestupně a stejně tak je tomu i v Kol 2,16. /více viz Sabbath i Christ p. 148-158/

3. Pokud bychom předpokládali, že Pavel učil křesťany z pohanů zachovávat sobotu, pak by určitě chtěl napravit jejich špatný způsob jejího zachovávání. V Pavlových epištolách nacházíme mnoho míst, kde toto Pavel činí vzhledem k různým jiným falešným učením. Avšak ani v listu Koloským ani jinde Pavel nedává žádné instrukce jak sobotu správně zachovávat. Přesto tvrdí (Ř 15,19), že plně káže evangelium. Kol 2,16.17 je nad vší pochybnost izolovaný text ukazující, že soboty nejsou pro novozákonní křesťany závazné. Při čtení listu Galatským je tato skutečnost naprosto zřejmá bez stínu pochyb!
Důvod proč spor o sobotu není centrální ve Skutcích a Epištolách je také zřejmý. Dle židovské teologie byla sobota dána pouze židům a po pohanech nikdy nebylo požadováno ji zachovávat. Proto se spor v rané církvi soustřeďoval na obřízku a ne na sobotu, protože obřízka byla vstupní branou k zákonu. Kdo byl obřezán musel dodržovat celý zákon včetně soboty a naopak kdo obřezán nebyl, pro toho sobota závazná nebyla (Ga 5,3.4).

Nevím jak ty, já dávám přednost tomu prvnímu výkladu, už jenom když mrknu tady na tu větu z posledního odstavce viz tučně, je jasné, že Ratzlav píše nesmysly, sobota jak přímo od Ježíše Krista víme nebyla totiž dána jen židům, ale člověku jako takovému...a ve SZ i pro cizozemce - nežidy!!!

[KB1613] Mk 2:27 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.

[KB1613] Iz 56:6 Cizozemce pak, kteříž by se připojili k Hospodinu, aby sloužili jemu, a milovali jméno Hospodinovo, jsouce u něho za služebníky, všecky ostříhající soboty, aby jí nepoškvrňovali, a držící smlouvu mou,

[KB1613] Iz 56:7 Ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném. Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém; nebo dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů.


Stejně tak to bylo s obřízkou na které již vůbec nezáleželo, zatímco záleželo na dodržování přikázání...

[NBK] 1 K 7:19 Obřízka nic není a neobřízka nic není. [Záleží] přece [na] zachovávání Božích přikázání.

[Neregistrovaný]

Seberini & Mikim, vy ste ale dvojica

Či majú kresťania svätiť Šabbát? https://gotquestions.org/Slovencina/Sab ... edela.html

Vyžaduje Boh dodržiavanie soboty od kresťanov? https://gotquestions.org/Slovencina/Sab ... edela.html

[mikim]

Seberini & Mikim, vy ste ale dvojica

Či majú kresťania svätiť Šabbát? https://gotquestions.org/Slovencina/Sab ... edela.html

Vyžaduje Boh dodržiavanie soboty od kresťanov? https://gotquestions.org/Slovencina/Sab ... edela.html

… Nikde v Písme niet ani najmenšieho náznaku o tom, že sa Šabbát dodržiaval od Adama po Mojžiša. .
Adam těžko pracoval pořád a nikdy neodpočíval, to si nemůže normální člověk myslet. Ještě neznamená, že když není v Písmu přímo uvedeno, že Adam a po něm i ostatní vč. Abraháma v sobotu odpočívali, že to tak nemohlo být. Zvlášť, když již znali některá přikázání Desatera, je zcela nemožné, aby Bůh Abrahámovi sdělil všechny zákony, přikázání a ustanovení, ale ty nejdůležitější přikázání Desatera vč. soboty ne. Zvlášť když tento den pro lidi požehnal a posvětil (jen pro sebe určitě ne).
[KB1613] Gn 26:5 Protože uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých. (mishmarti mitzvotai hhukotai vetorotai, Transliterated Biblia Hebraica-EN)

… Nech Izraeliti zachovávajú sobotu a nech ju svätia z pokolenia na pokolenie ako večnú povinnosť zmluvy. Nech je ona na večné znamenie medzi mnou a Izraelitami, lebo za šesť dní Pán stvoril nebo a zem, v siedmy deň však odpočíval a oddychoval!” (2 Mojžišova 31:16–17).

