Prečo je dôležité mať pravdu ?

[ambassador]

Kdo nemění své názory, vystavuje se nebezpečí, že se stanou oficiálními. Autor: Wiesław Brudziňski

[Lída Rohalová]

Pokud se člověk setkal a setkává s Pravdou s velkým P, je možné, aby se neměnil k Jejímu obrazu? A což teprve, až už k člověku Pravda nebude chodit jen návštěvu, ale bude přizvána k nastěhování?

[Ypso]

Ja vidím hlavný problém v tom, že si pod výrazom "pravda" predstavujeme niečo iné ako napr. Ježiš alebo jeho učeníci. Myslím hlavne na texty u Jána: "milosť a pravda prišli skrze Ježiša, pravda vás vyslobodí, ja som cesta, pravda i život" atď.
Myslím, že ako kresťania máme problém pochopiť, čo sa tým myslelo vtedy, a tak je ľahšie si povedať, že "pravda" je napr. správna vierouka.

[Lída Rohalová]

Zajímavé pojednání o biblickém významu slova "pravda":

http://biblickyslovnik.pleva.info/#pravda

Zde jeden z více odkazů významu slova pravda v dnešním jazyce:

http://www.nechybujte.cz/slovnik-soucas ... ny/pravda?

[Karol Schneider]

"3 Čo teda? Ak niektorí neprejavili vieru, či ich nedostatok viery zmarí Božiu vernosť? 4 Nech sa to nikdy nestane! Ale Boh nech je nájdený ako pravdivý, aj keby bol každý človek nájdený ako luhár, ako je aj napísané: „Aby si dokázal, že si spravodlivý v svojich slovách, a aby si zvíťazil, keď budeš súdený.“" (Rimanom 3 kap.)

"...chodník spravodlivých je ako jasné svetlo, ktoré svieti stále viac, až do úplného dňa." (Prislovia 4:18)

"19 Preto máme prorocké slovo ešte istejšie; a konáte dobre, keď naň dávate pozor ako na lampu svietiacu na tmavom mieste, kým sa nerozvidnie a nevyjde dennica, vo vašom srdci. 20 Ale najprv vedzte, že žiadne proroctvo Písma nepramení z nejakého osobného výkladu. " (2 Petra 1 kap.)

"„Nechoďte nad to, čo je napísané,“ aby ste neboli jednotlivo nadutí v prospech jedného proti druhému. 7 Lebo kto pôsobí, že sa odlišuješ od iného? Vari máš niečo, čo si nedostal? A ak si [to] skutočne dostal, prečo sa chváliš, ako keby si [to nebol] dostal?" (1 Korintanom 4 kap)

"9 Lebo máme čiastočné poznanie a čiastočne prorokujeme; 10 ale keď príde to, čo je úplné, bude odstránené to, čo je čiastočné. 11 Keď som bol dieťa, hovorieval som ako dieťa, myslieval som ako dieťa, uvažoval som ako dieťa, ale keď som sa teraz stal mužom, odložil som [rysy] dieťaťa. 12 Lebo teraz vidíme v hmlistých obrysoch pomocou kovového zrkadla, ale potom to bude zoči-voči. Teraz poznávam čiastočne, ale potom spoznám presne, práve tak, ako som presne poznaný. 13 Teraz však zostáva viera, nádej, láska, tieto tri; ale najväčšia z nich je láska." (1 Korintanom 13 kap.)

"Vieme, že všetci máme poznanie. Poznanie nadúva, ale láska buduje. 2 Ak si niekto myslí, že získal poznanie o niečom, ešte [to] nepozná tak, ako by [to] mal poznať. 3 Ale ak niekto miluje Boha, toho [Boh] pozná." (1 Korintanom 8 kap.)

(Matúš 11:27) Môj Otec mi odovzdal všetko, a nikto nepozná Syna úplne, iba Otec, a ani Otca nepozná nikto úplne, iba Syn a každý, komu ho Syn chce zjaviť.

(Ján 17:3) To znamená večný život, že prijímajú poznanie o tebe, jedinom pravom Bohu, a o tom, ktorého si vyslal, o Ježišovi Kristovi.

(Príslovia 9:10) Počiatkom múdrosti je bázeň pred Jehovom a poznanie Najsvätejšieho je porozumenie.

