Jak se v CASD řeší, nebo by měly řešit problémy s démonickými projevy

[Tomáš Plechatý]

Toto vlákno zakládám, protože vnímám, že je to nevyřešené opomíjené téma v církvi, které ji omezuje v jejím úkolu od Boha - Z moci Boží pomáhat lidem.

CASD nebo ADRA zakládá po světě, sanatoria a nemocnice pro nemocné, školy pro nevzdělané, rozvojové projekty pro chudé, poradenské semináře o manželství, právní poradenství, ale nevšiml jsem si pomoci pro duchovně sužované - démonicky utlačované lidi.

Takto utlačovaní lidé existují a nejen v daleké Africe, střední Americe, nebo Asii. Existují zde v ČR a na Slovensku. Samozřejmě, že ne všechny případy těchto lidí jsou jednoznačné, někdy to může být duševní choroba (chemická nerovnováha v mozku, nebo následek úrazu, způsobující např. vidění, slyšení hlasů, atd.), nebo projev bujné fantazie a (pod)vědomá snaha se zviditelnit. Ale přesto všechno existují dodnes lidé ryze sužováni zlými Duchy. Možná jste je dodnes nepotkali. Možná potkali, ale naše racionální medicína většinou tyto lidi odklidí do léčebny, nebo chemicky natolik utlumí, že si těch projevů nevšímáte. Každopádně, kdo nechce vidět, většinou nevidí.

Co byste ale dělali, kdybyste se s projevem démonů přímo setkali? Co byste dělali jako běžný člen církve? Co byste dělali jako kazatel, nebo starší? Co byste dělali, kdyby se démoni neprojevovali jen v neživých objektech, ale začali by se projevovat skrze nějakého člověka poblíž vás?
Pokud si k tomu nepřipadáte sami oprávnění jednat, kam byste se v církvi obrátili? Znáte oddělení církve, které by to mělo řešit?
A jak vlastně?

Neměla by církev a sbory být nějak dopředu připraveny, dříve než se s tím lidé setkají? A jak?

Má osobní zkušenost

V zimě 2010-11 Když mi bylo 20 let a půl roku po křtu jsem ve svém sboru přednášel tehdy přednášky programu ,,světem bible".
Normálně bývají přítomni 4 lidé, co pomáhají přednášky realizovat + x hostů návštěvníků.

Tato přednáška byla vyjímečná - zrovna téma: ,,co je po smrti" kde se mluví i o zákazu komunikace s mrtvými, že je to nebezpečné.
Vyjímečná byla, protože nikdo z mých spoluvěřících, nepřišel a v sále jsem byl jenom já, jedna starší paní - jedinná stálá navštěvnice.
Nevěděl jsem proč mí pomocníci nepřišli a snažil jsem se jim dovolat na mobil. Venku byla už tma. Nikdo se neozýval a já měl už začínat přednášku. Na dveře sboru začal bušit nějaký muž. Šel jsem otevřít a spatřil cizího dospělého muže - roma, který byl opravdu silně vyděšený a chtěl ihned mluvit s kazatelem, nebo alespoň s jakýmkoliv křesťanem.
Proč?
Protože prý skrze něj začali mluvit démoni a Satan a on to nechce a bojí se.
Říkal, že je sám křesťan.
Mluvil toho o sobě ještě víc, ale moc rychle a nesrozumitelně, byl velice vyděšený.

