Lída Rohalová napísal:Lída Rohalová napísal:Tvoje definice spasení zní tedy takto: Milost Boží (50 %) + dodatky (50 %) = spasení.
mikim napísal:Nezní, to jsi napsala ty, já jsem žádné procenta neuvedl!!! Pokud bych to měl oprocentovat, tak 100% milost a z toho vyplývající + 100% poslušnost a plnění Boží vůle kam patří i 100% zachovávání přikázání Božích vč. soboty.
Nejdříve k milosti Boží přidáš poslušnost znamenající činění Boží vůle, zahrnující z lásky dodržování Desatera Božích přikázání ( také zhrnutých do dvou přikázání Miluj Boha a Miluj bližního svého) + skutky víry (viz Jakub) neboli skutky svatých = spasení.
Po mé upřesňující otázce zda je milost doplňkem dodatků nebo dodatky doplňkem milosti napíšeš, že obojí je stejně důležité, to tedy logicky znamená 50 na 50. Vizuálně to vypadá takto: Milost Boží (50 %) + dodatky (50 %) = spasení.
V posledním příspěvku píšeš, že to tak není. Podle Tvého nového vyjádření je to tedy takto: Milost Boží (100 %) + dodatky (100 %) = spasení? Jak může být Milost Boží 100 % a dodatky též 100 %? V tom případě jedno ruší druhé a teď se ptám, kterou z těch dvou věcí v definici spasení necháš.
Lída Rohalová napísal:Bůh uděluje výjimečně spasení zdarma jen lidem, kteří toho již více učinit nemohou (viz lotr na kříži)? Nám ostatním už ke spasení Boží milost nestačí a musíme si ji ve zbylých 50 % "odpracovat"?
mikim napísal:Asi ano, neznám jiný případ z Písma, komu by Ježíš řekl, že s ním bude v ráji...
Milost stačí a nám jak už jsem mnohokrát uvedl z přijaté milosti vyplývá i 100 plnění Boží vůle a poslušnost vč. dodržování Desatera! Dordžování Desatera není žádné odpracování, to děláš z lásky k Bohu, proto, že ho miluješ. "když mne milujete, budete zachovávat má přikázání". Pokud Ježíše nemiluješ pak chápu, že nemusíš zachovávat Boží přikázání. Ale pokud ho miluješ a nezachováváš jsi usvědčena jako lhářka a není v Tobě pravdy, to neříkám já, ale Ježíš.
Nevyznávám teorii přijmi milost a hřeš si, jak chceš. To pak člověk milost nepochopil ani neprožil.
Píšeš, že milost stačí. A pak hned vzápětí dodáváš, že z přijaté milosti vyplývá i 100 % plnění Boží vůle a poslušnost vč. dodržování Desatera. Takže milost ano, ALE...
A pročpak pořád zdůrazňujete, "když mne milujete, budete zachovávat má přikázání? Proč nezdůrazňujete
podstatu věci - 34 Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali.
35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ J 13,34-35
Poznává okolí, že jsme Jeho učedníci, nebo ví, co dodržujeme?
Četla jsem. Autor se snaží obhájit zachovávání Desatera, je to v podstatě základ učení adventismu o sobotě. Věřila jsem tomu 14 let. S autorovým pojetím zákona a milosti se nyní neztotožňuji.
Lída Rohalová napísal:Který výrok mám brát tedy vážně? Naprostou jistotu pro den soudu, nebo adekvátní strach z nespasení?
mikim napísal:Platí obojí, rozhodně já osobně ani díky naději na dar milosti, který obdržím při 2PJK nemám 100% jistotu, že na soudu obdržím odměnu a nebudu odsouzen a je na místě mít adekvátní strach z toho, že o tuto milost, která je podmíněná následnou poslušností a činěním Boží vůle, a tím, že naopak budu vědomě hřešit a nevyznávat svoje hříchy a nečinit pokání mohu o tuto milost přijít.
Zde zas píšeš, že milost je
podmíněná následnou poslušností. Tedy ne pouze milost, ale zase to ALE... Jen řečnická otázka k zamyšlení, odpověz si sám: Proč má v pojetí adventismu milost tolik dodatků? Mám na mysli, že když se někde napíše, že jsme spaseni milostí, musí se k tomu hned dodávat, jak se přijetí milosti projevuje (dodržování Desatera)?
Píšeš, že platí Tvoje radostná důvěra pro den soudu a pak zase píšeš, že je třeba mít adekvátní strach z nespasení. Jedno vylučuje druhé. Buď máš strach, nebo důvěru. Dokonalá láska zahání strach (1 J 4,18).
Máš-li naprostou důvěru, říkám "haleluja". Máš-li strach, je životně důležitá otázka, odkud se bere?
O této příručce ses vyjádřil jako o doporučení. Znám ji. Mne nezajímá doporučení, ale okamžik, kdy se dá prohlásit, že je sobota správně dodržena/zachována, tedy co je závazné. Je ta příručka tedy doporučení, nebo je závazná pro všechny?
