Študujeme vieroučné body CASD - Desiatky

[Milan]

K čemu má sloužit polemika o Desátcích? Záměrně nepíšu studium, případně dialog, zdá se mi totiž, že cílem "Xmana" je odhalovat bludy ve věroučných článcích CASD (mohu se mýlit).

Jádrem článku jsou, jak jinak-peníze. Tedy moje peníze, hmotné prostředky, kterými disponuji, které jsem si vydělal, nebo je získávám prostřednictvím dávek, penzí, darů atp. Nebo snad ne? Je jádrem polemiky věrnost Hospodinu, tedy to, co Pán Bůh žádá, abych se svými prostředky dělal? Nebo snad s Jeho prostředky, které mi svěřil, abych s nimi hospodařil? A jde jen o peníze, nebo také o schopnosti, čas, vliv…?
Je církevní organizace pánem my jejími poddanými, nebo je velkým manipulátorem a my jsme oběti propagandy…? Je snad korporací, která sleduje korporátní zájmy svých vlastníků. Nebo se jedná o společenství věřících, do kterého patříme?

A nyní několik poznámek k tématu:
Mojžíšův zákon stanovil pravidla formování izraelské pospolitosti. Kněžská a zákonická (rabínská) tradice je rozvíjela. Ježíš naproti tomu formuloval principy, a ponechal na svých následovnících, aby hledali a nalézali konkrétní pravidla pro jejich uplatnění, přiměřená době, potřebám, podřízená principům evangelia a vedení Ducha svatého.
Samozřejmě, že způsob argumentace texty Písma, který obstál v 19. století a půdě USA v době, kdy se adventní hnutí transformovalo do Církve adventistů sedmého dne, a který možná postačoval v době, ve které byly napsány základní věroučné články, jako ucelený soubor (60-80. léta minulého století) neobstojí v 21. století. Ač je to s podivem, adventisté dlouho tvrdili, že nepotřebují věroučné články, že jim stačí Písmo ( buďme poctiví- Písmo a spisy Ellen Whiteové, což se bralo jaksi automaticky).
Desátkový systém je církevní konstrukt. Vznikl kvůli potřebě církve financovat své aktivity, v případě CASD na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Vychází ze zásady, že církevní společenství se má financovat samo, nezávisle na státu, z příspěvku svých členů. Mám za to, že inspiraci i zdůvodnění na základě Písma přijali první adventisté přesně v intencích přístupu „Common Sense“. Dnes, kdy jsme se v myšlení i přístupu k Písmu posunuli, by bylo poctivé říci to adekvátním způsobem.
Co je špatného na tom, zavázat členy církevního společenství při křtu k tomu, aby podporovali Boží dílo. Je snad církev lidský výmysl? Dělá snad Bůh své dílo na zemi výhradně duchovně, nepoužívá k tomu lidi, a církev? Námitka, že církev je drahý a neefektivní nástroj je sice relevantní, ale jaký jiný je k dispozici, nechceme-li společenství atomizovat na jedince? Požadavek na závazek podílu na činnosti církve, včetně finančního příspěvku, i jeho ověřené plnění v případě lidí ve službě považuji za adekvátní. Možná by byla příhodná jiná formulace v křestním slibu, ale závazek tam patří.
Jen tak mimochodem, už jste někdo někdy v církvi zažil požadavek doložit k desátkům i daňová přiznání, důchodový výměr, případně účetnictví, jak je to běžné v případě finančních kontrol ze strany berňáku, nebo při žádosti o hypotéku či úvěr? Není to snad v církvi záležitost důvěry, svědomí a odpovědnosti jedince?
Když studujeme Písmo, odmítáme desátkový systém a horujeme za novozákonní přístup, jak se postavíme k období (které zmínil již Karel Schneider), v němž komunita církve měla všechny věci společné. Proč se inspirujeme dobrovolnými dary a neříkáme, že šly až na hranici-vše patří Bohu a společenství věřících, což je na hony vzdáleno „pouhé 1/10“. Jistě, přístup se neuplatnil všude, pro všechny a po celou dobu apoštolského období. Ale ukazuje míru oddanosti.
S požadavkem platit desátky z hrubé mzdy jsem se setkal několikrát, ale to bylo ještě v době, kdy stát sliboval budování světlých zítřků komunismu a těsně poté, co toto období skončilo. Tehdy zřejmě napsal svůj příspěvek i zmiňovaný bratr Dymáček. V dnešní době je to docela úsměvné. Který daňový systém si máme vybrat? Ten český, se superhrubou mzdou? Nepatří ke mzdě zaměstnance také daňová kvóta zaměstnavatele? A jak to mají dělat živnostníci, kteří platí nižší daně a ještě mohou využít paušální odpočty? A co podnikatelé? Mají platit ze zisku, nebo z obratu?

[Guy]

Desátkový systém je církevní konstrukt.

Ano, je to konstrukt. Ovšem učení církve říká, že je to nárok, závazek, povinnost. Jasně to představuje E.Whiteová jako povinnost a v případě neplnění nevěrnost Bohu.

