Cesta ke Kristu-komentované vydání

[Milan]

Způsob, kterým publikovala Ellen Gould Whiteové: Denis Fortin, komentované vydání Cesty ke Kristu.

Kniha Cesta ke Kristu vznikla jako pomůcka pro šíření křesťanského a adventního poselství na sklonku 19. století. Adventismus tehdejší doby vycházel v pojetí spásy z metodismu a dokonce název knihy byl „Wesleyovským obrazem“ záchrany člověka.
Cesta ke Kristu je kompilací-jedná se o sebrané a uspořádané části publikovaných děl (článků atd.) Ellen Whiteové, vytvořené „bookmakerem pisatelky“, její osobní asistentkou Marianou Davis. V době působení Ellen Whiteové nebylo tajemstvím, že její myšlenky, případně inspirace z jiných děl, byly do publikovatelné podoby připravovány jejími asistentkami Marianou Davis a Fannie Bolton. Opravovaly chyby v pravopisu, větné stavbě i osnově děl, případně přepisovaly pasáže z díla jiných autorů, které se hodily k použití v autorčině záměru. (tolik k článku v magazínu Spectrum-viz: http://spectrummagazine.org/article/201 ... ng-process).

Ve 20. Století, kdy se adventismus v reakci na modernu vydal na cestu fundamentalizmu a doslovné inspirace Písma, se podobný přístup začal uplatňovat i ve vztahu k inspiraci děl Ellen Whiteové. Její příběh začal žít vlastním životem.
O to větší šok zažili adventisté v USA v roce 1980 (k nám, vzhledem k politické situaci, dolehly pouze slabé ozvěny), který byl rokem „krize FDR-Ford, Davenport, Rea“.
Desmond Ford přišel s novým pohledem na službu Ježíše ve svatyni, Walter Rea vydal knihu „Bílá lež“(White Lie) a „hochštaplerovi“ Donaldu Davenportovi, který vybudoval na základě kontaktů v církvi Ponziho schema, toho roku celý podnik zkrachoval, přičemž byly ožebračeny tisíce důvěřivých adventistů a množství institucí pocítilo bolestné finanční ztráty.

Ti, kteří se nejsou ochotni poučit z chyb v minulosti, jsou nuceni je prožít znovu. Dvojnásob smutné je, jsou-li to chyby vlastní. Otázkou zůstává, jak se k vlastní historii postavíme my sami. Můžeme na ni poukazovat jako na znamení „falešné stopy od samého začátku, klamavé poselství sekty…“, nebo jako na selhání lidí „pod kuratelou ideje zvláštního poslání vyvoleného ostatku“, nebo jako na pomluvy „nepřátel pravdy“. Nebo existuje ještě jiný postoj ke společenství církve? Je na místě následování příkladu Krista, „který přišel hledat a spasit, co zahynulo“, nebo výzvy „vyjděte z něho lide můj“?

[Tomáš Plechatý]

Díky za popis historie vnímání díla EGW.

Ale takto to vypadá, že problém nebyl nikdy v EGW ani v obsahu děl, ani ve způsobu autorství, ale že problém si udělala až církev sama po její (EGW) smrti, tím jak posunula vnímání a proto potom ten ,,šok".

S tím nesouhlasím.

I když je to co popisuješ pravda, tak problémy stále jsou jak v obsahu stěžejních děl (teologicky) tak i samotný způsob zpracování i když průkponíkům, nevadil, tak není košer.

A nakonec je problém to jak sama sebe a hodnotu svých děl vnímala ona sama zase ve svých knihách, jak se ona vypořádávala s kritiky.
V tom je velký problém - tak to vnímám já.

Knihu cesta ke Kristu nemám přečtenou celou, proto obsah nemohu hodnotit, to co jsem četl, mi nevadilo, ale je to už mnoho let , kdy jsem ji četl a tehdy jsem byl důvěřivý. Já mám problém s tím, že se církev oficiálně nevyjádřila ve smyslu, že není pravda, že všechno co napsala je pravda a inspirované. A že nevyhlásila konkrétně kterých částí se distancuje a dále je nedoporučuje.

