To čo je na strane 5 podané 17. 10. o 18,02 by sa malo zmazať, lebo nespĺňa základný grafický nárok pre toto fórum. Aby to trošku vyzeralo, predkladám vám tú istú preposielačku v prijateľnejšej podobe. Je pravda, že je toho až nechutne veľa. Laufersweiler by mohol skúsiť to isté napísať na jednu stranu - potom by to bolo možno vzácnejšie...
Na mimořádné konferenci ČSÚ hrozí, že delegáti schválí směrnice, které budou věroučným odtržením od CŘ i bibl. teologie GK
Danny Laufersweiler·11. říjen 2016
V poslední době jsem byl z vícero stran dotázán, co soudím o bodech agendy, které se mají projednávat na mimořádné konferenci unie, která uskuteční 23. 10. v Brně jako pokračování řádné konference v roce 2014. Moje odpověď je jednoduchá: Vzhledem k tomu, že nemalá část návrhů má tendenci směřovat k věroučnému odtrhnutí od GK – a to jak v oblasti teologie, tak i životní praxe - tak nedoporučuji podpořit jakékoli rozhodnutí, které je v rozporu z principy Církevního řádu (tedy např. uzavíraní smíšených sňatků na půdě sboru, ať už s požehnáním nebo bez; nebo uzavíraní nových sňatků i lidmi, kteří neměli biblický důvod k roz vodu - smilstvo manželského partnera, atd.)
Místo toho navrhuji:
1)Navrhuji, aby předpis „Usnesení o uzavírání církevních sňatků“ (schválený unijním výborem na podzim 2013) byl uveden do souladu s pokyny celosvětově platného Církevního řádu CASD.
2)Navrhuji, aby bylo zanecháno praxe schvalování a veřejného šíření jakýchkoli interních předpisů, pravidel či materiálů, které jsou v rozporu se zněním CŘ.
---------------------------------------
1)Navrhuji, aby předpis „Usnesení o uzavírání církevních sňatků“ (schválený unijním výborem na podzim 2013) byl uveden do souladu s pokyny celosvětově platného Církevního řádu CASD.
ODŮVODNĚNÍ:
Po poslední aktualizaci obsahu „Usnesení o uzavírání církevních sňatků“ se tento materiál ocitl v rozporu se zněním CŘ a fakticky umožňuje obcházet jeho zřetelný smysl – oddávat pouze členy CASD. (CŘ /2011/, str. 136.137) Jedním ze základních principů CŘ je směrnice, že nelze určovat jiné PRAVIDLA ČI PŘEDPISY, které by byly V ROZPORU zněním CŘ, který představuje rozhodnutí přijatá na zasedání GK. CŘ nepřipouští pro kohokoliv praxi vydávání předpisů, jež jsou v rozporu s CŘ. (CŘ/2011/, str. 12.13)
V textu „Usnesení o uzavírání církevních sňatků“ čteme: 2. Církevní řád se rovněž vyjadřuje k otázce uzavírání církevních sňatků s nečleny církve: "Církev jasně odrazuje od manželství mezi adventisty sedmého dne a příslušníky jiných náboženství a výrazně nabádá své kazatele, aby takové páry neoddávali.“ (CŘ str. 138) Kazatelé mohou oddat pouze členy Církve adventistů sedmého dne. S ohledem na pastoraci a evangelizaci MŮŽE UDĚLIT VÝJIMKY pouze předseda příslušného sdružení za předpokladu písemné žádosti výborů sborů, do kterých snoubenci přísluší, a písemného souhlasu místního ordinovaného kazatele. (Přijato na zasedání Výboru ČS unie CASD v Bratislavě 22. září 2013)
http://www.casd.cz/wp-content/uploads/o ... snatku.pdf
Celý text Církevního řádu CASD k dané záležitosti však zní:
Ellen G. Whiteová ve svých inspirovaných spisech DŮSLEDNĚ VARUJE jak před manželstvím mezi „věřícím a nevěřícím“, tak také před svazkem s tím, kdo je sice křesťanem, ale „NEPŘIJAL AKTUÁLNÍ PRAVDU PRO TUTO DOBU“(5T 364). Pravděpodobnost, že manželství vydrží a rodinný život naplní Boží záměr, je daleko pravděpodobnější v situaci, kdy jsou spolu manželé spojeni také díky společným duchovním hodnotám a životnímu stylu. Z těchto důvodů tedy CÍRKEV JASNĚ ODRAZUJE OD MANŽELSTVÍ MEZI ADVENTISTY SEDMÉHO DNE A PŘÍSLUŠNÍKY JINÝCH NÁBOŽENSTVÍ A VÝRAZNĚ NABÁDÁ < span class="_4yxo">SVÉ KAZATELE, ABY TAKOVÉ PÁRY NEODDÁVALI.Církev uznává, že je právem každého člena, aby rozhodnutí o tom, koho si nakonec zvolí pro manželství, učinil sám. Zároveň však církev doufá, že pokud se některý člen církve rozhodne PRO SŇATEK S NĚKÝM, KDO NENÍ ČLENEM CÍRKVE, pak tento pár bude chápat a respektovat skutečnost, že NEMOHOU OČEKÁVAT OD ŽÁDNÉHO KAZATELE CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE, JEHOŽ ÚKOLEM JE HÁJIT A REPREZENTOVAT VÝŠE UVEDENÉ PRINCIPY, ŽE JE ODDÁ. (CŘ /2011/, str. 136.137)
Ze srovnání obou textů vyplývá, že v „Usnesení o uzavírání církevních sňatků“(dále jen „Usnesení“) se opomíjí a necitují některé zásadní části CŘ a zavádí se nepřijatelné určování pravidel či předpisů, které jsou v rozporu s CŘ. CŘ takové postupy neumožňuje a nepřipouští žádné výjimky z textu základních částí kapitol. Slova CŘ jsou v této záležitosti velmi rozhodnou výzvou, a to jak směrem k našim snoubencům žádajícím kazatele oddat nebiblická smíšená manželství, tak rovněž velmi rozhodnou výzvou směrem k našim kazatelům, kteř&am p;ia cute; jsou pověřeni oddávat. Jen v málokteré části CŘ bychom na jediném místě nalezli takovou silnou koncentraci nekompromisních slovních spojení jako: „Důsledně varuje“… „jasně odrazuje“… „důrazně nabádá“… „nemohou očekávat od ŽÁDNÉHO kazatele“…jehož „ZÁVAZKEM JE HÁJIT“(angl..orig.) … „PRINCIPY“
- „Usnesení“ nebylo postoupeno a předloženo delegátům zasedání GK, aby rozhodli o jeho platnosti či neplatnosti pro CASD a je tedy smutným příkladem vytváření nežádoucí lokální nejednoty s celosvětovou církví
- „Usnesení“ např. umožňuje a tímto vlastně motivuje (navádí) např. smíšené páry (člena s nečlenem CASD), aby o výjimky umožňující oddáni žádali s nadějí na kladnou odpověď.(CŘ říká, že nic takového nemají očekávat od ŽÁDNÉHO kazatele CASD, že je oddá)
- „Usnesení“ umožňuje a tímto vlastně podporuje výbory sborů i kazatele, aby např. ve prospěch smíšeného páru sdělovali i kladná souhlasná stanoviska, jež jsou v rozporu s Církevním řádem. (CŘ naopak říká, že kazatel má i před zájemci o sňatek hájit a reprezentovat stanovisko manželství dvou členů CASD)
- „Usnesení“ v podstatě umožňuje a tímto vlastně podporuje rovněž předsedy všech našich sdružení, aby vydávali i schvalující stanoviska, jež jsou v rozporu s CŘ. (CŘ naopak říká, že kazatel - což je i předseda sdružení - má hájit a reprezentovat stanovisko sňatku dvou členů CASD.)