Odvedl jsem ho nahoru k bytu kazatele, ale otevřel mi manželka, že muž není doma, je na návštěvách, ať na něj počká dole pokud chce. Pozval jsem muže, že může počkat v sále a poslechnout si přednášku.
Nikomu jsem se nedovolal, nevěděl jsem co dělat a tak jsem chtěl začít s přednáškou.
V sále seděla jen ta paní. Muž se mě najednou naléhavě zeptal, jestli se se mnou může jít modlit.
Když jsem přikývl tak on si to namířil přímo doprostřed stupínku vedle kazatelny, kde zaklekl.
Šel jsem si kleknout vedle něj. Byli jsme od sebe hlavou tak 30-50cm.
A on se začal modlit. Byla to modlitba úplně zlomeného a zoufalého člověka, co má strach.
A pak.
Pak přestal mluvit on, něco se změnilo a začal z něj mluvit drsný hrubý hlasitý zvuk, chroptivý a naprosto nečeský.
Vstaly mi hrůzou chlupy na těle. Připomínám, že jsem klečel velice blízko.
Ani jsem se na něj neodvážil podívat.
Po nějaké době ta věc z něj přestala mluvit a znovu se začal v slzách modlit on.
Ale pak ho to ovládlo znovu a začalo to zase.
Celkem to mluvilo minimálně 2x a vůbec nemám představu jak jsme tam byli dlouho.
Mě to připadalo jako neskutečně dlouho.
Měl jsem i chuť utéct strachem pryč.
Když nastalo konečně ticho, tak jsem se měl asi začít modlit já.
Vůbec jsem nevěděl co mám dělat.
NIKDY JSEM NIC TAKOVÉHO NEZAŽIL!
Nikdy!!!
Úplně se mi ve vteřině otřásl a zničil celý obraz světa.
Tohle nebylo jako číst o tom v bibli. Ani slyšet o tom vyprávět někoho z afriky.
Najednou to bylo ČR a přímo v mém městě, mém sboru, pár cm ode mne. Teď.
Vylezla ze mne nějaká opatrná slova k Bohu o jeho lásce a že věřím, že by měl být schopen tomu člověku nějak pomoci.
Nevím, co jsem přesně mluvil.
Vím, jen , že jsem potom skončil a všechno další probíhalo, jako by zpomaleně na měsíci, nebo mlhavě v šoku.
Ten muž se kupodivu úplně v klidu zvedl a šel si sednout někam na židli.
Já jsem vstal a abychom na sebe všichni tak nekoukali (3 lidi v prázdné modlitebně) tak jsem začal s tou přednáškou.
V někdy během té doby přišel starší sboru - jeden z těch 4 co jsme to organizovali.
Chtěl jsem okamžitě přestat mluvit, sběhnout k němu a všechno mu to vyklopit, ale on se usmíval, říkal mi ať pokračuju, že není důvod teď přestávat, že je všechno přece v pohodě. Vůbec nechápal, co se tam stalo.
Po skončení přednášky, si to moc nepamatuji. Chvíli jsme tam seděli a povídali si s tou paní a s tím Pánem.
Ale on mlčel a choval se úplně v klidu a nic neukazovalo na to, co se stalo.
Nechápal jsem proč mi Starší sboru nerozumí.
Pak přišel kazatel z návštěv a manželka už mu asi řekla, že ho tam prý někdo čeká. (před tím jsem s ní mluvil sám, Pána jsem jí nepředstavoval osobně).
Zkusil jsem to zoufale znovu vychrlit všechno na kazatele, ale i ten byl v klidu, řekl mi něco ve smyslu, že on si to už přebere, a vyřeší a šel si s tím pánem popovídat v klidu vedle. Opět mi připadalo, že mi vůbec nerozumí a patrně nechápe, co se tam stalo.
Když jsme skončili, rozloučili se se starším sboru a odvezl jsem tu paní kus cesty autem.
Toho Pána jsem pak už nikdy neviděl.
Starší sboru a Kazatel se mnou o tom už znovu nikdy nemluvili.

Akorát můj pohled na svět se od té doby změnil.
Už vím, že démoni napadají lidi dodnes, i v naší zemi a našem městě. Vím, že bylo oprávněné, že ten člověk hledal zoufale pomoc v církvi u křesťanů. Možná by mi (nám) mohlo být poctou, že přišel zrovna do CASD. Nevím.
Vím, ale, že já jsem ho jeho problémů nezbavil. Vím, že jsem ho neuměl zbavit té věci/ těch věcí/ bytostí.
Vím, že to nebylo mou zásluhou, že přestaly mluvit. A kdyby pokračovaly neměl jsem ani páru jak je zastavit.

Jo a ta paní? Divil jsem (už tehdy na kolenou), že nezačala ječet, nezvedla se a neutekla. Já jsem věřící od narození, ty příběhy o vyhánění démonů v evangeliích znám z bible už od dětství a stejně jsem měl strach a chtěl utéct.

Nakonec jsem to z ní dostal. Potichu a opatrně z ní vypadlo, že vlastně do sboru na ty přednášky chodí proto, že má doma a v rodině podobný problém. Posedlého dospělého syna. A asi i přímo v tom domě něco divného. Bála se to říct dřív a hledala pomoc.
Tu u nás ale nakonec nenašla.

