Štědrovečerní bohoslužba

[log]

Podle některých autorů mystika třeba vůbec neexistuje, ale jen různé mystiky (křesťanská, židovská, islámská nebo buddhistická, šamanská atd.). Také se kloním k tomuto názoru.

Mystika je vzdy podobna. Vyznacuje sa vierou ze urcite veci ci ludia v sebe obsahuju nieco carovne. Hladanie svateho gralu, hladanie hrobu Jezisa ci Mojzisa, premena hostie na telo Kristovo, dotknut sa sochy svatca, svetlo z Vatikanu su len niektore priklady. Okultistom treba zase nejake predmety po mrtvom, samanom casti zvieratci bylin atd... je toludska prirodzenost nachadzat vo veciach carovnu moc. Tito ludiaveria, ze predmet sam ma nejaku moc - cislo 13, cislo 666, vianocny stromcek, trojholnik, neviem co vsetko.

[log]

Myslím si, že každý člověk má svou "posvátnou krávu", třeba ... zbožňování či zbožštění rozumové složky poznání. "Extrémní racionalista" by mohl být vhodným kandidátem.

Nemyslim. Ja som racionalista a rozum pre mna nema nic bozske. Spolu s Pavlom vyznavam:

Viem a som presvedčený v Pánovi Ježišovi, že samo osebe nič nie je nečisté; len tomu, kto pokladá niečo za nečisté, je to nečisté.

[Between]

Nemyslim. Ja som racionalista a rozum pre mna nema nic bozske. Spolu s Pavlom vyznavam:

Viem a som presvedčený v Pánovi Ježišovi, že samo osebe nič nie je nečisté; len tomu, kto pokladá niečo za nečisté, je to nečisté.

Ano, jsou různé mystiky a ty mají některé společné znaky. Sensu largo je extrémní racionalismus mystikou (kult rozumu během francouzské revoluce; atributy které dříve patřily výlučně církvi a dnes patří vědě; používání mytologických symbolů v různých vědních disciplínách atd.).

Kdo jde hodně doleva, octne se vpravo. Ale teď jsi napsal, že jsi (pouze) racionalista, tak teď nevím, čí jsi.

Druha skupina su zase extremni racionalisti, ktori neveria tomu, ze nejaka vec sama o sebe ma v sebe nieco mysticke ci nejaku silu sama o sebe. Do tejto skupiny patrim ja

[Lída Rohalová]

Mikim:

K čemu nebo komu je tato trapná bohoslužba k úžitku? Přijde tak třetina a ž polovina sboru zejména těch zesvětačtělejších bratrů a sester, kteří mají doma stromek a dárečky a plave jim několik kaprů ve vaně. A k tomu tak možná 1-3 lidé z okolí, kteří přijdou jen v onen den a pak se už neukážou. Nikdy jsem tam nebyl, bylo by mi opravdu trapně. Ježíš se na vánoce nenarodil, tak nevím co si tam chtějí připomínat. Možná si společně zazpívají ježíšku, panáčku já tě budu kolébati a vyslechnu pár keců při svíčkách rozmístěných a zapálených po celém sboře...

Minulou sobotu jsem navštívila adventistickou vánoční bohoslužbu. Přišli i lidé z okolí. Vánoce jsou časem, kdy jsou lidé citlivější na duchovní věci. Chce-li církev zvěstovat evangelium, neexistuje vhodnější čas.

Tu bohoslužbu hodnotím velmi kladně zejména z toho důvodu, že tam to evangelium zaznělo. Řečník tam vzpomínal pravý význam narození Ježíše Krista, jeho života i smrti. Řečeno stručně, výstižně, bez omáček. Lidé byli osloveni. Nikdy nevíš, co člověku utkví v paměti, co podpoří jeho duchovní růst. Všeobecně, i kdyby lidé do sboru už nikdy nepřišli, neznamená to otázku jejich spásy. Chození do sboru spásu nezajistí. Lidé "zvenku" poznají, zda z nich chceme jen udělat adventisty, nebo nám na nich opravdu záleží. Bůh sám ví, s jakým záměrem je jakákoliv bohoslužba organizována.

