Tomáš Plechatý napísal:Mikime ostatním přikázáním se také říká přikázání.
Bible sama nerozlišuje ceremoniální zákon od morálního. V knize zákona jsou i morální přikázání v deskách zákona je i ceremoniální přikázání (právě o sobotě). Bible ani neříká, co přesně znamenal ten dlužní úpis. Takže je to tvoje (byť převzatá) konstrukce. Smiř se s tím.
Zase samé bludy
z Tvé strany:
Bible naprosto přesně rozlišuje přikázání Boží od dalších přikázání, zákonů, ustanovení apod. z knihy Mojžíšovy a také je od sebe odděluje:
1. [CEP2001] Dt 4:13
Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal dodržovat,
desatero přikázání(d), a napsal je na dvě kamenné desky. (d) Dosl.: slov
[CEP2001] Dt 4:14
A mně Hospodin v oné době přikázal učit vás nařízením a právům, abyste je dodržovali v zemi, do které táhnete a kterou máte obsadit.
2. [KB1613] Joz 22:5 Toliko hleďte pilně zachovávati a plniti
přikázaní a zákon, kterýž přikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho,
a zachovávajíce přikázaní jeho, přídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou.
3. [KB1613] 2 Kr 21:8 Aniž více dopustím, aby se pohnula noha Izraele z země, kterouž jsem dal otcům jejich,
jen toliko budou-li skutečně ostříhati všeho, což jsem jim přikázal, a všeho zákona, kterýž jim vydal Mojžíš služebník můj.
4. [KB1613] Da 9:11 Nýbrž všickni Izraelští přestoupili
zákon tvůj a odvrátili se, aby neposlouchali hlasu tvého; protož vylito jest na nás to prokletí a klatba, kteráž jest zapsána
v zákoně Mojžíše služebníka Božího, nebo jsme zhřešili proti němu.
Znovu vidíme „tvůj zákon“ (Boží) a „zákon Mojžíšův“. Tentokrát je poukázáno na to, že se od sebe liší svým obsahem.V desateru přikázání, které napsal Bůh, nejsou zaznamenány žádné kletby, ale zákon, který napsal Mojžíš, obsahuje spoustu takovýchto kleteb a soudů.
[KB1613] Dt 5:29 Ó kdyby bylo jejich srdce takové, aby se báli mne
a ostříhali přikázaní mých po všeliký čas, aby jim dobře bylo i synům jejich
na věky!
...V knize zákona jsou i morální přikázání v deskách zákona je i ceremoniální přikázání (právě o sobotě).
Ano, ale to vůbec nic neznamená, že Mojžíš přepsal vlastními slovy přikázání Desatera do své knihy zákona, protože Desatero bylo uloženo uvnitř schrány smlouvy jako ten nejdůležitější zákon, který platí na věky, narozdíl od knihy Moj. zákona, která byla umístěna jen vedle jako přidaný zákon do doby ukřižování JK
na svědectví proti Vám!!!
A tento zákon, jehož ustanovení byly proti nám, Ježíš přibil na kříž, žádné další zákony, přikázání a ustanovení, které nebyly proti nám Ježíš nepřibil na kříž a platili dokud byl Izrael národ či platí jako Desatero dodnes (jsou to právě ty zákony Desatera v nové smlouvě zapsány v mysli a v srdci), dokud bude trvat nebe a země. Pokud bys to chtěl zpochybnit, stavíš se přímo proti Bohu.
Máme dodržovat Jeho přikázání až do tisícího kolena (jedno "koleno" trvá cca 10-20let), takže to platí i pro nás:
[KB1613] Dt 7:9 I zvíš, že Hospodin Bůh tvůj jest Bůh, Bůh silný a pravdomluvný,
ostříhající smlouvy a milosrdenství těm,
kteříž ho milují a ostříhají přikázaní jeho, až do tisícího kolena,
[KB1613] Mt 5:18 Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.
Matouš 5:19
Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i jiné učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
Z jakého zákona? Mojžíšův zákon Ježíš následně přibil na kříž nebo přestal platit, jakmile se židé rozpadli. Takže je jasné, že se zde jedná pouze o zákon Desatera. Komu to Ježíš pravil? Všem přítomným, židům i pohanům!!! Matouš 5:1 Vida pak Ježíš
zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.
Zrušíš 4. přikázání a budeš-li v nebeském království, pokud se tam dostaneš, protože lháři tam nebudou, třeba jako nejmenší tam utírat "we-cka"
A to chceš?
Matouš 5:20 Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
21 Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: Nezabiješ.
Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu.
A to samé platí i pro
svatou sobotu a ostatní přikázání Desatera, budeš za její přestupování stát u soudu. Ve SZ by tě Bůh za její přestoupení rovnou zabil (nechal zabít).
[KB1613] Ex 31:14 Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám.
Kdož by ji poškvrnil, smrtí umře; a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého. (ushmartem et-hashabat ki kodesh…)
... Bible ani neříká, co přesně znamenal ten dlužní úpis.
[CSP] Ko 2:14 a vymazal (rukou psaný záznam),t13 který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; podstranil jej z našeho středu stím, sže jej spřibil na kříž.a t13 ř.: rukopis; v pozdější ř. se používalo ve významu ‚dlužní úpis‘ a
Ve verši 14 výraz: „vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám” pochází z řeckého výrazu, který má význam “závazek zadluženosti”. Odpovídá tedy našemu “dlužnímu úpisu”. A stejně tak dlužíme dluh dokonalé spravedlnosti Božímu zákonu. Naše neschopnost žít podle Božího zákona znamená smrt (Řím 6x23). Ale Ježíš žil dokonalým životem – životem, jakým bychom měli žít my. Zemřel take hroznou smrtí – smrtí, kterou jsme si zasloužili zemřít my. Jinými slovy splatil náš dluh. Vyplatil náš dlužní úpis. Tímto způsobem jsme osvobozeni od rozsudku zákona, který jsme přestoupili (Řím. 8x1). Obětní systém Starého zákona s obětmi beránka byl viditelným znázorněním tohoto dlužního úpisu – cesta přes svatyni potříštěná krví (Žid 9x22, 3 Moj. 17x11). Pavel však píše, že “v Kristu” došel obětní systém svého naplnění (Kol 2x16-17). Všechna obětní nařízení ukazující na příchod Krista pominula. Pavel zdůrazňuje: „To všechno je jen stín budoucích věcí…“(verš 17). Takže soboty, o kterých Pavel píše ve verši 16, se vztahují k tomu, co je stínem věcí, které mají přijít. Logická otázka potom tedy zní: O jakých sobotách mluví Pavel? Existují dva druhy sobot? Je určitá sobota nějakým zvláštním předobrazem? Jak jsme již odhalili dříve, sobota, sedmý den Božího zákona, není stínem něčeho, co má teprve přijít. Naopak – je památníkem něčeho, co již proběhlo – stvoření (2Moj. 20x8-11). Sedmý den, sobota, je stálou připomínkou pravdy o stvoření. Připomíná nám, že jsme nevznikli evolucí. Stvořil nás Bůh. Zaslouží si naší úctu proto, že On je stvořitel, a my jsme stvoření. /Mark A. Finley, Téměř zapomenutý den/