Samozřejmě, že jsem to vyprávěl staršímu sboru a ona nadále chodila. S jejím synem se to prý lepšilo od nějaké doby co ona navštěvovala ty přednášky (nevěděla, že už před tím jsme se za něj začali modlit, na modlitební skupince). Pak jsme jí to řekli. Ale asi za měsíc se to se synem začalo zase zhoršovat, navzdory tomu, že jsme se modlili nadále. Chtěla po nás a postarším sboru, ať ty zlé věci z jejího života vyženeme a osvobodíme je, že bude vděčná, ráda se nechá pokřtít a bude svědčit o tom, jak jí Bůh zachránil.
Starší sboru jí po přednáškách nabídl chození do sboru a vyučování před křtem.
Na otázku jestli se u nás takové věci dělají (vysvobozování posedlých) jí nejprve řekl, že ano (a myslel tím prý jeden případ jednoho kazatele ze Slovenska kdysi.) A jinak vlastně myslel ten obřad modlitby a starších a pomazání.
Ale podmínka byla, aby ona a její syn už byli pokřtění a odevzdali se Bohu.
To ona nechtěla. Řekla, že chce pomoci a pak se rádi nechají pokřtít.
Takto to skončilo. Ona ještě párkrát navštívila v sobotu sbor, a když slyšela, jak se v sobotní škole lidé sdílejí o tom, jak je přes týden tlačí práce a domů chodí unavení a jak jsou rádi, že po tom týdnu si mohou zase odpočinout tady ve sboru, tak jí to připadalo, že ti lidé by jí stejně nerozuměli (to mi osobně řekla). A nakonec přestala chodit úplně.

Takže takto jsem podle mě zklamal já i můj sbor CASD v té době, kdy potřebovali lidé pomoci od démonů.
Už v tom nechci zklamat znovu.

Proto se tu ptám vás ostatních: Jak byste to řešili vy? Jak byste řešili obecně problém, když přijdou žádat o pomoc sami lidé, že je utlačuje duchovní bytost a chtějí se jí zbavit?

[Member]

Osobne poznám dvoch ľudí a jedného iba z videnia (ale viem to o ňom od jeho rodiny že aj on), ktorí s problémom démonov v nich a rôznych foriem posadnutia boli za bratom Barkócim a s Božou pomocou v mene Pána Ježiša sa v dvoch prípadoch, z ich moci dostali okamžite a trvale.

[Neregistrovaný]

http://www.fatym.com/view.php?nazevclan ... 2013080032

[Lída Rohalová]

Tomáši, děkuji Ti za založení tohoto tématu.

Když tak nad tím přemýšlím, tak jsem zažila zjevné projevy démonů, kdy člověk na první pohled věděl, že to je tohle. Za mnohem rafinovanější pokládám projevy skryté, kdy má člověk třeba nějakou psychickou nemoc a nelepší se to ani s medikamenty nebo něco podobného. To nevím, zda bych rozsoudila, že za to může démon. Asi už pár lidí s tímto duchem kolem mne prošlo a já nic nepoznala. Nevím.

Vzpomínám si na jednu událost už z dávné doby. Při kolportáži jsme s mojí parťačkou Emilkou (už je po smrti, ale vykonala pro mne hodně) navštívili jinou Emilku. Obě ty Emilky byly už v důchodovém věku. Ta paní Emilka, která nás pozvala dál na svou zahradu, byla obklopena dětmi. Děti tam lítaly po zahradě, hrály si a povídaly s tou paní. Paní se jim na chvíli přestala věnovat, aby si s námi mohla povídat. Byla velmi přívětivá, přátelská. Najednou do ní něco vjelo a začala na nás křičet, co tam chceme, a doslova, ať vypadneme. S velkým křikem nás "vyprovodila" z branky a my odjely kousek dál na parkoviště. Bylo to pro nás naprosto něco nečekaného a šokujícího. Začaly jsme se modlit. Na druhý den jsme opět jely na stejné místo, svačily jsme na tom parkovišti v autě. Právě šla kolem nás ta paní, co nás vyhnala. Zaklepala nám na okénko a omluvila se, že neví, co se s ní včera dělo, že to nebyla ona. Znova nás pozvala na návštěvu. S paní jsme se spřátelily a byla jednou nebo dvakrát, už nevím, ve sboru.

Jinak mně osobně v minulosti pomohlo poslat zlé duchy ve jménu Ježíše Krista pryč. Nikdy jsem neviděla někoho zmítat se na zemi nebo tak, spíš jsem z toho člověka slyšela divný, hluboký a nepříjemný hlas, ze kterého úplně mrazilo.

Od té doby vím, že moc Boží je silnější než moc satanova.

[mikim]

Toto vlákno zakládám, protože vnímám, že je to nevyřešené opomíjené téma v církvi, které ji omezuje v jejím úkolu od Boha - Z moci Boží pomáhat lidem.

CASD nebo ADRA zakládá po světě, sanatoria a nemocnice pro nemocné, školy pro nevzdělané, rozvojové projekty pro chudé, poradenské semináře o manželství, právní poradenství, ale nevšiml jsem si pomoci pro duchovně sužované - démonicky utlačované lidi.