Vychází ze zásady, že církevní společenství se má financovat samo, nezávisle na státu, z příspěvku svých členů.

Pročetl jsem zběžně kapitolu o Desátcích v knize "27 věroučných článků", ale tuto zásadu jsem tam nenašel. Je ale logická.
Je tam ale věta, s kterou se dá souhlasit (na str.325), že " v církvi má být dostatek prostředků pro poskytnutí hmotného zabezpečení kazatelů a pro hlásání evangelia". Pak může být diskuse o tom, do jaké míry mají být kazatelé zabezpečeni a jak mají být zabezpečeni ti, kteří hlásají evangelium, zvláště lidem mimo církev, což nemusí a často kazatelé nejsou (KE, církevní neziskovky, vedoucí KP...)

Dnes, kdy jsme se v myšlení i přístupu k Písmu posunuli, by bylo poctivé říci to adekvátním způsobem.

Nevím, zda jsme se posunuli, v formulaci věrouky, resp. tohoto článku o desátcích, se nic nezměnilo. Kdo to poctivě řekne?

Co je špatného na tom, zavázat členy církevního společenství při křtu k tomu, aby podporovali Boží dílo.

Církev si může stanovovat pravidla členství, včetně financí. Jak jsi už psal, bylo by poctivé vyučovat, že závaznost desátků pro NZ církev neexistuje. Na druhou stranu lze vyzývat, aby v duchu SZ pravidel Izraele, podporovali členové komunitu desátky. Ale zavazovat adepty při křtu slibem, to podle mne není správné.

Požadavek na závazek podílu na činnosti církve, včetně finančního příspěvku, i jeho ověřené plnění v případě lidí ve službě považuji za adekvátní. Možná by byla příhodná jiná formulace v křestním slibu, ale závazek tam patří.

Evangelíci mají "salár", je dobrovolný, doporučen ve výši 5 %, o desátcích se mluví v CB s tím, že nejde o povinnost dovozenou z Písma, ale že princip je dobrý.
Takže ze současné formulace křtu by mělo slovo "desátek" být vypuštěno a při přípravě k členství by se mělo jasně říci, že je to opatření církve a desátek pouze doporučovat.

Jen tak mimochodem, už jste někdo někdy v církvi zažil požadavek doložit k desátkům i daňová přiznání, důchodový výměr, případně účetnictví, jak je to běžné v případě finančních kontrol ze strany berňáku, nebo při žádosti o hypotéku či úvěr? Není to snad v církvi záležitost důvěry, svědomí a odpovědnosti jedince?

Ano, to se mi líbí, že církev do svědomí lidem neleze, tedy alespoň tam, kde jsem. Tak by to mělo být.

[Laco]

Ano, to se mi líbí, že církev do svědomí lidem neleze, tedy alespoň tam, kde jsem. Tak by to mělo být.

Povedz kde si? v akej cirkvi? Ja v CASD.

[Milan]

Laco napsal:

Povedz kde si? v akej cirkvi? Ja v CASD.

Pokud ve sboru vládne atmosféra jediného správného a neomylného názoru, pokud je vyžadován bezvýhradný souhlas se vším, co někteří jedinci hlásají a není prostor pro alternativu, pro svobodnou, kultivovanou diskuzi, doporučuji změnit prostředí. Jinak hrozí duchovní vyprahlost a smrt na poušti ve společenství dokonalých.
Osvědčilo se mi také čtení. Dobré křesťanské literatury, podle osobního naturelu čtenáře, je dostatek i v českém jazyce. Někdy je dokonce z pera adventistických autorů…

[Waldo]

Cirkev pri argumentácii desiatkov nevenuje žiadnu pozornosť zdôvodneniu prechodu od naturálnych desiatkov (ako tomu bolo v Izreali) k finančným desiatkom (ako to cirkev požaduje dnes). Tvári sa, že to je predsa jedno, majetok ako majetok.

V učebnici vierouky CASD sa píše, že
Nikde v Novej zmluve nečítame, že by systém desiatkov bol odvolaný alebo zrušený.

To je pravda. Boh prikázal Izraelcom odovzdávať desiatky z úrody poľa a prírastkov stád. Je teda určitá malá teoretická pravdepodobnosť, že táto Božia požiadavka na odovzdávanie desiatkov v naturálnej forme je pre Židov stále platná. Keby som bol Žid, musel by som si to vyriešiť. (No asi by som narazil na neprekonateľné problémy súvisiace s neexistenciou chrámu, kňazského systému a pod.)

Ale pokiaľ ide o kresťanský pohľad na vec, musím konštatovať:
Nemohlo byť zrušené niečo, čo nikdy nebolo zavedené.
Boh nikdy nechcel od pohanov –nežidov (čo som aj ja), aby niekedy niekde niekomu platili desiatok v peniazoch. Ak by to tak bolo, asi by som sa tým musel zaoberať. Ale nič také Boh neprikázal.

