Prečo je dôležité mať pravdu ?

[Neregistrovaný]

Počula som raz jednu kázeň katolíckeho kňaza a on sa opýtal: "Čo je to pravda?" a jedna poslucháčka mu odpovedala: ""Som, ktorý som" je pravda". A potom som začala uvažovať, že pravda je to, čo existuje, čo JE. Boh sám o sebe povedal, že On "JE" - vždy, všade - On je existencia - On je skutočnosť - On je teda Pravda.
Mám pravdu?

[Tomáš Plechatý]

Pravda a existence - obojí se dá vyhodnotit černobílou logikou - je nebo není. 1 nebo 0.

Ale kdyby to byla synonyma, tak by slovo pravda nebylo potřeba, stačilo by slovo bytí/existence/jsoucno.
Věřím, že slovo pravda existuje, proto, že existují také abstraktní vyjádření a pojmy, u kterých je potřeba rozhodnout, zda jsou, nebo nejsou, ale přitom nejde o existenci té věci, ale jen o popis.

Takže v našem řeckém(abstraktním) myšlení míváme problémy s výroky Ježíše typu ,,já jsem ta cesta pravda i život..."

nebo ,,poznáte pravdu a pravda vás osvobodí"
pro mě osobně i když se snažím do toho vhlédnout je to pořád jen fráze, kterou nerozporuji, ale neumím si ji představit a nezasahuje mne.

Když se řekne, že a*a + b*b* = c*c tak na to řeknu ,,to je pravda" , ale nijak mne to neosvobozuje, ani to není Ježíš. Alespoň já ho v tom nevidím a jestli někdo ano, tak vám docela závidím. Přesto to slovo takto splňuje svůj význam a má hodnotu v našem jazyce.
Nerozumím tomu proč se slovu pravda dává ještě další mystičtější význam. Hlavně ve vztahu k relativitě.
,,Každý má svou pravdu" (ale mohlo by se psát svůj názor/vidění světa/pohled na věc) - no jasně že ano, ale lidi se zas tak často nebaví o fyzice a inerciální soustavě (pro člověka ve vlaku je pravda že se hýbou stromy, pro člověka na stromě se jeho strom nehýbe, ale hýbe se vlak a oba mají pravdu).

Lidé se baví častěji o subjektivních věcech (chutná mi pomeranč) (líbí se mi modrá barva) tam může být pravda asi sotva relativní, protože to nikdo jiný nemůže vyhodnotit, než ta dotyčná osoba (někdy poznám, že lže, a modrá barva se jí/mu nelíbí ale jinak to sotva lze rozporovat).
Nebo se baví o objektivních věcech, které popisují zjednodušeně. (Vietnamci jsou pracovití lidé, venku je hezky, té paní to sluší, předjelo nás audi A8) tam už lze v něčem rozhodnout, zda to je pravda nebo ne a není to relativní, někde měřením a někde statistickým úsudkem, který vyjadřuje obecné mínění a někde jen nemáme dostatek informací ale to neznamená, že jednoznačná odpověď není.

Tolik v našem makro světě, záměrně vynechávám schroedigerovu kočku a celou kvantovou fyziku, protože to běžně nepotkáváme (vím, že tam pravda nefunguje jako 1-0)

Asi nejtěžší je rozsoudit jestli je pravda, nebo lež tvrzení, že je něco dobré, nebo zlé.

Ale píšu zde i kvůli častému výskytu spojovat v církvi slovo ,,pravda" ihned s tím legendárním výrokem Ježíše Krista, případně dodávat, že pravda je osoba atd. zní to sice hezky ale nerozumím tomu a občas podezírám lidí, kteří taková slova říkají, že tomu také příliš nerozumí, ale je to ,,duchovní" ,,biblické" a tedy ,,správné" a tak to říkají.
Když si pak dovolím odbočit z udávané hřejivě vztahové vlny to chladné logiky a zmíním např. přirovnání v matematické logice, tak se na mě někdy dívají jako na někoho, kdo jim pošlapal hračky a chová se záměrně hrubě.
Prosím tedy méně technicky založené bratry a sestry, aby respektovali potřeby nás technicky zaměřených, že slova a pojmy mají své pevně dané významy a nelze jimi svévolně manipulovat a vyprazdňovat je (minimálně při komunikaci s námi ne). Našemu vnímání světa to ubližuje a nerozumíme tomu, proč někdo jiný nerespektuje důmyslnou stavbu jazyka jako nástroje komunikace a přitom si stále přeje, abychom si rozuměli.