- „Usnesení“ v konečném důsledku umožňuje, ABY PROTI VŠEM PRAVIDLŮM CŘ ordinovaný kazatel oddal smíšené manželství člena s nečlenem.
- Když „Usnesení uzavírání sňatků“ připouští výjimky, pak absence jakýchkoli bližších limitů rozsahu těchto „výjimek“ přináší ŠIROKÝ PROSTOR PRO PODÁVÁNÍ ŽÁDOSTÍ O VÝJIMKY NEJRŮZNĚJŠÍHO DRUHU (lze tedy důvodně očekávat žádosti o oddáni jak smíšených manželství - s nečlenem bezvěrcem, s nečlenem příslušníkem jiných náboženství, s nečlenem křesťanským jinověrcem, s nečlenem odmítajícím či dosud nerozhodnutým pro křest v CASD, jako rovněž nesmíšených manželství – např. dvou nečlenů jinověr ců nebo dvou nečlenů bezvěrců, byť třeba sympatizujících s CASD, a čistě teoreticky např. z „recese“ i třeba dvou nečlenů příslušníků jiných náboženství – např. spiritistů.)
-Když „Usnesení“ zavádí vlastní tradici s širokou možností výjimek, pak z tohoto důvodů se ocitá v přímém rozporu s Písmem svatým, které vyzývá, abychom se nechali oddat s člověkem, který je „POUZE V PÁNU“, tedy s pokřtěným členem církve. K sňatku si dle Písma smíme vybrat „koho chce(me), ale JEN V PÁNU.“ (1Kor 7,39).
„Jako DÍTĚ BOŽÍ máš DOVOLENO uzavřít manželství jen v Pánu. Ujisti se, že nejsi veden podle představ svého vlastního srdce, ale chodíš v bázni Boží.“ (EGW, Letter 51, 1894; LYL 26.3) „Jen v Pánu má věřící uzavřít manželství." (EGW, Ms 13, 1868; 2BIO 228.2}
Písmo termínem „v Pánu“ neboli „v Kristu“ označuje toho, kdo nám je nejen „drahý jako člověk“, ale i „jako bratr v Pánu“ (Fm 1,16), kdo je v „církvi Boží…posvěceným v Kristu“(1K 1,2), uznává ty, jež jsou jeho „představenými v Pánu“(1Tes 5,12), kdo žije jako „v Pánu“ jako „dítě světla“ (Ef 5,8), kdo je „věrným synem v Pánu“ (1Kor 4,17), kdo je údem-členem „jednoho těla v Kristu&ld quo;(Řím 12,5)
Jde tedy zjevně o věrného člena církve (Kristova těla) a je zcela zřejmé, že jde POKŘTĚNÉHO ČLENA CÍRKVE, jelikož Písmo jasně potvrzuje, že křtem se stávají součásti Kristovy církve ti, kteří dosud jeho součásti nebyli - jsou „pokřtěni v jedno tělo“ (1Kor 12,13; srv. v.12-14.27-28) do „církve, která je jeho tělem“ (Ef 1,22.23). Do křesťanského společenství je člověk přidán křtem (viz Sk 2, 38-47!) „OBŘADy KŘTU a večeře Páně jsou dva monumentální pilíře, JEDEN PŘ I VSTUPU a jeden uvnitř církve.“ / EGW, Ev 273 (Ms 27 1/2, 1900) /
Za účelem manželství máme dovoleno zvolit partnera, jenž je „pouze v Pánu“, tedy toliko pokřtěného člena církve.
-„Usnesení“ zavadí vlastní tradici s širokou možností výjimek spojovat se manželsky páry, které Bůh označil za nepřijatelná spojení
- Písmo naopak vyzývá, abychom se nechali oddat s člověkem věřícím, respektujícím světlo (přítomnou pravdu – např. trojandělské poselství) a žijícím v souladu s Božím zákonem (viz 2 Kor 6, 14nn)
„Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí (ř. orig.: „BEZZÁKONNOSTÍ“)? A jaké spolužití SVĚTLA s temnotou?“ (2Kor 6,14)
Máme tedy zvolit pro spolužití - VĚŘÍCÍHO, který:
A) žije podle Božího zákona (odmítá „bezzákonnost“ v. 14), tedy odmítá záměr spojit se partnerem, který „neuznává Boží přikázání a NEŽIJE podle nich“ (ST 30. 12. 1880)
„Muži a ženy vyznávající zbožnost by se měli s obavou otřást při pomyšlení uzavřít manželskou smlouvu s někým, KDO NEUZNÁVÁ BOŽÍ PŘIKÁZÁNÍ A NEŽIJE PODLE NICH. Právě takovéto hříšné jednání obyvatel předpotopního světa otevřelo stavidla potopy. TAKOVÉ SPOJENÍ SE SVĚTEM JE PŘÍMÝM ODPADNUTÍM OD JASNĚ VYJÁDŘENÉHO BOŽÍHO POŽADAVKU 'nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími' (2 Kor 6,14).“ (EGW, ST 30. 12. 1880, par. 18)
B) žije podle SVĚTLA (přítomné pravdy) - (v. 14) Smíme uzavřít sňatek jen s křesťanem, který „přijal aktuální pravdu pro tuto dobu“ (5T 364), což je kritérium (slovní spojení), které je na dalších místech definováno jako přijímání „závaznosti čtvrtého přikázání“ (GC 605), přijímání „třetího andělského poselství“ (6T 127) nebo že „následuje rady Ducha proroctví“ (8T 298) či projevuje „důvěru…v pilíře naší víry“(LS 430) a další specifika CASD. Za účelem manželství máme dovoleno zvolit si partnera, který žije jako věrný člen CASD a odmítnout záměr spojit se partnerem, který „není tvého náboženského přesvědčení (víry)“ (5T 361).