[Milan]

Dnešní přírodní vědy definují pravdu, zjednodušeně řečeno, jako stav, kdy lze tvrzení opakovaně experimentálně ověřit za stejných podmínek. Do doby ověření se jedná o hypotézu, která může být, při upřesňujících podmínkách, nahrazena jinou, lépe odpovídající hypotézou. Tato pravda je tedy časově omezená rozvíjejícím se poznáním (pokud pomineme falzifikace např. ze ziskuchtivosti nebo zaslepenosti ).
Tento typ zkoumání nelze uplatnit na neopakovatelné procesy, tedy ty, které se odehrávají v „lidském čase“ a týkají se historie lidstva. Proces „co by bylo, kdyby…“ neplatí, aneb „nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky“. Z toho plyne, že veškeré tvrzení, pracující s historií je pouze přibližné, dané úhlem pohledu autora, prameny, z nichž čerpal a odstupem doby. Čím dále do minulosti, tím více je obraz rozostřenější, nejen kvůli zmenšujícímu se množství zpráv a jejich věrohodnosti, ale také kvůli změně paradigmatu-myšlenkového prostředí a požadavků na „vědeckou přesnost“.
Pokud dáte stejné podklady pro vědecký experiment, dosáhnou různií vědci téhož výsledku. Pokud poskytnete stejné podklady dvěma historikům, stejný výsledek není zaručen. Můžeme tedy říci, že „přírodní vědy mají dočasnou pravdu, zatímco výpověď o historii má dočasnou „vysokou míru pravděpodobnosti".
Pak je zde „pravda víry“. Nelze ji postihnout ani vědeckým, ani historickým bádáním, je dána věrohodností svědectví lidí a naší zkušeností, tak říkajícím tím, na koho jsme „vsadili svůj život“.
Pravda víry tedy není historickou ani vědeckou pravdou, vždyť byla v Písmu zaznamenána dříve, než byla definována kritéria moderny v období osvícenství (18. a 19. století ). Víra nepracuje s předpoklady dočasné pravdy ani vysoké míry pravděpodobnosti, vyžaduje jistotu. Zároveň si, při líčení Božího jednání vypomáhá obrazy, neboť jazyk nestačí k postihnutí Boha a jeho jednání s lidmi. Pravda víry se také nevztahuje k informacím, ale k Tomu, kdo je zdrojem víry, realizuje se vztahem a zkušeností, nikoli znalostí údajů.
Z toho také vyplývá, že historická a vědecká pravda není pravdou víry.
Potíž je v tom, že mnoho křesťanů, žijících v myšlenkovém světě moderny, považuje „Boží existenci“ za předmět vědeckého nebo historického zkoumání a snaží se dokazovat, že „Bůh je s tímto bádáním v souladu“, případně že „Bible potvrzuje vědecké hypotézy“. Klade důraz na pravdivost informací, což může snadno sklouznout k tomu, že učení, nebo tvrzení, nebo „stupeň poznání“ je postaveno jako pravda víry a stává se modlou. Bůh je v tomto podání „Bohem skupiny stejně věřících“, pravda znamená totéž co "míra souladu s mými názory", oboje přesně zapadající do velikosti mentálního obzoru.

[Laco]

Před lety jsem se pohybovala v tomto systému: Věřila jsem, že pravda je jen jedna

Kolko tých právd môže byť?

Myslím si, že lidé se za svou pravdu "bijí", protože nechtějí, aby ti ostatní žili v bludu

Myslím si že aj ja mám pravdu, napriek tomu ťa nechám žiť v blude.

[Lída Rohalová]

Před lety jsem se pohybovala v tomto systému: Věřila jsem, že pravda je jen jedna

Kolko tých právd môže byť?

Odpověď píšu v příspěvku, ze kterého cituješ. Zde celý odstavec: Před lety jsem se pohybovala v tomto systému: Věřila jsem, že pravda je jen jedna, že svět, přírodní zákonitosti nějak fungují i bez toho, aniž bych tomu věřila správně. Základu této myšlenky se držím dodnes. Když to vztáhnu na Ježíše Krista, tak je to Pravda, která je jen jedna, a existuje bez ohledu na fakt, jestli tomu věříme, nebo nevěříme.


Jinak svět funguje na základě nějakých zákonitostí bez ohledu na naši víru jedno v co nebo v koho.

Pokud věřím v Boha, tak nemám jinou cestu než přes Ježíše. Podle Jeho slov nikdo nepřichází k Otci než skrze Něj. To je prohlášení, které nepřipouští jiné alternativy. Vyzkoušela jsem různé -ismy založené lidmi, ale po zkušenostech zvolím raději křesťanství podle jeho zakladatele.

Myslím si že aj ja mám pravdu, napriek tomu ťa nechám žiť v blude.

Opětuji.

Někdy se sejdou dva, a každý má pravdu ze svého úhlu pohledu. Proto i ty máš jistě pravdu.

[Karel]

Pravda je omyl.
[Filip Doušek]

Já jsem si nahradil slovo "pravda" za slova "míra shody". Pro mě je to míra shody nějaké představy s tím co znám nebo vidím. Nemyslím si, že by někdo měl pravdu.

Prečo je dôležité mať pravdu ? Prečo je dôležité veriť tomu že máme pravdu ?

Je to důležité pro naše ego, ono se nerado vzdává. Myslím, že je naopak důležité nevěřit, že máme pravdu .

[Lída Rohalová]

Majitelé/vlastníci Pravdy začnou dříve nebo později pořádat křížové výpravy.