log napísal:Nezaujima ma homosexualita ako taka. Chcel som iba vidiet, ci Tvoja teoria o zruseni zakona a jeho nahradenie abstraktnym Duchom (principom lasky, principom Jezisa, ovocim Ducha, ako len chces) je iba nieco na papieri alebo ci to je nieco z praktickeho zivota, ktory prinasa moderne vyzvy. Zda sa mi, ze teoreticky prekrocit tien zakona (jedno ci Mojzisovho alebo Pavlovho) vies, ale v realite mas nohy "zviazane" a bud nevies ktorym smerom ist, alebo vsade kam by si chcela Ta strasi zo zahrobia duch zakona. Nemyslim to proti Tebe osobne, tuto situaciu som len modeloval ako ilustraciou problemu,.
K comu je nabozenstvo, ktore dokaze perfektne vyriesit problem spred 3000 rokov, ale na sucasne temy nema odpoved ?
Ne, neurazila jsem se. Neberu to osobně.
Myslím, že jsem jasně vyjádřila, že v novozákonním učení jsou popsány instrukce, co mají křesťané dělat.
Bible je dítětem své doby, obsahuje zaznamenané "teologické zápasy" toho, co se tehdy řešilo, např. Zákon. Apoštola Pavla neustále obviňovali, že učí proti Zákonu. Co ten si kvůli tomu zažil. Ale Pavel jen promítal do svého učení reflexi Ježíšova kříže a Jeho zmrtvýchvstání, při kterýžto událostech uviděl nové souvislosti. Já osobně pokládám Pavla za člověka mimořádně obdařeného Božím Duchem. On neměl své učení ze sebe, vždyť jak sám uvádí:
Ga 1,1 Pavel, apoštol, vyslaný ne od lidí nebo skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista, a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých
Ga 1,11-12 Oznamuji vám bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.
Pavlovo vyvolení Bohem je v souladu i s tím, že když Pavel hlásá evengelium a mluví o Zákonu, Bůh ho nijak neopravuje. Zato Pavla opravovali jeho židovští bratři, Skutky to pěkně popisují. Pavel chápal, že Zákon i Proroci ukazovali na Krista, k Němu vedli. Proto Pavel vysvětluje svým židovským bratřím i před vládci země, kdo to Ježíš je na základě Zákona i Proroků. Ježíš se stal Pavlovi vším, a touto novou perspektivou vidí i Zákon - to není jeho znevážení.
V době SZ byla vstupním znamením do smlouvy s Bohem obřízka. Znamením smlouvy mezi Bohem a izraelským lidem (+ ti, kdož se k němu připojili) byl šabat. Dlouho jsem nechápala, proč se porušení šabatu trestalo smrtí. Chápala jsem, že to bylo znamení smlouvy, ale přece. Ale pak jsem pochopila, že šabat ukazoval na Krista, a to byla velmi vážná věc.
Ježíš je tou novou smlouvou, dalo by se to takto říci. Šabat došel svého naplnění. Mně je sympatičtější úsloví o naplnění Zákona, než o jeho zrušení. I když jedno nevylučuje druhé. Interpretací výkladu Zákona je povícero.
Vstupním znakem nové smlouvy do smlouvy s Bohem je křest a znamením této smlouvy je Večeře Páně.
Šabat se musel pravidelně opakovat, taktéž i Večeře Páně se pravidelně opakuje, což ukazuje k Pánovu příchodu.
V dnešní době vede adventismus podobný zápas jako Pavel. Pavel se setkával s horlivci ohledně Zákona, na druhé straně byli pohané. Apoštol Pavel pochopil, že na místě Zákona je Kristus, ke kterému Zákon vedl. Dnes v nás Kristus přebývá skrze Svatého Ducha, tudíž je na místě Zákona Duch Svatý. Přičemž Duch Svatý nevylučuje princip Zákona - Miluj bližního svého...
Ocitli se Kristovi následovníci ve vzduchoprázdnu? Ne. Máme všeobecné novozákonní učení + individuální vedení Duchem Svatým, které funguje i dnes stejně jako v novozákonní době. Život s Kristem je víc než jen nekrást, nesmilnit, nepožádat, atd. Je to také o tom sytit hladové, těšit malomyslné, je to o vnitřním nastavení člověka.
Adventismus svým důrazem na Zákon a na pokračování soboty jako znamení mezi Bohem a jeho lidem vytlačuje práci Ducha Svatého na okraj periferie. Adventismus je stále pod Sinajem a nemůže se dostat dopředu. Adventismus jako směr žije ze stínů a nevidí záři jasného světla. A tak "zákoníci" nemohou přijít na jméno těm, kteří žijí v Duchu. A jsou takoví lidé i v adventismu. Jsou takoví, kteří chápou, že sobota není otázkou spasení. Oni spočívají v Kristu každý den, a slavení soboty považují za čas, kdy se lze setkat s ostaními věřícími, a to spočinutí v Kristu prožít ještě intenzivněji.
V SZ všichni věděli, kdo jsou Židé. Měli zvláštní stravovací návyky, jiné zvyklosti a měli sobotu. Podle toho to všichni poznali. Dnes všichni znají adventisty - nejedí vepřové a mají sobotu. Aby to bylo správně chápáno, vůbec si nemyslím, že jsou všichni zaměření na vnější věci. Nejsou. Mluvím o adventismu jako směru, který ale vychovává člověka k zaměření na vnější věci a k detailním popisům "zachovávání."
Člověk v Duchu nepotřebuje detailní popis zachovávání, protože on zná cíl a smysl jakéhokoliv zachovávání. Nová smlouva je postavená na principech. Pavel považuje dar proroctví za velmi důležitý. Je paradoxní, že v adventismu jsem se s tím vůbec nesetkala (pamatuji se na jeden případ v jednom sousedním sboře, kde měl ten prorok velké problémy), zatímco v jiné komunitě, se kterou jsem v kontaktu, aby se člověk "bál si něco jen pomyslet" - to říkám s nadsázkou

. První komunita - adventismus klade důraz na sobotu, tudíž je ve středu vnější znamení, a druhá komunita (svým způsobem charismatická) klade důraz na Boha samotného, na vnitřek věci. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak naše důrazy předurčují "Boží práci s námi".
Nevidím život v Duchu jako ten, který nedokáže vyřešit problémy dnešní doby. Tato idea funguje stejně jako za dob apoštolů. To, že nevidíme kolem sebe více zázraků (nemusí to být jen viditelný nadpřirozený zázrak, to je také vnitřní proměna člověka) není Boží chyba. Jak už bylo psáno v jiném vlákně, náš/církevní důraz nemusí znamenat, že Bůh to vidí stejně.
Vím, jakým směrem jít, Sinaj mi nechybí.