To, že cirkev požaduje od svojich veriacich desiatok v peniazoch, a pritom sa tvári, že to je to isté ako to bolo v Izraeli, je hrubé znásilňovanie Božích príkazov daných Izraelcom.

[mikim]

Cirkev pri argumentácii desiatkov nevenuje žiadnu pozornosť zdôvodneniu prechodu od naturálnych desiatkov (ako tomu bolo v Izreali) k finančným desiatkom (ako to cirkev požaduje dnes). Tvári sa, že to je predsa jedno, majetok ako majetok.

V učebnici vierouky CASD sa píše, že
Nikde v Novej zmluve nečítame, že by systém desiatkov bol odvolaný alebo zrušený.

To je pravda. Boh prikázal Izraelcom odovzdávať desiatky z úrody poľa a prírastkov stád. Je teda určitá malá teoretická pravdepodobnosť, že táto Božia požiadavka na odovzdávanie desiatkov v naturálnej forme je pre Židov stále platná. Keby som bol Žid, musel by som si to vyriešiť. (No asi by som narazil na neprekonateľné problémy súvisiace s neexistenciou chrámu, kňazského systému a pod.)

Ale pokiaľ ide o kresťanský pohľad na vec, musím konštatovať:
Nemohlo byť zrušené niečo, čo nikdy nebolo zavedené.
Boh nikdy nechcel od pohanov –nežidov (čo som aj ja), aby niekedy niekde niekomu platili desiatok v peniazoch. Ak by to tak bolo, asi by som sa tým musel zaoberať. Ale nič také Boh neprikázal.

To, že cirkev požaduje od svojich veriacich desiatok v peniazoch, a pritom sa tvári, že to je to isté ako to bolo v Izraeli, je hrubé znásilňovanie Božích príkazov daných Izraelcom.

...Boh prikázal Izraelcom odovzdávať desiatky z úrody poľa a prírastkov stád.

A kolikrát měli Izraelci úrodu za rok možná tak 1-2x maximálně a nemuseli každý měsíc povinně dávat desátky v penězích, i když již peníze dávno v jejich době existovaly.
Na druhou stranu Bůh desátky nikdy nezrušil pro židy, ani pro pohany, ale také o nich apoštolové ani Ježíš nemluvili a nikoho neučili, aby je dával a sami je každý měsíc také nedávali, i když žili z peněz, které si vydělal(i) šitím stanů a darů, které dostali. Nikde nečtu, že by ap. Pavel z toho co si vydělal po cestě dával někomu desátek. Naopak učili, že máme dávat dary a almužnu.
Takže kdo chce desátky dávat a podpořit růst církve (tedy za předpokladu, že chce desátky dát církvi) klidně může, ale jen dobrovolně, Ježíš, ani apoštolové ho k tomu totiž vůbec nenutí ani neučí.

[Daniel Huvar]

Nejdříve jsem ani neměl v úmyslu komentovat, ale nakonec mi to nedalo. Když mě tehdy poprvé kontaktoval email (nevím, kde vzali mou adresu) s upozorněním na tuto stránku, přišlo mi to zajímavé a byl jsem zvědavý, jakou formou bude diskuze o adventismu probíhat. Tento příspěvek o desátcích (první, který jsem na této nové stránce četl) mě naprosto zklamal svou formou a metodikou a asi není potřeba si dělat iluze, které jsem naivně měl, když jsem zde předpokládal serioznost.

Nebudu se vyjadřovat k jednotlivým argumentům/protiargumentům uvedeným v příspěvku, nemám tolik času. Jen pár poznámek celkově k formě, k metodě kritiky:

1. metodika a forma zpracování - od začátku čteme o tom, že autoři textu manipulují se čtenářem, nicméně forma celé "studie" (záměrně v uvozovkách) je vrcholně manipulativní. Autor (nevím, kdo to je, ale ať už je to kdokoli) vytrhává izolované věty (či souvětí, nebo krátké části textu) z kontextu a následně k nim přidává svůj komentář. Těmto izolovaným větám či souvětím je velice jednoduché vkládat do "úst" své vlastní myšlenky a tím je či samotné autory naprosto zdiskreditovat. Přitom když si člověk daný text přečte ucelený v jeho původní podobě, odkryjí se až absurdní tvrzení, myšlenky a záměry uvedené v komentáři, které jsou těmto izolovaným výrokům podsouvány. Velmi rád bych od stejného autora viděl rozbor (tímto stylem) nějakého jiného oficiálního dokumentu, nicméně na téma, se kterým nemá svůj osobní problém (ten jde totiž vycítit snad hned z první věty - což vůbec nereprezentuje přístup upřímného nezaujatého křesťana, který přichází k něčemu novému, jak je na začátku prezentováno, tedy další manipulace). Zajímalo by mě, jestli by v takovém případě též takto vytrhával věty z kontextu, podsouval jim své domněnky apod. Takhle se totiž seriozní kritika fakt nedělá. A vůbec, docela by mě zajímala autorova práce např. s Biblickým textem. Taky takto vytrhává větu po větě v Bibli, aniž by s pasáží pracoval jako s celkem a dodržoval nějaké zásady výkladu? Protože to je přesně to, co zde autor dělá: snaží se nám vyložit to, jak autoři dané pasáže přemýšlí na téma křesťanského správcovství, v tomto případě spíš výhradně desátků. Pokud přistupuje autor stejně "nezaujatě" např. také k Bibli a používá stejnou metodu výkladu, aby pochopil (nebo spíš vložil do úst?), co chtěl autor textu říct, tak musí mít velmi zajímavou teologii. A nebo používá tento formát jen tehdy, když chce něco zkritizovat a zdiskredditovat? Uvidíme v dalších studiích, které jsou v úvodu slibovány...

