Tomáš Plechatý napísal:Vždyť i v současné verzi bible jsou někdy natolik silné až nelogické výroky, které zní až šíleně a přesto věříme, že jsou pravda a učíme se je nějak obhájit a napasovat do celkové teologie.
Na tučně zvýrazněnou větu odpovídám "No právě".
Bible je skvělé dílo. Ale Bůh nepotřebuje žádné obhájce ani apologety. Na to přijdeme časem, až jsme zralejší ve víře.
Systém "napasování", který popisuješ, nám dozrát neumožňuje, protože v něm je Bohu nařízeno, jaký má být, jak se má chovat, co má říkat a co si má myslet. A pokud Bůh v biblickém textu vybočí z našeho očekávání, je buď zavřen do šuplete našich představ o Něm, nebo je naopak vpuštěn do našeho života. A tím je mu dána volnost konat, jak chce a co chce. A zapomíná se i na to, že je mu dána i volnost nekonat, protože už "je dokonáno" a my se na to spoléháme, nebo ne.
Víte, proč se křesťané často agresivně (zejména na internetu) přou o to, který výklad je správnější?
Vnímám to takto: Budeme předpokládat u všech dobré pohnutky. Všichni chtějí být věrní Bibli. Jelikož ale vidí, že jiní interpretují Bibli jinak, považují to za nevěru Bibli. Mluvím teď o běžných proudech v křesťanství, nikoli o heretických seskupeních. Ta "nevěra Bibli" spočívá ve skutečnosti v nevěře výkladu protistrany a v nedůvěře jejím myšlenkovým pochodům. A tak se Bible vezme jako rukojmí, aby se dokázalo, že má někdo pravdu. Argumentace je zcela zbytečná, protože málokdo věnuje pozornost lidem, o kterých je přesvědčen, že mají zlé pohnutky. Navíc východiska bývají často naprosto jiná, tudíž předpoklad shody je minimální. Lid se začne dělit na "tábory" - to je důsledek "litery" a je to přesně to, co se píše, že "litera" vede ke smrti. A tak se tábory vzájemně přesvědčují argumenty, které nikdo neposlouchá a zvěst spasení v Ježíši Kristu jde mimo naše uši.
Ale jakmile přizveme ke "kánonu" Bible Ducha Svatého, On nám začne ozřejmovat význam některých věcí a začne nás oslovovat. Děje se to často tím způsobem, že si otevřeme Bibli a čekáme na něco, co nás osloví osobně. A v tom je ten vtip.
MY se necháme inspirovat, co Duch říká skrze slovo
NÁM, a ne tím, že by si to měl přečíst TEN a TEN, aby viděl, jak se mýlí. Ale někdy se stane, že nás neosloví nic. Pokud nejsme vnitřně nervózní, myšlenky nám nelítají jinde, tak musíme čekat. Čekání je součástí Boží mluvy k nám a v Božím mlčení se nejvíce dozvídáme sami o sobě. A na to se zapomíná v jistých církevních kruzích, které jsou často zvyklé dávat odpovědi i na to, na co se člověk vůbec neptá.
Kruhy, které všechno vědí, nevědí nic. Pokud člověk občas uslyší od svého pastora slovo "nevím", je to s největší pravděpodobností člověk náchylný slyšet "vanutí Ducha". Pokud váš pastor ví všechno, s největší pravděpodobností se ještě neodpoutal od ducha "litery".
TP napísal:Jak jsem zde zdůvodňoval jsem přesvědčen, že víra v kánon bible má velikou slabinu a lidé na tuto víru upnuti mohou být jednou velmi zraněni a znejistěni.
Procesu kanonizace můžeme jen důvěřovat, či nedůvěrovat. Kdo vyznává princip "sola scriptura", tak důvěřuje "katolickým mozkům", které kánon potvrdily. Záměrně neříkám "ustanovily", protože kánon se ustanovit nedá. Církev Bibli nenapsala, ale již napsané rozsuzovala.
Obviňovat katolickou církev z "bludů" je možné, avšak protestanté jdou přímo do "Říma" a hlasitě proti této cestě protestují
TP napísal:Otázka co mě napadá zní: Co nám ale jako křesťanům zbývá jiného?
První věc - všem doporučuji vrátit se k Písmu, ale jinak. Ne jako člověk, který hledá "pravou" církev a iluzionisticky si pak v té své řekne, jak jsou tam "bibličtí". Vrátit se k Písmu jinak - jako ke svědkovi o Bohu, Pánu Ježíši a Duchu Svatém.
Druhá věc - vyloučit ze sborů metodu "napasování" a používat "selský" rozum s prosbou o vedení Duchem Svatým.
A s tím může začít kdokoli.