Jestliže Izraeliti zachovávají sobotu dodnes jako věčné znamení, platí to i pro nás ostatní, kteří jsme duchovním Izraelem, i když nedodržujeme jako oni Mojžíšův Zákon, ale pouze Desatero, které máme Bohem, kterého jsme přijali, zapsané v mysli a v srdci, obsah Desatera se nijak v NS nezměnil, ale ještě dokonce i zpřísnil. My nejsme Izraelité, kteří byli otroky v Egyptě, proto si nepřipomínáme sobotu jako vyvedení z Egypta, ale připomínáme si ji jako památník stvoření světa:
[KB1613] Gn 2:2 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.
[KB1613] Gn 2:3 I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.
Bůh vyučoval izraelity o sobotě ještě před Sinajem, sobota tak byla známá dříve než byla vyhlášena jako součást Desatera na Sinaji:
[KB1613] Ex 16:23 Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru.
[KB1613] Ex 16:26 Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní.
[KB1613] Ex 16:29 Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.
[KB1613] Ex 16:30 I odpočinul lid v den sedmý.
… Jeden prieskum Novej zmluvy nám ukazuje 4 dôležité body: 1) Kedykoľvek sa Kristus zjavil vo svojom vzkriesenom tele, a keď by sa spomínal nejaký deň, vždy sa to jednalo o prvom pracovnom dni v týždni (Matúš 28:1, 9, 10; Marek 16:9; Lukáš 24:1, 13, 15; Ján 20:19, 26).

Všechny zde uvedené verše se týkají jen jedné události a to Ježíšova vzkříšení v neděli a to, takže se jim ukázal jen a pouze v tu neděli, kdy byl vzkříšen, když se jim ukazoval později tak není nikde psáno, nebo aspoň o tom nevím, že by to bylo jen a opět v neděli.

…Židovský Šabbát bol zrušený na kríži, kde Kristus „Zotrel dlžobný úpis, ktorý bol svojimi nariadeniami proti nám a prekážal nám, a odstránil ho tým, že ho pribil na kríž.“ (Kolosenským 2:14).

Šabbat těžko mohl být zrušený na kříži nebo naplněný, když nebyl nikdy proti nám!!! Stejně jako ostatních 9 přikázání Desatera!!!
[CSP] Ko 2:14 a vymazal (rukou psaný záznam),t13 který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; podstranil jej z našeho středu stím, sže jej spřibil na kříž.a t13 ř.: rukopis; v pozdější ř. se používalo ve významu ‚dlužní úpis‘ a
[KJV+] Col 2:14 Blotting out the handwriting of ordinances that was against us, which was contrary to us, and took it out of the way, nailing it to his cross;
Ve verši 14 výraz: „vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám” pochází z řeckého výrazu, který má význam “závazek zadluženosti”. Odpovídá tedy našemu “dlužnímu úpisu”. A stejně tak dlužíme dluh dokonalé spravedlnosti Božímu zákonu. Naše neschopnost žít podle Božího zákona znamená smrt (Řím 6x23). Ale Ježíš žil dokonalým životem – životem, jakým bychom měli žít my. Zemřel take hroznou smrtí – smrtí, kterou jsme si zasloužili zemřít my. Jinými slovy splatil náš dluh. Vyplatil náš dlužní úpis. Tímto způsobem jsme osvobozeni od rozsudku zákona, který jsme přestoupili (Řím. 8x1). Obětní systém Starého zákona s obětmi beránka byl viditelným znázorněním tohoto dlužního úpisu – cesta přes svatyni potříštěná krví (Žid 9x22, 3 Moj. 17x11). Pavel však píše, že “v Kristu” došel obětní systém svého naplnění (Kol 2x16-17). Všechna obětní nařízení ukazující na příchod Krista pominula. Pavel zdůrazňuje: „To všechno je jen stín budoucích věcí…“(verš 17). Takže soboty, o kterých Pavel píše ve verši 16, se vztahují k tomu, co je stínem věcí, které mají přijít. Logická otázka potom tedy zní: O jakých sobotách mluví Pavel? Existují dva druhy sobot? Je určitá sobota nějakým zvláštním předobrazem? Jak jsme již odhalili dříve, sobota, sedmý den Božího zákona, není stínem něčeho, co má teprve přijít. Naopak – je památníkem něčeho, co již proběhlo – stvoření (2Moj. 20x8-11). Sedmý den, sobota, je stálou připomínkou pravdy o stvoření. Připomíná nám, že jsme nevznikli evolucí. Stvořil nás Bůh. Zaslouží si naší úctu proto, že On je stvořitel, a my jsme stvoření. /Mark A. Finley, Téměř zapomenutý den/