Takto utlačovaní lidé existují a nejen v daleké Africe, střední Americe, nebo Asii. Existují zde v ČR a na Slovensku. Samozřejmě, že ne všechny případy těchto lidí jsou jednoznačné, někdy to může být duševní choroba (chemická nerovnováha v mozku, nebo následek úrazu, způsobující např. vidění, slyšení hlasů, atd.), nebo projev bujné fantazie a (pod)vědomá snaha se zviditelnit. Ale přesto všechno existují dodnes lidé ryze sužováni zlými Duchy. Možná jste je dodnes nepotkali. Možná potkali, ale naše racionální medicína většinou tyto lidi odklidí do léčebny, nebo chemicky natolik utlumí, že si těch projevů nevšímáte. Každopádně, kdo nechce vidět, většinou nevidí.

Co byste ale dělali, kdybyste se s projevem démonů přímo setkali? Co byste dělali jako běžný člen církve? Co byste dělali jako kazatel, nebo starší? Co byste dělali, kdyby se démoni neprojevovali jen v neživých objektech, ale začali by se projevovat skrze nějakého člověka poblíž vás?
Pokud si k tomu nepřipadáte sami oprávnění jednat, kam byste se v církvi obrátili? Znáte oddělení církve, které by to mělo řešit?
A jak vlastně?

Neměla by církev a sbory být nějak dopředu připraveny, dříve než se s tím lidé setkají? A jak?

Má osobní zkušenost

V zimě 2010-11 Když mi bylo 20 let a půl roku po křtu jsem ve svém sboru přednášel tehdy přednášky programu ,,světem bible".
Normálně bývají přítomni 4 lidé, co pomáhají přednášky realizovat + x hostů návštěvníků.

Tato přednáška byla vyjímečná - zrovna téma: ,,co je po smrti" kde se mluví i o zákazu komunikace s mrtvými, že je to nebezpečné.
Vyjímečná byla, protože nikdo z mých spoluvěřících, nepřišel a v sále jsem byl jenom já, jedna starší paní - jedinná stálá navštěvnice.
Nevěděl jsem proč mí pomocníci nepřišli a snažil jsem se jim dovolat na mobil. Venku byla už tma. Nikdo se neozýval a já měl už začínat přednášku. Na dveře sboru začal bušit nějaký muž. Šel jsem otevřít a spatřil cizího dospělého muže - roma, který byl opravdu silně vyděšený a chtěl ihned mluvit s kazatelem, nebo alespoň s jakýmkoliv křesťanem.
Proč?
Protože prý skrze něj začali mluvit démoni a Satan a on to nechce a bojí se.
Říkal, že je sám křesťan.
Mluvil toho o sobě ještě víc, ale moc rychle a nesrozumitelně, byl velice vyděšený.

Odvedl jsem ho nahoru k bytu kazatele, ale otevřel mi manželka, že muž není doma, je na návštěvách, ať na něj počká dole pokud chce. Pozval jsem muže, že může počkat v sále a poslechnout si přednášku.
Nikomu jsem se nedovolal, nevěděl jsem co dělat a tak jsem chtěl začít s přednáškou.
V sále seděla jen ta paní. Muž se mě najednou naléhavě zeptal, jestli se se mnou může jít modlit.
Když jsem přikývl tak on si to namířil přímo doprostřed stupínku vedle kazatelny, kde zaklekl.
Šel jsem si kleknout vedle něj. Byli jsme od sebe hlavou tak 30-50cm.
A on se začal modlit. Byla to modlitba úplně zlomeného a zoufalého člověka, co má strach.
A pak.
Pak přestal mluvit on, něco se změnilo a začal z něj mluvit drsný hrubý hlasitý zvuk, chroptivý a naprosto nečeský.
Vstaly mi hrůzou chlupy na těle. Připomínám, že jsem klečel velice blízko.
Ani jsem se na něj neodvážil podívat.
Po nějaké době ta věc z něj přestala mluvit a znovu se začal v slzách modlit on.
Ale pak ho to ovládlo znovu a začalo to zase.
Celkem to mluvilo minimálně 2x a vůbec nemám představu jak jsme tam byli dlouho.
Mě to připadalo jako neskutečně dlouho.
Měl jsem i chuť utéct strachem pryč.
Když nastalo konečně ticho, tak jsem se měl asi začít modlit já.
Vůbec jsem nevěděl co mám dělat.
NIKDY JSEM NIC TAKOVÉHO NEZAŽIL!
Nikdy!!!
Úplně se mi ve vteřině otřásl a zničil celý obraz světa.
Tohle nebylo jako číst o tom v bibli. Ani slyšet o tom vyprávět někoho z afriky.
Najednou to bylo ČR a přímo v mém městě, mém sboru, pár cm ode mne. Teď.
Vylezla ze mne nějaká opatrná slova k Bohu o jeho lásce a že věřím, že by měl být schopen tomu člověku nějak pomoci.
Nevím, co jsem přesně mluvil.
Vím, jen , že jsem potom skončil a všechno další probíhalo, jako by zpomaleně na měsíci, nebo mlhavě v šoku.
Ten muž se kupodivu úplně v klidu zvedl a šel si sednout někam na židli.
Já jsem vstal a abychom na sebe všichni tak nekoukali (3 lidi v prázdné modlitebně) tak jsem začal s tou přednáškou.
V někdy během té doby přišel starší sboru - jeden z těch 4 co jsme to organizovali.
Chtěl jsem okamžitě přestat mluvit, sběhnout k němu a všechno mu to vyklopit, ale on se usmíval, říkal mi ať pokračuju, že není důvod teď přestávat, že je všechno přece v pohodě. Vůbec nechápal, co se tam stalo.
Po skončení přednášky, si to moc nepamatuji. Chvíli jsme tam seděli a povídali si s tou paní a s tím Pánem.
Ale on mlčel a choval se úplně v klidu a nic neukazovalo na to, co se stalo.
Nechápal jsem proč mi Starší sboru nerozumí.
Pak přišel kazatel z návštěv a manželka už mu asi řekla, že ho tam prý někdo čeká. (před tím jsem s ní mluvil sám, Pána jsem jí nepředstavoval osobně).
Zkusil jsem to zoufale znovu vychrlit všechno na kazatele, ale i ten byl v klidu, řekl mi něco ve smyslu, že on si to už přebere, a vyřeší a šel si s tím pánem popovídat v klidu vedle. Opět mi připadalo, že mi vůbec nerozumí a patrně nechápe, co se tam stalo.
Když jsme skončili, rozloučili se se starším sboru a odvezl jsem tu paní kus cesty autem.
Toho Pána jsem pak už nikdy neviděl.
Starší sboru a Kazatel se mnou o tom už znovu nikdy nemluvili.