-„Usnesení“ rovněž umožňuje učit a realizovat obcházení jasné principiální zásady, jak je vyjádřena v Základních věroučných výrocích CASD: „DO KŘESŤANSKÉHO MANŽELSTVÍ BY MĚLI VSTUPOVAT JEN LIDÉ STEJNÉHO VYZNÁNÍ“ (23. článek).
Z „Usnesení“ může skutečně snadno vyplynout rozvolněné učení např. typu: „Do křesťanského manželství by měli vstupovat jen lidé stejného vyznání, ALE TÉTO PRAVDĚ LZE ODPOROVAT KDYKOLI, KDYŽ JISTÉ CÍRKEVNÍ SLUŽEBNOSTI PROJEVÍ ODLIŠNÝ- NEZÁVISLÝ POSTOJ“ (např. POSTOJ SCHVALUJÍCÍ ODDÁNÍ SMÍŠENÉHO MANŽELSTVÍ NESTEJNÉHO VYZNÁNÍ.“) Pokud v církvi dáme podobným kontroverzním učením prostor, pak nemálo členů může zvažovat, zda zde skutečně nedochází k naplnění prvního důvodu k zahájení disciplinárn&i acut e;ho řízení definovanému CŘ jako: „Popření víry v základní body evangelia a v základní věroučné články církve a učení naukám, jež jim odporují.“ /CŘ (2011), str. 53, odstavec „Důvody pro disciplinární řízení“/
-„Usnesení“ umožní UKLIDŇOVAT SVĚDOMÍ SNOUBENCŮ, kteří tento Bohem neschvalovaný akt za asistence činitelů CASD hodlají uskutečnit. DÍKY TOMUTO NÁVODU O VÝJIMKÁCH ROVNĚŽ HROZÍ POVZBUZENÍ K ZNAČNÉMU NÁRŮSTU ŽÁDOSTÍ o schválení nebiblických sňatků v CASD (vynalézaví snoubenci brzy začnou navštěvovat a ke svým žádostem využijí „pružný“ sbor či sbory, o jejichž výborech a kazatelích vešlo ve známost, že s věcí „nedělají zbytečné problémy“.)
-Díky „Usnesení“ bude do církve vnesen chybný příklad pro všechny ostatní mladé lidi, kteří budou přímo ve sborech vidět, že schvalujeme, oddáváme naše členy s nečleny odlišného životního stylu, než je dán naším křestním slibem. Když budeme takto oficiálně spojovat „v jedno tělo“ lidi nestejných zásad či víry, pak přirozeně i my poneseme spoluodpovědnost za jejich pravděpodobný nesoulad v manželství i za problémy, které přinese jejich odlišný životní styl.
- Díky realizaci „Usnesení“ nám hrozí ztráta Božího požehnání. Zatímco uplatňujeme lásku a ohleduplnost, nesmíme ztrácet ze zřetele určitost naší teologické orientace. Pojmenovat chybné jednání pravým jménem a odrazovat od něj, je jedním z prostředků jak hlásat Ježíšovu milost a lásku. Pokud proti Boží vůli budeme skutečně oddávat nebiblická manželství či požehnávat nebiblickým sňatkům, pak nám reálně hrozí, že nám tato námi praktikovaná lidská „požehnání“ mohou přivodit Boží nelibost a ztrátu skutečných Božích požehnání. P& ;iac ute;smo praví: „Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení: požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám dnes přikazuji, a zlořečení, když nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, sejdete-li z cesty, kterou vám dnes přikazuji…“ (Dt 11,26-28; viz také Neh 13,25-27)
„CELÝ SBOR MŮŽE SCHVALOVAT NESPRÁVNÉ JEDNÁNÍ NĚKTERÝCH SVÝCH ČLENŮ, AVŠAK TAKOVÉ SCHVÁLENÍ JEŠTĚ NEDOKÁZALO, ŽE ZLO JE DOBREM. Z bobulí bodláku nebude nikdy hrozen.“ (5T 103)
„Ti, kdož nemají dostatek odvahy vytknout zlo nebo z netečnosti či nevšímavosti nevynakládají řádné úsilí, aby udrželi v čistotě rodinu nebo církev Boží, jsou zodpovědní za zlo vzniklé následkem toho, že neplnili svou povinnost. ZA ZLO, KTERÉMU JSME MOHLI ZABRÁNIT UPLATNĚNÍM SVÉ RODIČOVSKÉ NEBO PASTÝŘSKÉ MOCI, NESEME STEJNOU ODPOVĚDNOST, JAKO KDYBYCHOM JE SPÁCHALI SAMI.“ (PP 578)
2)Navrhuji, aby bylo zanecháno praxe schvalování a jakýchkoli interních předpisů, pravidel či materiálů, které kolidují (jsou v rozporu) se zněním CŘ.
ODŮVODNĚNÍ: - Jedním ze základních principů CŘ je směrnice, že nelze určovat jiné PRAVIDLA ČI PŘEDPISY, které by byly V ROZPORU zněním CŘ, který představuje rozhodnutí přijatá na zasedání GK. CŘ nepřipouští pro kohokoliv praxi vydávání předpisů, jež jsou v rozporu s CŘ. V odstavci „Smysl a autorita Církevního řádu“ o tomto čteme:
„Základní část každé kapitoly platí na celém světě a je závazná pro každý sbor, ORGANIZACI a člena. /…/ Pravidla a praxe života církve představené v Církevním řádu vycházejí z biblických principů, které jsou zdůrazněny i ve spisech Ellen G. Whiteové. Je třeba je respektovat ve všech záležitostech týkajících se správy a chodu místních sborů. Církevní řád také definuje vztah mezi místním sborem a sdružením nebo jinými administrativními subjekty CASD. NENÍ MOŽNÉ, ABY NĚKDO URČOVAL podmínky členství nebo PRAV IDLA ČI PŘEDPISY ohledně fungování sborů, KTERÉ BY BYLY V ROZPORU s rozhodnutími přijatými při zasedání Generální konference, která jsou představena v tomto Církevním řádu.“ (CŘ/2011/,str. 12.13)
- Zodpovědnost za jednotu církve je jednou z priorit, která má být nepochybně a svorně projevována na všech jejích organizačních úrovních. Nezávislé procedurální postupy zpochybňují autoritu společného rozhodování, které je pro církev adventistů typické. NENÍ SPRÁVNÉ, ABY SI UNIE URČOVALY VLASTNÍ PRAVIDLA (např. pro uzavírání sňatků či vysvěcování kazatelek) BEZ KOLEKTIVNÍHO ODSOUHLASENÍ CELOSVĚTOVÉ CÍRKVE. Pokud naše ČS unie skutečně dojde k závěru, že celosvětově platný Církevní řád v tomto či nějakém jiném směru ve svých prohlášeních nedostatečně vyjadřuje Boží vůli, pak ať STANDARDNÍM ZPŮSOBEM podá oficiální návrh na změnu a nechá jej postoupit k posouzení na zasedání delegátů GK, kde zastupitelé celosvětové církve mohou kompetentně zvážit tento návrh - přijmout jej či zamítnout. S celým – možná trochu zdlouhavějším - služebním postupem je nutno projevit onu Písmem požadovanou „trpělivost svatých“(Zj 14,12). Jak bylo výše uvedeno, CŘ nedovoluje a to ani ČS unii vydávat ani uplatňovat pravidla, jež jsou protichůdná jeho znění.