… Táto myšlienka sa opakuje viac ako raz v Novej zmluve: „Lebo niekto robí rozdiel medzi dňom a dňom, iný nerozlišuje dni; len nech je každý úplne presvedčený o svojom. Kto zachováva deň, zachováva ho kvôli Pánovi; kto je, je kvôli Pánovi, veď vzdáva vďaky Bohu;“ (Rimanom 14:5–6a).

Ř 14,5.6 dle kontextu odkazuje na postní dny a ne na soboty (Argumenty Dr. Desmonda Forda pro platnost soboty)
Ale to už jsem vysvětlil minule…

…„Ale teraz, keď ste poznali Boha, alebo skôr, keď Boh pozná vás, ako to, že sa znova vraciate k slabým a úbohým živlom a chcete im zasa slúžiť ako predtým?! Zachovávate dni, mesiace, obdobia a roky!“ (Galanťanom 4:9–10).

[NBK] Ga 4:9 Avšak nyní, když jste Boha poznali (spíše jste však byli poznáni Bohem), jak to, [že] se znovu obracíte k těm chabým a ubohým principům a chcete jim znovu začít otročit?
[NBK] Ga 4:10 Dbáte na dny, měsíce, časy a roky!
Mnozí vysvětlují Pavlovu zmínku o "dnech, měsících, obdobích a letech" jako protest nebo námitku nejen proti ceremoniálnímu zákonu, ale i proti sobotě. Pavel zde však jasně říká, že to, co Galatští dělají, je vede od svobody v Kristu k otroctví. "Pokud zachovávání sedmého dne, soboty, přivádí člověka do otroctví, pak by muselo platit i to, že sám Stvořitel vstoupil do otroctví, když zachoval první sobotu v dějinách tohoto světa!" (E. G. Whiteová, 6BC 967).
Odkazuje na dny v mn. č. a nikoli na sedmý den (jednotné č.),( Argumenty Dr. Desmonda Forda pro platnost soboty)

… Napríklad, Skutky 20:7 hovorí: „v prvý deň týždňa sa zišli na lámanie chleba“ v 1 Korinťanom 16:2 Pavel prosí veriacich v Korinte: „Nech si každý z vás v prvý deň týždňa u seba odloží, čo môže.“ Pretože Pavel určil toto dávanie ako „službu“ v 2 Korinťanom 9:12 taká zbierka iste bola spojená so službou v nedeľu, kedy sa kresťania stretávali. Historicky, nedeľa a nie sobota, bol deň, kedy sa zvyčajne kresťania stretávali v cirkvi, a táto prax siaha do prvého storočia.

2300 let před tím, než vznikl židovský národ dal Bůh lidem jejich cíle a uložené časy!
[KB1613] Sk 17:26 A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich,
[NBK] Sk 18:4 Každou sobotu však promlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.

