Vánoční hody - A. Pražan 1937

[mikim]

Vánoční hody – A. Pražan (1937)

O vánočních svátcích tajemný ruch v domech i na ulicích mění všední ráz ve sváteční a každý, ať jakéhokoliv politického nebo náboženského přesvědčení, pospíchá potřásti svému druhu rukou s přáním šťastných a veselých svátků vánočních. I v té nejchudší chaloupce je veseleji než jindy, jakési kouzlo obestírá malé i velké, takže se zdá, že přece láska světem vládne. Zvony dojemněji zní, takže i mnohý nevěrec neodolá a zavítá do chrámu, kde nadšeně zpívá: „ Narodil se…“
Pohlédneme-li však na to blížeji, shledáme, že i to zdánlivě krásné a malebné je bezcennou věcí pro křesťana, který pochopil význam osobnosti Ježíše Krista. Zde se osvědčuje staré přísloví: není všecko zlato, co se zlatem třpytí.“ Toho pozlátka o vánočních svátcích je všude plno a ve skutečnosti všechny ty obřadnosti jsou jenom pozlátkem, ba méně než pozlátkem, nebezpečným klamem, který odvádí od pravé zbožnosti.
Již doba, ve které se slaví narození Spasitele, je nesprávná. Chtěl-li by zbožný křesťan vzpomenout narození Pána Ježíše, musel by tak učinit v měsíci říjnu a nikoliv 24. Prosince. Již proto ne, že Pán Ježíš se nenarodil v prosinci a že 24. prosinec je den pohanských svátků. Osobnost Ježíše Krista nelze přece ztotožňovati s pohanskými zvyky a svátky. Tyto dny byly od pohanů zasvěceny slunci a velmi okázale svěceny. Snahou církevních otců bylo, aby získali pohany pro křesťanství a proto jejich svátky zasvětili narození Kristovu. To ovšem mezi křesťany nezpůsobilo nic dobrého, třebaže se tak stalo způsobem malebným a krásným. V pravém slova smyslu lze říci, že křesťané se stali pohany, a pohané změnili jenom jméno a rozmnožili řady křesťanů. Účel minul se cílem a mnoho nesprávností přešlo z pohanství do křesťanství. I když některé zvyky jsou jakousi vzpruhou ke konání dobra, nikdy nevyváží duchovní škody, které způsobují tyto vánoční zvyky.
Jsou to právě vánoční svátky, které dávají podnět, aby víra opravdového křesťana a osobnost Pána Ježíše Krista byla zlehčena. Zdánlivě nevinné žerty pověrečné, které s oblibou bývají provozovány o štědrém večeru, mocně působí na dítky a často i na dospělé, takže důstojná víra v Boha je nahrazována pověrou.
Mnohý zbožný otec neb matka nepozastavuje se nad lží, když svým dítkám tvrdí všelijaké věci o Pánu Ježíši. Tu přesvědčuje dítko, že Ježíšek mu přinese ověnčený stromek a andílkové mu budou zvonit. Ten Ježíš, který pro člověka vykonal tak veliké dílo a dosud je v nebesích koná, je takovýmto způsobem zlehčován, ba zesměšňován.
Vánoční stromek bývá ozdoben všelijakými věcmi, hlavně třpytícími se věcmi, jakoby stříbrem a zlatem. A tak je to i s těmi dobrými skutky, které se v tento den konají. Jako v přírodě nenalezneme nepřirozeně ozdobený kterýkoliv lesní strom, tak i ve všedním životě domnělých křesťanů nenalézáme trvalou vůli činit dobře. Snad jenom trochu o vánocích a to ještě ne vždy s upřímností, často je to jenom přetvářka. Jinak život rodinný i veřejný často bývá pravým opakem toho, co se předstírá o vánocích.
Podivný by musel býti Bůh křesťanů, kdyby měl mít něco společného s takovými svátky, kdy všelijak bývá slaven od domnělých křesťanů. Zato jsou však vánoční svátky dobrým zdrojem obchodním a příležitostí k vykonání něčeho dobrého. Právě takový účel má „Den matek“, aniž by měl co činiti s náboženstvím. Pohané ve svém slavení „slunovratu“ byli upřímnější a jejich slavnosti měly své místo i účel, ale nynější vánoce, jak je známo, jsou velikou příležitostí ke zlehčení Spasitele světa.
Opravdový křesťan se řídí vždy podle rady samého Spasitele, který pravil: „Nadarmo mne ctí, učíce učení, přikázání lidská“ (Mar. 15.9). Proto první křesťané neslavili vánoce. Neměli o tom žádného příkazu od Pána Ježíše, ni od apoštolů, teprve v dobách pozdějších, kdy i jiné pohanské zvyky se dostali do křesťanství, se staly vánoce svátky křesťanskými. Opravdový křesťan však nemůže mít účastenství v tom, co se neshoduje s vůli Otce nebeského. Jeho napomenutí zní: „Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.“ /Jer. 10.2). Ustanovení pohanů jsou marnost, proto křesťan opravdově Boha se bojící, nezná veselí vánočních hodů.
Článek z časopisu HLASATEL PRAVDY, ročník XXVIII – 1937, číslo 4.