Akorát můj pohled na svět se od té doby změnil.
Už vím, že démoni napadají lidi dodnes, i v naší zemi a našem městě. Vím, že bylo oprávněné, že ten člověk hledal zoufale pomoc v církvi u křesťanů. Možná by mi (nám) mohlo být poctou, že přišel zrovna do CASD. Nevím.
Vím, ale, že já jsem ho jeho problémů nezbavil. Vím, že jsem ho neuměl zbavit té věci/ těch věcí/ bytostí.
Vím, že to nebylo mou zásluhou, že přestaly mluvit. A kdyby pokračovaly neměl jsem ani páru jak je zastavit.

Jo a ta paní? Divil jsem (už tehdy na kolenou), že nezačala ječet, nezvedla se a neutekla. Já jsem věřící od narození, ty příběhy o vyhánění démonů v evangeliích znám z bible už od dětství a stejně jsem měl strach a chtěl utéct.

Nakonec jsem to z ní dostal. Potichu a opatrně z ní vypadlo, že vlastně do sboru na ty přednášky chodí proto, že má doma a v rodině podobný problém. Posedlého dospělého syna. A asi i přímo v tom domě něco divného. Bála se to říct dřív a hledala pomoc.
Tu u nás ale nakonec nenašla.

Samozřejmě, že jsem to vyprávěl staršímu sboru a ona nadále chodila. S jejím synem se to prý lepšilo od nějaké doby co ona navštěvovala ty přednášky (nevěděla, že už před tím jsme se za něj začali modlit, na modlitební skupince). Pak jsme jí to řekli. Ale asi za měsíc se to se synem začalo zase zhoršovat, navzdory tomu, že jsme se modlili nadále. Chtěla po nás a postarším sboru, ať ty zlé věci z jejího života vyženeme a osvobodíme je, že bude vděčná, ráda se nechá pokřtít a bude svědčit o tom, jak jí Bůh zachránil.
Starší sboru jí po přednáškách nabídl chození do sboru a vyučování před křtem.
Na otázku jestli se u nás takové věci dělají (vysvobozování posedlých) jí nejprve řekl, že ano (a myslel tím prý jeden případ jednoho kazatele ze Slovenska kdysi.) A jinak vlastně myslel ten obřad modlitby a starších a pomazání.
Ale podmínka byla, aby ona a její syn už byli pokřtění a odevzdali se Bohu.
To ona nechtěla. Řekla, že chce pomoci a pak se rádi nechají pokřtít.
Takto to skončilo. Ona ještě párkrát navštívila v sobotu sbor, a když slyšela, jak se v sobotní škole lidé sdílejí o tom, jak je přes týden tlačí práce a domů chodí unavení a jak jsou rádi, že po tom týdnu si mohou zase odpočinout tady ve sboru, tak jí to připadalo, že ti lidé by jí stejně nerozuměli (to mi osobně řekla). A nakonec přestala chodit úplně.