Takto to vypadá, že církev doporučuje její kompletní dílo a považuje je celé za plně Bohem inspirované a správné.
To už pak není problém jen EGW ale i církve.

[mikim]

Způsob, kterým publikovala Ellen Gould Whiteové: Denis Fortin, komentované vydání Cesty ke Kristu.

Kniha Cesta ke Kristu vznikla jako pomůcka pro šíření křesťanského a adventního poselství na sklonku 19. století. Adventismus tehdejší doby vycházel v pojetí spásy z metodismu a dokonce název knihy byl „Wesleyovským obrazem“ záchrany člověka.
Cesta ke Kristu je kompilací-jedná se o sebrané a uspořádané části publikovaných děl (článků atd.) Ellen Whiteové, vytvořené „bookmakerem pisatelky“, její osobní asistentkou Marianou Davis. V době působení Ellen Whiteové nebylo tajemstvím, že její myšlenky, případně inspirace z jiných děl, byly do publikovatelné podoby připravovány jejími asistentkami Marianou Davis a Fannie Bolton. Opravovaly chyby v pravopisu, větné stavbě i osnově děl, případně přepisovaly pasáže z díla jiných autorů, které se hodily k použití v autorčině záměru. (tolik k článku v magazínu Spectrum-viz: http://spectrummagazine.org/article/201 ... ng-process).

Ve 20. Století, kdy se adventismus v reakci na modernu vydal na cestu fundamentalizmu a doslovné inspirace Písma, se podobný přístup začal uplatňovat i ve vztahu k inspiraci děl Ellen Whiteové. Její příběh začal žít vlastním životem.
O to větší šok zažili adventisté v USA v roce 1980 (k nám, vzhledem k politické situaci, dolehly pouze slabé ozvěny), který byl rokem „krize FDR-Ford, Davenport, Rea“.
Desmond Ford přišel s novým pohledem na službu Ježíše ve svatyni, Walter Rea vydal knihu „Bílá lež“(White Lie) a „hochštaplerovi“ Donaldu Davenportovi, který vybudoval na základě kontaktů v církvi Ponziho schema, toho roku celý podnik zkrachoval, přičemž byly ožebračeny tisíce důvěřivých adventistů a množství institucí pocítilo bolestné finanční ztráty.

Ti, kteří se nejsou ochotni poučit z chyb v minulosti, jsou nuceni je prožít znovu. Dvojnásob smutné je, jsou-li to chyby vlastní. Otázkou zůstává, jak se k vlastní historii postavíme my sami. Můžeme na ni poukazovat jako na znamení „falešné stopy od samého začátku, klamavé poselství sekty…“, nebo jako na selhání lidí „pod kuratelou ideje zvláštního poslání vyvoleného ostatku“, nebo jako na pomluvy „nepřátel pravdy“. Nebo existuje ještě jiný postoj ke společenství církve? Je na místě následování příkladu Krista, „který přišel hledat a spasit, co zahynulo“, nebo výzvy „vyjděte z něho lide můj“?

Knihu Cesta ke Kristu, která je nejznámější její knihou a také nejčastěji vydávanou napsala EGW, používá zde to samé co už napsala a publikovala dříve jinde a rozhodně to za ní nenapsaly její sekretářky jak si někteří zbytečně vymýšlí...

www.otazky.ellenwhiteova.cz/„e-whiteova ... e-kristu“/

nebo zde ke stažení krátký scan z knihy EGW a její kritici, kde je to popsáno ještě podrobněji:

https://ulozto.cz/!9V6Mvnj2qwjg/byly-to ... nichol-pdf

[Milan]

Zdá se, že někteří lidé sice umí číst, ale nerozumí textu. Tak ještě jednou: Kniha Cesta ke Kristu je kompilací z dřívějších publikovaných děl Ellen Whiteové, to znamená, že EGW je autorkou, ale knihu nenapsala. Podle jejich pokynů ji totiž sestavila Mariana Davis.
Práce asistentek, stejně jako využívání děl jiných autorů, ukazuje "civilní příběh" autorky. Popírat fakta je možné, ale kontraproduktivní.