Měli bychom se obávat, že „Usnesení“ může jen prohloubit některé velmi nešťastné projevy nejednoty. V některých netrpělivých uniích roste ochota odsouhlasit svá kontroverzní stanoviska bez ohledu jednotu víry a praxe celosvětové církve (např. chybný příklad americké Columbia Union či některých unií ze severní Evropy nezůstal bez následků). Jak můžeme vést k jednotě členy na úrovni sboru, když vedeme k nejednotě na úrovni unií? Chybný příklad může velmi lehce vést ke stavu, že i členové církve snadno přivyknou myšlence, že obcházení CŘ lze bez velkých problémů zařídit. Stačí, když budeme trochu „jednotně spolupracovat na vytváření nejednoty“. Příznačným příkladem této plánované nejednoty je i projev vůle delegátů červnové Mimořádné konference Českého sdružení, kdy deklarovali, že jejich verze ustanovení ohledně uzavírání sňatků, bude v Českém sdružení tak jak tak realizována, BEZ OHLEDU NA PŘÍPADNÉ ZÁPORNÉ STANOVISKO VČSU (Výboru Česko-Slovenské unie). V čtrnáctém bodu materiálu „Zápis z mimořádné konference Českého sdružení Církve adventistů sedmého dne Praha“ (16. června 2013) stojí toto nesmlouvavé prohlášení: „Tento návrh bude předložen Výboru ČSU, a v př&i acut e;padě, že jim nebude schválen, BUDE PŘESTO UPLATŇOVÁN V ČESKÉM SDRUŽENÍ. Návrh byl schválen.“
Opravdu si přejeme, aby tyto případy předem deklarované nejednoty se staly v našem společenství normou? Opravdu si přejeme suplovat práci pověřených delegátů GK (v současnosti zhruba 2600 zastupitelů CASD z celého světa), a dovolovat si přenášet centrum zákonodárné moci tam, kde se nám to zlíbí?
-Praxe udělovaní „výjimky“ neboli „dispens“ - ve smyslu prominutí, zproštění nebo osvobození od zákona - silně napodobuje běžnou zvyklost kanonického práva římsko-katolické církve (tam výjimky může téměř neomezeně udělovat papež, ale i další hierarchicky níže postavení představitelé církve; když si někdo bere nepokřtěného či jinověrce, místní kněz vyžádá u biskupa souhlas s výjimkou – dispens).
Církevní dějiny svědčí o řadě neblahých věroučných i praktických dopadů tohoto INSTRUMENTU, KTERÝ SI V CÍRKVI VYTVÁŘEL STÁLE ROZSÁHLEJŠÍ PROSTOR I V CELE ŘADĚ JINÝCH PŘÍPADŮ (např. osvobození od zachování dne sob. odpočinku!!!). Není to jen otázka času, kdy i my postupně budeme zásobeni řadou dalších výjimek, které budou dovedně obcházet CŘ i v případě jiných důležitých věroučných zásad, např. těch týkajících se adventistického životního stylu, jak je formuluje CŘ ve 12. a 13. kapitole nebo záležitost podmínek členství a křestního slibu CASD, které jso u stále více vnímány jako příliš náročné?
----------------------------------------------------------------------------------------
Dodatek - některé přehlížené citáty z děl Ducha proroctví o smíšených sňatcích s neadventisty:
„Pán za starodávna poručil Izraeli, aby nevstupovali do manželství s modloslužebnými národy svého okolí. "Nikoli nespřízníš se s nimi; dcery své nedáš synu jejich a dcery jejich nevezmeš synu svému". Také byl dán důvod proč. Nekonečná Moudrost předpovídá následky takových sňatků a proto prohlašuje: "Neboť by odvedla syna tvého od následování mne a sloužil by bohům cizím, pročež popudila by se prchlivost Hospodinova na vás a zahladila by tě rychle". "Nebo ty jsi lid svatý Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi". "I zvíš, že Hospodin Bůh tvůj je Bůh, Bůh siln&y acut e; a pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, kteříž ho milují a ostříhají přikázání jeho, až do tisícího kolena, oplacující tomu, kterýž ho nenávidí, v tvář jeho, tak aby zahladil jej. Nebudeť prodlévati; kdož ho nenávidí, v tvář jeho odplatí jemu". Dt 7,3.4.6.9.10. V NOVÉM ZÁKONĚ JSOU PODOBNĚ ZAKÁZÁNY SŇATKY KŘESŤANŮ S NEVĚŘÍCÍMI. Apoštol Pavel píše ve svém prvním listu Korintským: "Žena přivázána je zákonem dotud, dokud její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; MŮŽE SE VDÁTI, ZA KOHOŽ CHCE, TOLIKO V PÁNU." 1. Kor 7 ,39 Ve svém druhém listu píše: "Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán a nečistého se nedotýkejte a já příjmu vás. A budu vám za Otce a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí." 2K 6,14-18 MILÁ SESTRO, ODVÁŽÍŠ SE POHRDNOUT TĚMI JASNÝMI A PŘESVĚDČI V&Yacu te;MI SMĚRNICEMI? Jak můžeš, jako Boží dítě a Kristovou krví získaná poddaná jeho říše, spojit se s někým, kdo neuznává Ježíšovy požadavky a nedá se vést jeho Duchem? Přikázání, která jsem uvedla, nejsou lidská, nýbrž Boží slova. I kdyby tvůj vyvolený druh byl v každém jiném ohledu hodný (on jim není), PŘESTO POSELSTVÍ PRO NAŠI DOBU NEPŘIJAL. On je nevěřící a tobě nebe zakázalo spojit se s ním. TÍM DŮRAZNÝM PŘIKÁZÁNÍM NEMŮŽEŠ POHRDNOUT BEZ NEBEZPEČÍ PRO SVOU DUŠI.