2. Podle autora je pro dnešního křesťana očividně závazné jen to, co je VÝSLOVNĚ ustanoveno v NZ. Tím pádem moc nerozumím tomu, k čemu by nám teda měl být SZ. Vždyť na co jej číst, když jediná platná nařízení ze SZ jsou podle autora ta, která jsou pak opět zmíněna (tj. potvrzena) v NZ? Stačí si tedy číst NZ a nic víc. A vlastně aby to nebylo tak jednoduché, tak z NZ platí závazně jen to, co je napsáno v oddíle Skutky apoštolů - Zjevení Janovo (+ části Evangelií, které popisují dobu po Ježíšově ukřižování), neboť až po Ježíšově smrti/zmrtvýchvstání začíná ta pravá Nová smlouva, tedy pro nás aktuální. Nebo tomu rozumím špatně?
Tím pádem zapomeňte na učení ASD, které primárně vychází ze SZ (Desatero? Sobota? Svatyně? Čisté a nečisté? Stav po smrti? Stvoření? Velký spor?). Tedy to je jen má domněnka, nicméně jsem zvědavý, jestli těmi navazujícími tématy nebudou hned některé z těchto bodů. Však přece začínáme hned od toho nejdůležitějšího, co dělá adventismus adventismem - tedy desátky, že ano? A nebo jen začínáme tím, s čím má sám autor největší problém a chce se o své pochyby jen poděli s ostatními s falešnou zástěrkou "studujeme jako nezaujatý neadventista, který nechce nic jiného, než znát pravdu"?
Nicméně zpátky k tomu, co je pro křesťana závazné/nezávazné. Pokud je tedy opravdu postoj autora ten, že vše závazné pro křesťana Nové smlouvy je obsaženo jen v NZ, pak mi zůstává rozum stát, proč nezačal svou studii od začátku knihy "ASD věří" (jak logika velí). Podle mne proto, že hned v první kapitole s názvem "Boží slovo" by se dostal ve svém pojetí závaznosti Písma pro křesťana do křížku s touto snad pro ostatní adventisty "nekonfliktní" kapitolou a tím pádem by asi nezačal úplně dobře a neměl moc plusových bodů. Raději začne ve 3/3 celé knihy od "Správcovství", které některým názorovým proudům zrovna není po chuti a tudíž není těžké začít s kritikou.. Vlastně se v této kapitole věnuje pouze desátkům, byť kapitola hovoří i o jiných oblastech správcovství.
Jelikož NZ popisuje jen útržkovitě život a praxi v rané církvi, je z mého pohledu nepochopitelné, jak může někdo dojít k závěru, že vlastně platí jen to, co je napsáno v NZ, a co není ze SZ zmíněno, je neplatné. Opravdu pak nerozumím, k čemu nám ten SZ je.
Mnohem zdravější a k Písmu zodpovědnější a čestnější je podle mě přístup, který přijímá zásadu, že:
Z Božích nařízení ve SZ už pro nás neplatí pouze ta, jejichž zrušení/změna je zmíněna v NZ ať už formou deklarativního prohlášení, nebo zmínkou o dané (oproti SZ odlišné) praxi v životě církve (např. obřízka, přinášení obětí za hřích apod.). To ostatní ze SZ je platné a je na nás, abychom dokázali předložit aktuální výklad relevantní pro naši dobu (netvrdím, že v tom jako CASD nemáme nedostatky a že nejsou oblasti Písma, které až tak moc neřešíme). Tedy je zde oprávněna výzva k tomu, aby kritik dokázal z NZ, že některé z Božích nařízení neplatí. Nebo se snad Boží nařízení ruší jen proto, že to předpokládáme, přijde nám to logické, nebo si to spíš přejeme, aniž by to bylo kde v Písmu zmíněno?
Apoštol Pavel píše Timoteovi: "Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku." (2Tim 3, 16.17, ČSP) Takto Pavel hovoří právě o SZ, protože Písmo bylo v té době SZ. Novozákonní kánon byl zformulován v podobě, jak ho máme dnes, mnohem později. Zajímavé je také to, že hovoří o užitečnosti SZ Písem pro "Božího člověka", nikoli pro "neobráceného Žida pod Zákonem" apod. A kupodivu to apoštol píše po Ježíšově ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, tedy v době Nové smlouvy. Nicméně autor "studie" je, jak se zdá z jeho vyjádření, jiného názoru. Pokud se ve svém chápání jeho postoje mýlím, budu rád, když víc osvětlí své stanovisko. Ono vůbec neosvětlení tohoto elementárního bodu každé teologické diskuze, tedy ujasnění si přístupu k Písmu, je při debatě nad samotným Písmem dosti zvláštní. Jako bychom tady měli stavět dům, aniž bychom si postavili základy. Co základy... Aniž bychom si vůbec vyměřili parcelu, na které by se mělo stavět. Každá jiná seriozní diskuze by takto nemohla fungovat. Navíc když je kapitola o Písmu hned 1., ale zdejší "studium" knihy začíná u kapitoly 20... Jsem jediný, komu uniká ta logika? Tedy za předpokladu, že by se opravdu jednalo o upřímné a nezaujaté studium věrouky CASD z pozice neznalého křesťana jiného vyznání.