Viděla jsem se se starými známými, bylo to příjemné. S některými jsem si mohla vyprávět, co Bůh koná v mém životě. Žádná hluboká teologie, rozpitvávání věroučných bodů, ale povídala jsem jen prostě to, co prožívám s Bohem. A ráda jsem si vyslechla, co prožívají jiní. Nestihla jsem mluvit se všemi, co jsem chtěla, protože ty rozhovory byly osobní, tudíž šly víc do hloubky a na to je třeba čas.

Pán mi dal prožít v tomto čase (cca asi poslední měsíc) velikou radost, protože jsem mohla (teď se nemůžu dopočítat) asi 14x svědčit o tom, jaký je Bůh a co s Ním prožívám. Ve všech případech to byly důvěrné rozhovory. Jsem za to nesmírně vděčná. Moc jsem si přála sdílet se s ostatními, a Pán mi to dal. A věřím, že ještě dá, protože jsou domluveny další návštěvy. Ale také věřím tomu, že předvánoční čas v tom rovněž hraje roli. Záleží, k čemu ten čas využijeme.

[mikim]

Mikim:

K čemu nebo komu je tato trapná bohoslužba k úžitku? Přijde tak třetina a ž polovina sboru zejména těch zesvětačtělejších bratrů a sester, kteří mají doma stromek a dárečky a plave jim několik kaprů ve vaně. A k tomu tak možná 1-3 lidé z okolí, kteří přijdou jen v onen den a pak se už neukážou. Nikdy jsem tam nebyl, bylo by mi opravdu trapně. Ježíš se na vánoce nenarodil, tak nevím co si tam chtějí připomínat. Možná si společně zazpívají ježíšku, panáčku já tě budu kolébati a vyslechnu pár keců při svíčkách rozmístěných a zapálených po celém sboře...

Minulou sobotu jsem navštívila adventistickou vánoční bohoslužbu. Přišli i lidé z okolí. Vánoce jsou časem, kdy jsou lidé citlivější na duchovní věci. Chce-li církev zvěstovat evangelium, neexistuje vhodnější čas.

Tu bohoslužbu hodnotím velmi kladně zejména z toho důvodu, že tam to evangelium zaznělo. Řečník tam vzpomínal pravý význam narození Ježíše Krista, jeho života i smrti. Řečeno stručně, výstižně, bez omáček. Lidé byli osloveni. Nikdy nevíš, co člověku utkví v paměti, co podpoří jeho duchovní růst. Všeobecně, i kdyby lidé do sboru už nikdy nepřišli, neznamená to otázku jejich spásy. Chození do sboru spásu nezajistí. Lidé "zvenku" poznají, zda z nich chceme jen udělat adventisty, nebo nám na nich opravdu záleží. Bůh sám ví, s jakým záměrem je jakákoliv bohoslužba organizována.

Viděla jsem se se starými známými, bylo to příjemné. S některými jsem si mohla vyprávět, co Bůh koná v mém životě. Žádná hluboká teologie, rozpitvávání věroučných bodů, ale povídala jsem jen prostě to, co prožívám s Bohem. A ráda jsem si vyslechla, co prožívají jiní. Nestihla jsem mluvit se všemi, co jsem chtěla, protože ty rozhovory byly osobní, tudíž šly víc do hloubky a na to je třeba čas.

Pán mi dal prožít v tomto čase (cca asi poslední měsíc) velikou radost, protože jsem mohla (teď se nemůžu dopočítat) asi 14x svědčit o tom, jaký je Bůh a co s Ním prožívám. Ve všech případech to byly důvěrné rozhovory. Jsem za to nesmírně vděčná. Moc jsem si přála sdílet se s ostatními, a Pán mi to dal. A věřím, že ještě dá, protože jsou domluveny další návštěvy. Ale také věřím tomu, že předvánoční čas v tom rovněž hraje roli. Záleží, k čemu ten čas využijeme.

Vánoce z pohledu víry a pověry

Bezpochyby žádné narození nebylo jako narození Pána Ježíše Krista. Ano, v Písmu čteme o některých, jejichž zrození zvěstoval anděl nebo o něm prorokovali proroci, ale u nikoho jej nepředpověděl Pán Bůh sám, jenž o Něm hovořil již v zahradě Eden po pádu jako o semeni ženy, a žádné narození neoslavovaly zástupy andělů zpívající na nebi. Žádné jiné dítě nebylo počato tak podivuhodným způsobem, z panny působením Ducha Svatého. A žádnému po právu nenáležela tak podivuhodná jména, Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje, a konečně Emmanuel, Bůh s námi, a Jehova Tsidkenu, Hospodin spravedlnost naše. Narození Krista je spolu s Jeho ukřižováním a vzkříšením až do Jeho druhého příchodu největší div, jaký se dosud na zemi udál.