Takže takto jsem podle mě zklamal já i můj sbor CASD v té době, kdy potřebovali lidé pomoci od démonů.
Už v tom nechci zklamat znovu.

Proto se tu ptám vás ostatních: Jak byste to řešili vy? Jak byste řešili obecně problém, když přijdou žádat o pomoc sami lidé, že je utlačuje duchovní bytost a chtějí se jí zbavit?

Zajímavé téma pro adventisty

...Co byste ale dělali, kdybyste se s projevem démonů přímo setkali?

Buď bych se podělal a zdrhl nebo bych toho dotyčného tak dlouho mlátil, až bych z něho toho démona vymlátil ..(nebrat příliš vážně).

...Pokud si k tomu nepřipadáte sami oprávnění jednat, kam byste se v církvi obrátili? Znáte oddělení církve, které by to mělo řešit?
A jak vlastně?

Ne nevím na koho bych se obrátil, asi na kazatele a on na nějakého vymítače kazatele, který to má v kompetenci a pokud takový není, musel by se zavolat římskokatolický kněz-vymítač, který to zvládne (bodejď by ne, když kněz napůl ďábel vymítá ďábla, v tom by musel být čert aby to nevyšlo )

Nebo můžu zkusit modlitbu, která zabrala i u mne...
Jednou když jsem byl celkem dost ve světě, a pak jsem se obrátil k Bohu s tím, že už chci patřit jen Jemu a když jsem ležel v posteli v poloze na boku a spal jsem, tak jsem se pak v noci probudil a něco (někdo) mě celkem dost tlačil nějakou energií na celé tělo, že jsem se vůbec nemohl téměř pohnout, dost to tlačilo i na krk, jakoby to chtělo mně začít škrtit, byl jsem totálně zpocený a jediné co jsem stihl nahlas říct bylo Ježíši zachraň mne, krev Ježíše Krista, krev Ježíše Krista, který za mne zemřel a očišťuje mne od každého hříchu, poté ten tlak ustoupil a podruhé už bych to nechtěl zažít. Satan o své ovce bojuje stejně jako Bůh, ale je slabší. Také jsem ještě předtím někde vyčetl, že démoni nemají rádi, když nahlas říkáte opakujete: krev Ježíše Krista, krev Ježíše Krista a měli by Vám dát pokoj...ale u každého může platit něco jiného.

Tady jsem si před časem vytrhl z Dnes magazínu článek (7 stran) z roku 2010 o českém knězi vymítači démonů, scan ke stažení zde, na internetu to není:

https://ulozto.cz/!8L0ZjO9m3py7/dable-zmiz-pdf

píše, že někdy i třeba i více lidí, kteří pomáhají při vymítání a že sám by to i nezvládl a to patří k těm českým nejzkušenějším...

ale jinak je o vyhánění démonů plný internet...

...Tato přednáška byla vyjímečná - zrovna téma: ,,co je po smrti" kde se mluví i o zákazu komunikace s mrtvými, že je to nebezpečné.
Vyjímečná byla, protože nikdo z mých spoluvěřících, nepřišel a v sále jsem byl jenom já, jedna starší paní - jedinná stálá navštěvnice.

No zajímavé u nás, když se nejčastěji v zimě dějí přednášky tak na ně chodí zhruba polovina sboru a u Vás přišla jen jedna paní? A ještě cizí? Ten sbor asi bude trošku mrtvý ne? Když členové nemají o nic zajímavého zájem.

No pokud by na mě ten rom začal mluvit jiným hlasem "asi bych mu přikázal: Ve jménu Ježíše Krista a jeho prolité krve odejdi z těla dotyčného a to bych zvýšeným hlasem několikrát zopakoval (tedy za předpokladu, že bych se předtím neposr. a nezdrhl)

...Pak přišel kazatel z návštěv a manželka už mu asi řekla, že ho tam prý někdo čeká. (před tím jsem s ní mluvil sám, Pána jsem jí nepředstavoval osobně).

Co to je za kazatele, když jsou přednášky tak On si chodí po návštěvách "a sbírá drby a má zadarmo večeře", namísto toho aby byl ve sboru? A co Jeho manželka, ta měla jaký důvod nebýt na přednášce, když tam bydlí ve sboře? (Tedy pokud tam bydlí).

...Starší sboru jí po přednáškách nabídl chození do sboru a vyučování před křtem.
Na otázku jestli se u nás takové věci dělají (vysvobozování posedlých) jí nejprve řekl, že ano (a myslel tím prý jeden případ jednoho kazatele ze Slovenska kdysi.) A jinak vlastně myslel ten obřad modlitby a starších a pomazání.
Ale podmínka byla, aby ona a její syn už byli pokřtění a odevzdali se Bohu.
To ona nechtěla. Řekla, že chce pomoci a pak se rádi nechají pokřtít.