“ (EGW, 5T 363.364) (Pozn. - je dobré si všimnout, že nevěřící je zde definován nikoli jako ateista, ale jako ten, kdo nevěří - nepřijímá poselství pro naší dobu)
"Neboť jak tomu bylo za dnů Noe, tak tomu bude i při příchodu Syna člověka. Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka." (Mat 24,37-39) „Hřích sám o sobě nespočívá v jídle a pití, nebo v ženění a vdávání. V době Noemově bylo v souladu se zákonem uzavřít manželství, a je to dovoleno i nyní, pokud s tím, co je zákonné se řádně zachází, a není to dovedeno do hříšného překračování mezí. Avšak ve dnech Noemových, lidé u zavírali manželství bez porady s Bohem nebo bez vyhledávání Jeho vedení a rady. Tak je tomu v dnešní době. Svatební obřady se staly záležitostmi předvádění se na odiv, marnotratného plýtvání a požitkářství. Ale pokud se smluvní STRANY DOHODLY NA NÁBOŽENSKÉ VÍŘE A PRAXI, A VŠE JE V SOULADU a i obřad je veden bez okázalého předvádění se a hýření, pak sňatek dnešní doby nemusí být něčím, na čem spočine Boží nelibost.“ {EGW, RH September 25, 1888, par. 6}
HŘÍCH, JEŽ OTEVŘEL STAVIDLA POTOPY - „Muži a ženy vyznávající zbožnost by se měli s obavou otřást při pomyšlení uzavřít manželskou smlouvu s někým, KDO NEUZNÁVÁ BOŽÍ PŘIKÁZÁNÍ A NEŽIJE PODLE NICH. Právě takovéto hříšné jednání obyvatel předpotopního světa otevřelo stavidla potopy. TAKOVÉ SPOJENÍ SE SVĚTEM JE PŘÍMÝM ODPADNUTÍM OD JASNĚ VYJÁDŘENÉHO BOŽÍHO POŽADAVKU 'nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími' (2 Kor 6,14).“ (EGW, ST 30.12.1880, par. 18)
„Nějaký čas žily obě třídy ODDĚLENĚ. Potomci Kainovi se šířili z místa svého původního usídlení a rozptýlili se v rovinách a údolích, kde žili potomci Setovi. ABY UNIKLI JEJICH VLIVU, stáhli se potomci Setovi do hor, kde si zřídili své domovy. POKUD TRVALO TOTO ODLOUČENÍ, ZACHOVÁVALI UCTÍVÁNÍ BOHA. ČASEM SE VŠAK POZNENÁHLU ZAČALI MÍSIT S OBYVATELI ÚDOLÍ. TOTO SPOJENÍ PŘINESLO NEJHORŠÍ NÁSLEDKY. Poznali „synové Boží dcery lidské, any krásné jsou“. 1. Mojžíšova 6,2. Potomci Setovi byli vábeni krásou dcer Kainových potomků a ženili se s nimi, ČÍMŽ VYVOLALI NELIBOST HOSPODINOVU. Mnozí ze zbožných působením neustálých svodů upadli do hříchu a ZTRATILI TÍM SVOU SVATOST. Míšením se zpustlými STALI SE JIM PODOBNÝMI; nedbali zákazu sedmého přikázání a „brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali“. (1. Moj 6,2). Potomci Setovi se dali „cestou Kainovou“ (Judův 11), upřeli své mysli na světské požitky a slasti a zanedbávali přikázání Boží... HŘÍCH ROZŠÍŘIL SE PO ZEMI JAKO ZHOUBNÉ MALOMOCENSTVÍ.“ (PP 80-81)
„Služebníci Boží dnes narážejí na potíže velice podobné těm, proti nimž bojoval Nehemiáš. Lidská přirozenost je stále stejná. A satan je nyní tak aktivní, usilovný a vytrvalý, jako v kterémkoli období minulosti. Ba více, protože Boží slovo prohlašuje, že jeho moc a nepřátelství narůstají, jak se blížíme konci času. Největší nebezpečí starověkého Božího lidu vyplynulo z jejich sklonu přehlížet Jeho přímé požadavky a místo toho NÁSLEDOVAT SVÉ VLASTNÍ TOUHY. Stejný je hřích i nebezpečí Jeho lidu v současné době. Lhostejnost, úpadek, a převrácenost v našich sbor ech, jsou ve značné míře zapříčiněny uvolněnými postoji, které se objevily díky souladu se světem. SOBOTA není považována za tak posvátnou, jak by tomu mělo být. SMÍŠENÁ MANŽELSTVÍ, se svým vlekem zel, stáhly do odpadlictví a zkázy některé z nejužitečnějších lidí. Před uzavřením manželské smlouvy, každý moudrý člověk posoudí záležitost ze všech jejich hledisek: "Povede vztah, který se chystám vytvořit, směrem k nebi nebo do zatracení? Přinese svaté a zbožné vlivy, nebo zkažený vliv světa?" Za současného stavu