3. Autor při své kritice soudobé praxe finančních desátků (finanční dar) selhává v exegetické (historický a sociální kontext) a aplikační disciplíně na dané téma. Např. říká, že pokud by vůbec byl desátkový systém platný i dnes, vztahoval by se pouze na dobytek a pole apod. (která už u nás stejně skoro nikdo nevlastní - tedy i tak je to neaktuální). Nebere vůbec v úvahu rozdílnost tehdejší a dnešní společnosti, třeba náš monetární systém, který v době cesty do zaslíbené země Izraelci fakt neměli, a kdy z logiky věci musel veškerý obchod probíhat v naturáliích (a tedy i odevzdávání desátků). Taky nebere v úvahu, že nařízení o desátcích z úrody pole a přírůstku dobytka odráželo složení Izraelské společnosti - národ zemědělců a pastýřů.
Dále vůbec při svých závěrech nezmiňuje odlišnou sociální situaci, která panovala v té době (např. vdovy, sirotci, nemocní bez jakéhokoli příjmu a tedy i zdravotní péče), s dnešním sociálním státem, kdy má každý přístup k sociální a zdravotní péči a některé skupiny lidí si takto dokáží velmi spokojeně žít, aniž by v životě měly potřebu pracovat. Tedy nějaký princip a aktualizovaná aplikace pro dnešní dobu naprosto chybí a zdá se, že to ani nebylo zamýšleno. Taky proč tomu věnovat úsilí a čas, když desátky pro nás stejně neplatí... Jednoduše se vezmou "syrová" Boží nařízení o desátcích, bez exegeze, aktualizace a aplikace se "přiloží" k obrazu společnosti 21. století a tím se "dokáže" naprostá nesmyslnost desátků v dnešní době. No prostě ať si o takové "studii" udělá obrázek každý sám.

Dalo by se psát ještě dlouze o konkrétních věcech, rozebrat konkrétní body, ale na to nemám čas a upřímně ani chuť, protože mě od toho odrazuje vůbec samotné pojetí daného příspěvku, přístup autora a metoda, kterou používá. Vůbec nějak dále rozebírat takto nedůvěryhodnou kritiku nemá moc smysl. Dokud se nezačne k tématům přistupovat seriozně v principech, což je první krok seriozní diskuze, pak je zbytečné se zabývat samotnými detaily této kritiky (krok č. 2).

[mikim]

Nejdříve jsem ani neměl v úmyslu komentovat, ale nakonec mi to nedalo. Když mě tehdy poprvé kontaktoval email (nevím, kde vzali mou adresu) s upozorněním na tuto stránku, přišlo mi to zajímavé a byl jsem zvědavý, jakou formou bude diskuze o adventismu probíhat. Tento příspěvek o desátcích (první, který jsem na této nové stránce četl) mě naprosto zklamal svou formou a metodikou a asi není potřeba si dělat iluze, které jsem naivně měl, když jsem zde předpokládal serioznost.

Nebudu se vyjadřovat k jednotlivým argumentům/protiargumentům uvedeným v příspěvku, nemám tolik času. Jen pár poznámek celkově k formě, k metodě kritiky:

1. metodika a forma zpracování - od začátku čteme o tom, že autoři textu manipulují se čtenářem, nicméně forma celé "studie" (záměrně v uvozovkách) je vrcholně manipulativní. Autor (nevím, kdo to je, ale ať už je to kdokoli) vytrhává izolované věty (či souvětí, nebo krátké části textu) z kontextu a následně k nim přidává svůj komentář. Těmto izolovaným větám či souvětím je velice jednoduché vkládat do "úst" své vlastní myšlenky a tím je či samotné autory naprosto zdiskreditovat. Přitom když si člověk daný text přečte ucelený v jeho původní podobě, odkryjí se až absurdní tvrzení, myšlenky a záměry uvedené v komentáři, které jsou těmto izolovaným výrokům podsouvány. Velmi rád bych od stejného autora viděl rozbor (tímto stylem) nějakého jiného oficiálního dokumentu, nicméně na téma, se kterým nemá svůj osobní problém (ten jde totiž vycítit snad hned z první věty - což vůbec nereprezentuje přístup upřímného nezaujatého křesťana, který přichází k něčemu novému, jak je na začátku prezentováno, tedy další manipulace). Zajímalo by mě, jestli by v takovém případě též takto vytrhával věty z kontextu, podsouval jim své domněnky apod. Takhle se totiž seriozní kritika fakt nedělá. A vůbec, docela by mě zajímala autorova práce např. s Biblickým textem. Taky takto vytrhává větu po větě v Bibli, aniž by s pasáží pracoval jako s celkem a dodržoval nějaké zásady výkladu? Protože to je přesně to, co zde autor dělá: snaží se nám vyložit to, jak autoři dané pasáže přemýšlí na téma křesťanského správcovství, v tomto případě spíš výhradně desátků. Pokud přistupuje autor stejně "nezaujatě" např. také k Bibli a používá stejnou metodu výkladu, aby pochopil (nebo spíš vložil do úst?), co chtěl autor textu říct, tak musí mít velmi zajímavou teologii. A nebo používá tento formát jen tehdy, když chce něco zkritizovat a zdiskredditovat? Uvidíme v dalších studiích, které jsou v úvodu slibovány...

2. Podle autora je pro dnešního křesťana očividně závazné jen to, co je VÝSLOVNĚ ustanoveno v NZ. Tím pádem moc nerozumím tomu, k čemu by nám teda měl být SZ. Vždyť na co jej číst, když jediná platná nařízení ze SZ jsou podle autora ta, která jsou pak opět zmíněna (tj. potvrzena) v NZ? Stačí si tedy číst NZ a nic víc. A vlastně aby to nebylo tak jednoduché, tak z NZ platí závazně jen to, co je napsáno v oddíle Skutky apoštolů - Zjevení Janovo (+ části Evangelií, které popisují dobu po Ježíšově ukřižování), neboť až po Ježíšově smrti/zmrtvýchvstání začíná ta pravá Nová smlouva, tedy pro nás aktuální. Nebo tomu rozumím špatně?
Tím pádem zapomeňte na učení ASD, které primárně vychází ze SZ (Desatero? Sobota? Svatyně? Čisté a nečisté? Stav po smrti? Stvoření? Velký spor?). Tedy to je jen má domněnka, nicméně jsem zvědavý, jestli těmi navazujícími tématy nebudou hned některé z těchto bodů. Však přece začínáme hned od toho nejdůležitějšího, co dělá adventismus adventismem - tedy desátky, že ano? A nebo jen začínáme tím, s čím má sám autor největší problém a chce se o své pochyby jen poděli s ostatními s falešnou zástěrkou "studujeme jako nezaujatý neadventista, který nechce nic jiného, než znát pravdu"?
Nicméně zpátky k tomu, co je pro křesťana závazné/nezávazné. Pokud je tedy opravdu postoj autora ten, že vše závazné pro křesťana Nové smlouvy je obsaženo jen v NZ, pak mi zůstává rozum stát, proč nezačal svou studii od začátku knihy "ASD věří" (jak logika velí). Podle mne proto, že hned v první kapitole s názvem "Boží slovo" by se dostal ve svém pojetí závaznosti Písma pro křesťana do křížku s touto snad pro ostatní adventisty "nekonfliktní" kapitolou a tím pádem by asi nezačal úplně dobře a neměl moc plusových bodů. Raději začne ve 3/3 celé knihy od "Správcovství", které některým názorovým proudům zrovna není po chuti a tudíž není těžké začít s kritikou.. Vlastně se v této kapitole věnuje pouze desátkům, byť kapitola hovoří i o jiných oblastech správcovství.
Jelikož NZ popisuje jen útržkovitě život a praxi v rané církvi, je z mého pohledu nepochopitelné, jak může někdo dojít k závěru, že vlastně platí jen to, co je napsáno v NZ, a co není ze SZ zmíněno, je neplatné. Opravdu pak nerozumím, k čemu nám ten SZ je.
Mnohem zdravější a k Písmu zodpovědnější a čestnější je podle mě přístup, který přijímá zásadu, že:
Z Božích nařízení ve SZ už pro nás neplatí pouze ta, jejichž zrušení/změna je zmíněna v NZ ať už formou deklarativního prohlášení, nebo zmínkou o dané (oproti SZ odlišné) praxi v životě církve (např. obřízka, přinášení obětí za hřích apod.). To ostatní ze SZ je platné a je na nás, abychom dokázali předložit aktuální výklad relevantní pro naši dobu (netvrdím, že v tom jako CASD nemáme nedostatky a že nejsou oblasti Písma, které až tak moc neřešíme). Tedy je zde oprávněna výzva k tomu, aby kritik dokázal z NZ, že některé z Božích nařízení neplatí. Nebo se snad Boží nařízení ruší jen proto, že to předpokládáme, přijde nám to logické, nebo si to spíš přejeme, aniž by to bylo kde v Písmu zmíněno?
Apoštol Pavel píše Timoteovi: "Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku." (2Tim 3, 16.17, ČSP) Takto Pavel hovoří právě o SZ, protože Písmo bylo v té době SZ. Novozákonní kánon byl zformulován v podobě, jak ho máme dnes, mnohem později. Zajímavé je také to, že hovoří o užitečnosti SZ Písem pro "Božího člověka", nikoli pro "neobráceného Žida pod Zákonem" apod. A kupodivu to apoštol píše po Ježíšově ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, tedy v době Nové smlouvy. Nicméně autor "studie" je, jak se zdá z jeho vyjádření, jiného názoru. Pokud se ve svém chápání jeho postoje mýlím, budu rád, když víc osvětlí své stanovisko. Ono vůbec neosvětlení tohoto elementárního bodu každé teologické diskuze, tedy ujasnění si přístupu k Písmu, je při debatě nad samotným Písmem dosti zvláštní. Jako bychom tady měli stavět dům, aniž bychom si postavili základy. Co základy... Aniž bychom si vůbec vyměřili parcelu, na které by se mělo stavět. Každá jiná seriozní diskuze by takto nemohla fungovat. Navíc když je kapitola o Písmu hned 1., ale zdejší "studium" knihy začíná u kapitoly 20... Jsem jediný, komu uniká ta logika? Tedy za předpokladu, že by se opravdu jednalo o upřímné a nezaujaté studium věrouky CASD z pozice neznalého křesťana jiného vyznání.