Takže všem přeji aby našli pravdu, která je osvobodí ať už to znamená cokoliv, ale také, aby při sdílení se a povídání si např. o ,,biblických" ,,pravdách" nezažili nepochopení a konflikt pramenící z různého používání stejných slov.

Celkově se v Evropě ustupuje od modernistického vidění světa, kdy existovala na všechno nějaká pravdivá odpověď do postmodetrního světa a doby až postfaktické a postpravdivé, kdy se mezi lidmi šíří čím dál více názor že není důležité jaké to je, ale jak jsi to prožil, jak to na tebe působilo a jak to vnímáš ty sám.
Jsou oblasti, kde to může přinést užitek (výtvarka ve školství bude doufám méně krutá, když ocení každý výtvor dítěte a ne věrnost předloze), ale je opravdu mnoho oblastí společnosti i církve, kde to přinese úpadek (morálka, etika, etiketa, právo, přírodní vědy a z nich odvozený průmysl to nikdy nemůže přijmout a čím později si to lidé uvědomí tím více škody to stihne napáchat)

Chci tím říci, že lidé (křesťané), kteří mají technické pojetí pravdy a vůbec vnímání světa nejsou méně lidé, méně duchovní a méně milující.
Bráním se proti tomu, aby byli vnímáni jako neosvícení omezenci.

[Lída Rohalová]

Toto je tip pro všechny, kdo mají čas a neodradí je trocha teologie. Pojednání o výroku "Já jsem ta cesta, pravda i život."

http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krest ... ava/438663

Pro Tomáše: Tvůj pečlivě napsaný příspěvek si zaslouží odezvu. Dávám si to do diáře. Nechce se mi to vypisovat po mobilech. (A určitě tě nepovažuji za "neosvíceného omezence" ani nikoho jiného )

[Karol Schneider]

"3 Oč tedy [jde]? Jestliže někteří nevyjádřili víru, učiní snad jejich nedostatek víry Boží věrnost neúčinnou? 4 Kéž se to nikdy nestane! Ale ať Bůh je shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář, jak je dokonce napsáno: „Aby ses prokázal [jako] spravedlivý ve svých slovech a abys zvítězil, když jsi souzen.“" (Rimanum 3 kap.)

"Víme, že všichni máme poznání. Poznání nadýmá, ale láska buduje. 2 Jestliže si někdo myslí, že o něčem získal poznání, ještě [to] nezná, právě jak by [to] měl znát. 3 Jestliže však někdo miluje Boha, takového on zná." (1 Korintskym 8 kap.)

"...poznat KRISTOVU lásku, která převyšuje poznání, abyste byli naplněni veškerou plností, kterou dává Bůh..." (Efezanům 3:19)

"5 Účelem tohoto pověření je skutečně láska z čistého srdce a z dobrého svědomí a z víry bez pokrytectví. 6 Tím, že se od toho jistí lidé odchýlili, odbočili k planému povídání 7 a chtějí být učiteli zákona, avšak nechápou ani to, co říkají, ani to, co silně prosazují.
8 Nyní víme, že Zákon je znamenitý za předpokladu, že se s ním zákonně zachází, 9 s vědomím toho, že zákon není vyhlášen pro spravedlivého, ale pro nezákonné a nepoddajné, bezbožné a hříšníky, pro ty, jimž chybí milující laskavost,..." (1 Timotejovi 1 kap.)

[Lída Rohalová]

Co se týče pravdy, tak se zde prolínají dva pojmy, které nelze sladit. Jeden pojem "pravda" zamýšlená něco jako shoda tvrzení se skutečností, a druhý pojem "pravda" zamýšlený jako náboženský pojem spadající do náboženského slovníku.

Pak jsou zde dvě skupiny lidí, z nichž jedni smýšlejí "technicky" a druzí "nábožensky". Tyto dvě skupiny (nejen zde, ale i v reálném životě) se spolu nikdy nemohou domluvit, protože každá z nich sice mluví o "pravdě", ale pod tím slovem si představuje něco jiného.