...V posledním příspěvku píšeš, že to tak není. Podle Tvého nového vyjádření je to tedy takto: Milost Boží (100 %) + dodatky (100 %) = spasení? Jak může být Milost Boží 100 % a dodatky též 100 %? V tom případě jedno ruší druhé a teď se ptám, kterou z těch dvou věcí v definici spasení necháš.
Nic se neruší, ale doplňuje neruší, a znovu pakuji 100% milost, která je sice dar, ale 100% podmíněný činěním 100% Boží vůle a 100% poslušností. O dodržování přikázání mluví Ježíš i apoštolové dokonce mnohem více než o milosti.
...Píšeš, že milost stačí. A pak hned vzápětí dodáváš, že z přijaté milosti vyplývá i 100 % plnění Boží vůle a poslušnost vč. dodržování Desatera. Takže milost ano, ALE...
Nenapsal jsem ani 1x, že pouhá milost stačí, to by pak byla možná jen "laciná milost" a tou, pokud nebude žít Kristovým svatým životem nebude nikdo nikdy spasen. Víš vůbec co to je laciná milost?
http://www.prostekrestanstvi.cz/mimobi ... bonhoeffer
nebo
Falešné nauky o milosti
Poselství o Boží milosti je úžasnou zprávou pro celé lidstvo. Přesto je mnohými lidmi překrucována tak, aby nebyla správně pochopena. Satan se snaží vtáhnout lidstvo do extrémismu na jedné nebo na druhé straně tohoto Božího milosrdného plánu záchrany.
Vlastní zásluhy, zákonictví
Některým křesťanům se předkládá, že si musí své spasení zasloužit a že ospravedlněni od hříchů jsou díky svým zásluhám, dobrým skutkům, či zachováváním zákona. NE ospravedlněni (očištěni od hříchu) můžeme být pouze Kristovou spásnou krví a darem jeho milosti, kterou si sami nezasloužíme! Jedině Kristus, který za naše hříchy zaplatil, je z nás dokáže sejmout. Jedině On nám může dát plášť své spravedlnosti. Jedině On nás učinil svou zástupnou obětí spravedlivými v očích svého nebeského Otce. Jedině On je naším předrahým Zachráncem a Spasitelem. Jedině On je náš vysvoboditel z našeho hříchu a bídného stavu.
Laciná milost bez posvěceného života
Druhým extrémním názorem, který se šíří křesťanským světem je to, že Kristova milost přikryje naše hříchy a my již nemusíme nic více dělat. Stačí uvěřit a člověk bude spasen ať žije vědomě v jakémkoli hříchu. NE, takto spaseni nebudeme! Ježíš, když uzdravoval a odpouštěl lidem hříchy dodával, „jdi a už nehřeš!“, jinými slovy „je ti odpuštěno, dal jsem ti svou milost, ale už to nedělej!“ Lidé, kteří přijímají takovouto lacinou milost nepoznali znovuzrození, nepoznali proměnu Duchem Svatým, nepoznali opravdovou lítost nad hříchem, který Krista ukřižoval, nepoznali touhu již tento hřích opustit. Jestli jsme se odevzdali Kristu opravdově, jestli jsme učinili opravdové a hluboké pokání, poznáme to právě podle toho, že Bůh vloží svým Duchem svatým do našeho nitra svůj zákon, jak zaslíbil, který změní naše touhy a začne měnit naše povahy k obrazu Krista. Hřích se nám stane odporným a již ho nechceme!
Proto přijměme darem milost Ježíše Krista, kterou jsme spasení. (Ef 2,5-10) Otevřeme své srdce a nechme se očistit Jeho drahou krví, kterou za nás prolil a odevzdejme se mu celým svým srdcem a učiňme vyznání a pokání. Náš život se teprve pak bude projevovat skutky spravedlnosti, protože Písmo praví, že víra bez skutků je sama o sobě mrtvá (Jakub 2,17).
Příkladem víry projevující se skutky je nám Abrahám
Galatským 3,2-3 - Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí mezi vámi mocné věci, činí tak na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry? Je tomu jako s Abrahamem: ‚uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.‘ Vězte tedy, že ti, kdo jsou z víry, jsou synové Abrahamovi.
Jakub 2,21-23 - Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem.
Apoštol Pavel to celé nádherným a srozumitelným způsobem shrnuje slovy:
Římanům 3,22-31 - Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů! Vždyť je přece jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.
...A pročpak pořád zdůrazňujete, "když mne milujete, budete zachovávat má přikázání? Proč nezdůrazňujete
podstatu věci - 34 Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali.
35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ J 13,34-35
Poznává okolí, že jsme Jeho učedníci, nebo ví, co dodržujeme?