3. Autor při své kritice soudobé praxe finančních desátků (finanční dar) selhává v exegetické (historický a sociální kontext) a aplikační disciplíně na dané téma. Např. říká, že pokud by vůbec byl desátkový systém platný i dnes, vztahoval by se pouze na dobytek a pole apod. (která už u nás stejně skoro nikdo nevlastní - tedy i tak je to neaktuální). Nebere vůbec v úvahu rozdílnost tehdejší a dnešní společnosti, třeba náš monetární systém, který v době cesty do zaslíbené země Izraelci fakt neměli, a kdy z logiky věci musel veškerý obchod probíhat v naturáliích (a tedy i odevzdávání desátků). Taky nebere v úvahu, že nařízení o desátcích z úrody pole a přírůstku dobytka odráželo složení Izraelské společnosti - národ zemědělců a pastýřů.
Dále vůbec při svých závěrech nezmiňuje odlišnou sociální situaci, která panovala v té době (např. vdovy, sirotci, nemocní bez jakéhokoli příjmu a tedy i zdravotní péče), s dnešním sociálním státem, kdy má každý přístup k sociální a zdravotní péči a některé skupiny lidí si takto dokáží velmi spokojeně žít, aniž by v životě měly potřebu pracovat. Tedy nějaký princip a aktualizovaná aplikace pro dnešní dobu naprosto chybí a zdá se, že to ani nebylo zamýšleno. Taky proč tomu věnovat úsilí a čas, když desátky pro nás stejně neplatí... Jednoduše se vezmou "syrová" Boží nařízení o desátcích, bez exegeze, aktualizace a aplikace se "přiloží" k obrazu společnosti 21. století a tím se "dokáže" naprostá nesmyslnost desátků v dnešní době. No prostě ať si o takové "studii" udělá obrázek každý sám.

Dalo by se psát ještě dlouze o konkrétních věcech, rozebrat konkrétní body, ale na to nemám čas a upřímně ani chuť, protože mě od toho odrazuje vůbec samotné pojetí daného příspěvku, přístup autora a metoda, kterou používá. Vůbec nějak dále rozebírat takto nedůvěryhodnou kritiku nemá moc smysl. Dokud se nezačne k tématům přistupovat seriozně v principech, což je první krok seriozní diskuze, pak je zbytečné se zabývat samotnými detaily této kritiky (krok č. 2).

To zase budou mít zdejší bývalí adventisté radost, že se jim chytla do sítě velká adventistická ryba, aby si měli nad kým smlsnout...
A budu ti oponovat nejčastěji studii P. Škody:

http://biblickestudie.cz/studie/desatky.pdf

který tvrdí, že Koloským 2.14 se týká i ustanovení desátků, což je úplný nesmysl, protože ty jsou součástí Mojžíšova zákona, jehož veškerá ustanovení kromě těch obětních, která byla naplněna v Ježíši Kristu a přibita na kříž, i nadále platí, ale již jen dobrovolně a z lásky jako součást nové smlouvy. Proto nikdo nemůže adventisty, ale i jakékoliv ostatní křesťany nutit dávat desátky a ani jim přikazovat, že je mají dávat jen té a té církvi jejíž jsou např. členové. To je jen lidský výmysl.