náboženského úpadku, jsou zapotřebí svědomití, věrní Nehemiá&s caron ;ové a Ezdrášové přinášející výstrahy - muži, kteří se nebojí nazývat hřích pravým jménem, a kteří necouvnou, když Boží čest má být hájena. Ti, na které Bůh položil břímě svého díla, nezůstanou v klidu, a nezakryjí převládající zla pláštěm falešné lásky. JE ZAPOTŘEBÍ MUŽŮ ODVÁŽNÝCH A ROZHODNÝCH, ABY DEMASKOVALI HŘÍCHY ODĚNÉ V ÚHLEDNÝ ŠAT. NEPRAVOST NESMÍ BÝT ZASTÍRÁNA A OMLOUVÁNA. Ti, kdo vedou církev, aby následovala zvyky a praktiky světa, nemají být velebeni a vyvyšováni. ŽÁDNÉ OHLEDY NA RODINU NEBO POSTAVENÍ NEZADRŽÍ VĚRN É SLUŽEBNÍKY KRISTOVY OD OBRANY ZÁJMŮ JEHO LIDU. Bůh není přijímačem osob - nikomu nestraní. Velké světlo a zvláštní privilegia působí větší odpovědnost. Když se dopouštějí hříchů ti, kdo byli obdařeni výsadami nebo poctěni Bohem, pak jejich vliv nesmírně velice povzbuzuje ostatní, aby hřešili také. A jestliže jejich příkladem, víra jiných je oslabena, a mravní i náboženské zásady jsou prolomeny, hněv Boží jistě přijde na ty, kdo se ukázali být zrádci svaté víry.“ {EGW, SW July 12, 1904, par. 1-4}
„NENÍ-LI TVÁŘ KAZATELE Z KAMENE, NEMÁ-LI NEZDOLNOU VÍRU A ODVAHU, NENÍ-LI JEHO SRDCE PEVNÉ DÍKY USTAVIČNÉMU SPOLEČENSTVÍ S BOHEM, PAK ZAČNE UTVÁŘET SVÉ SVĚDECTVÍ, ABY LAHODILO NEPOSVĚCENÝM UŠÍCH A SRDCÍM TĚCH, JIMŽ HO ZVĚSTUJE. Ve snaze vyhnout se kritice, jíž je vystaven, oddělí se od Boha, ztrácí vědomí božské přízně a jeho svědectví se stává krotké a bezduché. Zjišťuje, že jeho odvaha a víra ochabla a jeho práce je bezmocná. Svět je plný lichotníků a pokrytců, kteří podlehli touze líbit se, ale VĚRNÝCH MUŽŮ, KTEŘÍ NEHLEDAJÍ VLASTNÍ ZÁJEM, NÝBRŽ PŘÍLIŠ MILUJÍ SVÉ BRA TRY, NEŽ ABY U NICH SNESLI HŘÍCH, TĚCH JE OPRAVDU MÁLO.“ (EGW, 5T 299)
JAK SE ZACHOVAT V PŘÍPADĚ, KDYŽ JSEM JIŽ UČINIL(A) PŘEDSVATEBNÍ SLIB S NEADVENTISTOU:
„Ty snad řekneš: "Já jsem dala slovo, mám je teď vzít zpět?" Odpovídám: "JESTLIŽE JSI UDĚLALA SLIB, KTERÝ JE V ROZPORU S BIBLÍ, PAK JEJ V KAŽDÉM PŘÍPADĚ A NEODKLADNĚ ODVOLEJ a lituj v pokoře před Bohem zaslepenosti, která tě přivedla k tak ukvapenému slibu." Je mnohem lepší takové sliby v Boží bázni ODVOLAT, než je dodržet a tím svého Stvořitele zneuctít.“ (5T 365)
POKYNY DUCHA PROROCTVÍ, JAK SE ZACHOVAT, KDYŽ NEADVENTISTA NABÍZÍ VZTAH ČLENU CASD:
„Co by měl každý křesťan činit, když se dostane do prověřující situace, kde se zkouší spolehlivost jeho náboženských zásad? S rozhodností hodnou následování by měl otevřeně říci: „Jsem svědomitý křesťan. VĚŘÍM, ŽE SEDMÝ DEN TÝDNE JE BIBLICKOU SOBOTOU. ROZCHÁZÍME SE VE VÍŘE I V ZÁSADÁCH. NEMŮŽEME BÝT SPOLU ŠŤASTNI, protože budu-li usilovat o dokonalejší poznání Boží vůle, budu se stále víc nepodobat světu a více podobat Kristu. Nenajdeš-li v Kristu nadále žádné zalíbení, žádný půvab v pravdě, budeš milovat svět, který já nemohu milovat a já budu milovat Boží věci, k teré ty nemůžeš milovat. Duchovní věci je třeba rozeznávat duchovně. Bez duchovního rozsuzování nebudeš moci postihnout to, co Bůh ode mne požaduje a uvědomit si moje povinnosti k Mistru, kterému sloužím; proto budeš pociťovat, že tě zanedbávám pro náboženské povinnosti. Nebudeš šťastný. Budeš žárlit na lásku, kterou miluji Boha a já budu osamocena ve své víře. ZMĚNÍ-LI SE TVÉ NÁZORY A PŘIJME-LI TVÉ SRDCE BOŽÍ POŽADAVKY A NAUČÍŠ SE MILOVAT MÉHO SPASITELE, PAK SE NÁŠ VZTAH MŮŽE OBNOVIT.“(4T 506)
Některé texty z Písma sv.:
„Nespřízníš se s nimi, svou dceru neprovdáš za syna někoho z nich ani jeho dceru nevezmeš pro svého syna. TO BY ODVRÁTILO TVÉHO SYNA ODE MNE, takže by sloužili jiným bohům. Hospodin by proti vám vzplanul hněvem a rychle by tě vyhladil.“ (Dt 7,3-4ČEP)
„Neboť si brali jejich dcery pro sebe a pro své syny a VMÍSILI SVATÉ SÍMĚ MEZI NÁRODY ZEMĚ. Ruka knížat a správců byla v této VĚROLOMNOSTI první.“ (Ezdr. 9,2)
„Nato promluvil Šekanjáš, syn Jechíelův, ze synů Élamových a řekl Ezdrášovi: ZPRONEVĚŘILI JSME SE VŮČI SVÉMU BOHU a brali jsme si ženy cizinky z národů země.“ (Ezdr. 10,2)
„Co že se o vás teď proslýchá, že PÁCHÁTE VŠECHNO TO VELKÉ ZLO, KDYŽ JSTE NEVĚRNÍ SVÉMU BOHU a berete si cizí ženy?(Neh 13,27)
„Neorej s býkem a oslem SPOLEČNĚ.“ (5M 22,10ČSP).