Jedna věc je, že každé slovo/pojem má svůj význam, a druhá neméně závažná věc je, že každý člověk může promítat do nějakého pojmu vědomky či nevědomky svůj vlastní význam.

Například každé společenství má svou kulturu. Někde se říká například "požehnanou sobotu", "mladí dokončí na zemi dílo", "jak dlouho jsi v pravdě?", "on je ze světa", "tetička ze sboru je nemocná" atd. Na tom není nic špatného, je to slovník určitého společenství. V jiném společenství zase můžeme slyšet "chvála Pánu", "haleluja" (někteří odpustí počeštěný výraz), "Pán je dobrý", "žehnám ti" atd.

Takže každý má svůj slovník, a aby se mezi sebou domluvila "náboženská skupina" s "technickou skupinou", je podle mě třeba nejen

1) zjistit původní význam slova/pojmu, ale také si říct,

2) jak ten pojem chápe sám dotyčný a o čem vlastně hovoří. Není to třeba říkat v případě, že "náboženská skupina" nejedná s "technickou skupinou", ale mluví jen k "náboženské skupině" a naopak. Rovný rovnému rozumí, ale těžko si budou rozumět tyto dvě skupiny bez vysvětlení bodu 1 a 2. Bez toho porozumět si je téměř nemožné. Někdy k nepřesnostem přispěje i zakladatel příspěvku, který ho nenapíše jednoznačně a každý si to může vyložit po svém. Pak může "čtení mezi řádky" způsobit problémy.

Dávala jsem už zde link na význam slova pravda v biblické mluvě a v dnešní mluvě, tak se nebudu opakovat. V náboženské mluvě/hantýrce se někdy mluví o pravdě jako o osobě, kterou je myšlen Ježíš Kristus. Já to také používám a za toto použití slova se nestydím ani se za to neomlouvám. Většinou to používám pro "nábožensky smýšlející lidi". Je jasné, že když s tím vyjdu na veřejnost, tak tomu lidé nebudou rozumět, možná by si klepali na čelo.

Je správné, že upozorňuješ na význam slov/pojmů. Bez toho se neobejde ani solidní exegeze, to je vlastně základ. Jiné použití tohoto slova můžeme nazvat manipulací, nebo také vlastní projekcí. Zaznělo zde od jedné ženy, že On je teda Pravda. Já se přikláním k tomu, že to není manipulace slova, ale spíš vlastní projekce, kterou my lidé do jisté míry máme. Pokládám to za sdílení o tom, jak věci lidé vnímají.

Pro technicky zaměřeného člověka je to nestravitelné a zraňující. Vysvětlil jsi zde, proč. Tomu všemu se dá pro příště předejít uplatněním bodu 1, 2 (výše popsáno) a bodu 3 - vysvětlení, o které "pravdě" se teď budeme bavit, baví-li se "náboženská skupina" s "technickou". Tedy pokud se spolu ještě má chuť bavit.

Přidám pohled z druhé strany, co jsem vypozorovala. Je docela obtížná domluva muže s ženou, a tam je uplatňování správného termínu obvzláště důležité. Protože kvůli pojmům může i přátelství skončit. Jeden to chápe tak, druhý tak. Všimněme si, kolik zde diskutuje žen. Myslím si, že to není jen kvůli tomu, že ženy mají na starosti děti, ukládání ke spaní atd., ale i proto, že ženy jsou emocionálnější a méně exaktní, záleží jim víc na vztazích. A v tom může být ten kámen úrazu, když se pak na tebe dívají jako na někoho, kdo jim pošlapal hračky. Žena se totiž na správnou diskusi v logických intencích musí připravit. Teď to trochu generalizuji, protože každá není taková, píšu jen, co pozoruji ve svém okolí. Tou přípravou myslím nějaké citlivé slovo, které ženu připraví na to, v čem muž vidí tu podstatu věci. Pak je nějaká domluva možná a je pravděpodobná. Bez této "přípravy" je mužova logika pro ženu taktéž zraňující a matoucí, přestože má muž pravdu a je to tak, jak on to vysvětluje.