Nicméně jsi určitě četl studii Nové dějiny desátků (s většinou v ní souhlasím, až na vyjádření o zákonu, přikázáních či sobotě) ve které je uvedeno, že desátky dávali Izraelci od 3-7 měsíce, kdy měli úrodu, tedy jen zemědělci a už je nedával ani nikdo jiný. V té době se už dávno běžně používaly peníze (už od +- roku 200 př. n. l.), které si vydělávali ostatní řemeslníci, celníci apod. a oni z nich desátky nedávali, není o tom jediná zmínka:
na str. 161 a 162 se např. uvádí:

Vyjmenujme zde nyní některé další kategorie lidí, kteří desátky nedávali (pokud neměli pole a dobytek). Patřili k nim například: barvíři, bylinkáři, brašnáři, cizinci, číšníci, dlaždiči, drátaři, drvoštěpové, džbánkáři, handlíři, holiči, hostinští, hrnčíři, hrobníci, jehláři, kameníci, koláři, košíkáři, kotláři, kováři, kovolitci, koželuhové, kuchaři, kupci, lamači kamene, léklovci, lukaři, mečíři, mlynáři, nožíři, obchodníci, opaskáři, otroci, pancéřníci, papírníci, pasáci, pekaři, penězoměnci, pradleny, pilaři, písaři, ponocní, porodní báby, rybáři, řezníci, sedláři, sirotci, soudci, stolaři, svíčkáři, sýraři, synové Árona, šperkaři, tesaři, tkalci, váhaři, vdovy, vojáci, voskáři, voňavkáři, zámečníci, zedníci, zlatníci, zrcadláři a zubaři.

Celý Izrael nedával desátky z úrody 40 let, když byl na poušti, kde nesel ani nesklízel při své pouti do zaslíbené země (Ex 16,35). V zaslíbené zemi byl každý sedmý a padesátý rok bez desátků z úrody (Ex 23,10.11 a Lv 25,11).

celá kniha ke stažení zde, doporučuji každému přečíst:
https://ulozto.cz/!DAjTRXNoSeut/nove-dejiny-desatku-pdf

Za mně dary ano a desátky jen dobrovolně podle finanční situace každého křesťana (v žádném případě by je neměli dávat důchodci a ti co mají menší plat než je průměrný) a klidně komukoliv a jen na podporu evangelia.

[Milan]

Jak vysvětlíme slova Ježíše na adresu farizejů, která pronesl v kruhu svých učedníků:Mat 23:23 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
Ze Zákona Ježíš vyzdvihuje právo, milosrdenství a věrnost. Desátky nejsou v první řadě, ale ve druhé, nebo třetí ano. Co s tím? Farizeové rozhodně nebyli pouze zemědělci...Platí snad Ježíšova slova pouze pro Židy? Nebo lze text rozdělit, právo, milosrdenství a věrnost je univerzální a systém darů a desátků je dočasný?
O praxi novzákonní církve jsem již psal. První křesťané prodávali vše a měli věci společné, dělili je podle potřeby. První popsaný "komunismus".
S poznáním, že Kristovo "Přijdu brzy" není měřitelné lidským časem přichází jiná praxe zajištění potřeb církve. K těm nepatří pouze podpora misie, ale i péče o chudé.

[ambassador]

Milý br. Danieli H. z tvého hodně dlouhého komentáře se stalo něco co přesahuje mé chápání.
1. Není mě jasné to kontaktování tebe. Dle mého chápání ti to poslal někdo kdo tě zná.
2. Místo zdlouhavého odporu jsi se mohl věnovat aspoň jednomu textu z uvedené knihy k desátkům. Předložit svůj výklad pochopení.
3. Je to diskuze i když Xman to vzal ze špatného "konce". Současně netvrdím, že všechno co napsal je špatně.
4. Mohl začít první kapitolou dané knihy a postupně by se dostal až na konec a z celkového studia od začátku by jsme na tom nebyli tak špatně až na ty "specifika".

Za sebe mohu např. říci, že poselství v knize Malachiáše je přece o něčem jiném než o deseti procentech. I číslo deset má svůj specifický význam. Někde to může být skutečný počet a jinde to nemusí znamenat počet ale i to, že desítka byla považována za číslo uzavřené řady a odtud za číslo dokončenosti, úplnosti a dokonalosti. V tomto smyslu můžeme chápat smysl desátků. Desátky nejsou židovský vynález. Taktéž nepoužívali arabské číslice. Pro zajímavost je číslo 7 nadřazené číslu 10, proti sedmičce vyjadřuje něco méně důležité. Podobně číslo 40 může a nemusí být počet, ale může znamenat významově lhůtu.
Text Mal.3, 6-12 pokud je čtený a předkládaný vytaženě ze souvislosti celého prorokova zaměření působí velmi tvrdě a nepravdivě. V souvislosti celé knihy Malachiáše je zřejmé na co se prorok zaměřil. Kniha Malachiáš je dost krátká a je časově snadné ji přečíst a vnímat to zacílení na ty kteří přinášejí Hospodinu něco co je urážkou majestátu, protože nesplňují předepsanou "čistotu". Dle mě je to zaměřeno více na službu kněze, oni byli pověření vést národ k uctívání pravého a živého Boha.