Z tohoto zázraku a naplnění Božích zaslíbení se Boží lid má jistě radovat a pamatovat naň. Znamená to však, že je na místě slavit Vánoce? Totiž – mají hrát Vánoce nějakou roli v životě víry jednotlivce a v životě církve a místních sborů? Má duchovní význam jejich slavení? Je na místě, aby sbory měly na vánoční svátky zvláštní shromáždění?

To jsou otázky, které si dnes klade jen málo křesťanů. Zvyk slavit Vánoce už v nich příliš zakořenil, a jejich ochota zastavit se a znovu celou věc biblicky zvážit není velká. Spíše se dá očekávat, že se budou lidé v církvi snažit přijít s nějakým ospravedlněním, proč tak činit, nebo aspoň, proč to nevadí. Duch, který mezi vyznávajícími, znovuzrozenými křesťany převládal v dřívějších dobách, vnitřně je pudící a vedoucí, aby svou praxi formovali na základě Božího Slova a vše měli Písmem opodstatněno, vyprchává. „A proč ne?“ nebo „Proč to vadí?“ jsou otázky, které mnozí dnešní křesťané pokládají častěji, než „A co o tom říká Bible?“

Jelikož Boží Slovo o narození Pána Ježíše hovoří, jistě se jím máme zabývat a mít jej na paměti. Znamená to však, že si měl Boží lid určit jistý čas v roce a připomínat si Spasitelova narození prakticky jen v něm? Pro to není v Písmu opodstatnění; ostatně ani nevíme, v jakém období se Kristus narodil. Dávat důraz na vánoční období tak není výrazem víry, neboť pravá víra vždy stojí na Slově, vždy volá: „K zákonu a svědectví!“ Je to spíš věc pověry, která stojí na lidských smyšlenkách.

Slova Knížete kazatelů
Jaký je tedy správný postoj? Mají se křesťané snažit se si Vánoce nějak ospravedlnit, nebo je zcela zavrhnout? Moudrý postoj podle našeho soudu zaujal k této otázce Charles Spurgeon v úvodu svého kázání nazvaném Joy Born At Betlehem (Radost narozená v Betlémě) z 24. prosince roku 1871:

„Nebereme žádný pověrčivý ohled na časy a roční období. Rozhodně nevěříme v současný církevní řád s názvem Vánoce: za prvé, protože vůbec nevěříme ve mši, ale naopak si ji ošklivíme, ať už je pronášená či zpívaná v latině nebo v angličtině; a zadruhé proto, že nenacházíme jakékoliv biblické opodstatnění zachovávání nějakého dne coby Spasitelových narozenin; tudíž je jejich držení pověrou, neboť nepochází z Boží autority. Pověra jednoznačně určila datum Spasitelova narození, ačkoli vůbec nelze určit, kdy k němu došlo. Fabricius překládá katalog 136 různých učených názorů na tuto věc; a různí teologové přišli s pádnými argumenty obhajujícími nějaké datum v každém měsíci v roce. Žádná část církve neslavila narození našeho Pána až do poloviny třetího století; a nedlouho poté, co tomu západní církev dala příklad, ji následovala i církev východní.

Jelikož ten den není znám, pověra ho pevně ustanovila; a na druhou stranu, jelikož den smrti našeho Spasitele může být vypočten s velkou jistotou, pověra posouvá datum jeho dodržování rok co rok. Kde je v bláznovství pověrčivosti nějaká logika? Pravděpodobně je tomu tak, že tyto svátky byly ustanoveny tak, aby byly v souladu s pohanskými slavnostmi. Odvážíme se tvrdit, že je-li nějaký den v roce, o kterém si můžeme být jisti, že se v něm Spasitel nenarodil, je to pětadvacátého prosince. Nicméně jelikož je tímto směrem nyní veden proud lidských myšlenek, a v tom samotném proudu nevidím nic zlého, spustím lodičku našeho kázání na ten tok a využiji této skutečnosti, kterou ani neobhajuji ani neodsuzuji, ve snaze vést vaše myšlenky stejným směrem. Jelikož je dovolené a ba, chvalitebné, rozjímat nad vtělením Páně kterýkoliv den v roce, nemůže být v silách pověr jiných lidí učinit takové rozjímání nevhodné pro dnešek. Nedbajíce na den, vzdejme nicméně Pánu Bohu díky za ten dar Jeho milovaného Syna.“

