Member napísal:Hosť napísal:Na záver mám iba jedinú otázku. Prečo Pán Ježíš vyzval svojich nasledovníkov k tomuto: <Mat 24, 20 - 21 Modlite sa, aby ste nemuseli utekať v zime alebo v sobotu, lebo vtedy bude veľké súženie, aké nebolo od počiatku sveta až doteraz a už ani nebude.>
Proroctví o pádu Jeruzaléma – modlete se, aby to nebylo v sobotu
A prečo sa napriek tomu, na Večeru Pánovu, zišli apoštolovia v nedeľu?
A v prvý deň týždňa, keď sme sa sišli lámať chlieb, Pavel hovoril s nimi, lebo mal na druhý deň odísť a pretiahol slovo až do polnoci.
Doručený mail panu Dušanu Seberíniovi
Rozhovor s panem Seberínem pokračuje...
...Proroctví o pádu Jeruzaléma – modlete se, aby to nebylo v sobotu
Ježíš tím myslel jednoznačně nejen na plnění za cca 47 let v roce 70, kdy půjde židům i křesťanům o život, ale zejména je zde myšleno to mnohem podstatnější naplnění v době konce o čemž hovoří téměř celá 24. kapitola, stačí si ji přečíst celou, to co se v ní píše má i 100% naplnění v době úplného konce, nikoliv jen v roce 70. Tím, že Ježíš hovoří o sobotě, byť by to bylo jen s naplněním v roce 70,
nijak tedy nepředpokládal ani nikdy neučil o její neplatnosti po svém vzkříšení ani neuvedl jiný den, který by se měl nově slavit. Hned na začátku je zcela patrné komu to Ježíš říkal,
svým nejbližším učedníkům. A ti všichni do jednoho i po nanebevstoupení Ježíše Krista sobotu zachovávali už jako křesťané, nikoliv jen jako židé, a spolu s nimi i ostatní křesťané z pohanů, takže druhá část závěru v konstrukci TP, že ve verši Mat. 24.20 zachovávání soboty netýká křesťanů z pohanů je jen zcela a lá Tomáš P."a nesprávný. Všimněme si, že i Ježíš sám už ve verši 12 upozorňuje na vrůst bezzákonnosti (proč by to říkal, kdyby měl zákon vč. Desatera zrušit za pár dní na kříži?) a nebo hned ve verši 21 kdy navazuje na verš 20 mluví o tom, že bude tak velké soužení, které už nikdy jindy nenastane, a takové soužení rozhodně ještě dodnes nebylo a teprve bude na konci světa (pozn. až bude 7 posl. ran, nedělní zákona apod.), čímž jasně potvrdil platnost soboty i v době konce. Tak velké soužení rozhodně nebylo v roce 70, kdy umřelo „jen“ cca 20-40000 židů rukou Římanů v Jeruzalémě.
Stačí si přečíst celou 24. kapitolu:
Matouš 24:1 Ježíš vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby.
2 Ale on jim na to řekl: "Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nebude ponechán kámen na kameni, který by nebyl stržen."
3 Když seděl na Olivové hoře, přistoupili k němu o samotě učedníci a říkali: "Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku?"
4 Ježíš jim odpověděl: "Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl.
5 Neboť mnozí přijdou na základě mého jména a budou říkat: `Já jsem Kristus´ a svedou mnohé.
6 Budete slýchat o válkách a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. To všechno se musí stát, ale to ještě není konec.
7
Povstane národ proti národu a království proti království, budou hladomory a zemětřesení na různých místech.
8 Ale to všechno bude počátek porodních bolestí.
9
Pak vás budou vydávat v soužení a budou vás zabíjet; a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.
10 A tehdy se mnozí pohorší, budou se navzájem zrazovat a jeden druhého nenávidět.
11 Také povstanou mnozí lživí proroci a svedou mnohé.
12
A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých.
13
Kdo však vytrvá do konce, bude zachráněn.
14
Toto evangelium o království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec."