No v tomto případě měl asi starší sboru pravdu, pokud se dotyčný/á nechtěli obrátit a odevzdat plně Bohu, pak logicky nemá žádný smysl jim vyhovět s vymítáním démona apod.

...Takže takto jsem podle mě zklamal já i můj sbor CASD v té době, kdy potřebovali lidé pomoci od démonů.
Už v tom nechci zklamat znovu.

Proto se tu ptám vás ostatních: Jak byste to řešili vy? Jak byste řešili obecně problém, když přijdou žádat o pomoc sami lidé, že je utlačuje duchovní bytost a chtějí se jí zbavit?

Myslím, že sbor nezklamal, ale dal jasnou podmínku nejdřív přijmout Boha a pak můžeme pomoci. (Ne my ale Bůh pomůže). A pak nemyslím si, že by to uměl udělat běžný kazatel, musí to být někdo, kdo se tomu věnuje a i u tak početných řkatolíků to je jen pár jednotlivců v ČR, kteří to mohou dělat...

No ale měli bychom vědět na koho se v takovém případě obrátit, pokud nezabere třeba náš příkaz démonu, aby z někoho postiženého vyšel.

[mikim]

Tomáši, děkuji Ti za založení tohoto tématu.

Když tak nad tím přemýšlím, tak jsem zažila zjevné projevy démonů, kdy člověk na první pohled věděl, že to je tohle. Za mnohem rafinovanější pokládám projevy skryté, kdy má člověk třeba nějakou psychickou nemoc a nelepší se to ani s medikamenty nebo něco podobného. To nevím, zda bych rozsoudila, že za to může démon. Asi už pár lidí s tímto duchem kolem mne prošlo a já nic nepoznala. Nevím.

Vzpomínám si na jednu událost už z dávné doby. Při kolportáži jsme s mojí parťačkou Emilkou (už je po smrti, ale vykonala pro mne hodně) navštívili jinou Emilku. Obě ty Emilky byly už v důchodovém věku. Ta paní Emilka, která nás pozvala dál na svou zahradu, byla obklopena dětmi. Děti tam lítaly po zahradě, hrály si a povídaly s tou paní. Paní se jim na chvíli přestala věnovat, aby si s námi mohla povídat. Byla velmi přívětivá, přátelská. Najednou do ní něco vjelo a začala na nás křičet, co tam chceme, a doslova, ať vypadneme. S velkým křikem nás "vyprovodila" z branky a my odjely kousek dál na parkoviště. Bylo to pro nás naprosto něco nečekaného a šokujícího. Začaly jsme se modlit. Na druhý den jsme opět jely na stejné místo, svačily jsme na tom parkovišti v autě. Právě šla kolem nás ta paní, co nás vyhnala. Zaklepala nám na okénko a omluvila se, že neví, co se s ní včera dělo, že to nebyla ona. Znova nás pozvala na návštěvu. S paní jsme se spřátelily a byla jednou nebo dvakrát, už nevím, ve sboru.

Jinak mně osobně v minulosti pomohlo poslat zlé duchy ve jménu Ježíše Krista pryč. Nikdy jsem neviděla někoho zmítat se na zemi nebo tak, spíš jsem z toho člověka slyšela divný, hluboký a nepříjemný hlas, ze kterého úplně mrazilo.

Od té doby vím, že moc Boží je silnější než moc satanova.

Lído máš k tomu tématu docela zajímavé přijmení...

[ambassador]

S křesťanstvím to může být někdy takto.
Vícekrát se stálo, že simulovali situaci se zraněným člověkem. Stav byl žalostný. Od kolem stojících se ozývali hlasy. " Proč mu někdo nepomůže? Mělo by se něco udělat? Proč to stát nezařídí?" Atd. V horším případě děláme, že to nevidíme. Jaké je povědomí a praxe první pomoci? Dovedeme zraněnému pomoci a nebo odkazujeme na nějaké speciální oddělení?
Tak to může být i se zraněním hříchem. Na to nepotřebujeme speciální školení. Jen trocha empatické lásky. Trocha "vody" kousek "chleba" pohlazení po duši,....... Učit se od Krista správnému přístupu k lidem. Možná můžeš i "zlého" ducha okřiknout, k tomu musíš být zmocněn Duchem Sv.
Co je posedlost zlým duchem je dnes na diskuzi. V době kdy se odehrává biblický příběh toho moc nevěděli o psychosomatickém propojení, elektrochemických procesech v lidském těle. Někdy zaměňujeme různé projevy člověka za posedlost - je to jednoduché a nemusí se člověk "namáhat".
Každopádně se potřebujeme učit Kristově první pomoci, místo nahánění oveček do jednoho stádce. Možná to chce méně dokola opakování základů z "první třídy" , vstoupit do praxe. Nežít v iluzi vlastní jedinečnosti správných křesťanů.