Pro vysvětlení první Spurgeonovy věty je třeba dodat, že v angličtině se Vánoce řeknou Christmas, což je termín vzniklý spojením slov Christ a mass, tedy Kristus a mše. Proto Charles Spurgeon píše, že nevěří v řád zvaný Vánoce (Christmas), protože nevěří ve mši (mass). Ještě dodejme, že Fabricius, kterého zmiňuje, je patrně německý luteránský kazatel a astronom David Fabricius, který žil v letech 1564-1617.

Patřičný důraz
Vidíme, že Spurgeon biblicky nedával na vánoční čas, nebo snad dokonce na období adventu, pražádný důraz. To bylo zcela v souladu s jeho puritánskou linií, které se ve své službě držel. Čas Vánoc nemá – nebo aspoň nemá mít – pro křesťany a církev žádný zvláštní duchovní význam, o nic víc než jiné římskokatolické svátky jako třeba hromnice nebo dušičky, a období tzv. adventu nemá být o nic relevantnější než například postní doba před Velikonocemi. Očekávat druhý příchod Pána Ježíše máme celý rok, a ne jen 4 týdny před jeho koncem. Proto není potřeba mít zvláštní adventní nebo vánoční shromáždění, a opustíme-li tuto původně římskokatolickou praxi, která navíc patrně vychází z ještě starších pohanských tradic, nic se nestane.

Je však smutné, že praxe zvláštních vánočních shromáždění v dnešní církvi již tak zakořenila, že pouhý návrh na její opuštění by mnozí vnímali málem jako bezbožnost nebo výraz světskosti. Je to smutné zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, jak moderní církev takřka všeobecně zavrhla den Páně. To, co vychází z Písma, křesťané ignorují a dokonce se staví proti těm, kteří by na to dbali, ale zakládají si na něčem, o čem Bible nepíše vůbec, a dokonce by jim mnohdy přišlo nepřirozené a fanatické tuto praxi odmítat. Všechno je dnes naruby. Pověra stojící na lidských smyšlenkách se zakořenila v jejich srdcích více než víra stojící na Slovu.

Když už by však kdo chtěl tento zvyk zachovávat a narození Pána Ježíše ve vánoční době připomínat, měl by dbát, ať je to ze solidnějších motivů, než z pověrečnosti. I v tom dal Charles Spurgeon dobrý příklad. Sama o sobě proň ta doba neměla větší duchovní význam a dopad než třeba půlka září. Nicméně vnímal, že nepoučení lidé mají přeci jen tendenci se v ní více zaobírat Pánem Ježíšem a Jeho příchodem na svět. (I když smutně v českém kontextu je to spojeno s ještě častějším braním jména Kristova nadarmo, než v jiných dobách, na což bychom neměli též zapomínat a i z toho důvodu bychom měli přistupovat k těmto svátkům přinejmenším obezřetně.)

Když už tedy sbory pořádají zvláštní vánoční bohoslužbu, mělo by se tak dít s velkou opatrností, aby se všichni členové ve svých srdcích vyvarovávali pověrečného přístupu, jako by toto období mělo zvláštní duchovní význam, a aby převládal především misijní duch. Pokud v tomto čase mají i nevěřící lidé mysle poněkud více nasměrovány na události, které byly naplněním Božího zaslíbení o Mesiáši, a pokud budou kvůli tomu ochotnější přijít ke slyšení kázání Božího Slova, můžeme to využí, i když ne proto, abychom jim vysvětlili pravý smysl Vánoc, ale abychom jim vysvětlili pravý smysl narození Pána Ježíše. Přitom bychom ale rovněž měli být otevření a poukázat, že tento čas žádný zvláštní zvláštní duchovní význam nemá.