[NBK] Sk 20:7 A když se učedníci prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, protože měl nazítří jít pryč, a protáhl [svou] řeč až do půlnoci.
Skutky apoštolské 20:8 A bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni.
Skutky apoštolské 20:11 A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl, a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.
Oblíbený verš zastánců neděle. Tento verš je jediným záznamem v Novém zákoně o tom, že se první den v týdnu konalo shromáždění. Autor píše, že shromáždění bylo svoláno proto, že Pavel chtěl druhý den odejít. Z tohoto důvodu svolal Pavel věřící na večerní shromáždění, když už byla tma, tedy první den v týdnu. Toto shromáždění se tedy konalo v noci prvního dne týdne. Ve Starém i Novém zákoně se čas počítá od jednoho západu slunce do druhého západu slunce. Toto shromáždění se tedy konalo v sobotu v noci! Věřící spolu často zůstávali pohromadě, aby slavili Večeři Páně (Sk 2x42-46). Symbol Kristovy oběti byl pro ně vším. Proto ji znovu slavili i před Pavlovým odchodem. Podle Skutků 20x11-14 prožil Pavel vlastní den na cestě do Assu. Je jasné, že tomuto dni nepřikládal žádný význam. Závěrem tedy lze říci, že v Novém zákoně není žádný příkaz světit neděli ani žádný příkaz o tom, že by nám učedníci zanechali nějaký příklad pro zachovávání neděle. /Mark A. Finley, Téměř zapomenutý den, str. 79/

… Ale Šabbát je súčasťou Staro zmluvného zákona a kresťania sú slobodní od toho, aby slúžili zákonu (Galanťanom 4:1-26; Rimanom 6:14).

[KB1613] Ř 6:14 Nebo hřích nebude panovati nad vámi; nejste zajisté pod zákonem, ale pod milostí. (…upo under nomon the law…)

[KB1613] Ř 6:15 Což pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli. (…upo under nomon the law…)

Člověk, který činí dobré a zdržuje se zlého, protože zákon nabádá k jednomu a odrazuje od druhého, není důkazem toho, že se nachází pod zákonem, ani toho, že se nachází pod milostí.

Pavel říká, že nejsme pod zákonem, ale pod milostí. Myslí tím, že už nepodléháme trestu podle zákona, protože Kristus nás zachránil před trestem. Když jsme tedy zachráněni od trestu, neznamená to, že můžeme svobodně porušovat zákon. Znamená to, že jsme vysvobozeni od trestu smrti. Někteří si to vykládají tak, že když nejsou pod zákonem, mohou porušovat zákon. Hlásají to však jen pokud jde o sobotu. Ještě nikdy jsem neslyšel žádného kazatele říkat: „Můžete se všichni volně dopouštět smilstva. Nejste pod zákonem. Klidně něco ukradněte. Nejste pod zákonem. Můžete svobodně lhát. Nejste pod zákonem.“ Takto to nepoužívají, dokud nezaslechnou pravdu o sobotě. „Ne, ne. My nejsme pod zákonem, jsme pod milostí.“

… Prvý deň týždňa, nedeľa, Pánov deň (Zjavenie 1:10) oslavuje Nové stvorenie s Kristom ako našou vzkriesenou Hlavou.
[KB1613] Zj 1:10 A byl jsem u vytržení ducha v den Páně, i uslyšel jsem za sebou hlas veliký jako trouby, (…en th the kuriakh Lord's hmera day…)
Den Páně není a nikdy nebyla neděle, to je řkokatolický výmysl. Naopak Ježíš je Pánem i soboty, proto den Páně je SOBOTA!!! O tom, že by byl Ježíš Pánem prvního dne týdne se v Písmu nepíše ani 1x.

… Apoštol Pavel hovorí, že každá osoba sa má sama rozhodnúť či bude dodržiavať Šabbátový oddych: „Lebo niekto robí rozdiel medzi dňom a dňom, iný nerozlišuje dni; len nech je každý úplne presvedčený o svojom.“ (Rimanom 14:5). Boha máme oslavovať každý deň a nie iba v sobotu či nedeľu.
Já jsem se rozhodl dodržovat sobotu, ale o tom, že máme oslavovat každý den není v Písmu vůbec nic. Jedině tam je, že se první křesťané scházeli v chrámě a po domech a lámali chléb každý den. To dnes můžou praktikovat jedině důchodci, kteří nechodí do práce, ale to e menšina, většina to praktikovat nemůže, a proto Bůh nám dal sobotu, abychom se v ní mohli sejít všichni.