„NEBUĎTE ZAPŘAŽENI DO CIZÍHO JHA S NEVĚŘÍCÍMI. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí (ř.orig.: „bezzákonností“)? A jaké je společenství světla s tmou? Jaký je souzvuk Krista s Belialem? JAKÝ PODÍL VĚŘÍCÍHO S NEVĚŘÍCÍM? Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ Proto ‚vyjděte z jejich středu a ODDĚLTE SE,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí. Když tedy máme tato zaslíben& ;iac ute;, milovaní, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží.“ (2Kor 6,14 - 7,1ČSP)
„Budete se tedy mít kvůli svému životu velmi na pozoru, abyste milovali Hospodina, svého Boha. Neboť jestliže se opravdu odvrátíte a přilnete ke zbytku těchto národů, těch, kteří zůstali s vámi, SPŘÍZNÍTE SE S NIMI a vejdete k nim a oni k vám, jistě poznáte, že Hospodin, váš Bůh, nebude pokračovat v tom, aby tyto národy před vámi podrobil, a BUDOU PRO VÁS PASTÍ A LÉČKOU, bičem na vašich bocích a trny ve vašich očích, dokud se neztratíte z této dobré země, kterou vám dal Hospodin, váš Bůh. (Joz 23,11-13ČSP)
„Podle čeho se přece pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích, já i tvůj lid? Cožpak ne podle toho, že PŮJDEŠ S NÁMI, TAKŽE BUDEME ODLIŠENI, JÁ A TVŮJ LID, OD VŠECH NÁRODŮ, které jsou na povrchu země?“ (2M 33,16ČSP)
„Král Šalomoun miloval vedle faraonovy dcery mnoho žen cizinek -- Moábky, Amónky, Edómky, Sidóňanky a Chetejky -- z národů, o kterých Hospodin synům Izraele řekl: Nevcházejte k nim a ony ať nevcházejí k vám. JISTĚ BY ODVRÁTILY VAŠE SRDCE K CHOZENÍ ZA SVÝMI BOHY. K nim Šalomoun PŘILNUL a miloval je. Měl sedm set žen, kněžen, a tři sta konkubín; a jeho ženy ODVRÁTILY JEHO SRDCE. I stalo se v čase Šalomounova stáří, že jeho ženy odvrátily jeho srdce k chození za jinými bohy a JEHO SRDCE NEBYLO CELE S HOSPODINEM, JEHO BOHEM, jako bylo srdce jeho otce Davida.(1Král 11,1-4ČSP)
„VEDL JSEM S NIMI PŘI A PROKLEL JSEM JE; bil jsem některé z nich, rval jsem jim vlasy a zapřísahal jsem je při Bohu: NEDÁVEJTE SVÉ DCERY JEJICH SYNŮM A NEBERTE JEJICH DCERY PRO SVÉ SYNY ANI PRO SEBE. COŽPAK KVŮLI NIM NEZHŘEŠIL IZRAELSKÝ KRÁL ŠALOMOUN? Mezi mnohými pohanskými národy nebyl král, jako byl on. Byl milý svému Bohu a Bůh ho ustanovil králem nad celým Izraelem. A TAKÉ JEHO SVEDLY K HŘÍCHU CIZÍ ŽENY. Co že se o vás teď proslýchá, že pácháte všechno to VELKÉ ZLO, když jste NEVĚRNÍ SVÉMU BOHU a berete si cizí ženy?“ (Neh 13,25-27ČSP)
„Kněz Ezdráš povstal a řekl jim: ZPRONEVĚŘILI JSTE SE, BRALI JSTE SI ŽENY CIZINKY, a tak jste přidali k provinění Izraele. 11Nyní vzdejte chválu Hospodinu, Bohu svých otců, a učiňte to, co je mu milé: Oddělte se od národů země a od žen cizinek. 12Celé shromáždění odpovědělo a hlasitě řeklo: Ano, musíme jednat podle tvých slov.“ (Ezdr.10,10-12)
---------------------------------------
„Příručka pro kazatele“ CASD (1997), str. 222.223:
MANŽELSTVÍ, KTERÉ NELZE DOPORUČIT…
Kazatelé církve adventistů sedmého dne nesmí vykonat svatební obřad, kdy jeden z partnerů není adventista. Boží slovo varuje: „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?“ (2Kor 6,14-15) Když srovnáš všechna tato varování vedle sebe, pak máš jasné poselství. Nemáme se nechat „zapřáhnout“ nebo spojit s někým, kdo má s námi málo společného. My adventisté do této skupiny musíme zahrnout i věřící jiných vyznání. Například zásadní dívka z naší církve nemá dost společného s mladým, byť i zbožným křesťanem – neadventistou. Tím v žádném případě nechceme znevažovat jeho upřímnost jako křesťana. Problém však je životní styl, který v takovém případě nevytváří manželskou shodu. Cítíme, že je nutné takovou dívku varovat a upozornit, že ji plánované manželství neučiní šťastnou. Je také křesťanské ji upozornit, že ani ona možná nebude schopná svého partnera učinit šťastným. Pravděpodobně její partner nebude preferovat vegetariánskou stravu a ani ona nebude chtít pro něj vařit vepřové. Ona bude mít n&am p;aa cute;mitky proti pivu v ledničce, cigaretovému kouři v obývacím pokoji nebo sledování televize v sobotu. On jí nebude chtít dovolit, aby dávala desátky. Bude jim chybět vzájemné společenství při návštěvě sboru tím, že nejsou součástí jedné církevní rodiny. Možná pro něho bude sobota nejvhodnějším dnem pro nákupy, zatímco ona s ním nebude chtít jít. Ona s ním nepůjde na taneční zábavu či koktejlový večírek. Když se narodí děti, ona nebude souhlasit s tím, aby byly hned po narození pokřtěny. Nebude chtít, aby si otec se svým synem hrál v pátek večer nebo v sobotu. On povede dítě k přijetí jedné věrouky, ona k přijetí jin&eacu te;.< /span> Zmatené a zklamané dítě si často nevybere ani jednu z nich. Bible hovoří takto: „Půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli? (Am 3,3) Ellen Whiteová neustále hovořila proti uzavírání manželství mezi věřícím a nevěřícím. Pod slovem „věřící“ rozuměla toho, kdo „přijal pravdu pro tuto dobu“. „I kdyby tvůj partner, pro kterého ses rozhodla, byl v každém jiném ohledu vhodným partnerem (on není), poselství pro naši dobu však stejně nepřijal. Je nevěřící a tobě nebe zakázalo se s ním spojit. Božím důrazným přikázáním nemůžeš pohrdnout bez nebezpečí pro svou duši.“ (5T 364) Někdy říkáme: „Ale tenhle bra tr či sestr a si stejně vezme nevěřícího. Není tedy lepší mít svatbu ve sboru a přivést nevěřícího do společenství, než tohoto člověka odstrčit a dovolit, aby se cítil odmítnutý?" Vzniká však problém. Když dovolíš, aby byla svatba ve sboru, ukazuješ členům sboru a zvláště mladým lidem, že mít známost s nevěřícím nemá žádné negativní důsledky. Tvoje upřímná snaha vyjít takové dvojici vstříc bude „medvědí službou“ ostatním mladým lidem ve sboru. Nedomnívej se, že odmítnutím svatebního obřadu snoubencům, z nichž jeden není adventistou, ses ve sboru projevil jako fanatik. Některé jiné denominace zauj&i acute;maj&iac ute; obdobný postoj v otázce smíšených manželství. Někteří kazatelé jdou před obřadem ještě dál a požadují souhlas sboru se svatbou a teprve poté vykonají svatební obřad. Je nesmírně obtížné, ale velice důležité, ukázat takové dvojici, že ti na nich záleží přesto, že je oddat nemůžeš. Pokus se o následující: 1. Nabídni studium Bible – buď nevěřícímu, nebo oběma. Především ti adventisté, kteří sami prožívají krizi své křesťanské zkušenosti, se seznamují s neadventisty. Narychlo připravené křty vzbuzují otazníky, ale přesto otevřené srdce a mysl může učinit značný duchovní pokrok i během krátké doby. 2. Nab&iacut e;dni kurz přípravy pro manželství. Můžeš se stát jejich přítelem přesto, že je nebudeš oddávat. Během kurzu objeví potencionální problémy, které by se mohly projevit v jejich konfesionálně smíšeném manželství. 3. Možná bys jim mohl nabídnout pomoc při hledání jiného duchovního, který by je oddal. Pokud to sbor nebude hodnotit negativně, možná budeš cítiti, že by ses měl jejich svatebního obřadu účastnit. I když jsi jim vyjádřil svůj rezervovaný postoj vůči jejich manželství, ty, stejně jako jiní lidé, máš právo ukázat svůj zájem o tento pár. 4. Poté, co svatební obřad skončil a manželství bylo uzavřeno, veď sbor k tomu, aby u kázal manželsk& eacute;mu páru křesťanskou lásku a aby se všemi způsoby snažil pomoci jim najít v jejich manželství štěstí, navzdory tomu, že považujeme jejich společný začátek za chybný.