Závěr
Boží lid se má nechat vést nikoliv lidskými výmysly, které vedou k pověrčivosti, ale Slovem, bez kterého nemůže být víra pravou vírou. Musíme si dávat pozor a ostříhat se, abychom lidským ustanovením nedávali jiný význam, než jaký mají mít, jako pouhé lidské výtvory. I v při tom nejsmířlivějším přístupu můžeme říci jen to, že jejich zachovávání nikomu nepřinese zvláštní prospěch, a nezachovávání nikomu neuškodí. Nicméně pokud se tento čas dá využít jako evangelizační příležitost, můžeme ji po vzoru Charlese Spurgeona využít – i když si přitom musíme dávat pozor, abychom lidi v jejich ignoranci nepovzbuzovali, vysvětlovat jim, že zvláštní duchovní význam tento čas nemá, a že zajít na vánoční bohoslužbu jim z hlediska věčnosti nijak neprospěje, nebudou-li ve víře v Krista činit pokání. A pozor si musíme dávat na sebe, abychom vždy věděli, proč děláme, co děláme, a nesklouzli k pověrečným přístupům, které staví na ustanoveních lidských a ne na pravdě Boží.

převzato odtud:
http://www.izachar.cz/vanoce-z-pohledu-viry-a-povery/

Pôvod vianoc - PodPovrchom.sk
https://www.youtube.com/watch?v=Faa5PkF2X2k

Pravda o Vianociach a narodeni Ježiša Krista
https://www.youtube.com/watch?v=9eUdgg ... Mg&index=1

Tradície vianoc - Pravda o vianociach - časť 1
https://www.youtube.com/watch?v=dUTQln9L5IU

Cirkev a vianoce - Pravda o vianociach - časť 2
https://www.youtube.com/watch?v=Ulo3QbCn5ks

Čo hovorí Biblia o narodení Ježiša Krista - Pravda o vianociach - časť 3
https://www.youtube.com/watch?v=-0Bbsb85Tv8

[log]

Samozrejme dnes asi nikto uz neveri (vo svete) ze Vianoce maju do cinenia nieco s Jezisom ci vierou. Pre tych rozumnejsich je to sviatok slnovratu, prechodu zimy do leta. Pre tych jednoduchsih je to lietajuci Santa Klaus, soby a skriatkovia. Pre pragmatikov cas na rodinu, oddych. Pre malu cast ludi (krestanov) sviatok narodenia Pana. Kazdy kto si spocita kolko ludi zije na Slovensku, ci v Europe a kolko ich chodi do kostola vidi ze krestania su absolutnou minoritou.
Z tohto hladiska ja si tiez nieco z Vianoc uzijem a ako sviatku proti nim nic nemam, stromcek uz je kupeny. Myslim ze aj adventisti ako sukromni ludia mozu Vianoce slavit. Ale suhlasim, ze adventisticka stedrovecerna bohosluzba je akosi mimo, lebo neni v nicom zakotvena, nie je uplne jasne, co stoji v jej strede. Na jednej strane sa cirkev nedokaze jednoznacne priklonit k oslave narodenin Jezisa, na druhej strane sa nedokaze priklonit ani k oslave slnovratu a priklonit sa k santaclausovi uz vobec nie. Adventisticka stedrovecerna bohosluzba preto vyzera ako cista formalita bez jasneho obsahu. Takze ano - velmi divny napad.

[log]

Nepamatam si, ze stedrovecerna bohosluzba byvala zvykom. Bola ale vzdy novorocna bohosluzba, ktora ale uz dokazala mat jednoznacny obsah - zaciatok noveho roka.

Aj pri novorocnej bohosluzbe sa asi pojdu niektori "udusit" lebo o nej sa nic nedocitaju v Biblii ))) O tofu sa tam ale tiez nic nepise )))

[Lída Rohalová]

Zřejmě by nebylo od věci zeptat se samotných zastánců adventistické vánoční bohoslužby, ZDA ji pojímají jako oslavu narozenin Ježíše Krista, a tedy JAK ji vlastně pojímají.

[Tomáš Plechatýý]

Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu.
(Epištola Římanům 14)

[Lída Rohalová]

Položením otázky se můžeme vyhnout tomu, že začneme brojit proti tomu, co třeba dotyčný vůbec nehlásá. Zkrátka, nemusíme se domnívat, můžeme vědět.