[Tomáš Plechatý]

Pro Mikim:

Mně nevadí, že kazatel a jeho manželka nebyli na té přednášce - primárně jsou určeny pro nevěřící veřejnost.
Ale můj/náš tým 3-5lidí, kteří jsme to pařádali tam shodou okolností nebyl.
Neodsuzuji ani ten tým, ani kazatele, za to že tam nebyli. Možná že to tak mělo být. Nevím.

Zkoumal jsem v bibli, kde se dají najít podmínky pro ,,vymítání démonů". zjistil jsem, že to není žádný duchovní dar jen pro některé.

Není to mezi duchovními dary. Dělal to Ježíš, Dělalo to 12 učedníků včetně Jidáše, dělalo to 70 učedníků. Dělal to i nějaký člověk v Ježíšově jménu, který s nimi nechodil. Dělal to i Pavel, který s Ježíšem nechodil za jeho 3 leté služby. Na konci Marka se říká, že to bude znamení těch, kdo věří. V Janovi říká Ježíš, že ,,kdo věří bude dělat stejné věci, jako on činí a ještě větší, neboť On jde k Otci" .
Ve dvou evangeliích je napsáno, že sluha není nad svého Pána, ale když se vyučí, bude jako jeho mistr.
V listu efezkým je napsáno, že jednotlivá obdarování služby jsou proto, aby církev dorostla do zralého lidství měřeno mírou Kristovy plnosti.
Po sejití z hory nemohli učedníci vyhnat jednoho démona a tak ho přivedli za Ježíšem. Ten ho vyhnal, ale na učedníky se rozhněval, že jsou malověrní a jak dlouho to ještě bude muset snášet. Potom jim říká, že to bylo pro jejich malověrnost, že ho nemohli vyhnat.
A že kdyby měli víru tak mohou říci hoře/moruši aby se vyrvala a přesunula do moře a stane se to pokud by nepochybovali.

(ta zmínka o modlitbě a půstu je dodaná v pozdějších textech, ale nedává smysl, když ve stejné evangeliu jinde Farizeové Ježíši vyčítají, že učedníci se nepostí a on jim říká, že dokud je ženich s nimi, tak se nebudou postit, a s tou modlitbou to také jinde v evangeliích není praxí)

Z toho všeho na mne plyne závěr, že jedinná potřebná kvalifikace je - být věřící. Potom mám právo a autoritu v Ježíšově jménu démony vyhánět.

Nemusím na to být kazatel, nebo exorcista. ale nevylučuje se to.
Toto všechno jsem ale dříve neznal a nevěřil tomu.

Jinak z adventistické literatury dostupné u nás jsem o tom našel jen jednu knížku, kterou jsem tehdy přečetl.
(už asi v roce 2011)
,,Válka stejně skutečná jako vítězství"
http://www.jupos.cz/pagein.php?bid=56&x ... 1111&tid=2

Dnes nemám potřebu mít na všechno citáty EGW nebo to z toho hned dělat ,,Velké Drama Věků", ale myslím, že je to pořád hodnotná kniha pro adventisty. Protože ten člověk není jen teoretik, ale je to kazatel, který démony opravdu vyhání.

Jiné knihy o tomto tématu znám jen mimo CASD literaturu. Alan Vincent - autorita. Nebo Andrew Wommack - už to máte, Jak se lépe modlit.

[Lída Rohalová]

Lído máš k tomu tématu docela zajímavé přijmení... [/quote]

Musím přiznat, že jsem se pobavila

[Lída Rohalová]

Mikime, jak popisuješ svoji zkušenost s temnou sílou, tak mám podobnou a zajímavé je, že taky při spaní. Bylo 2 hodiny ráno. Je to už delší doba.

V noci mě probudil hrozný řev, nikdy jsem takový neslyšela. Cítila jsem horký dech na svém obličeji. Bylo to strašné, bála jsem se, a ani mluvit jsem nemohla. Proto jsem si jen pomyslela 2x něco jako: "Ve jménu Ježíše Krista odejdi!" Ještě naposledy to zařvalo, cítila jsem poslední závan horkého dechu na svém obličeji, a bylo to pryč. Pak mne prostoupila hluboká vděčnost Ježíši a prostoupil mě pokoj Boží. Je to nepředatelná zkušenost.