Mně osobně pravda osvobozuje, zažívám to dnes a denně, např. od hříchu. Když vynechám tu náboženskou mluvu, tak například i v tom, že mám raději, když se dozvím "já nepřijedu, protože nemám chuť", a tedy vím, že dotyčný určitě nepřijede. Jsem svobodná od nesmyslného očekávání nereálného příjezdu návštěvy. To je jen takový příklad, může jich být víc.

Když mluvím o tom, že dva mohou mít pravdu, nemám na mysli, že se pravda dá zhodnotit podle prožitku toho dotyčného, a tedy jestli je dobrý prožitek, je to pravda. Mám na mysli, že se dva dívají na stejnou věc jiným úhlem pohledu, a přesto mají pravdu oba. Jeden řekne, že ten obraz je nádherný, a je to pravda, protože je krásně namalovaný. A druhý řekne, že na obraze je nějaká šmouha, a bude to pravda.

Vlastní prožitek není důležitější než pravda. Vlastní prožitek může být zavádějící, protože to by ospravedlňovalo kdejaké úchylky. Protože pachatel násilnosti měl přece dobrý prožitek. Každý má i jiné normativní hodnocení - pro věřícího je autoritou většinou Bible, pro nevěřícího snad nějaký morální kodex, nevím.

Takže abych to shrnula - řešení pro nějaké diskuse vidím v uplatňování bodů 1,2,3, aby se žádná skupina nemusela cítit dotčeně.

Co vy na to?

[log]

Preco je dolezite mat pravdu ?

Pravdu o com ???

Niekedy je to dolezite, inokedy nie. Vzdy ide o to pravdu o com ?

Ak mam napriklad nejaky odlet lietadla pred sebou, ale zabudol som si hodinky, tak sa mozem bud domnievat ze mam este vela casu (a mozemsa prejst po parku) alebo malo casu (musim sa ponahlat na odlet). Ak som sa domnieval, ze mam este vela casu - ale nemam pravdu - tak lietadlo nestihnem. V takom pripade mat ci nemat pravdu je velmi dolezite.

Nabozenskemu clovekovi nejde o lietadlo ale o. vecny zivot. Ak sa teda pyta, co ma robit, aby ziskal vecny zivot, tak je dolezite poznat pravdu , teda co mam naozaj robit. V opacnom pripade mi hrozi, ze o vecny zivot pridem. Napriklad som nerobil to, co odo mna popravde Boh ocakaval - prosto som nemal pravdu - a vecny zivot je fuc.

[Tomáš Plechatýý]

Vždyť mi ani nevíme jestli v současném stavu lidé mají věčný život nebo ne.
Víme jen, že umíráme, ale co je potom a jak to vypadá?

Takže se hádáme o výkladu knihy, která nám to má rozkřísnout.

Přitom ne každý od počátku věří, že když ,,nezjistí pravdu" že mu ulítne letadlo/ztratí život věčný.
Někteří vůbec nemají strach, že by měli dopadnout po smrti špatně, že je Bůh nepřijme.

Je to špatně, že ho nemají?

[log]

Přitom ne každý od počátku věří, že když ,,nezjistí pravdu" že mu ulítne letadlo/ztratí život věčný.
Někteří vůbec nemají strach, že by měli dopadnout po smrti špatně, že je Bůh nepřijme.

Je to špatně, že ho nemají?

Clovek, ktory nema strach, ze ho Boh neprijme ma proste takuto predstavu. Podobne ako clovek, ktory ma predstavu, ze ma do odletu vela casu. Aj v jednom aj v druhom pripade sa moze ukazat, ze nemal pravdu. taka moznost tu je.

Na konci nejde o to, kto comu veril, ale o to, aka je pravda, aka je realita.

[Laco]

Na konci nejde o to, kto čomu veril, ale o to, aká je pravda, aká je realita.

Na konci pôjde práve o to čomu si uveril. Buď si uveril ilumnátorom, Ježišovi alebo Darvinovi alebo.... alebo je to všetko inak.

[Rastislav]

Pravda nejestvuje. Pravda je len momentálny tvoj názor z danými informáciami ktoré máš. Ak ti tieto informácie ktorými disponuješ momentálne pasujú ako puzzle tak si spokojný lebo "máš pravdu". Pravda je o tom ako dostať všetky tieto diely puzzle do hlavy diskutujúceho aby si bol spokojný.