Protože to zdůrazňuje sám Ježíš a apoštolové ve svých dopisech a my to podle nich opakujeme a řídíme se tím. Co řekli apoštolové nejdříve "dávám Vám nové přikázání" nebo "připomínáme Vám, abyste zachovávali to staré přikázání, které jste měli od počátku a která nejsou těžká?" Láska v nich je obsažena samozřejmě také.
[KB1613] Ef 6:1 Dítky poslouchejte rodičů svých v Pánu; neboť jest to spravedlivé.
[KB1613] Ef 6:2 Cti otce svého i matku, (toť jest přikázaní první s zaslíbením),
[KB1613] Ef 6:3 Aby dobře bylo tobě, a abys byl dlouhověký na zemi.
[KB1613] 1 Te 4:2 Víte zajisté, jaká přikázaní vydali jsme vám skrze Pána Ježíše.
[KB1613] 1 Te 4:3 Tať jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva,
[KB1613] 1 Tm 1:5 Ješto konec přikázaní jest láska z srdce čistého, a z svědomí dobrého a z víry neošemetné.
[KB1613] 1Tm 6:12 Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky.
[KB1613] 1 Tm 6:14 Abys ostříhal přikázaní tohoto, jsa bez poškvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista.
[NBK] 2 Tm 2:5 Také když někdo závodí, nezíská věnec, pokud nezávodil podle pravidel.
[NBK] Jk 1:25 Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává [v něm] - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá.
[KB1613] Jk 2:8 Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
[NBK] Jk 2:9 Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky
[CEP2001] Jk 2:10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.
[KB1613] Jk 2:11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.
[KB1613] Jk 2:12 Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.
O Synovi je řečeno…
[Pavlik_NZCZ] Žd 1:9 zamiloval [si]s spravedlnost a v nenávist jsi pojal i bezzákonnost pro tuto příčinu tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásotu nad tvé druhy.
[KB1613] 2 P 2:21
Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázaní.
[KB1613] 2 P 3:2 Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázaní vydané od nás apoštolů Pána a spasitele,
KB1613] 1 J 2:3 A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázaní jeho ostříháme.
[NBK] 1J 2:4 Kdo říká: "Znám ho," a nezachovává jeho přikázání, je lhář a není v něm pravda.
[KB1613] 1 J 2:5 Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.
[CEP2001] 1 J 2:6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.
Nejdříve mluví o starém přikázání jako platném:
[KB1613] 1 J 2:7
Bratří, ne nějaké nové přikázaní píši vám, ale přikázaní staré, kteréž jste měli od počátku. A to přikázaní staré jestiť slovo to, kteréž jste slyšeli od počátku.
a pak o novém:
[KB1613] 1J 2:8 A zase přikázaní nové píši vám, kteréž jest pravé i v něm i v vás. Nebo tma pomíjí, a světlo to pravé již svítí.
[KB1613] 1 J 3:4 Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.
[KB1613] 1 J 3:22 A zač bychom ho koli prosili, béřeme od něho; nebo přikázaní jeho ostříháme, a to, což jest libého před oblíčejem jeho, činíme.
[KB1613] 1 J 3:23 A totoť jest to přikázaní jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista, a milovali jedni druhé, jakož nám vydal přikázaní.
[KB1613] 1 J 3:24 Nebo kdož ostříhá přikázaní jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám.
autoj him en in autw…)
[KB1613] 1 J 4:21 A totoť přikázaní máme od něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého.
[KB1613] 1 J 5:2 Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a přikázaní jeho ostříháme.
[KB1613] 1 J 5:3
Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázaní jeho nejsou těžká.
[KB1613] 2 J 1:4 Zradoval jsem se velmi, že jsem nalezl některé z synů tvých, an chodí v pravdě,
jakož jsme přikázaní vzali od Otce.
[KB1613] 2 J 1:6 A totoť jest ta láska, abychom chodili podlé přikázaní jeho. Přikázaní pak toto jest, jakž jste slýchali od počátku, abyste v něm chodili.
Svatí na konci dnů budou jen tito:
[KB1613] Zj 12:17 I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího,
kteříž ostříhají přikázaní Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.
[KB1613] Zj 14:12
Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy.
[KB1613] Zj 22:14
Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázaní jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města.
Těch veršů o dodržování přikázání je v Písmo celkem dost. Kdo je nebere vážně nemůže být spasen. Desatero je prostě základ a to ještě velmi jednoduchý, který pokud nechceš dodržovat, nemáš v nebi co pohledávat.
Zákon Deseti přikázání a milost jdou spolu jako ruku v ruce, jedno od druhého nelze vyloučit. Ani jen na základě milosti, a ani jen na základě dodržování Desatera, nemůžeš být spasená. Výjimky nechme na Bohu, o výjimkách kromě lotra na kříži Písmo mlčí.
Pokud správně nechceš hřešit, musíš zákonitě automaticky dodržovat Desatero, které máš zapsané v mysli a v srdci, jinak to nejde. Nejde milovat Boha a bližního a nedodržovat Desatero, to se naprosto vylučuje! 