15 "Když pak spatříte `ohavnost zpustošení´, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě - kdo čteš, rozuměj -
16 tehdy ti, kdo budou v Judeji, ať utíkají do hor.
17 Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu.
18 A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.
19 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
20
Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu.
21
Neboť tehdy bude tak velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, ani již nikdy nenastane.
22
A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ony dny zkráceny.
23 Tehdy, řekne-li vám někdo: `Hle, zde je Kristus´, nebo: `Zde je´, nevěřte.
24 Povstanou totiž lživí Kristové a lživí proroci a budou ukazovat veliká znamení a divy, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.
25 Hle, řekl jsem vám to předem.
26 Řeknou-li vám tedy: `Hle, je v pustině´, nevycházejte; `hle, v úkrytech´, nevěřte!
27
Neboť jako blesk vychází od východu a svítí až na západ, takový bude příchod Syna člověka.
28 Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi."
29
"Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nevydá svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebes se otřesou.
30
Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou.
31
A pošle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci."
32 "Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, poznáváte, že léto je blízko.
33
Tak i vy, až toto všechno uvidíte, poznávejte, že je to blízko, přede dveřmi.
34 Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.
35 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou."
36
"O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec.
37 Neboť jak tomu bylo za dnů Noé, tak bude i při příchodu Syna člověka.
38 Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noé vešel do korábu,
39
a nic nepoznali, až přišla potopa a všechny smetla - takový bude i příchod Syna člověka.
40
Tehdy budou dva na poli, jeden bude vzat a jeden bude zanechán.
41
Dvě budou mlít na obilném mlýnku, jedna bude vzata a jedna bude zanechána.
42
Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
43 To však vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do jeho domu.
44
Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nemyslíte."
45 "Kdo je tedy věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas?
46
Blahoslavený onen otrok, kterého jeho pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nad celým svým majetkem.
48 Kdyby si však onen zlý otrok řekl ve svém srdci: `Můj pán dlouho nepřichází´
49 a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci,
50 tu pán onoho otroka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná.
51 Oddělí ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů."
… A prečo sa napriek tomu, na Večeru Pánovu, zišli apoštolovia v nedeľu?
Skutky apoštolské 20:7 Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba,
Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.
Skutky apoštolské 20:7 And upon the first day of the week, when the disciples came together to break bread, Paul preached unto them, ready to depart on the morrow; and continued his speech until midnight.
8
A bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni.
9 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů, a vzat jest mrtvý.
10 I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.
11 A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl,
a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.
12 I přivedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potěšeni.
13 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; neb jest byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.
14 A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.
15 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne přistavili jsme bárku k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.
16 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě.
Sk. 20.7, oblíbený verš zastánců neděle. Tento verš je jediným záznamem v Novém zákoně o tom, že se první den v týdnu konalo shromáždění. Autor píše, že shromáždění bylo svoláno nejen proto, že se sešli jako obvykle k lámání chleba, ale i proto, že Pavel chtěl druhý den odejít. Z tohoto důvodu svolal Pavel věřící na večerní shromáždění, když už byla tma, tedy první den v týdnu. Toto shromáždění se tedy konalo v noci prvního dne týdne. Ve Starém i Novém zákoně se čas počítá od jednoho západu slunce do druhého západu slunce. Toto shromáždění se tedy konalo v sobotu v noci! Proto tam měli mnoho světel. Věřící spolu často zůstávali pohromadě, aby slavili Večeři Páně (Sk 2x42-46). Symbol Kristovy oběti byl pro ně vším. Proto ji znovu slavili i před Pavlovým odchodem. Podle Skutků 20x11-14 prožil Pavel vlastní nedělní den (za denního světla) na cestě do Assu. Je jasné, že tomuto dni nepřikládal žádný význam. Závěrem tedy lze říci, že v Novém zákoně není žádný příkaz světit neděli ani žádný příkaz o tom, že by nám učedníci zanechali nějaký příklad pro zachovávání neděle. /Mark A. Finley, Téměř zapomenutý den, str. 79/
Závěr: k lámání chleba se scházeli každý den a první den v tom nehrál žádnou podstatnou roli!