-------------------------------------------------------------------------------
„Nenávidět a odsuzovat hřích a přitom projevovat soucit hříšníkovi a být vůči němu ohleduplný je obtížný úkol. Čím opravdověji usilujeme o posvěcení našeho myšlení a jednání, tím zřetelněji budeme schopni rozpoznat hřích a tím rozhodnější bude náš nesouhlas s jakýmkoli odchýlením od toho, co je správné. Musíme se vyvarovat nepřiměřené přísnosti vůči hříšníkovi, nesmíme však zapomínat ani na obrovskou zhoubnost hříchu. Na jedné straně je tedy nutné, abychom chybujícímu člověku projevovali křesťanskou trpělivost a lásku; na druhé straně je zde však také nebezpečí, že budeme vůči jeho chybám natolik shovívaví, že se bude domnívat, že si vlastně žádné pokárání nezaslouží, a zavrhne je jako nepatřičné a nespravedlivé. KAZATELÉ EVANGELIA NĚKDY NAPÁCHAJÍ VELKÉ ŠKODY, PROTOŽE VE SVÉ MÍRNOSTI VŮČI CHYBUJÍCÍMU TOLERUJÍ TAKÉ JEHO HŘÍCHY, NEBO SE JICH DOKONCE SAMI ÚČASTNÍ. Tak se nechávají svést k omlouvání nebo zlehčování toho, co Bůh odsuzuje. Po nějaké době se stávají natolik zaslepenými, že chválí lidi, které by podle Boží vůle měli kárat. Člověk, který otupil svou duchovní vnímavost hříšnou shovívavostí k těm, které Bůh odsuzuje, se BRZY DOPUSTÍ JE&am p;Sc aron;TĚ VĚTŠÍHO HŘÍCHU, PROTOŽE BUDE PŘÍSNÝ A TVRDÝ K TĚM, KTEŘÍ SE BOHU LIBÍ.“ (EGW, AA 503.504) {PNL 291.3}
„Uvažte, moji bratři a sestry, že Pán má svůj vlastní lid, svůj vyvolený lid, svou církev, svou vlastní pevnost, kterou udržuje v tomto hříšném, vzbouřeném světě, a ON SI PŘEJE, ABY V NĚM NEBYLA UZNÁVÁNA ŽÁDNÁ AUTORITA, ŽÁDNÉ ZÁKONY, NEŽ JEHO VLASTNÍ. SATAN MÁ VELKÉ SPOLEČENSTVÍ, SVOU CÍRKEV. KRISTUS JI NAZÝVÁ SYNAGOGOU SATANOVOU, protože její členové jsou dětmi hříchu. ČLENOVÉ CÍRKVE SATANOVY NEUSTÁLE PRACUJÍ NA POTLAČENÍ ZÁKONA BOŽÍHO A UVÁDĚJÍ VE ZMATEK ROZDÍL MEZI DOBREM A ZLEM. Satan pracuje velikou mocí v dítkách neposlušných i skrze ně, aby povýšil zradu a odpadlictví nad pravdu a věrnost. A v této době ponouká moc jeho ďábelské inspirace živé nástroje, aby dokonali velkou vzpouru proti Bohu, která započala v nebesích. NYNÍ SI MUSÍ CÍRKEV OBLÉCI SVÉ NÁDHERNÉ ROUCHO - „KRISTUS NAŠE SPRAVEDLNOST“. Musí být znovu obnoveny a světu na příkladech ukázány JASNÉ A NESMLOUVAVÉ ROZDÍLY zachováváním přikázání Božích a víry Ježíšovy. KRÁSA SVATOSTI SE MUSÍ ZJEVIT VE SVÉ PŮVODNÍ SLÁVĚ V PŘÍMÉM KONTRASTU KE ZRŮDNOSTI A TEMNOTĚ NEVĚRY TĚCH, KDO SE VZBOUŘILI PROTI ZÁKONU BOŽÍMU. Tak uznáme Boha i Jeho Zákon, který je základem jeho vlády v nebesích i Jeho neomezeného panování na zemi. Jeho autorita má býti jasně a plně uznávána před světem, a ŽÁDNÉ ZÁKONY NEMAJÍ BÝT UZNÁNY, KTERÉ PŘICHÁZEJÍ DO ROZPORU SE ZÁKONEM JEHOVY. Když je navzdory všem příkazům Božím světu dovoleno ovlivňovat naše rozhodování, nebo naše činy, úmysl Boží je zmařen. I KDYBY EXISTOVAL ZDÁNLIVĚ PŘIJATELNÝ DŮVOD, pokud církev zakolísá, je proti ní v nebeských knihách zaznamenána věrolomnost vůči nejsvětějším povinnostem a zrada na království Kristově. CÍRKEV MÁ BÝT PEVNÁ A ROZHODNÁ VE SVÝCH ZÁSADÁCH PŘED CELÝM NEBESKÝM VESM& ;Iac ute;REM i před královstvími tohoto světa; vytrvalá věrnost a zachování Zákona Božího v úctě a svatosti, upoutá pozornost a vyvolá obdiv i u světa a dobré skutky, které svět spatří, přimějí mnohé, aby oslavovali našeho Otce v nebesích." (EGW, TM 16.17)
